n12

/201

1-1/

2012

nVY

DÁVÁ

OBČ

ANSK

É SDR

UŽEN

Í CEN

TRUM

ENVI

RONM

ENTÁ

LNÍC

H ST

UDIÍn

ROČN

ÍK32

nCE

NA40

Kč

ČASOPIS O PŘÍRODĚ A OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Pražské  lesy  se  nacházejí  především  na  obvodu  městaa vytváří pomyslný zelený prstenec. Celková plocha lesů na územíPrahy  činí  cca  5000  ha  a představuje  10%  z celkové  rozlohyměsta. Lesy hl. m.Prahy v současné době obhospodařují 2695 hav majetku města a ve správě Odboru ochrany prostředí pražskéhomagistrátu.  V těchto  lesích  vykonávají  Lesy  hl.m.Prahy  rovněžfunkci  odborného  lesního  hospodáře,  což  je  odborný  dozor  nadhospodařením v lesích. Dalších 750 ha lesa je v majetku fyzickýcha právnických  osob  a zbývající  část  obhospodařují  Lesy  Českérepubliky s.p. Všechny lesy na území hl.m.Prahy jsou zařazeny dokategorie lesů zvláštního určení jako lesy příměstské a další lesyse zvýšenou rekreační funkcí. 

Lesy  v Praze  rostou  velmi  často  na  nepřístupných  místech,jako jsou rokle (Modřanská rokle, Divoká Šárka) a velmi prudkésvahy (Kunratický les, Chuchelský háj) a na mnoha místech těsněsousedí s městskou zástavbou. 

Další  lesní plochy vznikají zalesňováním tzv. nelesních půd,jedná se zejména o zemědělskou půdu a o nevyužité plochy. Novélesy  jsou  zakládány  s ohledem  na  plnění  jejich  nejdůležitějšífunkce,  kterou  je  rekreace.  Současně  je  budována  hustá  síťkvalitních cest, která umožňuje sportovní aktivity, a také rekreač-ní louky, na kterých jsou zřizována dětská hřiště. Tyto nové lesymohou  Pražané  navštívit  v Hrnčířích,  Satalicích,  Letňanech,Běchovicích, či v Jinonicích a jejich plocha se každoročně zvyšujeprůměrně o 10 ha. 

Základními dřevinami zastoupenými v současných pražskýchlesích jsou dub zimní a letní (27,5 %), akát (10,6 %),  lípa (6,4 %),borovice (11,6 %), smrk (7,6 %), borovice černá (6,0 %) a modřín(5,4 %). Z dalších  dřevin  je  to  dub  červený,  javor  klen  a mléč,jilm, třešeň, bříza, olše, jedle a douglaska. 

Hospodaření  probíhá  v souladu  se  schváleným  lesnímhospodářským plánem pro lesní hospodářský celek Městské lesyhl. m. Praha na období 1. 1. 2004 – 31. 12. 2013. Organizačně jsoulesy  rozděleny  na  pět  lesnických  úseků:  Šárka,  Chuchle,Hodkovičky, Hostivař a Bohnice. Vedoucím lesnického úseku  jelesní,  jehož  pracovní  náplní  je  kontrola  svěřeného  úseku,zjišťování nedostatků a potřeb jednotlivých prací a v závislosti natom jejich provádění prostřednictvím lesních dělníků. 

Vlastní hospodaření v lese je velmi ovlivněno místními pod-mínkami,  které  jsou  výrazně  ztížené  rozdrobeností  lesníhomajetku..  To  sebou  nese  komplikace  při  přesunu  pracovních  sila mechanizace mezi pracovišti. Celková koncepce hospodaření seodvíjí  od  zajištění  hlavního  poslání  pražských  lesů  a tou  jerekreace.  Návštěvnost  je  v některých  lokalitách  velmi  vysoká(lesopark Hostivař, Kunratice, Hvězda) a s ní souvisí také některáúskalí  ovlivňující  technologie  prací  a bohužel  stále  narůstajícívandalismus.  V některých  případech  se  jedná  o nedbalostnávštěvníků, kdy z odhozeného nedopalku cigarety vypukne lesnípožár, velmi často však jde o úmyslné chování, a to je velmi alar-mující.  Lesní  se  setkávají  s úmyslně  založenými  požáry,  rozbi-tým  rekreačním  mobiliářem,  černými  skládkami  i s agresivnímchováním  vůči  ostatním  návštěvníkům,  lesnímu  personálua k lesu. Jako příklad lze uvést nepochopitelné jednání neznáméhovandala  v Kunratickém  lese,  který  ničí  mladé  stromky  jejichulomením  v horní  třetině.  Lesní  porosty  v městském  prostředíznačně  trpí  znečištěním  ovzduší  výfukovými  plyny  automobilů

a ostatními  zplodinami.  Ohrožené  jsou  také  suchem,  neboťv mnoha lokalitách došlo ke změně vodního režimu v půdě vlïvemokolní  zástavby.  Oslabené  stromy  jsou  napadány  houbovýmia hmyzími  škůdci.  Obecně  lze  říci,  že  čím  je  strom  starší,  tímmenší  je  jeho  odolnost  vůči  všem  výše  popsaným  nepříznivýmjevům. Důsledkem je proces odumírání jednotlivých stromů a po-stupný  rozpad  lesního  porostu. Dále  pak  platí  úměra,  že  čím  jeplocha rozpadajícího se  lesa větší,  tím hůře na  této ploše vznikáles nový. 

Úkolem  lesníka  je,  prostřednictvím  dobře  promyšlenýchopatření, zajistit co nejlepší zdravotní stav lesa. Abychom omezilivznik velkých odumírajících ploch, je nutno provádět tvz. obnovu.Jedná se vlastně o vznik následné mladé generace, která zajišťujenepřetržitou  existenci  lesa  v dané  lokalitě.  Abychom  tohotodocílili, musíme provést tzv. mýtní těžbu. Jde o činnost, při kterépokácíme a odstraníme staré stromy a vytvoříme tak prostor projejich  nástupce.  Pokud  se  mladé  stromky  již  nachází  poddospělým porostem a vyrostly z jeho semen, mluvíme o přirozenéobnově  lesa.  Jak  napovídá  sám  název,  jedná  se  o usměrňovánípřirozeného procesu a tímto způsobem vznikají nejkvalitnější lesy.Právě  proto  se  i v pražských  lesích  tomuto  způsobu  obnovyintenzivně věnujeme a přednostně  jej využíváme. Ne v každýchpodmínkách  lze  ovšem  tento  postup  využít.  Pokud  je  mateřskýporost  druhově  nevhodný  –  v Praze  se  jedná  především  o akát,borovici černou, ale také o smrk – musíme si pomoci tzv. umělouobnovou.  V tomto  případě  nový  les  vzniká  výsadbou  sazenicpožadovaných druhů lesních dřevin. 

Kácení  stromů  v lese  je  tedy  paradoxně  základem  jehoexistence. Přesto právě při něm se lesníci nejčastěji dostávají dostřetu s veřejností, která výše popsané souvislosti nevidí a těžbuchápe  jako ničení  lesa  a obohacování  se na  jeho úkor. Stojí  násmnoho  sil,  abychom  tyto  dobré  úmysly  obhájili  a s tím  souvisítaké  jedna  z významných  činností  lesníka  v Praze  a tou  jeposkytování informací návštěvníkům lesa. 

Nově založené výsadby a uvolněné nálety vyžadují další péčia ochranu před konkurencí buřeně a poškozováním zvěří.     

Velmi  důležitou  oblastí  je  zajištění  plnění  rekreační  funkcepražských lesů. Základním úkolem je udržení čistotého lesa, bezodpadků,  černých  skládek  či  obydlí  bezdomovců.  Pro  zvýšeníatraktivity  lesního  prostředí  pro  návštěvníky  jsou  na  řadě  místvybudována  dětská  hřiště,  poskytující  zábavu  a odpočinek.Příjemným  zpestřením  výletu    bude  jistě    návštěva  některéhoz našich  zookoutků.  Ty  se  nachází  v Kunraticích,  na  Kamýku,v Hostivaři a v Chuchli a je možno v nich vidět především lesnízvěř, která jinak zůstává očím návštěvníků utajena, byť ve volnépřírodě pražských lesů v poměrně velkém množství žije. 

Posláním  organizace  Lesy  hl. m.  Prahy  je  vytvářet  zdravéa příjemné  lesní  prostředí  pro  všechny,  kdo  sem  přicházís dobrými úmysly a bojovat s těmi, kdo nám naši práci kazí.

Přijďte se podívat a pomáhejte nám!

PRAŽSKÉ LESY INFORMUJÍ

původně jsem měl napsaný jiný příspěvek, ale přišel 18. prosinec a stalo seněco, co mě přinutilo sednout a přepsat napsané.

Odešel totiž navždy jeden z příznivců našeho časopisu Václav Havel. Bylo a budeo něm napsáno mnohé, co však zůstává v pozadí, je jeho zájem o ochranu přírodya životního prostředí. NIKA začala vycházet v roce 1979, tedy v období tuhénormalizace, a přestože nebyla nikdy oficiálně považována za zcela samizdatovýčasopis, přeci jen otevírala témata minulému režimu nepříjemná. Díky odvazea odhodlání tehdejších vydavatelů a redakčních rad se NIKA zařadila ve svémoboru mezi respektovaná periodika, jakéhosi paralelního světa oficiálních tiskovin.Za svůj dlouhodobý přínos byla v roce 1992 zapsána na seznam OSN – UNEP(United Nations Environmental Program) v projektu Global 500. Díky této poctě seod roku 1996 rozhodla redakční rada udělovat cenu časopisu NIKA, jako oceněníza přínos k ochraně přírody a životního prostředí.V roce 2002 přijal cenu časopisu NIKA za iniciaci konferencí „Tvář naší země –krajina domova“ a za zájem o otázky životního prostředí při výkonu funkce prezi-denta republiky Václav Havel. Podle jeho tehdejších slov bral toto ocenění jakočest, ve skutečnosti to byla čest a ocenění pro časopis NIKA a generace jejíchredaktorů. I po odchodu z funkce, ve svých vystoupeních, článcích, úvahách,mnohokrát otevřel otázky ochrany krajiny a bylo zřejmě, že je to jedna z věcí, kterého trápí, že se s pojetím urbanizované krajiny, tak jak nastalo po roce 1989,nesmířil a byl vždy připraven proti němu vystoupit. Za to mu patří dík.Závěrem mé krátké úvahy mi dovolte vyslovit Václavu Havlovi poděkování nejenjako státníkovi, dramatikovi a filozofovi, ale i jako člověku, kterému nebylo cizíprostředí, ve kterém žije a který svými myšlenkami a činy dokázal probouzet to lepšív nás.Čest jeho památce.

P.S. Krátce k obsahu čísla. Rok 2011 byl vyhlášen mezinárodním rokem lesů. Číslo,které držíte v ruce, se věnuje nejen mezinárodnímu roku lesů, ale zejména lesůmjako takovým. Jejich nezastupitelné místo přispívající zásadní mírou k ekologickéstabilitě nejen v lokálním, ale i globálním měřítku, jistě zaslouží hlubší poznání.

RNDr. Miloš Gregaršéfredaktor

n

Pražské lesy informujíEditorialNa les od lesaLesy v Evropě a ve světěTorres del PaineZ vejšky do lesaLesy na Hřebenech – PlešivecDynamika lesů v lokalitáchsoustavy Natura 2000Lesní ptáci hnízdící v dutináchSkogur (islandský les) Stromy a les udržují klimaa přitahují voduAlbertovy skály, stezka DrbákovTřídím, třídíš, třídí...Oslavy Mezinárodního dne lesův PrazeVzdělávání v příroděZelená škola s modrou krví

3

2348

12172024

283032

343638

4042

Časopis o přírodě a ochraně životního prostředí32. – 33. ročník

Šéfredaktor: RNDr. Miloš Gregar

Grafika: Dana Martinková

Foto na titulní straně Dana Martinková:Zimní království na Jiráskově cestěv Orlických horách

Vydává Občanské sdruženíCentrum environmentálních studií

Adresa redakce:Nádvorní 134, Praha 7-Troja, 170 00

Vychází 4x ročněCena výtisku 40 Kč.

Veškeré informace o časopise můžetezískat na adrese:

redakce@nika-casopis.czwww.nika-casopis.cz

Vážení čtenáři,

„Jak je vůbec možné, že člověk takto nesmyslně zachází nejen s kraji-nou, která ho obklopuje, ale se samotnou planetou, kterou je mu dánoobývat? Víme, že se chováme sebevražedně, a přesto se tak chováme. Jak je to možné?”

Václav Havel

LES JE KDYŽ…Jak  tedy  šalamounsky  odpovědět  na

výše  uvedenou  otázku? Obecně  jsou  lesyplochy  nebo  oblasti,  v nichž  jsoupřevládajícími životními  formami  stromy.Už  tady  narážíme  na  první  a ne  malýproblém.  V současnosti  totiž  neexistuježádná  všeobecně  přijímaná  definice  stro-mu.  Protože  se  stromy  vyskytují  v mno-ha  různých  ekosystémech  v odlišné

Na  první  pohled  tak  jednoducháotázka,  co  vlastně  je  les,  můžeu dotazovaných  vyvolat  jako

odpověď  v lepším  případě  ťukání  si  načelo.  A není  divu.  Vždyť  významuvedeného  slova  znají  děti  ještě  školounepovinné.  Nicméně  oprávněnost  dotazubude  vypadat  poněkud  jinak,  jestliže  siuvědomíme,  jakých  rozmanitých  podobmůže  les  na  naší  planetě  nabývat  (vizrámeček).  Jmenujme  jen  mangrovovéporosty,  jimž  dokonale  vyhovuje  rozhra-ní  souše  a moře,  severský  jehličnatý  les,pro  který  se  i v češtině  vžilo  označenítajga,  nebo  porost  obrovských  stromů  sezelenou  klenbou,  jak  jej  známe  z tropic-kého  deštného  pralesa.  Navíc  v řaděpřípadů  přechází  dřevinný  porost  pozvol-na  v jiný  typ  prostředí.  Přechodovou zónu  mezi  dvěma  dobře  vymezenýmiekosystémy,  jako  je  les  a louka.  označu-jeme  jako  ekoton.  Přitom  snímače  družicobdobný  ekoton  často  „přečtou“  jako les. Nabízejí  se  i další  oprávněné  otázky,kupř. máme hodnotit  řídký porost  stromůa keřů,  pravidelně  spásaný  dobytkem, jako  les,  nebo  jde  o dřevinami  porostloupastvinu?  Je  remízek  v rozsáhlém  poliv jinak  zemědělsky  využívané  krajinělesíkem? 

TEXT

A F

OTO

: RN

Dr.

JAN

PLE

SNÍK

, CSc

.

4

NA LES OD LESAJAK VYMEZIT A TŘÍDIT LES

LES V RůZNé PODOBěPřestože si většina čtenářů představí pod pojmem tropický les „klasický“ tropický dešt-ný prales, zahrnuje toto sousloví širokou škálu lesních typů, od zmiňovanéhotropického deštného pralesa, tvořícího dvě třetiny všech tropických lesů, až po suchévždyzelené lesy. Pro tajgu zůstává charakteristickým znakem její vyšší homogenitaa naopak nižší produktivita. Lesy mírného pásu jak na severní, tak na jižní polokouli sevyznačují tím, že prodělávají pravidelné sezónní změny včetně opadávání listů.Mangrovové porosty představujeme podrobněji na str. 11.

Velkoplošné odlesňování se v tropechv uplynulém desetiletí sice zpomalilo, ale přestoje jeho rozsah nadále varující. Porostv Kepongu v kontinentální Malajsii nenípůvodní: představuje přírodě blízký les.

vat  i porost,  na  který  lidé  v minulostipůsobili, ale uvedený zásah, jako je káceníjednotlivých stromů na kraji porostu nebopodél cesty, již není patrný. 

Podle  nejnovějších  údajů  FAO  tvořípůvodní les pouze 36 % celkového lesníhopokryvu  Země.  Nicméně  musíme  v tétosouvislosti  zdůraznit,  že  tento  podílv globálním  rozměru  neustále  klesá.  Odroku 2000 se rozloha pralesů na naší pla-netě snížila v důsledku rozšiřování země-dělské  výroby  a těžby  dřeva  o plných400 000 km2. V Evropě zabírají   původnílesy  ještě  menší  podíl,  konkrétně  26  %rozlohy  tamějších  lesů.  Pokud  ovšem ne-budeme  brát  v úvahu  lesy  v Ruské  fede-raci,  potom  je  zachovalost  lesů na našemkontinentě  opravdu  žalostná:  jen  4 %

10  %,  která  není  prvotně  využívaná  prozemědělské či jiné nelesnické účely. Pokudjde  o mladé  porosty  nebo  oblasti,  kde  jerůst stromů potlačen podnebím, stromy nadaném  stanovišti  by  měly  být  schopnédorůst do výšky 5 m a současně dosáhnoutjiž zmiňovaného desetiprocentního zápojekorunového  patra.  Mezi  les  nezapočí-táváme porosty založené pro zemědělskouvýrobu,  jako  jsou  sady,  chmelnice  a nej-různější zemědělsko-lesnické ekosystémy. 

Jedna  z nejvýznamnějších  meziná-rodních  mnohostranných  úmluv,  zaměře-ných  na  širokou  problematiku  životníhoprostředí,  známá  Úmluva  o biologickérozmanitosti (CBD), přijala vymezení lesapodle FAO. Odborníci přitom poukazují nato,  že  desetiprocentní  zápoj  korunovéhopatra  je  příliš  nízký,  protože  les  v tomtopojetí  zahrnuje  i hustší  australský  neboafrický buš.

PŘÍRODNÍ NEMUSÍ BÝT ZCELAPŮVODNÍObdobně jako v případě definice lesa i prohodnocení  jeho  původnosti  používajírůzné    lesnické  a ochranářské  školy  roz-dílnou  terminologii.  Pod  označením  pů-vodní  (primární)  les  neboli  prales  máme na  mysli  pouze  člověkem  víceméněneovlivněný  les,  v němž  jak  dřevinnáskladba  (složení  dřevin),  tak  prostorovástruktura  odpovídají  poměrům  stanoviště,na  němž  roste.  Jedná  se  o les  složenýz původních druhů, v němž lidé významněneovlivnili  probíhající  přírodní  procesy.V tomto smyslu lze za původní les považo-

hustotě  a v rozdílných  formách,  dalšínázory na to, co vlastně je a co naopak neníles,  se  nutně  rozcházejí.  Až  dosud  bylov různých  zemích  světa  uveřejněno  vícenež 800 definic lesa, zejména v národními mezinárodním  zákonodárství,  lesnic-kých či ochranářských koncepcích, strate-giích  a programech  jednotlivých  státůa v odborné  literatuře.  Při  podrobnějšímpohledu zjistíme, že většině z nich chybějíjakákoli  kvantitativní  kritéria.  Četnépřístupy  odkazují  na  zápoj  korun,  což  jepodíl  zemského  povrchu  zastíněný  koru-nami stromů v plném olistění.

S zatím  nejuznávanějším  výkladempojmu  les  přišla  Organizace  Spojenýchnárodů  pro  výživu  a zemědělství  (FAO).Chápe  jej  jako  plochu  souše  větší  než 0,5  ha  se  zápojem  korun  přinejmenším 

Scénáředalšíhovývoje našíplanetypředpoklá-dají dalšívýraznýúbytek lesův Africe najih odSahary.Porost vestřední Keninenípůvodní.

5

Porosty borovice černé (Pinus nigra)Porosty borovice černé (Pinus nigra)vv nejvyšším kyperském pohoří Troodos jsounejvyšším kyperském pohoří Troodos jsoudobře přizpůsobené krátké, ale na sníhdobře přizpůsobené krátké, ale na sníhbohaté zimě. bohaté zimě.

Sýc rousný (Aegolius funereus) obývá kromě tajgy Severní Amerikya Eurasie i některá jižnější pohoří a lesní celky. Mlánata na obrázku se vylíhla v budce v přírodní rezervaci Bukovec v CHKO Jizerské hory.

Zvláštní  kategorii  druhotného  lesapředstavují monokultury (viz níže). 

Dřevinná skladba přírodě blízkého lesaodpovídá stanovištním poměrům, ale pros-torová  struktura  bývá  jednodušší  nežv původním  lese.  Přírodě  blízký  les  lidécíleně  vytvářeli  nebo  na  něj  významněpůsobili,  přičemž  se  stopami  takovéhovlivu se setkáváme ještě dnes. 

PŮVODNÍ A PŘÍRODNÍ LESYV ČRLesy  ve  střední  Evropě  patří  spolus dřevinnými  porosty  či  spíše  řečenos jejich  zbytky  ve  Středomoří  mezičlověkem  nejdéle  využívané  zalesněnéplochy vůbec.   Není  divu,  že  s výjimkouněkterých  porostů  na  skalních  stanoviš-tích  a rašeliništích  nenajdeme  na  územíČR  les,  který  by  nebyl  přímo  ovlivněnčlověkem.  Lesní  ekosystémy  se  pocho-pitelně mírou,  jakým na ně  lidská kulturapůsobí,  odlišují.  Nejcennější  lesní  kom-plexy  představují  buď  v různém  rozsahuzachovalé  původní  a přírodní  (přirozené)lesní  ekosystémy  nebo  naopak  příroděblízké  porosty,  jež  se  v důsledku  dlou-hodobého  citlivého  lesního  hospodařenívyvinuly z lesních biotopů, které nahradilypůvodní lesy (viz rámeček). 

polomy nebo napadení hmyzem, na místěpůvodního nebo přírodního lesa, a to buďpřirozenou  obnovou  nebo  zalesněním,označuje  FAO  jako  druhotný  (sekundárníles).  Druhová  struktura  druhotného  lesabývá odlišná od struktury původního lesa.

plochy  evropských  lesů  mimo  Ruskoufederaci můžeme bez  uzardění  označit  zaprimární. 

Pro  les,  založený  přírodními  procesy,avšak  člověkem  ovlivňovaný,  se  používáoznačení  přírodní  čili  přirozený  les.Přírodní  (přirozené)  lesy  nikdy  nevzniklyvýsadbou  nebo  vysetím.  Proto  jejichsložení  dřevin  a věková  i prostorovástruktura  z velké  části  odrážejí  poměrykonkrétního  biotopu.  Na  plochách,  pone-chaných  samovolnému  vývoji,  rostepochopitelně nejen původní, ale i přírodníles. V anglosaských zemích se častěji nežo původním i přírodním hovoří o dlouho-věkém lese.

Les  vzniklý  po  vytěžení  nebo  po  pří-rodní  katastrofě,  jako  jsou  požáry,  větrné

6

Na Veletrhubiodiverzity

v rámci 10. zasedání

konferencesmluvních

stran Úmluvy

o biologickérozmanitosti

v Nagojikonaném

v říjnu 2010si japonskéděti mohly

někdy vůbecpoprvé

zkusit řezatruční pilou.

Zájem bylvskutku

obrovský.

BOUBíN A ŽOfíNSKý PRALES PSALy HISTORII OcHRANy PříRODyMezi nejznámější zvláště chráněná území v ČR oprávněně patří Boubínský prales.Ochranu tohoto šumavského lesního ekosystému podnítil v roce 1858 vzdělaný vlastníkze šlechtického rodu Schwarzenbergů. Na návrh lesmistra J. Johna byl totiž v tomtoroce porost vyčleněn z běžného obhospodařování. Po vichřici, která se územímpřehnala o 12 let později, byla ale jeho původní plocha výrazně zmenšena. Na rozdílod některých jiných lesních porostů, kterým tradičně říkáme pralesy, ač jimi podle výšeuvedené definice nejsou (porost v NPR Mionší v Moravskoslezských Beskydech nebov NPR Javořina v Bílých Karpatech), představuje jádro Boubínského pralesa skutečněpůvodní les. Kácení jednotlivých stromů na jeho okrajích při výstavbě Lukenské stezky,k němuž došlo v 19. století, nemělo na jeho strukturu žádný významný vliv. Mohutnésmrky s často nepřehlédnutelnými chůdovitými kořeny i silné jedle působí nanávštěvníky ohromujícím dojmem. V současnosti v porostu pralesa převládá smrka buk, méně je zastoupena jedle. V roce 1838 deklaroval v duchu tehdy módního romantismu majitel panství z roduBuquoyů přímo v centru Novohradských hor ochranu Žofínského pralesa. Již tehdyporost označovali lesníci za prales. V současnosti zabírá NPR Žofínský prales téměř100 ha a zahrnuje celou škálu různých typů smrkových bučin. V lesním ekosystémupřevládá buk, následovaný smrkem a jedlí. Z porostu bylo po vyhlášení chráněnýmúzemím odváženo mrtvé dřevo a v 2. polovině 19. století v něm lesní hospodářiprovedli významný zásah. Ve stejném roce byla vyhlášena ochrana jiné blízké lokality –porostu Dobrá Voda. Jak Žofínský prales, tak Dobrá Voda byly dlouhou dobu považovány za vůbec nejstaršíchráněná území v Evropě. Nová šetření nedávno prokázala, že plochy, které bychompodle dnešních kritérií označili za chráněná území, na našem kontinentě existovaly jižpřed rokem 1838, i když naprosto ojediněle, a to v Německu, Švýcarsku a ve VelkéBritánii. V každém případě se oba lesní ekosystémy významně zapsaly do dějin světovépéče o přírodu a krajinu.

Pás listnatých opadavých lesů se nacházív Eurasii a v Severní Americe. Přírodnípodzimně vybarvený listnatý les na jihukanadské provincie Quebéc tvoří i národnístromy – javory.

budou  působit  kladně  nebo  záporně,nakonec rozhodují právě místní podmínky.Nicméně,  nejen  z hlediska  zachovánígenetické,  druhové  a biotopové  rozmani-tosti,  ale  i život  podporujících  procesů,zůstávají nejdůležitější původní či alespoňpřírodní lesy. 

vičníku (Eucalyptus spp.) a akácie (Acaciaspp.).  Odborníci  se  domnívají,  žemonokultury  produkují  asi  35 %  celkovésvětové těžby dřeva.

V minulosti  někteří  odborníci  prosa-zovali názor, že právě monokultury by veskutečnosti  neměly  být  považovány  zalesy.  V poslední  době  se  pohled  naekologický  význam  monokultur  alespoňčástečně  mění.  Intenzivně  obhospodařo-vané  umělé  výsadby  stromů  mohouv krajinné  mozaice  doplňovat  zbytkypůvodního  nebo  přírodního  lesa  a jakobiologické  koridory  usnadňovat  šířenílesních  druhů  člověkem  pozměněnou

krajinou.  Řada  studií  došla  k závěru,  žemonokultury původních druhů dřevin jsoupro  zachování  biologické  rozmanitostivýznamnější  než  zemědělské  plochy  mj.tím, že poskytují vhodné prostředí pro řaduohrožených  a přirozeně  vzácných  lesníchdruhů.  O tom,  zda  lesní  monokultury

MONOKULTURY NEJSOU VŽDY ZLEMČlověkem  založené  druhotné  porosty,tvořené obvykle jedním nebo jen několikamálo druhy stromů a zaměřené na výrobudřeva  a vláknin,  zabírají  na  Zemi  na 2,6 milionu km2, což představuje 7 % cel-kového  lesního  pokryvu.  Monokulturneustále přibývá: v uplynulých pěti letechjich  lidé nově vysadili 50 000 km2 ročně,zdaleka  nejvíce  v Číně.  V nejlidnatějšízemi  světa  v letech  2000–2010  osázelisemenáčky  stromů  každoročně  20  000  –30  000  km2.  Čtvrtinu  všech  monokulturtvoří  nepůvodní  druhy  stromů. V SeverníAmerice  dosahuje  podíl  nepůvodníchdruhů  v monokulturách  jen  5  %.  Naopačném  pólu  stojí  Jižní  Amerikas neuvěřitelnými 96 %. Kromě jehličnanůmírného pásu se nejčastěji jedná o plantážerychle  rostoucích  dřevin  v tropecha subtropech,  na  prvním  místě  blaho-

Známápoloopicelemur kata(Lemurkatta) obývá lesyna africkémostrověMadagaskar.Na rozdíl od ostatníchlemurů se vyznačujedenní aktivitou.

Galeriovýles, rostoucízejménapodélvodníchtoků, patřímezi suchétropické lesy(národníparkNakuru,Keňa).

7

Zbytky původních porostů borovice lesní (Pinussylvestris) najdeme ve Skotsku již jen naněkolika málo místech. Jedním z nich jeGlenmore Forest Park.

Šíření lesa v pohoří Švýcarský Jura omezuje jižstovky let pastva dobytka.

omezenou  vypovídající  hodnotou,  připo-meňme,  že  na  jednoho  obyvatele  našíplanety  tak  připadá  0,6  ha  lesní  plochy.Přitom více než polovina světových lesů senachází pouze v pěti zemích, opravdovýchlesních  světových  velmocích,  jmenovitěv Ruské  federaci,  Brazílii,  Kanadě,  USAa Číně.  Na  rozdíl  od  vžité  představy,  ženejvětším  lesním  komplexem  na  světě  jeamazonská džungle, nejrozsáhlejší plochuzaujímá  sibiřský  severský  jehličnatý  les,známější  spíše  pod  označením  tajga.Naopak v deseti státech nenajdeme vůbecžádný  les  a v dalších  54  zemích,  tedyv každé čtvrté, nepřesahuje plocha lesů ani10  %  jejich  celkové  rozlohy.  Nejenlesnatost,  ale  i kvalita  lesních  porostů  sev různých  částech  světa  v důsledku  od-lišných  přírodních,  hospodářských  a spo-lečenských  podmínek  liší  (viz tabulka 1).Stejně  tak  je  rozdílné vlastnictví  lesa  (vizrámeček).

PLOCHA LESA JE VELKÁ, ALE…Vyjdeme-li  z definice  Organizace  Spoje-ných  národů  pro  výživu  a zemědělství(FAO – viz článek na str. 5), potom lesy nanaší  planetě  zabírají  více  než  40 milionůkm

2,  tedy 31 % souše. Uvedená plocha je

čtyřikrát  větší  než  rozloha  celé  Evropy.Přestože  aritmetický  průměr  občas  bývázavádějící statistickou veličinou s poněkud

8

Přestože se Mezinárodní rok lesů, který na rok 2011 vyhlásilo Valnéshromáždění OSN, pomalu chýlí ke konci,využijeme této příležitosti a v následujícíchřádcích seznámíme čtenáře se stavemlesních ekosystémů na Zemi. Zaměříme sepřitom jak na změny, k nimž v evropskýcha světových lesích došlo přinejmenšímv posledním desetiletí, tak na vývojovétrendy v uvedeném základním typuprostředí. Protože se právě v souvislostis lesy na našem kontinentě a zejménav globálním měřítku traduje hned několiknepřesností, pokusíme se je uvést na pravou míru. Poslouží nám k tomunejnovější údaje, které řada mezinárodníchorganizací uveřejnila právě v souvislostis Mezinárodním rokem lesů.

LESY V EVROPĚ A VE SVĚTĚMÝTY A PRAVDY

Přestože dnešní rozloha Kampinoského lesanedaleko polské metropole Varšavy

představuje třetinu původní plochy, chránítamější národní park kromě druhotných

i přírodní, člověkem málo ovlivněné porosty.

TEXT

A F

OTO

: RN

Dr.

JAN

PLE

SNÍK

, CSc

.

Tabulka 1Základní charakteristika lesů ve světě, Evropě a Evropské unii EUROSTAT 2011, FAO 2011, Forest Europe/UNECE/FAO 2011

charakteristika svět Evropa Evropa EUbez Ruské federace

lesnatost (%) 31,0 44,5 32,2 37,6změna lesnatosti od roku 2000 (%) -1,2 0,7 3,8 2,8podíl lesů v chráněných územích (%) 13 12 12 13podíl původních/nenarušených lesů (%) 36 26 4 4podíl monokultur (%) 7 4 9 8podíl osázené plochy z celkově zalesněné plochy (%) neurčeno 8 31 34

KOMU PATří SVěTOVé LESy

n Podle oficiálních údajů vlastnía obhospodařují vlády 80 % všechsvětových lesů, 18 % lesů na Zemimá naopak nestátní vlastnictví. U zbývajících 2 % globální lesní plochynení vlastník znám nebo je sporný.

n V Kanadě, Guayaně, Indonésii,Malajsii, Ruské federaci a ve všechstředoafrických zemích náleží státu více než 90 % lesů, přičemž vlády jejichznačnou část předaly soukromýmfirmám prostřednictvím povolení k těžbě dřeva. V Evropě bez Ruskéfederace patří vládám více než 46 %lesů. I když státy ve východní a jižníAfrice také vlastní většinu tamějšíchlesů, až dosud vydaly jen málotěžařských koncesí. n Více než polovina všech lesův Argentině, Austrálii, finsku, Švédsku a v USA se nacházív soukromém vlastnictví. Majiteli 59 % soukromých lesů se v globálnímměřítku stali jednotlivci, 19 % připadá na firmy nebo instituce a 21 %rozlohy privátních lesů na Zemi jev držení místních komunit a domorodého obyvatelstva. Posledně jmenovaná skupina vlastníkůovládá většinu soukromých lesů v Africe na jih od Sahary. Vzhledemk tomu, že v této části světa vlastnítéměř všechny lesy stát, jde jen o 1 % celkové rozlohy tamějších lesníchporostů. fAO dokládá, že podílsoukromých lesů na celkové rozlozetohoto typu ekosystémů na Zemi roste:důvodem je neustále se rozšiřujícívysazování monokultur.

V mnoha zemích tropické Afriky, LatinskéAmeriky a Asie vzrůstá počet obyvatel veměstech mnohem rychleji než na venkově.Lidé  se  v této  části  světa  stále  častějistěhují  do měst,  kde obvykle ve  srovnánís venkovem mívají vyšší příjmy a vyžadujívíce  kvalitní  stravy.  Kromě  klučenípůvodních  lesů  a jejich  proměny  napolíčka, která po vyčerpání půdy nakonecrolníci stejně opustí (střídavé polaření), sev tropech rozšiřuje extenzivní zemědělskávýroba,  provozovaná  středními  rolníkya velkými národními nebo mezinárodními

potravinářskými firmami. Navíc vzhledemk rostoucím cenám potravin na globálnímtrhu  začaly  četné  hospodářsky  méněvyspělé  státy  zemědělské  výrobky  vy-vážet. Není divu, že jen 36 % z obrovsképlochy  lesů  na  Zemi  zůstává  výraznějinenarušených činností člověka. 

Uvedené  zjištění  pochopitelně  nezna-mená,  že  by  bylo  s těžbou  dřeva  vše

nových lesů v Evropě ale dalece překonávábez nadsázky velkoplošná výsadba porostůdřevin v Číně.

Od  roku  1990  se  těžba  dřeva  v glo-bálním měřítku zvyšuje. Přestože si mnozímyslí,  že  většinu  dřevní  hmoty  spolykánenasytný  dřevozpracující  průmysl,  lidéstále  více  než  polovinu  získané  dřevníhmoty  spálí  na  otop.  Protože  toto  číslozachycuje  jen  úřadům  hlášenou  těžbu a 90 % palivového  dřeva spotřebují oby-vatelé  rozvojových  zemí,  bude  skutečnýpodíl  dřeva,  určeného  výhradně  na  otop,v celosvětovém měřítku bezpochyby ještěvyšší.

ZA ÚBYTKEM LESŮ STOJÍPŘEDEVŠÍM HLAD PO PŮDĚMezi širokou veřejností panuje představa,mocně  přiživovaná  působivými  záběryk zemi padajících  stromů obřích  rozměrůa nesmlouvavých  mužů  s barevnýmipřilbami a motorovými pilami v pozadí, žeza  pokračujícím  rozsáhlým  ničením  lesůzejména v tropech  stojí  velké  nadnárodnídřevařské firmy.

Realita  je  poněkud  odlišná:  hlavnímdůvodem masivního odlesňování v rozvo-jových  zemích  zůstává  snaha  získat  půdupro zemědělskou výrobu, a to i přesto, žeprodukce  dřeva  a nedřevních  výrobkůzůstává v globálním rozsahu i nadále hlav-ním způsobem využití lesů (viz tabulka 2).

Těžko  představitelná  rozloha  světo-vých  lesů vypadá  jinak,  uvědomíme-li  si,že  jenom  pětinu  uvedené  plochy  tvoříuzavřený les, tedy porosty se 40 % a vyššípokryvností korunového patra (viz. str. 5). 

Přitom před 8 000 lety se lesy rozklá-daly  na  62  milionech  km2.  Jinak  řečeno,uvedený  typ prostředí  tehdy zabíral 47 %zemské  souše.  Jestliže  by  člověk  ne-ovlivňoval prostředí, v něm žije, potom bylesní porosty tvořily téměř polovinu souše.Porovnáním obou čísel dojdeme k nepřílišlichotivému závěru, že  lidem se až dosudpodařilo zničit 35 % původních lesů. Podleněkterých  názorů  k tomu  z největší  částidošlo právě v posledních  40 letech.

Přestože  se  velkoplošné  odlesňovánína  zeměkouli  v posledním  desetiletí  vesrovnání  s 90.  lety  20.  století  snížiloo téměř  20  %,  nestačí  přirozená  sukcese(nahrazování  společenstva  jiným  až  dokonečného  stavu,  klimaxu)  a výsadbanových porostů, ať už na kdysi zalesněnépůdě nebo na nových pozemcích, uvedenýúbytek  vyrovnávat  a ztráta  lesa,  způso-bované  jeho  kácením,  vypalováním  a za-plavováním  zejména  v tropech,  zůstávái nadále  vysoká.  Rok  co  rok  přijdemev důsledku přeměny na zemědělskou půdunebo  na  zastavěnou  plochu  o lesy  odpo-vídající rozloze bývalého Československa.Čistý  úbytek  lesů  dosahoval  v globálnímměřítku v období 2000 – 2010  stále  ještě52 000 km2 ročně.

V Evropě se rozloha lesů od roku 2000zvětšila  o 7  000  km2. Zalesňování  na  na-šem  kontinentě  podporují  nejen  tradičnídotační  programy  jednotlivých  zemí,  alei finanční prostředky Evropské unie. Lesyse tak vracejí nejen na místa, kde původněrostly, ale  i na z pohledu ochrany přírodytak cenná stanoviště, jakými jsou mokřadya původní  stepi.  Za  posledních  pět  letlesnatost  nejvíce  narostla  v Norsku,Bulharsku,  Španělsku  a Itálii.  Vznik

Naprostouvětšinu lesův Evropě jižlidé stačiliv různé mířepozměnit.Na němec-kém ostrověVilm se sicenezachovalypůvodnílesy, ale díky stoletítrvajícíochraně zdemůžemenaléztpříroděblízképorosty.

9

Tabulka 2Využití lesů ve světě (FAO 2010)

typ využití podíl z celosvětové plochy lesů (%)výroba dřeva a nedřevních produktů 30ochrana vodního režimu a půdy 8ochrana přírody a krajiny 13rekreace, turistika, vzdělávání, ochrana kulturního a duchovního dědictví 4víceúčelové využití 24jiné využití 5neurčeno 16

FAO považuje za les také větrolamy a remízky širší než 20 m. Na snímku kulturní krajina na Benešovsku.

UCTIVÝ SLUŽEBNÍK…VÁŠ LESPaleta  služeb,  které  lesní  ekosystémyposkytují  lidské  civilizaci,  je  skutečněširoká (viz rámeček).Na  rozdíl  od  všeobecně  vžité  domněnkyale  lesy  nejsou  pomyslnými  plícemiplanety:  naprostou  většinu  kyslíku  naZemi  produkují  mořské  řasy.  Spíše  jemůžeme  přirovnat  ke  globální  klima-tizaci,  čističce  vzduchu  kombinované  sezvlhčovačem  a zejména  k již  zmiňovanéklenotnici  vývoje  živé  hmoty  na  Zemi.Názorným  příkladem  různých  služebposkytovaných  lidem  zůstávají  mangro-vové porosty (viz rámeček str. 11)

Zejména  v souvislosti  se  snahouomezit  emise  skleníkových  plynů  a pod-porovat ukládání uhlíku mimo ovzduší sev poslední  době  hovoří  stále  častějio přehlíženém  významu  lesních  porostů.Zalesněná plocha váže 2 – 9x více uhlíku,než  se  zamezí  snížením  emisí  sklení-kových  plynů  využitím  tekutých  biopaliv

nejenže  bylo  vytěženo  v souladu  se  zá-konem,  ale  navíc  i šetrně  k životnímuprostředí,  což  potvrzuje  na  první  pohlednerozeznatelný  falzifikát  mezinárodněuznávaného certifikátu. 

LESY SOUSTŘEĎUJÍ DRUHOVÉBOHATSTVÍ ZEMĚPřestože  při  pokusu  o vyčíslení  globálníbiologické  rozmanitosti  musíme  pracovati v případě  nejlépe  poznané  úrovněbiologické rozmanitosti – druhů – se znač-nou nejistotou,  jak o tom opětovně vypo-vídají  zjištění  kanadských,  britskýcha amerických  vědců  publikované  nasklonku  léta  2011,  všeobecně  uznávanýodhad hovoří o tom, že lesy na naší planetěhostí polovinu všech vědě známých druhůorganismů. Původní tropické lesy, zejménadeštné pralesy, se vyznačují vysokou pro-duktivitou na  jednotku plochy  a mnohemvyšší  druhovou  bohatostí  (počtem  druhůneboli  alfa  diverzitou)  než  kterýkoli  jinýsuchozemský  typ  prostředí.  Na  deseti-hektarové ploše původního lesa v Malajsiiroste  780  druhů  stromů,  tedy  více  nežv USA a Kanadě dohromady.

v pořádku.  Kácení  stromů  bývá  v ně-kterých  případech  k životnímu  prostředívíce než nešetrné (viz rámeček ). V západ-ní  Africe  těžaři  pro  to,  aby  získali  metrkrychlový  dřeva,  zničí  další  dva.  Nejenv rozvojových,  ale  i v některých  postko-munistických zemích, jako je Ruská fede-race,  se  nedaří  omezit  nepovolené  káce-ní  často  cenných  lesů.  Ilegálně  získanédřevo  se  „vypere“:  je  vybaveno  dokona-lou  falešnou  dokumentací  dokládající,  že

10

DřEVěNé ZLATO Z BRAZíLIE

Vliv mezinárodního obchodu na výskyt hospodářskyceněných dřevin si ukažme na mahagonu. Tímtoobchodním názvem označujeme červenohnědé dřevostromů rodu Swietenia, zejména druhu Swieteniamacrophylla. Obdobně jako u jiných komodit, pocházejících z volnépřírody rozvojových zemí, také cena mahagonuprochází od zdroje ke konečnému prodejcipozoruhodnou proměnou. Zatímco přímo na místězíská překupník celý mahagonový strom za nanejvýš30 dolarů (565 Kč), na mezinárodním trhu prodározřezané dřevo ze stejného stromu za 3 300 dolarů(62 000 Kč). Milovníci přepychu si pak u prestižníchprodejců, jako je britský Harrods, mohou koupitjídelní stůl s 20 židlemi za 8 850 dolarů (166 400Kč). Přitom z jediného stromu dokáže šikovný truhlářvyrobit dvanáct, ale také patnáct obdobných stolůs veškerým příslušenstvím. Podtrženo sečteno: za ziskz prodeje nábytku vyrobeného z jediného stromu,v amazonském pralese pořídíte neuvěřitelných 4 275mahagonových stromů!Mahagonové stromy rostou v pralese spíše roztrouše-ně a nepříliš početně. Na hektaru džungle najdemenanejvýš jediný mahagonový strom. Dřevařské firmyse v řadě případů vůbec neobtěžují jednats oficiálními vlastníky dřevěného bohatství, což jsoumístní indiánské kmeny, a žádané stromy jednodušeskácí. Díky neklesající poptávce a vysokému zisku sejim vyplatí za pomoci buldozerů a další těžké technikyvybudovat kilometry silnice do té doby nedotčenýmpralesem, a to všechno kvůli jednomu stromus červenohnědým dřevem. Nejbližší pila, ať už legálníči nelegální, přitom bývá až 500 km daleko.Mezinárodní obchod s dřevem stromů rodu Swietenia reguluje známá Úmluva o mezinárodním obchodus ohroženými druhy volně žijících živočichů a planěrostoucích rostlin (cITES). Pod tlakem světovéhoveřejného mínění začala proti nepovolenému kácenímahagonových stromů podnikat rázná opatřeníi brazilská vláda. Rozlehlost území, všudypřítomnákorupce, malá nebo nulová vymahatelnost práva,nejednotnost indiánských kmenů a především astronomické zisky z nepovoleného obchodu všakdávají tušit, že půjde o dlouhodobou záležitosts krajně nejistým výsledkem.

ZáKLADNí SLUŽBy POSKyTOVANéLIDEM LESNíMI EKOSySTéMy (MA 2005)

n dřevo pro dřevozpracující průmysla palivové dřevon nedřevní lesní produkty (kupř.vlákniny, potraviny, léčiva)n stabilizace a obnova půdyn zadržování vody v krajiněn čištění ovzduší a vodyn recyklace živinn udržování biologické rozmanitosti(genetické zdroje, druhy, biotopy)n zmírňování důsledků změny podnebíukládáním uhlíku mimo ovzdušía omezováním mimořádných jevů, jakojsou záplavy a sucha n poskytování příležitostí k rekreacia oddychun zachovávání estetických a duchovníchhodnot přírody a krajiny

Lesy pokrývají téměř dvě třetiny Japonska.esy pokrývají téměř dvě třetiny Japonska.Protože vProtože v hornatém souostroví udržují nahornatém souostroví udržují nastrmých svazích půdu astrmých svazích půdu a zabraňují odtokuzabraňují odtokuvody, jen malou část zvody, jen malou část z nich těží. Na snímkunich těží. Na snímkuporost vporost v povodí řeky Kiso na východnímpovodí řeky Kiso na východnímpobřeží ostrova Honšú. pobřeží ostrova Honšú.

Místní požáry představují důležitou část přirozeného vývoje některých lesních ekosystémů. Dálkovýprůzkum Země umožňuje sledovat je i na velké ploše. Obrázek přibližuje shořelý porost v Pikověnárodním lese v americkém státě Colorado.

USD (38 – 94 bilionů Kč), což představuje7  %  globálního  hrubého  domácího  pro -duktu (HDP).

VZPOMÍNKY NA BUDOUCNOSTV současnosti  žije  v lesích  a v jejichblízkém  okolí  asi  1,2  miliardy  obyvatelnaší  planety.  Z nich  350  milionů,  cožpředstavuje  5  %  globální  populace,  vět-šinou těch nejchudších, je na lesích a jejichproduktech  doslova  existenčně  závislých.Je zřejmé, že lesy budou  pro stovky milio-nů  lidí  i nadále  představovat  nezaned-batelný zdroj obživy. 

Cena dřeva vytěženého ve světě za rokčiní  v současnosti  asi  100  miliard  USD(1,9  bilionu  Kč).  Produkci  dřeva  a ne-dřevních výrobků (maso lesních živočichůneboli  bushmeat,  ratan  a vlákniny,  med,jedlé  rostliny,  houby,  léčiva,  aromatickélátky  a přírodní  barviva)  slouží  na  našíplanetě 30 % lesní plochy. FAO uvádí, ževíce  než  70  %  globální  produkce  dřeva,které  neskončí  jako  otop,  spotřebuje  pronejrůznější  účely  průmysl  hospodářskyvyspělých zemí. 

Zastavení  či  alespoň  omezení  velko-plošného odlesňování na naší planetě úzcesouvisí    s jiným,  neméně  závažným  glo-bálním problémem – zabezpečením dosta-tečného  množství  kvalitních  potravinv hospodářsky  méně  vyspělých  zemícha omezením jejich nadměrné, dlouhodoběneudržitelné  spotřeby  v ekonomickyrozvinutých  státech,  místy  hraničící  ažs plýtváním. A to nejnovější odhady FAOpotvrzují, že pro splnění rychle rostoucíchnároků  lidské  populace  jak  na  objempotravin, tak jejich výživnou hodnotu budemuset  zemědělská výroba na naší planetěvzrůst  do  roku  2050  ve  srovnání  sesoučasným stavem o plných 70 %.

Kombinovaná  hodnota  ekosystémo-vých  služeb  zabezpečovaných  lesy  pře-vyšuje  ekonomickou  hodnotu  získanéhodřeva  i nedřevních  produktů.  Je  pocho-pitelné,  že  celou  šíři  ekosystémovýchslužeb  mohou  vykazovat  pouze  lesyzdravé,  v nichž  probíhají  všechny  při-rozené  procesy.  Lidskou  činností  způso-benou  ztrátou  ekosystémových  služeb,poskytovaných  lesy,  přicházíme  podlestřízlivých odhadů odborníků na ekonomiiživotního  prostředí  ročně  o 2  –  5  bilionů

první  generace  vyráběných  z plodinvypěstovaných  na  stejné  ploše.  Podleposledních  údajů  uveřejněných  v srpnu2011  v prestižním  vědeckém  časopiseScience  obsahuje  44  %  celkových  zásobuhlíku  ve  světových  lesích  půda  dohloubky  1  m,  42  %  se  nachází  v živénadzemní  i podzemní  biomase,  9  %v mrtvém dřevě a 5 % v opadance. Pokudjde  o typy  lesů,  55  %  uhlíku  uchovávajítropické  lesy, 32 % tajga a jen 13 % lesymírného pásu.  

Severskýjehličnatýles, známýjako tajga,se vyvinulpouze nasevernípolokouli.Vegetačnísezónav něm trvánanejvýščtyřiměsíce.Slovo tajgajeburjatské-ho, podleněkterýchnázorůmongolské-ho původu.Boreální lesnajdemei ve Švédsku

11

MANGROVOVé POROSTy ZPOMALILy TSUNAMI

Mangrovy představují suchozemskou a mořskou vegetaci zároveň. Jedná seo rozmanité soubory keřů a stromů, rostoucí přímo v přílivové zóně nebo těsně u ní,takže se jejich kořeny přizpůsobily alespoň dočasnému zatopení mořskou vodou.Mohutný kořenový systém napomáhá zpevňovat mořské dno, nadzemní změť kořenůa větví pohlcuje většinu mořské energie a různě vysoké kmeny se na pobřeží tyčí jakopůsobivá zeď. Od roku 1980 jsme na zeměkouli přišli o pětinu celkové rozlohy tohoto unikátníhoekosystému. Zejména v jihovýchodní Asii byla značná část mangrovů přeměněna namísta chovu krevet a garnátů.Nedlouho poté, co v prosinci 2004 zasáhla pobřeží jihovýchodní Asie obří mořská vlnatsunami, uveřejnily dvě významné mezinárodní nevládní organizace, IUcN –Mezinárodní unie na ochranu přírody a Světový fond na ochranu přírody (WWfInternational) rozsáhlou studii. Ta dochází k závěru, že čím více lidé poškodili původnípobřežní biotopy, zejména korálové útesy a mangrovové porosty, tím ničivěji dopadlotsunami na přilehlé oblasti. Zjištění IUcN a WWf potvrdil početný kolektiv vědců z Dánska, Indie, Indonésie,Japonska, Malajsie, USA a Velké Británie pod vedením f. Danielsena, který uveřejnilsvá zjištění v široce uznávaném vědeckém časopise Science. V důsledku bezmračnéhopočasí měli totiž výzkumníci k dispozici kvalitní družicové snímky z období před a potsunami. V pobřežní oblasti v cuddalore v jihovýchodní Indii vesnice přímo v ústí řekyvlna zničila a odnesla písečnou kosu, která původně přehrazovala řeku. Sídla chráněnámangrovovými porosty zkáze ušla.

Ostrovy v západní a střední části Kanárských ostrovů si zachovaly poměrně vysokou lesnatost.Tamější porosty trápí rozsáhlé, lidskou činností vyvolané požáry.

del  Paine  a jeho  plocha  byla  rozšířena na 24 532 ha. K tomuto území bylo v roce1970  přičleněno  ještě  dalších  11  000  ha.Naposledy  byl  národní  park  rozšířenv roce 1985 na dnešní výměru 242 242 ha.

Se  zřetelem  na  svůj  ekologický  vý-znam  byl  národní  park  v roce  1978  vy-hlášen  biosférickou  rezervací,  a to  pro-gramem UNESCO "Man and Biosphere",díky  čemuž  získal  odpovídající  význampro mezinárodní vědecký  výzkum.

Velká  část  území,  které  tvoří  národnípark  v současnosti,  byla  během  koloni-zace od začátku 20. století až do poloviny70.  let,  využívána  pro  chov  dobytka.Rozsáhlé,  neproniknutelné  lesní  porostypabuků  (rod  Nothofagus)  byly  vypálenya přeměněny  na  pastviny.  (foto 3)  Tyto

zásahy  do  krajiny  byly  tak  významné,  ženegativně  ovlivnily  mezoklima  na  regio-nální úrovni a mnohé svahy jsou nyní vy-staveny nevratné erozi. (foto 4)

Krajina  národního  parku  vznikalaspolupůsobením geologických a klimatic-kých  procesů  trvajících  miliony  let  odobdobí Jury až po nedávnou minulost, kdyutváření  krajiny  začal  ovlivňovat  takéčlověk. Výsledkem  přírodních  procesů  jejedinečná  ekologická  nika,  ideální  proexistenci  obrovského  bohatství  různoro-dých skupin divoké  fauny a flóry  typicképro kraj Magallanes.Významným fenomé-nem  formujícím  pestrost  ekosystémůnárodního parku je klima, zejména srážkya vítr. (foto 2) Vegetační jednotky se měnípodle srážkového gradientu od západu navýchod.

HISTORIE NÁRODNÍHO PARKUNárodní  park  Torres  del  Paine  byl  zalo-žen v roce 1959, pod názvem Turistickýnárodní park Lago Grey, na ploše 4 332 ha.Ten  původně  zahrnoval  kontinentálníledovec Grey  se  stejnojmenným  jezerem.V roce  1961  byl  národní  park  přejme-nován  na  Národní  turistický  park  Torres

12

G eograficky  toto území  leží mezihřebenem And  na  západě  (Jižníledové patagonské pole) a Pata-

gonskou  stepí  na  východě.  Je  to  přírodníoblast jedinečné krásy, v níž vyniká pohoříPaine  s více  než  50  skalními  jehlany,povodí  řeky Paine  s ledovci  a hlubokýmijezery. (foto 1)

Chilský Národní park TORRES DEL PAINE patří k nejvyhledávanějšímsvětovým turistickým destinacím, především pro svoji jedinečnost,různorodost,divokost a krásu. Zatímco ještě v roce 1977 bylozaregistrováno pouze 1 861 návštěvníků parku, v roce 2008 tutobiosférickou rezervaci UNESCO navštívilo více jak 140 tisíc turistů,z toho 101 tisíc zahraničních. Kromě pozorování divoké přírody lzev národním parku provozovat řadu dalších aktivit, jako napříkladekoturistiku, táboření, horolezectví, přechody ledovců, kanoistikunebo jízdu na koni.

OBNOVA ČÁSTI LESNÍCH EKOSYSTÉMŮ POŠKOZENÝCH V ROCE 2005 POŽÁREM V NÁRODNÍM PARKU

CHILE

TEXT

A F

OTO

: IN

G. M

ARTI

N S

MO

LA

1

23

4

Krátce  po  uhašení  požáru,  a to  ještěv roce 2005, nabídla vláda České republi-ky chilské protistraně prostřednictvím za-stupitelského  úřadu  v Santiagu,  finančnía odbornou  pomoc  pro  zmírnění  negativ-ních  dopadů  katastrofy.  Z první  příméfinanční  podpory  CONAF  vybudovalv městečku Puerto Natales lesní školku setřemi  fóliovníky  a správní  budovou,sloužící  jako  technické  a sociální  zázemípro  pracovníky  ve  školce.  Kromě  tohobylo  opraveno  požárem  zničené  oplocenínárodního  parku  v sektoru  Laguna Azul.Nabídka  technické  pomoci  nakonec  vy-ústila  v podpis  smlouvy  o česko-chilskéspolupráci  v oblasti  zalesnění  vybranéhoúzemí  poškozeného  lesním  požárem.Smlouva kromě dalších aktivit obsahovalazávazek  vypěstovat  a vysadit  minimálně120  000  sazenic  dřeviny  Nothofaguspumilio (Lenga)  na  ploše  50  ha  a zajistitochranu výsadeb proti škodám.

Následně  byl  vybrán  realizační  tým,který byl  tvořen specialisty z oblasti hos-podářské úpravy lesů, produkce sadebníhomateriálu,  ekologie  a ochrany  lesa.  Prodosažení  cílů  definovaných  ve  smlouvěa především  pro  úspěšné  zalesnění 

Posledně  jmenovaný katastrofální  po-žár vypukl dne 17. února 2005, v sektoruvýtoku  z jezera Laguna Azul,  jako násle-dek převrženého vařiče, na němž si českýturista  Jiří  Šmiták  připravoval  polévkuv místě k tomu nezpůsobilém. (foto 6)

„Od  samého  počátku  se  katastrofajevila  jako velmi vážná a postupně nabý-vala  značného  rozsahu  následkem  ne-příznivých  meteorologických  podmínek,

zejména  silného  větru,  teplot  kolem 25°C  a dlouhodobého  sucha. V důsledkutoho se požár rychle rozšířil a zasáhl celéspektrum  vegetačních  formací“,  popisujesituaci  tehdejší  administrátor  národníhoparku Guillermo Santana.

Celkové  území  zasažené  požárempředstavuje  plochu  15  470  ha,  z toho 11  685  ha  uvnitř  správních  hranic  národ-ního  parku  a 3  785  ha  mimo  park,  nasousedních soukromých pozemcích.

Tento  lesní  požár  byl  zastaven  teprve4. března 2005, a jeho definitivní likvidaceskončila až 18. března 2005, kdy byl požárprohlášen za uhašený. 

Okamžitě  po  dohašení  požáru  bylaNárodní  lesnická  korporace  (CONAF)pověřena úkolem vyhodnotit vzniklé  ško-dy  a zpracovat  rámcový  plán  obnovyspáleného území včetně projektu sledovánízměn zničených ekosystémů. Přímým dů-sledkem požáru bylo  zničení  a poškozenívíce  jak  2  000  ha  zakrslého  a vysoko-kmenného lesa, přes 3 000 ha křovinnýchspolečenstev,  téměř  6  000  ha  Patagonskéstepi a dalších vegetačních formací. Zniče-ní vegetačního pokryvu mělo i vedlejší ne-gativní  dopad  pro  řadu  skupin  živočichů,kteří ztratili svůj přirozený životní prostor,např.  ptáci,  savci,  některé  druhy  hmyzu.Dalším negativním důsledkem požáru bylomasivní  rozšíření  nepůvodních,  invaziv-ních  druhů  rostlin  na  spálených  plochách(např. šťovík menší), které následně ome-zily možnost  přirozené  regenerace  domá-cích druhů. (foto 7)

Území  národního  parku  administra-tivně náleží  do komuny Torres del Paine,provincie Última Esperanza, kraj Magalla-nes  a Chilská Antarktida. Vstupní  branoudo chilské Patagonie je přístav Punta Are-nas  ležící  na  břehu  průlivu  Magallanes.Správním centrem provincie Última Espe-ranza  je  malé  přístavní  městečko  PuertoNatales  vzdálené  od  Punta  Arenas  ne-celých 380 km. (foto 5) 

POŽÁR A GENEZE PROJEKTUOBNOVY LESNÍCHEKOSYSTÉMŮLesní požáry patří, vzhledem k obrovskýmpotenciálním  škodám,  k hlavním  problé-mům  ochrany  přírody  Národního  parkuTorres  del  Paine.  Od  roku  1980  do  sou-časnosti  bylo  na  území  národního  parkuzaznamenáno  48  velkých  lesních  požárůpřesahujících plochu 10 ha a každý rok jenutné řešit nejméně jednu takovou událost.Bohužel ani rok 2011 není výjimkou. V zá-věru tohoto roku vznikl další katastrofálnípožár  založený nedisciplinovaným,  tento-krát  izraelským turistou. Požár během ně-kolika dní zničil dalších cca 12 600 ha cen-ných území mezi jezerem Lago Gray a je-zerem Lago Pehoe. Prakticky všechny po-žáry  založili  turisté  tábořící  a rozděláva-jící  ohně  na  nevhodných  místech.  Kata-strofální pro Národní park Torres del Painebyly,  kromě  toho  posledního,  další  dvalesní  požáry.  První  vznikl  v roce  1985v sektoru Lago Pehoe a druhý byl neúmy-slně založen v roce 2005 v sektoru LagunaAzul.  Každý  zničil  území  o rozlozepřesahující 15 000 ha.

13

5

6

7

GEOMORFOLOGIESpodní  okraj  jihoamerického  kontinentu,do něhož patří  také region Magallenes,  jemožné  rozdělit  na  čtyři  územní  pásmas rozdílnými geografickými, klimatickýmia biologickými  charakteristikami.  Tatopásma  uspořádaná  od  západu  na  východjsou:  Patagonské  souostroví,  PatagonskéAndy,  Východní  předhoří  a Patagonskástep.

Řešené území je vymezeno tokem řekyPaine  na  západě  a kaňonem  Río  Chinos na východě a zasahuje do pásma Východ-ního předhoří a menší částí do Patagonskéstepi. Nadmořské výšky se pohybují v roz-mezí 160 až 500 m n.m.

Území určené pro zalesnění umístěné na jihu sektoru Laguna Azul

a Ñirre.  Zatímco  Lenga se  velice  snadnopřirozeně obnovuje semeny (v optimálníchrůstových  podmínkách  dosahuje  produk-ce  semen  až  1  milion  na  hektar),  Ñirreplodí  v nepravidelných  intervalech  a na-víc  s nízkou  klíčivostí  semen  nepřesahu-jící 2 %. Dřevina Ñirre ale disponuje vý-bornou  schopností  regenerovat  pařezo-vými nebo kořenovými výmladky, zatímcoLenga tuto  schopnost  nemá.  Pokud  tedypožár na dotčeném území zničil praktickyvšechny  jedince  Lengy,  nebylo  možnév reálném  čase  předpokládat  obnovu  tétodřeviny  přirozenou  cestou.  Přirozenáregenerace  byla  naopak  zjištěna  u méněspálených  porostů  Ñirre.  Tyto  důvodyvedly  nakonec  k rozhodnutí  zaměřit  pro-jekt  na  produkci  sazenic Lengy a umělouobnovu  zničených  porostů  tohoto  druhu.V případě dřeviny Ñirre,  u které  lze oče-kávat  postupné  přirozené  zmlazení,  bylprojekt  orientován  především  na  monito-ring dynamiky regenerace.

Při definování a následné realizaci pro-jektu  zalesnění  bylo  nezbytné  se  vypořá-dat  ještě  s dalšími  limity  vyplývajícímiz geografické  polohy  vybraného  území,geomorfologie a extrémních klimatickýchpodmínek. 

zničených  lesních  porostů,  byl  expertyrealizačního  týmu  zpracován  bio-tech-nický  projekt  obnovy  území  vybranéhosprávou národního parku.

Projekt  vycházel  z principů  Plánurekonstrukce přírodního dědictví Národní-ho  parku  Torres  del  Paine  poškozenéholesním požárem roku 2005, který byl zpra-cován  lesnickou  korporací  CONAF a z výsledků  terénních  průzkumů  usku-tečněných  českými  experty  v území  jižníčásti sektoru Laguna Azul.

DEFINOVÁNÍ PROJEKTUOBNOVY ZNIČENÝCH LESNÍCHEKOSYSTÉMŮSpráva Národního Parku Torres del Paineumístila projekt obnovy lesa do jižní částisektoru  Laguna  Azul.  Výměra  tohotoúzemí činí přibližně 1 500 ha.

Od  počátku  spolupráce  požadovalispecialisté  CONAF,  respektovat  při  ob-nově  zničených  lesních  porostů  původnídruhovou skladbu. Tato podmínka si vyžá-dala  provedení  řady  terénních  šetřenía zpracování následných analýz.

V lesních  porostech  spáleného  územíse  vyskytovaly  dvě  dřeviny:  Nothofagusantarctica - Ñirre,  které  převažovaloa Nothofagus pumilio - Lenga,  která  tvo-řila  malé  roztroušené  skupiny  v chráně-ných  polohách.  Oba  druhy  pabuků  měly na  zdejších  exponovaných  stanovištíchpodobný  zakrslý  vzrůst  a navíc  většinapůvodních  porostů  byla  požárem  spálenánatolik, že druhová identifikace byla veliceobtížná. (foto 8)

Dalším  faktorem,  který  významněovlivnil  definování  projektu,  je  rozdílnýzpůsob přirozené reprodukce dřevin Lenga

14

8

ga).  Na  tomto  území  se  vyskytuje  smí-šený Magallanský les s druhy Nothofaguspumilio a Nothofagus antarctica. Tyto lesymají často zakrslou formu.

Patagonská step (Estepa Patagonica)Je  to  území  s nedostatkem  srážek,  kteréobecně  nepřesahují  400 mm  za  rok,  cožumožňuje růst jen zakrslým keřům a trav-ním společenstvům.

Zastoupení ekosystémů v území projektu 

Ekologické Plocha Plochajednotky ha %Lesy Ñirre 285 20Lesy Lenga 48 3Lesy Ñirre/Lenga 20 1Patagonská step 1070 74Jezero, mokřad 16 1Celkem 1439 100

Lesní porosty Lengy jižní části  sekto-ru  Laguna  Azul  tvoří  malé  rozptýlenéostrůvky.  Ve  vybraném  území  bylo  vyli-šeno 65 porostů nebo skupin stromů Lengyse zastoupením druhu 50% a více. V tomtoúzemí Lenga obsazuje stanoviště chráněnáproti  převládajícím  silným  severozápad-ním  větrům.  Ohořelé  zbytky  porostů Lengy se  proto  nalézají  na  svazích  jiho-východní,  jižní  a jihozápadní  expozice.(foto 9)

VYTVOŘENÍ SÍTĚ PLOCH PROZALESNĚNÍ (NUKLEÍ)Při  přípravě  projektu  byl  respektovánpožadavek  správy  národního  parku  ne-provádět  výsadbu  v pravidelném  sponuv řadách,  ale  výsadbu  provádět  ve  sku-pinách  s nepravidelným  rozestupema přiblížit  se  tak  přirozeným  poměrům.(foto 10)  Proto  byl  navržen  způsobvýsadby  ve  skupinách  tzv.  nukleích.Umístění,  velikost,  počet  a tvar  nukleí byl  pro  každý  rekonstruovaný  porostověřen  v terénu  a následně  zakreslen  domapy.

KLIMAÚzemí  Národního  Parku  Torres  del

Paine leží v nárazníkové zóně mezi silný-mi  srážkami  přicházejícími  od  západuz Pacfiku a srážkovým stínem na východě.Skalní masiv pohoří Paine (3 050 m n.m.)vytváří  přirozenou  překážku  pro  vzdušnéproudy  přinášející  srážky,  takže  zatímcov sektorech nacházejících se na západnímokraji  pohoří  dosahují  roční  srážky  až2  500  mm,  na  východním  úpatí  se  jižzřetelně snižují na 1 000 až 400 mm ročně.V sektorech  zasahujících  do  srážkovéhostínu  dále  na  východ  srážky  dosahují  jen400 až 200 mm ročně. Území vybrané prozalesnění se nachází na okraji srážkovéhostínu  v pásmu  s ročním  úhrnem  srážeknepřesahujícím  350 mm.  Dalším  velmivýznamným klimatickým faktorem je vítr,který  na  území  celého  národního  parkusilně  fouká  prakticky  neustále  a častodosahuje rychlosti kolem 100 km za hod-inu. Neustálý vítr v kombinaci  s vysokousluneční  radiací  a vysokou  teplotou  způ-sobuje  extrémní  evapotranspiraci  a ztrátuvody v rostlinách.

VEGETAČNÍ JEDNOTKYV území určeném pro zalesnění se nachá-zejí následující vegetační jednotky:

Xerofitní křovinná společen-stva (Matorral Xerófito)

Jsou  to  území  s nedostatkem  srážek,které  obecně  nepřesahují  500 mm  za  roka vodním  deficitem  způsobeným  evapo-transpirací  jako  následek  silných  větrů.Tyto podmínky podporují charakteristickéxerofitní znaky vegetace. Pro vegetaci jsoudominantní  keře  s různou  hustotou,  kterémohou  tvořit  husté  vrstvy  nebo  porostys mezerami  umožňujícími  na  půděvytvoření travních společenstev. 

Magallanské opadavé lesy(Bosque MagallánicoCaducifolio)Tento  typ  lesa  se  vyskytuje  hlavně  nasvazích  hor  a hlavní  dominantou  tohotospolečenstva  je Nothofagus pumilio (Len-

15

9

10

LESNÍ ŠKOLKA A PRODUKCESADEBNÍHO MATERIÁLUSazenice  Lengy byly  pěstovány  ve  třechfóliovnících vybudovaných v lesní  školceumístěné  na  okraji  přístavního  městečkaPuerto Natales.

Základní  infrastruktura  lesní  školkybyla  postupně  dobudována  do  současnéplné  funkčnosti  s možností  produkce180  000  obalovaných  sazenic  ve  třechfóliovnících.

Lesní školka v Puerto Natales

Sazenice Lengy ve fóliovníku

Obalování sazenic

16

rostech byla snaha využít alespoň ochran-ný efekt ležících kmenů, větví a pařezů.

Vzhledem k typům půdy, vegetačnímupokryvu a mikroklimatickým podmínkámnebyla  uplatněna  jamková  výsadba,  alemetoda štěrbinová, aby nedocházelo k vět-šímu  narušení  půdního  horizontu  a jehodalšímu  vysoušení.  Byly  proto  vyrobenyspeciální ruční sazeče.

Zalesňovací práce byly realizovány vedvou  etapách.  První  etapa  zalesňováníproběhla podle harmonogramu s ohledemna  klimatické  podmínky  od  dubna  dokonce  května  roku  2009.  Druhá  etapazalesnění  byla  zahájena  počátkem  září,tedy v období patagonského časného jara,kdy půda je po tání sněhu a sporadickýchdeštích dostatečně vlhká. V zimním obdo-bí  došlo  důsledkem  extrémních  klimatic-kých  podmínek  k úhynu  části  sazenicvysázených na podzim během první etapy.Toto  množství  však  nepřesáhlo  10%.Uschlé  sazenice  byly  proto  nahrazenynovými.  Přestože  sazenice  nebyly  ochrá-něny proti okusu zvěří (zajíc, lama guana-co),  škody  okusem  nedosáhly  takovéhorozsahu, jaký se očekával.

Během podzimní a jarní etapy bylyvysázeny následující počty sazenic:

I. etapa - jaro 2009 73 970 II. etapa - podzim 2009  48 200 vylepšení 8 230celkem II. etapa 56 430Celkem zalesněno 130 400

Počet vysázených nukleí 208

Byla zalesněna plocha více jak 50 hek-tarů  zničených  porostů  dřeviny  Nothofa-gus pumilio (Lenga) roztroušených v úze-mí  na  ploše  cca  1  500  ha.  Při  tradičnímzpůsobu zalesňování, které dosud v národ-ním  parku  realizoval  CONAF,  bylo  do-saženo  maximálně  8%  úspěšnosti  přežitívýsadeb.  Pomocí  technologie  PATRIKa metodickými postupy použitými v rámciprojektu  české  technické  pomoci,  sepodařilo dosáhnout  téměř 60% úspěšnostipřežití výsadeb. (foto 11)

PROCES PĚSTOVÁNÍPro  pěstování  sadebního  materiálu  bylypoužity dvě různé české technologie. Prvníse  nazývá  PATRIK  a je  založena  navyužívání  plastových  kazet,  které  se  plnísubstrátem  pomocí  mechanické  plničky.Kazety  PATRIK  umožňují  ze  substrátuvytvořit  kořenový  bal  bez  deformacekořenového  systému  a následný  transportsazenic ve stejných kazetách bez přesazo-vání ze školky až na místo výsadby.

Druhá technologie se nazývá SI a spo-čívá  v pěstování  sazenic  v průmyslovémsubstrátu (piliny stlačené do malých kvád-rů).

Vlastní  proces  pěstování  sazenicprobíhal  ve  třech  etapách.  Nejprve  bylyvyzvedávány  jednoleté  semenáčky  namístech přirozeného zmlazení pod starýmporostem  Lengy  v území  mimo  národnípark.  Následoval  transport  semenáčkův plastových  přepravkách  ve  vlhkémrašelinovém substrátu do lesní školky. Tambyly  kořínky  semenáčků  obaleny  dopřipraveného  substrátu  v plničce  kazetPARTIK.  Naplněné  kazety  byly  následněukládány  do  fóliovníků.  Vlastní  procesrůstu sazenic do potřebné velikosti a kvali-ty  trval  dva  roky.  Cílem  bylo  vypěstovatobalované  sazenice  s optimální  proporcídobře  rozvinutého  kořenového  systémuk velikosti  korunky  tak,  aby  přežilyextrémní klimatické podmínky zalesňova-ného území.

Mapamodelového

projektuzalesnění

porostuLengy.

Zeleně jsouvyznačena

nuklea,šrafem

plocha sezachovalýmzmlazením,žluté bodypředstavují

pozicijednotli-

vých stromůpřed

požárem.Byly

vyhodno-ceny nazákladěanalýzy

leteckéhosnímku

zhotovené-ho před

požárem.

Dvouletá sazeniceLengy připravená

k výsadbě.

11

Transport sazenic ze školky na místo výsadby.

TRANSPORT SAZENICProtože  lesní  školka  byla  vybudována  namístě  vzdáleném  od  místa  výsadby  cca130  km,  bylo  nutné  zajistit  bezpečnoudopravu  vypěstovaných  sazenic.  Ty  bylytransportovány  na  přívěsném  vozíkuv kazetách  PATRIK  nebo  v plastovýchbedýnkách,  v případě  technologie  SI.Jeden náklad představoval 3 600  sazenic.Po  příjezdu  na  lokalitu  byly  sazeniceumístěny na centrální založiště, odkud ná-sledovala  distribuce  do  jednotlivých  po-rostů, resp. nukleí na korbě terénního vozua dále  pomocí  krosen  případně  ručníchnosičů.

VLASTNÍ ZALESŇOVÁNÍObnova  přírodních  lesů Lengy je  v Chilezaměřena  prakticky  jen  na  přirozenouobnovu,  kdy  iniciální  počet  jedinců  nahektar  dosahuje  desítky  až  stovky  tisíc.Obnova  lesních  porostů  Lengy výsadbounení  v Chile  běžná.  Proto  bylo  potřebanavrhnout  optimální  hustotu  výsadbya zvážit  nejen  faktory  přirozené  hustoty,ale  také  kritéria  technologická  a ekono-mická. Nakonec byl navržen spon (husto-ta), který se pohyboval od 5 000 do 10 000sazenic na hektar v závislosti na konkrét-ním stanovišti (porostu).

Jako  důležitý  prostředek  ochranymikroklimatu  jednotlivých  nukleí  bylyvyužívány  ohořelé  kmeny  a zbytky  stro-mů,  které  zůstaly  stát  na  místě  bývalýchporostů  Lengy.  Torza  stromů  významněsnižují  negativní  vliv  extrémních  kli-matických faktorů (vítr, nedostatek srážek,vysoké  sluneční  záření).  Stojící  kmenyzvyšují  zadržování  vertikálních  i hori-zontálních srážek (mlha). Výsadba sazenicmezi ohořelá torza nebo mezi ležící větvese  také  pozitivně  projevila  sníženýmiškodami okusem způsobených lamou gua-naco. V nukleích  umístěných  do  porostů,které  byly  po  požáru  pokáceny  a kde  seochranný  vliv  stojících  stromů  nemohlprojevit, byla zaznamenána vyšší mortalitasazenic  než  v nukleích  umístěných  mezistojící  ohořelé  stromy. V pokácených  po-

17

i doktorská studia. Naši studenti mají velkémožnosti  v zahraniční  výměně  v rámciprogramů  Socrates/Erasmus.  Fakulta  do-káže  takřka  každému  studentovi  nabíd-nout až roční pobyt v zahraničí. Využívá tovšak  stále  malé  množství  studentů,protože jazyková vybavenost je pořád ještěhodně, ale hodně slabá. Situace se zlepšu-je dost pomalu, i když se studentům kroměnormální  jazykové  přípravy  snažímenabízet  i speciální  anglické  a španělskékurzy.“ 

O LESEOpusťme pomyslně vysokoškol-ské posluchárny a vydejme sekonečně do lesa. Ostatně ČZUprý vlastní rozsáhlé lesy, co je natom pravdy?

„Opravdu patříme k jedněm z velkýchvlastníků  lesů,  Školní  lesní  podnikv Kostelci nad Černými lesy hospodaří na6900 ha pozemků. Obě fakulty, jak pražskátak i brněnská, mají své majetky, lesy, alei statky,  již z doby první republiky. Jednáse o bývalý liechtensteinský majetek, kterýbyl státem zakoupen při první pozemkovéreformě  a předán  univerzitám.  Nyní  naněm  hospodaří  pověřené  subjekty,  školnílesní podniky.“

Jací jste hospodáři?„Do  60.  let  určovali  způsoby  hos-

podaření  profesoři  fakulty  lesnické.  Nynísprávci  lesů  hospodaří  z větší  části  podlesvého  a není  to  nejhorší.  Stále  podnikvyužíváme  ke  vzdělávání  studentů,  proexkurze, cvičení i jako výzkumnou základ-nu,  spolupráce  je  díky  naší  snaze  stálelepší. Náš školní  lesní podnik patří k těmdobrým  majetkům  v rámci  České  repub-liky,  se  zdravou  lesnickou  základnou,

ale zjistil, že na tuto oblast nestačím a bylbych  s odřenýma  ušima  velice  průměrnýabsolvent,  proto  jsem  začal  hledat  jinýobor,  možná  lépe  uchopitelný  a vícepraktický. Byla mi doporučena  „lesárna“,tehdy  pouze  v Brně,  jako  dobrý  obora opravdu  to  dobrý  obor  byl,  chytlo mneto. V 90. letech jsem byl pozván do týmulesnické  fakulty  v Praze,  po  zhrubadesetileté  práci  v lesnickém  výzkumu,a byla to opět dobrá volba. Děkanem jsemzde  devátým  rokem,  ale  díky  různýmorganizačním  změnám  jsem  vlastněděkanem  již  na  třetí  fakultě,  ačkoliv  jdestále o jednu a tu samou.“

O STUDENTECHSeznámili jsme se se školou,jejím vedoucím, zbývá ještěpředstavit její studenty.

„Na fakultě nyní studuje přes 2000 stu-dentů  v různých  oborech,  ekonomickém,mysliveckém  a především  v lesnickémnebo  dřevařském.  To  pokud  se  týčebakalářů.  Z magisterských  máme  oborydva,  lesní  a dřevařské  inženýrství.V lesnickém  magisterském  oboru  končítak 30 – 40 absolventů každý  rok. Uplat-ní  se  v nejrůznějších  oborech,  nejenv lesnictví  či dřevozpracujícím průmyslu,ale  i v ochraně  přírody,  státní  správěa v soukromých firmách. Jsou případy, žese naši  absolventi  uchytili  i v bankovnímsektoru. Co se týče lesnictví, jsou schopnipostarat  se  o plantáže  lesních  dřevin,  alei spravovat,  nebo  chcete-li,  chránit  rezer-vace a národní parky. Navíc máme 4 oborypřednášené  v angličtině,  magisterskéTropické  lesnictví  a agrolesnictví  (Tro-pical  Forestry  and  Agroforestry)  a Fo-restry, Water and Landscape Management,dále  bakalářské  Forestry  nebo  GameManagement,  a samozřejmě  zajišťujeme

O FAKULTĚNejprve  malé  představení  samotné

fakulty.  Vznik  Fakulty  lesnické  sahá  až do  roku  1919,  kdy  byla  založena  jakosoučást pražské techniky, pozdější ČVUT.V 50.  letech  minulého  století  vznikásamostatná  Česká  zemědělská  univerzita.V té  době  byly  na  území  tehdejší  ČSSRcelkem  tři  lesnické  fakulty,  ale  bylorozhodnuto jednu uzavřít. Černý Petr padlna fakultu v Praze, kde v roce 1964 odpro-movali poslední studenti. V 90. letech bylapražská  fakulta znovu obnovena. Později,v roce  2003  byla  změněna  na  Fakultulesnickou  a environmentální,  po  čtyřechletech  pak  dochází  na  rozštěpení  naFakultu  lesnickou a dřevařskou a Fakultuživotního prostředí. 

O DĚKANOVIPane děkane, co vy a příroda,nejde jen o platonickou lásku?

„K přírodě  jsem měl vždy blízko,  alek lesařině  jsem  se  dostal  vlastně  až  přidruhé  volbě  vysoké  školy.  Nejprve  jsemzačal  studovat  fyziku,  protože  mneamatérsky zajímala astronomie. Záhy jsem

Z VEJŠKY DO LESANespisovné slovo v nadpisu za sebou ukrývá vysokou školu, konkrétně Českouzemědělskou univerzitu v Praze, přesně pak její Fakultu lesnickou a dřevařskou.Na tuto akademickou půdu jsem se vydal za panem děkanem jmenovanéfakulty, za prof. Ing. Vilémem Podrázským, CSc. a povídali jsme si samozřejměo lesích. A povídali jsme si nejen na vejšce, tedy v prostoru vysoké školy, alei ve výšce, protože škola je umístěna vysoko nad Prahou v Suchdole, a takérozmluva probíhala s určitým nadhledem.

TEXT

A F

OTO

: JIŘ

Í JU

ŘÍK

diverzitu přístupů a intenzity hospodaření.Mění  se  i nazírání  lesa,  pro  naše  bez-prostředně předcházející generace vypadalsprávný les jako smrková monokultura bezdřeva  na  zemi,  kam  se  chodilo  na  houbya borůvky a ne pro klíšťata. Dnes je určitěprostor  mít  „v  lese“  jak  intenzivnívýsadby, tak i lesy velmi blízké přírodním.Kromě opravdových plantáží či exot i lesyponechané čistě přírodním procesům. Je tootázky  míry,  konsenzu,  kompromisua rozhodnutí  společnosti  a předevšímkonkrétního  vlastníka.  Naši  studenti  jsoupřipravováni  na  všechny  varianty.  Abylesní  hospodářství  správně  fungovalo,mělo  by  zahrnovat  celou  škálu  různýchtypů  lesa.  Chybí  povědomí,  že  můžememít  porosty  s různou  intenzitou  v celéškále. Typický les u nás je z 50% smrkovánebo  borová  stejnověká  monokultura.Podíl  těchto  lesů ale klesá, například zas-toupení buku za posledních 20 let vzrostloo jedno procento, což je hodně, za posled-ních  50  let  pak  vzrostl  podíl  listnáčů  nazhruba dvojnásobek.“

V tisku často čteme o kácenílesů. Pokud do lesa vstoupíme,spatříme velké hromady pokácených stromů, které jsoukamiony nebo vlaky vyváženy dozahraničí. Neubývá u nás lesů?

„Do nedávné doby  rostly více zásobynež  těžba  dřeva.  Lesů  neubývá,  naopak,

příliš neslyší. Jde o nadsázkunebo je to opravdu tak?

„Převážným  typem  našich  lesů  jsoustále  v podstatě  stejnověké  porostys jednoduchou  druhovou  skladbou.  Je  toz velké  části  dáno  historicky  –  vždyťporosty,  které  dnes  těžíme,  vznikaly  ještěza císaře pána a třeba některé porosty dubuještě za roboty. Otázka je, zda je označovatza plantáže. To je otázka názoru, někdy seto tak veřejnosti vnucuje. V podstatě u mo-nokultur  smrku,  borovice  nebo  dubuo plantáž jde, pokud nevznikly přirozenouobnovou,  i když se v drtivé většině  i tamuplatňují  výlučně  přírodní  procesy  růstu,diferenciace a zrání, korigované výchovoua obnovou. Plantáž v užším slova smysluje ale intenzivní výsadba rychle rostoucíchdřevin,  u nás  topolů  nebo  vrb,  popřípadějiných  dřevin,  s podstatnou  lidskouintervencí.  Sklizeň,  těžba,  následujev krátké době od založení, i 5 let, ale u násse takové porosty smějí zakládat pouze nazemědělské,  nikoli  na  lesní  půdě,  protobych „standardní“ porosty slovem plantážneoznačoval.

Ale  je  třeba  si uvědomit,  že  i ty dnestak  odsuzované  porosty  s jednoduchoustrukturou  byly  ve  své  době  značnýmpokrokem  a vlastně  zachránily  fungováníevropské  společnosti  v době,  kdy  dřevobylo  všestranně  používanou  a velmideficitní surovinou. Degradované a devas-tované „lesy“ v počátcích průmyslové rev-oluce  byly  nahrazeny  produktivnímiporosty. Osvícení  lesní majitelé však zak-ládali  jak  plantáže,  tedy  stejnověkévýsadby,  tak  zašetřili  lesy,  z kterých  jsoudnes chráněné „pralesy“, například Boubínči Žofín.“

Nabízí se otázka, jak by mělvypadat správný les u nás?

„Měl  by  být  hodně  rozrůzněný,diferencovaný,  myšleno  tím  hlavně

18

nezabývá se ale jen hospodařením v lesích,má  i prosperující  rybářství,  pilu  a školkulesních i okrasných dřevin.“

Nedalo mi nepoložit otázku natéma, které bylo hitem letošníholéta. Jaký je váš názor naproblematiku kůrovce?

„Problematika kůrovce je z velké částimediálním  obrazem.  Mimo  území  NPŠumava  je  kůrovec  v podstatě  vyřešen,tedy větší problémy s ním. Nyní dělá prob-lémy  jen  v zanedbaných  majetcích,v extrémně suchých oblastech, kde je smrkhodně oslaben a také právě v NP Šumava,kde  se  nechal  uměle  a lze  říci  cíleněnamnožit  na  úroveň,  kdy  s ním  lze  něcoobtížně dělat.“

Jste zastáncem kácení?„Otázka není, zda kácet či nekácet, ale

kdy a kde. V jádrové zóně parku, tam ať sipříroda dělá, co chce, velice zjednodušeněřečeno.  Proto  je  to  vlastně  národní  park.Ostatně  kůrovec  zde  v podstatě  „zemřelhlady a řádí“ v sousedství. Ovšem tam, kdeje kontakt s ostatními zónami parku, nebos územím mimo park, tam se již něco dělatmusí,  a to  i ze  zákona.  Jeho  šíření  by  semělo  zastavit,  a to  nejde  jinak  než  káce-ním  a čím  více  se  s tím  bude  otálet,  tímbudou  holiny  větší.  Je  to  hodně  zjedno-dušené,  skoro  bych  řekl,  je  to  řečenovulgárně,  ale  otázka  byla  také  položenajednoduše.  Ostatně  –  Vojenské  lesya statky v Horní Plané měly stejné polomypo  Kyrillovi  a dnes  je  otázka  kůrovcevyřešena, les obnoven a je zde předpokladv příštích  desetiletích mnohem  příznivěj-ší  druhové  skladby,  prostorové  a věkovéstruktury  než  na  vlastním  území  národ-ního parku.“

Před chvilkou jste použil slovoplantáž, to se ve spojení s lesy

19

diferencovaným přístupem k hospodařenív lesích. 

Svoji  úlohu  v těchto  trendech  hrajei potřeba  akademické  oblasti  vykazovatinovace, nové přístupy, změny. Ale objek-tivně řečeno tento výzkum je zapotřebí a je

zajišťován  lesníky  i nelesníky.  Jen  většímíra  dialogu  mezi  obory  by  v tom  bylazapotřebí  a ne  odsuzovat  lesníky  do  rolevýhradních  propagátorů  technokratickéhopřístupu. Opět zjednodušeně řečeno, Bou-bín  a Žákova  hora  jsou  výsledkemlesnického  přístupu  a ekologie  u nászačínala  nejen  jako  biologická,  ale  i jakolesnická disciplína.

Jak  vysvětlit  ekosystémové  hospoda-ření?  Asi  nejjednodušeji  jako  využíváníspontánních  tendencí  v obnově  lesa,  připéči  o rostoucí  porosty  a respektovatpřírodní  procesy  při  těžbě  lesa,  tedyvýběru stromů a porostů k ní. Nechat lesníporosty a jednotlivé stromy růst  jen s mi-nimálním  lidským vlivem nezbytným prozajištění  stability  porostu  a kvality  pro-dukce.  Ale  to  asi  není  řečeno  přílišnázorně?“

Povídání o lese s panem VilémemPodrázským se pomalu chýlí kekonci, ne že by nebylo na co septát, ale čas určený na rozhovorvypršel a mně nezbývá nežzávidět stromům jejichdlouhověkost a tím i dostatekčasu. Pane děkane, můžete všenějak krátce shrnout?

„Je  důležité  si  uvědomit,  že  lesnictvínení s ochranou přírody v rozporu, což jepředstava  mnohdy  uměle  vytvářená,  alemaximálně využívá její zákonitosti a šetříjejí  podstatu.  Musíme  umět  žít  s lesem,sice z něj brát, ale nepoškozovat jej. Vědět,kdy  zasáhnout  a kde  jej  chránit  v přírod-ním  stavu.  Vracet  mu  ochranu,  péčia lásku.“

Děkuji za rozhovor a lesu zdar.

v lese přírodním pětina až šesti-na. Toto se musí skloubit, nascénu přichází lesník, hospodářv lese. Ptám se proto naproblémy hospodařenív našich lesích.

„Především,  vše  závisí  na  majitelíchnebo  tlaku  společnosti,  samotní  lesnícis tímto  problém  nemají.  Jsou  připraveninaplnit  „společenskou  poptávku“  podlenašich  požadavků,  ty  by  ale  měly  býtreálné  a konzistentní  v čase.  České  les-nictví  se  tím  od  okolní  Evropy  v zásaděneliší.  Náš  problém  je  však  v chybějícídlouhodobé koncepci. Jednou se napříkladprosazují  ekonomické  způsoby  hospoda-ření,  pak  přírodě  blízké,  následujepreference velkoplošných holosečí, potomznova  lesy  přírodě  blízké.  Les  rostezjednodušeně řečeno sto let, ale koncepcese  mění  každých  dvacet  let  podlespolečenských nálad  a lesu nelze poručit,aby  se  tak  rychle  změnil.  Do  toho  pakzasahují  politické  a ekonomické  zájmymimo  sektor,  například  u nás  jsou  v mé-diích problémy  lesního hospodářství  ven-tilovány  jako  problematika  zakázeku státních  lesů, což  je z hlediska dobréhohospodaření  v lesích  naprosto  podružnáotázka. U nás jsou daleko silnější deforma-ce politickou a administrativní  sférou nežv sousedních zemích. Všude jinde je spíšerozhodující  lesnické  odborné  hlediskoa kontinuita vlastnického a společenskéhozadání.  Je  to  selhání politiky včetně poli-tiky lesnické, nedostatek schopnosti prosa-dit naše odborné názory. To se také mění,s naším obrovským úsilím, jen pomalu.“

V poslední době se často hovořío ekosystémovém hospodaření.Můžete tento pojem čtenářůmpřiblížit?

„Mám-li  být  upřímný,  podle  méhonázoru nejde o nic nového, tyto představyse opakovaně objevují od počátku 20. sto-letí  v nových  kontextech  a s novu  ter-minologií.  Je  to  reakce  na  skutečnost,  žestejnověké  monokultury  mají  skutečněsníženou  stabilitu,  to  se  silně  projevujezejména při zanedbání hospodářské péče.Nechceme-li  mít  takové  lesy  na  celémúzemí  nebo  majetku,  musíme  vzít  mno-hem  více  v úvahu  spontánní  tendencelesních  ekosystémů  a hospodařit  „podlepřírody“. To,  co  se  dnes  opětovně  asi  vetřetí  vlně  „objevuje“,  je  na  řadě majetkůaplikováno i po staletí, u nás pak alespoňsto  let.  Souvisí  to  s výše  zmíněným

rozloha  zalesněné  půdy  stále  stoupá.Nejméně lesů na našem území bylo zhrubav polovině 18. století. To byla lesnatost asi20%,  nyní  je  to  již  skoro  34%  plochynašeho území. V současnosti je potom tlakze  strany  urbanizace  více  vyvíjen  nazabírání  zemědělské  půdy  než  na  lesy,takže  tady  nejsou  větší  problémy.  Je  alevelká škoda, že dřevo ve větší míře nezpra-cováváme  u nás,  ale  vyvážíme  jej  zeznačné  části  jako  surovinu.  Je  to  našehospodářská  hloupost,  ale  lesy  to  zatímpříliš  neohrožuje.  To  se  ale  může  dostzměnit  při  očekávaném  nedostatku  dřívív blízké  budoucnosti,  již  dnes  pociťujíodběratelé  některé  problémy,  třebanedostatek  některých  sortimentů.  Častoo některé  z nich  soupeří  pilaři  s papí-renským  průmyslem  nebo  s výrobciaglomerovaných materiálů,  ty  střety  bylyjiž několikrát zaznamenány.

Roste  navíc  podíl  energetickéhovyužívání dřeva, potřeba dřeva na otop, todále mohou deformovat různé typy dotací.Současný  stav  se  tak  může  během  párdesetiletí zcela změnit, protože se očekáváglobální nedostatek dříví a potom budememuset sáhnout i do našich zásob.“

O HOSPODAŘENÍLes roste sám svým tempem, coje pro člověka jeden lidský život,je pro strom v hospodářskémlese polovina života, pro strom

a funkce hradištní plochy. Někteří archeo-logové se domnívají, že Plešivec bylo vý-znamné    kultovní  místo,  avšak  rozsahhradeb nasvědčuje spíše na trvale osídlenéhradiště.  Zejména  když  zde  jsou  i vodnízdroje.  V 19.  století  se  zde  našlo  velkémnožství  bronzových  artefaktů  užitnéhoi uměleckého  charakteru,  ale  i bronzovépruty,  zřejmě  nezpracovaná  surovina.Náhodné nálezy, z nichž mnoho se ztratilonebo bylo z neznalosti zničeno, i pozdějšíomezené  výzkumy  spíše  víc  otázekpoložilo, než zodpovědělo.

buku.  Lze  se  jen  dohadovat,  co  bylopříčinou  od  poškození  zvěří,  možnái člověkem, až po houbová onemocnění. 

Každý  strom,  zejména  na  chudýchpůdách,  je  osobitý.  Tak  je  tomu  i naPlešivci.     

Plešivec  je  z velké  části  vybudovánordovickými  křemenci  hořovicko  řevnic-kého  pásma,  které  na  Plešivci  vytvářejíkamenné  výchozy,  sruby,  tory,  kamennámoře  a bizarní  balvanité  útvary  jako např.  mohutný  viklan  opředený  bájemi.Pověstmi  je  opředen  celý  Plešivec,  kterýpřitahoval  pozornost  člověka  již  odneolitu. Zejména si ho oblíbil člověk bron-zové kultury knovízské zhruba před 1 300až 800 lety před Kr.  I nálezy z pozdějšíhoobdobí  hallštatu  a laténu  před    dvěmaa půl  tisíciletím  dosvědčují  osídlení.Hrazená  plocha  na  Plešivci  by  rozlohouodpovídala    jednomu z největších hradišťv Čechách.  Vyvstává  však  ještě  mnohonezodpovězených  otázek  kolem  účelu

Současné  lesní  porosty  jsou  hospodářskésmrčiny  se  zastoupením  borovice,  buku,dubu a dalších vtroušených listnáčů. 

I ve vysázených porostech se dochova-ly  hodně  přes  sto  let  staré  buky  a dubyo výčetní tloušťce 70 – 90 cm.  Zajímavéje  utváření  kmenů  dubů  vyrůstajícíchv různých úhlech ze spár na  křemencovémpodloží ze skal.  

Na  Krkavčích  skalách  vyrůstá  dubtéměř  kolmo  na  svislou  skálu,  tedys kmenem vodorovně.   Obvyklé bývá,  žepo  čase  se  kmen  vyhne  směrem  vzhůruk nebi. Tady roste vodorovně. 

V každé části Plešivce rostou pozoru-hodné  stromy  a to  někdy  velmi  bizarníjako např. silně podvyživená. „rachitická“borovice  vyrůstající  přímo  z křemencovéskály. Její stáří může přesahovat i století. 

Ostatně  pozornosti  si  zasluhují  nejenborovice vyrůstající z kamenných sutí, alei další stromy. Zázraky přírody.   Může vászaujmout  znetvoření  kůry  na  staletém

Rozpadskalního

srubu

Výraznou dominantou jihozápadního obzoru Přírodního parku Hřebeny, viditel-nou až z rozhledny televizní věže na Žižkově, z Petřína i s kopců kolemKarlštejna, je Plešivec (653,9 m.n.m., 14°v.d., 49°48´´s.š.). Vybíhá západně odhlavního hřbetu brdských Hřebenů vzdušnou čarou 5,5 km západojihozápadněod města Hostomice pod Brdy. Tvoří krajinářsky, geologicky a kulturněhistoricky nejvýznamnější lokalitu Středočeským krajem vyhlášeného PPaHřebeny. Masiv Plešivce je v současnosti zalesněný. Lesy na Plešivci bylyvýrazně ovlivněné lidským osídlením už před více než třemi tisíciletími. Jemožné, že v době rozkvětu hradiště byl vrch holý a dost možná i později.Koneckonců i starý český název Plešivec hodně vypovídá.

TEXT

A F

OTO

: IN

G. V

LAD

IMÍR

VAL

ENTA

, CSc

.

20

PŘÍRODNÍ PARK HŘEBENY

PLEŠIVEC

ženým  pokladem,  který  střežila  Hadíkrálovna. Dříve než mohli poklad odnést,provalila se stěnami podzemní voda, kterázatopila  všechny  prostory,  taktak  hornícizachránili  holý  život.  Zatopená  šachtavytvořila na povrchu jezírko.  Na východ-ním  svahu  ono  Smaragdové  jezírkopřitahuje  trampy  a snílky,  stejně  jakoFabiánův  pramen  a Křížová  studánka.Romantické  představy  vzbuzují  Krkavčískály  s Viklanem  v nadmořské  výšce499 m. 

Svahy  nad  Rejkovicemi  i odlehlejšíjižní  a jihozápadní  svahy  nad  Litavkou (PP Vinice)  jsou  tvořeny břidlicemi  kam-

brického  stáří,  které  ukrývají  mnohoprvohorních trilobitů. Jejich bohaté nálezypřitahovaly paleontology již od 18. století.Častý  výskyt  zkamenělin  vykazují  kam-brické sedimenty tzv. „brdského kambria“z období před 500 – 550 miliony let.  Češtípaleontologové  v kambrických  brdskýchvrstvách  ve  Středních  Brdech  prokázalipůvodní  místa  výskytu  kambrickýchčlenovců.    Jde zejména o endemitického(původního)  členovce  Kodymirus  vagans(Chlupáč  et  Havlíček,  1965),  Kockurusgrandis  (Chlupáč,  1986)  a Vladicarissubtilis  (Chlupáč,  1996).  Řada  endemi-tických  trilobitů  byla  nalézána  již  odzačátku 19. století, jako např. conorhyphesulzeri (Schlotheim,  1823),  Ellipsoce-phalus hoffi (Schlotheim, 1823), Rejkoce-phalus rotundatus (Barrande,  1846),Lobocephalina emmrichi (Barrande,1846),  Litavkaspis rejkovicensis (Fatkaa sp.,  1981),  Rejkocephalus knizeki(Kordule,1990),  Rejkovicichnus necro-filus (Mikuláš a kol., 1996) atd. aj. 

Plešivec  přitahuje  tajemným,  roman-tickým  dojmem. Taková  lokalita  zasloužívětší  osvětové  pozornosti.  Aby  se  o nínávštěvníci  dozvěděli  více,  potřebujei naučnou  stezku,  kterou  pro  ni  projektu-je lesní závod LČR Dobříš. 

Množství bronzových předmětů, umě-leckých  výtvorů,  řemeslnických  nástrojůa zbraní vykopaných během 19. století nahradišti  a v okolí  dosvědčuje  výjimečnýrozmach  v období  kultury  knovízské. Byly  však  také  nalezeny  zlaté  duhákyz období keltského, ba i poklad stříbrnýchmincí ze středověku, z doby Spytihněva II.a Vratislava  II.    Protože  nebyl  provedensystematický  celoplošný  výzkum,  dá  seočekávat,  že  pod  zemí  zůstalo  ještě  dostartefaktů  a také  odpovědí.  Současní  ne-legální  hledači  pokladů  pomocí  elektro-nických  vyhledávačů  kovů  nalézajía zcizují  mnoho  archeologicky  cenných„pokladů“,  aniž  mohly  být  jakkolivzdokumentovány.  Tím  se  zároveň  s niminevratně  ztrácí  příležitost  a možnostrekonstrukce  celkového  historickéhoobrazu.  

V nitru Plešivce byla dolována železnáruda. V lidové báji  se vypráví,  že hornícise  prokopali  do  podzemní  jeskyně  s ulo-

Dub kolmoze skály

21

Kambrické výchozy nad Litavkou

Borovice vyrostlá z křemence

www.kr-stredocesky.cz

ucelenosti  lokalit. Už z tohoto přehledu  je  zřejmé,  že  i způsobya cíle ochrany jednotlivých lokalit se vzájemně podstatně liší. 

Naturová území tedy zahrnují vedle zachovalých lesů i běžnékulturní výsadby, někdy i nově zakládané porosty „podle pravítkaa šňůrky“.  Najdeme  dokonce  i takové  lokality,  kde  dominujívýsadby  nepůvodních  dřevin.  Jako  příklad  uveďme  výsadbysmrku  pichlavého  a modřínu  na  tzv.  imisních  holinách  v PONovodomské rašeliniště – Kovářská a PO Východní Krušné hory.Předmětem  ochrany  obou  převážně  lesních  lokalit  samozřejměnejsou samotná lesní stanoviště, ale druh se specifickými nároky–  tetřívek  obecný.  Populace  tetřívků  využívá  k toku  otevřenéplošky  mezi  pruhovými  výsadbami  porostů  nepůvodníchnáhradních dřevin, vysázených po „imisní katastrofě“ v 70.– 80.letech. V tomto případě jde o zmíněnou situaci, kdy v území došlok takové  destrukci  lesů,  že  jejich  samovolná  obnova  nepřipadá

JAKÉ LESY JSOU CHRÁNĚNY NATUROU 2000Předem musím zdůraznit, že v územích soustavy Natura 2000 sevyskytují lesy všech představitelných stupňů ovlivnění člověkem:Od  zbytků  porostů  zcela  přírodních,  přes  dlouhodobě  obhos-podařované  přírodě  blízké  lesy  a hospodářské  monokultury,  až po území s odumřelými porosty či dokonce plochami, kde došlok zásadnímu narušení podmínek pro samotnou existenci a vývojlesa.  Ne  všechny  lesy  jsou  předmětem  ochrany  –  „naturových“habitatů,  tj.  typů  lesních  přírodních  stanovišť,  pro  něž  jsou vyhlašovány  evropsky  významné  lokality,  je  u nás  celkemšestnáct.  K tomu  je  ale  nutno  přidat  ekologické  nároky  vybra-ných  ptačích  druhů,  pro  něž  jsou  vyhlašovány  ptačí  oblasti(některé upřednostňují sukcesní stadia jinak zcela „nenaturových“lesů). Část porostů je pak do EVL či PO logicky zahrnuta jen kvůli

Les, který známe hlavně jako místo, kam chodímena houby či na borůvky, se od přírodníchevropských lesů liší jako divadelní představení odreálného života. V předem připravených kulisáchse odehrává zjednodušený scénář vývoje lesa,jehož režisérem je člověk. Dospělý les v tzv.mýtním věku je pokácen, dřevo odvezeno a navzniklé pasece se vysází nová generace stromů, ježpo fázi dorůstání dospěje opět do stadia zralostia zápletka se znovu opakuje. Pěstování, těžbai obnova běžných lesů jsou plánovány odsemenáčku až po odvoz na pilu. Přírodní ekosys-tém ale zná i fázi rozpadu, plnou odumřeléhodřeva a suchých stromů, bez níž není vývojovýcyklus lesa úplný. Tento fakt je nutné mít napaměti, chceme-li pochopit dynamiku lesních typůpřírodních stanoviše a chránit ji v soustavě Natura 2000.

TEXT

A F

OTO

: RN

DR.

ON

DŘE

J BÍ

LEK

22

DYNAMIKA LESŮV LOKALITÁCH SOUSTAVY NATURA 2000

Bukové pralesy v rezervaci Jezerka (EVL Východní Krušnohoří) jsou jednímz asi už jen deseti posledních útočišť dutinového brouka kovaříka fialového(Limoniscus violaceus).

V porostechnepůvodních

dřevinvysázených

po destrukcikrušnohor-ských lesů

imisemi (PONovodomskérašeliniště –

Kovářská)probíhajípostupné

umělé výsad-by smrkuztepilého.

Bez nich by se

stanovištněpůvodní lesneobnovil,

neboe tuprakticky

neexistujepřirozenézmlazení.

DYNAMIKA HORSKÝCH LESŮKyselými  dešti  byly  nejsilněji  zasaženy  klimaxové  horskésmrčiny v návětrných polohách pohoří na severní hranici ČR, kdedošlo  k plošnému  odumírání  lesa  (souvislost  acidifikaces uhelnými  pánvemi  a průmyslovými  aglomeracemi).  Horskésmrčiny zaslouží samostatnou kapitolu i proto, že tento ekosystémje u nás vlastně velmi vzácný. Stupeň přirozených („zonálních“)smrčin,  kde  smrk  již  přirozeně  převládá  nad  dalšími  dřevinami,

začíná  v našich  podmínkách  v nadmořských  výškách  od  cca900 m (7. lesní vegetační stupeň – tzv. bukové smrčiny). Od cca1050 m n.m. (8. LVS) se pak jedná o téměř čisté smrčiny tvořícíi přirozenou hranici lesa (podle podmínek kolem 1300-1350 m). 

Nejucelenější komplexy stanovištně původních a přirozenémustavu  blízkých  smrčin  u nás  najdeme  na Šumavě. V posledníchletech  (a  především  po  orkánu Kyrill  v lednu  2007)  jsme  i zdesvědky  rozsáhlého  usychání  stromů,  při  němž  hraje  hlavní  rolipřemnožení podkorního hmyzu (tzv. kůrovcová gradace). Pohledna  odumřelé  stromy  je  pro  nás  velmi  neobvyklý,  neboť  (jak  už

v úvahu.  Hlavní  snahou  současné  péče  o lesy  je  tedy  obnovitstanovištně původní les, je však nutné zároveň zachovat či obnovitvhodné původní biotopy pro tetřívky – především rašeliniště.

RezervacePramenyVltavy v EVLŠumava –pod uschlýmstromovýmpatremhorskésmrčiny je jižnastartovánapřirozenáobnova.

23

Bukové smrčiny se vyskytují do nadmořskýchvýšek cca 1000 m. V těchto porostech užobvykle dominuje přirozené zmlazení smrku.

Přirozená bučina vPřirozená bučina v EVL Kohoutov EVL Kohoutov se vyznačuje vysokým podílem se vyznačuje vysokým podílem odumřelé dřevní hmoty, což je odumřelé dřevní hmoty, což je důležité pro koloběh živin idůležité pro koloběh živin icelkovou biologickou diverzitucelkovou biologickou diverzitu.

Imisemi byly i v EVL Krkonoše nejvíce postiženy ekosystémy smrčin při horníhranici lesa; porosty kosodřeviny acidifikaci většinou přežily.

případném narušení  (disturbanci)  se projevuje  tendence k samo-volnému návratu do rovnovážného stavu. Tato dynamika se týkájak porostů  původních,  tak  i člověkem ovlivněných,  avšak  stálevíceméně odpovídajících svému stanovišti. 

Náhodné  disturbance  umožňují  relativně  rychlou  obnovunarušené  prostorové  diverzity.  I při  plošném  odumření  stro-mového patra smrčin totiž často přežívá část vzrostlejších jedinců,v podrostu  bývá  zároveň  přítomno  i dostatečné  přirozenézmlazení. Na  tlejících  padlých kmenech  se  semenáčky uchycujísnáze než v hustém podrostu třtiny či borůvek (jednou z hlavníchpříčin  je  postupné uvolňování  živin,  kterých  je  jinak v chudýchhorských  půdách  nedostatek).  Ve  vlhkém  mechu  také  mladéstromky rychleji odrůstají než na sušších místech, nezanedbatelnývliv  má  i konkurence  o světlo,  tedy  oslunění  či  zástinmikrostanovišť.  Ve  výsledku  tak  samovolná  obnova  porostůprobíhá  postupně  a mozaikovitě,  což  vede  k věkové  rozrůzně-nosti  charakteristické  pro  přirozený  les.  Podle  Pravidelhospodaření  pro  typy  lesních  přírodních  stanovišť  v evropsky významných  lokalitách  soustavy  Natura  2000  (MŽP,  Planeta9/2006)  je  ostatně  jednou  z priorit  „obnovovat  les  přednostněcestou přirozené obnovy“.

jsem naznačil v úvodu) mrtvé dřevo v běžných lesních porostechneznáme. Není pak divu, že se mnozí obávají, zda Šumavu nečekákrušnohorský osud. Málokdo si ale uvědomuje, že  (na  rozdíl odprůmyslových kyselých dešťů) jsou větrné i kůrovcové kalamitysoučástí přirozené dynamiky horských smrkových lesů. 

ROVNOVÁHA, SUKCESE, STABILITALesy  představují  na  většině  našeho  území  tzv.  klimax,  tedy

stadium  vývoje  (sukcese)  ekosystémů,  v němž  je  dosaženodynamické rovnováhy mezi prostředím a organismy. Jde o značněstabilní  uspořádání  ekosystému,  nikoliv  však  neměnné  –  po

EVL Šumava– Cikánská

slať. Typickáukázka

přirozenéhozmlazení,

které senejsnáze

uchycuje natlejícímdřevě.

24

NP Bayerischer Wald je v soustavě Natura 2000 chráněn jako EVL i PO.Od kůrovcové gradace v 90. letech 20. stol. probíhá přirozená obnova

smrčin pod vrcholem Luzného zcela bez zásahů člověka. Díky mozaikovitéstruktuře je porost odolnější proti větru i kůrovci.

Dynamiku lužních lesů nejvýznamněji ovlivňujípovodně. Původní druhy dřevin jsou

na ně výborně adaptovány.

není tolik nápadná. Pochopitelně i v nižších polohách se vyskytujívětrné  kalamity,  avšak  vzhledem  k minimálnímu  podílu  smrkuv přirozených lesích nehrozí následné kůrovcové gradace. Oheň sev českých  podmínkách  jako  faktor  dynamiky  přirozených  lesůprakticky nevyskytuje. Z významných abiotických činitelů stojí zazmínku spíše laviny v karových údolích (cyklicky blokující sukce-si  lesa  mechanickou  disturbancí  porostů).  Obdobně  i povodněv lužních  lesích  působí  mechanické  narušování,  přizpůsobenízdejších druhů ovšem umožňuje velmi rychlou regeneraci porostů(bohaté zmlazování vrb či olší). 

V okolí  vodních  toků  se  můžeme  setkat  i s jednímbiologickým  činitelem  ovlivňujícím  lužní  lesy,  který  je  sámpředmětem „naturové“ ochrany. Je jím bobr evropský, využívajícíjako potravu hlavně mladé větve „měkkých“ dřevin (topoly, vrby,jasany,  olše).  Jejich  kácením  i stavbou  známých  bobřích  hrázípřispívá  k samovolné  revitalizaci  meliorovaných  vodních  tokůa obnově  lužních  lesů  (zamokřování  okolí  často  doprovázenézvyšováním biodiverzity). V minulosti ovlivňovali dynamiku lesůi někteří velcí savci (zubr, pratur), narušující svou činností souvis-lé  lesní  komplexy.  Jejich  vliv  je  považován  za  jeden  z faktorů,které  v průběhu  holocenní  expanze  lesa  umožnily  přežití  řadysvětlomilných  druhů  v evropské  krajině.  Vysoké  stavy  zvěře(zvláště spárkaté) dnes patří naopak k významným faktorům, kteréohrožují  přirozené  zmlazení  mnohých  naturových  lesů  –  oddoubrav až po jedlové bučiny.

Připomeňme  ale  i naturové  druhy,  jimž  sukcesní  změnyv lesních ekosystémech nesvědčí a které před dynamikou naopakpreferují  stabilní  podmínky.  Jedná  se  zejména  o druhy  bučina smíšených  lesů,  např.  vzácné  mechy  šikoušek  zelenýa dvouhrotec zelený, vyskytující se na kmenech stromů, tlejícíchkládách  a pařezech  v lokalitách  s relativně  vysokou  a stálouvlhkostí vzduchu. Poslední fragmenty převážně listnatých pralesůpak obývají i některé stenoekní (tj. na velmi vyhraněné podmínkyvázané)  druhy  brouků  jako  rýhovec  pralesní,  kovařík  fialový  čitesařík  alpský. Dnes  se  tyto ohrožené druhy vyskytují  už pouzelokálně  v malých  oblastech  a izolovaných  refugiích  v dosudzachovalých porostech pralesního typu.

Usychání  a rozpad  stromového  patra  horské  smrčiny  podvlivem gradace podkorního hmyzu není alarmujícím poškozenímekosystému,  ale  přirozenou  fází  jeho  vývoje.  Právě  ve  stadiurozpadu  horských  smrčin  mají  optimum  rozvoje  někteří  jejichpřirození obyvatelé, datlík tříprstý či tetřev hlušec, lesy s velkýmmnožstvím padlých  stromů  s oblibou využívá  také  rys ostrovid.V této souvislosti je důležité, že další prioritou hospodaření v EVLje i „uchovat přirozenou biologickou rozmanitost typů přírodníchstanovišť v celé její šíři“. Šíření hmyzích škůdců ale ohrožuje lesyv nižších polohách a podhůří, přeměněné lidským hospodařenímna převážně smrkové kultury. Tyto porosty už druhově neodpoví-dají  stanovištním  podmínkám  a bez  lidských  zásahů  se  užneobejdou – a v zájmu ochrany těchto druhotných lesů jsou pakbohužel káceny i stanovištně původní smrčiny. 

DALŠÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DYNAMIKU LESŮ Zajímavou  dynamiku  mají  i další  typy  lesů,  jejich  sukcese

však málokdy dosahuje  tak velkého krajinného měřítka,  a proto

Na stabilnímikroklimapralesovi-tých porostůbučin,vyznačují-cích se ménědynamickýmvývojem,jsou vázányi některédalšípředmětyochrany.Vzácnýmechdvouhroteczelený dnesroste jenv sedmilokalitáchv ČR, jednuz největšíchpopulacíhostí EVLŽofínskýprales –Pivonickéskály.

25

www.natura2000.cz

Úbočí Malé Mokrůvky je od Luzného vzdáleno asi 4 km. Kůrovcovágradace zde vrcholila asi před 7 lety (stojící souše), rozpad stromovéhopatra dokončil orkán Kyrill v roce 2007 (ležící kmeny s větvemi). Zelenábarva podrostu dává tušit, že zmlazení smrku je již dnes dostatečné.

V některých EVL do složení stromového patra lužních lesů zasahujei nezanedbatelný biologický činitel, který je sám předmětem ochrany –bobr evropský. Nejpočetnější populace u nás obývají povodí Moravy (EVLLitovelské Pomoraví, Soutok – Podluží, Morava – Chropyňský luh).

Některé dutinové druhy si zásadně vytesávají každoročně čerstvoudutinu  sami,  jiné  používají  jednu  dutinu  třeba  několik  let,  alemnoho druhů je závislých právě na starších dutinách opuštěnýchpůvodními  majiteli,  nebo  dutinách  a polodutinách  vzniklýchpřirozeným přírodním procesem ve starých stromech.

V současném  systému  hospodaření  v našich  lesích  se můžezejména  posledně  jmenovaná  skupina  druhů  dostat  do  nesnází.Zde  může  alespoň  částečně  pomoci  člověk  vyvěšením  ptačíchbudek. Musíme  si  ovšem  uvědomit,  že  je  to  v každém  případězásah  do  přírody  a nemusí  být  vždy  jen  zásahem  pozitivním.Vyvěšování  budek  je  tedy  vhodné  tam,  kde  dutinoví  ptácinormálně hnízdí a došlo k úbytku dutin, ať již příčinou lidí anebosamotné přírody. Druhý faktor, který musíme sledovat, je pak hus-tota  budek. Vzájemné  vztahy  v ptačí  populaci  určitého  biotopujsou  totiž  dosti  komplikované  a v mnoha  ohledech  ještě  nedostatečně  známé.  Každý  pár  potřebuje  k svému  životu  tzv.potravní  teritorium,  které  musí  zajistit  potravu  jemu,  a hlavněbudoucím  mláďatům.  Při  velké  hustotě  budek  pak  může  dojítk tomu,  že  ptáci  obsadí  dané  území  s minimálními  teritoriia v nepříznivém potravním  roce  rodiče  nejsou  schopni mláďatauživit a ta hynou. Vyvěšování budek může ale negativně ovlivniti druhy,  které  v dutinách  nehnízdí.  Z dosavadních  nečetnýchvýzkumů se zdá, že např. nalákání většího počtu určitého druhu dobudek může vést, vzhledem k limitovanému množství potravy, ažke snížení počtu jiných druhů, které na budky vázány nejsou. Veskutečnosti  je  tedy možné,  že některým druhům pomůžeme,  aledruhým vlastně uškodíme,  a to určitě nechceme. V ČR bylo připosledním  mapování  hnízdního  rozšíření  ptáků,  které  proběhlov letech  2001  –  2003,  zjištěno  199  hnízdících  druhů,  z tohopřinejmenším 39 druhů  (tedy  zhruba 1/5)  hnízdí  ve  stromovýchdutinách  a polodutinách.  V lesních  biotopech  se  pak  můžemesetkat s 34 druhy, které alespoň občas volí tento způsob hnízdění.Jsou to zástupci 6 ptačích řádů, z nichž nejpočetněji je zastoupenřád  pěvci,  kam  patří  17  druhů.  Většina  dutinových  druhů  patřímezi  druhy  stálé,  často  se  celý  život  pohybují  pouze  na  plošněvelmi  malém  území.  Tyto  druhy  pak  používají  dutiny  nejenk hnízdění, ale většina z nich i k nocování anebo např. v zimnímobdobí i k dennímu úkrytu před nevlídným počasím.

TEXT

: JIŘ

Í MAL

INA,

FO

TO: Z

DEN

ĚK S

OU

ČEK

26

LESNÍ PTÁCIHorský bukový les s dostatečným počtem doupných stromů

je domovem celé řady dutinových druhů ptáků.

Jiné ptačí druhy hnízdící v dutinách a polodutinách hostí listnaté rozvolněné lesy.

HNÍZDÍCÍ V DUTINÁCH A POLODUTINÁCH

Ptačí druhy, které zvolily ve své hnízdní strategii stavbuhnízd v dutinách a polodutinách, jsou rozšířené praktickypo celém světě a v některých lesních ekosystémech jsoudokonce dominantní skupinou ptáků. Tato strategie má svévýhody, ale i nevýhody. Samotné hnízdo i sedící rodiče jsoulépe chráněni před zvídavými zraky predátorů a hlavně přednepřízní počasí, ale únik po odhalení je často obtížnýa samotná snůška vajec je prakticky nechráněna. Řadadutinových ptáků má totiž vajíčka čistě bílá, bez jakýchkolivmaskovacích barevných teček a skvrn.

SROSTLOPRSTÍMezi  lesní  druhy  se  dá  zařadit  z tohoto  řádu  pouze  dudekchocholatý,  který  nehojně  obývá  řídké  lesy  nebo  lesní  okraje,vždy  v blízkosti  pastvin,  kde  nejčastěji  hledá  potravu.  Hnízdív přírodních dutinách starých stromů, většinou nevysoko nad zemía dnes ve větším počtu již jen na jižní Moravě. Je to přísně tažnýdruh, ptáci z Evropy zimují v tropické Africe jižně od rovníku.

MĚKKOZOBÍJediným naším zástupcem z tohoto řádu, který hnízdí v dutinách,je  holub  doupňák,  u něhož  již  krásné  druhové  jméno  napo-vídá  o jeho  vztahu  k doupným  stromům. Vyhledává  předevšímstaré  listnaté  lesy,  většinou  s převahou  buků,  a často  obsazujedutiny  vytesané  datlem  černým.  Při  nedostatku  dutin  ochotněobsazuje  i budky.  U nás  je  to  tažný  druh  zimující  v J  a JV Evropě.

KUKAČKYKukačka  obecná  je  známá  svým  hnízdním  parazitismem,  toznamená, že svá vajíčka klade do hnízd jiných ptačích druhů a typak převezmou veškerou péči o mladou kukačku. Mezi dutinovéptáky  ji  lze  s určitou  nadsázkou  zařadit  díky  tomu,  že  rehekzahradní, jeden z typických lesních ptáků dutin a polodutin, patřímezi  její  časté  hostitele.  Ještě  nedávno  se  předpokládalo,  žekukačka snese vajíčko volně na zem a pak je přenese do hnízdav dutině  zobákem.  Takový  důkaz  ovšem  chybí  a kukačkapravděpodobně zvládá snášení vajíček do cizího hnízda díky svévýrazně  vychlípitelné  kloace.  Stejně  to  je  velmi  náročný  úkon,neboť vajíčko padá do hnízdní kotlinky z výšky i více než 10 cm.U kukaček se rozlišují tzv. ekologické nebo biologické rasy, jednasamice  totiž  klade  celý  život  vajíčka  jen  k jedinému  druhuhostitele podle toho, v jakém hnízdě se vylíhla. Kukačka obecnáje přísně tažný druh zimující v tropické Africe jižně od Sahary.

SOVYHned  4  naše  lesní  druhy  sov  hnízdí  v dutinách.  Nejhojnější  jepuštík obecný, obývající především listnaté a smíšené lesy. Hnízdípřevážně  v dutinách  starých  vzrostlých  stromů.  Naopak  našínejvzácnější  sovou  je  puštík  bělavý,  větší  příbuzný  puštíkaobecného,  který  obývá  v počtu  několika  párů  listnaté,  převážněbukové  lesy  na  Šumavě  a v Moravskoslezských  Beskydech.V centru  svého  hlavního  rozšíření  je  to  typický  dutinový  pták,u nás  však  většina  párů  hnízdí  ve  starých  dravčích  hnízdech.Jehličnaté lesy spíše vyšších poloh jsou pak domovem kulíška nej-menšího  a sýce  rousného,  dvou  sovích  druhů,  které  jsouv posledních  letech  početně  na  vzestupu.  Kulíšek  je  nejmenšíevropskou sovou a obývá většinou staré dutiny po strakapoudech,o trochu  větší  sýc  rousný  pak  s oblibou  staré  dutiny  po  datlovičerném. Všechny 4 druhy zahnízdí i v příslušně velkých budkách.

27

Mladí puštíci obecnínetrpělivě vyhlížejí příletrodičů.

S dudkem chocholatým sednes setkáme v naší příroděbohužel již velmi zřídka.

Strakapouda prostředníhopoznáme podle nápadnéčervené čepičky.

PĚVCINejznámější skupinou ptáků hnízdící v dutinách jsou spolu se špl-havci bezesporu sýkory. Sýkora koňadra a sýkora modřinka navícpatří k našim nejpočetnějším ptačím druhům a můžeme se s nimisetkat  téměř  všude,  tedy  nejen  ve  všech  typech  lesů,  ale  klidněi uprostřed městské zástavby. Ostatní druhy jsou pak vázány spíšena  lesní  biotopy.  Chocholkou  ozdobená  a nenápadně  zbarvenásýkora  parukářka  a nejmenší  evropský  druh,  sýkora  uhelníček,preferují  jehličnaté  lesy, zbývající dva na pohled velmi podobnédruhy, sýkora babka a sýkora  lužní, pak spíše  lesy smíšené. Prosýkoru  lužní  je  typické, že si dutinu zpravidla vytesává samičkakaždoročně  sama  ve  ztrouchnivělém  stromě,  ostatní  druhyvyužívají  staré  dutiny  a nejrůznější  štěrbiny,  proto  obsazují  přinedostatku  dutin  ochotně  i budky.  Sýkory  jsou  obecně  u náspovažovány za druhy stálé, mladé koňadry a modřinky občas táh-nou z našeho území do JZ Evropy. Naopak striktně tažnými druhyjsou naši lejskové. Lejsek šedý hnízdí nejraději v polodutinách vestarých  rozvolněných  lesích,  lejskové  černohlavý  a bělokrkýv dutinách ve starších listnatých až smíšených lesích. Prostředí prohnízdění mají téměř shodné, jen lejsek černohlavý je typický provyšší  polohy  a lejsek  bělokrký  hnízdí  v nižších  nadmořskýchvýškách.  Všechny  tři  doposud  zmiňované  druhy  lejsků  zimujív daleké Africe. Nejmenší a zároveň nejvzácnější z lejsků je lejsekmalý,  hnízdící  v polodutinách,  s oblibou  zejména  v bukovýchlesích. Od  svých příbuzných  se  liší  i tím,  že  evropská populacezimuje v J a JV Asii, často až v Indii. Velmi známým a hojnýmlesním  druhem  pěvců  je  brhlík  lesní,  jehož  dutinu  snadnopoznáme  podle  toho,  že  si  samička  upravuje  velikost  vletovéhootvoru podle velikosti vlastního těla tak, že „vyzdí“ vletový otvorsměsí hlíny a vlastních  slin. Známá  je  také brhlíkova  schopnostšplhat po kmenech stromů oběma směry, tedy i hlavou dolů. Špl-hat po kmenech, ovšem vždy  jen směrem nahoru, umí  ještě dvanaše  ptačí  druhy,  a to  nenápadně  zbarvení  šoupálci  dlouhoprstý

ŠPLHAVCIS výjimkou  krutihlava  obecného  si  všichni  naši  šplhavci  tesajíhnízdní dutiny sami. Krutihlav má i další výjimku mezi šplhavci,neboť  jako  jediný  je  tažný  a zimuje  převážně  v Africe  jižně  odSahary.  Ostatní  šplhavci  jsou  ptáci  stálí.  Krutihlav  hnízdí  vestarých  přírodních  dutinách,  nebo  starých  dutinách  po  svýchpříbuzných  a nejčastěji  se  s ním  setkáme  na  okrajích  listnatýchnebo smíšených lesů. Asi nejznámějším šplhavcem je datel černýpreferující smíšené lesy, případně lesy jehličnaté. Některé páry sitesají každoročně novou dutinu, jiné používají dutiny opakovaněi několik let. Stejně se chovají i naše dvě žluny, z nichž žluna šedáhnízdí v listnatých, případně smíšených  lesích, žluna zelená pakspíše jen v malých řídkých lesících a uvnitř lesů se s ní praktickynesetkáme.  Nejpočetnějším  rodem  šplhavců  jsou  strakapoudi.Nejhojnějším  naším,  ale  i evropským  druhem,  je  strakapoudvelký. Můžeme se s ním setkat ve všech typech lesů od nížin až pohranici  lesa.  Na  první  pohled  velmi  podobným  druhem  jestrakapoud jižní, který ovšem v ČR hnízdí ve větším počtu jen najižní Moravě v malých  lesících či spíše zahradách. Listnaté  lesypreferuje potom strakapoud prostřední, kterého rozlišíme od oboupředchozích druhů díky tomu, že samec i samice mají celé temenohlavy červené. Nejmenším druhem je pak strakapoud malý, kterýobývá  spíše  menší  listnaté  lesy  v nižších  polohách.  Naopaknejvětším a zároveň nejvzácnějším naším druhem  je  strakapoudbělohřbetý,  hnízdící  ve  starých  bukových  lesích,  které  se  u násdnes nacházejí pouze na Šumavě a v hraničních horách mezi ČRa Slovenskem. Zeměpisně podobná území pak obývá náš poslednízástupce šplhavců, datlík  tříprstý, který pravidelně hnízdí  jen naŠumavě a v Moravskoslezských Beskydech. Jeho domovem jsouovšem, na rozdíl od strakapouda bělohřbetého, horské jehličnatélesy  s převahou  smrku.  Oběma  posledně  jmenovaným  druhůmvyhovují  nejvíce  lesy  pralesovitého  typu,  kde  je  velký  podílmrtvých  či  poškozených  stromů.  Tento  typ  lesů  bohužel  spíšeubývá,  a tak  zvýšení  počtu  hnízdících  párů  v ČR  lze  jen  těžkoočekávat.

Strakapoudvelký je

naším nej-hojnějším

šplhavcem.

28

Sýkora koňadra je bezesporunaším nejpočetnějším druhemhnízdícím v přirozenýchi umělých dutinách.

Samec lejska bělokrkého je velmi elegantní pták.

ekosystémů.  V tomto  ohledu  má  velký  význam  smlouvao spolupráci  mezi  státním  podnikem  Lesy  České  republikya Českou  společností  ornitologickou,  o které  se  můžete  vícedozvědět na webových stránkách.

a krátkoprstý.  Oba  hnízdí  v polodutinách  a nejrůznějšíchštěrbinách  a puklinách  ve  všech  typech  lesů,  kdy  šoupálekdlouhoprstý  inklinuje  více  k lesům  jehličnatým  a šoupálekkrátkoprstý  spíše k lesům smíšeným a listnatým,  takže se  s nímmůžeme  setkat  i ve  větších  zahradách. Bezpečně  je  lze  od  seberozlišit jen na základě hlasových projevů a stejně jako brhlík jsouu nás stálí. Posledním typicky lesním dutinovým a zároveň přísnětažným  druhem  je  rehek  zahradní,  který  má  z lesních  biotopův oblibě  světlé  lesy,  ochotně  obsazuje  i budky  a zimu  trávív tropické  Africe.  Poslední  tři  ještě  nezmíněné  druhy  hnízdímaximálně na okrajích lesů a nikdy se s nimi nesetkáme uprostřed

rozsáhlých lesních porostů. Kavka obecná, dříve typický obyvateldoupných stromů na lesních okrajích, dnes hnízdí téměř výhradněv lidských sídlech. Zbývající dva, špaček obecný a vrabec polní,s kterými  se  sice můžeme  v lesním  prostředí  ještě  setkat,  dnesdávají  přednost  otevřené  krajině  s polními  remízky,  alejemistarých stromů anebo přímo zahradám v blízkosti lidských sídel.Zde ochotně obsazují i budky či různé díry ve zdech nebo větracíotvory např. v panelových domech.

Některým druhům našich ptáků, které umisťují své hnízdo dostromových  dutin, může  tedy  člověk  pomoci  vyvěšením  budek.Jiné  druhy  se  adaptovaly  nebo  začínají  adaptovat  na  náhradníhnízdní prostory, často přímo v lidských stavbách. Jsou ale druhy,pro  které  je  nejdůležitější  a často  jedinou  možností  pro  přežitív naší  přírodě  ochrana  starých  stromů  a zavedení  šetrnějšíhozpůsobu  lesního hospodaření na co největší ploše našich  lesních

Se špačkemobecným sednes setká-me spíšev blízkostilidskýchobydlí nežv lesnímprostředí.

Zachovánístarých od-umírajícíchstromův našichlesích jez pohledudutinovýchptákůprvořadýmúkolem.

29

www.birdlife.cz/les.html

Brhlík lesní šplhá po kůřestromů klidně i hlavou dolů.

Nenápadně zbarvený šoupálekdlouhoprstý je na kmeni stromuvelmi nenápadný.

Island –Krajina vevnitrozemi

Lupinanutkajská

V naší  krajině  jsou  často  za  hodnotnějšípovažovány  pastviny  a louky mající  svůjpůvod  právě  v období  neolitickýchzemědělců  (např.  CHKO  Pálava),  kteříprimitivním  obděláváním  půdy  a pozdějipastvou  dobytka  v přilehlém  okolí  svéhoosídlení  nápor  lesa  nejdříve  zastavilia později ho donutili k ústupu. Pokud poténásledovala půdní eroze, půda se neztratilaa mohla naopak přispět k vytvoření např.říčních niv. Naprosto jiná geologická situ-ace  je  ovšem  na  Islandu.  Drsné  klimaspolu  s půdní  a větrnou  erozí,  výbuchysopek  s následným  plošným  pokrytímvelkých  území  lávou  a popelem,  po-stupujícími  či  tajícími  ledovci  a země-třeseními  způsobily  bez  nadsázky  ekolo-gickou katastrofu.

Zbytky ostrůvkovitého lesa s bylinnouvegetací jí nemohly zabránit. Pokud jste naIslandu byli, jistě jste viděli hlavní obživutamních  farmářů  –  stáda  ovcí.  Obnaženápůda  s dosud  odolávající  bylinnou  vege-tací  však  již  často  neodolá  intenzivnípastvě a pomalu eroduje. Podle odhadů jednes  asi  polovina  území  ve  výškách  do400 m  n. m.  bez  vegetace  –  jsou  zdepolopouště a pouště, a prašné bouře nejsouničím výjimečným.

Muž, který sázel stromy – možná jstečetli  tuto  novelu  od  Jeana  Giona,  jejížhlavní  hrdina  žije  ve  francouzskýchAlpách,  kraji  bez  lesů,  vody,  lidí.  Začnechodit krajinou a sází stromy, po několikadesetiletích se tam díky němu vrátí vláha,

Co má člověk na Islandudělat, když se ztratí v lese? Postavit se. Tento pro Islannany poněkudomšelý vtip dokonale popisuje situaci, do které se tato země díkyčlověku dostala za posledních několik staletí. Island navzdory svémuzavádějícímu jménu (Iceland – ledová země) bývala země s plochoulesa, jakou má dnes přibližně Česká republika, tj. 20 – 40% (Lesy ČRuvádějí lesnatost naší republiky 34%). Les tvořil především tzv.březový křivoles s příměsí vrb a jeřábů a až 60% bylinnou vegetací.Dnes tvoří les přibližně 2% z celkové rozlohy země. O odlesnění sepřičinili především zemědělci, kteří potřebovali nejen obdělávatelnoupůdu a pastviny, ale i materiál pro stavbu svých obydlí, a kteřínemohli tušit, že žnáření a kácení na tomto malém ostrověsopečného původu bude mít na ekosystém zcela jiné dopady než napůdu, kterou obhospodařovali na kontinentě.

30

TEXT

A F

OTO

: MIC

HAE

LA D

OČE

KALO

VÁ

SkogurISLANDSKY LES – PRO ISLANĎANY SLOVO POSVÁTNÉ AŽ MAGICKÉ

Islanďané zkusili, bylo  i rozsévání semenlupiny  nutkajské  (Lupinus nootkatensis)a ječmenice  písečné  (Elymus arenarius)z letadel.  Porosty  této  traviny,  kterých  sezde vysévá okolo 1 tis. hektarů ročně, zau-jímají  dnes  asi  2  %  celkové  rozlohyostrova.  Zdejší  květena  má  jinak  sub-arktický  charakter,  převládají  trávy, mechy  a lišejníky,  kvetoucích  rostlin  je470  druhů.  Rozsah  zalesňování  se  po-hybuje  mezi  1500–2000  ha  ročně,  sespotřebou  okolo  5  mil.  sazenic.  Zales-ňování  většinou  financuje  stát,  aktivní  jeale  i řada  nevládních  neziskovýchorganizací,  pořádají  se  zde  i mezinárodníworkcampy.

Island  má  bezesporu  nádhernoupřírodu,  mohutné  ledovce,  aktivní  sopky,horké gejzíry, překrásné vodopády a dalšíkatalogová  lákadla.  Pokud  jste  se  tamrozhodli  jet  a chtěli  byste  poznat  tutopanenskou  přírodu,  na  kterou  nás  častolákají  cestovní  kanceláře, měli  byste  takévědět,  že  krajina  tu  svou  nehostinnostía terénem  natolik  připomíná  měsíčnípouště,  že  tu  Američané  v šedesátýchletech testovali svoje lunární vozítko předcestou na Měsíc.

stavějí  stěny  z kamene  proti  půdní  erozi,volná  pastva  je  již  v horách  omezena,v národních  parcích  je  zakázána  úplně.Společnost  pro  záchranu  půdy,  kterávznikla již v roce 1907, se snaží o rekulti-vaci  poškozených  oblastí  a ochranuexistující  přirozené  vegetace.  Rostlinám,které by byly „bojovníky v první linii“ připřirozené  obnově  ekosystémů  (tzv.  R  –stratégové) a které se objevují na volnýchplochách  jako  první,  je  zde  třeba  nazerodovaných  či  jinak  poškozenýchpůdách  pomoci.  Jednou  z cest,  kterou

zvířata a lidi. Bez stromů není život. JeanGion  se  možná  inspiroval  právě  naIslandu,  kde  parlament  zasedal  kvůlipotřebě  znovuzalesnění  země  poprvé  jižv roce 1899. Že je to cesta těžká, se může-me  přesvědčit  dnes  na  vlastní  oči.  AleIslanďané se nevzdávají, farmáři neúnavněsázejí  stromy  a keře  kolem  svých  farem,

LITERATURA:V. Kupčák, J. Kolejka – Návrat lesů naIsland (in Lesnická práce, 12/2008)

Typickýislandský lessloženýpřevážněz břízy svalcovéa zakrslé(Betulatortuosa,Betulanana),jeřábu obecného(Sorbusaucuparia)a vrby jívy(Salixcaprea)

31

Soutěska kolem řeky Skoga

www.lesycr.cz, www.skogur.is

do prostředí při  kondenzaci vodní páry nakapalinu. Náš strom odpařil za den 200 litrůvody,  přitom  se  spotřebovalo  136  kWhsluneční energie. Můžeme tedy prohlásit, ženáš  strom  díky  výparu  vody  (transpiraci)ochladil svoje okolí v průběhu jediného dneo 136kWh.  Kdyby  strom  chladil  rovno-měrně  po  dobu  12  hodin,  potom  chladilvýkonem  11kW.  Běžná  klimatizační  zaří-zení  v bytech  a kancelářích mívají  výkon 2  –  4kW  na  jednu  místnost.  Náš  stromovšem nechladí stejnoměrně, výpar vody jeregulován  miliony  drobných  ventilů  (prů-duchů), výpar vody se zvyšuje s rostoucímpříkonem slunečního záření.

Technologické  klimatizační  zařízení,podobně  jako  lednička,  na  jedné  straněchladí  a na  druhé  straně  hřeje.  Ledničkaohřívá byt, klimatizační zařízení fouká teplývzduch do okolí domu na balkoně, na střeše

900W.m-2).  Čím  je  způsobena  podstatněnižší  teplota  povrchu  stromu  a okolníhotrávníku?  Rostliny  vypařují  vodu  přesprůduchy  listů,  a tím  se  ochlazují.  Namilimetru  čtverečném plochy  listu  jsou  ažstovky průduchů. Každý průduch se zavíránebo  otevírá  podle  množství  vody  v ple-tivech listu, podle okolní teploty a vlhkostivzduchu.  Strom  dobře  zásobený  vodouvydá  na  metr  čtverečný  půdy  až  několiklitrů vody za den. 

Náš  strom  na  obrázku  má  poloměrkoruny přibližně 4 metry, plošný průmět  jetedy  přibližně  50  m2.  Pokud  tento  stromvypařil  za  den  4  litry  z m2 půdy,  potomcelkově  prošlo  stromem  a odpařilo  se 200 litrů vody. Pro přeměnu vody v kapal-ném  stavu na  vodní  páru  je  potřeba  dodatenergii skupenského tepla výparu 2,45MJ/l(0,68kWh).  Při přeměně jednoho litru vodyv kapalném  stavu  na  vodní  páru  se  tedyspotřebuje 0,68kWh sluneční energie, kteráse  neprojeví  jako  vzestup  teploty,  ale  je„uschována“  v rychlém  pohybu  molekulvodní páry. Tato energie se zase uvolní zpět

ROZDÍL MEZI STÍNEM STROMUA STÍNEM SLUNEČNÍKUZa  letního  vedra  vyhledáváme  příjemnýchládek pod stromem k posezení i k zapar-kování auta. Na otázku, jaký je rozdíl mezistínem stromu a stínem slunečníku, většinaodpoví, že stín stromu je příjemnější. Stačínám  znalosti  ze  základní  školy,  abychomvysvětlili  rozdíl  teplot  pod  slunečníkema pod  stromem.  Pro  názornost  využijemetermovizní  snímek  venkovní  restaurace  seslunečníkem na  třeboňském náměstí  a ter-movizní snímek stromu v nedalekém parku. 

Teplota povrchu dřevěné podlahy podiavystaveného slunci dosahuje 66 °C, průměr-ná  teplota  povrchu  podlahy  ve  stínu  má 41,8 °C  a samotný  slunečník  má  teplotu42,7°C.  Hosté  restaurace  jsou  vystaveniokolní  teplotě přesahující  teplotu  tělesnou.Zejména jsou ohříváni dlouhovlnným záře-ním, které vysílá podlaha ohřátá sluncem nateplotu 66 °C. (obr. č. 1)

Z náměstí jsme se vydali do sousední-ho  zámeckého  parku  a pořídili  tam  ter-movizní  snímek  středně  velkého  stromu.(obr. č. 2) Trávník ve stínu stromu má prů-měrnou  teplotu  25 °C,  povrch  osluněnékoruny má  teplotu  29,5 °C,  osluněný  tráv-ník má průměrnou teplotu 31,7 °C. Trávníkve  stínu  stromu  je  tedy o 16 °C chladnějšínežli slunečníkem zastíněná podlaha a stolypódia  venkovní  restaurace.  Rozdíl  teplotymezi osluněnou podlahou restaurace a oslu-něným trávníkem přesahuje 30 °C. Člověk,který si sedne do stínu našeho stromu, je vy-staven teplotám nižším, nežli je tělesná tep-lota, jeho tělo se díky okolí mírně ochlazuje.   

Na slunečník i na strom přicházelo stej-né  množství  sluneční  energie  (přibližně

Obr. č. 1a)Termovizní

snímekkorun

stromů lesana Kraví

hořev Novohrad-

skýchhorách 1b) Táž

situace nabarevné

fotografii

STROMY A LESUDRŽUJÍ KLIMA A PŘITAHUJÍ VODU

TEXT

A F

OTO

: RN

Dr.

POKO

RNÝ,

RN

Dr.

PETR

A H

ESSL

ERO

VA P

h.D

32

Obr. č. 2a)Rozloženíteplot vevenkovnírestauracipodslunečníkemnatřeboňskémnáměstí. 2b) Táž situace nabarevnéfotografii

1a 1b

2a

2b

pumpy“,  kterou  vysvětlují  funkci  lesa  vevodním  režimu  kontinentů  a klimatukontinentů.  Tato  teorie  vychází  ze  dvouprokazatelných jevů:

a)  V lese  se  v průběhu  slunného  dnevytváří  inverzní  vertikální  gradient  teplot.Jinými  slovy:  při  zemi v podrostu  je  nižšíteplota nežli v korunách stromů. Chladnější

vzduch je těžší a zůstává při zemi. V plodi-nách bez podrostu a v chudých  travnatýchporostech je teplota půdy vyšší ve srovnánís teplotou  povrchu  porostu  –  vzduch  seohřívá  od  půdy,  proudí  vzhůru  a odnášívodní páru, půda se vysušuje.

b) V noci  se  koruny  stromů  ochlazujívůči  obloze,  vyzařují  dlouhovlnné  záření.Koruny  stromů  mají  vysokou  pokryvnostlistoví  (vysoká  plocha  listů)  a na  hranáchlistů/jehlic  se  sráží  vodní  pára.  18  gramůvodní páry zaujímá objem 22,4 litru, zatím-co  18  gramů  vody  v kapalném  stavu  za-ujímá objem 18 ml. Následkem kondenzacevodní  páry  na  korunách  stromů  mírně poklesne  tlak  vzduchu  a horizontálně se  nasává  vzduch  z okolní  atmosféry.Makarieva a Gorškov rozlišují akceptorskéoblasti vody (lesy) a donorské oblasti vody(oceány,  krajina  bez  lesů)  a ukazují,  žeodlesněním se akceptorské oblasti mění nadonorské – vysychají. 

fotosyntéze. Při evapotranspiraci se přitomvyužívá  podstatný  podíl  přicházející  slu-neční  energie.  Že  by  se  „Matka  Příroda“dopustila takové zásadní chyby? Lesní  porosty  výrazně  regulují  teplotyprávě  výparem  vody.  Vodu  vypařují  téžplodiny a často jejich rychlost výparu bývái vyšší nežli  rychlost výparu vody stromů.Zemědělské plodiny  a jednoduché porostybylin  vodu  výparem  ztrácejí,  vzrostlýa patrovitý  les  vodu  ztrácí  méně  a velképlochy  lesa  dokonce  vodu  přitahují.  Ruštífyzici  atmosféry  Gorškov  a Makarievavyhodnotili údaje o dešťových srážkách nakontinentech  a ukázali,  že  srážek  směremod  moře  do  vnitrozemí  neubývá  v zales-něných územích (Amazonie, Kongo, Sibiř),naopak na odlesněných transektech směremdo  vnitrozemí  ubývá  srážek  po  přibližně600km  (východní  Afrika,  západ  SeverníAmeriky,  východní  Austrálie).  Makarievaa Gorškov  vypracovali  teorii  „biotické

atp. Náš strom chladil průměrným výkonem11kW, co se děje s latentním teplem výpa-ru?  Náš  strom  je  perfektní  klimatizačnízařízení – skupenské teplo výparu se uvol-ňuje  na  místech,  kde  je  toho  třeba,  vodnípára se sráží na místech chladných. Z místanadbytku energie se  teplo přenáší do míst,kde  je  energie  nedostatek  a děje  se  takvodou a zdarma. 

Kdybychom  měli  klimatizační  efektnašeho  stromu  vyjádřit  pouze  cenou  zaenergii  spotřebovanou  na  chlazení,  potompři  ceně  3Kč  za  1kWh  je  to  136  x  3  =400Kč. Strom přitom vytváří kyslík,  roste,voní a požaduje minimální údržbu. 

PŘEDSTAVME SI Z PODOBNÉ-HO POHLEDU NYNÍ FUNKCILESA V KRAJINĚ.Les  vypařuje  vodu,  velké  řeky  pramenív lesnatých oblastech a po odlesnění ztráce-jí  vodu.  Jakou  funkci  mají  lesy  v oběhuvody a distribuci sluneční energie?

Ze zalesněných oblastí odtéká přibližněpolovina srážek řekami, druhá polovina seodpaří.  Z travnatých a odvodněných plochodtéká  vyšší  podíl  srážek. Vodohospodáři,lesníci i krajinní ekologové používají častotermínu  ztráta  vody  výparem  a rostlinnáfyziologie považuje často výdej vody rost-linnými porosty (evapotranspirace) za nutnézlo spojené s příjmem oxidu uhličitého při

33

www.ochranafauny.cz, www.svetloproprahu.cz

Obr. č. 3a) Termovizní snímekstromu v zámeckémparku v Třeboni. 3b) Táž situace nabarevné fotografii

Obr. č. 4a)Termovizní snímekspodních pater lesana Kraví hořev Novohradskýchhorách 4b) Táž situace na barevnéfotografii

3a

3b 4a

4b

chvíli strmě stoupá, aby mohla ještě prud-čeji  klesat.  Nejexponovanější  místa  jsoujištěna  řetězy  a nechybí  ani  schody.  Nakole  nebo  s kočárkem  se  sem  rozhodněnevydávejte.  Základy  pěšiny,  a tím  i bu-doucí  NS,  zbudoval  jediný  člověk,  panKarel Bartůněk (1897 až 1972), původem

N a  začátku  byla  rezervaceDrbákovské  tisy,  která  bylavyhlášena  již  v roce  1933.

O několik  desetiletí  později,  v roce  1977byla  přidána  další  část,  pojmenovanáAlbertovy (dříve Bílé) skály. A máme zdejiž  celé  současné  pojmenování.  Vlastnínaučná  stezka  (NS)  vznikla  přibližněv roce 1987. Panely na trase NS pak v roce2009  obnovila  a zhotovila  Agenturaochrany  přírody  a krajiny  ČR,  SprávaCHKO Blaník.

HISTORIE STEZKYMnohem  zajímavější  je  však  vzniksamotné  stezky,  tedy  pěšinky,  po  kterépůjdete. Cestička se klikatí mezi skalami,

TEXT

A F

OTO

: JIŘ

Í JU

ŘÍK

34

Je libo trošku adrenalinu, fyzické námahy, k tomu ještě poučení, ale především krásných výhledů a pěkné přírody? Pokud vás tatokombinace láká, vydejte se na výšlap po naučné stezce s podivuhodným jménem Drbákov – Albertovy skály.

NAUČNÁ STEZKA DRBÁKOV

ALBERTOVY SKÁLY

Samice Nephila sp.

hájím,  kam  vás  dovede  žlutá  turistickáznačka.  Toto místo  je  rovněž  turistickýmrozcestím U Křížku. Vše pak naleznete asi8 km  vzdušnou  čarou  severozápadně  odSedlčan.

CO ROSTE KOLEMNa  části  území  jsou  dochovány

přirozené  porosty  listnatých  dřevin.Naleznete  zde  převahu  dubů,  habrů,  alerostou zde i javory a jeřáby. Pozoruhodnéjsou  pokřivené  borovice  lesní,  které  seuchytily v malých trhlinách skal, nejčastějiv místě  vyhlídek.  Ovšem  největší  atrakcízde  jsou  starobylé  tisy  červené  (Taxusbaccata),  které  mnohdy  tvoří  nevysokéstromy, ale níže ve svazích se setkáte spíšes jejich  keřovitou  formou.  Právě  kolemnich vede pěšinka. Tisy  jsou  známé  svojídlouhověkostí, ale také skutečností, že jdeo prudce jedovatou rostlinu. Jediné, z čehose  neotrávíte,  dokonce  si  můžetei pochutnat,  je  zralý  nepravý  míšek(červený obal semen), který je sladký, alepozor semeno uvnitř je již jedovaté, nesmíse  rozkousat  a musí  se  vyplivnout.Suťovému  lesu  s tisy  červenými  jevěnována zastávka číslo čtyři.

dělník,  zedník,  ale  i hajný. Do  budování,přesněji  vykopávání  a vytesávání  stezkydo  skály,  se  pan  Bartůněk  vlastnoručněpustil  až  ve  svých  šedesáti  letech,  kdypomocí  lopaty  a krumpáče  dalším  lidemzpřístupnil  krásný  kus  přírody.  To  všezcela  bez  nároku  na  jakoukoliv  odměnu.Tou mu tak byla radost ostatních lidí z jehodíla.  Druhým  člověkem,  který  přispělk současnému  stavu  stezky,  byl FrantišekVeselý  (1930  až  2000),  známý  podskautskou  přezdívkou  Robin,  rovněžpůvodně  dělník  a skladník.  Oba  dva muži  se  v 50.  letech minulého  století  se-známili  a pracovali  na  zvelebovánía popularizaci tohoto místa.

SOUČASNOST STEZKYDíky  obětavosti  dvou  mužů  se  nynímůžeme  projít  pozoruhodnou  přírodouvysoko nad meandrem Vltavy. Trasa NS jeznačena  klasickými  zeleno  –  bílýmiznačkami.  Cesta  tvoří  okruh  a je  dlouhánecelých  osm  km,  ale  počítejte  s tím,  žeprojití  této NS  vám  zabere mnohem  vícečasu,  než  ujití  „obyčejných“  osmi  kilo-metrů,  trasa  je  opravdu  náročná.  Bývajíuváděny  minimálně  tři  hodiny  potřebnék pohodovému zdolání celého okruhu. NaNS  je  umístěno  celkem  jedenáct  infor-mačních tabulí. Náplň informačních tabulíje  zaměřena  jak  na  botaniku,  geologii,zoologii,  na  údolí  Vltavy,  jeho  historiia život v něm. Začátek NS je u parkovištěna  okraji  lesa  za  Nalžovickým  Pod-

ZAJíMAVOST:Jedovatost tisu způsobuje směsalkaloidů, souhrnně nazvaná taxin. Jedje nebezpečný nejen pro člověka, alei pro hovězí dobytek a koně. Ovce, kozya spárkatá zvěř však mohou tis v menšímíře konzumovat, což také dělají. Okusmladých tisů srnkami je tak problémempro jejich další růst nejen v lokalitě NSDrbákov – Albertovy skály.

35

ZLATÉ VÝHLEDYDalší  největší  atrakcí  NS  Drbákov  –Albertovy skály jsou vyhlášené výhledy naúdolí Vltavy. Asi  nejhezčí  je  vyhlídka  naAlbertově  skále.  Skály  se  původnějmenovaly Bílé, ale byly přejmenovány pomajiteli nalžovického velkostatku. Výhledje  na  poloostrov  s bývalou  vískouSmilovice. Osídlení zde bylo sice již předtisíci roky, ale ves nepřežila vznik Slapsképřehrady.  Voda  vše  zatopila,  zachoval  sepouze nejvýše položený statek. Dnes je takdominantou  poloostrova  novodobý  kom-plex  rekreačního  střediska  z 80.  let  mi-nulého  století.  Další  vyhlídky  se  jmenujíTisová,  Bílá  skála,  Výstřeší,  Bartůňkova,a ačkoliv  jsou  od  sebe  vzdáleny  pouzeněkolik  set  metrů,  pokaždé  nabízejí  ne-opakovatelné  pohledy,  ozvláštněné  pokři-venými borovicemi připomínajícími velkébonsaje.

Kopce  na  protějším  břehu  jsou  sou-částí  Psích  hor,  na  jejich  nejvyšší  kótě(489 m  n. m.),  na  Veselém  vrchu,  stojíocelová rozhledna. Ovšem mnohem vzác-nější  kov  je  ukryt  uvnitř  hory,  jsou  zdetotiž  největší  zásoby  zlata  u nás.  Jen  jevytěžit …, ale to by znamenalo totální dev-astaci tohoto krásného kousku krajiny, taksi o tomto pokladu raději jen nechme zdáta kochejme  se  krásnou  přírodou,  což  jepoklad z největších.

www.stezky.info

Z oloupaných kabelů se vyrábějí retardéry, dopravní přenosnéznačení,  rohože  na  ledové  plochy,  podlahy  ve  vlekárnách… Zeskla  vznikají  opět  sklenice,  ale  i pěnová  izolace  a skelná  vata,anebo se používá na dekoraci keramických desek do kuchyní…

Z vytříděných  igelitek  se  lisují  různé  fólie  a tašky…Z nápojových  kartonů  se  vyrábí  papír,  ale  také  pevné  desky,z nichž  se  staví  rodinné  domky  –  osvědčily  se  i u proti-povodňových  staveb.  Z papíru  také  vzniká  granulát,  který  sepřidává do  asfaltu pro  zkvalitnění  silnic  a přistávacích ploch naletištích. Bezesporu zajímavým produktem je i umělý sníh. 

„Papír lze recyklovat sedmkrát, někdy až dvacetkrát – roličkyod  toaletního  papíru  nebo  obaly  na  vajíčka  jsou  až  na  konci

V Černošíně byla původně jen běžná okresní skládka, od roku2008 tu funguje třídící linka na plasty a zároveň unikátní školicístředisko, které kloubí šikovně  teorii  s realitou. Hlavně žáci, alei starší  studenti,  pracovníci  obecních  úřadů  nebo  (po  dohodě)kdokoliv  z nás  může  sem,  do  zapomenutého  koutu  republikyblízko  Mariánských  lázní  přijet  a zcela  bezplatně  se  projítnaučnou  stezkou,  shlédnout  vtipné  dokumentární  filmy  na  témanakládání s odpady i osahat si konkrétní předměty, které recyklacízdánlivě bezcenných zbytků vzniknou. 

A jak takové školení žáků probíhá?

ZHASNĚTE, ZAČÍNÁMEDětem se nejdříve pustí krátké video, kde se mohou dozvědět, coje  vlastně  odpad,  jaký  je  rozdíl  mezi  komunálním  na  skládcea vytříděným, který lze dál využít, i jak u nás funguje v této oblastilegislativa.  Film pro  nejmenší  návštěvníky Cesta  odpadů  začínápůsobivými  záběry  krásné  přírody  v kontrastu  s haldaminevytříděných  odpadků,  kterými  ji  zahrnujeme.  „Každý  z násvyprodukuje  200  kilo  odpadů  za  rok,  takže  10  milionů  lidív republice  vytvoří  obrovskou  horu  –  2  miliony  tun  odpadů.Mnohé z nich lze naštěstí dál využívat,“ dozvídáme se. Vzápětí jevtipně  i názorně ukázáno,  jak  správně naložit  s plasty,  papírem,sklem,  starým  rádiem  a baterkami  (ty  odneseme  do  sběrnéhodvora). A před očima nám běží, jak se s vytříděným odpadem dálnakládá – od třídícího pásu, přes prvozpracování slisováním – ažpo nové výrobky. 

Poté  následuje  naučná  stezka,  „cesta  odpadu“,  která  začínáprohlídkou  obrovské  skládky,  kde  i neškolené  oko  vidí,  covšechno by se mělo vytřídit. 

VYUŽITÍ RECYKLOVANÉHO MATERIÁLUZájemci se také mohou těšit na návštěvu haly, kde se zpracovávátříděný odpad, konkrétně nejrůznější plasty ze žlutých kontejnerů.(Na  papír  se  specializuje  pobočka  v Plané.)  Pestrobarevnáhromada se postupně přesunuje na třídící linku (v republice jich je130). Během tří směn za den tu vytřídí až 15 tun odpadu. 

Na  závěr  je  možnost  si  osahat  vystavené  předměty,  kterérecyklací vznikají – ne již v Černošíně, ale v různých zpracovatel-ských  podnicích  v republice. Nejširší  využití mají  PET  láhve  –z těch  se  dělají  buď  opět  láhve,  nebo  vázací  pásky  a speciálnítextilní  vlákna  vhodná  k výrobě  vnitřku  aut,  fleesových  mikin,izolačních náplní do spacích pytlů, oblečení…

„Ví někdo z vás, kolikátí v Evropě jsme v tříděníplastů? Ani pátí, ani desátí… ale PRVNÍ! Porazilijsme i pořádkumilovné Němce. Tak doufám, žei díky vám tuhle laťku udržíme,“ vítá obvykle žákyzákladních škol ing. Petr Strankmüller. Jsme veškolicím centru Černošín, které jako jedinév republice předvádí v praxi cestu odpadu až pojeho nové využití.

TŘÍDÍM, TŘÍDÍŠ, TŘÍDÍ?

TEXT

A F

OTO

: ŠÁR

KA N

OVÁ

KOVÁ

36

procesu,  takže  patří  do  směsného  odpadu,“  upozorňuje  panStrankmüller.

ABY OBALY SKONČILY, KDE MAJÍ Velkou zásluhu na tom, že celý systém tříděného sběru a recyklaceobalových  odpadů  u nás  funguje,  má  firma  EKO-KOM,  kterávznikla  před  13  lety.  Je  to  nezisková  společnost,  která  získalaautorizaci  od  Ministerstva  životního  prostředí.  „Našimi  klientyjsou  distributoři,  výrobci  a plniči  obalového  zboží.  My  za  něplníme  zákonné  povinnosti  a zajišťujeme,  že  se  jejich  použitéobaly sesbírají, vytřídí a zrecyklují. Firmy za každý obal uvedenýna trh odvádějí do systému EKO-KOM finanční příspěvek, kterýpřerozdělujeme  městům  a obcím  podle  množství  vytříděnéhoobalového odpadu,“ vysvětluje tisková mluvčí společnosti ŠárkaNováková. 

Se  společností  EKO-KOM  jste  se  už  asi  setkali,  provádíkomunikační  kampaně  v médiích  a informuje  spotřebiteleo správném nakládání s odpady. „Pomáháme, radíme, vzdělávámena  školách  (Obal  na  cestách)…  Hodně  nám  pomáhá  takéčernošínské školící centrum. Je na čem stavět, lidi jsou totiž zvyklítřídit už historicky – leckdo pamatuje sběrové soutěže na školáchv druhé půlce 20. století. K papíru a sklu jen přibyly plasty nebonápojový kartón. Výsledkem je, že jsme se ocitli na první příčcev Evropě ve sběru plastů,“ vysvětluje Šárka Nováková.

Ledacos se dovíme také na stránkách www.jaktridit.cz, ovšemzábavnější  verze  jsou  stránky  www.samosebou.cz,  kde  jsouk vidění  žánrově  zaměřené  filmy  bořící  mýty  kolem  odpadů. Jaké? 1. Všechno skončí na jedné hromadě. 2. Skoro nikdo netřídí.3. Na třídění je málo místa. 4. Není dost kontejnerů.  5. Třídění jejen módní výstřelek. 

37

www.jaktridit.cz, www.samosebou.cz

Les a vše okolo něj bylo hlavním tématem i oslav Dnů Země,na kterých Lesy hl. m. Prahy spolupracovaly s jednotlivými měst-skými částmi.

Pro  děti  předškolního  věku  otevřely  Lesy  hl. m.  Prahy  vespolupráci  s občanským  sdružením Mezi  stromy  lesní mateřskýklub. Klub se nalézá v malebných lesích v Malé Chuchli uprostředlesní  zoo. Děti  sem  docházejí  s nadšením,  a proto  na  příští  rokpočítáme s jeho rozšířením.

V září pražští lesníci uspořádali akci „Lesní čarování“, kdy seKunratický  les  již  počtvrté  proměnil  na  celý  týden  ve  velkoupřírodní  učebnu.  Lesy  hl. m.  Prahy  tu  totiž    spolu  s výtvarnicíMarií  Brožovou  připravily  další  ročník  výtvarných  a příro-dovědných dílen pod širým nebem pro školy i veřejnost. Čekala tuna  ně  čarovná  lesní  stezka,  kde  v lesním bylinkářství  poznávalibylinky podle  vůně,  nakoukli  do  tajemství  hub  či  se  na  chvilkupřenesli  do  doby  Keltů  a vnímali  stromy  jako  uctívané  bytostia sídla  dobrých  sil.  Podle  ohlasů  zažili  asi  největší  legraci  na

Pražští  lesníci začali  již od začátku roku 2011 pomocí drobnýchakcí  seznamovat  veřejnost  se  svou  prací.  Účastníci  akcí  si  vy-zkoušeli  práci  s lesnickými  pomůckami,  měřili  výšku,  obvodi počítali věk stromů, poznávali lesní živočichy a rostliny. Zkrátkaobjevovali  kouzlo přírody  a lesnické profese. Zájem o nabízenéaktivity byl po celý rok obrovský, a to především z řad základnícha mateřských škol.

Jako každý rok se i letos žáci pražských škol a veřejnost zapo-jili  do  akce  „Obnova  pražských  lesů“  a sázeli  malé  sazenicestromků  po  celé  Praze.  Celkem  vysázeli  přes  5  000  sazenic.Vyzkoušeli si tak namáhavou práci lesních dělníků, kteří v lesíchpracují za každého počasí. 

Vyvrcholením jara se stal 3. ročník akce o lese a lesnictví „Dolesa s lesníkem“. V Kunratickém lese se po celé dva dny ozývalyslavnostní fanfáry trubačů a vítaly návštěvníky akce. Lesy hl. m.Prahy  spolu  s dalšími  lesnickými  organizacemi  připravily  proškoly  i veřejnost  program plný práce,  informací,  ale  i neobvyk-lých zážitků a hrátek na téma les a lesnictví. Že se akce vydařila,a to i díky krásnému počasí, potvrdila i vysoká účast přes 3 000spokojených návštěvníků, kteří za lesníky do lesa přišli.

Rok 2011 byl vyhlášen Organizací spojenýchnárodů (OSN) Mezinárodním rokem lesů. Lesyhl. m. Prahy využily tuto mimořádnou událostk přiblížení přírody a lesního hospodářstvíveřejnosti. Hlavní snahou pražských lesníků byloseznámit veřejnost se základním úkolem lesnictví –zachování lesů pro příští generace.

38

Počítání věku stromů

Přednáška o lesnictvía o přírodě

Pomocníklesníků

a lesníchpracovníků

při práciv hůř

přístupnýchmístech

TEXT

: IN

G. V

ÁCLA

V N

EJM

AN, F

OTO

: ARC

HIV

LES

Y H

L. M

. PRA

HY

OSLAVY Mezinárodního roku lesů V PRAZE

Po  celý  rok  2011  Lesy  hl. m.  Prahy  pořádaly  akce,  na  kte-rých  lidem připomínaly  důležitost  lesů  a význam práce  lesníků.Lesníci  se  proměnili  v lesní  pedagogy  a užívali  si  příležitostipředávat  své  znalosti  a vědomosti  druhým.   Během  roku prošlorukama pracovníků Lesů hl. m. Prahy přes 30 000 Pražanů. Lesyhl. m.  Prahy  ve  spolupráci  s Magistrátem  hl. m.  Prahy  taktos veřejností  pracují  od  roku  2008  a vzhledem  k obrovskémuohlasu budou ve své osvětové činnosti pokračovat dál. Více infor-mací naleznete na internetových  stránkách Lesů hl. m. Prahy.

zastávce,  která  patřila  tajemnému  světu  bezobratlých  breberek.Tady  si  vyzkoušeli,  co  dá  chrobákovi  práce  uválet  si  svou  ku-ličku.  Během  týdne  se  odlilo  ze  sádry  také  mnoho  stop  a řadaodvážlivců se naučila i hlas jelena. Akce se zúčastnilo přes 5 500návštěvníků.

Na podzim společně pražští lesníci a rybáři připravili výlovyrybníků.  Návštěvníci  se  tak  dozvěděli  spoustu  zajímavostío rybnících  a rybářství,  prohlédli  si  vylovené  ryby  zblízka,vyzkoušeli si rybářské vybavení nebo nakoukli do života dalšíchvodních živočichů. Na řadu přišly i dalekohledy, protože výlovyjsou přímo hostinou pro vodní ptáky. Rybníky byly v mžiku plnévolavek, racků a dalšího ptactva.

V podzimních měsících připravili  lesníci soutěž o nejlepšíhosběrače  lesních  plodů  a suchého  pečiva  pro  lesní  zvěř. Akce  seuskutečnila letos poprvé a setkala se s nečekaně velkým ohlasem.Letošní rok byl bohatý na úrodu žaludů, a tak se dětem podařilonasbírat přes 6,5  tuny žaludů, kaštanů a pečiva. Nejlepší sběračinashromáždili přes 100kg sběru.

39

www.lesypraha.cz

Sázenístromků

K lesnickýmtradicímpatří ihudba

Na možnost zahrát si na dřevěnýxilofon se stála dokonce fronta!

Pražští lesníci vždy používají praktické ukázky

Organizace Lesy hl. m. Prahy je od roku 1992 příspěvkovouorganizací města a stará se v Praze o malé vodní toky, rybníkya lesy. Využívá bohatých zkušeností i odborného zázemí propráci s veřejností, a proto působí i v oblasti environmentálnívýchovy na území Prahy. Pro mateřské, základní i střední školypřipravují pražští lesníci výukové programy v duchu tzv. lesnípedagogiky. Od roku 2008 (vzniku Střediska ekologickévýchovy Lesů hl. m. Prahy) do listopadu 2011 uspořádaly Lesyhl. m. Prahy programy a akce pro více jak 105 000 Pražanů.

tedy vždy rozvoj vnímavosti, tzv. environ-mentální  senzitivity,  k čemuž  je  ideálnídoba v předškolním věku. Předškolní dětisamy  nadšeně  zkoumají  všechno  živé,přistupují  bez  předsudků  i k různýmbezobratlým a plazům. V lesním klubu vy-užíváme přirozené zvídavosti dětí a snaží-me se být  jim průvodci při  jejich objevo-vání přírody. 

Pravidelně se s dětmi vracíme na různámísta  v okolí  Ríčanské  hájovny  v lesei mimo  les  (např.  potok,  sad,  pastvina)a pozorujeme proměny těchto míst běhemročních  období.  Děti  samy  objevují,  jakčlověk  udržuje  nebo  naopak  nevhodnězasahuje  do  těchto míst.  Zde  si  děti  hrajía staví  úkryty,  lezou  po  stromech,  „lovíryby“  ve  vodě  a přirozeně  tak  získávajíosobní vztah k okolí svého bydliště.

L esní mateřské školy dnes vznikajív ČR jako houby po dešti, v sou-časnosti  je  jich  v provozu  více 

než  30.  Proč  vlastně  chceme  poskytnoutceloroční  pobyt  v přírodním  prostředípředškolním dětem? Odborníci se shodujína tom, že pobyt v přírodě dětem prospíváv různých ohledech. Pediatři vidí pozitivave  zvyšování  imunity,  rozvíjení  motoric-kých schopností a v prevenci proti obezitě(v ČR trpí nadváhou podle odhadů až 30%dětí).  Přírodní  prostředí  podle  pedagogů,na  rozdíl  od  interiérů  s jednoúčelovýmihračkami a prefabrikovaných hřišť, posky-tuje podněty pro  rozvoj  fantazie  a sociál-ních dovedností.  Představuje ideální pros-tor  pro  volnou  hru  s množstvím  podnětůa různorodých materiálů, z kterých mohouděti  postavit  cokoli  od  domečku,  přesdraka až po raketu.

Pedagogové  zabývající  se  environ-mentální výchovou už zjistili, že „poznat“automaticky  neznamená  vůli  „chránit“přírodu.  Děti  i dospělí  potřebují  nejprvezískat  pozitivní  vztah  ke  konkrétnímumístu nebo živočichovi. Teprve pak můženásledovat  zkoumání  a poznávání,  pří-padně pochopení vztahů a procesů v příro-dě. Později se dítě může naučit rozpoznatkonflikt v oblasti ochrany přírody. Teprvekdyž si samo například ve škole vyzkouší,že je v jeho moci něco skutečně vykonat napomoc přírodě, můžeme doufat, že v soběnajde  vůli  pro  konkrétní  změnu  chovánínebo  akci  na  pomoc  životnímu  prostředí(více viz metodický materiál Doporučenéočekávané  výstupy  ke  stažení  na  http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2011/08/environmentalni_vychova.pdf  ).Tím  prvním  krokem  pro  vytvoření  odpo-vědného přístupu k životnímu prostředí je

Úspěšná akce naŘíčanské hájovně – Den Země

40

Lesní klub Pramínek je projektem ZO ČSOP Ekocentrum Říčany, kterýje inspirován zkušenostmi lesních mateřských škol. Naším cílem jeposílit vztah dětí k přírodě a podporovat jejich vnímavost ke svémuokolí. Lesní klub Pramínek nabízí předškolní vzdělávání dětem od 3 do 7 let v přírodním prostředí. Pedagogická koncepce vycházíz respektujícího přístupu k dětem a obsahuje prvky environmentálnívýchovy, dramatické výchovy a waldorfské pedagogiky. Provoz klubu byl zahájen v dubnu 2011v sousedství Říčanskéhájovny, v létě 2011 proběhla výstavba slaměno-hliněného domku,který využíváme jako zázemí.

Vzdělávání v příroděTEXT

: KAT

EŘIN

A ČI

HÁK

OVÁ

, FO

TO: A

RCH

IV E

KOCE

NTR

A ŘÍ

ČAN

Y

Děti si užívajípodzim

Zveme do lesa také dětiz okolních škol

tvorbu  školních  vzdělávacích  programůzaměřených  na  vzdělávání  pro  trvaleudržitelný rozvoj.

SPOLUPRÁCE S RODIČIFungování  Lesního  klubu  Pramínek  jezaloženo  na  úzké  spolupráci  s rodiči.Společně  se  podílíme  na  pořádání  pravi-delných  slavností  a dalších  akcí  klubu.Kromě  pravidelných  rodičovských  schů-zek  poskytují  lektoři  rodičům na  vyžádá-ní  také  individuální  konzultace.  Díkyobětavým  rodičům  také  pokračujeme  nadalším  budování  a zvelebování  zázemíklubu. Rodiče  se  účastní  provozu  lesníhoklubu  také  jako asistenti  lektora a mohouovlivňovat  program  v klubu.  V dnešnídobě  děti  vidí  své  rodiče  zřídka  při  ma-nuální  práci,  protože  rodiče  pracují  napočítači  nebo  ve  vzdáleném  zaměstnání.Děti mohou pozorovat své rodiče při prácise  dřevem,  slámou  a hlínou  při  budovánízázemí klubu, při moštování nebo advent-ním vyrábění svíček a ozdob. Rodiče pra-cující pro společnou věc mohou tak být tímnejlepším  vzorem  pro  své  děti.  Našímcílem  je  vytvoření  rodičovské  komunity,navázání  přátelských  vztahů  a sdílenízkušeností. 

AKTIVITY PRO ŠIRŠÍVEŘEJNOSTKromě  pravidelného  provozu  Lesníhoklubu Pramínek připravujeme  i  další  vol-nočasové  aktivity  –  tvořivé  dílny  (např.plstění,  pletení  košíků),  kroužky  (bubno-vání,  dramatický,  přírodovědný)  a zají-mavé přednášky. Rodiče i zájemci z okolíse mohou  vzdělávat  v různých  oblastech,např.  zakládání  přírodních  zahrad,  alter-nativy  v léčení  a zvyšování  imunity  ma-lých  dětí,  význam  pobytu  venku  a vyba-vení  pro  celoroční  pobyt  venku,  prvnípomoc u malých dětí apod. 

Rodičům dětí  od  0  do  6  let  nabízímemožnost  aktivně  trávit  volný  čas  s dětmiv lese  a pravidelně  se  setkávat  v rámcilesního  rodinného  dopoledne.  Rodičes dětmi  se  věnují  tvoření  z přírodníchmateriálů,  hraní  a zpívání  za  doprovodujednoduchých hudebních nástrojů. V pro-vozu je dále knihovna – nabízí předevšímpublikace  zabývající  se  environmentálnívýchovou  a vzděláváním,  dále  dětskouliteraturu  o přírodě,  určovací  atlasy  proděti, apod. 

LESNÍ DNY PRO ŠKOLYPro  děti  z blízkých  mateřských  škol

(např. MŠ Světice) pořádá Pramínek „lesnídny“.  Jednotlivé  skupiny  dětí  navštěvujíles  pravidelně,  několikrát  během  roku.Jednotlivá  setkání  na  sebe  tematicky

navazují, zážitky a nové informace budouupevňovány i ve třídách při práci s pracov-ními  listy. O letních prázdninách budemepořádat  lesní  příměstský  tábor  propředškolní  děti.  Náplní  bude  zkoumánírůzných  stanovišť  (louka,  les,  rybník)v okolí a dramatizace vzájemných vztahůzkoumaných  živočichů  nebo  možnýchkonfliktů  při  hospodaření  v těchto  eko-systémech (rekreace vs. těžba dřeva).

Na  lesní  dny  zveme  i školy,  které  bychtěly  pravidelně  zařazovat  výuku  v pří-rodním prostředí. Rádi bychom se inspiro-vali zkušenostmi ze skandinávských zemí,kde děti tráví jeden den týdně mimo školupraktickou výukou.

Říčanská  hájovna,  která  byla  oprave-na  z finančních  prostředků  operačníhoprogramu  Životní  prostředí,  je  v užíváníMuzea  Říčany.  Hlavním  cílem  je  sloužittřídním  kolektivům  k vícedenním  výuko-vým  programům.  Hájovna  též  poskytujevhodné prostory k seminářům (vybavenímstodoly je interaktivní tabule) a k pobytůmvzdělávacích organizací. Hájovna je dobředostupná vlakem (zastávka Světice, 30 mi-nut z Prahy). Více o pronájmu se můžetedozvědět na webových stránkách.

ŠKOLKA BLÍZKÁ PŘÍRODĚJsme  členem  Asociace  lesních  mateř-ských  škol,  která  poskytuje  metodickoupomoc lesním mateřským školám v Českérepublice a pořádá semináře a workshopypro  pedagogy  (www.lesnims.cz).  V sou-časnosti  například  probíhá  cyklus  Školkablízká  přírodě,  který  vedou  univerzitníučitelé z Německa, kde dnes funguje vícenež  1000  lesních mateřských  škol. Cílemprojektu  je  prohloubit  spolupráci  mezipedagogy a rodiči a mezi mateřskými ško-lami, sdílet zkušenosti a inspirovat se pro

Dětipozorujípavoukakřižáka

www.ricany.cz/org/muzeum/pronajem.php

www.lesniklubpraminek.cz/

Lesní klub v akci

Místnost pro konání seminářů, bývalá stodola

Celkový pohled na Říčanskou hájovnu41

chodby  s květinami,  ale  především  mnoho  ukázek  dřevin,dobových  fotografií  a dokumentů  a řada dalších věcí  spojenýchs výukou, tedy s lesy a přírodou. Při setkání se žáci s vyučujícímizdraví: „Lesu zdar.“ Zcela samozřejmě.

Je pravda, že atmosféra v této škole je přívětivější než vevětšině jiných škol?

„Lesnická škola je specifická, je jednooborová, nestřetávají sezde  tak  různé  skupiny  žáků,  ale  především  naši  studenti  semnastupují  rozhodnuti  již  dříve,  vědí,  kam  jdou  a proč.  Jsounapříklad  z lesnických  rodin,  k lesu  mají  blízko,  mají  vztahk přírodě, lesu, myslivosti. Svoji roli zde hraje i určitá stavovskáčest,  což  dokazují  například  uniformy,  které  naši  studenti  přislavnostních  příležitostech  nosí,  a to  je  k tomu  nenutíme.  Všezačíná  již  v prvním  ročníku  při  pasování,  kdy  je  uniformanepsaným pravidlem a pokračuje například při tanečních kurzechči při předávání vysvědčení.“

Při  prohlídce  chodeb  a učeben  jsem  viděl  opravdu  širokéspektrum učebních pomůcek, od jeleních a jiných trofejí a shozů,přes ukázky dřevin a hornin, doslova uměleckých děl vytvořenýchmotorovou pilou, ale také technické prostředky používané v lese.Za  vitrínami  byly  ukázky  střeliva,  ale  také  funkční  digitálnímeteostanice.  Začalo  mi  docházet,  že  „lesák“  toho  musí  znátopravdu hodně.

co všechno se ve vaší škole žáci naučí?„Naše  škola  poskytuje  tři  stupně  vzdělání.  Jednak  je  zde

možnost vyučit  se v oboru  lesní mechanizátor. Nejvíce  studentůpak  získává maturitu  v oboru  lesnictví,  zde  končí  ročně  asi  60studentů. Na vyšší odborné škole průměrně 20 absolventů ročněopouští školu jako diplomovaný specialista v oboru lesnictví.

Výčet předmětů je opravdu velmi široký, namátkou: biologie,chemie,  lesnická  botanika  a zoologie,  geologie,  půdoznalství,klimatologie, pěstování lesů, ochrana lesů a přírodního prostředí,dva  jazyky  a řada  dalších  odborných  i všeobecných  předmětů,vším  prolíná  environmentální  výchova.  Rovněž  u nás  studentizískají  zbrojní  a řidičský  průkaz,  složí  myslivecké  zkoušky.Ovšem nejen studiem žijí naši studenti, máme zde řadu zájmovýchkroužků:  střelecký,  myslivecký,  trubačský,  kynologický,sokolnický, myslivecké kuchyně a další.“

ŠKOLA S DLOUHOU TRADICÍLes  je  složitý  organismus,  který  má  vliv  na  životní  prostředía krajinu  vůbec,  ale  také  umí  přinést  ekonomický  přínospředevším  produkcí  dřeva,  ale  i mysliveckou  činností.  Je  tedyjasné, že o lesy se musí starat opravdoví profesionálové a právětakovéto odborníky vychovávají lesnické školy v Písku.

Pane řediteli, vaše škola má prý zajímavou historii?„O  založení  lesnické  školy  se  začalo  uvažovat  již  v druhé

polovině  19.  století,  kdy  se  o vznik  této  školy  v Písku  snažilnapříklad ředitel zdejšího gymnázia a ředitel lesnické školy v Bělépod  Bezdězem.  Pro  svoji  ideu  získali  i dva  šlechtice,  RobertaHilprandta  a orlického Karla  Schwarzenberga. Mělo  jít  o školus českým  vyučovacím  jazykem,  a právě  toto  se  stalo  kamenemúrazu, německý vliv byl v té době ještě příliš silný. Úspěšný bylaž pokus z konce století, kdy díky snaze řady významných osobvzniká nejprve lesnický běh (kurs) při rolnické škole, který je jižod 1. října 1885 nahrazen dlouhodobým (dvouletým) během, kterýje  brzy  přeměněn  na  samostatnou  dvoutřídní  školu,  a toto  jepovažováno za vznik lesnické školy v Písku. Předsedou kuratoriase stává JUDr. Bedřich Schwarzenberg, po kterém od roku 1995,tedy  při  110  výročí  vzniku,  získává  škola  svůj  čestný  název.V současnosti školu zřizuje Jihočeský kraj.“

VE ŠKOLEMusím  přiznat,  že  budova  školy  na  mne  udělala  příjemný

dojem  již  zvenku.  Klasicistní  budova,  doplněná  o modernídostavbu  internátu,  vše  obklopeno  zelení,  na  školu  dokoncenavazuje  arboretum.  Neméně  příjemné  jsou  i interiéry  školy,

TEXT

: JIŘ

Í JU

ŘÍK,

FOTO

: AU

TOR

A AR

CHIV

ŠKO

LY

42

Zelená škola s modrou krvíLesy a uniformy lesníků, to je barva zelená. Modrá krev sepřisuzuje šlechtě, kterou zde zastupuje knížecí rodSchwarzenbergů. A jsme u toho nejdůležitějšího, čímž ješkola, konkrétně Vyšší odborná škola lesnická a Střednílesnická škola Bedřicha Schwarzenberga v Písku. Pojnme sepomyslně projít po této překvapivě zajímavé škole a obujtesi pořádné boty, půjdeme i do lesa. Průvodcem je námředitel školy Ing. František Bušina, Ph.D.

Písku,  k dopravě  žáků  sem využíváme  školní  autobus. V polesíjsou, kromě lesního komplexu s velmi pestrou druhovou skladbou,dílny,  pilařský  provoz,  učebny,  venkovní  trenažérová  pracovištěpro těžbu a dopravu dříví. Rovněž je zde školní honitba, obůrkypro vysokou a černou zvěř, bažantnice,  střelnice,  lovecká chata.Žáci si tedy mohou veškerou teorii ověřit, osahat v praxi.

Na rozdíl od arboreta je polesí pro veřejnost běžně přístupné.Dokonce tudy prochází naučná stezka se zaměřením na lesnictví,přírodovědu a ekologii. Školním polesím rovněž prochází několikturistických značených cest a cyklotras.“

O PANU ŘEDITELIRozhovor  s panem  ředitelem  Bušinou  byl  velice  zajímavý,

zasvěcený, bylo poznat, že jej práce baví a bere ji poctivě.

Pane Bušino, jaký je váš vztah k oboru?„Kupodivu  jsem odrodilec. Pocházím z Hané, kde moc  lesů

není,  ale  měl  jsem  to  štěstí,  že  u naší  vesnice  byl.  Trávil  jsemv něm  hodně  času  a právě  zde  byl  začátek.  Vystudoval  jsemgymnázium  a Vysokou  školu  zemědělskou,  dnes  Mendelovuuniverzitu  v Brně.  Přestože  to  byla  cesta  do  neznáma,  nelitujisvého rozhodnutí. Po studiích  jsem se zabýval u lesního závoduškolkařskou činností a od roku 1995 se věnuji pedagogické práci.“

A váš vztah k lesu?„Zastávám  názor,  že  na  prvním  místě  by  měl  být  rozumný

kompromis  všech  požadavků,  které  na  les  a lesníky  kladespolečnost  a které  respektují  požadavky  přírody.  Lesník  by mělmít pohled do šířky (následuje výmluvné rozpažení). Samozřejmějsou místa,  kde  se musí  příroda  více  chránit,  ale  naopak  potommusí  být  jiná  místa,  která  budeme  muset  více  využívat.  Jsemzastáncem  hospodaření  lesa  v souladu  s přírodou  a lesnictví  toumí.“

Procházka po lesnické škole v Písku je u konce, a to jsem ještěnepopsal řadu zajímavostí a kuriozit, o kterých jsem se dověděl.Nezmínil jsem se například o návštěvách císaře Františka Josefaa dvou  prezidentů,  o unikátním  kusu  kmene  největšího  bukuv České republice atd.

Takže na závěr nezbývá než poděkovat za rozhovor a popřátmnoho zanícených studentů a Lesu zdar.

PO ŠKOLEPříprava opravdu důkladná, jaké mají vaši absolventimožnosti dalšího uplatnění po ukončení studia?

„Samozřejmě  mohou  nastoupit  do  nejrůznějších  lesníchpodniků,  kde  se  uplatní  na  pozicích  podle  dosaženého  stupněvzdělání,  velká  část  pokračuje  ve  studiu  na  vysoké  škole  buďv Brně  nebo  v Praze. České  lesnictví má  dobré  jméno  v celémsvětě,  proto  naši  lesníci  působili  a působí  v řadě  programů,například  v Latinské  Americe,  v Číně.    Další  možnost  nabízíkupodivu i práce v orgánech ochrany přírody.“

Proč kupodivu?„V  současnosti,  zvláště  ve  spojitosti  s letošní  kůrovcovou

kalamitou,  je  lesník  stavěn  do  kontrastu  s ochranou  přírody,s ekologem. Lesníci  jsou mnohdy prezentováni  jako plantážníci,že chtějí dělat velké holiny. To není pravda. V zákoně jsou čtyřihospodářské způsoby obnovy  lesa a holoseče  jsou pouze  jednouz těchto  možností.  Lze  tedy  hospodařit  šetrně.  Zkrátka,  každýzodpovědný  lesník  musí  chránit  přírodu,  zachovat  lesy  dalšímgeneracím,  a proto  mohou  i naši  absolventi  pracovatv ochranářských organizacích.“

OKOLO ŠKOLYJiž v úvodu článku jsem se zmínil o zeleni okolo školya arboretu. Můžete přiblížit tyto prostory?

„Celé  čtyři  pětiny  areálu  školy  představuje  zeleň.  Největšíplochu  zaujímá  arboretum,  které  začalo  být  budováno  po  roce1913. V současnosti  roste v arboretu okolo 1500  jedinců dřevinv 350 taxonech. V roce 2008 bylo arboretum vyhlášeno kulturnípamátkou. Samozřejmě arboretum je především určeno pro výukužáků  a studentů  školy.  Zároveň  jsou  zde  pořádána  slavnostníshromáždění školy, ale také zde připravujeme akce pro veřejnost,pro kterou není arboretum volně přístupné. Velice úspěšnou a jižtradiční  akcí  je  oslava  Dne  stromů,  kterou  pořádáme  pro  žákyokolních základních škol. Při ní, formou her a zážitkové pedago-giky, ukazujeme dětem, jak žije strom – například hrajeme hru nakůrovce. Této akce se každoročně zúčastňuje 400 až 500 dětí.“

Ještě se musí doplnit, že v arboretu mají své zázemí sokolníci,ale zároveň jsou zde i prostory pro ubytování psů, pokud si nějakýstudent chce svého kamaráda (i když v případě lesníků jde spíšeo kolegu) vzít  i do školy. Přesto  si mi podbízí  jedna mírně pro-vokativní otázka:

Není to málo, arboretum přeci jen není opravdový les?„Škola  má  své  polesí  Hůrky,  které  je  hlavní  základnou  pro

praktický výcvik žáků a které od roku 1997 škola opět spravuje.Rozloha polesí je 652 ha, je od školy vzdáleno asi pět km jižně od

43

www.zspisnicka.cz

PRODEJ DŘEVA A ŠTĚPKY KÁCENÍ A PRŮKLEST STROMŮ, ODBORNÉ OŠETŘENÍ POROSTŮ,

KÁCENÍ STROMŮ V OBTÍŽNÝCH PODMÍNKÁCH SOUSTŘEĎOVÁNÍ DŘEVA A TĚŽEBNÍCH ZBYTKŮ ZPRACOVÁNÍ A ODVOZ POTĚŽEBNÍCH ZBYTKŮ A MATERIÁLU

Z ÚDRŽBY ZELENĚ ODVOZ DLOUHÉHO I ROVNANÉHO DŘÍVÍ PĚSTEBNÍ ČINNOST V LESÍCH — ZALESŇOVACÍ PRÁCE,

PÉČE O KULTURY, OCHRANA LESA ZALESŇOVÁNÍ NELESNÍCH PŮD VÝKON SPRÁVY ODBORNÉHO LESNÍHO HOSPODÁŘE PROVOZOVÁNÍ MYSLIVOSTI, ZAJIŠŤUJEME LOV NA NEHONEBNÍCH

POZEMCÍCH PROJEKTOVÁNÍ A ZAKLÁDÁNÍ POROSTŮ RYCHLE ROSTOUCÍCH DŘEVIN,

VČETNĚ NÁSLEDNÉ PÉČE PRODEJ STROMKŮ A ROSTLIN, ZAHRADNICTVÍ, INTERNETOVÝ OBCHOD TRUHLÁŘSKÉ PRÁCE — VÝROBA REKREAČNÍCH PRVKŮ,

DĚTSKÝCH HŘIŠŤ A ZAHRADNÍHO NÁBYTKU PORADENSKÁ ČINNOST V OBORU ZAHRADNICTVÍ A ŠKOLKAŘSTVÍ ÚDRžBA ZELENĚ, ZAKLÁDÁNÍ TRAVNÍCH POROSTŮ, SEKÁNÍ TRÁVY ÚPRAVY PLOCH „NA KLÍČ“, ZEMNÍ PRÁCE PRONÁJEM STROJŮ A MECHANIZACE DOPRAVA OPRAVY, VÝSTAVBY A REVITALIZACE RYBNÍKŮ ÚPRAVY A ČIŠTĚNÍ VODNÍCH TOKŮ VODOHOSPODÁŘSKÉ STAVBY, ODBAHŇOVÁNÍ SPRÁVA A ÚDRŽBA VODOHOSPODÁŘSKÝCH DĚL INFORMACE O LESÍCH, MALÝCH VODNÍCH TOCÍCH A NÁDRŽÍCH

V PRAZE ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA, LESNÍ PEDAGOGIKA

VÍCE O ORGANIZACI LESY HL.M. PRAHY SE DOZVÍTE NA:WWW.LESYPRAHA.CZFAX: 272 081 800E-MAIL: INFO@LESY-PRAHA.CZ

Nabízíme