akad

emick

ý

FOTO

:AR

CHIV

ÚPT

AVČR

Sestava pro optickétřídění mikroobjektůpomocí laserovéhosvětla.Ústav přístrojovétechniky AV ČRv Brně získal dotaciz evropských fondůna nové laboratořepro aplikovanývýzkum (str. 20–22).

ab ČERVEN 2010bulletin 6

akad

emick

ý bulletin

VŠEC

HNA

FOTA

:MAR

INA

HUŽV

ÁRO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

Vmalebné třeboňské krajině na Zlaté stoce, dříve zvané Landštejnské, stával jižod 13. století mlýn. Čas plynul stejně s vodou a jak Opatovickému mlýnu při-

bývalo kol, stal se v 16. století jedním ze tří největších mlýnů v Čechách. Voda z jehonáhonu už poháněla také kolo olejné, pilu, soukenickou valchu a stoupu. Během tři-cetileté války sice lehl mlýn popelem, nicméně s jeho existencí se váže dokonce sporo tamější šenk, v němž se čepovalo pivo. Ohni se Opatovický mlýn nevyhnul aniv 18. stol., kdy byl podvakrát znovu vystavěn do dnešní barokní podoby, a na přelo-mu k století dalšímu přibývá také kaplička sv. Jana Nepomuckého u Zlaté stoky nadmlýnem. Ačkoli se v objektu už od poloviny minulého století mouka nemele, ne-zbytný vodník určitě o domov nepřišel, protože těsné sepětí s vodou zůstalo. Od60. let tu totiž vědci zkoumají vodní mikroorganismy, řasy a sinice. A právě řasachlorela, která se na zdejším pracovišti Mikrobiologického ústavu AV ČR, v. v. i.,pěstuje a ve mlýně zpracovává, umožnila částečně uhradit rekonstrukci kapličkya dospět až k jejímu znovuvysvěcení v sobotu 22. května 2010.

Šumění vody podkreslovalo úvodní slova vedoucího Sektoru autotrofních mikro-organizmů MBÚ doc. Ondřeje Prášila i vypravování akad. malíře Jindřicha Vydry,kterak ztvárnil vnitřní plastiku Jana Nepomuckého ze dřeva dubu, jenž rostl předtisíci lety nedaleko odsud. A i přes oprávněné obavy z deště se sluníčko smálo natřeboňského děkana Hugo Pitela, když kapličce žehnal, na sbor Pěslav-Ozvěnai na všechny hosty slavnosti v Opatovickém mlýně.

MARINA HUŽVÁROVÁ

MIKROBIOLOGOVÉ V TŘEBONI NAPLŇUJÍVODNÍ I DUCHOVNÍ ODKAZ

1 ab

NEŽALOVAT, NEFŇUKAT,HODNOTITaneb JE PO VOLBÁCHMluvíte-li v těchto dnech s kterýmkoli z ředitelů akademických ústavů,

zazní povzdech: „Teď máme hodnocení“. V životě pracovišť začí-ná další etapa, která vystřídala předchozí boj o život Akademie věd jakocelé instituce i následné čekání, co přinese změna vlády.

Dlouhé období předvolebního kvasu sice skončilo, nejistota v řadě vě-cí však zatím zůstala. Česká politická scéna dostala od voličů jasnýsignál, že je třeba změny, z čela čtyř politických stran odstoupili předse-dové, dvě další strany se nedostaly znovu do sněmovny, otřesy jistě ne-minou ani strany jiné. Společnost čelící finanční krizi, v níž i životně dů-ležité instituce bojují o každou korunu, by jistě vyšlo levněji, kdyby sepolitické strany byly poučily byť i jen z názvu Fulghumovy slavné knížkyVšechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce.Pak by se možná ufňukaným politikům při neustálém žalování a svádě-ní všeho právě na tu druhou či kteroukoli jinou stranu vybavila základnívzdělávací průpovídka, která zní: Nesvalujte všechno jeden na druhého!Práci politických stran včetně jejich nedůstojné kampaně po zásluzeohodnotili voliči. I stát by se měl chovat jako dobrý hospodář a promrha-né finance, které tolik chybějí zdravotnictví, školství, vědě i jiným důleži-tým oblastem, by měl namísto dotací stranám vrátit společnosti.

Může si po volbách oddechnout Akademie? Kdo se usadí v jakýchkřeslech a co to přinese vědě, to teprve uvidíme. Z čeho se však v uply-nulých měsících mohly instituce zajišťující výzkum a vzdělání naší mladégenerace poučit, je vědomí, že se nemohou věnovat pouze svému bá-dání. Jsou povinny se aktivně vyjadřovat k dění ve společnosti. Jsou po-vinny společnost (přes její tíhnutí k nenáročné úrovni „show-&-byznysu“)vší silou kultivovat, aby se nakonec nestalo, že by lidem skutečně stači-lo jen to, co se naučili v mateřské školce. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

ObálkaMikrobiologové v Třeboni naplňují vodní i duchovní odkaz 2Nové knihy 3Svět knihy 2010: Academia lákala na Ivana Klímua Miroslava Vernera 3Stoletiny spojených ústavů lysolajských 4

Obsah, úvodníkNežalovat, nefňukat, hodnotit aneb Je po volbách 1

UdálostNesmí se věřit všemu, co je v učebnicích 2

Téma měsíceO deformaci vzdělanosti ve věku vědění 4Vzdělání není jen základním lidským právem,nýbrž základní lidskou potřebou 5V medicíně a inženýrství to musí fungovat 8Myšlenky, které by neměly zapadnout 11

Věda a výzkumBřehyňský rybník ukrýval prales 12Věda a politika v oblasti životního prostředí 13Ekfrasis – společný česko-francouzskývýzkumný projekt v byzantologii 14Rodí se u nás nová disciplína? 15Desetiletí gridu 17

Představujeme projektyNové laboratoře pro aplikovaný výzkumv Ústavu přístrojové techniky AV ČR 20Centrum integrovaných inovačních služeb 22

OceněníPrémie Otto Wichterleho mladým vědcům 23Stipendia L’Oréal: věda potřebuje ženy 24Časopis Živa ocenil své autory 25

TribunaTransformace nebo deformace? 26

17. zasedání Akademické rady AV ČR 28

Portréty z ArchivuVáclav Posejpal 29

Z BruseluEvropa posiluje partnerství veřejnéhoa soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje 30Výzkumníci by měli trávit více času v laboratoříchnež u kancelářského stolu 31

ResuméRada pro výzkum, vývoj a inovace v novém složení 32

o b s a h 6 / 2 0 1 0

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356,e-mail: huzvarova@ssc.cas.cz

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: adamkova@ssc.cas.cz;Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: svobodaludek@ssc.cas.cz;fotografie Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: kyselova@ssc.cas.cz;tajemnice redakce Bc. Markéta Pavlíková (MaP), tel.: 221 403 513, e-mail: pavlikova@ssc.cas.czPřeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková,tel.: 221 403 289, e-mail: vitkova@ssc.cas.cz

Redakční rada: předseda – PhDr. Jiří Beneš; členové – RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. PavolIhnát, PhDr. Antonín Kostlán, CSc., PhDr. Veronika Kratochvílová, prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek, DrSc.,doc. RNDr. Karel Oliva, Ph.D., Ing. Karel Pacner, doc. RNDr. Eva Zažímalová, CSc.

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: serifa@volny.cz

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu abicko@ssc.cas.cz.Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku ručí autor.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola; http://abicko.avcr.cz.AB 6/2010 vychází 18. června 2010.

bulletinak

adem

ický

Podobně jako loni, zazněl i tentokrát apel do vlast-ních řad, aby se instituce Učené společnosti do-

stala více do povědomí veřejnosti. To jako svou priori-tu formuloval i nový předseda US prof. Václav Pačes,jenž ve funkci vystřídal prof. Helenu Illnerovou, kterátímto „rotary“ systémem přešla na pozici 2. místo-předsedkyně. Do funkce 1. místopředsedy byl zvo-len prof. Petr Pokorný.

V dopoledním programu ve velké aule Karolina po-jmenoval prof. Jaroslav Pánek tabuizovaná tématanaší současné civilizace v příspěvku Mezi minulostía budoucností našeho domova: Malá úvaha nadEvropou. Z pozice odborníka na české a středo-evropské dějiny raného novověku nanejvýš fundova-ně vyzval evropské intelektuály, aby se oprostili odbezbřehé politické korektnosti a začali se vážně za-bývat významem a udržitelností hodnot a způsobu ži-vota, které v Evropě považujeme za standardní.

Do humanitní oblasti směřovala i jedna ze dvouMedailí Učené společnosti ČR za zásluhy o rozvoj vě-dy, kterou byla poctěna legenda české historiografie,prof. Ivan Hlaváček z Filozofické fakulty UK. K jehobohaté vědecké i pedagogické činnosti naplňujícíhumboldtovské ideály je třeba přičíst i atribut charak-terový a hluboce lidský v době studentské stávky

2ab

Již pošestnácté letos v květnu bilancovala Učená společnost svou činnost za rok minulý,odměnila výjimečné pracovní výsledky vědců, pedagogů a studentů,

zvolila prvního místopředsedu, vědeckého tajemníka a potvrdila předsedy čtyř vědních sekcí.XVI. valné shromáždění Učené společnosti ČR se jako obvykle konalo v Praze ve dvou dnech– 17. května v aule Karolina a 18. května v AV ČR na Národní třídě. Veřejnou část obohatilymimo slavnostního předání cen a medailí Učené společnosti přednášky prof. Jaroslava Pánka

a dvou zahraničních hostů, prof. Erlinga Norrbyho a prof. Donalda Gilliese.

NESMÍ SE VĚŘIT VŠEMU, CO JEXVI. valné shromáždění

u d á l o s t

Z tiskové konference:zleva Erling Norrby,

tajemníkKrálovské švédské

akademie věd,Jan Konvalinka,

předseda III. sekcevěd biologicko--medicínských,Donald Gillies,britský filosof

z Royal College,London,

Helena Illnerová,místopředsedkyněUčené společnosti,

Jiří Grygar, člen US,Václav Pačes,

nový předsedaUčené společnosti

koncem roku 1968. Prof. Hlaváček významně repre-zentuje naši vědu i Učenou společnost v zahraničí.

Medaili Učené společnosti ČR za zásluhy o rozvojvědy v oblasti analytické chemie obdržel prof. KarelŠtulík z Přírodovědecké fakulty UK, který je nejen vy-nikajícím odborníkem ve svém oboru, ale i výbornýmorganizátorem české vědy po roce 1989. Byl taképrvním předsedou Grantové agentury ČR a vědeckýmtajemníkem Učené společnosti ČR ad. Podrobnější in-formace o všech oceněných viz http://abicko.avcr.cz.

Ceny Učené společnosti České republiky jsou poctouosobnostem, které jsou občany České republiky, pracu-jí v České republice a nejsou členy Učené společnosti,za významný výsledek tvůrčí práce v badatelském nebocíleném výzkumu. Pro rok 2010 je v kategorii vědeckýpracovník získali: prof. Jan Evangelista Jirásek z Ústavupro péči o matku a dítě Praha-Podolí za objevné prácev oblasti prenatálního vývoje člověka a prof. Oldřich Králz Filozofické fakulty UK za rozvoj české sinologiea mnohostranné interkulturní zprostředkování čínskévědy a kultury české veřejnosti odborné i širší, zvláštěv oblasti literatury, estetiky a filozofie.

V kategorii mladý vědecký pracovník byli oceněni:dr. Jan Dušek z Centra biblických studií AV ČR a UKv Praze za mimořádnou badatelskou a překladatel-skou práci v oblasti západosemitské filologie, paleo-grafie a starověkých dějin Palestiny a dr. Jiří Šedýz Ústavu experimentální medicíny AV ČR za význam-ný příspěvek k objasnění patofyziologických mecha-nismů a terapeutických možností u poranění míchy.

Letos podruhé byla ohodnocena unikátní práce těchpedagogů, kteří podporují zájem o vědu a výzkumu svých středoškolských studentů a jejichž činnost sezúročila ve vynikajících soutěžních výsledcích jejichsvěřenců. Nositelkami cen pro pedagogy se staly:Mgr. Jarmila Ichová z Gymnázia Jírovcova v ČeskýchBudějovicích, jejíž zásluhou se organicky spojuje „bio-logický“ trojúhelník studentů, pedagogů a vědeckýchpracovníků od gymnázia přes Přírodovědeckou fakul-tu JU a Biologické centrum AV ČR v Českých Budějo-

OBĚ

FOTA

:ZDE

NĚK

TICH

Ý,AR

CHIV

KNAV

vicích; a dále dr. Helena Kommová, profesorka gym-názia J. Keplera v Praze 6, dlouholetá členka Jednotyčeských matematiků a fyziků, která vychovala řaduvítězů mezinárodních fyzikálních a matematickýcholympiád. Její aktivita zasahuje i do oblasti výzkumuv projektu Výzkumného ústavu pedagogického a Pe-dagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze.

Naděje a perspektivy Učené společnosti České re-publiky leží mezi středoškolskými studenty. Letošníperličkou byla studentka, která se musela po převze-tí ceny rychle vrátit k maturitní zkoušce. Oceněnípřevzalo 11 mladých laureátů: Ondřej Brzoň (Gym-názium Jana Palacha v Praze) za studii Syntéza neu-rosteroidní karboxylové kyseliny – potenciálního inhi-bitoru NMDA receptoru, Stanislav Fořt (GymnáziumPierra de Coubertina v Táboře) za studii Stručný úvoddo teorie letu sluneční plachetnice, Adam Heinrich(Mendelovo gymnázium v Opavě) za studii Konstruk-ce mobilního robota, schopného pohybu ve venkov-ním prostředí, Barbora Kachlíková (Arcibiskupskégymnázium v Praze) za studii Adam Smith – ekonoma mravní filosof, David Kozler (Gymnázium ZikmundaWintra v Rakovníku) za studii Elektroskanzen Čechůvmlýn na Berounce, Jan Máchal (Gymnázium TerezyNovákové v Brně) za studii Hmotnostně spektome-trické studium tvorby supramolekul léčiv, Martin Mátl(Střední odborná škola v Šumperku) za studii Fytoce-nologické mapování lišejníků v oblasti pohoří HrubéhoJeseníku, Tomáš Pohl (Gymnázium Terezy Novákovév Brně) za studii Entomologie, metody umělé inteli-gence pro determinaci species, Vít Pokorný (Gymná-zium v Děčíně) za studie Devadesát let Městskéhodivadla Děčín a Malé dějiny bretaňských králů a vé-vodů, Petra Skoupá (Střední průmyslová škola che-mická v Brně) za studii Monitorování chráněnýchúzemí na jižní Moravě a Vít Svoboda (Masarykovastřední škola chemická v Praze) za studii Konstrukce

3 ab

a charakterizace diodových laserů pro analýzu sto-pových množství látek v plynných vzorcích.

V odpoledních hodinách vystoupili s přednáškamizvaní hosté ze zahraničí. Prof. Erling Norrby je tajem-níkem Královské švédské akademie věd, a právě onpřímo oznamuje jména laureátů Nobelových cen. Vesvé přednášce se věnoval nukleovým kyselinám podzajímavým názvem Nobelovy ceny a nukleové kyse-liny. Drama o pěti dějstvích.

Letos na podzim má vyjít kniha Nobelova cena, pří-rodní vědy, v níž se prof. Norrby zabývá udílením těchtonejprestižnějších cen (vzhledem k embargu na po-sledních 50 let pojednává udílení do roku 1959). Aka-demickému bulletinu řekl: „Nobelovské archivy jsouunikátním zdrojem informací, protože nám ukazují, copřesně udílení cen provázelo. Zatím můžeme sledovat56 cen udělených za fyziologii nebo medicínu. Někte-ré Nobelovy ceny byly uděleny za něco, co převrátilodogma. Mladí kolegové by tedy neměli věřit všemu,co čtou v učebnicích!“ Prof. Norrby vysvětlil, proč sivybral právě toto téma, následovně: „Hodí se hovořito Nobelových cenách právě v zemi, ze které pocházíJ. G. Mendel, který objevil principy dědičnosti. Vzhle-dem k velkému odporu tehdejší společnosti trvalo10 let, než se prosadila myšlenka, že nukleové kyseli-ny opravdu přenášejí dědičnou informaci. Ovšem prá-vě díky těmto objevům se lidstvo dostává k tomu, žemůže číst knihu života. Nyní přicházíme k nové etapěbiologie, protože knihu života nejen můžeme číst pís-meno za písmenem, ale můžeme ji také psát.“

Prastarý problém kauzality ve vědě v pojetí DavidaHuma a Immanuela Kanta a její vývoj za posledních50 let nastínil posluchačům v odpoledních hodinách brit-ský filozof prof. Donald Gillies. „Jestliže se v minulostipod kauzalitou mínilo něco stoprocentního, tedy že jistápříčina vedla ve 100 procentech k případu nějakého dů-sledku, v současné době nabývá otázka kauzality spíšestatistického charakteru ve smyslu, jak spolu pravděpo-dobnost a příčinnost souvisejí,“ upřesnil prof. Gillies.

Druhý jednací den představitelé XVI. valného shro-máždění vedle voleb nového vedení Učené společ-nosti také potvrdili předsedy čtyř vědeckých sekcí:prof. Aleše Pultra (I. sekce – vědy matematicko-fyzikál-ní, doc. Pavla Jungwirtha (II. sekce – vědy chemické),doc. Jana Konvalinku (III. sekce – vědy biologicko-me-dicínské) a prof. Ivana Hlaváčka (IV. sekce – vědy spo-lečenské a humanitní). Do funkce vědeckého tajemní-ka zvolili dr. Zdeňka Jiráka. �

MARINA HUŽVÁROVÁ a GABRIELA ADÁMKOVÁ

V UČEBNICÍCHUčené společnosti ČR

Za oceněné pedagogyvystoupilaJarmila Ichováz Gymnázia Jírovcovav ČeskýchBudějovicích.

bulletinak

adem

ický

Liessmannův text vzbuzuje emoce, je nadšeně přijí-mán i zatracován. Není se co divit: vždyť jde

o pamflet akademicky i politicky nekorektní, jenžs jistou dávkou bezohlednosti účtuje s unijně-evrop-skými reformami vzdělávání a v němž pojmová klišéjako „společnost vědění“ dostávají pěkně na frak.

V souvislosti s návštěvou Konrada P. Liessmanna senejprve v budově Akademie věd ČR na Národní tříděkonala tisková konference, hojně navštívená novináři,jíž se mimo jiné zúčastnili i předseda AV ČR prof. JiříDrahoš, děkan FF UK dr. Michal Stehlík a ředitel FLÚAV ČR dr. Pavel Baran. Hlavním bodem Liessmanno-va pražského programu však byla jeho veřejná před-náška, kterou proslovil ve Velké aule FF UK na Pala-chově náměstí. Stala se tak prvním setkáním v rámci

4ab

Dne 16. března 2010 došlo k události, která vzbudilaznačný ohlas i mimo akademické

a univerzitní kruhy. Na pozvání Collegia Europaea– Výzkumné skupiny pro dějiny evropského myšleníFilozofické fakulty UK a Filosofického ústavu AV ČR

– zavítal do Prahy Konrad Paul Liessmann,významný rakouský filozof a profesor vídeňské

univerzity. Jeho kniha Teorie nevzdělanosti.Omyly společnosti vědění (2006), která v minulém

roce vyšla též česky, se stala skutečnýmevropským bestsellerem, jakýmsi veřejným

„motákem“, kolujícím po celé Evropě.

t é m a m ě s í c e

PřednáškuKonrada

P. Liessmannavyslechlopublikum

ve Velké auleFilozofické

fakultyUniverzity

Karlovy.

nové přednáškové řady Collegia Europaea The PragueLecture on Europe a zároveň byla zahrnuta i do letošní-ho Roku Wilhelma von Humboldta na FF UK. Přednáš-ku Die letzte Aufgabe unseres Daseins. Über Bildungund ihre Deformation im Zeitalter des Wissens (Po-slední úkol našeho bytí. O vzdělanosti a její deforma-ci ve věku vědění) zahájili rektor Univerzity Karlovyprof. Václav Hampl společně s prof. Jiřím Drahošem.Setkání a následnou diskusi moderoval dr. Petr Hla-váček, koordinátor Collegia Europaea.

Konrad Paul Liessmann k nám přijel v časech, kdyse diskutuje o budoucnosti vědy a vzdělávání, o jejichfungování a financování. V souvislosti s českými kon-cepty „měření vědy“ v podání Rady pro výzkum, vývoja inovace zní velmi aktuálně a zároveň úsměvně připo-menutí specifické vědecké kariéry filozofa ImmanuelaKanta, jak ji Liessmann zachytil v Teorii nevzdělanosti.Předně – Kant vlastně nikdy neopustil svůj rodný pru-ský Královec a tamější univerzitu, jeho vědecká mobili-ta byla naprosto nulová. A hned poté, co byl jmenovánuniverzitním profesorem, přestal na dlouhých deset letpublikovat. Z hlediska bodového systému, platnéhodnes pro česká univerzitní a akademická pracoviště,byl tedy nehorázně podprůměrným vědcem. Jenže, jakLiessmann konstatuje, během těchto deseti let „mlčení“Kant intenzivně promýšlel Kritiku čistého rozumu,a proto ono desetiletí vlastně patří k nejproduktivnějšímfázím v dějinách vědy vůbec. Tímto exemplem z Kan-tova života nechtěl Liessmann jistě jen pobavit čtenáře.Je to výzva k vážnému zamyšlení nad fungováním na-šeho vědeckého života. Vždyť jinde odkazuje na důle-žitou adornovskou myšlenku, že proces vzdělávánía věda potřebují především dostatek volného času.Liessmann se tak vyjadřuje zcela nediplomaticky, na-

O DEFORMACI VZDĚLANOSTIVE VĚKU VĚDĚNÍ

FOTO

:JIŘ

ÍSTI

BOR,

UNIV

ERZI

TAKA

RLO

VA

FOTO

:JIŘ

ÍSTI

BOR,

UNIV

ERZI

TAKA

RLO

VA

truc všem „manažerům vědy“ i všelijakým klišé o le-nosti vědeckých pracovníků a pracovnic.

Ve stejném duchu se nesla i jeho pražská před-náška, kterou na vlastní žádost proslovil ve své rod-né němčině a jež byla simultánně tlumočena. Vzdě-lanost v původním humanistickém smyslu není podleLiessmanna jen nějakou privátní idiosynkrazií, nýbržnutným předpokladem existence společnosti, jež sehodlá orientovat na ideu důstojnosti a autonomiekaždého jednotlivého člověka. Proto i akademickýa univerzitní prostor vidí jako přirozené prostředí prorozvoj svobodné a tvořivé společnosti: „Kvalitu vzdě-lávacích institucí by také bylo možné posuzovat po-dle toho, kolik nám poskytují svobody, kolik rizika,zvědavosti, kolik estetické zkušenosti, kolik neužiteč-ného a krásného...“ Jinak řečeno, jak Liessmannuzavírá ve své přednášce, nakolik nám poskytují pro-stor ke kreativnímu vybočení ze zaběhnutých systé-mů a pravidel. Setkání s prof. Konradem PaulemLiessmannem se zúčastnilo více než dvě stě poslu-chačů a posluchaček, kteří se živě zapojili do diskuse,jež pokračovala v kuloárech i mimo budovu fakulty.Byli mezi nimi vědci a vědkyně, studenti a studentky,

5 ab

zástupci novinářské obce i kulturní veřejnosti, politic-ké a veřejnoprávní sféry. Snad se tak naplnil záměrcelého setkání: totiž přispět k dialogu o roli vědya vzdělanosti v naší společnosti. �

PETR HLAVÁČEK,Collegium Europaeum

Z tiskové konferences K. P. Liessmannemvpravopředseda AV ČRJiří Drahoš a člen ARJiří Beneš

VZDĚLÁNÍ NENÍ JENZÁKLADNÍM LIDSKÝM PRÁVEM,NÝBRŽ ZÁKLADNÍ LIDSKOU POTŘEBOUNesmlouvavá filipika proti povaze současné evropské vzdělanosti od filozofaKonrada Paula Liessmanna, který je v Rakousku nositelem ocenění Vědec roku 2006,silně rezonuje nejen v Evropě, ale i v českém akademickém prostředí.Autora polemické eseje Teorie nevzdělanosti – Omyly společnosti vědění,která se na konci února stala Knihou roku v druhém ročníku Cen Nakladatelství Academia,jsem se tázal u příležitosti jeho pražské přednášky.

Jste velmi skeptický k reformování evropskéhoterciárního vzdělávání. Proč je podle vás Boloňskýproces tak destruktivní?

Ideu evropského vysokoškolského vzdělávání,která přináší lepší možnosti akademické mobilitya spolupráce, nekritizuji. Kritizuji však snahu, jakdosáhnout těchto cílů metodickým sladěním vzdě-lávacího systému s obrovským nasazením byrokra-cie, přičemž se zároveň současné vysokoškolské

vzdělání vysvětluje výhradně jako odborná přípravana budoucí povolání. Tyto okolnosti poškozují roz-manitost vzdělání stejně jako svobodu vyučovánía učení. Rovněž se ukazuje, že cíle Boloňskéhoprocesu, tak jak byly nastaveny, jsou nedosažitelnéprávě pro způsob, jakým je proces zaváděn. Mobi-lita klesá, doba trvání studia se prodlužuje, osnovyjsou přetížené a absolventi těžko hledají své uplat-nění.

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

bulletinak

adem

ický

Jedním z konkrétních hodnotících hledisek, kte-ré kritizujete, je požadavek mobility vědců. Argu-mentujete příkladem Immanuela Kanta, který téměřvůbec necestoval a také deset let nic nepublikoval.Myslíte to v nadsázce, nebo to říkáte vážně? Nezá-visle na Boloňském procesu je zahraniční zkuše-nost jak studentů, tak vyučujících vnímána pozi-tivně. Není Kant náhodou úplnou výjimkou?

Příklad Immanuela Kanta je samozřejmě ironickounadsázkou. Nešlo mi jen o to, že nikdy neopustil Krá-lovec; chtěl jsem obecně upozornit na kritéria, kteráse v současnosti používají k hodnocení akademickéúspěšnosti. Kant je pochopitelně výjimkou. Jeho pří-klad ale dobře ukazuje, že vynikající akademická prá-ce nemusí být hodnocena kvantitativními měřítky, ja-ko jsou vědecká mobilita či vysoký počet publikací.Jistě, jsou to důležitá kritéria, ale nesmíme je přece-ňovat. Tlak na publikování a vědeckou mobilitu můženaopak kvalitnímu výzkumu bránit.

Píšete, že dochází k fragmentarizaci a partiku-larizaci vzdělání. Vzdělávací instituce nevychová-vají samostatně uvažující jedince, ale nesvépráv-né jednotky postrádající vlastní myšlení. Existujeprostor, jak tento stav změnit?

Tento nešťastný vývoj lze podle mého názoru na-pravit pouze tím, že začneme klást důraz na odpo-

6ab

t é m a m ě s í c e

vědnost a svobodu studentů, protože vzdělávání jeproces, kterému musí každý „přijít na kloub“ sám.Ačkoli uznávám nezbytnost dobře organizovanéhoa kvalitního profesního tréninku, uvědomme si, že jdeo vzdělávání lidí, kteří si dokáží udělat úsudek sami,umějí vzít na sebe sociální odpovědnost a rozpoznatsouvislosti i mimo vlastní odborné zaměření. Věřím,že pružnější studijní pravidla a rozmanitější možnostvolby a svobody přispějí k tomu, abychom dosáhlivzdělávání, jehož součástí budou obecné základy fi-lozofie, filozofie vědy a politické etiky i na vyššíchúrovních vzdělávacích programů.

Co dnes vlastně symbolizují univerzity? Jakse v posledním století proměnila představao vzdělání?

Vzdělávání prošlo v průběhu posledních let a de-setiletí zásadní změnou. V současnosti v něm jde– s cílem obstát v konkurenci – pouze o dosaženíakademických titulů a kvalifikace, o soutěživost. Hu-manistický koncept vzdělání jako představy o vývojia zrání člověka v osobnost byl zapomenut – stejně ja-ko představa, že by univerzity měly být aktivnímicentry společenského vývoje, kde odborníci kritickydiskutují a zkoumají rozhodující témata spjatá s našídobou.

Proč do vědy stále více pronikají kvantifikač-ní a evaluační tendence? Podle všeho tím trpípředevším humanitní vědy, které se – s ohle-dem na svou povahu – kvantifikaci vzpírají…

Akademickou práci je samozřejmě nezbytné hod-notit. Nicméně nesmíme zapomínat, že akademickýsystém je sám o sobě nejlepší metodou hodnocení:badatelé publikují teorie, hypotézy a myšlenky – vě-decká komunita je posuzuje a rozvíjí. Musíme si téžuvědomit, že přírodní vědy a vědy humanitní před-stavují odlišné oblasti vědění, jež mají rozdílné for-my výkladu a hodnocení. Nelíbí se mi, jak se všeslučuje dohromady a jak se metoda hodnocení, kte-rá se osvědčila v jedné oblasti vědění, aplikuje navšechny ostatní. Knihy, sborníky a monografie jsouv humanitních vědách stále nejdůležitější složkou,a proto čistě kvantitativní a bibliometrické metody,které vycházejí z oblasti přírodovědných časopisů,zkrátka nestačí. Silný tlak hodnocení navíc zvýhod-ňuje všeobecnou průměrnost a přizpůsobivé myšle-ní, zatímco skutečnou originalitu a kreativitu tentosystém neuznává – a často ji dokonce potlačuje.Odvažuji se tvrdit, že v dlouhodobém výhledu nebu-dou aktuální formy kvantitativního hodnocení v ob-

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

lasti humanitního výzkumu podporovat excelenci,nýbrž spíše průměrnost. Rozhodující kroky budoumuset učinit outsideři, kteří se akademickému světunemusejí přizpůsobovat; jako se to mimochodem stalojiž v 19. století v případě Kierkergaarda, Nietzschehoči Einsteina.

Mohou tedy v tomto systému nezávislí badateléfungovat?

Uvnitř systému se nezávislé myšlení stane vzác-ným jevem. Bude se však stále rozvíjet v blízkosti sil-ných badatelských osobností, které nepodléhají tlakuhodnocení nebo otázce využitelnosti výsledků výzku-mu. Tam, kde pochopí, že duševní výkonnost a tvoři-vost nelze „chrlit“, a kde důvěra ve zvídavost mladýchtalentovaných akademiků znamená, že mají šanciuspět, i když nepublikují deset článků ročně v impak-tových časopisech.

Jaký je podle vás současný vztah mezi svobo-dou a vědou? Jak výrazně do tohoto vztahu zasa-hují pojmy jako moc a prestiž?

Nezapomínejme, že evropská akademická tradi-ce se rozvíjela současně s ideou svobody myšlení.Kdykoli se objevily pokusy o omezení této svobody– z náboženských, politických či ekonomických dů-vodů – poškodilo to vědu. Hledání pravdy nelze ome-zovat či směrovat k předem daným cílům. Pokud byv Evropě převážila nešťastná myšlenka podporovatpouze aplikovaný výzkum, z dlouhodobého hlediskaby to znamenalo konec evropského akademickéhoa univerzitního konceptu. Vždyť právě tento konceptpřinesl Evropě téměř vše, čeho dosáhla: osvícení, ro-zum, technologie, lidská práva, pojetí politické svobo-dy či myšlenku humánního světa s přiměřeně racio-nálním řádem.

Ve své knize kritizujete vytváření excelentníchvýzkumných a výukových center. Jaké jsou hlavnídůvody této kritiky?

Vůči vynikajícím školám a univerzitám nelze nicnamítat. Naopak: měli bychom usilovat o to, aby pří-stup k vynikajícímu vzdělání mělo pokud možno conejvíce lidí, zvláště bereme-li vážně vše, co se říkáo znalostní společnosti. Čemu se však v pojetí centerexcelence a elitních univerzit podivuji je, že evident-ně nejsou žádaným cílem. Přesněji řečeno, velkýpočet mladých lidí se musí spokojit s druhořadýmvzděláním (masová výuka, většinová témata), zatím-co jen hrstka se dostane k opravdovému výzkumu.Za druhé, mnoho sociologických studií ukazuje, že

7 ab

Místyaž litanický stylLiessmannovapolemickéhoeseje připomínátvorbu jinéhovýznačnéhoRakušana– beletristyThomaseBernharda,s nímž jej pojípřesnéa nekompromisnízacílení objektuzájmu.

tyto instituce začnou velmi rychle zastávat funkciestablishmentu společenských elit, jež tvoří relativněuzavřené společnosti, které se samy reprodukují bezodpovídajících výsledků. Za třetí, jsem v zásadě stá-le skeptičtější k pojetí elit – současná hospodářskáa finanční krize se zakládá zejména na neznalostecha domněnkách těchto elit, jejichž příslušníci vystudo-vali na nejlepších světových univerzitách. Abychomzvládli současné i budoucí problémy evropskéhokontinentu, bude velmi důležité zaručit lidem kvalitnía komplexní vzdělání namísto toho, abychom velkémnožství prostředků investovali do elit, které při nej-bližší příležitosti opět selžou.

S jakými ohlasy se vaše Teorie nevzdělanostisetkává? Jak vidíte budoucnost vzdělání v Evropě?

Překvapilo mě, kolik pozitivních ohlasů na knihuTeorie nevzdělanosti přišlo a stále ještě přichází.Kritici mi vytýkají, že někdy ve svých polemikáchpoužívám nadsázku a že se příliš těsně držímHumboldtova humanistického pojetí vzdělávání.Tato druhá kritika není zcela na místě. Zmiňuji siceHumboldtův příklad jako protiklad, abych mohl lépepopsat nastalou situaci, avšak nevnímám ho jakořešení všech problémů, i když se mi mnohé jehomyšlenky zamlouvají. Například pojetí univerzitycoby místa sjednocujícího výuku a výzkum, stejnějako myšlenka, že vzdělání není v konečném dů-sledku jen základním lidským právem, nýbrž zá-kladní lidskou potřebou. Pokud jde o budoucnost,potěšilo mě poslední setkání evropských ministrůškolství ve Vídni a Budapešti v březnu 2010. Mno-hé aspekty, jež jsme já i jiní kritizovali na Boloň-ském procesu, byly vyzdviženy a některé myšlenkyzaznamenány, což by mohla být správná cestak Evropskému prostoru vyššího vzdělávání. Patřísem zjednodušení studia a výzkumu na různýchmístech oproštěné od zbytečné byrokracie, vyvá-žený vztah profesní přípravy a všeobecného vzdě-lání v přírodních i humanitních vědách a také snahazaměřit se na různé výchovné tradice a oblastivědění. Především v evropské perspektivě byvzdělávání mělo zajistit, aby z něj vyšli odpovědní,svobodní, rozvážní lidé spíše než přizpůsobivý di-plomovaný lidský kapitál. Úspěch Evropy, který sestane základem pro její budoucnost, není nic jinéhonež myšlenka zodpovědného a osvíceného obča-na, tak jak ji formuloval imobilní a nepublikujícíImmanuel Kant. �

LUDĚK SVOBODA

bulletinak

adem

ický

Současný pokus hodnotit „vědu jako celek“ stej-nými kritérii bez ohledu na obor se nezdá úspěš-

ný. Ve stejném duchu se zřejmě budou lišit i přístupyke studiu humanitních oborů a v tomto případě inže-nýrství. Pochopitelně jsem proto během našeho roz-hovoru mnohokrát na rozdíly poukázala a profesorMartinek mi trpělivě vysvětloval svou vizi, která máv ryze průmyslovém pojetí vzdělání pragmaticky čis-tou logiku. Musím však rovnou vyvrátit dojem, že bybyl Tony Martinek pouhým stroze ekonomicky uvažu-jícím technokratem. Až neuvěřitelný se zdá záběr je-ho dlouholetých nezištných aktivit na pomoc lidemz komunistického Československa a k znovuobnove-ní českých a slovenských vysokých škol po pádurežimu (více viz rozhovor pro Český dialog nahttp://abicko.avcr.cz). Však také v loni převzal od mi-nistra zahraničních věcí ČR cenu Gratias Agit za šíře-ní dobrého jména České republiky v zahraničí. Nomi-naci prof. Martinka na tuto prestižní cenu navrhlyspolečně Univerzita Karlova v Praze, Technická uni-verzita v Liberci a Slezská univerzita v Opavě za pod-

8ab

Pro novináře snad nemůže nastat zajímavější situace, než když proti sobě stanou zcelaopačné teorie. Tím spíš, pokud se týkají vzdělávacího systému, byť je nasnadě,

že názory jsou determinované zaměřením jejich autorů.V březnu t. r. přednášel na Filozofické fakultě v Praze odpůrce a kritik nových

univerzitních přístupů, rakouský filozof Konrad P. Liessmann (viz rozhovor na str. 4–7).Ve stejné době hovořil na konferenci v Českých Budějovicích na téma Projektovězaměřená výuka v kontextu změn terciárního vzdělávání Tony Martinek, profesor

z Conestoga Polytechniky v kanadském Kitcheneru, který mi ochotně poskytl rozhovor.

V MEDICÍNĚ A INŽENÝRSTVÍTO MUSÍ FUNGOVAT

t é m a m ě s í c e

Tony Martineks ministrem

zahraničíJanem Kohoutem

v Černínskémpaláci

při udělovánícen Gratias

Agit 2009

pory profesora Jiřího Čížka z University of Waterloo,mezinárodně uznávaného českého matematika žijí-cího od roku 1968 v Kanadě.

Pane profesore, jako odborný asistent Vyso-ké školy strojní a textilní v Liberci (1965) jste sez tehdejšího Československa urputně snažil do-stat na kandidátskou práci za hranice směremna západ. Teprve na podzim 1967 se vám jakovýzkumnému pracovníkovi podařilo odjet na no-vě založenou univerzitu v kanadském Waterloo.V Kanadě jste se poprvé setkal s metodikou prob-lémově orientovaného vysokoškolského studia,která vznikla právě tou dobou v oboru lékařstvína McMaster University v Hamiltonu a inspiro-vala vás. Podle vašich slov má medicína a inže-nýrství jedno společné: výsledky musí v praxifungovat. Vaše vize překračuje tradičně pojatéposloupnostní studium a klade daleko vyššínároky na učitele...

Po příchodu do Kanady jsem na vlastní oči viděl, jakmoderní inženýrské a výpočetní technologie odsouva-jí do té doby poměrně slušné kvalifikované práce.Společnost Canadian Aviations Electronics (CAE)v Montrealu, která vyráběla simulátory pro tréninkvojenských a dopravních pilotů, chtěla vytvořit kva-litativně nový systém konstrukce a výroby elektro-nických tištěných spojů. Dnes už je nepředstavitel-né, že tenkrát elektronický inženýr vytvořil řídicíobvod a technikům trvalo téměř dva dni, než výkre-sově propojili zhruba 300 bodů na povrchu tištěnéhospoje. Náš nový systém zkrátil tuto dobu na 50 vteřina tehdejší „pomalý“ kreslící stůl namaloval výsledekza 10 minut.

Jak byste v obecné rovině popsal přístupk řešení problému?

Zadaný úkol představoval typickou kombinaciprojektově a problémově orientovaného přístupu

OBĚ

FOTA

:ARC

HIV

TONY

HOM

ARTI

NKA

k výzkumu i studiu. Šlo o reálný projekt, definovanýrenomovanou průmyslovou společností, a ačkoli ře-šení pomocí standardních inženýrských metod ne-bylo v té době známé, měl poměrně přesně vyjá-dřeny akceptovatelné cílové parametry. Na druhoustranu bylo na mně, abych pro univerzitu identifiko-val akceptovatelné teoretické výstupní kompetencev disciplínách, které jsem musel v projektu použít,abych problém vyřešil – matematiku, logiku, výpo-četní techniku, estetiku designu, výrobní technolo-gie, ekonomiku procesu. Práce na projektu a inten-zivní osvojování existujících a vytváření novýchteorií probíhaly současně – úspěšný projekt, jenž seokamžitě uplatnil na sofistikovaném technologic-kém trhu, se tak stal prostředkem k nabytí kvalita-tivně vyšších vědomostí uspokojujících intelektuálnípožadavky příslušné akademické hodnosti.

Na konferenci v Českých Budějovicích 24. úno-ra t. r. jste představil severoamerické poznatkyv teorii a praxi projektově orientovaného studiav inženýrských oborech. Pokud to chápu správně,pak konkrétně zadaná práce studentům usnadnípochopit praktické využití teorií, definic, postupůatd. Přesto se ale ptám, zda se nestane, že jimbudou některé prvky posloupnosti chybět?

Máte pravdu – uvažme např. rozsáhlý semestrálníprojekt podporující až šest inženýrských předmětův daném semestru. Je velmi obtížné přijít s reálnýmprůmyslovým projektem, který by svou podstatousplňoval veškeré teoretické požadavky všech šestiinženýrských disciplín. Řešením je hybridní systémkombinující projektově a problémově orientovanéstudium s cílenými doprovodnými instrukcemi, pre-zentovanými metodou „právě včas“ (just in time).

Jaký je rozdíl mezi projektově a problémověorientovaným studiem a kdy je v tomto kontextu„právě včas“?

Projektově orientované studium je vzdělávací mo-del, v němž je vlastní práce studentů na pečlivě de-finovaných projektech principiálním prostředkemk úspěšnému dosažení profesních znalostí a progra-mových a předmětových výstupních kompetencí,které jsou předepsány studijními osnovami.

Problémově orientované studium představujevzdělávací model, v němž je nejednoznačně artiku-lovaný problém odrážející komplexní životní realituprezentován studentům jako počáteční bod jejichvlastní výzkumné, badatelské a studijní činnosti.V kontextu zadaného problému studenti identifikujírelevantní vědomosti nabyté předchozím studiem,dále vědomosti, které budou potřebovat k postup-nému řešení problému, optimální prostředky, jimižlze potřebné vědomosti efektivně získat, rozhodo-

9 ab

vací procesy potřebné k třídění a organizaci mož-ných řešení a zpětnovazebné informace o kvalitěa efektivnosti individuální a týmové činnosti.

Projektově a problémově orientované metody stu-dia mají mnoho shodných charakteristických rysů:

– Obě metody angažují studenty ve věrohodnýchúkolech z reálného světa.

– Tak zvaně „otevřené“ projekty nebo problémy sevyznačují tím, že mají víc než jedno akceptovatel-né řešení.

– Projekty a problémy záměrně modelují situacez profesionálního prostředí.

– Student je středem akademického dění, učitelovarole je napomáhat a usměrňovat.

– Studenti pracují v řešitelských týmech po celoudobu semestru či roku.

– Studenti jsou povzbuzováni k práci s mnoha zdro-ji technických a vědeckých informací.

– Důraz je kladen na autentické vyhodnocovánípracovních výsledků a úsilí.

– Obě metody poskytují studentům výborné příleži-tosti k seriózním úvahám o kvalitě vlastní prácea sebekritickému hodnocení vlastního postavenía role v pracovním týmu.Výraz „právě včas“, doslovný překlad anglického

„just-in-time“ (JIT), reprezentuje výrobní filozofii ja-ponské automobilky Toyota. V praxi to znamenádodání materiálu, polotovarů, výrobků, služeb apod.v okamžiku, kdy je výroba nebo zákazník potřebují,což umožňuje dramaticky snížit zásoby a skladova-cí prostory.

V projektově orientovaném studiu je to obdobné– studenti získávají potřebné informace a osvojují sipříslušné znalosti či dovednosti v okamžiku, kdy jemusí aplikovat, aby mohli logickým způsobemv projektu postupovat. Úkolem učitele je práci stu-dentských týmů pečlivě sledovat a monitorovata ve fázích projektu, kdy je naprosto zřejmé, že stu-denti budou potřebovat „konzultační zásah“ vnější-ho odborníka, tuto službu dodat. Tento přístup mázabezpečit, že studenti spolehlivě zvládnou všech-ny předepsané předmětové výstupní kompetencevčetně těch, které daný projekt podporuje jen pe-riferně.

Používáte termín výstupní kompetence – v čemse liší např. od výstupního hodnocení, závěrečnéklasifikace apod.?

Nekompromisním předpokladem pro úspěšné za-vedení projektově/problémově orientovaného stu-dia je požadavek, aby byly výstupní kompetencepředem přesně definovány. V hierarchii studijníhoprogramu existují tři kategorie těchto výstupníchkompetencí:

bulletinak

adem

ický Programové výstupní kompetence – definují

absolventovy vědomosti a dovednosti (atributy)po úspěšném zakončení studijního programu (Coumím spolehlivě dělat jako strojní inženýr po čty-řech letech studia?).

Předmětové výstupní kompetence – definují stu-dentovy vědomosti a dovednosti po úspěšném za-končení předmětu (Co umím spolehlivě řešit po ab-solutoriu předmětu „pružnost a pevnost materiálů“?).

Jednotkové (dílčí) výstupní kompetence – definu-jí studentovy vědomosti a dovednosti po úspěšnémzvládnutí „dílčí“ sekce předmětu (Umím spolehlivěřešit reakce v podporách a rozložení vnitřního na-pětí u staticky neurčitých nosníků pomocí metodykonečných prvků?).

Všechny výstupní kompetence jsou jasně a přes-ně definované – ale to hlavní je, že jsou kompeten-ce objektivně měřitelné. Abyste si udělala představuo celkovém počtu měřitelných kompetencí ve studij-ním programu, tady je jedna ukázka: typický čtyřletýbakalářský program bude mít přibližně 48 předmětů(čtyři roky krát dva semestry za rok krát šest před-mětů za semestr se rovná 48 předmětům), jedenpředmět může mít v průměru 12 předmětových vý-stupních kompetencí a každá předmětová kompe-tence může mít v průměru alespoň pět jednotko-vých kompetencí – takže skončíte s celkovýmpočtem 2880 měřitelných výroků popisujících ab-solventovy schopnosti.

To je velký rozdíl oproti výroku, že student zvládlpředmět na „dobrou“ (u nás), nebo na 70 % (ve vět-šině anglicky mluvících zemích). Hodnocení studen-tovy práce touto metodou je v podstatě nesmyslnéa bezvýznamné, protože neposkytuje žádnou infor-maci o tom, co student nebo absolvent umí praktickyudělat.

10ab

t é m a m ě s í c e

Uváděný systém je daleko spjatější s aplikačnísférou, více „šitý na míru“ průmyslu. Nemýlím se,když se mi zdá, že je v něm méně prostoru pro kla-sické přednášky, spoléhá více na samostudium?

Ne, nemýlíte se. Učitelé již dávno přestali být jedi-ným autoritativním zdrojem informací ve vzdělávacímprocesu. Dynamický, exponenciální nárůst vědomos-tí, které má lidstvo nepřetržitě k dispozici, vylučujemožnost, že jedinec, ať sebeinteligentnější, by mohlbýt dokonalým expertem ve svém oboru.

Jedno z nejdůležitějších poslání moderních uni-verzit je připravit absolventa na iniciativní celoživot-ní vzdělávací proces – základní principy této filozo-fie jsou těžko dosažitelné v nabité přednáškovéhale s několika stovkami studentů, kde přednášejí-cí „papouškuje“ informace dokonale registrovanév desítkách učebnic z daného oboru.

Univerzitní studenti jsou dospělí lidé a jako takovíjsou motivováni principy andragogiky spíše než pe-dagogiky. Studenti, když je jim dána možnost řídita kontrolovat svůj vlastní vzdělávací proces, reagujívelice pozitivně a samostatněji, než když jsou ano-nymním elementem pasivního studentského „stá-da“ řízeného i dobře míněnými učiteli.

Při exponenciálním nárůstu vědomostí, infor-mací, zdrojů už ani nelze docílit všestrannéhorozhledu. Přesto však – nebudeme „skoroprů-myslově“ produkovat příliš úzce specializovanéodborníky?

Naopak. V takových oborech, jako je inženýrství, lé-kařství a přírodní vědy, je projektově a problémově ori-entované studium garantem přípravy kompetentníchodborníků se schopností realizovat efektivní, celoži-votní vzdělávací program. Je pravda, že určitá specia-lizace je naprosto nezbytná – společnost potřebujestejně urgentně onkology zaměřené na rakovinu jater,inženýry orientované na těžbu oleje z bitumenu a fyzi-ky specializované v oboru kvantové gravitace. Co jedůležité, je zabezpečit, aby tito odborníci chápali důle-žitost mezioborových vztahů a studií a byli vybavenipřirozenou tendencí nepřetržitě v průběhu svéhovlastního života udržovat svou odbornost na úrovnidiktované tempem rozvoje lidských vědomostí.

Ačkoli klasický model vzdělávání při exponenciál-ním nárůstu informací a znalostí už zřejmě nejde

zajistit, i ryze technicky zaměření odborníci přizná-vají, že „průmyslová výroba inženýrů“ v humanitníchoborech fungovat asi nemůže. V tomto čísle Akade-mického bulletinu jsme vám nabídli názory vědců,kteří stojí na opačných pólech edukativních teorií,a s tématem souvisí i článek na následující straně. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

Při nedávnénávštěvě

Technickéuniverzityv Liberci

zprava:Tony Martinek,

Petr Louda,bývalý děkan

strojní fakulty,a Přemysl

Pokorný

Na konferenci Researchers in Europe withoutBarriers (viz AB 7–8/2009) organizované MŠMT

a podporované AV ČR, které jsem se zúčastnila,zazněly podnětné myšlenky i pro české prostředí.Objevily se pak ve výsledných závěrech konferencea neměly by zapadnout. Připomenu krátce alespoňněkteré z nich.

Docent František Štěpánek z VŠCHT, nositelERC starting grantu, v úvodním panelu uvedl, ženejvětší bariéry si vědci nosí přímo v sobě. Leckdymají obavy z otevřeného, riskantního a dobrodruž-ného výzkumu, který by je mohl přivést ke zcelanovým objevům, protože by nastoupená cesta ne-musela případně nikam vést a výsledky by bylynezveřejnitelné. Mnohdy se pak raději věnují výzku-mu, jehož výsledky jsou předvídatelné, a oni majíjistotu, že je budou moci publikovat. Současná věd-ní kultura, která u nás hodnotí bádání podle mecha-nického sčítání bodů za publikace, povede spíše kedruhému typu výzkumu, neboť ten skutečně krea-tivní a riskantní by po nějakou dobu nemusel žádnéuveřejnitelné výsledky přinést. Myšlenka doc. Ště-pánka se posléze objevila v doporučení, že by mě-la být podporována taková vědní kultura, v níž bynebylo hodnocení založeno pouze na souboru pub-likací, ale do velké míry také na originalitě a kreati-vitě myšlenek.

Další zajímavé podněty zazněly v příspěvcíchprof. Josefa Prillera z Univerzitní kliniky v Berlíněa dr. Ilky Schiesslerové ze Společnosti Maxe Plancka.Oba řečníci vyzývali, aby se zejména pro doktorskéstudijní programy spojovalo více subjektů výzkumu,které by nabízely mladým lidem paletu zkušenostív rozdílných prostředích. Kdyby měli studenti mož-nost seznámit se s různými projekty, mohli by sesvobodněji rozhodnout, které projekty je nejvíce za-jímají a motivují, a k těm se připojit. Tyto spojenédoktorské programy, ať již na regionální, státní čimezinárodní úrovni, by mohly pomoci překročit „kri-tickou velikost“ potřebnou pro skutečně dobré a bo-

11 ab

haté programy. V České republice leckdy společnédoktorské programy máme, např. na doktorskémstudijním programu biomedicíny se podílejí fakultyUniverzity Karlovy, pracoviště Akademie věd ČRi rezortní ústavy Ministerstva zdravotnictví, chybíjim ale závěrečná tečka – vyhlášení kompetitivníchmezinárodních škol doktorského studia, v nichžbychom nabídli naše nejlepší odborníky. K tomuto„zmezinárodnění“ bychom určitě měli spojit síly.

Doktorských studijních programů se týkalai další závěrečná doporučení. Jedno se vztahova-lo právě k nabídce zkušeností a rozvíjelo myšlen-ku doktorských programů, v nichž by studenti jižs podniky spolupracovali a vypracovávali své di-zertace s ohledem na jejich zaměření. Běhemstudia by si vytvářeli dovednosti i podnikatelskémyšlení, které by je pak vedly k jinému typu vý-zkumu než akademickému. I tento typ studia seu nás již realizuje, zatím však nepříliš často. Moh-li bychom se více inspirovat zahraničními zkuše-nostmi, např. dánskými průmyslovými Ph.D. pro-gramy. Podle dalšího doporučení by mělo býtdoktorské studium založeno na jiném modelu nežstudium předchozí; nepokračovalo by v podoběvysedávání ve školních lavicích, ale soustřediloby se již hlavně na vlastní výzkum, výzkumné me-tody a případnou aplikaci výsledků. I nad ním by-chom se měli zamyslet.

Žádná z uvedených myšlenek není převratná.Známe je, leckteré částečně využíváme. Přestovšak ve zmíněné vědní kultuře a vytváření společ-ných mezinárodních či průmyslových doktorskýchprogramů zaostáváme. Škoda, že na konferenciResearchers in Europe without Barriers většinounenašli cestu ti, kteří o směrování výzkumu v Čes-ké republice rozhodují. �

HELENA ILLNEROVÁ,předsedkyně Programového výboru konference,

Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.

V loňském roce byl vícekrát na stránkách Akademického bulletinu bilancován příspěveknaší vědy a výzkumu k předsednictví České republiky v Radě EU. Uskutečnilo se množstvízdařilých konferencí s mnoha diskusemi, zahraniční účastníci byli spokojeni a výsledkyjednání byly sepsány v různých „Outcomes and Recommendations of a Conference“.Některá doporučení směřovala přímo k Evropské komisi, jiná spíše přímok členským státům. Organizování náročných konferencí o výzkumu v rámcipředsednictví je dávno za námi, ale je možné na všechno jen tak zapomenout?

MYŠLENKY, KTERÉ BY NEMĚLYZAPADNOUT

bulletinak

adem

ický

Břehyňský rybník u Doks byl podle písemných pra-menů založen někdy mezi lety 1366–1460. Zdán-

livě nezajímavý terénní detail – pařezy na dně rybníka– ukázal původní druhové složení a vzhled pralesa a je-ho první těžbu při středověké kolonizaci Bezdězska.Osídlení se v krajině mezi dnešními Doksy a Bělou podBezdězem objevuje ve 12. století, teprve ve druhé po-lovině 13. století se zde uskutečnil kolonizační booma v nevelké vzdálenosti byla založena tři královskáměsta – Doksy, Kuřivody a Bezděz se stejnojmennýmhradem. Zatímco většina jiných měst byla zakládánauž v osídlené kulturní krajině, v této oblasti se muselikolonisté vypořádat s blízkostí velké plochy neobydle-ných, zemědělsky nevyužitelných lesů sahajících ažk Mimoni a Českému Dubu, které tady rostou dodnes.

Teprve když vypuštěný bahnitý rybník částečně za-mrzl, bylo možné po ledě překonat hlubokou rašelinua dostat se ke stromům. Z tloušťky kmenových bází ba-datelé odhadli velikost stromů, podle mikroskopickéstavby vzorků dřeva určili jednotlivé stromy druhově.

12ab

Archeologický ústav AV ČR v Praze dlouhodoběspolupracuje s Botanickým ústavem AV ČRa Jihočeskou univerzitou na přírodovědném

a archeologicko-historickém výzkumupřírodně i kulturně unikátní oblasti Dokeska

(viz AB 5/2010). V rámci tohoto projektu bylyna dně vypuštěného Břehyňského rybníka

objeveny plochy pokryté zdaleka nápadnýmikořenovými soustavami a spodními částmi

kmenů stromů. Jedná se o pozůstatky pralesadatované do 14. století.

BŘEHYŇSKÝ RYBNÍKUKRÝVAL PRALES

v ě d a a v ý z k u m

VypuštěnýBřehyňský rybník

s původnímkorytem potoka.

Tmavé tečkyna sněhu jsoupařezy stromů

původníhoporostu

na březíchpotoka.

Odběr vzorkůumožnilo

až dostatečnépromrznutí dna

vypuštěnéhorybníka.

Z těchto zjištění se podařilo rekonstruovat celouhistorii někdejšího lesa, jeho původní prostorovoustrukturu a druhové složení. Ukázalo se, že jde o po-zůstatky stromů, které zde rostly těsně před vybudo-váním rybníka. Kmeny samotné během staletí uhnilya rozpadly se, přetrvaly jenom jejich nejspodnější části,protože je naimpregnovaly látky z rašelinné půdy. Po-rost měl až do stavby rybníka ráz pralesa, tedy přírodní-ho lesa bez většího ovlivnění člověkem. Převládalav něm borovice, vzácně byl zastoupen smrk. Předprvním napuštěním rybníka byl les částečně vytěžen.Slabší stromy byly ponechány, silnější pokáceny. Stopypo zásecích sekery se zachovaly vzácně, ale způsobtěžby prozradila poloha pařezů. Velké silné stromy bylytotiž většinou zachovány v původní poloze, zatímco ten-čí stromy mají kořeny často překocené. Před napuště-ním byly silné stromy pokáceny a jejich pařezy zůstalystabilní, kdežto slabší stromy byly ponechány na místěa po napuštění ztratily v rozmočené rašelině stabilitua vyvrátily se. Terénní část výzkumu vědci v současnédobě dokončují a výsledky zpracovávají. �

PETR MEDUNA,Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.,

JIŘÍ SÁDLO,Botanický ústav AV ČR, v. v. i.

VŠEC

HNA

FOTA

:PET

RM

EDUN

A,AR

CHIV

ARÚP

AVČR

Zčásti vypuštěnýBřehyňský rybník

s pařezy

Při identifikaci problémů ochrany životního pro-středí, formulaci cílů politiky, jejich prosazování,

naplňování i hodnocení výsledků a přijatých opatřeníhrají vědecké poznatky zásadní roli snad více nežv kterémkoli jiném oboru. Aby se mohly v praktické po-litice uplatnit, musí splňovat důležité požadavky.

Především musí být relevantní, to znamená týkat sevýznamných otázek, palčivých a naléhavých problé-mů. Dále musí být důvěryhodné, opírat se o zaručenádata, být získány prověřenými metodami a transpa-rentním způsobem, se známou mírou nejistoty. Koneč-ně je zapotřebí, aby byly poskytovány legitimním způ-sobem, to jest dostatečně známými, spolehlivýmia nezávislými institucemi, které prokazatelně nesledu-jí jiný zájem než předávat zaručené a důležité informa-ce neovlivněné aktivismem v žádném směru. Abymohly být vědecké poznatky adekvátně využity, rozho-dující činitelé jim musí rozumět, což předpokládá jejichdostatečné vzdělání a zájem, ale i srozumitelný a jas-ný způsob prezentace ze strany odborníků.

Účastníci semináře představili praktické příkladyvzájemného působení vědeckých výsledků a politikyv národním i mezinárodním měřítku. Naprosto klíčo-

13 ab

S prezentacemivystoupili (zleva)Radim Šrámz Ústavuexperimentálnímedicíny AV ČRa Bedřich Moldanz Centrapro životníprostředí.

vou roli mají v otázkách změny klimatu (prof. BedřichMoldan) a při ochraně stratosférické ozonové vrstvy(dr. Jiří Hlaváček). Dr. Petr Kubala uvedl zkušenostiz oblasti ochrany vodních zdrojů a zdůraznil zásadnívýznam požadavku relevance poznatků, který jev praxi často zanedbáván. Dr. Radim Šrám seznámilposluchače s úspěšnou aplikací výsledků ProgramuTeplice a s předpoklady, které musely být pro úspěchprogramu splněny. �

BEDŘICH MOLDAN,Univerzita Karlova

V hlavní budově Akademie věd na Národní třídě se začátkem března 2010 uskutečnilseminář Rozhraní mezi vědou a politikou v oblasti životního prostředí, který uspořádalaKomise pro životní prostřední. Zahájil jej a úvodní prezentaci přednesl prof. Bedřich Moldanz Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, jenž také celé zasedání moderoval.Dále zazněly příspěvky JUDr. Jiřího Hlaváčka z Ministerstva životního prostředí(pro nemoc se omluvil, prezentaci přednesla Mgr. Věronika Hunt-Šafránková z MŽP),RNDr. Petra Kubaly z Povodí Vltavy, s. p., a dr. Radima Šráma z Ústavu experimentálnímedicíny AV ČR.

VĚDA A POLITIKA V OBLASTIŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.,si Vás dovoluje pozvat na přednášku z cyklu

Zvané přednášky na ÚOCHB 2010/The IOCB Invited Lectures 2010

DNA-mediated Signaling

prof. Jaqueline K. BartonDivision of Chemistry and Chemical Engineering, California Institute of Technology,

Pasadena, California, USA

Přednáška se koná 20. září 2010 od 10:00 hod.v přednáškovém sále Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.,

Flemingovo náměstí 2, Praha 6.

Bližší informace: RNDr. Irena G. Stará, ÚOCHB AV ČR, tel. 220 183 315,e-mail: stara@uochb.cas.cz; www.uochb.cz

bulletinak

adem

ický

Vedla ho k tomu skutečnost, že se badatelé zatímsoustředili pouze na studium uvedeného literár-

ního žánru v Byzanci, zatímco otázka, zda, či do jakémíry byly v tomto směru ovlivněny i literatury slovan-ských národů, které se vyvíjely ve sféře byzantské ci-vilizace, zůstávala dosud nepovšimnuta. Slovanskýústav, který má ve studiu byzantsko-slovanskýchvztahů dlouholetou tradici a jenž si prostřednictvímsvého mezinárodního časopisu Byzantinoslavica vy-tvořil rozvinutou síť zahraničních kontaktů, se zdál

14ab

Ekfrasis, tj. popis uměleckých děl, staveb, měst i lidských jedinců v literárních dílech,patřila k oblíbeným rétorickým prostředkům nejen v antice, ale snad ještě více později

v Byzanci. V poslední době se tato problematika dostala do popředí zájmu badatelůo Byzanci a jedním z významných pracovišť, kde se jí věnují, je i byzantologické

a neogrecistické centrum na École des hautes études en sciences sociales (EHESS) v Paříži,jehož vedoucí prof. Paolo Odorico se před dvěma roky obrátil na členy byzantologické

skupiny ve Slovanském ústavu AV ČR, aby se do tohoto výzkumu zapojili.

EKFRASIS – SPOLEČNÝ ČESKO-FRANCOUZSKÝVÝZKUMNÝ PROJEKT V BYZANTOLOGII

v ě d a a v ý z k u m

V Lannově vilepřednášela také

Julie Jančárkováze Slovanského

ústavu AV ČR;tematickému

bloku předsedalSergey Ivanov

(Moskva).

být v tomto směru vhodným pracovištěm pro spolu-práci. Pracovní týmy obou institucí vypracovaly návrhspolečného tříletého výzkumného projektu, jemužAkademická rada AV ČR udělila finanční podporua který našel plnou podporu i u vedení EHESS.

Na projektu jsme začali pracovat začátkem ro-ku 2009, jeho výsledky shrneme v publikaci plánova-né na rok 2011. Považovali jsme za účelné uspořá-dat uprostřed této práce pracovní poradu, na níž by-chom vyhodnotili dosavadní výsledky a pracovnímetody a předložili je k posouzení vybranému okru-hu odborníků v tomto oboru. Po dohodě s EHESSproto Slovanský ústav AV ČR uspořádal ve dnech18.–20. března 2010 mezinárodní kolokvium s ná-zvem Ekphrasis. La répresentation des monumentsdans les littératures byzantine et byzantino-slaves.Réalités et imaginaire. Pod předsednictvím VladimíraVavřínka (SLÚ AV ČR) a Paola Odorica (EHESS) seho kromě badatelů českých a francouzských zúča-stnilo ještě několik významných byzantologů z pětidalších zemí.

Jeden okruh probíraných témat byl věnován ekfrasiv byzantské literatuře. Se zásadními příspěvky vy-stoupili kromě jiných Henry Maguire (USA), Ruth Webb(UK) a samozřejmě hlavní iniciátor tohoto projektuPaolo Odorico. Konkrétním tématům se věnovaly pří-spěvky zabývající se otázkou, do jaké míry rétorickáekfrasis skutečně odrážela realitu a jestli ji lze tedypoužít jako historický pramen. Vedle dalších badatelůto na příkladu chrámu Boží Moudrosti v Konstantino-poli řešili Leslie Brubaker (UK) a Jan Kostěnec (ČR);popisům pozdně byzantských měst se věnovala Hélè-ne Saradi (Řecko). Do jaké míry líčení zahrad, studnía lázní v byzantských erotických románech mohlo od-povídat skutečnosti, zajímalo Carolinu Cupane (Wien).Z českých účastníků k této problematice přispěliVlastimil Drbal, který rozborem mytologických motivův proslulé řeči Prokopia z Gazy dovodil, že lze proká-zat skutečnou existenci jím popisovaných, ale pronás ztracených maleb. Růžena Dostálová poté naVŠ

ECHN

AFO

TA:J

ANA

ŠLEC

HTO

VÁ,S

LÚAV

ČR

řečech polyhistora Michaela Psella ukázala, jak bylomožno využít ekfrasi pro výuku rétoriky a filozofie.

Specifickou součást kolokvia tvořily příspěvkyo používání ekfrase ve slovanských zemích. SergeyIvanov (Moskva) skvěle analyzoval popisy konstanti-nopolských monumentů ve zprávách ruských poutní-ků, naproti tomu Axinia Džurova (Sofie) musela kon-statovat, že vlastní ekfrasis v starobulharské literatuřenení zastoupená, ale přesto dokládala, že její prvkylze nalézt v různých oslavných řečech na bulharsképanovníky. Ve svém spíše filozoficky zaměřeném pří-spěvku Jean-Pierre Arrignon (Paris) na srovnání chrá-mů Boží Moudrosti v Konstantinopoli a Kyjevě ukázal,jak se v ruském prostředí pozměňovala byzantská

15 ab

Vladimír Vavřínekze Slovanskéhoústavu AV ČRa Paolo Odorico(Paříž) zahajujíkolokvium.

oficiální ideologie, což se projevilo v pověstné řečiprvního ruského metropolity Hilariona. K této byzant-sko-slovanské problematice podstatně přispěli i češtíúčastníci kolokvia. Julie Jančárková na rozboru řečiGregoria Sinaity dokumentovala, jak hesychastskámystika, jež našla značný ohlas i u jižních Slovanů,ovlivnila také výtvarný projev. Petr Balcárek se snažildešifrovat číselnou symboliku skrytou v popisu údaj-ného Šalamounova kalichu ve staroslověnském Ži-votě Konstantinově a její teologický a eschatologickývýznam, Jan Záruba ukázal, jak se v umění doby lu-cemburské v Čechách projevuje Karlova politickáideologie, což si účastnící sympozia mohli názorněověřit při exkurzi na Karlštejn a návštěvě tamní kapleSvatého Kříže, kterou organizátoři kolokvia připravili.

V závěru Margaret Mullett, ředitelka DumbartonOaks Center for Byzantine Studies ve Washingtonu,D.C., mistrně shrnula jednání kolokvia a vysoce oce-nila jeho přínos pro další bádání o této problematice.Je spravedlivé podotknout, že skvělé prostředí ve vileLanna a dokonalé služby tamního personálu nemálopřispěly ke spokojenosti všech účastníků i hostů ko-lokvia, které pro všechny nepochybně zůstane neza-pomenutelným zážitkem. �

VLASTIMIL DRBAL a VLADIMÍR VAVŘÍNEK,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

RODÍ SE U NÁSNOVÁ DISCIPLÍNA?Význam fenoménu historickéfotografie 19. a 20. stoletíje v principu odborné veřejnostiznám a určitou – alespoň dílčípředstavu – o něm má i velká částveřejnosti laické. Nepopiratelnáje nejen jedinečná hodnota fotografiejako historického a vlastněi technického pramene,ale též jako vlastního primárníhoobjektu uměleckohistorickéhozájmu. O to více překvapuje,že kritický vědecký zájemo problematiku historické fotografienad rámec jejího dílčíhodokumentárního využití je u nási ve velké části evropských zemíteprve v začátcích.

Vposledních letech sice registrujeme zvýšený zá-jem o české fotografické sbírky a jejich zpřístup-

nění, chybí ovšem obecnější metodologická a věcnáplatforma, o kterou by se mohly zmíněné iniciativyopřít. Projekt Resurrected Treasure si právě vytvořenítakové platformy klade za svůj cíl. Pod až tajemnýmnázvem se skrývá záměr konstituování modelového

bulletinak

adem

ický věcného a metodického instrumentaria – komplexního

technického řešení, obecně aplikovatelného na ploš-né zpracování sbírek historické fotografie. Osmnácti-měsíční projekt zahájil Ústav dějin umění AV ČRv červenci uplynulého roku ve spolupráci s evropskyetablovaným norským národním muzeem fotografiePreus Museum v Hortenu a Seminářem dějin uměníMasarykovy univerzity v Brně. Specifickým rysemprojektu je tak skutečnost, že není garantován institu-cí sbírkovou, nýbrž institucí základního výzkumu, cožpřináší nový pohled na zmíněnou problematiku. Pro-jekt se zakládá na modelovém zpracování reprezenta-tivního vzorku 22 000 fotografií vybraných z rozsáhlé,typově reprezentativní a i v evropském kontextu mi-mořádně cenné sbírky historické fotografie ÚDUz pozůstalosti akademika Zdeňka Wirtha – zřejměpozůstatku zamýšleného prvorepublikového Památ-kového archivu.

Projekt sestává z několika na sebe navazujícícha vzájemně se doplňujících aktivit, které pokrývají ce-lé spektrum problematiky; základním fyzickým zpří-stupněním formou digitalizace, konzervace a archiva-ce počínaje a kontextuální všestrannou interpretacíkonče. Nedílnou součástí projektu je i sdílení infor-mací: vedle publikačních výstupů a budoucí veřejněpřístupné databáze hrají nezastupitelnou roli takéworkshopy a semináře. V říjnu uplynulého roku se vespolupráci s norským partnerem uskutečnil průzkum

16ab

fotografické sbírky ÚDU a úvodní metodický work-shop, další a zdaleka ne poslední akcí byl seminářpro odbornou veřejnost Management fotografickésbírky a projekt „Resurrected Treasure, který 22. dub-na 2010 uspořádal Ústav dějin umění AV ČR. Do-savadní výsledky projektu, kvalita programu zase-dání a nad očekávání početná účast odborníkůz centrálních i regionálních institucí vyústily v kon-krétní diskusi o budoucnosti a možné koordinacipéče o historickou fotografii a její vědecké zpřístup-nění. Je možné, že prostřednictvím projektu vznik-ne na půdě akademického ústavu české metodickéa koordinační centrum pro historii fotografie se zá-sadním vlivem na uměleckohistorickou, památko-vou, galerijní, muzejní, archivní, restaurátorskoui edukační praxi, přesahující svým významem hra-nice České republiky.

Projekt Resurrected Treasure je realizován s podpo-rou Finančního mechanismu EHP a Norska a za při-spění českého státního rozpočtu jako subprojekt Fon-du pro podporu výzkumu (zprostředkovatel Národnívzdělávací fond, o. p. s.), reg. č.: A/CZ0046/2/0016.O projektu se více dozvíte na webových stránkáchhttp://treasure.udu.cas.cz. �

JIŘÍ ROHÁČEK,Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.

v ě d a a v ý z k u m

Laikovi by mohl CERN připadat jako nějakýuniverzitní campus se spoustou mladých lidí,kteří tady pracují v různých – většinou velmi spe-cializovaných – oborech. Jenže to nejzajímavějšíje uschováno pod zemí na téměř třicetikilometro-vém okruhu. Asi jen málokdo ze zdejších pracov-níků měl možnost poznat CERN tak důkladně jakovy. A to i díky tomu, že jste si zde původně vyhle-dal studentskou stáž, jejíž zásluhou se vám po-štěstilo podívat se na nejrůznější místa. Jak sestane mladý člověk členem cernské komunity?

Nejprve jsem v CERN pracoval na relativně ma-lém programu jako student v létě 2005. Pomáhaljsem při instalaci různých softwarových balíků, kterése tady používají pro analýzu. Poté jsem zpracová-val další malý program, jenž upravoval jejich konfi-gurační soubory. Ve školním roce 2006–2007 jsemtu působil jako „technical“ student na praxi, což v Če-chách není běžné, ale já jsem díky podpoře vedoucí-ho své diplomové práce mohl využít zdejší nabídky.Pracoval jsem v Technical Support (Technické služ-by), kde jsem měl na starosti různé věci a jednouz nich byla i digitalizace databáze mostových jeřábůa doplnění jejich fotografií. Měl jsem za úkol po ce-lém CERN tato zařízení fotografovat, a tak jsem sepodíval do nejrůznějších míst, do tunelu, do podze-mí, dokonce i tam, kam zde ukládají radioaktivní od-pad apod. Měl jsem štěstí, protože jsem tak získaldosti široký přehled.

Když už jste zmínil odpad – kolik ho vlastněvzniká a jak se s ním zachází?

17 ab

Tomáš Kubešprovázelpo některýchpracovištích CERNdelegaci novinářůz celého světa.

Tady se velmi dbá na bezpečnost. Radioaktivníhoodpadu je minimálně; většinou se jedná o součástkyz detektorů, které byly vystaveny částicím vznikajícímpři srážkách, a proto mohou být trochu radioaktivní.Z bezpečnostních důvodů se všechno, co by byť jenmohlo být radioaktivní, měří, eviduje a uloží na relativ-ně dlouhou dobu na místo, kam nikdo nesmí, aby měliúředníci naprostou jistotu, že se to nedostane nikam ji-nam. V tomto ohledu jsou zde skoro až paranoidní.

Navštívila jsem CERN spolu se skupinou vědec-kých novinářů z Evropy, Afriky a Latinské Ameriky.Přestože jsme pocházeli z nejrůznějšího prostře-dí, shodli jsme se na pocitu zvláštní „atomizace“zdejších lidí...

CERN je neuvěřitelně složitý. Protíná se v něm to-lik oborů! Zdejší pracovníci mají zcela konkrétní pře-hled o své práci, ale jen zběžnou představu o všemostatním. Máme tu fyziky, kteří spočítali, co je potře-ba, dále je tu spousta různých inženýrů, kteří toto ob-ří zařízení postavili tak, aby dělalo, co si fyzikové pře-jí. Množství lidí tady na počítačích vyhodnocuje datapro fyziky, aby jim rozuměli. Ze zařízení totiž vyjdouelektronické signály, které musí programátoři zkon-vertovat na něco, z čeho fyzikové odvodí fyziku.

Abych promluvil konkrétně za sebe – já pracuji nasystému hlídajícím data, která vycházejí z detektoruATLAS. Musejí projít první úrovní zpracování tak, abybyla přístupná všem fyzikům z celého světa. Mýmúkolem je dohlížet, že zpracování běží správně. Toznamená, že já sám data nezpracovávám, ale kon-troluji počítače, které je zpracovávají. V případě, že

První dekádu tohoto tisíciletí označilLes Robertson z CERN

na mezinárodní konferenci CHEP ’09desetiletím gridu (viz AB 9/2009).

Jestliže se před čtyřiceti letyvědcům v Kalifornii poprvé podařilo

nastartovat předchůdce dnešníhointernetu, pak grid je jeho dalším

vývojovým stupněm. Snad si mohudovolit zjednodušení, že internet

propojil svět hlavně uživatelsky směrem ven, zatímco grid ho zdrojověspojuje i směrem dovnitř. Mimo množství dalších lidí, kteří na tomto

systému pracují, v CERN se jím zabývá sympatický mladý Čech,dr. Tomáš Kubeš z Fyzikálního ústavu AV ČR, v. v. i.

DESETILETÍGRIDU

VŠEC

HNA

FOTA

:MAR

INA

HUŽV

ÁRO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

bulletinak

adem

ický by měly počítače problém a nepracovaly správně,

musím zajistit, aby se to co nejrychleji dozvěděl ten,kdo umí chybu napravit.

Prozradím, že jste do Fyzikálního ústavu AV ČRnastoupil už během studií a orientoval se na téma,které v CERN právě „letělo“ – grid...

Od dokončení fakulty jsem v CERN, kde nyní pra-cuji pod vedením belgického šéfa ve zdejší skupiněATLAS Tier-0 development. Naše skupina musí za-bezpečit, aby data získaná detektorem byla co nej-rychleji přístupná vědcům na celém světě. Tier-0představuje několik set počítačů, v nichž nepřetržitěběží několik tisíc úloh zpracovávajících nově získanádata a konvertujících je do formátů, které budouvhodné pro další fyzikální analýzu. Naším úkolem jezajistit, aby toto zpracování probíhalo spolehlivě,efektivně a pokud možno automaticky.

Ve výpočetním středisku FZÚ sídlí jedno z da-tových center CERN, takže díky vyhrazené dato-vé lince mezi Tier-1 centrem FZK v Karlsruhea centrem Tier-2 v Praze měli naši částicoví fyzi-kové možnost záhy získat data z unikátní srážkyprotonů v CERN. Ty objemy dat jsou asi nepřed-stavitelné...?

Ano, od nás (Tier-0) se data okamžitě šíří na všech-na Tier-1 (11 velkých výpočetních center), odkud si jemohou stáhnout i naši vědci ve Fyzikálním ústavu (pří-padně s nimi rovnou pracovat na Tier-1). Data se sbíra-jí rychlostí 100–300 MB za vteřinu, to znamená, že seza den nasbírá kolem 20 TB syrových dat (Tier-0 pro-vádí prvotní zpracování, katalogizaci a třídění).

18ab

v ě d a a v ý z k u m

Zařízenípro testování

supravodivýchmagnetů

pro urychlovač LHC

Ke skromnému testování stačí data představujícíněkolik hodin nebo pár dní, na skutečnou analýzuvšak bude potřeba zpracovat data z několikaměsíční-ho měření. Pak se člověk snadno dostane k obje-mům úplně mimo svět běžných počítačů. Z nováčků,kteří sem přijdou a ptají se, zda si mohou na večerstáhnout nějaký film, si vždy dělám legraci, že v těchobjemech, které tu běhají, je několik stažených DVDplivnutím do moře. Pirátské sdílení souborů (respek-tive jakékoli sdílení) je nicméně samozřejmě zakázá-no, a protože má v síti charakteristický projev, IT od-dělení takového delikventa většinou snadno najdea nekompromisně odstřihne.

Dlouho očekávaný experiment vyvolal vlnu emo-cí a obav. Jak reagovali lidé v okolí CERN, v Že-nevě? A jaká byla atmosféra přímo u vás?

V CERN zavládlo veliké nadšení, vědci se na tentookamžik těšili a netrpělivě jej očekávali. Nyní se ko-nečně budou moci věnovat tomu, pro co celé zaříze-ní téměř 20 let stavěli. S nadšením, že se urychlovačpodařilo úspěšně spustit a zatím jde vše velmi hlad-ce, se vrhají na první získaná data.

Běžní Ženevané se o CERN celkem nezajímají.Vědí, že odtamtud občas vycházejí „podivně vypadají-cí lidé“ (může se to zdát jako klišé, ale v autobusu z le-tiště se většinou velmi snadno pozná, kdo jede ažsem), ale také že CERN obrací na jejich město mnohopozornosti (a přináší peníze). Za dobu svého pobytujsem se nesetkal s tím, že by místním obyvatelůmCERN vadil nebo se ho báli. Faktem však je, že větši-na z nich ani pořádně neví, čím se tu zabýváme. Novýgenerální ředitel zahájil poměrně intenzivní kampaň,aby zlepšil povědomí místních lidí o CERN. Na školáchse pořádají přednášky, promítání filmů a podobně.

Pojďme si teď trochu blíže vysvětlit systémgrid, jehož podstatou je, že využívá další počítačepo světě…

Internet nyní spojuje všechny počítače na světě.Grid vytváří z počítačů participujících institucí a uni-verzit jeden homogenní celek, jeden obří superpočí-tač – je to něco jako propojení na vyšší úrovni, kdy jevýpočetní výkon a úložný prostor transparentně sdí-len a rozdíly v architekturách a konfiguraci jednotli-vých strojů před uživatelem skryty.

Zde v CERN stojíme „u zdroje dat“, která upravuje-me tak, aby je grid mohl přijmout. Data, která obsa-huje grid, pak mohou zpracovávat vědci, aniž by si jemuseli stahovat k sobě. Pracují s nimi přímo v pro-středí gridu a do svého počítače si stáhnou pouze vý-sledky analýzy. Díky tomu může každý pracovats velkými objemy dat, aniž by musel mít svou privátnívýpočetní farmu.

Dobře, to jsou obrovské objemy dat. Čím ještěse grid liší od internetu? Měl by zefektivnit počí-tačovou síť?

Internet udělal z běžného osobního počítače bránudo světa informací – z notebooku máme díky interne-tu přístup k neuvěřitelnému množství dat (ve kterýchmůžeme nebo nemusíme umět najít informace, ježpotřebujeme). Pokud byste chtěli mít všechna dataz internetu uložena lokálně, zaplnili byste několik do-mů pevnými disky, z nichž na většinu nikdy ani ne-přistoupíte. Každý asi chápe, že toto není efektivnířešení. Přesto s výpočetním výkonem v současnédobě nakládáme podobně. Převážná část výkonustolního počítače zůstává většinu doby nevyužita, vy-užití procesoru kancelářského stroje se pohybujepod 5 % (často kolem 1 %). Pointa gridu spočíváv tom, že nebude potřeba mít na stole nevyužitý vý-konný počítač, ale budeme si moci podle potřebyz gridu koupit další výpočetní výkon stejně jako elek-třinu; také ji kupujeme jen tehdy, když ji potřebujeme.Srozumitelnějším příkladem by byla třeba kontrolapravopisu, ne však taková jako dnes, kdy počítačpouze otrocky porovná slova se slovníkem, ale kon-trola, kdy počítač textu skutečně porozumí a pochopí,o čem vypovídá, stejně jako to dělá odborník-korek-tor. Lze očekávat, že takový úkon bude výpočetněvelmi náročný. Místo, abychom měli doma sto počíta-čů (nebo čekali hodinu a půl na ověření), tak si nakonkrétní čas, kdy budeme kontrolu dělat, výkon stapočítačů koupíme. Obdobné je to s vědeckým výpoč-tem, na psaní zdrojového kódu stačí dokonce i net-book, ale na svižné provedení analýzy je potřebaohromný výpočetní výkon.

Neznamená to, že budou muset být počítačestále zapnuty? A může běžný počítač taková datavůbec přijmout?

Grid je stavěný na práci s výpočetními centry, kdejsou přístroje zapnuty nepřetržitě. Pointa je v tom, že

19 ab

Pohled do jednéz experimentálníchhal v CERN

Úspěšný společnýevropskýprojekt CERNje nejrozsáhlejšímvýzkumnýmcentrem částicovéfyziky na světě.Leží na úpatípohoří Jurana francouzsko--švýcarské hranicinedaleko Ženevy.

výkon je díky gridu dostupný vědcům na celém svě-tě, takže je téměř pořád někde někdo vzhůru, abypočítače využíval. Díky tomu je možné počítače vy-užívat velice efektivně. Vědci se nemusejí starat,zda se jejich úloha bude řešit v jeho zemi nebo naopačné straně zeměkoule, protože se v prostředígridu budou všechny počítače chovat stejně. Člověkutak postačí úplně jednoduchý terminál, aby mohlspustit výpočet, který zaměstná několik tisíc počíta-čů najednou. Protože samotná data na malý počítačvůbec nepůjdou, není potřeba ani velký disk, ani vy-sokorychlostní připojení. Z gridu – po analýze několi-ka desítek TB dat – dostane vědec e-mail: „Higgsůvboson nenalezen“; tedy ve skutečnosti dostane sa-du výsledných statistik a záznamů o běhu progra-mu, což však i tak představuje o několik řádů menšísoubor. Stejně jako by po kontrole pravopisu dostalběžný uživatel návrhy na opravy a komentáře kestylu a obsahu.

Uběhla poměrně dlouhá doba, co tento rozhovor„zrál v šuplíku“. Namísto k Ženevskému jezeru zaví-talo během ní hodně „podivných lidí“ do CERN, jehožútrobami se nakonec povedlo úspěšně prohnat a sra-zit první várky protonů. Podle Tomáše Kubeše za tudobu grid žádné změny nezaznamenal. Projekt užběží dlouho a jeho koncept je tudíž stabilní, nyní sehlavní úsilí zaměřuje na drobná zlepšení a úpravy nazákladě zkušeností získaných provozem. Věřme tedy,že teď pomůže vědcům vyhodnocovat data z detek-toru ATLAS. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

bulletinak

adem

ický

ÚPT vznikl v roce 1957 jako instituce zajišťujícípřístrojové vybavení pro ostatní ústavy tehdejší

Československé akademie věd a od samého počátkupatřil mezi špičková pracoviště svého oboru. Pracov-níci ÚPT vynikali zejména kombinací fyzikálních pří-stupů s inženýrskou precizností a praktičností.

Počátky existence ústavu jsou spojovány s kon-strukcemi prvních elektronových mikroskopů. Nástupzařízení s ultravysokým vakuem si již v roce 1968v ÚPT vyžádal vývoj zařízení pro svařování materiálůelektronovým svazkem – prvního v tehdejším Česko-slovensku. Toto zařízení umožňuje svařit materiálynebo jejich kombinace jinou metodou nesvařitelné.Zdařilý byl také projekt dodnes využívaného elektro-nového litografu, který pracuje s autoemisní tryskoua tvarovaným elektronovým svazkem a jenž byl za-hájen koncem 70. let. Významných úspěchů od po-čátku dosahují i pracovníci oboru Koherenční optiky.V roce 1963, tj. necelé dva roky od objevu ve světěa v době, kdy vědci technologii výroby ještě nezve-

20ab

Ústav přístrojové techniky AV ČR je významným brněnským pracovištěm působícímna poli teoretického, experimentálního i aplikovaného výzkumu v oblastech

elektronové mikroskopie, nukleární magnetické rezonance, zpracování biosignálů,speciálních technologií a laserové metrologie. Za více než 50 let existence dosáhl mnohavědeckých úspěchů a dnes patří mezi výzkumná pracoviště s celosvětovým významem.

Nezůstává však pouze u vědeckých trofejí: důkazem je získání téměř půlmiliardové dotacez evropských fondů na vybudování nových aplikačních laboratoří.

p ř e d s t a v u j e m e p r o j e k t y

Architektonickýnávrh budovy

ALISI,Aplikační

laboratořeÚstavu

přístrojovétechniky AV ČR.

Návrh pocházíz dílny

Musil, Hybská– architektonický

atelier, s. r. o.

řejnili, byl v ÚPT postaven HeNe laser. Jeho násle-dující vývoj vedl až k vytvoření československého la-serového subnormálu délek, používaného v 70. le-tech v československých metrologických institucích,jenž se uplatnil i ve strojírenství.

Z novějších úspěchů ÚPT je třeba zmínit oblastioptických mikromanipulací a laserových mikroablacívyužitelných např. k prostorové manipulaci s organic-kými i anorganickými mikroobjekty a vnitrobuněčný-mi strukturami. Významné je také světové prvenstvíz roku 2001, kdy pracovníci oboru elektronové optikyzhotovili multivrstvé rentgenové zrcadlo s rezonančníabsorpcí, které se používá jako analyzátor při rentge-novém zobrazování biologických preparátů fázovýmkontrastem v tmavém poli. Další unikátní výsledkypřinášejí mikroskopie velmi pomalými elektrony v ra-strovacím mikroskopu a také práce v oboru environ-mentální elektronové mikroskopie.

Významným předpokladem úspěchů ÚPT vždy by-la a stále je spolupráce s institucemi a firmami, kterémetodologické práci ústavu přinášejí aktuální úkolyk řešení a dokáží výsledky výzkumu a vývoje apliko-vat ve své působnosti.

V současnosti jsou hlavními oblastmi výzkumu v ÚPTmagnetická rezonance, elektronová mikroskopiea mikroanalýza, využití laserů, měření a zpracováníbiosignálů, konstrukce a zdokonalování vědeckýchpřístrojů a jejich částí a rozvoj speciálních technologií.Rozsáhlé pole působnosti ústavu umožňuje synergiimezi jednotlivými výzkumnými programy a nabízí širo-ké možnosti spolupráce s aplikačními partnery, avšakvyžaduje také přiměřené technické a prostorové pod-mínky. V tomto ohledu v posledních letech přestáva-la existující infrastruktura ÚPT vyhovovat.

Evropská dotaceVědečtí pracovníci ústavu se rozhodli, že využijí jedi-

nečné příležitosti a požádají o evropské peníze, kterénabízí Operační program Výzkum a vývoj pro inovace(OP VaVpI). Žádost uspěla v silné konkurenci 44 dal-

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

ÚPT

AVČR

NOVÉ LABORATOŘE PRO APLIKOVANÝ VÝZKUMV ÚSTAVU PŘÍSTROJOVÉ TECHNIKY AV ČR

ších projektových záměrů předložených v první vý-zvě programu. Ke kladnému výsledku velkou měroupřispěly právě dosavadní úspěchy ÚPT a jeho orien-tace na aplikační sféru, která žádost podpořila řadoudopisů vyjadřujících zájem o další spolupráci.

Cílem projektu s názvem „Aplikační a vývojové la-boratoře pokročilých mikrotechnologií a nanotechno-logií“ (ALISI) je vytvořit vhodné podmínky pro vý-zkumné aktivity s potenciálem orientovaným naprodukci aplikovatelných výsledků výzkumu a vývoje.Stěžejním zdrojem financování realizační fáze ALISIje dotace z OP VaVpI, oblast podpory 2.1 RegionálníVaV centra, ve výši 432,9 mil. Kč.

Rozpočet projektu badatelé použijí na vybudovánínové výzkumné infrastruktury v areálu ÚPT. Bude re-konstruováno 213 m2 stávajících laboratoří, vybudová-no 1536 m2 nových laboratorních prostor a pořízenopřístrojové vybavení zahrnující špičkové modernítechnologie, např. NMR spektrotomograf s magnetic-kým polem 9,4 T, elektronový litograf, magnetronovénaprašovací zařízení, zkapalňovač helia, femtosekun-dový laserový systém a řadu dalších přístrojů. Novéprostory i přístrojové vybavení se bezodkladně zapo-jí do výzkumných aktivit, protože ÚPT zaměstnávášpičkové odborníky příslušného zaměření.

Výzkumné aktivity laboratoří ALISIAktivity laboratoří ALISI se dělí do dvou výzkum-

ných programů, jež propojují podobně orientovanédisciplíny.

První program se jmenuje Aplikované diagnostickémetody a kromě řady diagnostických technik zahrnu-je měření a zobrazování materiálů, struktur a po-vrchů. Svým rozlišením, přesností a měřítkem meto-

21 ab

Supravodivý magnet4,7 T pro NMR

Návrh paternové budovy

dy zkoumají objekty od makroúrovně ažpo nanosvět. Aktivita je primárně zaměře-na na technickou sféru, ale zasahujei vzorky biologické povahy. Klíčovýmisměry výzkumného programu jsou elekt-ronová mikroskopie, rentgenová spektro-skopie, magnetická rezonanční spektro-skopie a tomografie, nanometrologie,optická konfokální mikroskopie, laserováspektroskopie a měření a zpracování sig-nálů v medicíně.

Druhou část zaměření laboratoří ALISIpokrývá výzkumný program Pokročilétechnologie. Jedná se o komplexní akti-vitu zahrnující unikátní pokročilé techno-logie, které byly v Ústavu přístrojovétechniky vyvinuty nebo rozvíjeny. Jde ze-jména o elektronovou litografii, vytvářenínanovrstev magnetronovým naprašová-ním, optické mikromanipulační technikypro bezkontaktní manipulace s nano-objekty a mikroobjekty, vakuové a kryogenní tech-niky, svařování obtížně spojitelných materiálů elektro-novým a laserovým paprskem a technologii kyvets ultračistými plyny.

Většina plánovaných činností navazuje na vybranéaplikovatelné výzkumné aktivity ÚPT a zejména vy-užívá mnohaletých zkušeností vědeckých pracovníkůÚPT v těchto oborech.

Příležitosti projektuLaboratoře, které by měly být plně v provozu již

v roce 2013, představují silný impuls pro navázání,popř. rozšíření spolupráce s aplikačními partneryz řad průmyslových firem, vysokých škol, zdravotníchústavů a jiných výzkumných institucí. Spojení fyzikálněrůznorodých principů koncentrovaných v laboratoříchALISI nabízí neobyčejně komplexní záběr s mimo-řádným aplikačním potenciálem pro cílený smluvnía kolaborativní výzkum nových metod magnetické re-zonance, laserových mikrotechnologií a nanotechno-logií, měření a vyhodnocování biosignálů, elektrono-vé mikroskopie a litografie, svařování elektronovýma laserovým paprskem, magnetronového naprašo-vání a kryogeniky na cestě ke konstrukci unikátníchpřístrojů a systémů.

Nové laboratoře ALISI také významně přispějík výchově odborníků v oborech rozvíjených v ÚPT,k aplikaci jejich poznatků z výukového procesu dopraktické výzkumné činnosti a k jejich dalšímu odbor-nému růstu. Přístroje pořízené z prostředků projektunaleznou využití i při výuce studentů vysokých škol,především v doktorských studijních programech.

bulletinak

adem

ický

22ab

p ř e d s t a v u j e m e p r o j e k t y

Pro zájemce o aktuální informace o laboratořích ALISI a v nichprobíhajících výzkumných činnostech jsou k dispozici in-

ternetové stránky http://alisi.isibrno.cz. Na nich je možné na-lézt další informace o historii projektu, jeho koncepci, aktualityz průběhu realizace a zejména podrobnou nabídku aplikačníchpříležitostí pro průmyslové partnery včetně kontaktů na členyrealizačního i výzkumného týmu.

Jako inspirace k budoucí spolupráci poslouží i čerstvě vyda-ná publikace Průvodce aplikačními možnostmi Ústavu přístro-jové techniky AV ČR, v. v. i., která mapuje příležitosti k využitípoznatků a dovedností výzkumného týmu ÚPT a ALISI v prů-myslu, zdravotnictví a dalších oborech. V elektronické podoběje publikace volně k dispozici na výše zmíněných internetovýchstránkách. �

BOHDAN RŮŽIČKA,Ústav přístrojové techniky AV ČR, v. v. i.

Technologické centrum AV ČR vytvoří na území městské části Praha 6 v ulici Ve Struháchprestižní komplexní Centrum integrovaných inovačních služeb, které bude mimo jiné

hostit také Informační centrum OSN pro pokročilé technologie (UNIDO)a České koordinační centrum celoevropské sítě pro podporu inovačního podnikání

Enterprise Europe Network řízené Evropskou komisí.

Významnou součástí Centra integrovaných služeb budevýzkumná infrastruktura, která poskytne odborné zázemí

pro strategické rozhodování orgánů státní správy pro aktivní za-pojení ČR do Evropského výzkumného prostoru a mezinárodníspolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích.

Vybudování centra zvýší potenciál inovační infrastruktury hlav-ního města Prahy, protože se prioritně zaměří na aktivity podpo-rující spolupráci výzkumné a podnikatelské sféry, inovační podni-kání a transfer technologií i na podporu účasti českýchvýzkumných a podnikatelských subjektů v mezinárodních projek-tech z oblasti výzkumu, vývoje a inovací.

Konferenční a vzdělávací centrum ve stejném objektu vhodnědoplní aktivity Centra integrovaných služeb a rozšíří možnosti propořádání konferencí a seminářů v Městské části Praha 6, což ur-čitě uvítají všechny výzkumné a vysokoškolské instituce sídlícív této oblasti.

V květnu 2010 byly úspěšně dokončeny první dvě fáze projektuvýstavby centra, který se oficiálně nazývá Výzkum pro konkuren-ceschopnost (zkráceně VÝKON). Projekt je financovaný v rámciOperačního programu Praha – Konkurenceschopnost (OPPK).Jedná se o jeden z finančních nástrojů, který v období 2007–2013umožňuje hlavnímu městu čerpat prostředky mj. na investice do ino-vační a výzkumné infrastruktury ze Strukturálních fondů Evropskéunie. Řešitelem projektu VÝKON je Technologické centrum Akade-mie věd ČR, které jej také významnou částkou spolufinancuje.

Partnersky se na projektu podílí 11 veřejných a dva soukromésubjekty z oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Mezi významnépartnery patří mimo jiné sedm výzkumných ústavů Akademie vědČR. Projekt bude dokončen ke konci roku 2010. �

JAN JAROLÍM,Technologické centrum AV ČR

CENTRUM INTEGROVANÝCHINOVAČNÍCH SLUŽEB

Elektronová svářečka

V reprezentativních prostorách Lannovy vily ocenil předsedaAkademie věd ČR prof. Jiří Drahoš 22 vynikajících mla-

dých vědců Prémií Otto Wichterleho. Hlavním smyslem Prémieje podpořit mladé a talentované badatele, jejichž vědecká čin-nost je příslibem nejen pro českou vědeckou obec. Prestižníocenění, jež nejvýznamnější česká výzkumná instituce udělujejiž od roku 2002, hrdě nese jméno jednoho ze zakladatelůčeské makromolekulární chemie, vynálezce silonu a měkkýchkontaktních čoček a prvního polistopadového prezidenta ČSAV

23 ab

Otto Wichterleho (1913–1998). V letošním roce se o Prémii uchá-zelo celkem 31 prací. Jeden z oceněných vědců – mikrobiologMarek Kovář – navíc získal tradiční Cenu časopisu 21. století, kte-rou se vydavatelství RF Hobby připojuje k podpoře české vědy.Jména oceněných badatelů naleznete na str. 28. �

red

o c e n ě n í

PRÉMIE OTTO WICHTERLEHOMLADÝM VĚDCŮM

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

bulletinak

adem

ický

24ab

o c e n ě n í

Slavnostního galavečera se zúčastnili předseda Aka-demie věd ČR Jiří Drahoš, vedoucí tajemník Sekreta-riátu České komise pro UNESCO Ing. Milan Kunaa generální ředitel společnosti L’Oréal Česká republi-ka Marco Fabien.

Předsedkyně odborné poroty prof. Helena Illnerováocenila všech 52 přihlášených vědeckých prací mla-dých badatelek, z nichž některé byly podle míněníporotců na špičkové světové úrovni.

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

STIPENDIA L’ORÉAL:VĚDA POTŘEBUJE ŽENY

Letošní věkový průměr žadatelek byl 31 let; více nežpolovina přihlášených vědkyň pochází z pražských vě-deckých pracovišť. Mezi dalšími jsou badatelky z Os-travy, Brna, z jižních Čech či Olomouce. Stipendia vevýši 200 000 korun letos obdržely dr. Marie Kal-báčová z Univerzity Karlovy, která se zabývá inte-rakcemi lidských buněk s různými nanomateriály,doc. Gabriela Holubová ze Západočeské univer-zity v Plzni, která porotu zaujala studií z oblasti mate-matiky Fučíkovo spektrum a systémy se skákajícíminelinearitami, a dr. Jana Humpolíčková z Ústavufyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, jež se zabý-vá studiem buněčné signalizace.

Dalších šest prací ocenila porota a pořadatelé pro-gramu Pro ženy ve vědě Čestným oceněním poroty. �

red

V rámci národního stipendijního programu mezi-národního projektu podpory žen pracujících ve

vědě For Women in Science byla dne 13. května 2010v prostorách Knihovny Akademie věd ČR předána jižpo čtvrté Stipendia L’Oréal ČR pro ženy ve vědě.

25 ab

Tisíci růžových květů obsypaná magnólie u Lan-novy vily je pro mne každoročním symbolem

předávání Cen Živy. Letošní perný souboj zimy s ja-rem však zmátl svým průběhem magnólii natolik, žena den slavnosti přírodovědců 5. května 2010 po-čkala už jen několika zbylými květy. Tím víc jsem semožná mohla spolu s ostatními hosty soustředit navítěze cen a jejich prezentace.

Ceny časopisu Živa vyhlašují nejlepší článkyuplynulého ročníku už od roku 1997. Letos udělilaredakční rada a redakce časopisu ceny za rok 2009v pěti kategoriích: Purkyňovu cenu za originalitua přínos v oblasti popularizace biologických vědpřevzal dr. Vojen Ložek za článek Refugia, mi-grace a brány I., Refugia, migrace a brány II.Zvláštní ocenění časopisu Živa za příspěvek obsa-hově i rozsahem přesahující rámec jednotlivýchpublikovaných článků získal prof. Karel Prachs kolektivem autorů z Katedry botaniky PřF JUv Českých Budějovicích a Botanického ústavu

ČASOPIS ŽIVAOCENIL SVÉ AUTORY

Zleva:Jiří Malíček,Alena Jírová,Jan Košnar,Vojen Ložek,Libor Ekrt,Kristýna Markováa Jan Douda

AV ČR, v. v. i., za seriál Ekologie obnovy naruše-ných míst I.–VI. Cenu Živy v kategorii 26 až 30 letdostal Ing. Jan Douda za pojednání O vegetačníproměnlivosti a původu současných lužních lesů,zatímco v nižší věkové kategorii byli Cenou Živydo 25 let odměněni autoři dvou článků: dr. KristýnaMarková a její studie O původu očí a Jiří Malí-ček za článek Střední tok Vltavy a jeho květena.Jako poslední se vyhlašuje čtenářská Cena Anto-nína Friče, která je vždy překvapením a občas sepřekrývá s již vyhodnoceným článkem v jiné kate-gorii. Tentokrát čtenáři nejvýše ohodnotili příspě-vek Míčovka kulkonosná – vzácný evropský ende-mit opět součástí naší flóry, na jehož autorství sepodíleli dr. Libor Ekrt, Mgr. Ester Ekrtováa Mgr. Jan Košnar. Více informací naleznete nahttp://abicko.avcr.cz. �

HaM

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

bulletinak

adem

ický

V biologii tento zavedený pojem označuje situaci,kdy do živé buňky vložíme nový znak pomocí

DNA. Všechny základní funkce buňky jsou zachová-ny, jinak by náš zásah byl letální a buňka by zahynu-la. Transformací jsme doplnily znak(y), které buňkaneměla. V tomto smyslu je transformace žádoucía měla by být kontinuálním procesem v každé lidskéinstituci. Známým opakem transformace je deforma-ce. Opět bych chtěl ilustrovat náplň tohoto slova nabiologii. Na rozdíl od transformace je deformace bio-logických dějů velice častá a dochází k ní velmi rych-le v důsledku i jednoduchých událostí. Dáte-li buňku,třeba krvinku, do roztoku, kde chybí kritická koncent-race soli, začne se její objem zvětšovat, až praskne.Deformace je tedy nebezpečným procesem, kterémuse musíme vyhýbat. Mezi transformací a deformacíexistuje vztah; při každé transformaci je třeba počítati s deformací, neboť vnášení DNA může způsobit

26ab

Transformace se stala zaklínadlem některých politiků, představitelů státua pseudoreformátorů, kteří se chtějí předvést, „zviditelnit“, upoutat na sebe pozornost,

aby se zdálo, že něco dělají. Kupodivu vám neřeknou, proč transformujía jak hodlají transformovat ono něco v cosi jiného. Přemýšlet nad takovými otázkami

nepřispívá k popularitě a majestát přece rozhoduje a nemusí uvažovat o důsledcíchsvého počínání. Transformací se ohání i pan prezident.

Transformace je mnohoznačné slovo užívané i v přírodních vědách.

TRANSFORMACE NEBODEFORMACE?

t r i b u n a

sled nežádoucích změn. Proto také musíme transfor-maci kontrolovat.

Česky by se proces transformace mohl nazývatostrojováním. Nezní to sice nijak učeně, spíše selsky.Každý, kdo v dřívějších předkolchozních dobách vy-rostl na vesnici, ví, že selská hrdost vyžadovala kva-litní koňský postroj a pořádný sedlák své koně řádněostrojoval, aby vypadali i dobře táhli. Ostrojování te-dy neznamenalo, že se kůň předělal, ale byl vybavenvhodnými doplňky jako podpěnka nebo udidla, kterázajistí jeho výkonnost. Bič sice sedlák měl, ale spíšepro svou důstojnost a nepoužíval jej. Stejně tak přílišneutahoval otěže, čímž by koně zneklidnil a význam-ně snížil jejich výkon. Možná by se mu i splašili a bylby z toho malér. Promiňte mi tuto zemědělskou vlož-ku, ale mohla by snad přispět k očistě našeho jazyka.Angličtina se selských termínů překvapivě neštítía neváhá použít infinitivum to harness (zapřáhnout,ostrojit) i v souvislostech, kdy se o koně nejedná.

Dnešní politická ekonomie chápe transformaciv marxistickém duchu jako změnu vlastnických vzta-hů. Je mi celkem jedno, co čemu nebo komu patří:hlavním problémem zůstává, zda „to či ono“ je plněfunkční, aby se alespoň blížilo požadavkům uplatňova-ným ve světě. Například petrolejový král Rockefellerzaložil před 100 lety instituci, ve které vyrostl PeytonRous, zakladatel retrovirologie, a též Oswald Avery,který odkryl již zmíněnou biologickou transformaci.V této instituci pracovala plejáda velkých biologů,kteří položili základy toho, co dnes známe a co sesnažíme do větší hloubky pochopit. Přitom nikdoz nich petrolejářství, které představovalo zdroj blaho-bytu rodiny Rockefellerů, nepřispěl. Naopak: pracovní-ci ústavu se věnovali v té době esoterickým vědeckýmotázkám, které se později ukázaly jako kardinální proamerickou i světovou biomedicínu.

Dodávám také příklad z nové doby, jímž je Hughe-sova nadace řízená donedávna T. Cechem (měl čes-kou babičku). Tato nadace, založená leteckým krá-lem, vytvořila síť nezávislých pracovišť zaměřených

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

na výzkum nejnáročnějších problémů dnešní biome-dicíny. Vede k poznání toho, jak přeprogramovat spe-cializovanou buňku na původní stav, v němž dispo-novala širokými možnostmi specializace (tzv. buňkakmenová).

Z těchto výčtů by při povrchním pohledu mohlo vy-plynout, že všechno zmohou soukromé nadace. To jevšak velký omyl. Z několika baráků začínal po válcefederální výzkum v Bethesdě ve Washingtonu, kdednes vyrostlo velecentrum výzkumu s obrovskýmibudovami ústavů a specializovaných laboratoří (NIH).Proč vlastně americký stát do sféry výzkumu taktozasahuje? Odpověď je prostá: soukromé zdroje zda-leka nestačí jeho potřebě ani žádaným cílům. Mezině patří i často kontroverzní vývoj vakcín proti HIVa poznání molekulárních tajů jeho životního cyklu.Totéž platí o nádorových onemocněních. Federálníinvestice jsou nutné i z toho důvodu, že tak velkorysýa nákladný základní výzkum žádná farmaceutická fir-ma nezaplatí. Přitom jen takový výzkum nás navigujena cestě k získání účinných léků a léčebných postupů.Je třeba dodat, že se vážně uvažuje o možnosti zda-ňovat farmaceutické firmy, aby státu alespoň částeč-ně uhradily prostředky pro výzkum, na jehož základětyto firmy vyvíjejí své léčebné preparáty.

Kde jsme my? Dá se očekávat, že naši miliardářinebo podniky budou subvencovat základní výzkum?Na tuto otázku si odpovězte sami. Zatím nám tedyzbývá již jen státní (dříve federální) podpora. Tedy:jak moudrý je stát, tak bude vypadat i jeho věda. Stát-ní kasu naplňují daňoví poplatníci a ti se ptají ústysvých politiků, k čemu podporované vědecké progra-my slouží. V našem krátkozrace pojatém volno-tržním hospodářství se samozřejmě zaskví každýdobře prodaný lék nebo květnaté přísliby budoucíchléčebných postupů. Je to ale ve skutečnosti celápravda, či hlavně výsledek – slušně řečeno – po-vrchnosti médií, která formují názory veřejnosti? Ví-me, že vynikající preparáty Antonína Holého vzniklyaž po desítkách let úsilí obměnit stavební kameny ge-netické informace (DNA), aby bylo možné je využítv terapii virů? A co poznání způsobu, jak tyto viry fun-gují? Cožpak nepředstavovalo základ pro strategiizásahu vůči nim?

Pokud jste přečetli tyto úvahy, napadne vás jedno-duchá otázka – komu tedy patří odpovědnost za vě-du a kdo ji má financovat? Soukromé zdroje nebostát? Odpověď je jednoznačná: jak stát, tak i velko-podnikatelé. Komu věda patří? Věda patří vědě a li-dem. Věda se odpovídá jedinému tribunálu, a to svě-tové vědě. Je-li přínos našeho výzkumu v tomtosmyslu oceňován i mezinárodní vědeckou obcí, po-

27 ab

tom jde o ocenění nejvyšší. Hledejte hnidopišské me-tody, jak toto kritérium zvažovat, mohu vás ujistit, žeje nenaleznete. Lidem prospívá nejen přínosem no-vého poznání, ale též tím, že je základem nezávislé-ho kritického myšlení, které je předpokladem vzděla-nosti i moudré vlády lidu, tj. demokracie.

Hodně a přitom povrchně se uvažuje o postavenínaší vědy ve světě; chceme tak zvanou vědu špičko-vou. Napadá mne srovnání se špičkou trávní, jednouz prvních jarních jedlých hub, která roste v „čaroděj-ných kruzích“. Věda ovšem není čarodějná, je to oby-čejně jen dobře promýšlená úmorná dřina. V souvi-slosti se špičkovostí si položme otázku, zda tohotovelestavu ostrosti můžeme dosáhnout importem ne-bo originálním úsilím postaveným na zkušenostech,znalostech a myšlenkách vznikajících v našem inte-lektuálním prostředí. Podle mých zkušeností je importnezbytný v oblasti nových metod, bez nichž se mo-derní věda neobejde. Ale jak jsem se po celý životopakovaně přesvědčoval, a to i během dlouhodo-bých pobytů v zahraničí, nezískal jsem významnějšístimulus pro svou práci, vyjímaje velké metodickéi lidské zkušenosti. Ve skutečnosti všechny pokusyzachytit se na vlně spuštěné jinde vedly sice k zají-mavým, ale efemérním výsledkům, neboť vlnobití, sekterým jsme nemohli držet krok, nás brzy přelilo. Zá-klad toho, abychom byli „špičkoví“, je v bohatosti na-šich znalostí, v nezávislých pohledech na vědecképroblémy, solidních a stabilních základech, z nichž sešpičkovost rodí. Jakýkoli monopolismus, představy,že vědecké směry lze unifikovat, podobné problema-tiky slučovat, jsou nesprávné. Opravdový celosvěto-vý přínos vyžaduje určitou kritickou densitu, tj. husto-tu odborníků pracujících v oboru a pro „špičkovost“tak vytvářejících nutný základ. Bez toho vzniká jenbeztvará kaše. Dnešní kapitáni vědy – představovaníRVVI, z nichž mnozí neprošli ani jednou zámořskouplavbou – neví, co všechno obnáší stát se lodníkemna takové plavbě (pozn.: článek vznikl před sestave-ním nové RVVI, viz str. 32). I když snad absolvovalivýlet parníkem do Davle, nikdy dlouhodoběji nepra-covali v zahraniční laboratoři na otázkách, které sisami kladli, nemají nejmenší ponětí o současnýchpožadavcích na vědu. Jsou ale schopni přerovná-vat škatulky a označovat je různými barvičkami; do-konce umí z vědy udělat i politikum a rozehrávathrátky sázející na lidské vztahy a předsudky, počí-taje v to umělé napětí mezi vysokými školamia Akademií věd. �

JAN SVOBODA,Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.

bulletinak

adem

ický

Schválila� Úkony navržené Majetkovou komisí AV ČR ve věci nakládání

s nemovitým majetkem dle zápisu z jejího 13. zasedání, konanéhodne 4. května 2010.

Souhlasila� s podepsáním Rámcové dohody a Prováděcího plánu vědec-

ké spolupráce mezi AV ČR a Vysokou školou společenských vědFrancie (EHESS),

� s tím, aby předseda AV ČR převzal záštitu nad konferencíFrontiers of Quantum and Mesoscopic Thermodynamics 2011,která se bude konat od 25. do 30. července 2011.

Jmenovala� doc. RNDr. Danielu Řezáčovou, CSc. (Ústav fyziky atmosféry

AV ČR, v. v. i.) členkou Komise pro hodnocení výzkumné činnostipracovišť AV ČR za léta 2005–2009 pro vědy o Zemi,

� doc. Ing. Lubomíra Lízala, Ph.D. (Národohospodářský ústavAV ČR, v. v. i.) členem Koordinační komise pro zařazování pracov-níků do nejvyššího kvalifikačního stupně.

Doporučila předsedovi AV ČR, aby� udělil Akademickou prémii:

� doc. Mgr. Pavlu Jungwirthovi, CSc., DSc. (Ústav organic-ké chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.),

� prof. RNDr. Petru Pyškovi, CSc. (Botanický ústav AV ČR,v. v. i.),

� udělil:� čestnou oborovou medaili Bernarda Bolzana za zásluhy

v matematických vědách RNDr. Věře Kůrkové, DrSc. (Ústav in-formatiky AV ČR, v. v. i.),

� čestnou medaili AV ČR De scientia et humanitate optimemeritis prof. RNDr. Jiřímu Čížkovi, DrSc., F.R.S.C. (University ofWaterloo, Ontario, Kanada),

� čestnou oborovou medaili Karla Engliše za zásluhy v so-ciálních a ekonomických vědách prof. Josephu E. Stiglitzovi, Ph.D.(Columbia University, Broadway, New York, USA),

� pamětní medaili Jana Patočky doc. PhDr. Vilému Herol-dovi, CSc. (Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.),

udělil Fellowship J. E. Purkyně:� Ing. Kvidu Stříšovskému, Ph.D., navrženému Ústavem

organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., s účinností od 1. led-na 2011 do 31. prosince 2015 na vědeckou činnost při zaváděnínové problematiky v oblasti výzkumu intramembránových proteas,

� dr. Jörgu Wunderlichovi, navrženému Fyzikálním ústa-vem AV ČR, v. v. i., s účinností od 1. června 2010 do 31. května2015 na vědeckou činnost v oblasti spintroniky, nanoelektronikya optoelektroniky,

28ab

Informace ze 17. zasedáníAkademické rady AV ČR dne 11. května 2010

Akademická rada se zabývala těmito nejdůležitějšími záležitostmi:

z a k a d e m i c k é r a d y

� udělil Prémii Otto Wichterleho v roce 2010 těmto mladým vě-deckým pracovníkům v AV ČR:

I. oblast věd:Ing. Iva Ambrožová, Ph.D. (1980) – Ústav jaderné fyziky AV ČR, v. v. i.,Ing. Jiří Filip, Ph.D. (1977) – Ústav teorie informace a automatizaceAV ČR, v. v. i.,Ing. Roman Gröger, Ph.D. (1976) – Ústav fyziky materiálů AV ČR, v. v. i.,Mgr. Emil Jeřábek, Ph.D. (1977) – Matematický ústav AV ČR, v. v. i.,Ing. Jan Souček, Ph.D. (1977) – Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.,doc. Ing. Jiří Šremr, Ph.D. (1976) – Matematický ústav AV ČR, v. v. i.,Mgr. Viktor Votruba, Ph.D. (1977) – Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.,

II. oblast věd:Mgr. Jiří Doležal, Ph.D. (1975) – Botanický ústav AV ČR, v. v. i.,RNDr. Marek Kovář, Ph.D. (1976) – Mikrobiologický ústav AV ČR,v. v. i.,dr. Céline Levron, Ph.D. (1976) – Biologické centrum AV ČR, v. v. i.,RNDr. Veronika Ostatná, Ph.D. (1979) – Biofyzikální ústav AV ČR,v. v. i.,Mgr. Kamila Réblová, Ph.D. (1977) – Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.,Ing. Petr Sazama, Ph.D. (1975) – Ústav fyzikální chemie J. Heyrov-ského AV ČR, v. v. i.,Mgr. Martin Sládek, Ph.D. (1978) – Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.,RNDr. Alena Zíková, Ph.D. (1979) – Biologické centrum AV ČR, v. v. i.,

III. Oblast věd:Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. (1975) – Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.,PhDr. Hana Hašková, Ph.D. (1976) – Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.,JUDr. Jan Malíř, Ph.D. (1977) – Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i.,PhDr. Filip Smolík, Ph.D. (1975) – Psychologický ústav AV ČR, v. v. i.,Mgr. Michal Šimůnek, Ph.D. (1976) – Ústav pro soudobé dějinyAV ČR, v. v. i.,PhDr. Štěpán Vácha, Ph.D. (1976) – Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.,PhDr. Jiří Woitsch, Ph.D. (1976) – Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.

Vzala se souhlasem na vědomí� opatření provedená k realizaci usnesení XXXVI. zasedání

Akademického sněmu AV ČR.

Vzala na vědomí� informace týkající se aktivit AV ČR k plnění usnesení vlády

České republiky ze dne 22. března 2010 č. 224 ke Zprávě o reali-zaci Koncepce integrace cizinců v roce 2009,� informaci o postupu ředitele Střediska společných činností

AV ČR, v. v. i., J. Malého ve věci ukončení činnosti knihkupectvíAcademia v Ostravě a jeho dosavadních jednáních o ukončení ná-jemního vztahu k domu č. p. 41 v Zámecké ul. v Ostravě.

29 ab

Václav Posejpal se narodil 20. prosince 1874 vevsi Rasochy na Kolínsku. Nejprve studoval na

reálném gymnáziu v Kutné Hoře, později přešel nagymnázium do Hradce Králové, kde maturoval. Zá-jem o matematiku a fyziku jej přivedl ke studiu načeské univerzitě v Praze (1895–1899). Rodina ne-mohla svého syna v dostatečné míře finančněpodporovat, a tak se již na gymnáziu musel živitkondicemi. Filozofickou fakultu pražské univerzityabsolvoval v roce 1899 a o rok později obhájil dok-torskou disertaci. Poté učil na středních školáchv Praze, Hradci Králové a posléze na KrálovskýchVinohradech. Jeho pedagogické působení jej pod-nítilo k úvahám o zefektivnění výuky fyziky nastředních školách: zabýval se aplikací matematikyv učebnicích fyziky, zaváděl fyzikální praktika.V akademickém roce 1908–1909 byl na studijnímpobytu v Paříži, kde docházel na přednášky a pra-coval na Collège de France v laboratoři prof. HenriPellata. Zde také vznikla jeho práce o vlivu magne-tického pole na Voltův článek, na jejímž základě bylpo svém návratu do Prahy habilitován. V říjnu 1919se Posejpal stal mimořádným profesorem a v dub-nu 1921 byl jmenován řádným profesorem experi-mentální fyziky na tehdy již samostatné Přírodově-decké fakultě Univerzity Karlovy. V rámci fakultyzastával funkci administrativního ředitele fyzikál-ního ústavu.

Řada referátů a recenzí uveřejněných v odbor-ných časopisech vypovídá o okruzích Posejpalovavědeckého zájmu, z něhož se rodily jeho vlastnípráce. Zprvu se věnoval lomu světla v plynech. Ča-sově náročná pozorování prováděl na Jaminověinterferenčním refraktometru kombinovaném s fo-tometrem sestrojeným podle Lummer-Brodhunovaprincipu. Dalším významným tématem, jímž se za-býval, byly vlastnosti rentgenového záření. Jehokniha Roentgenovy X paprsky z roku 1925 je prvníčeskou prací podávající souhrnný výklad o tomto té-matu. Některé závěry, k nimž později v tomto oborudospěl, však nebyly přijímány bez výhrad.

Od poloviny dvacátých let se věnoval problemati-ce nejmenších tehdy známých částic hmoty. Vypra-coval svébytnou teorii „světového éteru“ tvořeného

p o r t r é t y z a r c h i v u

nehmotnými „neutrony“, které vznikají splynutímprotonu a elektronu. Jeho publikované dílčí vývo-dy o korpuskulárním charakteru světového éteru,jimiž se snažil vysvětlit např. kosmické záření, zá-porný elektrický náboj Země či stabilitu atomů,vzápětí podrobili detailní kritice František Záviškaa Viktor Trkal, kteří je shodně prohlásili za zcelaneudržitelné.

Významná byla jeho aktivita v předních vědec-kých společnostech domácích i zahraničních. Bylčlenem Jednoty československých matematikůa fyziků (od r. 1909 jejím jednatelem). Na výzvuspolkového výboru sepsal důkladný Dějepis Jed-noty českých matematiků (jak zněl původní názevspolečnosti), vydaný r. 1912. Posejpal byl zvolenmimořádným členem Královské české společnostinauk (1923) a České akademie věd a umění (1926).Od založení Československé národní rady bada-telské (1924), která především koordinovala mezi-národní styky v oblasti přírodních a technickýchvěd, se s plným zaujetím podílel na její činnosti.Stál v jejím nejužším vedení ve funkci generálníhosekretáře, účastnil se několika schůzí Mezinárod-ní rady badatelské v Bruselu, v roce 1928 byl zá-stupcem ČSNRB na radiologickém sjezdu veStockholmu. Od roku 1929 byl členem Meziná-rodního výboru pro míry a váhy v Sèvres a podílelse na zřízení československého úřadu pro mírya váhy.

V době svého studijního pobytu ve Francii se staldopisujícím členem Société française de Physiquea rozsáhlé kontakty s francouzskými fyziky udržo-val i nadále. Za své zásluhy byl jmenován rytířemČestné legie, čestné doktoráty mu udělily univerzityv Nancy a v Poitiers.

Václav Posejpal zemřel v Praze 8. dubna 1935. �

JAN BOHÁČEK,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

V dubnu letošního roku uplynulo 75 let od úmrtíVáclava Posejpala, profesora experimentální fyzikyna Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze,výrazné osobnosti české vědy v první třetině 20. století.

VÁCLAV POSEJPAL(1874–1935)

bulletinak

adem

ický

Partnerství soukromého a veřejného sektoru vznikla nazákladě této strategie ve čtyřech oblastech: v roce 2009 se

jednalo o Továrny budoucnosti (Factories of the Future, FoF),Energeticky účinné budovy (Energy-efficient Buildings, EeB)a Zelená auta (Green Cars, GC) a na jaře 2010 byl oficiálněspuštěn Internet budoucnosti (Future Internet, FI). Aktivityprvních tří PPP byly zahájeny v červenci 2009 zveřejněnímprvních výzev.

Továrny budoucnosti (FoF)V sektoru výroby se výzkum zaměří na nové a udržitelné

výrobní technologie, materiály, procesy a na oblast informač-ních a komunikačních technologií s finanční podporou ve vý-ši 1,2 miliardy eur – polovina je alokována z unijního7. rámcového programu, druhou polovinu dodá průmysl. Pro-střednictvím tohoto PPP budou moci evropské výrobní pod-niky, zvláště ty malé a střední, lépe čelit tlaku světové konku-rence.

Energeticky účinné budovy (EeB)Budovy spotřebovávají v EU 40 % veškeré energie a velkou

mírou se podílejí i na produkci skleníkových plynů. PPP se za-měří nejen na výstavbu energeticky úspornějších budov, alei na použití nových postupů a materiálů při rekonstrukcích bu-dov starších. Pro tyto aktivity je k dispozici jedna miliarda eur;polovina ze zdrojů EK prostřednictvím 7. RP a polovina od sou-kromých investorů.

Zelená auta (GC)Automobilový průmysl získá pět miliard eur (čtyři miliardy po-

skytne Evropská investiční banka prostřednictvím půjček narozvoj, jednu miliardu na výzkum dodají EK a průmysl). Do stra-tegického plánu patří především výroba ekologičtějších auto-mobilů a vývoj inteligentnějších dopravních systémů včetněelektrifikace silniční a městské dopravy i výzkumu hybridníchtechnologií.

Internet budoucnosti (FI)Na toto nejmladší PPP, jehož první výzva bude zveřejněna

v červenci 2010, je vyčleněno celkem 600 milionů eur (načástce se opět stejnou mírou podílí EK a průmysl), s jejichžpomocí odborníci vyvinou inteligentní a účinné evropské sys-témy pro méně přetíženou dopravu, nižší emise a lepší zdra-votní péči.

30ab

Plán evropské hospodářské obnovy ze závěru roku 2008 zahrnuje vytvářenínových partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem (Public-Private Partnership – PPP)

s cílem nasměrovat investice do výzkumu a vývoje v nejdůležitějších odvětvíchevropského průmyslu.

EVROPA POSILUJE PARTNERSTVÍVEŘEJNÉHO A SOUKROMÉHO SEKTORU

V OBLASTI VÝZKUMU A VÝVOJE

z B r u s e l u

Opartnerstvích odborníci diskutovali v dubnu 2010 ve Valenciina konferenci The European RTD Framework Programmes:

From Economic Recovery to Sustainability, kterou společněorganizovalo španělské předsednictví v Radě EU a Evropskákomise. Sympozium hostilo více než 2500 účastníků. Jednímz důležitých poselství, o němž hovořili zástupci průmyslui akademické sféry, byla potřeba spolupráce mezi sektory,která bude založená na jasných pravidlech, transparentnos-ti, důvěře a na stejnoměrném nasazení a investicích ze stranyprůmyslu i veřejné sféry. Shodně označovali PPP za užitečnýnástroj, jehož potenciál je nutné využít co nejefektivněji. Zdů-raznili také úlohu malých a středních podniků, které tvoří na-prostou většinu soukromých subjektů v Evropě (v některýchzemích až 99 %).

Spolupráce veřejného a soukromého sektoru prostřednictvímevropských technologických platforem, společných technolo-gických iniciativ a PPP byla hlavním tématem další bruselskékonference – European technology platforms – working togetheron societal challenges. Její závěry a doporučení účastníků vez-me Evropská komise v úvahu při sestavování nové Strategie EUpro výzkum a inovace, kterou má EK v úmyslu zveřejnit v zá-ří 2010. Klíčovými prvky budou podle slov komisařky pro vý-zkum a inovace Máire Geoghegan-Quinnové nová evropskávýzkumná a inovační partnerství (Research and InnovationPartnerships, RIPs), která sice nejsou žádným novým nástro-jem, ale poskytnou integrující rámec existujícím, výše uvedenýminiciativám včetně např. Evropského technologického a inovač-ního institutu nebo celoevropského programu pro průmyslovývýzkum EUREKA. Cílem těchto partnerství je zabránit frag-mentaci a duplicitě výzkumných aktivit.

Poznat blíže první tři partnerství veřejného a soukroméhosektoru (FoB, EeB a GC) umožní zájemcům informační denk druhé výzvě, který se uskuteční v Bruselu dne 9. července 2010.Více informací naleznete na webových stránkách http://ec.eu-ropa.eu/research/industrial_technologies/lists/events-fp7-information-day-2010_en.html. �

ANNA VOSEČKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaV, Brusel,

Technologické centrum AV ČR

31 ab

VÝZKUMNÍCI BY MĚLI TRÁVITVÍCE ČASU V LABORATOŘÍCHNEŽ U KANCELÁŘSKÉHO STOLUEvropská komise zveřejnila 29. dubna 2010 plán na zjednodušení postupůpři žádání o granty EU a jejich následnou správu. Jedná se o třináctistránkové sděleníEvropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výborua Výboru regionů COM(2010)187 s názvem Zjednodušování implementacevýzkumných rámcových programů.

Při sestavování návrhů Komise vycházela z výsledků veřej-ných konzultací, které se uskutečnily v podzimních měsících

loňského roku, a ze zkušeností se správou projektů probíhajícího7. rámcového programu. Ze strany Komise jde o významný krok,jenž je v souladu s novou strategií EU Evropa 2020 a který pod-poří výzkum a inovace s cílem oživit evropskou ekonomikua zajistit nové zdroje růstu a zaměstnanosti.

Komisařka pro výzkum, inovace a vědu Máire Geoghegan--Quinnová při této příležitosti uvedla: „Cílem našich návrhů jeomezit administrativní zátěž související s evropskými výzkum-nými programy. Je třeba, aby se do nich zapojili nejlepší vý-zkumní pracovníci a inovativní společnosti a aby se mohli sou-středit na výsledky své práce; nikoli na papírování. Pomůže tooživit evropské hospodářství a zlepší kvalitu života. Musíme aleposílit především účast malých a středních podniků, čehož lzedosáhnout, aniž by byla oslabena finanční kontrola. Vyzývámeproto ostatní instituce EU, aby nás v tomto úsilí podpořily.“Zmínila též petici TRUST RESEARCHERS, kterou do uvede-ného dne podepsalo téměř 11 000 lidí ze 44 zemí – z toho ví-ce než 300 podpisů je z České republiky a plně se ztotožnilas jejím obsahem.

V první části dokumentu Komise rekapituluje realizovanékroky a navrhuje nové, které lze provést za stávajících právnícha regulačních předpisů. V prvním případě se jedná např. o sní-žení počtu odevzdávaných formulářů a výkazů, využívání efek-tivnějších nástrojů informačních technologií (uživatelsky vstřícnéaplikace), odborné poradenství žadatelům, založení záručníhofondu a zavedení jednotného nástroje pro registraci účastníkůprojektů. Mezi tyto aktivity patří též vznik dvou nových výkon-ných agentur (2007), jež spravují projekty – Výkonné agenturypro výzkum (REA) a Výkonné agentury Evropské rady pro vý-zkum (ERCEA). Další změny začne Komise realizovat co nej-dříve. Jednat se bude např. o konzistentním uplatňování pravi-del (zvláště v případě auditů) a zlepšení struktury a obsahuvýzev k předkládání návrhů. Ještě dále Komise postoupí poschválení revidovaného znění Finančního nařízení, jehož zve-řejnění je plánováno na květen či červen 2010.

Podle komisaře pro rozpočet Janusze Lewandowského „[…]podpoří revidované finanční nařízení koncepci zjednodušení fi-nancování výzkumu konkrétními návrhy právních předpisů,čímž umožní vytvoření jednodušších pravidel, která usnadnípřístup k financování z fondů EU malým a středním podnikůmnebo nevládním organizacím“.

Ve druhé části sdělení Komise předkládá návrhy na změnustávajících pravidel financování, aby umožnila radikálnější

zjednodušení a zároveň zachovala účinnou kontrolu. O těchtozměnách rozhodne Evropský parlament a Rada EU. Komisenavrhuje častější používání metodik pro výpočet průměrnýchnákladů, které nevyžadují samostatné a pracné vyúčtováníkaždé malé položky vynaložené v rámci projektu. Komise rov-něž usiluje, aby bylo možné používat stejné účetní postupypro financování z prostředků EU jako pro financování výzku-mu z vnitrostátních prostředků. Realizací tohoto návrhu dojdek výrazným časovým úsporám a ke snížení počtu chyb přiúčtování.

S uskutečněním třetího typu plánovaných změn se počítáv budoucích rámcových programech pro výzkum. Ke zvažova-ným možnostem patří např. přechod k platbám podle dosaže-ných výsledků, což by znamenalo, že příjemci by byli placenipaušálně za plnění konkrétních vědeckých úkolů a museli byprokázat, že je splnili efektivním a účinným způsobem, na-místo aby vykazovali každou jednotlivou položku nákladůzvlášť. Tento způsob podporuje i Evropský účetní dvůr. (Pozn.autorky: otázkou je, zda navrhovaný systém zpětných platebnení v kontradikci s prohlášením Komise, že je nutné usnad-nit zapojování malých a středních podniků a nevládních or-ganizací.)

K dalším změnám jistě přispěje i hodnocení v polovině obdo-bí platnosti současného 7. rámcového programu, které Komisenedávno zahájila jmenováním skupiny nezávislých odborníkůpod vedením generálního ředitele Švédské rady pro výzkum ži-votního prostředí, zemědělství a územního plánování (Formas)Rolfa Annerberga. Jejím úkolem bude do podzimu letošního ro-ku vypracovat hodnotící zprávu o průběhu, efektivitě a dopa-dech největšího unijního programu a navrhnout účinná opatře-ní pro jeho zdokonalení. �

ANNA VOSEČKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaV, Brusel,

Technologické centrum AV ČR

bulletin

ab 32

akad

emick

ýr e s u m é

THE EVENTThe Learned Society of the Czech RepublicThe Learned Society’s two-day General Assemblytook place at the Hall of Patriots of the Carolinum Mayand at the ASCR’s main building 17–18 May, 2010.The Society primarily encourages the free developmentof science in all its aspects through dissemination ofscientific ideas and concepts to the general public,by awakening a thirst for and delight in scientificknowledge within society, and through supportingthe enhancement of the level of education anda creative, rational and humanly responsible climate inthis country. At this General Assembly, Ivan Hlaváček,well-known historiographer, and Karel Štulík, renownedchemist and former president of the Czech ScienceFoundation, were bestowed the Medal of the LearnedSociety of the Czech Republic for their contributionsto the advancement of science. The Scientist Awardswere presented to embryologist and histologist JanEvangelista Jirásek of the Institute for the Care ofMother and Child, and sinologist Oldřich Král of CharlesUniversity. The Junior Scientist Awards were givento Jan Dušek also of Charles University and JiříŠedý of Institute of Experimental Medicine ASCR.The Learned Society Awards were presented topedagogues Jarmila Ichová and Helena Kommová fortheir significant work in advancement of scienceamong young students. The Grammar School StudentAwards were presented to 11 students from Czechprimary schools.

TOPIC OF THE MONTHKonrad P. Liessmann visited PragueIn this issue, we present an interview with KonradP. Liessmann, an Austrian philosopher from the Universityof Vienna who is well-known for his essay Theory ofUneducation. This work is critical of the Europeaninstitutions of higher edication.

NEW PROJECTProject ALISIThe aim of ALISI is to establish and operate well--equipped regional R&D centers developing diagnosticmethods and technologies focused on the micro andnano worlds. Project preparation and implementationis administered by the Institute of Scientific Instrumentsof ASCR. The professional orientation of ALISI isbased on the more than fifty year tradition of thisinstitute. The institute successfully develops the fieldsof diagnostics and technologies using the methodsof electron microscopy and lithography, magneticresonance, laser interferometry, electron and laserbeam welding, thin film deposition by magnetronsputtering, cryogenics, and construction of new scientificinstruments. Results of its scientific work are used bypartners active not only in the Czech Republic but alsoabroad. Due to its focus on applications, the existenceof this center will be a new impetus towards broadeningcooperation with Czech as well as abroad industrialpartners, universities, medical facilities and R&Dinstitutes.

RADA PRO VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE v novém složeníVláda České republiky jmenovala dne 10. května 2010 nové členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace.Jsou jimi:

Ing. Jan Fischer, CSc., předseda vlády ČR;PhDr. Miroslava Kopicová, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy;Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., předseda České konference rektorů, rektor Masarykovy univerzity v Brně;Prof. Ing. Vladimír Haasz, CSc., předseda Rady vysokých škol, ČVUT;Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c., předseda Akademie věd České republiky;Ing. Jaroslav Míl, MBA, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR;Ing. Pavel Kafka, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR;Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc., rektor Univerzity Karlovy v Praze;Prof. Ing. Stanislava Hronová, CSc., prorektorka pro vědu a výzkum Vysoké školy ekonomické v Praze;Prof. RNDr. Tomáš Opatrný, Ph.D., proděkan pro vědecké a výzkumné záležitosti Univerzity Palackého v Olomouci;Prof. Ing. Rudolf Haňka, MA, Ph.D., FEng., Vysoká škola ekonomická v Jindřichově Hradci;Ing. Karel Aim, CSc., člen Akademické rady AV ČR, Ústav chemických procesů AV ČR;Prof. RNDr. Pavel Hobza, DrSc., Ústav organické chemie a biochemie AV ČR;Prof. Ing. Karel Pospíšil, Ph.D., MBA, Centrum dopravního výzkumu v Brně;Doc. Ing. Jiří Cienciała, CSc., člen představenstva Třineckých železáren, a. s.;Doc. RNDr. Karel Oliva, Ph.D., předseda Vědecké rady AV ČR;Ing. Zbyněk Frolík, ředitel Linet spol. s r. o.

NOVÉ KNIHYNEJPRODÁVANĚJŠÍ KNIHYV KNIHKUPECTVÍ ACADEMIAV KVĚTNU 2010

� 1. Klíma, I. – Moje šílené století II� 2. Frank, N. – Můj otec – Účtování� 3. Carroll, S. B. – Nekonečné,

nesmírně obdivuhodnéa překrásné (s podporou AV ČR)

� 4. Cohen, M. – Filozofické příběhy� 5. Hermann, T., Cílek, V. (ed.)

– Jan Evangelista Purkyně– Útržky ze zápisníku zemřeléhopřírodovědce (s podporou AV ČR)

Tituly ostatních nakladatelů:

� 1. Behringer, W. – Kulturní dějinyklimatu – Od doby ledovépo globální oteplování, Paseka

� 2. Koukolík, F. – Jádro, Galén� 3. Friedman, G. – Příštích sto let,

Argo, Dokořán� 4. Nálevka, V. – Horké krize

studené války, Vyšehrad� 5. Hubková, J. – Fridrich Falcký

v zrcadle letákové publicistiky,FF UK a Togga

Knihkupcův tip:

� Verner, M. – Chrám světa – svatyně,kulty a mysteria starověkého Egypta,Academia

ŠÁRKA HOLÁ,vedoucí knihkupectví Academia,Václavské náměstí 34, Praha 1

HORA DUŠEMnohovrstevnatý román o hledání vlastní identity je dílem čínského prozaika, dramatika,

básníka a malíře Gao Xingjiana, držitele Nobelovy ceny za literaturu z roku 2000. Knihase stala světovým bestsellerem a byla přeložena do více než třiceti jazyků.

Xingjian, G., Academia, Praha 2010. Vydání 1.

FILOZOFICKÉ PŘÍBĚHYAčkoli se nejedná o dějiny filozofie, pomůže tato publikace mnohé z nich lépe pochopit.

Autor se jednotlivým velikánům věnoval především po lidské stránce – příběhy a někdy ažpikantní historky ze života a soukromí významných filozofů – konfrontoval s jejich uče-ním… zdalipak nepijí víno a nekáží vodu?

Cohen, M., edice Galileo, Academia, Praha 2010. Vydání 1.

JAN EVANGELISTA PURKYNĚ: ÚTRŽKY ZE ZÁPISNÍKUZEMŘELÉHO PŘÍRODOVĚDCEKe 160 let starému, avšak přesto stále aktuálnímu Purkyňovu textu připojili současní

filozofující přírodovědci a historici soubor esejí, jež se snaží tento text přiblížit a rozvinoutho (O duši Země a romantické vědě). Purkyně rozvažuje, zda je Země bytost, zda má svéhovlastního ducha a jak probíhala evoluce; jedná se o nejfilozofičtější dílo, vyznání a syntézuživotních názorů nejvýznamnějšího českého přírodovědce 19. století.

Hermann, T., Cílek, V. (ed.), Academia, Praha 2010. Vydání 1.

SVĚT KNIHY 2010: Academia lákalana Ivana Klímu a Miroslava VerneraV Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti v Holešovicích se pod záštitou ministra

kultury ČR, primátora hl. m. Prahy a starosty Městské části Praha 7 konal ve dnech13.–16. května Svět knihy 2010. V pořadí již 16. knižní veletrh je největší podobnou akcína území České republiky.

Obdobně jako v minulých letech „rozbilo“ na prestižním knižním festivalu svůj stánek Na-kladatelství Academia, které pro dychtivé čtenáře připravilo knižní novinky i oblíbené auto-gramiády svých kmenových autorů – tentokrát archeologa a egyptologa Miroslava Vernera(rozhovor chystáme do letního dvojčísla AB) a spisovatele Ivana Klímy. Jeden z nejznáměj-ších a nejpřekládanějších českých spisovatelů podepisoval pokračování svých pamětí Moješílené století II, za něž nedávno získal ocenění Magnesia Litera (viz AB 5/2010).

lsd

FOTO

:LUD

ĚKSV

OBO

DA,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

STOLETINY SPOJENÝCH ÚSTAVŮLYSOLAJSKÝCH

VŠEC

HNA

FOTA

:LUD

ĚKSV

OBO

DA,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

INFO

TO:A

RCHI

VÚC

HPAV

ČR

Větrné odpoledne propůjčilo 18. května 2010 kulisu účastní-kům setkání na oslavě „stoletin spojených ústavů lyso-

lajských“, půlstoletého výročí dvou badatelských pracovišťsídlících v areálu Akademie věd v Lysolajích – Geologické-ho ústavu a Ústavu chemických procesů. Hosty přivítali ře-ditel Václav Cílek a Olga Šolcová, zástupkyně ředitele JiříhoHaniky (ten si bohužel těsně před akcí zlomil nohu). Po vskut-ku vydařeném a vtipném proslovu předsedy Akademie vědČR Jiřího Drahoše, který se vrátil „na domácí půdu“ (v letech1996–2003 byl ředitelem Ústavu chemických procesů),vystoupil Vlastimil Růžička, náměstek ministryně školství.V areálu sídlí i Ústav experimentální botaniky, jehož ředitelkaEva Zažímalová také pohovořila k hostům. Zájemci se potéza doprovodu Václava Cílka vydali na exkurzi po moderníbudově Geologického ústavu. Oficiální část programu vy-vrcholila odhalením busty profesora Vladimíra Bažantaa předáním pamětních listů pracovníkům Ústavu chemic-kých procesů. Autorem této i předchozí busty prof. EduardaHály (viz AB 11/2008) ve foyer budovy ÚCHP je vynikajícífyzikální chemik a sochař Zdeněk Herman.

red