Embed Size (px)
Citation preview
www.eknizky.sk
STRASTRAŠIDLOŠIDLOCCANTERANTERVILLSKÉVILLSKÉ
OSCOSCAR WILDEAR WILDE
eeknizkknizkyy.sk.sk
V PRAZE HYPERIOV PRAZE HYPERION MN MCMXXX,CMXXX,PŘEKLAD: ARNOŠT PRPŘEKLAD: ARNOŠT PROCHÁZKAOCHÁZKA
www.eknizky.sk
Strašidlo cantervillské by eknizky.sk is licensed under aCreative Commons
Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0International License, except where otherwise noted.
www.eknizky.sk
ObsahObsah
1HLAVA PRVNÍ9HLAVA DRUHÁ15HLAVA TŘETÍ25HLAVA ČTVRTÁ33HLAVA PÁTÁ41HLAVA ŠESTÁ47HLAVA SEDMÁ
53eknizky.sk
vwww.eknizky.sk
www.eknizky.sk
HLAVA PRVNÍ
Když Mr. Hiram B. Otis, americký vyslanec, zakoupilCanterville Chase, každý mu říkal, že prohloupil,neboť nebylo ani nej menší pochybnosti, že v sídletom straší. Ostatně sám lord Canterville, jenž bylmuž nejúzkostlivější počestnosti, měl za svoupovinnost, uvědomiti o věci té Mr. Otise, když se jaliprojednávati podmínky.
– My sami nechtěli přebývati v tomto sídle, děllord Canterville, od doby, kdy má prateta,vévodkyně vdova z Boltonu, byla poděšena až ponával choroby, z které se nikdy úplně neuzdravila,dvěma kostlivčíma rukama, jež se položily na jejíramena, když se oblékala k obědu; i pokládám zasvou povinnost, říci vám, Mr. Otise, že strašidlo bylospatřeno několika žijícími členy mé rodiny, jakož isprávcem farnosti, reverendissimem AugustemDampierem, jenž jest údem Královské koleje vCambridgi. Po nešťastné příhodě, jež potkalavévodkyni, žádný z našich mladších sloužícíchnechtěl u nás setrvati, a velmi často měla ladyCantervillová v noci velice špatný spánek, jehož
1www.eknizky.sk
příčinou byl tajuplný hlomoz, přicházející z chodby az knihovny.
– Mylorde, odpověděl vyslanec, vezmu nábyteka strašidlo inventárně. Přišel jsem z moderní země,kde máme vše, co za peníze lze koupiti; a vzhledemke všem našim čilým mladým hochům, kteří uvádějístarý svět v úžas a kteří unášejí vaše nejlepší hercea primadonny, mám za to, kdyby bylo ještě něcotakového jako strašidlo v Evropě, že bychom to měliv době co nejkratší doma v některém veřejnémmuseu nebo na ulici na podívanou.
– Obávám se, že strašidlo existuje, pravil lordCanterville, usmívaje se, ačkoli asi odolalonabídkám vašich podnikavých impressariů. Je dobřeznámo tři staletí, od roku 1584 fakticky, a objevuje sevždycky před smrtí některého člena naší rodiny.
– Och, domácí lékař jedná rovněž tak, lordeCanterville. Ale není nic takového, pane, jakostrašidlo, a předpokládám, že přírodní zákony nebylypřece suspendovány pro britskou aristokracii.
– Vy jste věru velmi přirození v Americe, pravillord Canterville, jenž neporozuměl úplně poslednípoznámce Mr. Otise, a neděláte-li si nic z toho, že jestrašidlo v domě, je všechno v nejlepším pořádku.Musíte si jen zapamatovati, že jsem vás varoval.
Za několik neděl nato byla koupě uzavřena, ake konci období vyslanec a jeho rodina se odebralina Canterville Chase. Mr. Otisová, jež jako missLucretia R. Tappanová, z 53. ulice, West, byla
OSCAR WILDE
2www.eknizky.sk
proslulou newyorkskou kráskou, byla dosud velmikrásná žena prostředního věku, s hezkýma očima anádherným profilem. Mnoho amerických dam, kdyžopustí rodnou zemi, si dodává vzhledu chronickychorobných osob v domněnce, že je to formaevropské zjemnělosti,ale Mrs. Otisová neupadlanikdy do tohoto bludu. Měla velkolepou konstitucia skutečně podivuhodný nadbytek životní síly. Vpravdě byla v mnohém směru úplně anglická a bylaznamenitým příkladem pro fakt, že máme za našichdnů skutečně všechno společné s Amerikou,vyjmouc ovšem jazyk. Její nejstarší syn, pokřtěnýrodiči Washington v záchvatu vlastenectví, jehožneustále litoval, byl plavovlasý, dosti slušněvypadající mladý muž, jenž se kvalifikoval proamerickou diplomacii, řídě Nemecké a Newportskékasino po tři období za sebou, a také v Londýně byldobře znám jako výborný tanečník. Gardenie ašlechtictví byly jeho jedinou slabostí. Jinak byldokonale rozumný. Miss Virginia E. Otisová bylapatnáctiletá dívenka, pružná a roztomilá jakokolouch, s pěknou otevřeností ve velikých modrýchočích. Byla podivuhodnou amazonkou a závodilakdysi na svém pony se starým lordem Biltonemdvakrát kolem parku, při čemž zvítězila o půldruhoukoňskou délku, právě před sochou Achillovou, naohromnou radost mladého vévody z Cheshiru, jenžna místě o ni požádal a byl poslán svými poručníkyještě téhož večera nazpět do Etonu, všecek zalit
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
3www.eknizky.sk
slzami. Po Virginii přišla dvojčata, jimž se obyčej-ně říkalo „pruhy a hvězdy“, poněvadž se jimi stálechlubili. Byli to rozkošní hoši, a mimo ctihodnéhovyslance jediní opravdoví republikáni v rodině.
Ježto leží Canterville Chase sedm mil odAscotu, nejbližší železniční stanice, telegrafoval Mr.Otis, aby se jim poslal waggonette, a vydali se nacestu v náladě velice veselé. Byl líbezný červencovývečer, a vzduch byl lahodný vůní sosnových lesů.Chvílemi bylo slyšeti doupňáka, vrkajícího nej slad-ším hlasem, nebo bylo zříti hluboko v šumícíchkapradinách lesklá prsa bažantů. Malé veverky sedívaly na ně s buků, když jeli mimo, a králíci utíkaliklestím nebo po mechovitých pahrbcích, tyčíce bíléocasy do vzduchu. Ale jakmile vjeli do stromořadína Canterville Chase, nebe se pokrylo náhle mraky,zvláštní ticho, jak se zdálo, se rozhostilo v ovzduší, aveliké hejno havranů přeletělo nehlučně nad jejichhlavami, a než dorazili k domu, padlo několiktěžkých kapek deště.
Na prahu stála, aby je uvítala, stará žena, čistěoděná černými hedvábnými šaty, v bílém čepečku azástěře. Byla to Mrs. Umneyová, hospodyně, kterouMrs. Otisová na vřelou prosbu lady Cantervillovépřivolila ponechati v jejím dřívějším postavení.Udělala každému z nich hlubokou poklonu, kdyžvystoupili, a pravila krouceným, starosvětskýmzpůsobem:
– Budte vítáni na Canterville Chase!
OSCAR WILDE
4www.eknizky.sk
Následujíce ji, vešli krásným hallem vtudorském slohu do knihovny, dlouhého a nízkéhopokoje, vykládaného zčernalým dubovým dřevem,na jehož konci bylo veliké okno z pestrého skla. Tamnalezli čaj, připravený pro ně, a když byli odložilipláště, usedli a rozhlíželi se, zatím co Mrs. Umneyováje obsluhovala.
Znenadání zahlédla Mrs. Otisová temněrudouskvrnu na podlaze, právě vedle krbu, a nevědoucnijakž, co to asi znamená, řekla k Mrs. Umneyové:
– Obávám se, že zde bylo něco rozlito.– Ano, paní, odvětila stará hospodyně tichým
hlasem, krev byla prolita na tomto místě.– Jak hrozné, zvolala Mrs. Otisová; nemám
naprosto ráda krvavých skvrn v přijímacím pokoji.Musí se to ihned odstraniti.
Stará žena se usmála a odpověděla týmž tichým,tajuplným hlasem:
– To je krev lady Eleonory z Cantervillu, ježbyla právě na tomto místě zavražděna svým vlastnímmanželem, sirem Simonem z Cantervillu, roku 1575.Sir Simon ji přežil o devět roků a zmizel náhle zaokolností velice tajuplných. Jeho tělo nebylo nikdynalezeno, ale jeho hříšná duše straší stále na Chase.Krvavé skvrně velice se podivovali turisté a jinéosoby, a nelze jí odstraniti.
– To všecko je nesmysl, zvolal WashingtonOtis; Pinkertonův „Nepřekonatelný čistič skvrn avzorný cidič“ vyčistí to ve vteřině, a než mohla
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
5www.eknizky.sk
ulekaná hospodyně zakročiti, poklekl a třel čilepodlahu tyčinkou, podobající se černému líčidlu. Zaněkolik okamžiků nebylo možno shlédnouti nijakéstopy po krvavé skvrně.
– Věděl jsem dobře, že Pinkerton ji zmůže,zvolal vítězně, rozhlížeje se po podivující se rodině;ale sotva pronesl tato slova, hrozný plamen bleskuozářil temný pokoj, a strašné zadunění hromuvymrštilo všecky na nohy, a Mrs. Umneyováomdlela.
– Jaké hrozné podnebí! pravil klidně americkývyslanec, zapaluje si dlouhý manillský doutník.Myslím, že tato stará země je tak přelidněna, že nemás dostatek slušného počasí pro všechny. Byl jsemvždy toho názoru, že vystěhovalectví jest jedináspása Anglie.
– Drahý Hirame, zvolala Mrs. Otisová, co sipočneme s ženou, která omdlévá?
– Napočteme jí to jako za rozbitou věc, odvětilvyslanec; pak nebude již omdlévati; a skutečně Mrs.Umneyová za několik okamžiků nabyla vědomí.Nicméně nebylo pochybnosti, že je neobyčejněrozrušena, a varovala přísně Mr. Otise, aby se střehl,aby dům nestihla nějaká nehoda.
– Viděla jsem na vlastní oči věci, pane, pravila,že se ježily každému poctivému křesťanu vlasy nahlavě, a po mnoho nocí nemohla jsem zavříti oka kspánku pro strašné věci, které se zde děly.
Avšak Mr. Otis a jeho manželka ubezpečili
OSCAR WILDE
6www.eknizky.sk
dobrou duši co nejživěji, že nemají strachu předstrašidly, a když byla vzývala požehnáníProzřetelnosti na svého nového pána a paní a vyjed-nala zvýšení platu, vybelhala se stará hospodyně dosvého pokoje.
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
7www.eknizky.sk
www.eknizky.sk
HLAVA DRUHÁ
Bouře divoce zuřila po celou noc, ale neudálo se nicobzvláště pozoruhodného. Když příštího rána sešlidolů ke snídaní, nalezli na podlaze opět strašnoukrvavou skvrnu.
– Nemyslím, že by to bylo vinou „Vzornéhocidiče“, pravil Washington, neboť vyzkoušel jsem jejve všemožných případech. To udělalo asi strašidlo.
I vytřel skvrnu po druhé, ale příštího jitra seobjevila opět. Třetího jitra bylo tomu zase tak, ačkoliMr. Otis sám zavřel knihovnu a odnesl klíč nahoru.Celá rodina se nyní o to zajímala; Mr. Otis počínaltušiti, že byl příliš dogmatický, popíraje existencistrašidel, Mrs. Otisová pronesla úmysl, že vstoupído Psychické společnosti, a Washington připravovaldlouhý list pánům Myersovi a Podmorovi o stálostikrvavých skvrn, když souvisejí se zločinem. Tétonoci byly všecky pochybnosti o objektivní existencipřízraků navždy odbyty.
Den byl parný a slunečný; a za večerního chladucelá rodina si vyjela. Vrátili se domů teprve v devěthodin, a lehce se navečeřeli. Rozmluva nezabočilaani v nejmenším na strašidla, takže scházely tedy i
9www.eknizky.sk
nej elementárnější podmínky vnímavého očekávání,jež předcházejí tak zhusta vzniku psychických jevů.Předměty, o nichž se rozmlouvalo, jak jsem sedověděl později od Mr. Otisa, byly prostě takové, ja-ké tvoří obvyklý rozhovor vzdělaných Američanůlepších tříd, na příklad ohromná převaha miss FannyDavenportové nad Sárou Bemhardtovou jakoherečkou; obtíž dostati zelené obilné klasy,pohankové calty a kukuřicový pudding i v nejlepšíchanglických domech; důležitost Bostonu v rozvojivšesvětové duše; výhody systému poukázek nazavazadla při cestách po dráze; a lahoda new-yorkského přízvuku u přirovnání k londýnskémuprotahování slov. Nijaká zmínka nebyla učiněna onadpřirozeném, aniž se stala jakákoliv narážka nasira Simona z Cantervillu. V jedenáct hodin serodina odebrala na lože, a v půl dvanácté byla všeckasvětla zhašena. Po nějaké době nato byl Mr. Otisprobuzen zvláštním hlomozem na chodbě před svouložnicí. Znělo to jako chřestot kovu, a jak se zdálo,blížilo se to vždy víc a více. Povstal ihned, rozžehlzápalku a podíval se na hodiny. Byla právě jednahodina. Byl úplně kliden, a sáhl si na tepnu, ježnebyla ani trochu horečná. Zvláštní hlomoz trvaldále, a zároveň slyšel jasně zvuk kročejů. Obul sitrepky, vzal ze svého toiletního stolku podlouhloulahvičku a otevřel dveře. Zrovna naproti sobě spatřilv bledém svitu měsíčním starého člověka strašnéhovzhledu. Jeho oči byly jako řeřavé uhlí; dlouhé šedivé
OSCAR WILDE
10www.eknizky.sk
vlasy splývaly mu zcuchány a zkrouceny na ramena;jeho šat, starodávného střihu, byl ušpiněn arozedrán, u zápěstí a u kotníků visely mu těžké řetězya rzivá pouta.
– Drahý pane, děl Mr. Otis, žádám vás conejnaléhavěji, abyste si naolejoval řetězy, a přinesljsem vám za tím účelem lahvičku Tammanyho„Mazadla s vycházejícím sluncem“. Tvrdí se, že přijediném použití již je zcela účinné, a na obalu jeněkolik osvědčení této věci od některých z našichnej významnějších domácích duchovních. Nechámji zde pro vás vedle nočního světla, a bude mipotěšením opatřiti vám ho více, budete-li si přáti.
Při těchto slovech vyslanec Spojených státůpostavil lahvičku na mramorový stůl a zavřev dveřeodebral se opět na lože.
Na okamžik stálo strašidlo cantervillské zcelanehybné v přirozeném rozhořčení; mrštivší pakprudce lahvičkou na leštěnou podlahu, prchlochodbou, vyrážejíc temné stony a vydávajíc příšernýzelený svit. Ale právě když dorazilo k začátkuhlavního dubového schodiště, rozlétly se dveře, dvěpostavičky bíle oděné se objevily a veliká poduškazasvištěla mu kolem hlavy. Zřejmě nebylo záhodnomařiti času, i použivší rychle čtvrtého rozměruprostoru jako prostředku k útěku, zmizelo zaopážkou zdi, a v domě byl opět úplný klid.
Dostávši se do tajného pokojíku v levém křídle,opřelo se o měsíční paprsek, aby zase nabylo dechu, a
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
11www.eknizky.sk
jalo se zkoumati a ujasňovati si své postavení. Nikdynebylo za své třistaleté skvělé a nepřetržité životnídráhy tak hrubě uraženo. Vzpomnělo si navévodkyni vdovu, již poděsilo až po nával choroby,když stála před zrcadlem v krajkách a diamantech;na čtyři služebné, jež učinilo hysterickými pouze tím,že na ně vyšklebilo zuby mezi záclonami jedné znadbytečných ložnic na správce farnosti, jemužzhasilo svíci, když se vracel pozdě z knihovny, a jenžbyl od oné doby stále v ošetřování sira WilliamaGulla, skutečný mučedník nervových poruch a nastarou paní z Trémouillacu, jež byla, probudivši sečasně z rána a uzřevši v křesle u ohně kostlivce,čtoucího její deník, upoutána na lože po šest nedělzáchvatem mozkové horečky a jež se smířila,uzdravivši se, s církví a přerušila styky s pověstnýmskeptikem panem de Voltaire. Vzpomnělo si také nastrašnou noc, kdy ničemný lord Canterville bylnalezen, duse se, v svém toiletním pokoji s károvýmspodkem hluboko v hrdle a doznal, zrovna nežzemřel, že otaškařil Karla Jakuba Foxe u Crockfordao padesát tisíc liber pomocí právě této karty, apřisahal, že strašidlo jej přinutilo, aby ji spolkl.Všechny jeho veliké činy přišly mu opět na mysl, odsklepmistra, jenž se zastřelil ve špižírně, ježto uzřelzelenou ruku, jak bubnuje na okenní tabuli, pokrásnou lady Stutfieldovou, jež byla nucena stálenositi kolem krku černou sametovou stuhu, abyzakryla stopu pěti prstů, vypálenou na její bílé pleti,
OSCAR WILDE
12www.eknizky.sk
a jež posléze se utopila v rybníku na konci Králov-ského stromořadí. S nadšeným egotismemopravdového umělce probíralo své nejslavnějšívýkony a usmálo se trpce na sebe, vyvolavši si v myslisvé poslední vystoupení jako „Rudý Ruben anebUškrcený kojenec“, svůj – but jako „Obr Gibeon,Upír z Bexley Mooru“, a furore, jež vyvolalo za roz-košného červnového večera jen tím, že hrálo vkuželky svými vlastními kostmi na lawn-tennisovémhřišti. A po tom všem přijde několik mizernýchmoderních Američanů a nabídne mu „Mazadlo svycházejícím sluncem“ a hází mu podušky na hlavu!To je naprosto nesnesitelno. Nad to nikdy senenakládalo v dějinách takovým způsobem sestrašidlem. Proto se rozhodlo, že se pomstí, a setrvaloaž do rozednění v postoji hlubokého zamyšlení.
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
13www.eknizky.sk
www.eknizky.sk
HLAVA TŘETÍ
Když druhého dne rodina Otisova se shromáždilau snídaně, rozmlouvala dosti dlouho o strašidle.Vyslanec Spojených států byl ovšem poněkudrozmrzen, shledav, že jeho dar nebyl přijat.
– Nemínil jsem, pravil, učiniti strašidlu osobníurážky, a musím říci, že vzhledem k dlouhé době, pokterou je v domě, nepokládám ani v nej menším zazdvořilé, házejí-li se mu podušky na hlavu.
Velice správná to poznámka, při níž, rmoutímne říci to, dvojčata vybuchla v radostný smích.
– Ale s druhé strany, pokraěoval, odmítne-liskutečně „Mazadlo s vycházejícím sluncem“,budeme nuceni odníti mu jeho řetězy. Jinak nebyloby prostě možno spáti za takového hlomozu,ozývajícího se před ložnicemi.
Ale do konce týdne nebyli rušeni, a jediná věc,jež poutala trochu pozornost, bylo stálé obnovováníkrvavé skvrny na podlaze v knihovně. To bylo zajistévelice podivné, ježto dveře do ní byly vždy zavírányna noc Mr. Otisem na klíč a ježto okna byla důklad-ně zabedňována. Chameleonní barva skvrnyvzbuzovala také mnoho poznámek. Některého jitra
15www.eknizky.sk
byla tmavé (téměř indické) červeni, jindy opět bylarumělková, a někdy bohatě purpurová, a kdysi, kdyžpřišli dolů k rodinným modlitbám podle prostýchobyčejů svobodné reformované biskupské církveamerické, shledali, že jest jasně smaragdově zelená.Samozřejmo, že tyto kaleidoskopické přeměny velicebavily společnost, a každého večera se činily o věci téhojné sázky. Jediná osoba, jež se nezúčastnila těchtožertů, byla malá Virginie, jež z nějakého neznáméhodůvodu byla vždy velice zarmoucena při pohledu nakrvavou skvrnu, a byla by se bezmála rozplakalaonoho jitra, kdy byla smaragdově zelená.
Druhé vystoupení strašidla se událo za nedělnínoci. Krátce potom, co se odebrali na lože, byli náhlevzbouřeni hrozným třeskem v hallu. Seběhli seschodů a shledali, že veliká souprava staré výzbrojese uvolnila od svého podstavce a padla na kamennoupodlahu, a strašidlo cantervillské sedělo v křesle svysokým lenochem a třelo si kolena s výrazem děsnébolesti v tváři. Dvojčata, jež si přinesla plozory, vy-střelila na ně ráz dvě kuličky s onou jistotou oka,které lze nabýti jenom dlouhým a horlivým cvikemna učiteli krasopisu, a vyslanec Spojených státůnamířil na ně revolver a vyzval je podle kalifornskéetikety, aby zvedlo ruce do výšky! Strašidlovyskočilo s divým výkřikem zuřivosti a prolétlorychle mezi nimi jako mlha, zhasivši cestou svíciWashingtona Otise a zanechavši je tak všechny vúplné tmě. Když dorazilo nahoru na schody, ovládlo
OSCAR WILDE
16www.eknizky.sk
se opět a rozhodlo, že vyrazí svůj proslulý výbuchdémonického smíchu. Shledalo jej za nejedné příle-žitosti užitečným. Říkalo se, že jím za jedinou noczešedivěla paruka lorda Rakera a že jistě přiměl třifrancouzské guvernantky, že daly výpověd dříve, nežse skončil měsíc. I vyrazil svůj nejhroznější smích, ažse staré klenuté stropy znova a znova jím ozývaly, alesotva zmlkl strašný ohlas, otevřely se dveře a Mrs.Otisová se objevila v bledomodrém županu.
– Obávám se, že vám není dobře, pravila, apřinesla jsem vám lahviěku tinktury doktoraDobella. Jsou-li to žaludeční obtíže, shledáte, že je tovelmi výborný lék.
Strašidlo upíralo na ni zuřivě oči a chystalo seproměniti pojednou ve velikého černého psa, výkon,jímž bylo po zásluze proslulé a jemuž domácí lékařstále přičítal nevyléčitelnou blbost strýce lordaCantervilla, ctihodného Tomáše Hortona. Ale zvukblížících se kročejůzviklal je v jeho krutém úmyslu,že se spokojilo lehkým fosforným zaplanutím azmizelo s hlubokým hřbitovním stonem, právě kdyždvojčata k němu docházela.
Vrátivši se do svého příbytku, zhroutilo seúplně a dostalo záchvat nej prudšího duševníhorozrušení. Sprostota dvojčat a hrubý materialismusMrs. Otisové byl ovšem nesmírně rozlaďující, alenejvíce je zarmucovalo, že bylo neschopno nositibrnění. Doufalo, že se právě moderní Američané ažzatetelí hrúzou při pohledu na strašidlo ve zbroji, ne-
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
17www.eknizky.sk
li z rozumnějšího důvodu, tož aspoň z úcty k svémudomorodému básníku Longfellowovi, nad jehožpůvabnými a poutavými básněmi velmi často zabilomnohou nudnou hodinu, když Cantervillovi dleli vměstě. Nad to byla to jeho vlastní zbroj. Mělo ji nasobě s velikým úspěchem při turnaji v Kenilworthu,a bylo mu pro ni učiněno mnoho vřelých poklonnikým menším než samou Královnou Pannou. Alekdyž si ji oblékalo, bylo docela zmoženo tížíohromného pancíře a ocelové přílby a padlo těžcena kamennou dlažbu, odřevši si krůtě kolena apohmoždivši si kotníky na pravé ruce.
Několik dní nato bylo velice churavo a sotvavůbec vycházelo ze svého pokoje, leda aby udržovalov dobrém stavu krvavou skvrnu. Ale ježto se peč-livě ošetřovalo, zotavilo se a rozhodlo, že učiní třetípokus, aby poděsilo vyslance Spojených států a jehorodinu. Vyvolilo si pro své vystoupení pátek, 17.srpna, a věnovalo velikou část dne přehlídce svýchrouch, rozhodši se posléze ve prospěch velikého širá-ku s červeným perem, rubáše, skládaného narukávech a límečku, a rzivé dýky. K večeru nastaladivoká vichřice s lijavcem, a vítr byl tak prudký, ževšechna okna a dveře v starém domě se třásly apraštěly. To bylo vskutku právě takové počasí, jakémělo rádo. Jeho záměr byl takový: odebere se ne-hlučně do pokoje Washingtona Otise, bude k němudrmoliti nesrozumitelná slova od nohou lůžka abodne jej třikrát do hrdla při zvucích tlumené hud-
OSCAR WILDE
18www.eknizky.sk
by. Zlobilo se obzvláště na Washingtona, neboťvědělo dobře, že on právě má ve zvyku odstraňovatipověstnou krvavou skvrnu cantervillskou, používajek tomu Pinkertonova „Vzorného cidiče“.
Když přivede bezstarostného a šíleně směléhomladíka do stavu podlého děsu, vejde do pokoje,užívaného vyslancem Spojených států a jeho ženou,a položí tam lepkavou ruku na čelo Mrs. Otisové,zatím co bude temným hlasem do ucha jejíhotřesoucího se manžela mumlati nej děsnější tajem-ství umrlčí komory. Pokud jde o malou Virginii,nebylo dosud úplně rozhodnuto v své mysli. Nikdyho neurazila žádným způsobem, a byla hezká amilá.Trochu temných stonů ze šatníku bude více neždostatečné, ale nepostačí-li to, aby se probudila,bude přejížděti po prošívané pokrývce prsty,mrtvičně se svírajícími. Dvojčatům bylo pevněodhodláno dáti notnou lekci. Nejprvé bylo zajistétřeba, aby si jim sedlo na prsa, aby vyvolalo dusivýpocit můry. Ježto jsou jejich lůžka velmi blízko vedlesebe, bude státi pak mezi nimi v podobě zelené,ledově studené mrtvoly, až budou ochromena stra-chem, a nakonec odhodí rubáš a poleze po ětyřechkolem pokoje s bílými, vybělenými kostmi a jednoukoulející se bulvou v úloze „Němého Daniela anebKostrouna sebevrahova“, v níž za nejedné příležitostivzbudilo veliký dojem a již pokládalo za úplně rovno-cennou své vyhlášené úloze „Martina Podivína anebZastřeného tajemství“.
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
19www.eknizky.sk
O půl jedenácté slyšelo rodinu, jak se ubírá nalože. Po nějakou dobu bylo vyrušováno bouřlivýmivýbuchy smíchu dvojčat, která se zřejmě bavila slehkomyslnou veselostí školáků, než se uložila kspánku, ale ve čtvrt na dvanáct všechno zmlklo, akdyž odbíjela půlnoc, vykročilo kupředu. Sova na-rážela o tabule okenní, havran krákoral na kmenistarého tisu a vítr bloudil kvíle kolem domu jakozavržená duše; ale rodina Otisova spala, netušíc své-ho osudu, a přes všechen déšť a bouři bylo možnoslyšeti pevné chrápání vyslance Spojených států.Vystoupilo kradmo z opážky zdi se zlým úsměvemna krutých, svraštělých ústech, a měsíc skryl tvář zaoblakem, když se kradlo mimo veliké arkýřové okno,na němž byl jeho vlastní znak a znak jeho zavražděnémanželky modře a zlatě vymalován. Plížilo se stálekupředu jako zlý stín, že sama temnota, jak se zdálo,pociťovala hnus, když jí kráčelo. Chvílemi mupřipadalo, jako by slyšelo někoho volati, a zastavilose; ale byl to pouze štěkot psa z Červeného dvora, ibralo se dále, mumlajíc podivné kletby z šestnáctéhostoletí a bodajíc chvílemi rzivou dýkou dopůlnoěního vzduchu. Konečne dorazilo na rohchodby, jež vedla k ložnici nešťastnéhoWashingtona. Stanulo zde na okamžik, a vítr dul dodlouhých šedivých kučer na jeho hlavě a stáčel vgroteskní a fantastické záhyby bezejmennou hrůzuumrlčího rubáše.Tu odbily hodiny čtvrt, i cítilo, ženadešel čas. Zašklebilo se samo na sebe a zahnulo
OSCAR WILDE
20www.eknizky.sk
kolem rohu; ale sotva tak učinilo, uskočilo nazpět,vyrazivši úděsem žalostný kvil, a skrývalo zsinaloutvář v dlouhých, kostnatých rukou. Právě naprotiněmu stála strašná příšera, nehybná jako vytesanýobraz a obludná jako sen šílencův! Její hlava bylalysá a lesklá; její tvář kulatá a tlustá a bílá; a šerednýsmích, jak se zdálo, zkřivil její rysy ve věčný úškleb.Z očí tryskaly proudy šarlatového světla, ústa bylaširoká, ohnivá studna, a ohyzdné roucho, podobnéjeho vlastnímu rouchu, halilo svým němým sněhemtitánskou postavu. Na jejích prsou bylo připevněnonávěští s podivným nápisem v starodávném písmě,nějaký soupis hanebností, nějaký seznam divýchhříchů, nějaký strašný výčet zločinů, a v pravé rucevysoko třímala palaš z lesklé oceli.
Ježto nikdy dříve nevidělo strašidla, bylo ovšemhrozně poděšeno, a po druhém chvatném pohleduna strašnou příšeru prchlo do svého pokoje, klo-pýtajíc přes své dlouze se vinoucí prostěradlo, kdyžpádilo chodbou, a upustivši nakonec rzivou dýku dojezdeckých bot vyslancových, kde ji druhého dnenalezl sklepmistr. Jakmile se octlo o samotě v svémpříbytku, vrhlo se na malou bídnou postel a skryloobličej v poduškách. Ale po nějaké chvíli nabyl vněm opět vrchu statečný starý cantervillovský duch,i rozhodlo se, že půjde a promluví s druhýmstrašidlem, jakmile bude denní světlo. Proto sevrátilo, jakmile se zora dotkla stříbrně pahorků, namísto, kde po prvé spočinulo zrakem na ohavné
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
21www.eknizky.sk
příšeře, cítíc, že konec konců dvě strašidla jsou lepšínež jedno, a že za pomoci svého nového přítele budese moci bezpečně chytiti do křížku s dvojčaty. Alekdyž dorazilo na místo, uvedlo je strašné divadlo vúžas. Zřejmě se něco duchu přihodilo, neboť světloúplně zmizelo z jeho prázdných očí, lesklý palaš vy-padl mu z ruky a opíral se o zed v nuceném anepohodlném postoji. Vrhlo se kupředu a uchopilojej do náručí, avšak k jeho úděsu hlava se svezla askulila na podlahu a také tělo se svalilo na zem, ishledalo, že objímá barchanovou ložní záclonu sezametákem a že kuchyňský řezák a dutá řípa leží ujeho nohou! Neschopno pochopiti tuto zvláštníproměnu, uchopilo s horečným chvatem návěští ačetlo na něm v šedém ranním světle tato strašliváslova:
STRASTRAŠIDLO OTISOŠIDLO OTISOVVOOJEDINÝ
OPRAVDOVÝ A PŮVODNÍPŘÍZRAKPŘÍZRAK
Mějte se na pozoru před napodobeninami.Všechny ostatní jsou
PPADĚLKADĚLKYYCelá věc se mu vyjasnila jako bleskem. Bylo
napáleno, předstiženo a přelstěno! Starýcantervillovský pohled se objevil v jeho očích;stisklo své bezzubé čelisti, a vztáhnuvši vysoko nadhlavu vyschlé ruce, přisahalo v pitoreskní fraseologii
OSCAR WILDE
22www.eknizky.sk
staré školy, až Kokrháč dvakrát rozzvučí svůj veselýroh, že krvavé skutky budou vykonány a vraždatichou nohou půjde domem.
Sotva proneslo tuto hroznou přísahu, ozvalo sese střechy z červených tašek na nedalekém dvorcizakokrhání. Zasmálo se táhlým, tichým, trpkýmsmíchem a čekalo. Čekalo hodinu za hodinou, alez nějakého podivného důvodu kohout po druhénezakokrhal. Konečně je asi o půl osmé příchod slu-žebných donutil, aby zanechalo své strašné stráže, ivrátilo se pyšně do svého pokoje, myslíc na svouplanou přísahu a svůj zmařený záměr. Tam hledalov různých knihách o starém rytířstvu, do nichž bylonadmíru zamilováno, a nalezlo, že za všech případů,kdy někdo použil této přísahy, Kokrháč vždyzakokrhal po druhé.
– Čert vezmi toho nezdárného ptáka! mumlalo.Viděl jsem den, kdy bych mu byl svým statečnýmkopím proklál hrdlo a přinutil jej, aby mi zakokrhalpo druhé ve skonu!
Pak se uchýlilo do pohodlné olověné rakve asetrvalo v ní až do večera.
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
23www.eknizky.sk
www.eknizky.sk
HLAVA ČTVRTÁ
Druhého dne bylo strašidlo velice chabé a znavené.Hrozné rozčilení posledních čtyř neděl počínalojeviti své účinky. Jeho nervy byly úplně rozrušeny,že prudce vyskakovalo při nejmenším hluku. Pět dnínevyšlo z pokoje, a konečně se rozhodlo, že ustoupí,pokud jde o krvavou skvrnu na podlaze v knihovně.Když si jí rodina Otisova nepřála, zřejmě jínezasluhovala. Byli to patrně lidé na nízkémhmotném stupni bytí a naprosto neschopni ocenitisymbolické hodnoty smyslových jevů. Otázka zjevo-vání se duchů a vyvolávání astrálných těl byla jimjistě cizí a nepochopitelná. Bylo jeho svátoupovinností, zjeviti se jednou za týden na chodbě anesrozumitelně tlachati z velikého arkýřového oknaprvní a třetí středu každého měsíce, a nenalézalonijakého čestného prostředku, jak by mohlouklouznouti svému závazku. Jest ovšem pravda, žejeho život byl velice špatný, ale s druhé strany bylovelice svedomité ve všem, co souviselo se zjevynadpřirozenými. Prošlo tedy po tři následujícísoboty jako obvykle mezi půlnocí a třetí hodinouchodbou, opatrně dbajíc toho, aby nebylo ani
25www.eknizky.sk
slyšeno, ani viděno. Zulo si boty, našlapovalo comožno nejlehčeji na stará červotočivá prkna, nosiloširoký černý sametový plášť a používalo opatrně„Mazadla s vycházejícím sluncem“ k naolejovánísvých řetězů. Jsem povinen doznati, že jenom svelikou obtíží se přimělo, aby použilo tohotoposledního ochranného prostředku. Avšakkteréhosi večera, co rodina byla u oběda, vklouzlodo ložnice Mr. Otisa a odneslo si lahvičku. Cítilose s počátku poněkud pokořeno, ale později bylo sdostatek rozumno, aby uznalo, že vynález zasloužívelké chvály a že napomáhá jistou měrou jehozáměru. Přese vše nebylo však necháno na pokoji.Přes chodbu byly stále napínány provazy, přes něžklopýtalo ve tmě, a když jednou se obléklo pro úlohu„Černého Izáka aneb Lovce z Lesů hogleyských“,padlo celou tíhou, ježto šláplo na máslovouklouzačku, kterou dvojčata sestrojila od vchodu dokomnaty s čalouny až k začátku dubového schodiště.Tato poslední pohana je tak rozzuřila, že se rozhodlo,že učiní poslední pokus, aby uhájilo svoji důstojnosta společenské postavení, a rozhodlo se, že navštívínestoudné mladé Etonce příští noci v své prosluléroli „Bezstarostného Ruperta aneb Bezhlavéhohraběte“.
Neobjevilo se v tomto zakuklení již přessedmdesát let skutečně ne od doby, kdy tímtoprostředkem poděsilo hezkou lady BarboruModishovou, že náhle zrušila své zasnoubení s
OSCAR WILDE
26www.eknizky.sk
dědem nynějšího lorda Cantervilla a uprchla doGretna Greenu s krásným Jackem Gastletonem,prohlásivši, že nic na světě by jí nepřimělo, aby seprovdala do rodiny, jež dovolí tak hrozné příšeře, abyse procházela za soumraku po terase. Ubohý Jack bylpotom zastřelen v souboji lordem Cantervillem naobecní louce wandsworthské, a lady Barbora zemřelana zlomené srdce v lázních Tunbridgeských, nežuplynul rok, což se všech hledisek byl veliký úspěch.
Avšak byl to neobyčejně obtížný „výtvor“,mohu-li použiti takového divadelnického výrazu vsouvislosti s jedním z největších tajemství světa nad-přirozeného, nebo abych užil vědečtějšího jazyka,vyššího než příroda, a potřebovalo plných tří hodin,aby provedlo přípravy. Konečně bylo vše líchy stáno;bylo velice spokojeno svým zevnějškem. Vysokékožené jezdecké boty, jež patřily k úboru, byly muovšem poněkud veliké; mohlo nalézti jenom jednuz obou sedlových bambitek, ale celkem bylo zcelaspokojeno, a ve čtvrt na dvě vyklouzlo z opážky zdia plížilo se chodbou. Když dorazilo k pokoji, v němžobývala dvojčata a o němž jest mi poznamenati, žebyl nazýván modrou ložnicí pro barvu svých tapet,nalezlo dveře pootevřené. Přejíc si míti účinný vstup,vyrazilo je dokořán, ale tu padl těžký džbán na vodupřímo na ně a promočil je až na kůži, minu v jeholevé rameno jenom o několik palců.V téže chvílizaslechlo dušený jekot smíchu, přicházející z ve-likého lůžka. Ten zasáhl jeho nervovou soustavu tak
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
27www.eknizky.sk
mocně, že prchlo nazpět do svého pokoje jak jenmohlo nejrychleji, a druhého dne leželo s notnourýmou. Jediné je utěšovalo ještě při celém případěfaktum, že si nepřineslo také své hlavy, neboť kdybytak bylo učinilo, následky mohly býti velmi vážné.
Nyní se vzdalo veškeré naděje, že by někdypoděsilo tuto hrubou americkou rodinu, a spokojilose zpravidla tím, že se plížilo chodbami v souken-ných bačkorách, s tlustým červeným šátkem kolemkrku ze strachu před průvanem a s malou hákovnicípro případ, že by bylo napadeno dvojčaty. Posledníránu dostalo 19. září. Sestoupilo po schodech až dovelikého vstupního hallu, domnívajíc se bezpečně,že tam v žádném případě nebude ani trochuobtěžováno, a bavilo se tím, že dělalo posměšnépoznámky o velikých fotografiích vyslanceSpojených států a jeho manželky od Saroniho, ježnyní zaujaly místo rodinných podobizenCantervillů. Bylo prostě, ale slušně oděno dlouhýmrubášem, stříkaným hřbitovní plísní, podvázalo sičelist pruhem žlutého plátna a neslo malou svítilnua hrobařský rýč. Zkrátka, bylo ustrojeno pro úlohu„Nepohřbeného Jonáše aneb Zloděje mrtvol zChertsey Barnu“, jedno ze svých nejpozoru-hodnějších zosobnění a takové, na něž byliCantervillové oprávněni vzpomínati, neboť v němtkvěl skutečný původ sporu s jejich sousedemlordem Ruffordem. Bylo asi čtvrt na tři ráno, a pokudmohlo souditi, nikdo se nehýbal. Ale když se couralo
OSCAR WILDE
28www.eknizky.sk
do knihovny, aby se podívalo, zbývá-li nějaká stopapo krvavé skvrně, vyskočily znenadání na ně ztemného kouta dvě postavy, jež zmítaly divocepažemi nad hlavami a vykřikly mu do uší:
-Bú!Zachváceno panickým strachem, který byl za
daných okolností zcela přirozený, řítilo se keschodišti, avšak narazilo na Washingtona Otise,číhajícího na ně s velkou zahradní stříkačkou, ajsouc takto obklíčeno svými nepřáteli se všech strana vehnáno téměř do úzkých, zmizelo do velikýchželezných kamen, v nichž na štěstí právě nebylozatopeno, a bylo mu vykonati cestu domů rouramikamen a komíny, takže dorazilo nakonec do svéhopokoje v hrozném stavu, celé špinavé, rozrušené azoufalé.
Od té doby nebylo již nikdy spatřeno na nočnívýpravě. Dvojčata ležela mnohokrát na číhané na něa sypala po chodbách ořechové skořápky na velikounelibost rodičů a sloužících, ale bylo to bezjakéhokoli výsledku. Bylo zcela zřejmo, že jehocitlivost byla tak hluboce zraněna, že se nechtělo jižobjeviti. Proto se dal Mr. Otis opět do svého velikéhodíla o dějinách demokratické strany, jímž bylzaměstnán několik let; Mrs. Otisová uspořádalabáječný clambake, jenž uvedl v údiv celé hrabství;hoši se oddali lacrossu, euchru, pokeru a jinýmnárodním hrám americkým, a Virginie se projíždělapo stezkách na svém ponym, provázena mladým
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
29www.eknizky.sk
vévodou s Cheshiru, jenž přišel ztráviti naCanterville Chase poslední týden prázdnin. Mělo sevšeobecně za to, že strašidlo odešlo, i napsal skutečněMr. Otis o tom list lordu Cantervillovi, jenž vodpovědi tlumočil velikou radost nad touto novinoua posílal nej hlubší poklony ctěné choti vyslancově.Avšak Otisovi se klamali, neboť strašidlo bylo stálev domě, a ačkoli bylo nyní téměř invalidou, nebylonijakž ochotno, nechati věc v klidu, zvláště kdyžslyšelo, že mezi hostmi je také mladý vévoda zCheshiru, jehož prastrýc lord Francis Stilton sekdysi vsadil o sto guineí s plukovníkem Carburym,že bude hráti v kostky se strašidlem cantervillským, abyl druhého dne nalezen na podlaze herny v jakémsistavu bezmocného ochrnutí, že nebyl, ačkoli se dožilvelikého stáří, nikdy schopen pronésti něco jinéhonež:
– Dvakrát šest!Tato událost byla dobře známa v oné době,
ačkoli z úcty k citům dvou urozených rodin seučinilo všechno možné, aby se utajila; podrobnévypravování všech okolností, hledících k ní, senalézá ve třetím svazku Vzpomínek na princeregenta a jeho přátele od lorda Tattla. Strašidlo tedyovšem toužilo ukázati, že neztratilo svého vlivu naStiltony, s nimiž bylo ostatně vzdáleně spřízněno,ježto jeho vlastní sestřenice se provdala en secondesnoces za sieura z Bulkeley, od něhož, jak ví každý,
OSCAR WILDE
30www.eknizky.sk
mají vévodové z Cheshiru původ v přímé větvi.Proto činilo přípravy, aby se objevilo malémumilenci Virginie v svém proslulém výkonu jako„Mnich upír aneb Benediktin bez krve“ v tak děs-ném provedení, že stará lady Startupová, když jespatřila, což se událo v neblahý předvečer novéhoroku léta 1764, vyrážela nej pronikavější výkřiky, ježvyvrcholily v prudkém záchvatu mrtvice, a zemřelaza tři dny, vydědivši Cantervilly, kteří byli jejímnejbližším příbuzenstvem, odkázavši všecky penízesvému londýnskému lékárníkovi. Ale v posledníchvíli zabránila mu hrůza před dvojčaty opustitipokoj, a tak mladý vévoda spal v klidu pod velikýminebesy, vyzdobenými pery, v královské ložnici a snilo své Virginii.
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
31www.eknizky.sk
www.eknizky.sk
HLAVA PÁTÁ
Za několik dnů nato vyjela si Virginie se svýmrytířem kučeravých vlasů koňmo na loukybrockleyské a tam si roztrhla úbor tak škaredě přiskoku přes živý plot, že se rozhodla při návratu domůjiti po zadních schodech, aby jí nikdo nespatřil. Kdyžběžela mimo komnatu s čalouny, jejíž dveře bylynáhodou otevřeny, připadlo jí, jako by shlédlaněkoho uvnitř, a myslíc, že je to matčina panská, ježsi tam někdy přinášela svou práci, podívala sedovnitř, chtíc ji požádati, aby jí spravila úbor. Avšakna její veliké překvapení bylo to strašidlocantervillské samo! Sedělo u okna pozorujíc, jakzašlé zlato žloutnoucích stromů poletuje vzduchema zrudlé listí tancuje ztřeštěně po celém dlouhémstromořadí. Opíralo si hlavu o ruku a celý jehopostoj nasvědčoval nejhlubší malomyslnosti.Vypadalo skutečně tak opuštěně a tak nesmírněsešle, že malá Virginie, které nejprve přišlo na mysl,aby uprchla a zavřela se v svém pokoji, byla naplněnasoucitem a rozhodla se, že je vyslechne a potěší. Jejíchůze byla tak lehká a jeho trudnomyslnost tak
33www.eknizky.sk
hluboká, že zpozorovalo její přítomnost, až když naně promluvila.
– Je mi vás tak líto, pravila, ale moji bratři sevrátí zítra do Etonu, a pak, budete-li se slušněchovat, nikdo vás nebude trápit.
– Jest nesmyslné žádati ode mne, abych sechoval slušně, odvětilo, hledíc v údivu na hezkoumalou dívku, jež se osmělila je osloviti, docelanesmyslné. Musím chřestiti svými řetězy a stenatiklíčovými dírkami a obcházeti v noci, míníte-li tímto. Toť jediný účel mého života.
– To naprosto není životní účel, a vy víte, žejste byl velice ohavný. Mrs. Umneyová námvyprávěla hned prvního dne, kdy jsme sem přibyli, žejste zabil svou manželku.
– Ano, doznávám to úplně, odvětilo strašidlovzdorně, ale to byla čistě rodinná záležitost anetýkala se nikoho.
– Zabiti kohokoli je velmi zlý skutek, pravilaVirginie, jež měla časem sladkou puritánskouvážnost, zděděnou po některém starém předku z No-vé Anglie.
– Och, nenávidím lacinou přísnost abstraktnímorálky! Má žena byla velice mělká, nikdyneoškrobila náležitě mých krejzlíků a neuměla vůbecvařit. Nuže, kdysi jsem zastřelil jelena v hog-leyských lesích, nádherného vidláka, a víte, jak mi jejpředložila na stůl? Ale na tom nyní nesejde, neboť jeto již dávno pryč, a neshledávám, že bylo od jejích
OSCAR WILDE
34www.eknizky.sk
bratrů zcela roztomilé, když mne nechali zemřítihladem, byt jsem ji zabil.
– Nechali vás zemříti hladem? Och, Mr.Strašidlo, sire Simone, chci říci, jste hladov? Mám vkabelce sandwich. Chtěl byste jej?
– Ne, děkuji vám, nyní již nic nejím; ale je to odvás velice laskavé a vy jste mnohem roztomilejší nežostatní z vaší hrozné, hrubé, sprosté, nepočestné ro-diny.
– Dosti! vykřikla Virginie, dupnuvši si, vy jstehrubý a hrozný a sprostý, a pokud jde onepoěestnost, víte, že jste mi vykradl barvy zeskřínky, abyste je mohl zkoušeti a roztírati na směšnékrvavé skvrně v knihovně. Nejdříve jste mi vzalvšechny červené barvy, počítajíc v to i rumělku, ajá nemohla již dělati západů slunce, pak jste mi vzalsmaragdovou zeleň a chromovou žluť, a na konec mizbylo jenom indigo a čínská běl, a mohla jsem odté doby dělati jediné krajiny za měsíčního svitu, naněž je vždy skličující podívaná a jichž nelze naprostosnadno malovati. Neřekla jsem to na vás nikdy,ačkoli jsem se velice mrzela a celá věc byla velmisměšná; kdo pak kdy slyšel o smaragdově zelené krvi?
-Velmi dobře, pravilo strašidlo dosti mírně, cojsem měl dělati? Dnešního dne je velice obtížno,opatřiti si pravé krve, a když váš bratr začal se svým„Vzorným cidičem“, nevěděl jsem věru, proč bych sinevzal vašich barev. Pokud běží o odstín barvy, je tovždy věc vkusu: tak na příklad Cantervillo- vé mají
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
35www.eknizky.sk
modrou krev, opravdu nejmodřejší v Anglii; ale jávím, že vy Američané nekladete váhy na věci tohodruhu.
– O tom nic nevíte a nejlépe učiníte, když sevystěhujete a vzděláte svého ducha. Můj otec vámopatří nesmírně rád bezplatnou přepravu, a ačkoli jevelmi vysoké clo na duchy všeho druhu, nebudouse činiti obtíže na celním úřadě, neboť úředníci jsouvesměs demokraté. Jakmile budete v New Yorku,budete jistě míti veliký úspěch. Znám množství lidí,kteří by dali sto tisíc dolarů, aby měli děda, amnohem více ještě, aby měli rodinné strašidlo.
– Nemyslím, že by se mi v Americe líbilo.– Bezpochyby, že nemáme zřícenin ani
zvláštností, děla posměšně Virginie.– Nemáte zřícenin ani zvláštností? odpovědělo
strašidlo; máte přece své loďstvo a své způsoby.– Dobrou noc; půjdu a požádám tatíčka, aby
povolil dvojčatům ještě zvláštní týden prázdnin.– Prosím vás, miss Virginie, neodcházejte,
zvolalo; jsem tak osamělý a tak nešťastný, a nevím jižvěru, co činiti. Chtěl bych jiti spát a nemohu.
– Ale to je pošetilé! Stačí, odeberete- li se nalože a zhasnete-li svíci. Někdy je velice obtížno seudržeti bdělým, hlavně v kostele, ale není naprostoobtížno spáti.Vždyť i malé dítky vědí, jak se to dělá, aty nejsou věru obratné.
– Nespal jsem po tři sta let, pravilo smutně,
OSCAR WILDE
36www.eknizky.sk
a krásné modré oci Virginiiny se široce rozevřelyúdivem; po tři sta let jsem nespal a jsem tak unaven.
Virginie úplně zvážněla a její jemné rty sechvěly jako květné lístky růže. Přistoupila k němu, apokleknuvši vedle něho, pohlížela mu do staré, po-vadlé tváře.
– Ubohé, ubohé Strašidlo, šeptala, nemátemísta, kde byste mohlo spáti?
– Daleko za sosnovými lesy, odvětilo tichým,zasněným hlasem, je zahrádka. Tráva tam rostevysoká a hustá, jsou tam veliké bílé hvězdicebolehlavu, slavík tam zpívá po celou noc. Po celounoc zpívá, a studený křištálný měsíc zírá dolů, a tisrozpíná svou obrovitou náruč nad spáči.
Oči Virginiiny se zakalily slzami, a skryla tvář vrukou.
– Míníte Zahradu smrti, zašeptala.– Ano, smrti. Smrt je asi překrásná. Spočívati
v měkké hnědé prsti, zatím co se traviny kolébajínad hlavou, a naslouchati tichu. Nemíti včerejškua nemíti zítřku. Zapomenouti času, zapomenoutiživota, býti v klidu. Vy mně můžete pomoci. Vy mněmůžete otevřití brány domu smrti, neboř láska stálevás provází, a láska je silnější než smrt.
Virginie se zachvěla, mrazivá hrůza jí proběhla,a několik okamžiků bylo ticho. Zdálo se jí, že mástrašný sen.
Tu promluvilo strašidlo opět, a jeho hlas zněljako kvil větrů:
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
37www.eknizky.sk
– Četla jste někdy staré proroctví na okně vknihovně?
– Och, často, zvolala malá dívka, vzhlédnuvši;znám je velmi dobře. Je namalováno podivnýmičernými písmeny a je těžko čitelné. Má pouze šestřádek:
fížfíž zdazdaříří sese kkddys’ys’ dídívvcece zlazlatotovvlasélasé,, žeže hhříšnříšnéértyrty sese mmodliodliťť budbudouou zasezase,, ažaž uscuschláhlá manmandldloňoňvzpučívzpučí vv kkvvěětntnýý šašatt aa dídítětě slzyslzy budbudee proprolléévavat’t’,,ddůmům cecellýý vv kliklidduu budbudee tišetiše spáspátiti aa mímírr zaszas sese nanaCCanantervillterville vráe vrátí.tí.
Ale nevím, co to znamená.– To znamená, pravilo truchlivě, že jest vám
plakati se mnou nad mými hříchy, poněvadž nemámslz, a modliti se se mnou za mou duši, poněvadž ne-mám víry, a pak, budete-li stále laska- vá a dobráa něžná, anděl smrti se slituje nade mnou. Uzřítestrašné postavy v temnotách a zlovolné hlasy budouvám šeptati do uší, ale nebudou vám moci nijakublížiti, neboť čistoty dítěte brány pekelnénepřemohou.
Virginie neodpovídala, a strašidlo lomilorukama v divoké zoufalosti, hledíc na její skloněnouplavou hlavu. Náhle povstala velice bledá a s podiv-nou září v očích.
– Nemám strachu, pravila pevně, a budu prošitianděla, aby se slitoval nad vámi.
Povstalo se židle, vyrazivši slabý radostnývýkřik, a uchopivši její ruku, sklonilo se k ní se
OSCAR WILDE
38www.eknizky.sk
starosvětskou dvorností a políbilo ji. Jeho prsty bylystudené jako led a jeho rty pálily jako oheň, aleVirginie nekolísala, když ji vedlo temným pokojem.Na vyrudlém zeleném čalounu byli vyšiti malí lovci.
Duli do rohů, zdobených třepením, adrobounkýma ručkama jí kynuli, aby se vrátila.
– Vrať se! malá Virginie, volali na ni, vrat se!Ale strašidlo svíralo jí tím pevněji ruku, i
zavřela před nimi oči. Strašná zvířata s ještěrčímiocasy a civějícíma očima mhourala na ni s rohůvyřezaného krbu a mumlala:
– Měj se na pozoru! malá Virginie, měj se napozoru! snad tě již nikdy neuzříme.
Ale strašidlo zrychlilo krok a Virginieneposlouchala. Když byli na konci pokoje, zastavilose a zamumlalo několik slov, jimž nerozuměla.Otevřela oči a viděla zeď zvolna se rozplývati jakomlhu a před sebou velikou černou jeskyni. Ostrýledový vítr dul kolem nich, a ona cítila, že ji něcotahá za šaty.
– Rychle, rychle, zvolalo strašidlo, nebo bude přílišpozdě.
A ve chvíli se opážka zdi opět za nimi zavřela akomnata s čalouny byla prázdna.
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
39www.eknizky.sk
www.eknizky.sk
HLAVA ŠESTÁ
Za deset minut nato zazněl zvonek k čaji, a kdyžVirginie nepřišla dolů, poslala Mrs. Otisová sluhu,aby ji zavolal. Vrátil se zakrátko a pravil, že nemohlmiss Virginii nikde nalézti. Ježto obyčejně chodívalakaždého večera do zahrady, aby opatřila květiny nastůl k obědu, Mrs. Otisová nebyla s počátku nijakžznepokojena, ale když odbíjelo šest hodin a Virginiese neobjevovala, byla opravdově polekána a poslalahochy, aby se po ní ohlédli, zatím co sama sMr.Otisem prohledala všechny pokoje v domě. O půlsedmé hodině se hoši vrátili a říkali, že nemohounikde nalézti ani stopy po sestře. Nyní byli všichnisvrchovaně rozčileni a nevěděli, co činiti, když si Mr.Otis náhle vzpomněl, že před několika dny dovoliltlupě cikánů, aby se utábořili v parku. I vydal seproto okamžitě do Blackfell Hollow, kde věděl, žejsou, provázen jsa nejstarším synem a dvěmapacholky ze dvora. Malý vévoda z Cheshiru, jenž bylvšecek šílený strachem, prosil Mr. Otisa naléhavě,aby směl jiti s nimi, ale Mr. Otis nechtěl mu todovoliti, ježto se obával, že dojde asi ke srážce. Alekdyž dorazil na místo, shledal, že cikáni již odtáhli,
41www.eknizky.sk
a bylo zřejmo, že jejich odchod byl poněkud náhlý,neboť jejich oheň dosud hořel a v trávě leželo ně-kolik talířů. Vyslav Washingtona a oba chasníky,aby prohledali celé okolí, navrátil se rychle domů aposlal telegramy na všechny policejní inspektory vhrabství, žádaje jich, aby pátrali po mladé dívce, ježbyla unesena pobudy nebo cikány. Pak si dal rychlepřivésti svého koně, a když byl přiměl manželku a třihochy k tomu, aby zasedli k obědu, odjel se sluhoupo silnici do Ascotu. Ale sotva urazil dvě míle,uslyšel, že někdo jede tryskem za ním, a ohlédnuv sespatřil malého vévodu, jenž přijížděl na svém pony,všecek rudý v obličeji a bez klobouku.
– Lituji nesmírně, Mr. Otise, mluvil hochudýchaně, ale nemohu obědvati, pokud je Virginieztracena. Prosím vás, nehoršete se na mne; kdybystebyl dovolil minulého roku, abychom se zasnoubili,nebyla by všechna tato starost nikdy přišla.Nepošlete mne nazpět, není-liž pravda? Já nemohuzpět! Já nechci zpět!
Vyslanec nemohl se ubrániti, aby se neusmálna krásného mladého darebu; jsa velice dojat jehooddaností k Virginii, naklonil se s koně, poklepal mulaskavě na rameno a řekl:
– Dobře, Cecile, nechcete-li se vrátiti, jedte semnou, ale musím vám opatřiti v Ascotu klobouk.
– Och, kozel vezmi můj klobouk! Virginii chci!zvolal mladý vévoda, směje se, a jeli tryskem nanádraží.
OSCAR WILDE
42www.eknizky.sk
Tam se Mr. Otis dotazoval u přednosty stanice,nebyla-li osoba, odpovídající popisu Virginiinu,viděna na peróně, ale nemohl se nic o ní dověděti.Nicméně telegrafoval přednosta stanice po tratinahoru i dolů a ubezpečil ho, že se bude bedlivě po nípátrati, a když byl Mr. Otis přinesl malému vévodoviklobouk od obchodníka střižním zbožím, jenž právězavíral obchod, jel koňmo až do Bexley, vesnice ležícío čtyři míle dále, jež byla, jak mu bylo řečeno, veliceznámé místo pobytu cikánů, ježto u ní byla velikáobecní louka. Tam probudili polního hlídače, avšaknemohli od něho dostati nijakých zpráv, i projedšetedy obecní loukou, obrátili koně k domovu adorazili na Chase k jedenácté hodině, unaveni nasmrt a se srdcem téměř zlomeným. ZastihliWashingtona a dvojčata, kteří je očekávali u vrat sesvítilnami, neboť stromořadí bylo velice temné.Nenašla se ani nej menší stopa po Virginii. Cikánibyli dostiženi na lukách brockleyských, ale mezi niminebyla, a svůj náhlý odchod vysvětlili, řkouce, že sezmýlili ve dni výročního trhu v Chortonu a vyrazilina kvap ze strachu, že přijdou pozdě. Byli skutečněvelice zarmouceni, když uslyšeli, že Virginie zmizela,nebot byli Mr. Otisovi velmi vděčni, že jim dovolil,aby se utábořili v jeho parku, a čtyři z nich zůstalipozadu, aby pomohli hledati. Rybník byl vypuštěn,a celý Chase byl prohledán křížem krážem, ale bezvýsledku. Bylo zřejmo, že pro tuto noc v každémpřípadě je pro ně Virginie ztracena a v nej hlubší
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
43www.eknizky.sk
zdrcenosti kráčel Mr. Otis a hoši k domu, sledovánisluhou s oběma koňmi a s pony. V předsíni zastihliskupinu poděšených sloužících, a ubohá Mrs.Otisová ležela na pohovce v knihovně, téměř šílenástrachem a úzkostí, a stará hospodyně jí smáčela čeloeau-de-Cologne. Mr. Otis ihned naléhal, aby trochupojedla, a dal všem přinésti večeři. Bylo to velicesmutné jídlo, ježto skoro nikdo nepromluvil, a takédvojčata byla poděšena a zdrcena, neboť měla sestruopravdu ráda. Když jídlo bylo skončeno, Mr. Otispřes důtklivé prosby malého vévody nařídil, abyvšichni ulehli, řka, že nelze této noci již nic učiniti aže druhého dne ráno bude telegrafovati na Scotland-Yard, aby mu bylo ihned posláno několik detektivů.Právě v okamžiku, kdy vycházeli z jídelny, počalaodbíjeti půlnoc na věžních hodinách, a když doznělposlední úder, slyšeli třesk a náhlý pronikavý výkřik;děsné zadunění hromu otřáslo domem, melodienadpozemské hudby se vznášela vzduchem, částvýplně nahoře na schodišti hlomozně spadla a naodstávku vystoupila Virginie, velice bledá a bílá,držíc v ruce malou skřínku. V okamžiku přiběhlivšichni kní nahoru. Mrs. Otisová ji sevřela vášnivědo náruči, vévoda ji dusil prudkými polibky advojčata provedla divoký válečný tanec kolemskupiny.
– Nebesa! dítě, kdes byla? pravil Mr. Otis dostihněvivě, domnívaje se, že si ztropila z nich pošetilýžert. Cecil projel se mnou na koni celé okolí, hledaje
OSCAR WILDE
44www.eknizky.sk
tě, a matka byla na smrt poděšena. Po druhé nesmíšztropiti takových makavých šprýmů.
– Vyjmouc se strašidlem! vyjmouc sestrašidlem! křičela dvojčata, skákajíce kolem nich.
– Díky bohu, drahoušku, žes opět nalezena;nesmíš se již vzdáliti ode mne, šeptala Mrs. Otisová,líbajíc třesoucí se dívku a hladíc rozcuchané zlatojejích vlasů.
– Tatíčku, pravila Virginie klidně, byla jsem sestrašidlem. Je mrtvo, a musíte se jít na ně podívat.Bylo velice hanebné, ale kálo se upřímně ze všeho,co spáchalo, a dalo mi, než zemřelo, tuto schránku skrásnými klenoty.
Celá rodina hleděla na ni ztmule v němémúdivu, ale Virginie byla velice vážná a opravdová;a obráti vši se vedla je otvorem v opážce zdi úzkoutajnou chodbou dolů, následována Washingtonems rozžatou svící, již vzal se stolu. Konečně došli kvelikým dubovým dveřím, pobitým rzivými hřeby.Když se jich Virginie dotkla, rozlétly se na těžkýchstěžejích, a oni se octli v nízkém pokojíku s klenutýmstropem a zamřížovaným okénkem. Do zdi bylzasazen ohromný železný kruh a k němu bylpřikován na řetěze obrovský kostroun, jenž bylnatažen celou délkou na kamenné podlaze apokoušel se, jak připadalo, uchopiti dlouhýmibezmasými prsty dřevěný talíř a konvici starobyléhotvaru, které byly umístěny zrovna mimo jeho dosah.Džbán byl patrně kdysi naplněn vodou, neboť byl
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
45www.eknizky.sk
uvnitř pokryt zelenou plísní. Na dřevěném talířinebylo nic jiného než hromádka prachu. Virginiepoklekla vedle kostrouna a sepiavši ručky jala semodliti tiše, zatím co ostatní udiveně pohlíželi nastrašnou tragedii, jejíž tajemství jim bylo právěodhaleno.
– Haló! zvolalo náhle jedno z dvojčat, jež se podívaloz okna, aby se pokusilo a uhodlo, v kterém křídle do-mu pokoj leží. Haló, stará uschlá mandloň rozkvetla.Vidím zcela jasně květy v měsíčním svitu.
– Bůh mu odpustil! děla vážně Virginie a povstala, akrásná záře, jak se zdálo, osvětlovala její obličej.
– Jaký jste anděl! zvolal malý vévoda, a ovinuv jíruku kolem krku, líbal ji.
OSCAR WILDE
46www.eknizky.sk
HLAVA SEDMÁ
Za čtyři dni po těchto zvláštních událostech vyšelkolem jedenácté hodiny noční pohřební průvod zCanterville Chase. Umrlčí povoz byl tažen osmičernými koňmi, z nichž každý měl na hlavě velkýchochol z kolébajících se pštrosích per, a olověnárakev byla pokryta bohatým nachovým příkrovem,na němž byl zlatě vyšit znak Cantervillů. Po oboustranách umrlčího povozu a kočárů kráčeli sloužící srozžatými pochodněmi, a celý průvod činil báječnýdojem. Lord Canterville byl hlavní truchlící, přibyvschválně z Walesu, aby byl přítomen pohřbu, a sedělv prvním kočáře s malou Virginií. Pak následovalvyslanec Spojených států a jeho manželka, pakWashington a tři hoši, a v posledním kočáře bylaMrs. Umneyová. Cítilo se všeobecně, že má věruprávo, když ji strašidlo děsilo po více než padesát letjejího života, viděti jeho konec. Hluboký hrob bylvykopán v rohu hřbitova, právě pod starým tisem,a církevní obřad vykonal nejdojemnějším způsobemreverendissimus Augustus Dampier. Když byl tentoobřad skončen, zhasili sluhové podle staréhoobyčeje, zachovávaného v rodině cantervillské,
47www.eknizky.sk
pochodně, a když se rakev spouštěla do hrobu,Virginie postoupila vpřed a položila na ni veliký křížz bílých a růžových mandloňových květů. Mezitímco se to dálo, měsíc vyplynul z oblaku a zalil svýmtichým stříbrem malý hřbitov, a z odlehlého houštíse rozezpíval slavík. Vzpomněla si, jak jí strašidlopopisovalo Zahradu smrti, její oči se zamžily slzami apronesla stěží nějaké slovo za jízdy domů.
Druhého dne ráno, než lord Canterville odjel doměsta, měl Mr. Otis s ním rozmluvu o klenotech, ježdarovalo strašidlo Virginii. Byly skutečně velkolepé,zvláště rubínový náhrdelník v starobylé benátskéobrubě, jenž byl opravdu skvostnou ukázkou prácešestnáctého století, a jejich cena byla tak veliká, žeMr. Otis pociťoval velké pochybnosti, může-li dceřidovoliti, aby je přijala.
– Mylorde, pravil, vím, že se v této zemi uznává,že mrtvá ruka se vztahuje na šperky jako napozemky, a je mi zcela jasno, že tyto klenoty jsounebo mají býti ve vaší rodině dědičným statkem.Musím vás tedy prošiti, abyste si je laskavě odvezldo Londýna a pokládal je prostě za část svéhovlastnictví, jež vám byla vrácena za jistých zvláštníchokolností. Má dcera je pouhé dítě a má až doposud,jsem rád, že to mohu říci, pouze malý zájem natakových součástkách daremného přepychu. Do-věděl jsem se rovněž od Mrs. Otisové, která, jakmohu říci, jest nemalou autoritou v umění – neboť
OSCAR WILDE
48www.eknizky.sk
dostalo se jí štěstí, že jako děvče ztrávila několikrátzimu v Bostonu – že tyto drahé kameny mají velikoucenu, a kdyby se daly do prodeje, že by vynesly pěknépeníze. Za těchto okolností, lorde Canterville, jsemsi jist, že uznáte, jak by mi bylo nemožno připustiti,aby zůstaly ve vlastnictví některého člena mé rodinya ostatně všecky takové daremné ozdoby a trety, byťvhodné a potřebné důstojnosti britské aristokracie,byly by naprosto nevhod u lidí, kteří byli vychovániv přísných, a doufám, nesmrtelných zásadáchrepublikánské prostoty. Snad bych mělpřipomenouti, že Virginie opravdu touží po dovo-lení, aby si směla podržeti schránku jako upomínkuna vašeho nešťastného nebo pobloudilého předka.Ježto je schránka nesmírně stará a tím veliceporouchaná, uznáte snad za vhodno, ‚ splniti jejížádost. Pro svou osobu doznávám, že jsem velicepřekvapen, vida, jak jedno z mých dětí projevujenějak sympatii se středověkem, a mohu to jedinépřicítati faktu, že Virginie se narodila v jednom zvašich londýnských předměstí krátce po návratuMrs. Otisové z výletu do Athén.
Lord Canterville naslouchal velice vážně řečictihodného vyslance, kroutě si chvílemi šedivý knír,aby zakryl bezděčný úsměv, a když Mr. Otis skončil,potřásl mu srdečně rukou a řekl:
– Drahý pane, vaše rozkošná dceruška prokázalamému nešťastnému předkovi, siru Simonovi, velicezávažnou službu, a já a má rodina jsme jí velice
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
49www.eknizky.sk
povinováni za podivuhodnou statečnost a odvahu.Klenoty jsou zřejmě její, a věru myslím, kdybych byldosti tvr dého srdce, abych jí je odňal, že by náš starýohavný chlapík vystoupil z hrobu do čtrnácti dnů apůsobil mi pekelný život. Pokud jde o dedičný statek,není nic dědičným statkem, co není takto vyznačenov závěti nebo právním spise, a existence těchtoklenotů zůstala úplně neznáma. Ubezpečuji vás, ženemám na ně většího nároku než váš sklepmistr, aaž miss Virginie doroste, dovoluji si tvrditi, že budepotěšena, že může nositi hezké věci. Nad to zapo-mínáte, Mr. Otise, že jste koupil zařízení domu i sestrašidlem, a všechno, co náleželo strašidlu, přešlozároveň ve vaše vlastnictví, ježto přes jakoukoli ži-votnost, již sir Simon projevoval v noci na chodbě,s hlediska zákona byl opravdu mrtev, a vy jste nabyljeho majetku koupí.
Mr. Otis byl nemálo zarmoucen odmítnutímlorda Cantervilla a prosil ho, aby znova uvážil svérozhodnutí, ale dobrosrdečný šlechtic byl velicepevný, a pohnul konečně vyslance, aby dovolil svédceři, podržeti si dar, jejž jí strašidlo dalo, a když najaře roku 1890 mladá vévodkyně z Cheshiru byla krá-lovně představena při první dvorní hostině upříležitosti svého sňatku, její šperky byly předmětemvšeobecného podivu. Neboť Virginie obdrželašlechtickou korunku, jež jest odměnou všechhodných amerických dívek, a provdala se za svéhomilence z dětství, jakmile dospěl. Oba dva byli tak
OSCAR WILDE
50www.eknizky.sk
roztomilí a tolik se milovali navzájem, že se všichniradovali z tohoto sňatku, vyjmouc starou markýzu zDumbletonu, která se pokoušela uloviti vévodu projednu ze svých sedmi neprovdaných dcer a dávalaneméně než tři nákladné hostiny za tím účelem, acož podivno, Mr. Otise samého. Mr. Otis měl osobněmalého vévodu nesmírně rád, ale v teorii měl odpork titulům, a abychom užili jeho vlastních slov, „nebylbez obavy, že pod vlivem upadající aristokracie,libující si v požitcích bude zapomenuto pravýchzásad republikánské prostoty“. Ale jeho námitkybyly úplně zavrženy, a myslím, když kráčel postrannílodí kostela sv. Jiří na Hanoverském náměstí s dce-rou, do něho zavěšenou, že nebylo pyšnějšíhočlověka v celé Anglii.
Po líbánkách vévoda a vévodkyně odjeli naCanterville Chase, a druhého dne po svém příchodusi vyšli odpoledne na osamělý hřbitov v sosnovýchlesích. S počátku vznikly veliké nesnáze snáhrobním nápisem sira Simona, ale konečně bylorozhodnuto, vyrýti prostě začáteční písmena jménastarého šlechtice a verše s okna v knihovně.Vévodkyně přinesla několik rozkošných rúži, ježrozhodila po hrobě, a když u něho postáli nějakoudobu, procházeli se ve zříceninách choru staro-bylého opatství. Tam usedla vévodkyně na povalenýsloup, zatím co její choť ležel jí u nohou, kouře
STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ
51www.eknizky.sk
cigaretu a vzhlížeje do jejích krásných očí. Náhleodhodil cigaretu, uchopil ji za ruku a řekl:
– Virginie, žena nemá míti tajemství předsvým manželem.
– Drahý Cecile! nemám tajemství před vámi.– Ba máte, odvětil, usmívaje se, nepověděla
jste mi nikdy, co se s vámi událo, když jste bylazavřena se strašidlem.
– Nepověděla jsem to nikomu, Cecile,odpověděla vážně Virginie.
– Vím to, ale mně byste to mohla pověděli.– Prosím, Cecile, nežádejte toho ode mne,
nemohu vám to říci. Ubohý sir Simon! Děkuji muza mnoho. Ano, nesmějte se, Cecile, děkuji muskutečně za mnoho. Ukázal mi, co je Život a coznamená Smrt, a proč Láska je silnější obou.
Vévoda povstal a políbil něžně manželku.– Mějte si své tajemství tak dlouho, pokud
budu míti vaše srdce, zašeptal.– Měl jste je vždycky, Cecile.– Avšak povíte to kdysi našim dětem, není-liž
pravda?Virginie se začervenala.
OSCAR WILDE
52www.eknizky.sk
eeknizkknizkyy.sk.sk
Publikujte a čítajte online.
Nahrajte vašu knihu na eKnizky a pridajte sa kstovkách autorov ktorí prinášajú výnimočné zážitkyz čítania elektronických kníh, časopisov, katalógov anovín. Umožnili sme vám zdieľať elektronické knihytak, aby ste ich obsah mohli ľahko publikovať nawebe a poskytnúť ho širokému publiku.
Získajte štatistiky o vašom obsahu.
Vložte knihu a získajte podrobné štatistiky o tomkoľko ľudí si prečíta, stiahne vašu knihu alebo odkiaľsa k vašej knihe dostali.
Blog.
Ste talentovaný autor, ktorého baví písať? Stačí keďsa zaregistrujete na stránke a ukážete vaše originálnenápady na našom blogu.
53www.eknizky.sk
Diskusia.
Viete poradiť, pomôcť, alebo si neviete rady?Diskutujte o všetkom, priamo či nepriamosúvisiacom s elektronickými knihami. Všetko očítačkách, mobiloch, tabletoch a zariadeniach naktorých čítate elektronické knihy.
OSCAR WILDE
54www.eknizky.sk
