Sborník příspěvků s tématikou her v programech ... · Games 2006: Research and Applications Recenzi příspěvků provedli: Doc. PhDr. Danuše Brklová, CSc. Doc. PhDr. Ivo

Sborník příspěvků s tématikou her v programech tělovýchovných procesů

HRY 2006

GAMES 2006

Proceedings of papers on games in the programs of physical education and sport training processes

Editor: Ladislav Čepička

Katedra tělesné a sportovní výchovy Západočeské univerzity v Plzni2006

Games 2006: Research and Applications

Recenzi příspěvků provedli:

Doc. PhDr. Danuše Brklová, CSc.Doc. PhDr. Ivo Terč, CSc.

Sborník referátů ze 7. mezinárodní vědecké konference Hry 2006 konané v Nečtinech ve dnech 6. a 7. 4. 2006.

Za odbornou a jazykovou úpravu odpovídají autoři příspěvků.

Kvalita reprodukovaných obrázků, tabulek, schémat a grafů odpovídá kvalitě dodaných podkladů.


ISBN 80-7043-4430

Vydala Západočeská univerzita v Plzni

Hry 2006: Výzkum a aplikace

ObsahSENZORICKÉ A PERCEPČNÍ PŘEDPOKLADY HERNÍ ČINNOSTI...........................................................8

ANTONÍN RYCHTECKÝ

VLIV ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ŠKOLY NA VÝUKU HER.........................................19FERDINAND MAZAL

HRA JAKO SYMBOL ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY (PROGRAMOVÝ PROSTŘEDEK A PŘÍLEŽITOST OSOBNOSTNÍHO ROZVOJE)................................................................................................24

IVO JIRÁSEK

VYUŽÍVÁNÍ ZNÁMÝCH I MÉNĚ ZNÁMÝCH POHYBOVÝCH A SPORTOVNÍCH HER VE VÝUCE TĚLESNÉ VÝCHOVY NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH V OKRESE ČESKÝ KRUMLOV............................30

ZDENĚK ŠEBRLE

SPONTÁNNÍ POHYBOVÉ AKTIVITY DĚTÍ (A MLÁDEŽE) V PŘESTÁVKÁCH BĚHEM VYUČOVÁNÍ.........................................................................................................................................................37

RADKA VENCOVSKÁ

VÝUKA VOLEJBALU NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH......................................................................................40MARIE LUKAVSKÁ

EFEKTY VYUČOVÁNÍ SPORTOVNÍCH HER - ZKUŠENOSTI Z VÝZKUMU.........................................45RUDOLF PSOTTA

MOTIVACE A HRA..............................................................................................................................................51PETRA KLÉROVÁ, TOMÁŠ KLOBOUK

VÝZNAM ORIENTAČNÍCH HER V KOMPLEXNĚ POJATÉM SYSTÉMU VZDĚLÁVÁNÍ...................58FRANTIŠEK NOVOTNÝ

NĚKTERÉ VLASTNOSTI ŠKÁLY PRO HODNOCENÍ MOTORICKÝCH DOVEDNOSTÍ S MÍČEM...62ŠÁRKA HONSOVÁ

ORIENTAČNÍ SPORTY JAKO ZÁŽITKOVÁ AKTIVITA A RVP ................................................................68JIŘÍ KIRCHNER, JAN HNÍZDIL

ZMĚNY VYBRANÝCH PARAMETRŮ TĚLESNÉHO SLOŽENÍ A AEROBNÍ ZDATNOSTI U VYSOCE TRÉNOVANÝCH FOTBALISTŮ V PRŮBĚHU TRÉNINKOVÉHO ROKU.................................................71

VÁCLAV BUNC

HODNOTENIE INDIVIDUÁLNEHO HERNÉHO VÝKONU ŽIAKOV V BASKETBALE.........................76GUSTÁV ARGAJ

POHYB PODKOŠOVÉHO HRÁČE – CENTERMOVES.................................................................................80MARCEL ŽÁK, ALEŠ ŽÁK

ANALÝZA UTKÁNÍ VOLEJBALU TROJIC V ŽÁKOVSKÉ KATEGORII.................................................85ILONA KOLOVSKÁ, ZUZANA ŠANTOROVÁ

PREDICTIVE VALUES OF AN AEROBIC AND ANAEROBIC ENDURANCE TEST AMONG 16 AND 17 YEARS OLD FOOTBALL PLAYERS................................................................................................................90

GABRYŚ TOMASZ, KOZIEL MAREK, SZCZERBOWSKI MAREK, STANULA ARKADIUSZ

FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY A PODPORA ŘÍZENÍ TRÉNINKU V POZEMNÍM HOKEJI......................99PETR HOŠEK1, MICHAL PŘÁDA1, TOMÁŠ LEVÝ

5


MIDDLE-BLOCKER PLAYER IN VOLLEYBALL – MORPHOLOGICAL AND PHYSICAL DETERMINANTS OF SPORT LEVEL............................................................................................................106

TOMASZ KLOCEK, MICHAŁ SPIESZNY, MACIEJ SZCZEPANIK

THE LEVEL OF THE SELECTED PARAMETERS OF SOMATIC BUILD AND EXPLOSIVE STRENGTH INDICES WITH RELATION TO TACTICAL SPECIALIZATION OF VOLLEYBALL PLAYERS – PARTICIPANTS OF OLYMPIC GAMES IN ATHENS 2004....................................................110

MACIEJ SZCZEPANIK, TOMASZ KLOCEK, MICHAŁ SPIESZNY

VISUAL DEVOLUTION OF TACTICAL KNOWLEDGE ABOUT GAME TO FOOTBALL AMONG PLAYERS ABOUT DIFFERENT HORIZONTAL SPORTS...........................................................................114

HENRYK DUDA, JOANNA BASIAGA-PASTERNAK

HODNOTENIE NIEKTORÝCH PREJAVOV RÝCHLOSTNÝCH SCHOPNOSTÍ MLADÝCH REPREZENTANTOV SR VO FUTBALE.........................................................................................................119

MIROSLAV HOLIENKA

KOMPLEXNÝ ROZVOJ HERNEJ SPÔSOBILOSTI MLADÝCH FUTBALISTOV.................................125ZSOLT PAKUSZA

PREDIKCIA ÚSPEŠNOSTI ŽIAKOV ZARADENÝCH DO HERNEJ PRÍPRAVY....................................130MILAN TUREK, INGRID RUŽBARSKÁ

MALÉ FORMY FOTBALU V TRÉNINKOVÉM PROCESU MLÁDEŽE...................................................136JAN SCHUSTER

ANALÝZA POLROČNÉHO TRÉNINGOVÉHO CYKLU VO FUTBALE – FC ARTMEDIA BRATISLAVA.......................................................................................................................................................141

PAVOL PERÁČEK

SÚŤAŽNÝ MIKROCYKLUS VO FUTBALE V KATEGÓRII MLADŠÍCH DORASTENCOV................147JOZEF ZÁHORSKÝ

DIAGNOSTICS OF THE HOCKEY PLAYER'S PREPARATION - THE REPORT WITH INVESTIGATIONS IN POLISH NATIONAL TEAMS...................................................................................152

URSZULA SZMATLAN-GABRYS, OZIMEK MARIUSZ, ZBIGNIEW STAJAK, TOMASZ GABRYS

POROVNÁNÍ HLADINY LAKTÁTU U HRÁČŮ LEDNÍHO HOKEJE V ZÁVISLOSTI NA ZPŮSOBU STŘÍDÁNÍ HRÁČŮ.............................................................................................................................................164

RADEK VOBR, TOMÁŠ MARIŠKA

SPECIALIZOVANÝ SOFTWARE PRO EVIDENCI A ANALÝZU TRÉNINKU LEDNÍHO HOKEJE . .168JIŘÍ SUCHÝ, JOSEF DOVALIL

KVALITATIVNÍ ANALÝZA TALENTOVANOSTI – ANEB CO JE URČUJÍCÍ PRO HRÁČE LEDNÍHO HOKEJE?.............................................................................................................................................................173

TOMÁŠ PERIČ

VYUŽITIE FITRO AGILITY CHECK A VÝSKOKOVÉHO ERGOMETRA V TENISE..........................180MARIANA PETRÁŠOVÁ

SILOVÉ SCHOPNOSTI DOLNÍCH KONČETIN TENISOVÉ MLÁDEŽE.................................................185KAREL RUBÁŠ

SÚČASNÉ PROBLÉMY ŠPORTOVEJ PRÍPRAVY DETÍ A MLÁDEŽE VO FUTBALE NA SLOVENSKU...............................................................................................................................................................................188

MIROSLAV NEMEC

BLOKAŘSKÉ PŘESUNY STŘEDOVÝCH HRÁČŮ VE VOLEJBALU.......................................................195PAVEL HÁP, MARTIN HROCH

6


RELATIONSHIP BETWEEN BIOMECHANICAL CHARACTERISTIC OF KNEE EXTENSORS AND RESULTS OF SPECIAL MOTOR TESTS OF YOUNG FOOTBALL PLAYERS........................................199

STASZKIEWICZ ROBERT, RUCHLEWICZ TADEUSZ, OZIMEK MARIUSZ

ANALÝZA HERNÍHO DĚJE JAKO VÝCHODISKO PRO KLASIFIKACI HERNÍCH ČINNOSTÍ VE VOLEJBALU.......................................................................................................................................................206

ZDENĚK HANÍK, VLACH JAROSLAV

JE UŽITEČNÉ SLEDOVAT POHYBOVÉ SEKVENCE HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE?.........210JAROSLAV VLACH

POZNÁMKA K PROBLEMATICE IDENTIFIKACE A ROZVOJE POHYBOVÝCH TALENTŮ...........214JAROMÍR VOTÍK

ÚROVEŇ RYCHLOSTI POHYBOVÝCH REAKCÍ SCHOPNOSTÍ U MLADÝCH FOTBALISTŮ........219KAREL HŮLKA, DUŠAN TOMAJKO

ANALÝZA ZATÍŽENÍ HRÁČŮ V BASKETBALE.........................................................................................223KAREL HŮLKA, DUŠAN TOMAJKO

HRY V POHYBOVÝCH A SPORTOVNÍCH AKTIVITÁCH OSOB S POSTIŽENÍM...............................229HANA VÁLKOVÁ

MOŽNOSTI ZAČLENĚNÍ ZRAKOVĚ POSTIŽENÉHO JEDINCE DO PROVOZOVÁNÍ POHYBOVÝCH HER ........................................................................................................................................234

LADISLAV BLÁHA

POHYBOVÉ HRY JAKO SOUČÁST INTERVENČNÍHO TĚLOVÝCHOVNÉHO PROGRAMU NA PODPORU ZDRAVÍ MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH......................................................................................240

VLASTA KURSOVÁ

PŘEDSTAVENÍ BRÄNNBALLU A SROVNÁNÍ SE SOFTBALLEM ..........................................................247JAROSLAV VRBAS, MAREK TRÁVNÍČEK, JIŘÍ NYKODÝM, PETR KOLÁŘ

NETRADIČNÍ HRY V HODINÁCH TĚLESNÉ VÝCHOVY TĚLESNĚ POSTIŽENÝCH........................252HANA ŠERÁKOVÁ, JAROSLAV VRBAS, KOLÁŘ PETR

7


SENZORICKÉ A PERCEPČNÍ PŘEDPOKLADY HERNÍ ČINNOSTIAntonín RychteckýUniverzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu

Úspěšný výkon ve sportu vyžaduje nejen efektivní provedení motorických aktů, ale také vysokou úroveň rozvoje percepčních schopností. Pro sportovní hry jsou typické variabilní, rychle se měnící situace, které jsou většinou obtížně předvídatelné. Hráč v nich musí, nejčastěji v časovém deficitu, vzniklé situace nejen identifikovat, ale nalézat pro ně nejvhodnější časová i prostorová přizpůsobení. Jak ve svých vlastních senzorických, myšlenkových i motorických reakcí, tak i vůči možné variabilitě herních reakcí soupeře. Pokud by naučené vzorce stereotypních reakcí hráče (senzorických, myšlenkových i motorických), byly spuštěny až po prezentaci posledního, završujícího podnětu aktuální herní situaci, nemohly by být úspěšné a i hra by vypadala zřejmě směšně. Bez anticipování vývoje situace se proto úspěšný hráč neobejde.

Anticipace má v životě člověka mimořádný význam. Umožňuje vytvořit tzv. „předstihový odraz v reakci na podnět, který působí ve skutečném čase“ (Anochin, 1968). Z psychologického hlediska je anticipace:

1. projevem poznávací činnosti 2. předstihující činností CNS 3. připraveností subjektu reagovat a s časovým předstihem řešit vzniklé situace (intuice)4. předvídáním budoucího sledu událostí, výsledků činností a způsobů jejich uskutečňování5. aplikací nahromaděné zkušenosti

Anticipace je jednou z nejvýznamnějších percepčních komponent úspěchu ve sportovních hrách, kde má hráč k výběru adekvátní reakce k dispozici pouhé zlomky sekund, okamžiků. Anticipované řešení herní situace se však nevytváří pokaždé znovu, jako originál, ale vždy v sobě nese i stopy minulých zkušeností. V činech a aktech herního chování se neodráží jen zaměření na spouštěcí podnět k reakci, ale i o předpověď obrysů blízké budoucnosti.

Do aktů anticipace se v průběhu předstihujícího řešení herní situace zapojují i další psychofyziologické procesy. Jak v aktuálním, reálném vnímání pohybujících se objektů: letícího míče, pohybů hráčů soupeře, vlastního týmu, tak i v souběžném „listování“ v pamětních stopách, tvůrčích představách, podvědomých i vědomých invencí při sestavování plánu nadcházejícího, věcného i formálního řešení herní situace.

Obr. 1. Variabilita reakcí hráče při řešení herních pohybových úkolů (Keller 1977)

8


ANTICIPACE VE SPORTOVNÍCH HRÁCHPři posuzování významu anticipace ve sportovních hrách je nezbytné objasnit zejména její

specifické poznávací účinky. Nejen v závislosti na povaze řešených kognitivních i motorických úkolů, ale vymezit pásmo jejího efektivního působení. Dle Lomova a Surkova (1980), lze vymezit pět anticipačních úrovní: sub-senzorickou, senzo-motorickou, perceptivní, představovou a myšlenkovou (viz tabulka 1 v příloze). V průběhu hry se jednotlivé úrovně anticipace, jejich struktura, dynamika a integrace psychických procesů mění. Jaká úroveň anticipace bude rozhodující, závisí na cíli činnosti, konkrétní technicko-taktickému úkolu a situaci.

DOBA REAKCE A ANTICIPACE Role a význam anticipace ve sportovní hře se odkrývají při posuzování a srovnání obecné i

specifické reaktibility. Čas jednoduché doby reakce (DR) nevykazuje při porovnání laboratorních testů nesportovců a zkušených hráčů signifikantní rozdíly. Avšak i v těchto měřeních se u obou srovnávaných skupin ukazuje, že naměřená DR je kratší, než by odpovídala teoretickému součtu procesů, které se na ní podílejí. Rychlost vedení vzruchů od receptoru do CNS, zpracování podnětu a cesta zpět k efektoru, by podle sledování změn elektrické aktivity mozku a rychlosti vedení nervových vzruchů, měla dosahovat téměř 0,5 s.

Obr. 2. Retroaktivní předstih subjektivní senzorické zkušenosti (Libet, Wright, Einstein & Pearl, 1979)

Znamená to tedy, že průměrný čas reakce – 0,25s, jak ji nejčastěji uvádějí výsledky opakovaných měření DR na světelné podněty, musí být částečně dosažena podvědomým zpracováním, jak vstupních, tak i následných procesuálních informací v CNS (Libet, Wright, Einstein & Pearl, 1979). Dále bylo zjištěno, že extravertovaní, úzkostní a fyzicky zdatnější osoby mají DR obvykle rychlejší (Brebner, 1980 in Welford, 1980) než osoby s opačným profilem osobnosti. Neurotické osoby mají DR variabilnější (irregulativní typ reakce) než jedinci stabilní. Intenzivní cvičení zlepšují výběrovou reakci na podněty, ale pouze prvních 8 minut po cvičení (Kashihara & Nakahara, 2005).

9

„Neuronové zpoždění“

Neuronováadekvátnost

S impuls

S

Retroaktivní čas přenosu


VLIV PRAXE A VÝKONNOSTI NA SPECIFICKOU DOBU REAKCE A ANTICIPACI HRÁČŮ

V identifikaci zdrojů podmiňujících špičkový výkon ve sportovních hrách, se obvykle rozlišuje percepční (senzorická) kapacita sportovce a exekutivní motorická činnost. Výzkumy potvrzují, že zkušení hráči se v analýze herních situací rychleji orientují, lépe anticipují, umějí “číst hru” (Abernethy, 2002).

Vliv zkušeností na rychlou analýzu situace demonstrují experimenty s hráči šachu. Šachoví velmistři dokáží po pěti sekundách postřehnout až 90% z nahodile rozestavěných figur na šachovnici, zatímco amatérští hráči pouze 50%. Obdobné výsledky prokazující vliv zkušeností na analýzu a řešení herních situací byly registrovány při analýze náhodně sestavených herních situací v hokeji, basketbalu, fotbalu atd. Schopnost „číst hru“ umožňuje zkušeným hráčům anticipovat a přemostit předěl mezi realitou a percepčními schopnostmi CNS (Abernethy, 2002; McCrone, 2002).

Špičkoví hráči, lépe než začátečníci, rovněž i lépe anticipují, co jejich soupeř zamýšlí. Například srovnání začátečníků a mistrů v badmintonu ukázalo, že začátečníci začínají reagovat, až uvidí pohyb rakety soupeře; mistři sportu reagují mnohem dříve, již dle začínajících pohybů těla a ruky soupeře. Obdobně i v tenise dokáží zkušení a výkonnější hráči dle servisu soupeře určit, zda míč bude směřovat na jejich forhandovou, či backhandovou stranu.

Tabulka 2. Charakteristiky časo-prostorové anticipace volejbalistů (Timinu 1974, in Surkov 1982)

Výkonnost Přesnost anticipace z deseti pokusů

Průměrný čas anticipace (ms)

Začátečníci 8,3 810III. – II. – I. 8,6 575Mistři sportu 9,1 490

Z výše uvedeného vyplývá, že hráči reagují na specifické herní situace spíše podvědomě, citem, intuitivně. Studie o anticipaci ve sportovních hrách naznačují, že tzv. super-rychlá-reakce je spíše výsledkem učení, trénovatelností neuro-psychického systému, než vrozeným předpokladem (Abernethy, 2002). To však neznamená, že se každý, soudě jen podle reakčních dispozic, se může stát Jordnem, Agassim, či Ronaldinem.

Činnosti a dovednosti ve sportovních hrách jsou z hlediska vztahů k podnětu a prostředí, převážně otevřeným systémem. Méně se v nich vyskytují uzavřené elementy. S tříděním dovedností dle převahy otevřených a uzavřených elementů, souvisí i přístup Magilla (1997), klasifikovat naučené dovednosti do šestnácti kategorií. Jeho základem je posouzení variability či stability 4 následujících faktorů:a) podmínek regulace; b) variability jednotlivých pokusů; c) transportu těla; d) manipulací s předměty.

Prezentovaný přístup je kromě teoretického významu inspirativní pro učitele i trenéry, jak proces nácviku a zdokonalování otevřených dovednosti efektivně modifikovat.

10


Tabulka 3. Uzavřené a otevřeně dovednosti dle variability reakce a podmínek prostředí (Magill, 1997)

Činnost funkce ⇒ Kontext prostředí ⇓

c) Transport těla:d) Manipulace s předměty




a) Podmínky regulace:b) Variabilitajednotlivých pokusů

1a) Stabilníb) Stabilníc) Ned) Ne

2a) Stabilníb) Stabilníc) Ned) Ano

3a) Stabilníb) Stabilníc) Anod) Ne

4a) Stabilní b) Stabilníc) Anod) Ano


5a) Stabilníb) Variabilníc) Ned) Ne

6a) Stabilníb) Variabilníc) Ned) Ano

7a) Stabilníb) Variabilníc) Anod) Ne

8a) Stabilníb) Variabilníc) Anod) Ano


9a) Variabilníb) Stabilníc) Ned) Ne

10a) Variabilníb) Stabilníc) Ned) Ano

11a) Variabilníb) Stabilníc) Anod) Ne

12a) Variabilníb) Stabilníc) Anod) Ano


13a) Variabilníb) Variabilníc) Ned) Ne

14a) Variabilníb) Variabilníc) Ned) Ano

15a) Variabilníb) Variabilníc) Anod) Ne

16a) Variabilníb) Variabilníc) Anod) Ano

Pro sportovní hry, ve kterých se vyskytují i uzavřené pohybové elementy, jsou podmínky okolního prostředí stabilnější, ale i prvky herních situací jsou, více či méně, lépe předvídatelné. Například v golfu je na stanovišti standardně postaven „kalíšek“ pro míček, který se nepohybuje, ale i další faktory vnějšího prostředí jsou relativně stabilní.

Ve síťových hrách, například v tenisu, lze část činností zařadit k uzavřeným (podání) a větší část k otevřeným (další údery ve hře). Hry s otevřenými dovednostními elementy (basketbal, fotbal, hokej aj.) jsou naopak charakterizovány vysokou neurčitostí situací. S vyjímkou několika standardních situací, jakými jsou například trestný hod, trestné střílení aj., jsou herní situace i rychlost jejich změn (pohyb míče, soupeřících hráčů a spoluhráčů) proměnlivé.

Taktické činnosti soupeře jsou rovněž obtížně předvídatelné. Někdy i činnosti vlastních spoluhráčů nejsou málo „čitelné“. Zjednodušeně řečeno, čím jsou pohybové dovednosti a činnosti více uzavřené, tím lze „objektivněji“ herní činnosti hráčů hodnotit a jejich průběh a vývoj předvídat. Naopak, čím je počet otevřených elementů ve hře větší (počet hráčů, pravidla aj.), tím obtížněji lze jejich průběh a budoucí vývoj předvídat. Zejména v nich se zkušenost hráčů projevuje nejzřetelněji.

11


Tabulka 4. Příklady sportovních her s uzavřenými a otevřenými technickými elementy (Jones & Wattson 1982)

Uzavřené elementy

Uzavřené i otevřené elementy techniky

Otevřené elementy techniky

Sportovní hra Golf Tenis Fotbal Stupeň: nejistoty,

neurčitostinízký střední vysoký'nízký střední vysoký

Možnosti prognózy Lze prognózovat

Obtížně prognózovatelné

Nelze prognózovat

Vliv okolního prostředí Mírný vliv Střední vliv Silný vlivStanovení kriterií a hodnocení psychické činnosti a výsledku

Snadné Obtížné Velmi obtížné

ANTICIPACE A SENZO-MOTORICKÉ UČENÍ VE SPORTOVNÍCH HRÁCHJak již bylo zmíněno, ve sportovní hře, jsou hráči neustále konfrontováni s proměnlivým,

obtížně anticipovatelným prostředím. Současné výzkumy v oblasti řízení pohybů svědčí o zvyšujícím se zájmu porozumět nejen tomu, jak se subjekt učí řídit své pohyby, ale i anticipovat důsledky svých činů. Jak v predikovatelných či nepředvídatelných podmínkách (Blakemore, Frith & Wolpert, 2001). Počítačově řízené virtuální prostředí tzv. „robotických manipulací“ se často využívá pro vymezení a specifikaci role zpětné informace v učení. Tyto modely umožňují experimentátorům přesně kontrolovat parametry pohybu v mechanickém i visuálním prostředí (Davidson & Wolpert, 2003).

K rozlišení senzorických konsekvencí vlastních činností subjektu a stimulů z vnějšího prostředí využívá učící se subjekt informace z kopie eferentních motorických impulzů (Blakemore, Frith & Wolpert, 2001). K tomuto účelu slouží tzv. „predikční model“ a „centrální monitorování probíhající činnosti“.

Obr. 3. Model determinace senzorických následků pohybu (Blakemore, Frith & Wolpert, 2001)

12

Predikcní zpetnáinformace

Prediktor

Komparátor Senzorickádiskrepance

Aktuální zpetnáinformace

Senzomotorickýsystém

Eferentní kopie

Motorickéimpulsy

Externí vlivy(zpoždené)

Predikcní zpetnáinformace

Prediktor

Komparátor Senzorickádiskrepance

Aktuální zpetnáinformace

Senzomotorickýsystém

Eferentní kopie

Motorickéimpulsy

Externí vlivy(zpoždené)


V predikčním modelu (viz obr. 3.) se k anticipaci senzorických důsledků pohybu využívá „kopie eferentních motorických impulsů“ na jedné straně a aktuální, časově reálná zpětná informace o situaci na straně druhé. Identifikovaná „senzorické diskrepance“ je pak následně využita k filtrování komplexně vzniklé senzorické informace. Pro subjekt v herní situaci tak vznikají v procesu rozhodování dvě možnosti. Podvědomá predikce, vzniklá z „kopie eferentních motorických impulsů“, může aktuální zpětnou informaci eliminovat, předběhnout ji. Výsledné senzorické i pohybové reakce se pak budou řídit dle predikované zpětné informace, odvozené z kopie eferentních motorických impulzů. Naopak zobecněné, myšlenkové uvědomění si aktuální zpětná informace z vnějšího čití, možnosti predikce vývoje herní situace omezuje a je většinou asociováno s vyšším stupněm senzorické diskrepance.

ROLE MOZEČKU V ANTICIPACI BUDOUCÍHO PRŮBĚHU HERNÍCH SITUACÍPro nácvik každé pohybové dovednosti a činnosti je typický postup od hrubé, vědomé

kontroly pohybu k efektivnímu, zautomatizovanému průběhu a vysoké výkonnosti. Lékařské skenery, umožňující sledování průtoku krve v mozku, jsou neurologickým důkazem tohoto progresu v učení.

V prvotních etapách učení se herním dovednostem jsou nejaktivnější nejvyšší partie CNS, kortex a bazální ganglia. S postupným osvojováním dovednosti, přebírá rozhodující roli v řízení pohybu mozeček, který je obvykle charakterizován jako centrum pohybové rutiny, produkující stereotypní reakce. Činnost mozečku je iniciována, spuštěna impulsy z vyšších vědomých oblastí řízení pohybu z mozkové kůry. Avšak existují další důkazy a empirie tzv. rychlých anticipačních řešení herních situací to dokazuje, že mozeček není jen slepým, převodním systémem volních impulzů z kortexu, ale má poměrně značné možnosti pro improvisované pohybové modifikace. I mozeček má svoji paměť.

adekvátní oblasti mozečku mohou být stimulovány dvěma základními způsoby. 1) kortikální cestou, kde vstupní podněty jsou nejdříve monitorovány mozkovou kůrou (vytváří se jejich vědomý obraz, představa) a teprve potom postupují do mozečku a iniciují naučené, automatizované provedení pohybu. 2) empirické zkušenosti a rychlost pohybových modifikací, předstihujících jejich plné uvědomění, však nasvědčují tomu, že patrně existuje i přímé spojení od zrakového analyzátoru do mozečku (viz obr. 4), bez přemosťujících, uvědomovaných kortikálních vlivů. Touto zkrácenou cestou jsou potřebné informace velmi rychle předávány přímo do mozečku, k „podvědomému“ (neuvědomovanému) řízení pohybových dovedností (Stein & Aziz, 1999).

Představa, že talentovaní hráči mají vrozeně vysoce přizpůsobivý (inteligentní) mozeček, který jim umožňuje tvořivě, rychle, flexibilně a podvědomě modifikovat prováděné pohyby, je zatím neověřenou hypotézou, ale i nadějným příslibem vysvětlení efektivních anticipačních reakcí hráčů. Může například úzce souviset s „docilitou“ – schopností subjektu osvojovat si pohybové dovednosti snadně a rychleji je zautomatizovat do podvědomě řízené výkonnosti (McCrone, 1999). Rozdíly v práci mozečku mohou být v procesu zautomatizování motorických reakcí u různých jedinců značné.

Špičkový volejbalista si nepřipomíná, jak má došlápnout, či pohyb v rameni má provést, protože tyto přípravné pohyby jsou vysoce zautomatizovány. Naproti tomu začátečníci, či amatérští sportovci s pohyby svých končetin zápasí, pokouší se dostat části svého těla na správné místa a správně míč odbít.

13


Obr. 4. Řízení volních pohybů (Popper & Eccles)

V komplexní sportovní přípravě hráče má vhodný trénink i vrozené dispozice zužitkovat kapacitu tréninku rozhodující roli. Talentovaní jedinci dovedou patrně lépe využívat anticipaci k překlenutí zpožďující se činnosti CNS. Dokáží lépe „číst hru soupeře“, i vhodněji reagovat na to, co si přestavují, že se stane, než aby čekali, až se to stane. Vytvářejí tak „virtuální realitu“, která jim umožňuje konat s předstihem ve vztahu k reálnému průběhu dění ve hře.

Samotná anticipace však pro úspěšnou reakci ve hře nestačí. Je třeba mít v zásobě i zautomatizovanou dovednost, jak herní činnost bez rozkolísaných emocí, tedy s minimální panikou a maximální přesností provést. Paradoxem je, že i vynikající hráč při sebehodnocení svých dovedností a herních činností si musí, stejně jako divák počkat, aby si uvědomil „dostihl“ výstřely svých podvědomých procesů, jak měl, či mohl, právě v této chvíli hrát (McCrone, 1999).

IMPLICITNÍ ČI EXPLICITNÍ UČENÍJak bylo řečeno výkon ve hře vyžaduje nejen efektivní zvládnutí motorického projevu, ale i

vysokou úroveň rozvoje percepčních dovedností a schopností hráčů. Aplikace méně preskriptivních forem učení a tréninku v poslední době naznačují, že zejména implicitní způsoby učení mohou být v rozvoji percepčních schopností hráče perspektivní a i efektivnější.

S implicitním učením jsou spojeny dva okruhy otázek:a) jsou informace v paměti uloženy v abstraktní (zobecněné), nebo ve specifické formě?,b) vyplývají všechny naše vědomosti jen z vědomých procesů, nebo jsou některé z nich získávány i

nevědomými procesy? Jestliže ano, jak nevědomé procesy fungují?

Výzkumy zaměřené na aplikace implicitního a explicitního učení naznačují, že lidská inteligence nemůže být chápána pouze z kognitivního hlediska, tedy jako symbolická, procesní kapacita pro řešení úkolů. Předpoklad, že existuje ještě něco jiného, než pravidly řízené symbolické chování, které vede k vynikajícím praktickým výsledkům, soustředilo pozornost psychologů na výzkum efektivity implicitního učení (Berry & Dienes, 1993; Reber, 1993). Z hlediska možných implikací je nezbytné si uvědomit, že implicitní učení:

14


1. je procesem, ve kterém jsou vědomosti vytvářeny nezávisle na uvědomění si toho, co bylo osvojeno; jak proces, tak i výsledek učení byly dosaženy (Berry & Dienes, 1993)

2. probíhá nezáměrně, neuvědomovaně, nejčastěji jako součást každodenní zkušenosti (Reber, 1993)

3. je procesem, ve kterém subjekt získává informace prostřednictvím její prezentace bez doprovodných výkladů a anlýz

4. nemá získané vědomosti podložené verbální argumentací. V konfrontaci s psychickým stresem je odolnější než vědomost získaná explicitně (Masters, 1992).

Explicitní učení je naproti tomu charakterizováno jako aktivní, intencionální proces, ve kterém je pozornost soustředěna na objasnění struktury prezentované informace. Explicitní vědomost (poznatek) pak lze i verbálně popsat; pod vlivem psychického stresu (anxiety) je explicitní vědomost obtížněji aplikovatelná (s více chybami) než vědomost implicitní.

Mnoho informací v běžném životě je získáváno implicitně, nikoliv explicitně. Například učení se jazykům, jízdě na kole atd. V zásadě jde o takové aktivity, které mohou lidé provádět, ale které neumí vysvětlit, jak a proč je právě tak tak dělají (Berry & Broadbent, 1988). Projevuje se to například v rozporech při učení se pravidlům gramatice jazyka, chybováním v psaní a schopností popsat a vysvětlit pravidla gramatiky. Jiné příklady dokládají zlepšenou výkonnost v některých typech úkolů, aniž by byly doprovázeny verbálními informacemi o tom jak je, či má být úkol prováděn (McGeorge & Burton, 1990).

Výzkumy implicitního učení vycházejí z teorie situačního poznávání a učení. Dle této teorie je primárním faktorem v učení kontext situace. Učení v mysli jedince však neprobíhá izolované. Je spíše holistickou (celostní) aktivitou, ve které subjekt modifikuje své chování vlivem řady kontextuálních faktorů. Například úsilí a socio-kulturní uspořádání situace jsou neoddělitelné spojeny s motivy a zájmy subjektu (Rogoff, 1990).

Myšlenka, že i percepční a motorické dovednosti lze efektivněji osvojovat implicitně, byla potvrzena v některých výzkumech:

1. implicitně osvojené senzorické a pohybové dovednosti jsou více odolné vůči psychickým stresům než dovednosti osvojené explicitně (Masters, 1992)

2. úzkost více ohrožuje výkonnost v golfu u těch skupin, které získaly tuto dovednost explicitní formou

3. výkonnost ve videohře jedinců, kterým byla podána instrukce jak hru hrát (explicitní učení) byla horší, než ve skupině, která žádnou instrukci nedostala (implicitní učení) (Green & Flowers, 1991)

Zmíněné příklady však nejsou definitivním důkazem o funkční odlišnosti implicitního a explicitního učebního systému i jejich rozdílné efektivity. Jsou však podnětem k zamyšlení nad způsoby jak se percepční vědomosti a dovednosti ve hře vytvářejí. Zejména stále není jasné v tom, jak informace, která je často vyžadována v testech verbálních vědomostí, skutečně reflektuje tu vědomost, která byly k efektivnímu provádění úkolu využita (Shanks & St John, 1994). Odlišná výkonnost však může být vysvětlena i odlišenostmi podmínek učení a testování i dalšími faktory, nejen aplikací implicitního či explicitního způsobů učení.

Poznatky, že výsledky implicitního učení jsou rezistentnější vůči působení emociálních faktorů, má však bezprostřední praktické implikace v osvojování a v rozvoji percepčních i motorických dovedností ve hře.

U herních dovedností je nezbytné již od počátku nácviku začínat i s algoritmy jejich aplikace

15


do struktur ucelených činností. Jejich bezchybnou percepční i pohybovou prezentaci, společně s procvičováním jejich variabilních modifikací, je nezbytné včas automatizovat a interiorizovat. Automatizace pohybových vzorců s rychlým anticipačním nacházením nejvhodnějších řešení pohybových úkolů, je pro zlepšení kognitivní kapacity hráče a senzitivitu pro taktická a strategická řešení, velmi důležitá. Osvobozuje subjekt ze zajetí vědomé kontroly pohybu. V pohybových úkolech s převahou diskrétních dovedností (rychlé a jednoduché reakce), závisí jejích úspěšnost právě na rychlosti a přesnosti zvolených řešení. Rozdíly mezi pohybovým záměrem a skutečnou realizací, do které zasahují další nepředvídatelné okolnosti, jsou vyhodnocovány a jako verifikované zkušenosti ukládané do skladu paměti. Pro vědomé reakce provedené v reálném čase v mozkové kůře, pro urychlená, podvědomá, anticipační řešení v mozečku. Vytváření modifikovaných a reálných herních situací, zlepšuje percepční dovednosti hráčů a měly by být předmětem soustředěného zájmu trenérů i sportovců, ale i badatelů ve sportovních hrách.

LITERATURAABERNETHY, B. Anticipation in sport: Physical Education Review, 2002, 1987, 10, 5-16.

ANOCHIN, P. K. Biologija i nejrofiziologija uslovnogo refleksa. Moskva: Medicina, 1968.

BERRY, D. C. & DIENES, Z. Implicit Learning: Theoretical and empirical issues. Hillsdale, N.J.: Lawrence Erlbaum, 1993.

BERRY, D. C, & BROADBENT, D. E. Explanation and verbalisation in a computer assisted search task. Quarterly Journal of Expert mental Psychology, 1988, 39A.

BLAKEMORE S. J., FRITH, C. D. & WOLPERT, D. M. The cerebellum is involved in predicting the sensory consequences of action. NeuroReport, 2001, 12(11):1879-1884.

BREBNER, J. T. Reaction time in personality theory. In A. T. Welford (Ed.), Reaction Times. Academic Press, New York, 1980, pp. 309-320.

DAVIDSON, P. R. &WOLPERT, D. M. Motor learning and prediction in a variable environment. Current Opinion in Neurobiology, 2003, 13:1–6.

FARROW, D. & ABERNETHY, A. B. Can anticipatory skills be learned through implicit video-based perceptual training? Journal of Sports Sciences, 2002, 20, 471-485.

GREEN, T. D. AND FLOWERS, J. H. Implicit versus explicit learning processes in a probabilistic, continuous fine-motor catching task. J. Mot. Behav. 1991, 23:293 -300.

JONES, J. G. & HARDY, L. Stress and Performance in Sport. John Wiley & Sons: Ltd., 1990.

JOHNES, D. & WATTSON, G. Ispolzovanije psichologičeskich faktorov dlja prognoza sportivnych rezultatov. In. A.V. Rodionov & N.A. Chudadov (Eds.). Psichologija i sovremennyj sport. Moskva: FiS. 1982.

KASHIHARA, K. & NAKAHARA, Y. Short-term effect of physical exercise at lactate threshold on choice reaction time. Perceptual and Motor Skills, 1985, 100(2): 275-281.

LIBET, E. W. WRIGHT, B. FEINSTEIN, AND D. K. PEARL Subjective Referral of the Timing for a Conscious Sensory Experience. Brain, 1979, p. 193.

MAGILL, R. A. Motor Learning, Concepts and Applications. Fifth Edition. New York: WCB, McGraw-Hill, 1997, 326 p.

MASTERS, R. S. W. Knowledge, nerves and know-how: The role of explicit versus implicit

16


knowledge in the breakdown of a complex skill under pressure. British Journal of Psychology, 1992, 83, 343-358.

Mccrone, J. Reading The Game: Surprise Yourself! 2002, http://www.bodybuilding.com/fun/peak6.htm.

MCGEORGE, P. & BURTON, A. M Semantic processing in an incidental learning task. The Quarterly Journal of Experimental Psychology, 1990, 42A(3), 597-609.

POPPER, K. R. & ECCLES, J.C. The self and its brain. New York: Springer-Verlag. REBER, A. S. (1993) Implicit Learning and Tacit Knowledge: An essay in the cognitive unconscious. Oxford: Oxford University Press, 1997.

ROGOFF, B. Apprenticeship in Thinking: Cognitive development in social context. NY: Oxford University Press, 1990.

SHANKS, D. R and ST. JOHN, M. F. Characteristics of dissociable human learning systems. Behavioral and Brain Sciences, 1994, 17, 367-447.

SHIM, J., CHOW, J. W., CARLTON, L. G., CHAE, W-S. The Use of Anticipatory Visual Cues by Highly Skilled Tennis Players. Journal of Motor Behavior, 2005, Vol. 37, No. 2, 164–175.

STEIN, J. F & AZIZ, T. Z. Does imbalance between basal ganglia and cerebellar outputs cause movement disorders? Current Opinion in Neurology, 1999, 12, 667-71.

SURKOV, I. N. Psychomotorika sportsmena. Moskva: FIS 1984. 1984, 144p.

[email protected]

17


PřílohaTabulka 1. Úrovně projevů anticipace (Lomov & Surkov 1980)Úroveň anticipace

Řešené úkoly Kritéria Anticipační efekty

Sub-senzorická(mikro-intervaly času)

Tonické neuvědomované reakce, Udržení rovnováhy na neuvědomované úrovni. Kompenzační reakce při náhlé ztrátě rovnováhy

Stabilita postoje

Vyrovnání stability před začátkem činnosti

Optimalizace svalového tonu

Zabezpečení stability a rovnováhy

Senzomotorická(krátké časové okamžiky)

Senzomotorické reakce, výběrové reakcezrakově – pohybového sledování situace

Včasnost reagování

Řízení pohybů ve správném časovém okamžiku, rytmu a tempu

Včasná reakceZkrácení latentní periodyOčekáváníMinimalizace prostorové a časové chybyPřesnost reprodukce časových intervalů

Perceptivní Zrakový odhad vzdálenosti; určení vzdáleností, rychlostí, zrychlení pohybujících se objektů.Výběr nejkratší dráhy pohybu v labyrintu různých cest a trajektoriíZastírání pohybů (finty)Koordinace pohybu

Přesnost rozpoznávání a určení potřebné vzdálenosti a rychlosti pohybů.Minimalizace průchodu cestou v časeVyhnutí se klamavému útoku, klamavých činností .Včasné přepojení na následný pohyb nebo pohybový úkol

Včasnost a přesnost pohybů v prostoru a čase.Časový předstih ve výběru dráhy pohybu objektu z množiny ostatních.Výhoda v prostoru a čase.Uvolnění se z bránění soupeřeVčasnost a plynulost provedení činnosti

Představová (druhotné představy)

Překonání bariéry rychlosti Udržení a aktualizace paměti mapy krajiny a mapy cest

Panoramatická anticipace

MyšlenkováZobecněný a zprostředkovaný odraz

Úkoly problémového typuPlánování činnostiVýběr taktické činnosti v čase a prostoruReflexivní řízeníPlánování a organizace kolektivních činností

Řešení úkolů nestandardním způsobem:se zřetelem neočekávanosti,se zřetelem silných i slabých článků v přípravě soupeře.Vnucení soupeři pro něj nevýhodného tempa činností.Vytvoření podmínek pro sdělení soupeři klamavou informaci o vlastních záměrech i záměrech spoluhráčů

VhledPravděpodobnostní prognóza

Odkrytí úmyslů soupeře.

Skupinová koordinace činností s postižením činností soupeře.

18


VLIV ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ŠKOLY NA VÝUKU HER

Ferdinand MazalFakulta tělesné kultury Palackého Univerzity v Olomouci, Česká republika

ÚVODV celém školství opakovaně probíhala a stále probíhá více či méně bouřlivá diskuse o reformě

školství. Kvalita edukačního procesu je různě hodnocena, prestiž školství, zejména učitelů se dle zprávy OECD snižuje (HN – 14.10.-2004).

Schválením zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školský zákon) a Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV) v roce 2004, byly schváleny dokumenty o změnách ve školství. Zejména Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání je dokumentem, který podle našeho názoru umožňuje velmi výrazné a zásadní změny ve vzdělávání. Umožňuje velmi potřebné změny ve způsobu a systému výchovy a vzdělávání a to podle potřeb a podmínek školy, pedagogického sboru konkrétní školy a záměru rodičů i zřizovatele. Současně umožňuje realizovat změny ve společnosti, které výrazně ovlivňují chování a jednání všech skupin společnosti včetně mládeže, se způsobem vzdělávání. Dlouho deklarované propojení vývoje mladé generace s potřebami současné a zejména budoucí generace v horizontko deseti let je nyní možné. Je zřejmé, že naše školství potřebuje závažné změny společenského, pedagogického i ekonomického charakteru. Jejich uskutečnění nemůže být jednorázovým krokem, ale bude mít charakter kontinuálního vývoje – transformace (Program transformace vzdělávací soustavy, 1992, RVP ZV 2004).

Příspěvkem prolíná otázka, zda a jakým způsobem lze realizovat změny ve vzdělávací oblasti člověk a zdraví a dále jak podpořit edukační proces na vysokých školách v oblasti tělesné výchovy, sportu a zdraví.

TĚLESNÁ VÝCHOVA A ZDRAVÍ V RÁMCOVÉM VZDĚLÁVACÍM PROGRAMU ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

V souladu s principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v Zákoně o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních - státní a školní. Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále ŠVP ZV), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách a budou v horizontu roku a půl uplatněny ve školské praxi. Pomiňme jak zpracované, faktem je, že nastal z pohledu vysokých škol nezastavitelný proces změn v přípravě učitelů na všech fakultách, které připravují učitele v ČR. Proces, který vysoké školy (fakulty připravující pedagogy) výrazně podcenily. Pedagogická veřejnost je informována dostatečně. Národní institut dalšího vzdělávání zabezpečil celonárodní projekt Koordinátor, který postupně zajistil proškolené koordinátory na většině základních škol. Další navazující školení probíhá v každém kraji a regionu a je otázkou vedení škol, jak zabezpečí přípravu tvorby a samotnou tvorbu Školního vzdělávacího programu svojí školy, který musí být připraven do 1.9. 2007.

19


Nemáme na mysli pouze vzdělávání, ale též výchovnou složku, včetně respektu k právu, svobodě druhých, ohledu, toleranci, porozumění a solidarity. Pro takové kvality je dnes v ŠVP ZV v souhrnu se znalostmi, vědomostmi, dovednostmi a postoji používán termín klíčové kompetence (tj. způsobilost). Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná a patří sem schopnost učit se, kriticky hodnotit a řešit problémy, komunikovat v několika jazycích, ovládat ICT, využívat svou technickou gramotnost a připravit se tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Osvojování klíčových kompetencí je proces dlouhodobý a složitý, který má svůj počátek v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním a středním vzdělávání a postupně se dotváří v dalším průběhu života. Úroveň klíčových kompetencí, které žáci dosáhnou na konci základního vzdělávání, nelze ještě považovat za konečnou, ale získané klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní učení žáka, jeho vstup do života a do pracovního procesu (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2004, 4). Z pohledu příspěvku je v RVP ZV a ŠVP ZV důležitá oblast Člověk a zdraví.

Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiž se žáci (nyní i učitelé) seznamují, učí se je využívat a aplikovat ve svém životě. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různým nebezpečím, které ohrožuje zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávali potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Jde tedy z velké části o poznávání zásadních životních hodnot, o postupné utváření postojů k nim a o aktivní jednání v souladu s nimi. Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech a situacích posilujících zájem žáků o problematiku zdraví (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2004, 64). Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je vymezena a realizována v souladu s věkem žáků ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níž je zahrnuta i zdravotní tělesná výchova. Vzdělávací obsah oblasti Člověk a zdraví prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí, které jej obohacují nebo využívají (aplikují) a do života školy. Školy, které mají podmínky pro rozvoj sportovních a pohybových aktivit, preferují tyto aktivity ve svém programu a nabízí je rodičům i žákům jako svou konkurenční výhodu. Dlouhodobě se tím škola zviditelňuje a publicita postavená na pohybové a zdraví prospěšné aktivitě, má silný pozitivní dopad při volbě školy u rodičů i žáků a je dobře vnímána u zřizovatele i sponzorů a partnerů školy.

Vzdělávací oblast Člověk a zdraví na 1. stupni, obor Tělesná výchova, předmět tělesná výchova, může být koncipována jako samostatný předmět, jejíž prvky prostupují i jinými vyučovacími předměty a jsou součástí rekreačních přestávek (Škola dílnou lidskosti, ZŠ Havlíčkův Brod, 2005). V rámci mezipředmětových vztahů a v souladu s výchovou ke zdraví a ekologickou výchovou, je chápána jako součást výchovy ke zdravému životnímu stylu. Školní vzdělávací program této školy ji cíleně orientuje na výchovu ke správnému dennímu režimu s pohybovou aktivitou, zaměřenou na dosažení přiměřené úrovně zdravotně orientované zdatnosti a na komplexní relaxaci a regeneraci ve spojení se zdravou výživou. Předmět vede žáky k vnímání krásy pohybu, ladnosti, rytmu a tempa. Učí žáky orientovat se v prostoru a čase, pěstuje v žácích vůli, cílevědomost, samostatné rozhodování, zdravou rivalitu i smíření se s porážkou a uznání soupeřových kvalit. Pomáhá rozvíjet cit pro spravedlnost, kolegialitu i kolektivnost. Vede žáky ke správnému držení těla, odhadu své síly a účelné relaxace. Žáci se učí reagovat na povely, rozumět základnímu názvosloví tělesných cvičení, dodržovat zásady bezpečnosti a hygieny. Osvojují si techniku rychlého a vytrvalostního běhu, skoku odrazem jednonož i snožmo, hodu jednoruč obouruč, přiměřeně ke svým možnostem se učí zpracovat přihrávku, vést míč rukou i nohou. Umějí

20


sladit pohyb s jednoduchým hudebním nebo rytmickým doprovodem, zvládají základní akrobatická cvičení a jejich kombinace. Dovedou uplavat 50m libovolným plaveckým způsobem. Učí se základům orientace v přírodě podle mapy a buzoly, jsou schopni určit světové strany. Znají základní pravidla vybraných her a soutěží, za pomoci učitele dovedou měřit a zapisovat základní pohybové výkony.

Do vyučovacího předmětu Tělesná výchova jsou na ZŠ Nuselská (ředitelka Mgr. J. Hartmanová) zařazena tato průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického člověka, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova a Environmentální výchova. Tato průřezová témata jsou zde podrobněji popsána. Výchovně vzdělávací strategie obsahují z pohledu učitele frontální způsob práce, skupinovou práci, cvičení ve dvojicích, trojicích, samostatnou práci, kruhový trénink, tělovýchovné chvilky, besedy apod. ŠVP ZV využívá všech 6 klíčových kompetencí, k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské i pracovní. V ŠVP jsou uvedeny jako očekávané výstupy, učivo 1. až 3. ročníku v I. období a učivo 4. a 5. ročníku v II. období. Zvlášť jsou uvedeny činnosti ovlivňující zdraví a činnosti podporující pohybové učení a činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností.

Z pohledu her jsou žáci vedeni ke spolupráci při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěžích (I. období), učí se přihrávky, dribling, střelbu na koš a na branku, pohybové hry jsou zařazeny do hodin Tv podle potřeby. Žáci se učí pravidla her. Ve 2. období vytváří žáci s učitelem varianty osvojených her, učí se dodržovat pravidla fair play, umí poznat a označit zjevné přestupky proti pravidlům a adekvátně na ně reagovat. Zorganizují pohybové hry a nenáročné soutěže a samostatně získávají informace, umí využít pravidla osvojovaných pohybových činností ve hrách, na závodech a soutěžích. Z pohledu průřezových témat se v osobnostním rozvoji využívají hry a soutěže pro rozvoj pozornosti a soustředění, sebepoznání a sebe pojetí, sebe regulace a sebe organizace i kreativity. Ve hrách se poznáváním rozšiřuje sociální oblast, mezilidské vztahy, různé druhy komunikace, kooperace a morální složka osobnosti při řešení problémových situací. Mění nebo upevňují se, zejména v soutěžích, postoje žáků. Zásady slušnosti, tolerance, akceptování názorů druhých se objevuje v průřezovém tématu (dále PT) výchova demokratického občana.

Vzdělávací oblast Člověk a zdraví, obor Tělesná výchova, vyučovací předmět Tělesná výchova na 2. stupni má časovou dotaci 2 hodiny týdně, 6. a7. ročník má třetí hodinu Tělesné výchovy (pohybem k e zdraví) – Zdravotní Tv, plavání, pobyt v přírodě atd. Z pohledu ŠVP ZŠ Nuselská, je kladen důraz na atletiku, košíkovou, odbíjenou, softball, floorball, lyžování. Každý ročník se specializuje dle svého zájmu na dvě míčové hry, jeden netradiční sport a žák v ročníku má dvě individuální disciplíny. Předmět je hlavním zdrojem organizačních návyků, pohybových činností a dalších námětů pro zdravotně zaměřené, rekreační a sportovní využití pohybu v režimu školy i mimo školu. Především však žákům na 2. stupni umožňuje tělesná výchova poznávat vlastní pohybové možnosti (předpoklady), zdravotní i pohybová omezení, rozumět jim, respektovat je u sebe i u druhých, aktivně je využívat a cíleně ovlivňovat. Podle ŠVP ZV takto chápaný vztah k pohybovým aktivitám lze rozvíjet jen v atmosféře důvěry, spolupráce, radostného prožitku z pohybového výkonu, který vychází z aktuální pohybové úrovně jednotlivců, z konkrétních splnitelných cílů, ze změny každého žáka a z hodnocení vzhledem k těmto změnám. Konkrétní cíle jsou v ŠVP ZV stanoveny a ústí do pozitivního vztahu k pravidelným pohybovým aktivitám ve vlastním denním režimu, jako přirozené a nezbytné součásti zdravého životního stylu moderního člověka. Opět jsou do vyučovacího předmětu Tělesná výchova zařazena průřezová témata, podobně jako do 1. stupně ZŠ, navíc i Mediální výchova. Výstupy a učivo jsou s klíčovými kompetencemi popsány v bodech, včetně obsahu tématických celků. Poznatky jsou uváděny v aplikované podobě a v návaznosti na učivo dalších předmětů. Jsou uvedeny i nevhodné činnosti a některé činnosti jsou

21


doporučeny chlapcům nebo dívkám. Vzdělávací obor výchova ke zdraví, vyučovací předmět Výchova ke zdraví, má za úkol seznámit žáky se základy zdravého životního stylu a správného sociálního klimatu. Cílem předmětu je rozvinout u žáků znalosti a dovednosti potřebné ke zvládnutí péče o své zdraví a bezpečnost ve svém životě. Jedná se o 1 hodinu týdně v 6. a 7. ročníku. Výchova ke zdraví tematicky navazuje na základy učiva Občanské výchovy, rodinné výchovy a Tělesné výchovy a je určena všem žákům 6. a 7. ročníku. Obsah předmětu zahrnuje učivo potřebné k péči o zdraví a k ochraně lidstva za mimořádných okolností a učivo tělesné výchovy. Je sem začleněno všech 6 průřezových témat a samozřejmě i komunikativní kompetence. Opět jsou podrobně popsány Výstupy a učivo pro žáka, učivo, zařazení PT a to v každém ročníku.

Podíváme-li se podrobněji na hry v tomto ŠVP ZV velmi známé pilotní školy, je oblast her využita mnohostranně. Škola preferuje 4 sportovní hry, v každém ročníku dvě podle svého zájmu. Ve výchovně vzdělávacích strategiích ŠVP ZV školy, jsou v klíčových kompetencích obsaženy širší cíle sportovních her. Například vedou žáka k samostatnosti i práci v týmu – KKSP, KKP, rozlišuje a uplatňuje práva a povinnosti vyplývající z role hráče, rozhodčího, diváka, organizátora, zorganizuje samostatně i v týmu jednoduché turnaje a závody, hodnotí a spolurozhoduje osvojené hry a soutěže, provádí zpracování a podílí se na jejich prezentaci, Samozřejmě jsou zde uvedeny vazby na hygienu odpočinku, hygienu práce, pohybový režim, regeneraci sil, stravování, pitný režim, způsoby odpočinku, vhodné či nevhodné vybavení, podmínky, prostředí, oblečení. Patří sem i další návyky a dovednosti jako vystupování v roli soupeře, rozhodčího, zapisovatele, časoměřiče, organizátora, diváka atd. Patří sem nejen použití, ale zejména využití smluvených gest, signálů, základní údržba hřišť, péče o výzbroj a výstroj, zásady sportovního tréninku, znalost motivačních cvičení, cviky pro rozvoj kloubní pohyblivosti, specifika bezpečné realizace her v tělocvičně, hřišti i v přírodě apod. Oblast sportovních her je ve výše jmenovaném ŠVP ZV na 3 stranách a dále se prolíná jednotlivými oblastmi. Popisuje specifické znalosti a návyky, pohybové činnosti (str. 242-244) a doporučené rozšiřující učivo s popisem obsahu. Všechny tyto informace korespondují s původním obsahem učiva, jsou však provázány mezipředmětově, tématicky a kompetencemi s dalšími znalostmi, dovednostmi, vědomostmi a postoji, které z RVP ZV vyplývají.

ZÁVĚRVzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků

v problematice zdraví směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových možností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti žáků k činnosti řízené a výběrové, jejímž smyslem je schopnost samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení, pro podporu zdraví a ochranu života. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání žákův prožitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu jeho prožitku umocňuje.

Meritní otázkou dnes diskutovaných RVP je, jakým způsobem bude jejich obsah aplikován v praxi. Jak bude zajištěno, aby učitelé na školách tyto výstupy transformovali do své výuky, provázali kompetence a kooperovali navzájem napříč horizontem předmětů a jejich obsahů?

Domníváme se, že jde o zásadní problém a úspěšné řešení tohoto problému bude mít dvě zejména kvalitativně různé cesty. Bude vyvíjen stále větší administrativní, ekonomický i organizační tlak, aby více jak 150 000 učitelů škol akceptovalo a uplatňovalo komplexní pojetí RVP ve školách. Pokud se podaří vyškolit koordinátory pro všechny ZŠ, půjde o vynikající výsledek. Tak

22


bude zabezpečena otázka dovzdělávání současných učitelů pro nové zákonné materiály.

Druhá cesta je časově a významově stejně důležitá. Pro naše pracoviště, pro fakulty připravující učitele předškolních, základních a středních škol je stěžejnější a problémovější než první. Je to příprava nových učitelů v intencích Rámcového vzdělávacího projektu. Základním problémem je, jak rychle a kvalitně budou zařazeny východiska, vstupy a výstupy z RVP do vyučovacích programů v přípravě budoucích učitelů na pedagogických a dalších „učitelských“ fakultách (např. FTVS, FTK, FSS). Jak rychle budou vysoké školy schopny produkovat učitele, kteří budou schopni uplatňovat RVP ve své práci a aktivně se podílet na tvorbě ŠVP? Pokud toto nezvládnou během dvou až tří let, stále budou do škol přicházet noví učitelé, připravení de facto proti záměrům RVP a budou jejich realizaci více či méně brzdit.

LITERATURALaMaster, K., Barness-Wallace, L., & O´Connor Creeden, K. Using technology in elementary physical education. Journal of Physical Education, Recreation & Dance, 2002, 73, 12-13. Retrieved 1. 10. 2002 from the World Wide Web: http://proquest.umi.com/.

Mazal, F. Využití informačních a komunikačních technologií v edukačním procesu. Mezinárodní konference Pohyb a zdraví, vyžádaná přednáška, České Budějovice, 25.-27.11 04, 2004.

Mužík, V., Krejčí M. Tělesná výchova a zdraví. Olomouc, Hanex, 1997.

Program transformace vzdělávací soustavy. Praha. MŠMT ČR, 1992.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Praha, VÚP, 2004.

Škola dílnou lidskosti, Základní škola Havlíčkův Brod, Školní vzdělávací program pro základní školu, pilotní škola MŠMT ČR, Havlíčkův Brod, 2005.

SUMMARYThe influence of The School Educational Programme on the Teaching of the Game.

In the contribution we come out of a brief analysis of necessary changes at universities in the field of PE, sports, health and games that are connected to the School General educational programme for elementary schools. PE can be considered either from the institutional point of view as one of the elementary school subjects or from the point of view of movement activities and sports (of different levels) as a particular movement activity.

PE and sport are closely connected with a healthy development of every human being. Current social and philosophical problems show us the necessity of a further research and stress the acceptation of the health and PE connection within society. In our contribution we suggest some specific possibilities and areas. We are aiming not only at the area of PE and health but also at an area which is both supportive and procedural in education systems, games and play. In a goal-directed intention it can support both qualitative and quantitative assurance of educational process at universities.

Key words: PE, sport, health, School educational programme, game, play, universities.

KONTAKTdoc. PhDr. Ferdinand Mazal, CSc.KUTV Fakulta tělesné kultury Univerzita Palackého, Hynaisova 9, Olomouc 779 [email protected]

23

http://proquest.umi.com/


HRA JAKO SYMBOL ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY (PROGRAMOVÝ PROSTŘEDEK A PŘÍLEŽITOST OSOBNOSTNÍHO ROZVOJE)

Ivo JirásekFakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci

ÚVODV dosavadních plzeňských setkáních věnovaných hře (alespoň dle publikovaných

sborníkových příspěvků) si zážitková pedagogika prozatím nezískala sebemenší pozornost. Domnívám se, že je to škoda, protože právě v prostředí výchovy prožitkem je hra vskutku nezastupitelným programovým prostředkem. A co víc, postupem let se profilovaly tyto semináře čím dál více ke hrám sportovním (od počátečních širších záběrů včetně filosofických zamyšlení – viz např. příspěvky Kumpery či Dobrého v roce 1993, Rýdla v roce 1995 a 1997, Hogenové 1999 a 2001), jsme svědky postupné specifikace tematiky vedoucí v posledních ročnících takřka výlučně k redukci na pohybové herní spektrum, resp. příp. i na problematiku osob se specifickými potřebami, jak svědčí hlavní referáty v roce 2003 a v roce letošním). Prostředí zážitkové pedagogiky přitom nabízí pohled na fenomén hry ve vskutku nejširším slova smyslu. Vedle her pohybových či sportovních jsou nedílnou složkou programové náplně hry strategické, s psychologickou tematikou, dramatické, málo strukturované, s rolemi či – abychom rozevřeli rejstřík ještě více – na hudební nástroje. A protože hra (jak nás přesvědčuje filosofie) patří k těm nejhlubším a nejbohatším projevům lidského způsobu bytí, rád bych na tomto místě poukázal na ambivalenci her v zážitkové pedagogice v rovině programového prostředku a současně v rovině možností osobnostního rozvoje účastníků kurzů, seminářů či jiných aktivit tohoto konstituujícího se oboru.

ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA Novému pedagogickému odvětví je v posledních letech věnována soustředěná pozornost

především díky periodiku Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku. Vydavatelem tohoto odborného, metodického časopisu (či spíše revue, neboť dosavadní čísla se rozsahem pohybují kolem 170 stran) je Prázdninová škola Lipnice, nezisková organizace s téměř třicetiletou tradicí, avšak komunikační prostor je otevřen každému zájemci o profilaci pedagogického využití prožitkových situací (vysokoškolským či středoškolským pedagogům, vychovatelům, vedoucím a činovníkům mládežnických organizací, personalistům, studentům či individuálním zájemcům z dalších prostředí). I díky tomu jsou členy redakční rady mj. odborníci ze tří akademických pracovišť (Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzita Karlova v Praze a Masarykova univerzita v Brně). Pro účastníky této konference, pro odborníky zabývající se hrou, může být tato tiskovina přitažlivá především svojí rubrikou Zlatý fond her, přinášející zajímavé (a již alespoň jednou v praxi osvědčené) herní premiéry, pokud možno se zaměřením na konkrétní téma jednotlivých čísel (po prvním, spíše prostor ohledávajícím čísle vyšla či v blízké době vyjdou díly zaměřené na integraci, dobrodružství, Erós, tvořivost, dobrodružství, PŠL a přírodu; za zvlášť důrazné upozornění na tomto místě stojí jistě číslo 6., jež vyjde na podzim letošního roku s tématem hra).

Gymnasion, jehož cílem je mj. rovněž pojmové zpřesňování a ujasňování terminologie, přinesl hned v úvodním textu pracovní definici zážitkové pedagogiky, jež se může stát podkladem i pro naše přítomné předběžné porozumění, o jaké oblasti právě teď přemýšlíme: „Pod označením »zážitková pedagogika« tedy nadále budeme rozumět teoretické postižení a analýzu takových výchovných procesů, které pracují s navozováním, rozborem a reflexí prožitkových událostí za účelem získání zkušeností přenositelných do dalšího života. Cíle takových výchovných procesů

24


mohou být vytyčovány a dosahovány v různorodém prostředí (školním i mimoškolním, přírodním i kulturním), v rozmanitých sociálních skupinách (diferencovaných věkem, sociálním statusem, profesním postavením či dalšími demografickými faktory) a naplňovány nejrůznějšími prostředky (hrami všech typů, modelovými situacemi, tvořivostními a dramatickými dílnami, besedami a diskusemi, fyzicky i psychicky náročnými výzvovými situacemi, sebepoznávacími i k týmové spolupráci směřujícími aktivitami). Pro zážitkovou pedagogiku je prožitek vždy pouhým prostředkem, nikoliv cílem. Cílem pro ni zůstává starořecký výchovný ideál, všestranný rozvoj k harmonii směřující osobnosti.“ (Jirásek, 2004, 15)

Pochopitelně zde není prostor k bližšímu seznamování či rozvíjení zážitkové pedagogiky, pokládal jsem však za nutné alespoň definičním výměrem poukázat na základní rysy prostředí, v němž se budeme následně myšlenkově pohybovat. Případní interesenti se mohou blíže seznámit ve jmenovaném periodiku jak s organizacemi doma i v zahraničí, jež se hlásí k danému pedagogickému vymezení, s možnostmi uplatnění oboru v prostředí školy, dramatické výchovy, firemní personalistické oblasti, s teoretickými studiemi analyzujícími konkrétní témata vztažená k hlavnímu námětu daného čísla, s výraznými osobnostmi, dramaturgickými postupy, inspirativními návody, novinkami na knižním trhu i s několika spíše odlehčujícími rubrikami jako je fotohádanka či múzovna. Pro naše potřeby si vezměme nyní s sebou především vědomí aktivity, intenzity, rozmanitosti jako základních faktorů, jimiž se zážitkově-pedagogické projekty vyznačují.

HRA JAKO SYMBOL MNOHA INTERPRETACÍFenoménu hry je v posledních letech věnována zasloužená pozornost a myslím, že už dávno

neplatí stesky o tom, že je hra považována za něco infantilního či nedůležitého. Alespoň nikdo z odborníků na herní problematiku se jistě takového zkreslení nedopouští. Hra je přinejmenším v úvahách filosofů naopak považována za jeden z nejhlubších a významy přeplněných momentů lidského prožívání, za existenciál, bez něhož není možné vůbec uvažovat o lidském způsobu bytí. Ve zkratce snad stojí za letmé připomenutí, že Huizinga zdůraznil moment založení kultury ve hře, Caillois upozornil na čtyři základní způsoby členění herních situací (agón, alea, mimikry, ilinx), Wittgenstein upřel pozornost na užívání jazyka a připodobnil jej ke hře, Fink analyzoval ontologické souvislosti hry a světa. To jsou souvislosti relativně dobře známé a v literatuře dobře zdokumentované. (Případné zájemce mohu odkázat na ucelený rozbor tématu v publikaci Jirásek, 2005, 222-233, téma hry vztažené k hypotéze možných světů jsem se pokusil vnést do širší pozornosti v Jirásek, 2001, 81-91.)

Na tomto místě bych rád zvýraznil hru jako složitý symbol, tedy zvláštní fenomén, jenž v sobě skrývá mnoho různých významů, jež je možné rozmanitě interpretovat. Právě bohatství interpretací, jež se ke hře vztahují, je jistě příčinou toho, proč trvá tak dlouhodobý zájem o hru nejenom v kolektivu účastníků této konference. Jakýkoliv jiný než rigidně scientistický přístup k symbolům (tedy snažící se o jasný a zřetelný – dle metodického požadavku Descartova – tedy jednoznačný výklad, jinými slovy o proměnění symbolu ve znak) uznává neobyčejně důležitou roli imaginace a kreativity při hledání jeho významů. Pro pochopení symbolu (a tudíž i pro pochopení hry) je dobré porozumět podstatnému rysu imaginace, jímž je zdvojování. „Zdvojování mezi skutečným a zdánlivým, mezi smyslovým a rozumovým, mezi konkrétním a abstraktním, mezi označujícím a označovaným, které je v symbolické imaginaci ještě dále exponencionalizováno.“ (Borecký, 2003, 21). Protože symbol je zřetelným vyjádřením obrovské obrazotvornosti, imaginace je jeho bytostnou charakteristikou, tvůrčí je i proces jeho interpretace. Slovo symbol pochází z řeckého slova označujícího shrnutí, složení či sebrání. Symbolon bylo znamení (skryté či zastírané), které umožňovalo rozeznání něčeho podstatného za jednoduchým znakem. Rozlomená mince, jejíž půlku přinesla zcela neznámá osoba, byla znamením, že se máme chovat pohostinně,

25


neboť druhá půlka, ta, kterou máme uschovanou z doby loučení s přítelem, přesně zapadá. Symbol je tedy složeninou viditelné skutečnosti a neviditelného významu, konkrétního předmětu (půlka mince) a jeho duchovního aspektu (přátelství a pohostinnost). Takto můžeme chápat ono zdvojování, o němž se zmiňuje Borecký. Nicméně stejně důležitá je i ta vlastnost symbolu, že vzájemná reprezentace obou složek nemusí být pouze jednorozměrná (např. červená barva jako barva ohně a krve může označovat život, lásku, teplo, ale také válku, ničivou sílu). Tato vícerozměrnost, mnohoznačnost významů k symbolu patří zcela bytostně. Schopnost obrazu vyvolat smysl prožívá každý milovník umění a právě na příkladu umění a jeho různorodého, protikladného hodnocení, je ona významová mnohoznačnost krásně patrná. Symbol, symbolizace a práce se symboly může poukazovat ke skrytým a zasutým obsahům mysli, proto je daným možnostem věnován poměrně velký prostor v psychoterapii, zejména té vycházející z Jungova směru myšlení (Kastová, 2000, Wollschläger, 2002). Ilustrativně názorně vystupuje významová ambivalence symbolu v čínském prostředí, jež je zároveň zřetelným dokladem naprosté závislosti myšlení na jazyku a dokonce i písmu. To, co v dětství ve škole přijímáme jako samozřejmost (že se řečené může napsat a všichni tomu rozumíme) se nám postupem času, když přibereme do své výbavy další jazyk, rozkolísá (u ruštiny se musíme naučit azbuku, u angličtiny jiný systém výslovnosti psaného písma, než na jaký jsme zvyklí). Tím více to samozřejmě platí o naprosto odlišném jazyku, písmu, a tudíž i způsobu myšlení, jakým je čínština. Odlišnost jazyků však sahá do velmi hlubokých rovin myšlení: čínština umí např. nevyjádřit rod, číslo či čas – tato otevřenost myšlení je pro nás nemyslitelná, pro nás jsou nejenom slova, ale především všechny věci nějak určené, určité, jasně zařaditelné a dané. Proto je nám velmi vzdálená i čínská symbolika, resp. propojení významů, kde my je vůbec necítíme. Interpretace čínských symbolů plně spočívá na faktu, že čínské znakové písmo umožňuje číst různé znaky podobnou výslovností (byť ve čtyřech různých intonacích). Díky tomu může např. červená pivoňka představovat nejenom jaro, lásku, ženskou krásu, ale také bohatství a čest. Tak také netopýr představuje štěstí, motýl dlouhověkost, dvě ryby pak manželský a sexuální soulad, rodinnou harmonii s množstvím mužských potomků. (Obuchová, 2004).

Jsem přesvědčen, že obdobným mnohoznačným způsobem můžeme vnímat i význam hry. Pak se nám nebude jevit na první pohled protikladnost významů přikládaných slovu „hra“ (divadelní, na hudební nástroje, pohybová, strategická…) tak stroze. Potom snadno budeme moci přijmout fakt, že hra je podložím, z něhož vyrůstá kultura, ale také že je existenciálem, tedy bytostným rysem lidského bytí, zároveň že je symbolem světa a ve hře tudíž můžeme rozeznat podstatné rysy kosmu. Tato vymezení nebudou stát v protikladu, protože je budeme moci chápat jako různé interpretace významů, jež symbol dokáže integrovat. Chápat hru jako symbol nám usnadňuje scelit i zdánlivě tak různorodé činnosti, jako je hra na piáno, divadelní představení, maškarní rej, valení traktorové pneumatiky po louce, či přátelský zápas v ledním hokeji. Na první pohled zcela nesouměřitelné činnosti mohou být propojeny nikoliv definičním vymezením, ale porozuměním typu hermeneutického rozšiřování okruhu interpretací složitého symbolu. (Žádná z cca 200 definicí pokoušejících se komplexně vymezit hru, včetně slavného Huizingova definičního výměru, nedokáže pojmout hru se všemi aspekty a tudíž bez nutného redukcionismu; konec konců zbytečnost jakýchkoliv pokusů definovat pojem hry zcela přesvědčivě prokázal už Wittgenstein, 1993, když poukázal na odlišnost toho, co víme, od toho, co můžeme vyjádřit.) Hledání smyslu (či jeho vytváření) je u symbolu permanentně otevřené. To nám pomůže i lépe pochopit překročení každodennosti směrem k posvátné oblasti sacrum, tedy roli hry ve sférách náboženských, příp. mýtických. Nemusíme posvátné obřady vnímat pouze jako relikt minulosti, ale jako svéráznou interpretaci herního symbolu. To, že např. míčová hra u Aztéků, běh u Inků či tanec u Mayů nebyl společenskou (nebo sportovní) událostí, ale náboženským obřadem, je známé. Avšak propojení takovéhoto rozměru hry se soudobou kulturou či přímo českou společností, to je něco, co běžnému

26


pohledu spíše uniká. Proto je hra snižována na odreagování, vybití energie, příp. dětinské neúčelné chování. Mytologický a religionistický rozměr hry u nás prozatím nebyl soustavně zkoumán a je to jistě velká chyba. (Na rozdíl od našich přístupů nevnímajících posvátno jako rozměr běžné a každodenní skutečnosti vzniklo ve Velké Británii dokonce speciální centrum pro studium sportu a spirituality, jež bude v příštím roce pořádat inaugurační konferenci. Zájemci o tento rozměr hry a pohybových aktivit mohou nalézt podrobnější informace na http://sportspirituality.yorksj.ac.uk)

Rovina symbolu však umožňuje ještě (nejméně) jeden další pohled na hru, tj. existuje potencialita vnímat hru v rovině zástupného symbolu celé zážitkové pedagogiky, a to minimálně její české podoby. Jestliže je v zahraničí termín experiential education uplatňován především pro expediční formy prožívání v oblastech přírodního prostředí, či pro určité výcviky využívající modelových situací při manažerském vzdělávání, je hra typickým charakteristickým (odlišujícím) znakem pro svébytnou podobu zážitkové pedagogiky české provenience. Dokonce je toto bytostné propojení hry a projektů zážitkové pedagogiky natolik nosné, že si získává mimořádně silnou pozornost i v zahraničí. Lektoři české školy Outward Bound již dlouhá léta vyjíždějí pořádat ukázkové kurzy do jihovýchodní Asie či Austrálie, seznamují s touto metodou alespoň podobou ukázkových programů v rámci konferencí v zahraničí, z poslední doby pochází také nejrozsáhlejší publikační příspěvek snažící se o sdělení charakteristického přístupu dramaturgie Prázdninové školy Lipnice anglicky mluvícím příjemcům (Martin, Franc & Zounková, 2004).

HRA JAKO PROGRAMOVÝ PROSTŘEDEKProgramové prostředky využívané v zážitkové pedagogice jsou velmi rozmanité. Již ve výše

zmíněné definici je patrná programová variabilita při využívání různorodého prostředí, materiálů, způsobů komunikace atd. Účastník takového programu je konfrontován se sebou samým, s dalšími lidmi, s přírodním prostředím. Hry a modelové situace jsou hlavní programovou náplní různorodých projektů využívajících zážitkově-pedagogické postupy. Nedokážeme-li hru definovat, nemůžeme ani přesně a jednoznačně klasifikovat jednotlivé její projevy a druhy, nicméně pro praktické využití je více než vhodné rozdělit určité typy her. I zde však symbol hry umožňuje různé interpretace na základě hodnotových preferencí toho, kdo kritéria třídění vytváří, či na základě programových potřeb a cílů, které mají být tou kterou hrou naplněny. Jako ukázku můžeme uvést dvojí odlišné členění: inscenované hry (resp. staged games, což mohou být nejenom hry divadelní v podobě jeviště a hlediště, ale nejrůznější hry zaměřené na proces více než na soutěž či její výsledek), týmové a strategické hry, simulační hry, iniciační (či iniciativní) hry, hry s rolemi, psychologické a reflektivní hry, psychodrama, předkurzovní hry a kombinované formy (Martin, Franc & Zounková, 2004, 60-65). Jiný způsob členění (a dodejme, že – stejně jako předchozí pokus – diskutabilní, neboť v tomto pojetí může být za hru považován jakýkoliv programový prostředek) nabízí Radek Hanuš, a to podle formy hry: iniciativní hra, simulační hra, inscenační hra, dramatická hra, psychodrama, sociodrama, cvičení, test, závod, utkání, turnaj, soutěž, pořad, dílna, ateliér, miniškola, minikurs, výstava, vernisáž, představení, přednáška, beseda, diskuse, seminář, sympozion, putování, výprava, relaxace, regenerace, rozbor (Hrkal & Hanuš, 1998, 32-33). Je zcela evidentní, že při chápání hry jako symbolu záleží na naší interpretaci tohoto symbolu, na cíli, jenž má být danou aktivitou naplněn. Proto je takřka jakékoliv hledisko při třídění her oprávněné, pokud slouží praktickým potřebám při inscenování a uvádění her. V rovině teoretického uchopení však obdobné pokusy vyznívají naprázdno (myšlenkově nejbohatším zůstává i nadále Cailloisovo členění na agón, alea, mimikry a ilinx).

27

http://sportspirituality.yorksj.ac.uk/


HRA JAKO PŘÍLEŽITOST OSOBNOSTNÍHO ROZVOJEMnohem podstatnější je však vědomí možností osobnostního rozvoje žáků či účastníků

jednotlivých zážitkově-pedagogických projektů prostřednictvím hry. Pochopitelně úzce pragmaticky zaměřené hledisko (tedy vnímání hry jako pedagogického prostředku pro rozvoj motoriky, intelektu, vůle, kreativity či jiné osobnostní složky) je nedostačivé. Opět se jedná o pragmaticky účelnou využitelnost, neposune nás však v hledání bytostných rozměrů hry a jejích možností. Osobnostní rozvoj prostřednictvím hry jde totiž do hlubších rovin, jak naznačují teoretikové či filosofové hry. Hra umožňuje vyzkoušet si (tak říkajíc „nanečisto“, tj. bez reálných společenských či hmotných sankcí) některé z rozměrů života, jež jsou v běžném každodenním prožívání uzavřeny. Hra svým důrazem na přítomnost a jinakost rozšiřuje nejenom sféru svobody, ale rovněž bohatost prožitkových situací. Hra svým motivačním rozměrem až „tlačí“ na bytí tady a teď, na plnou koncentraci pozornost věnovanou herní aktivitě, tedy uvádí nás do stavů flow (Csikszentmihalyi) či umožňuje prožít peak experience (Maslow), nebo – jak už zde bylo jednou vzpomenuto – uvádí nás do jiných možných světů. Tímto svým impulsem a autotelickým prožíváním vede život hráče do autentického modu existence, kdy jedinec neprožívá pouze dílčí aspekty života (např. výkon či práci), ale může být ve své celistvosti, být skutečně sám sebou. Neomezovat se na povrchní „ono se“ (co se nosí, co se říká, co se dělá), ale plně a nevratně se vrhnout do osobnostně plného bytí. Tato heideggerovská dimenze autenticity (od neosobního „ono se“) by jistě stála rovněž za hlubší prozkoumání přímo ve hře a prostřednictvím hry. To by však už musel být jiný příspěvek.

LITERATURABorecký, V. Porozumění symbolu. Praha: Triton, 2003.

Hrkal, J., & Hanuš, R. (Eds.) Zlatý fond her II: výběr her a programů připravených pro kursy Prázdninové školy Lipnice. Praha: Portál, 1998.

Jirásek, I. Filosofická kinantropologie: setkání filosofie, těla a pohybu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005.

Jirásek, I. Vymezení pojmu zážitková pedagogika. Gymnasion ,2004, 1, 6-16.

Jirásek, I. Prožitek a možné světy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.

Kastová, V. Dynamika symbolů: základy jungovské psychoterapie. Praha: Portál, 2000.

Martin, A., Franc, D., & Zounková, D. Outdoor and Experiential Learning: An Holistic and Creative Approach to Programme Design. Aldershot: Gower Publishing, 2004.

Obuchová, Ľ. Čínské symboly. Praha: Grada Publishing, 2004.

Wittgenstein, L. Filosofická zkoumání. Praha: Filozofický ústav Akademie věd České republiky, 1993.

Wollschläger, M. a G. Symbol v diagnostice a psychoterapii: práce s předmětnými symboly v individuální, rodinné a skupinové terapii. Praha: Portál, 2002.

28


SUMMARYGame and play as a symbol of experiential education (a program agent and a possibility for personality’s development)

The text after a sliding identification with experiential education offers to perceive a phenomenon of game and play as a symbol. A symbol contains more meanings and senses, because a symbol is not a sign. A symbol of game and play could be interpreted as a substance of culture, a human existential, symbol of the world. We can perceive a symbol of game and play as a symbolic representation of the specific Czech form of experiential education in its program as well as personal dimension. Nevertheless these variations don’t necessarily mean their contradictoriness.

KONTAKTDoc. PhDr. Ivo Jirásek, Ph.D.Tř. Míru 115, 771 11 [email protected]

29

mailto:[email protected]


VYUŽÍVÁNÍ ZNÁMÝCH I MÉNĚ ZNÁMÝCH POHYBOVÝCH A SPORTOVNÍCH HER VE VÝUCE TĚLESNÉ VÝCHOVY NA STŘEDNÍCH

ŠKOLÁCH V OKRESE ČESKÝ KRUMLOVZdeněk ŠebrleJihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, katedra tělesné výchovy a sportu

ÚVODV pedagogické praxi, teorii, ale také v běžném životě se setkáváme s pojmem hra. Pod tímto

pojmem rozumíme uvědomělou, radostnou, zábavnou a dobrovolnou činnost, která je závislá na spoluhráčích a pravidlech. (Žiga, Mikuš, 1995). Společným znakem všech her je vysoká emocionálnost, kolektivnost, sebeovládání a citové uspokojení (Mazal, 2000).

Hry jsou už tradičně pevnou součástí učebních osnov tělesné výchovy všech typů škol. Jsou využívány jak v povinné tělesné výchově, tak i v nepovinné a zájmové tělesné výchově. Dovolujeme si tvrdit, že hra je nejoblíbenější a pro většinu žáků a studentů nejatraktivnější a nejzábavnější složkou povinné tělesné výchovy. Hlavní osu náplně tvoří tzv. velké sportovní hry (basketbal, volejbal, házená, fotbal, lední hokej). Díky své popularitě a tradicím se sice stále těší velké oblibě u dětí a mládeže, ale často pouze jen divácky (vliv masmédií, především televize). Tyto hry kladou velkou náročnost na kondiční a především koordinační schopnosti, mají složitá pravidla. Proto někdy vlastní hra nemá patřičnou úroveň - žáky hra přestává bavit. Učitelé se ve snaze zlepšit úroveň hry často zaměřují jen na nácvik herních činností jednotlivce, který se brzy stává nezáživný, samoúčelný a často i neefektivní. Učitelé tělesné výchovy navíc upouštějí od hraní velkých sportovních her i proto, že ve školách nejsou vždy ideální materiální podmínky (velikost hřiště, vhodné povrchy, míče, správné branky). Volí tedy často raději hry jiné (malé pohybové hry, hry s upravenými pravidly, hry průpravné pro velké sportovní hry, hry netradiční - budeme používat raději název „ méně známé pohybové a sportovní hry“ nebo „mladé sportovní hry“. (Šebrle, 2000, 2003).

Jde většinou o sporty, které jsou jinde na světě známé a již vžité, ale u nás nemají historii, tradici a většinou ani zázemí. Získaly své příznivce v určité zemi, v níž jsou postaveny na úroveň klasickým sportům, ale mimo tuto zemi či oblast příliš známé ani rozšířené nejsou. Například korfbal je rozšířenou hrou v Holandsku, kroket v Anglii, petangue ve Francii, baseball v USA, atd. Nebo naopak sem řadíme hry nově vzniklé, jejichž vznik je různý. Vznikly vývojem materiálního vybavení, vytvořením nového náčiní, vývojem starších pravidel, potřebou her průpravných apod. Zařadíme sem hry jako fusvolejbal, který vznikl roku 1992 v Českých Budějovicích (Šebrle 2000), malé formy fotbalu, průpravné hry pro basketbal – rohová, apod.

CÍL A ZAMĚŘENÍ VÝZKUMUCílem výzkumu bylo zjistit rozšíření a využívání méně známých pohybových a sportovních

her ve výuce tělesné výchovy na středních školách v okrese Český Krumlov. Máme tím na mysli možnost využití dalších jiných sportovních a pohybových her, než jaké jsou běžné a hluboce zakořeněné ve školní praxi.

Vedle hlavního cíle výzkumu jsme hledali odpověď na otázky:• Znají učitelé u nás dosud málo rozšířené sportovní hry?

• Mají učitelé dostatečná materiální a prostorová vybavení pro realizaci těchto her?

• Mají žáci o tyto hry zájem, chtějí se jim naučit nebo se s nimi alespoň seznámit?

30


METODIKA VÝZKUMUPro výzkum jsme jako nejvhodnější formu zvolili metodu dotazníku. Sledovaný soubor

zahrnoval všechny střední školy na Českokrumlovsku. Pomocí dotazníku jsem zjišťovali názory studentů i učitelů na dané téma, při čemž dotazníková metoda nebyla u výzkumu souboru učitelů úplně dostačující. Vhodně jsme v některých případech zvolili doplňkovou metodu - metodu rozhovoru.

Použili jsme dva typy nestandardizovaných dotazníků – jeden pro studenty a druhý pro jejich učitele. Dotazník pro studenty obsahoval 8 otázek k danému tématu a pro učitele otázek 5.

CHARAKTERISTIKA SOUBORUVýzkumný soubor tvořili studenti a učitelé středních škol okresu Český Krumlov.

• Gymnázium Český Krumlov• Střední umělecko – průmyslová škol Svaté Anežky České• Střední zdravotnická škola Český Krumlov• Gymnázium a obchodní akademie Kaplice• Střední integrovaná škola Velešín.

Na každou střední školu v okrese jsme osobně roznesli 50 dotazníků (celkem 250), které jsme dali v hodinách tělesné výchovy vyplnit náhodně vybraným studentům různého věku a pohlaví. Dbali jsem při tom na rovnoměrné pohlavní i věkové složení studentů vyplňujících dotazníky. Zároveň jsme předali k vyplnění dotazníky učitelům tělesné výchovy (celkem 9), které jsme požádali o podrobnější a hlubší vyjádření k okruhům problémů.

VÝSLEDKYVzhledem k rozsáhlosti výzkumu předkládáme jen některé ze zjištěných výsledků u studentů.

Jaké sportovní hry nejčastěji hrajete při výuce TV (které jsou hlavní náplní bloku sportovních her v hodinách tělesné výchovy).

0,84 0,77 0,74

0,550,37

0,150,07 0,030%

10%20%30%40%50%60%70%80%90%

100%

florbal basketbalvolejbal fotbal softball házenábadminton ledníhokej

Střední školy Českokrumlovska

31


Výsledky jsme zpracovali v rámci celého okresu bez ohledu na pohlaví a věk. Podle našeho předpokladu se v odpovědích nejvíce objevovaly tzv. „velké sportovní hry“, zejména basketbal, volejbal a fotbal, ostatní sportovní hry, jako lední hokej a házená, které jsou zařazovány do osnov tělesné výchovy, se vyskytly pouze okrajově. Vedle „velkých sportovních her“ se na školách hrají též hry, které zařazujeme do „méně známých pohybových a sportovních her“. V odpovědích se vyskytoval ve velké míře florbal, oblíbená hra téměř na všech středních školách, softbal a badminton. Vysvětlujeme si to zejména tím, že hry jako florbal a softbal jsou kolektivní hry pro více hráčů, tudíž se do hry mohou zapojit všichni žáci společně (hráči, rozhodčí), nejsou mnoho náročné na prostor a vybavením pro tyto sporty disponuje velká většina škol, neboť jsou to sporty, jež se v současné době dostávají do povědomí široké veřejnosti zejména vlivem masmédií.

Znáš některé méně známé sportovní hry?

Vzhledem k tomu, že výsledky jednotlivých středních škol se mezi sebou téměř nelišily, zvolili jsme zpracování podle jednotlivých sportů s tím, že jsme rozdělili kategorie podle pohlaví na chlapce a dívky. V tabulce jsou zahrnuty výsledky všech středních škol pouze s ohledem na pohlaví.

Čísla v tabulce č. 1 uvádějí procento studentů daného pohlaví, kteří znají uvedenou sportovní hru.

Tabulka č. 1 Procentuální vyjádření znalostí sportovních her u studentů středních škol

SPORTOVNÍ HRY Chlapci Dívky SPORTOVNÍ HRY Chlapci DívkyFlorbal 100% 100% Softtenis 70% 65%Baseball 100% 100% Frisbee 60% 85%Stolní tenis 100% 100% Softball 65% 50%Nohejbal 100% 100% Ringo 50% 45%Badminton 95% 100% Pétanque 52% 38%Squash 90% 85% Lakros 40% 35%Malá kopaná 95% 75% Sálový fotbal 48% 25%Plážový volejbal 85% 78% Kriket 45% 28%Streetball 85% 60% Korfball 20% 10%Hokejbal 78% 62% Richocet 10% 0%Volejbal dvojic - debl 65% 78%

Z tabulky můžeme vyčíst, že některé hry označované jako“méně známé“ sportovní hry se již dostaly do povědomí téměř všech studentů bez ohledu na pohlaví. Jsou to zejména hry jako baseball, stolní tenis, nohejbal, florbal, malá kopaná , badminton a squash. Naopak některé hry se doposud nedostaly do povědomí vůbec, nebo velice okrajově, např. korfball, richocet. Hry např. rohová, střelecká, mezikruží, netball, korball, tchoukball, interkros, fusvolejbal a faustball nejsou v tabulce zahrnuty vůbec, neboť nebyly v dotazníku studenty uváděny.

Celkově lze říci, že vzhledem k tomu, že tyto sportovní hry nejsou příliš často zahrnuty do výuky tělesné výchovy, jsou znalosti o těchto hrách mezi žáky a studenty celkem rozšířené alespoň teoreticky.

32


Jaké méně známé sportovní hry hrajete při hodině tělesné výchovy na své střední škole?

Odpovědi jsme rozdělili podle pohlaví, neboť se lišily mezi chlapci a dívkami. Hry jsme seřadili sestupně podle nejčastějšího výskytu (tabulka č. 2).

Tabulka č. 2 Nejčastěji hrané méně známé hry v hodinách tělesné výchovy

Chlapci Dívky

Poř. Sport. hra Poč.škol Poř.

Sport. hra Poč.škol

1 Florbal 4 1. Florbal 52. Softball 4 2. Volejbal dvojic 43. Malá kopaná 3 3. Softball

Streetball33

4. Halový fotbal 2 4. Frisbee 2

5.

FrisbeeStolní tenisBadmintonNohejbalStreetball

11111

5.Stolní tenisBadminton

Ringo

111

Porovnáme-li výsledky chlapců i dívek, můžeme z tabulky vyčíst, že hry využívané v tělesné výchově se výrazně neliší mezi pohlavími, pouze jiné formy fotbalu, jako je malá kopaná a halový fotbal, jsou rozšířenější mezi chlapci, naopak dívky se častěji věnují volejbalu dvojic, ringu či frisbee. Celkově lze říci, že jsou na středních školách využívány spíše hry, které se již dostaly do povědomí studentů (florbal, softball), hry pro větší počet hráčů nebo hry vycházející z velkých sportovních her (malá kopaná, halový fotbal, volejbal dvojic).

Mám zájem o rozšíření těchto sportovních her ve výuce TV : ANO x NE a proč?Tabulka č. 3 Porovnání středních škol v zájmu o rozšíření méně známých her v rámci hodin

tělesné výchovyŠkola ANO % NE %

Gymnázium ČK 87% 13%SUPŠ 53% 47%OA a G Kaplice 82% 18%SZŠ 51% 49%ISŠ Velešín 57% 43%

Pokud budeme podle tabulky č. 3 porovnávat výsledky jednotlivých škol mezi sebou, zjistíme, že největší procento studentů porovnávaných škol, kteří uvedli, že mají zájem o rozšíření her na své škole, je na Gymnáziu v Českém Krumlově.

Na žádné střední škole z našeho výzkumného souboru se nevyskytla převaha záporných odpovědí, což považujeme za velmi kladné, čímž se dokazuje, že studenti na všech středních školách na Českokrumlovsku se o tuto problematiku alespoň částečně zajímají.

Na doplňující otázku“ PROČ“ odpovědělo jen 60% všech studentů. V tabulce jsou uvedeny nejčastější odpovědi (tabulka č. 4).

33


Tabulka č. 4 Nejčastější odpovědi studentů proč mají či nemají zájem o rozšíření méně známých her do hodin tělesné výchovy

Odpovědi ANO 66% Odpovědi NE 34%- chci, aby byly hodiny zajímavější- hodiny by mě více bavily- baví mě sport, rádi sportujeme - aby byly hodiny zábavnější- při TV se často nudím - rádi se sportovně rozvíjíme- může se to hodit- chci praktikovat nové tělesné aktivity- chci se seznámit s novými hrami neznáme je a rádi se s nimi seznámíme- je dobré mít širší záběr a znát tyto hry aspoň

okrajově nebo jen teoreticky- chci zpestření výuky a rozšířit obzor- pro větší legraci- hrajeme často ty samé hry, chceme změnu

- tyto hry nejsou populární- nebaví mě, i název mě nudí- hry, které hrajeme jsou fajn- chci umět jednu či dvě hry pořádně a ne několik napůl- zbytečná ztráta času- naše škola není dobře zařízená pro většinu sportů - je to zbytečné a v budoucnosti nepoužitelné, věnuji se raději studiu

Mezi nejčastější kladné důvody, proč chtějí studenti rozšíření „méně známých pohybových a sportovních her“, patří přání, aby hodiny tělesné výchovy byly zajímavější a zábavnější, studenti si přejí, aby hodiny nebyly příliš jednotvárné a nudné.

V záporných odpovědích si studenti nejčastěji stěžovali na nepopulárnost a nudnost těchto her, raději si zahrají velké sportovní hry jako je fotbal či basketbal nebo se raději věnují studiu a v neposlední řadě si stěžují na nedostatečné vybavení školy pro některé námi uváděné méně známé pohybové a sportovní hry.

Které hry bys rád(a) poznala?Tato otázka se vztahovala pouze pro studenty, kteří v předchozí otázce, zda mají zájem o

rozšíření těchto her, zaškrtli odpověď ANO. Odpovídalo tedy 66% všech dotazovaných. V tabulce je uvedeno sestupně pět až šest her, které byly studenty nejčastěji uváděny. Podle odpovědí soudíme, že studenti uváděli zejména hry, které nejsou u nás příliš známé (tabulka č. 5).

Tabulka č. 5 Pořadí her, s kterými by se rádi studenti seznámiliPořadí Hra

1. Tchoukball2. Netball3. Pétanque4. Interkros5. Faustball6. Lakros

Korball

34


Vyber 5 nejoblíbenějších méně známých sportovních her, které bys rád(a) hrál(a) při TV bez ohledu na materiální a prostorové vybavení školy.

V této otázce měli dotazovaní uvést a očíslovat pět sportovních her v pořadí, které by chtěli hrát v hodinách tělesné výchovy a to tak, že nejoblíbenější hru označili číslem 1 (tabulka č. 6).

Tabulka č. 6 Pořadí nejžádanějších her u chlapců a děvčat v součtu všech středních škol Českokrumlovska

Pořadí Chlapci Dívky1. Florbal Squash2. Squash Plážový volejbal3. Pétanque Baseball4. Nohejbal Stolní tenis5. Hokejbal Frisbee6. Plážový volejbal Florbal7. Malá kopaná Badminton8. Baseball9. Streetball10. Badminton

Jak je patrno z tabulky, chlapci mají rozmanitější požadavky co se týče volby her oproti děvčatům. Mezi nejoblíbenější hry z nabízených možností řadí chlapci zejména florbal, kolektivní hokejovou hru, hru v současnosti hodně rozšířenou a mezi studenty stoprocentně známou.

ZÁVĚR• V tělesné výchově na středních školách Českokrumlovska jsou nejvyužívanější tzv. velké

sportovní hry, nejvíce pak basketbal, volejbal a fotbal, házená a lední hokej jen velmi zřídka.

• Znalost méně rozšířených her je u studentů poměrně dobrá (viz tabulka č. 1), některé hry se však doposud nedostaly do povědomí vůbec, nebo velice okrajově (např.rohová, střelecká, mezikruží, netball, korball, korfball, tchoukball, richocet, interkros, fusvolejbal a faustball).

• Z „méně známých pohybových a sportovních her“ jsou na středních školách vyučovány nejvíce florbal, který je vůbec nejhranější sportovní hrou v daném okrese (84% všech studentů) a softball. U chlapců převládají fotbalové hry, u dívek volejbal dvojic, ringo a fisbee.

• Studenti mají zájem o rozšíření těchto sportovních her ve výuce Tv (66%). Nejčastěji jako důvod uvádějí „chci, aby hodiny Tv byly zajímavější“ (viz tab. č. 3 a 4).

• Mezi nejoblíbenější hry, které by radi chlapci hráli, řadí florbal, squash a pétanque, děvčata squash a plážový volejbal (viz tab. č. 6).

• Rádi by poznali i nové sporty (např. tchoukball, interkros, fausball).

Při tvorbě a plánování učiva tělesné výchovy (sportovních her), by měli učitelé věnovat více pozornosti zájmu studentů a pojetí osnov, které umožňují výběr pohybových a sportovních her a tím udělat hodiny tělesné výchovy pestřejší a zábavnější.

35


LITERATURADOBRÝ, L. Didaktika sportovních her. Praha: SPN, 1988.

KOLÁŘ, P. Mladé sporty. Praha: ČASPV komise rekreačních sportů, 1995.

KOVANDA, V. a kol. Netradiční sporty. Praha: ČO ČSTV Sportpropag, 1988.

MAZAL, F. Pohybové hry a hraní. Olomouc: Nakladatelství Hanex, 2000.

ONDŘEJ, O. Rekreační sport I. Praha: Olympia, 1987.

ONDŘEJ, O. Rekreační sport II. Praha: Olympia, 1988.

ŠEBRLE, Z. Méně známé pohybové a sportovní hry. České Budějovice: Pedagogické centrum, 2000, 2003.

ŠEBRLE, Z. Známé i méně známé pohybové a sportovní hry. České Budějovice: Pedagogické centrum, 2004.

ŽIGA, L.- MIKUŠ, M. Menej známe pohybové a športové hry. Prešov: Metodické centrum, 1995.

SUMMARY The aim of this research was to find out the enlargement and exploitation of less-known

kinetic and spors games in teaching P:E. at the secondary schools in region Český Krumlov.The central content of compulsory school physical education is created by big sports games – e.g. basketball,volleyball,football.To less-known kinetic and sports games taught at at secondary schools come under mainly “florbal“,the most ever played sports game in this region / 84 per cent /,and softball.Boys prefer playing football games,girls often play volleyball in couples,ringo and frisbee.The research shows that students are interested in enlargement of these sports games in teaching P.E. / 66 per cent /.

Key words : kinetic game,sports game,nontraditional game,questionnaire,physical education /P.E./

[email protected]

36


SPONTÁNNÍ POHYBOVÉ AKTIVITY DĚTÍ (A MLÁDEŽE) V PŘESTÁVKÁCH BĚHEM VYUČOVÁNÍ

Radka VencovskáKTV PF UJEP

SOUHRNPřestávky mezi vyučovacími jednotkami jsou prostorem pro uvolnění emocí a realizaci

vlastních pohybových potřeb prostřednictvím různých typů pohybových her. Aktivitu žáků vyvolává především podnětné prostředí a je podmíněna pozitivním přístupem pedagogického sboru.

VÝCHOZÍ POZNATKYSpontánní pohybová aktivita je protiváhou organizované činnosti. Školní vyučování je vysoce

organizovaným procesem v němž nadále přetrvávají pohybově pasivní organizační formy, kdy žáci či studenti vytrvale sedí. Přestávky mezi vyučovacími jednotkami jsou právě oním prostorem pro uvolnění emocí a realizaci vlastních pohybových potřeb prostřednictvím různých her.

Například japonští školáci mají po velmi tvrdém a důsledném vyžadování kázně při výuce naprostou volnost během přestávek, kdy je žákům dovoleno křičet, honit se a dělat prakticky všechno co je napadne.

Vzpomeneme-li si na tradiční model hlavní školní přestávky z doby před sametovou revolucí - povinné korzování v jednotném šiku na dvoře nebo sezení ve třídách, nelze než zaznamenat velký pokrok. Snaha vyhovět potřebám dětí klade vysoké nároky na pedagogy. Je nutné, aby výchovně spolupracoval celý pedagogický sbor, stanovená pravidla byla všemi respektována a nepopulární dozory o přestávkách dodržovány. Jsou to bohužel náročné chvilky pro pedagogy, kteří honem, honem ukončí hodinu se zvoněním, aby s rukama plnýma map a pomůcek běželi na dozor neboť vlna energií nabitých řvounů se už pere, pošťuchuje, nahýbá z okna, bouchá dveřmi, kope, tlačí, ječí,…

Pedagogický dozor by měl být skutečně pouze dozorem nad bezpečností a morálkou žáků. Tento postoj umožňuje učiteli diagnostikovat sociální klima ve třídě a vysledovat pohybové potřeby jednotlivců. Je možnost včas rozeznat projevy šikany, tj. zda nedochází k stálému znevýhodňování určitého jedince či skupiny při dětských hrách.

Aktivitu vyvolává především podnětné prostředí. V Erkersreuthu na popud rodičů škola zahájila realizaci projektu „Aktivní přestávka“. Základní myšlenkou bylo zajistit dětem větší možnost aktivního vyžití o přestávce, relaxace a odpočinku. Aby se žákům nepřipravilo prostředí, které by je neoslovilo, vyhlásila škola soutěž o nejzajímavější návrh školního dvora. Žáci mohli samostatně zpracovat návrhy na vybavení dvora tak, aby co nejvíce vyhovoval jejich potřebám.

Pokud poskytneme žákům o přestávce pouze předměty specifického užití (basketbalový míč, rakety na líný tenis) jejich aktivitu do jisté míry směrujeme. Prostředí i předměty „pomůcky“ by měly být podnětné nikoli omezující (do basketbalového míče se nekope, s raketou se nehází apod.).

Celoroční sledování průběhu přestávek mezi vyuč. jednotkami probíhalo na dvou městských základních školách a dvou školách středních ve středočeském kraji a bylo konzultováno se zúčastněnými učiteli. Cílem bylo zjistit jaké hry a aktivity děti volí.

Na obou základních školách měli žáci 1. i 2. stupně k dispozici během „velké“

37


dvacetiminutové přestávky dostatečný prostor. V jednom případě to byla vstupní hala a v druhém tělocvična. V tělocvičně měly děti k dispozici oblíbené duchny, švédské bedny a lavičky i několik pevných molitanových míčků s dostatečným odskokem. Obě školy měly pro letním období školní dvůr a jedna i hřiště s prolézačkami.

U žáků 1. stupně během krátké, desetiminutové přestávky: dívky se převážně ve třídě oddávaly především různým rytmickým hrám spojeným s vytleskáváním a zpěvem.(„Když kvete jíva…“) Chlapci se věnovali směnnému obchodu a předvádění různých hraček, drobností, součástem sběratelské vášně.(autíčka, hopíky,…)

Téměř žádné z dětí nezůstávalo během přestávek sedět na místě. Temperamentní a hyperaktivní děti běhaly a honily se po třídě, chodbách, toaletách. Oblíbené byly různé druhy vybíjené s různými předměty ( papírová koule, míček , penál, mokrá houba,…) a trefované ( flusačky, praky, kružítka, …) Tyto někdy nebezpečné zábavy se především vyskytovaly u starších dětí (4.- 5.třída)

O „velké“ přestávce v tělocvičně byla oblíbená honička (i po žebřinách), vybíjené a trefované, skákání do duchen, schovávání ve švédských bednách a hraní na jejich „dobyvatele“. Dívky volily většinou pohyb. aktivity s převahou obratnostního charakteru např. chůzi po obrácených lavičkách, lezení po žebřinách apod. V hale chlapci i několik dívek hrávali kopanou s malým molitanovým míčkem. Také si házeli a honili se navzájem.

Venku byly jejich aktivity rozšířeny o skákání panáka, skákání přes švihadlo, gumu a házení míčem o zeď, což byly výlučně dívčí činnosti tzv. školky. Podobně tomu bylo u prolézaček, kde měly dívky jasnou převahu nad chlapci. Klasické hry patřící již do herního folkloru („Honzo vstávej!“, „Na sochy“, „Krvavé koleno“, apod.) byly doplňovány o hry, které si vytváří samy děti a jejich cíle, pravidla i životnost jsou různé. Zpravidla odrážely aktuální prožitky dětí. (Honička „Na četníky a mimozemšťany“ byla jasnou reakcí na film, který běžel v televizi.)

Na 2. stupni v „malých“ přestávkách byly pro chlapce osvědčeným zdrojem zábavy „hakisáky“. Nenáročné na prostor a soustřeďující pozornost pubescentů na jinou než destruktivní činnost. Také tzv. „Čára“ patří mezi oblíbené (dříve a často i nyní zakázané) hry. Z osobní zkušenosti soudím, že většinou nejde o hazard a „čára“ se nehraje jen s českou měnou či „céčky“, ale i s přezůvkami, gumou, … Dívky (zvl. starší) jen velmi málo využívaly těchto přestávek k výraznějším pohybovým aktivitám. Přesto jich jen zanedbatelné procento zůstávalo sedět v lavici. Většina využívala volna k různým sociálním kontaktům se spolužáky.

„Velké“ přestávky se odlišují v poskytnutém čase a prostoru. Chlapci s oblibou v tělocvičně hráli kopanou. Venku převažoval streetbal či prosté házení na koš. Dívky si zřídka půjčily také volejbalový míč. Proti „živelné“ aktivitě mladších dětí byly pohybové projevy starších střídmé. Kromě několika nadšenců se bylo možno setkat s totální nudou, řešením vzájemných vztahů či tendencí uniknout dozoru učitelů s nějakou tou cigaretkou.

U studentů gymnázia jsem se setkala pouze s vlažným zájmem o basketbalový míč. (Venku na hřišti byl k dispozici basketbalový koš.) Na jiné škole (střední průmyslová) se scházela pravidelně trochu proměnlivá skupina chlapců, která si předem domluvila tělocvičnu a chodila si zahrát košíkovou a občas fotbálek. Jimi velmi oblíbený florbal byl limitován potřebou holí , branek a patřičných prostor. Krátké, desetiminutové přestávky byly využívány pouze k přesunům do učeben a přípravě na vyuč. hodinu.

Můžeme konstatovat, že nejvíce spontánních pohybových aktivit (množství zapojených dětí, různorodost činností) bylo zaznamenáno u mladších dětí, žáků 1.stupně. Hry měly jasný charakter prožitku, relaxace, integrace a učení. Často byly nesoutěžního charakteru s nepevnými pravidly,

38


která se vytvářela až v jejím průběhu. Žáci 2.stupně základní školy svou energii věnovali především hrám či činnostem, které jim umožňovaly vymezit svou osobu v dané sociální skupině. (Hry byly orientované na „výkon“, k čemuž patřily i občasné konflikty při stanovování a dodržování pravidel.) U studentů střední školy byla pohybová aktivita o přestávkách všeobecně nízká. Pokud se však výrazněji projevila, byla spjata především s kolektivními sporty a vědomým respektováním jejich pravidel.

LITERATURABílá kniha. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Praha, MŠMT ČR 2001, s. 54 násl .

Hofbauer, Děti, mládež a volný čas. Portál, Praha 2004, ISBN: 80-7178-927-5

Janoš, J. 99 zajímavostí z Japonska. Albatros, Praha 1984.

Otázky nové úpravy režimu práce a odpočinku žáků škol I. a II cyklu… Bulletin VÚP Praha, červen 1967.

Pedagogicko-hygienické otázky teorie a praxe pětidenního vyučovacího týdne na ZDŠ. Praha, VÚP 1968.

Mládež a volný čas. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Hradci Králové 10.–11. 2000. Hradec Králové, Gaudeamus 2001.

I. celostátní konference „Školní šikanování“. Olomouc, PF UK Olomouc – Česká pedagogická společnost Olomouc – Celostátní sdružení proti šikaně. Olomouc, 30. března 2004.

[email protected]

39


VÝUKA VOLEJBALU NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCHMarie LukavskáKatedra tělesné a sportovní výchovy, Fakulta pedagogická Západočeské univerzity v Plzni

SOUHRNCílem našeho pilotního šetření bylo zjistit, zda výuka volejbalu na různých typech středních

škol probíhá v návaznosti na základní výuku volejbalu základních škol. Pomocí ankety jsme zjišťovali, zda se výuka volejbalu na některých středních školách realizuje alespoň v jednom bloku sportovních her během čtyřletého studia, nebo je zařazována nahodile během celého roku. Dále jsme se zaměřili na cílené využívání modifikovaných forem volejbalu.

Klíčová slova: volejbal, edukační proces, středoškolský student, střední škola

ÚVODVyjdeme-li z teorie sportovních her, můžeme volejbal podle SÜSSE (2005) zařadit do

struktury sportovních her neinvazních, síťových, s odrážením míče, bez dopadu na zem, limitovaných počtem bodů. Pravidla volejbalu poukazují na existenci různých verzí, které jsou přizpůsobené různým vnějším podmínkám tak, aby jejich rozmanitost umožnila účast každému (EJEM a kol.,2001).

V současné době takto chápaný sport, který nabízí účastníkům svobodné a variabilní možnosti jedné sportovní hry, řadíme mezi sociokulturně orientované sporty (SLEPIČKOVÁ, 2000). Jejich přínos spočívá v obohacování života novými kontakty s druhými lidmi, v seberealizaci a ovlivňování zdravotně orientované zdatnosti. Podstatné pro účast v těchto sportech, např. volejbalu je, že jedinec musí disponovat alespoň primárními dovednostmi umožňující zachovat plynulost hry.

Základní snahou ve volejbalu je udržení míče ve hře. Klademe si otázku, kde jedinec může získat minimum potřebných herních dovedností a optimální herní chování? Jednou z možných odpovědí je škola. Právě ve školních podmínkách jedinec získává sportovně dovednostní základ pro jednotlivá sportovní odvětví, tedy i pro volejbal.

Pádným argumentem ve prospěch našeho předpokladu (tvrzení) je dlouhodobý komplexní výzkum pohybové aktivity a sportovního zájmu mládeže realizovaný na katedře kinantropologie Fakulty tělesné kultury v Olomouci.. Z výzkumu vyplývá (FRÖMEL, 1999), že ve sportovních hrách kladou dívky, jak na základní škole, tak na střední škole, na přední místo v zájmu i v pohybové aktivitě ve volném čase volejbal. U chlapců dominuje fotbal. Závěry dále dokládají, že s věkem roste i u chlapců zájem o volejbal. Vysokoškoláci řadí volejbal na třetí místo. Na druhé pomyslné příčce je tenis.

Na základě těchto argumentů by měla školní tělesná výchova ve větší míře respektovat a propagovat ty přístupy k výuce volejbalu, které jsou založeny na vyšším fyzickém zatížení studentů. Z hlediska využitelnosti času se nabízí zjednodušené formy hry (modifikovaný volejbal).

Ve Standardech středoškolského odborného vzdělávání (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, 1999), ve stati Základní kurikulum – složka všeobecné vzdělávání, rozvoj tělesné kultury, je uvedena charakteristika obsahových okruhů, které mimo jiné zahrnují pod bodem 4 „Základy techniky a taktiky vybraných sportovních odvětví, odborná terminologie a pravidla“,

40


sportovní hry. Jednotlivá témata jsou zaměřena na osvojení základních pohybových struktur. V tomto dokumentu nejsou naznačeny priority jednotlivých sportovních her.

PROBLÉMZ nastíněných východisek a z vlastní praxe víme, že úroveň dovedností v celé řadě

sportovních odvětví nenaplňuje představy vysokoškolských učitelů pracujících na odborných katedrách zaměřených na vzdělávání učitelů tělesné výchovy nebo bakalářů tělesné výchovy a sportu.

Při výuce volejbalu se setkáváme s nedostatečnou hráčskou výbavou. Během semestrální výuky volejbalu zaměřené na osobní výcvik a týmovou spolupráci se naše úsilí pohybuje na začátečnické úrovni. Proto nás zajímala předchozí volejbalová příprava na úrovni střední školy a edukační proces volejbalu na některých středních školách.

CÍL A ZAMĚŘENÍ VÝZKUMUCílem našeho záměru byl pilotní průzkum vztahující se k edukačnímu procesu volejbalu na

některých středních školách.

Otázky související s průzkumemByl volejbal zařazen do edukačního procesu tělesné výchovy v rámci studia na střední škole u

studentů 1. ročníku studijního programu tělesná výchova a sport ?

Pokud byl volejbal vyučován, zajímá nás, zda součástí výuky byl nácvik základních herních dovedností (odbíjení obouruč vrchem, odbíjení obouruč spodem, odbíjení jednoruč spodem atd. - osvojování základních pohybových struktur), jednoduchých herních situací a zda edukátor ke zdokonalování hry šestic používal modifikované formy hry.

Stanovili jsme si následující úkoly• Zjistit, zda u studentů l. ročníku studijního programu tělesná výchova a sport byla

realizována výuka volejbalu alespoň v jednom z osmi pololetí studia střední školy. • Zjistit, zda v průběhu studia student (edukant) prošel nácvikem základních hráčských či

týmových volejbalových dovedností.• Nalézt informaci o způsobu výuky volejbalu (zda byla koncentrovaná do bloků nebo byla

zařazována nahodile).• Získat informaci o cíleném zařazování modifikovaných forem volejbalu.• Zjistit, zda edukátor měl volejbalovou kvalifikaci (trenér volejbalu) či byl aktivním hráčem

volejbalu.

METODIKASoubor tvořili studenti prvního ročníku studijního programu tělesná výchova a sport ve

školním roce 2005/2006. Byli to absolventi různých středních škol z různých městech (Plzeň, České Budějovice, Domažlice, Chrudim, Klášterec nad/Ohří, Rokycany, Praha, Písek, Louny, Sokolov, Mariánské Lázně, Chomutov, Vlašim, Kladno, Zábřeh, Beroun a Stod).

41


Tabulka 1 Zkoumaný soubor studentů l. ročníku obor Bc TVS

Soubor početženy 11muži 33celkem 44

Organizace průzkumuPrůzkum byl proveden začátkem letního semestru v druhé výukové hodině volejbalu, ve

školním roce 2005/2006. Celkem se zúčastnilo 44 studentů (respondentů), což je100% všech studentů zapsaných do předmětu volejbal.

Pro naše šetření jsme použili techniku dotazníku s převážně alternativní odpovědí. Pouze prvá otázka byla otevřená a třetí otázka měla výběrový charakter. Dotazník byl předkládán respondentům osobně.

Účastníci šetření formou ankety odpovídali písemnou formou na následující otázky:

• Jaký typ střední školy jsi absolvoval/a a v jakém městě? …………………• Měl/a jsi výuka volejbalu na střední škole? ANO NE• Jestliže ANO, v jakém pololetí? 1., 2., 3.,4.,5.,6.,7.,8.,• Nacvičovali jste při výuce základní herní dovednosti (herní činnosti, herní kombinace)?

ANO NE• Byly při nácviku volejbalu cíleně použity modifikované formy?

ANO NE• Měl učitel trenérskou kvalifikaci pro volejbal ? ANO NE• Byl učitel bývalým či aktivním hráčem volejbalu? ANO NE

Otázky uvedené v našem nestandardním dotazníku jsme vyhodnotili pomocí četnosti a výpočtu procentuálního zastoupení jednotlivých odpovědí dotazovaných respondentů.

VÝSLEDKY S KOMENTÁŘEMVýsledky jsme seřadili a vyhodnotili postupně podle pořadí otázek příslušného dotazníkového

formuláře.

Údaje získané z odpovědi na otázku č. 1 udávají rozmanitou škálu absolvovaných středních škol s maturitou.

Od klasického gymnázia (7) přes sportovní gymnázia (4), osmiletá sportovní gymnázia (3), střední pedagogickou školu, střední sportovní a podnikatelskou školu (3), střední podnikatelskou školu zaměřenou na výpočetní techniku, střední podnikatelskou školu zaměřenou na programátora a správce sítě, střední průmyslovou školu strojnickou (3), střední průmyslovou školu stavební (3), střední průmyslovou školu dopravní (3), integrovanou střední školu energetickou, střední odbornou školu obchodní (2), střední odbornou školu technickou (2), střední hotelovou školu, střední průmyslovou školu elektrotechnickou (2), střední soukromou odbornou školu ochrany osob a majetku (2), obchodní akademii (3), střední odbornou školu a střední odborné učiliště poštovní, střední odbornou školu prof. Švejcara až po střední školu zaměřenou na management.

42


Z uvedených odpovědí je patrné, že zúčastnění respondenti ve 27 případech volí jiný směr dalšího vysokoškolského vzdělávání v rámci jejich odbornosti. Absolvování klasického gymnázia, sportovního gymnázia a střední sportovní a podnikatelské školy dává uchazečům o bakalářské studium se studijním programem tělesná výchova a sport hlubší teoretický i dovednostní základ pro další studium se sportovním zaměřením.

Druhá otázka se týkala výuky volejbalu na střední škole. K této otázce se respondenti vyjádřili jednoznačně ANO nebo NE. Tato odpověď vyjadřovala absolvovanou výuku volejbalu v rámci předmětu tělesná výchova. Odpověď ANO zahrnovala i minimum hodin volejbalu během studia na střední škole (1 a více).

Ze 44 odpovědí respondentů našeho šetření bylo 33 (75%) kladných a 11 (25%) odpovědí bylo negativních.. To znamená, že 25% studentů střední školy (našeho šetření) nemělo v edukačním procesu volejbal v průběhu studia.

Otázka č.3 byla orientační a doplňující. Proto k vyhodnocení přistupujeme pouze okrajově. Odpovědi poukázaly na to, že pouze na sportovních gymnáziích a sportovních školách byla výuka volejbalu cíleně zařazena do výukového bloku sportovních her během čtyř (posledních) let. U ostatních středních škol byla výuka volejbalu začleněna převážně v prvém pololetí prvého ročníku nebo se objevila pouze nahodile ve vyšších ročnících studia.

Otázka č.4 směřovala k vlastnímu edukačnímu procesu. Zajímalo nás, jestli na středních školách pedagogové (edukátoři) navazují na získané dovednostní minimum volejbalu, které získali studenti na základní škole. A zároveň zda zařazují do vyučovacích (edukačních) jednotek tělesné výchovy nácvik jednotlivých herních dovedností (činností) a zda také seznamují studenty s řešením jednoduchých herních situací v kontinuitě stávajících herních dovedností.

Respondenti odpovídali opět jednoznačně ANO, v případě nácviku volejbalu, a NE, pokud vyučovací jednotky volejbalu byly pouze herní (i bez cílených instrukcí).

Na tuto otázku bylo pouze 15 pozitivních reakcí, což je 34,09% a 29 záporných reakcí, to vyjadřuje 65,91%.

Podle našeho názoru i výzkumu sportovních zájmů (FRÖMEL,1999) vyplývá, že obliba volejbalu v této věkové kategorii stoupá a absence kvalitní a komplexní přípravy studentů středních škol může (do určité míry) ovlivnit budoucí celoživotní zájem o volejbal.

Otázka č.5 koresponduje s předchozí otázkou a zabývá se cíleným zařazováním modifikovaných forem volejbalu (např. 2:2, 3:3, 4:4). Záměrem této otázky bylo zjistit, zda se dostalo do povědomí edukátorů zařazování zjednodušených forem volejbalu směřující ke kvalitnější hře šestek.

Odpovědi na tuto otázku nás vybízí k zamyšlení. Pouze 3 (6,82 %) respondenti, z již zmiňovaných 44, odpověděli ANO. Zbývajících 41 (93,18 %) studentů středních škol nebylo seznámeno v průběhu studia s modifikovanými formami volejbalu.

Poslední dvě otázky (6 a 7) byly opět dokreslující a mapovaly kvalifikaci či hráčskou volejbalovou zkušenost. Z uvedeného šetření můžeme konstatovat, že všichni edukátoři (učitelé tělesné výchovy) měli vysokoškolskou kvalifikaci zaměřenou na výuku tělesné výchovy na střední škole. Pouze jeden pedagog měl ještě volejbalovou trenérskou kvalifikaci a jeden byl aktivním hráčem volejbalu.

43


ZÁVĚRNa stanovenou výzkumnou otázku, zda byl volejbal vyučován na střední škole u studentů

1. ročníku studijního programu tělesná výchova a sport, můžeme odpovědět ANO, ale pouze v 75%.

Nácvik základních herních dovedností (činností) a jednoduchých herních situací absolvovalo během studia střední školy pouze 34,09%.

Výuka volejbalu byla vyučována v blocích pouze na sportovních gymnáziích a sportovních školách.

Modifikované formy volejbalu v rámci výuky volejbalu na střední škole absolvovali pouze 3 (6,82%) respondenti ze 44.

I když náš pilotní výzkum nebyl reprezentativní a výsledky nelze zobecňovat, můžeme říci, že výuka volejbalu na jmenovaných typech středních škol (vyjma škol se sportovním zaměřením a některých všeobecných gymnázií) je z našeho pohledu nedoceněna a indikuje zjištěné rezervy v edukačním procesu volejbalu.

LITERATURAEJEM.M. a kol. Volejbal, beachvolejbal, debly. Oficiální pravidla 2001 – 2004. Přerov: Tabara, 2001.

FRÖMEL, K. a kol. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého,1999, 179 s.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Standard středoškolského odborného vzdělávání. Praha: Fortuna, 1999.

SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Praha: Karolinum, 2000.

SÜSS, V. Třídění sportovních her. Těl. Vých. Šport, 15, 2005, 3-4.

SUMMARYVolleyball Education at High Schools

The aim of the pilot study was to detect, whether the volleyball education at different types of high schools follows up the elementary volleyball education at elementary schools. By means of the survey we tried to find out, whether the volleyball education at some high schools is realized at least in one educational section of sports games during four year study, or whether it is incidental. Then we focused on targeted use of modified volleyball forms.

Key words: volleyball, educational process, high school student, high school

[email protected]

44


EFEKTY VYUČOVÁNÍ SPORTOVNÍCH HER - ZKUŠENOSTI Z VÝZKUMU*

Rudolf PsottaKatedra sportovních her Fakulty tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze.

TEORETICKÁ ČÁSTŘada sportovních, pracovních, ale také habituálních pohybových aktivit člověka zahrnuje

realizaci pohybových činností v náhodně proměnlivých podmínkách prostředí, které vyžadují výběr pohybové odpovědi podle aktuální situace. Psychomotorické nároky dané činnosti v náhodně proměnlivých podmínkách jsou kontextově specifické. Tento poznatek platí stejně pro pohybové a specificky sportovní hry (dále jen „pohybová hra“). Nároky na kognitivní a motorické funkce jedince se odlišují v závislosti na typu pohybové hry, ale také na typu situace v rámci jedné pohybové hry. Kromě prosté a výběrové reakce má chování jedince v průběhu hry podobu cílově orientovaného jednání označovaného jako taktické jednání. Herní situace potom představují úkolové, popřípadě problémové situace (Kuchenbecker, 1990). V těchto situacích má úkol obecnější rámec, např. po získání míče zahájit útok bez ztráty míče. Výběr pohybové odpovědi, tj. pohybového řešení, podléhá v daném okamžiku určitému stupni otevřenosti a realizuje se na základě obecných taktických principů nebo pravidel typu „jestliže-potom“, v případě problémové situace tvořivé hledání odpovědi spojené s produktivním myšlením.

Herní jednání je projevem otevřených dovedností (open skills) jedince. Otevřené dovednosti se definují jako způsobilosti realizovat pohybovou odpověď v náhodně proměnlivých podmínkách, přičemž pohybová odpověď se mění od jedné situace k druhé (Gentile, 1975, in Rychtecký a Fialová, 2000). Otevřená dovednost v sobě zahrnuje, ve srovnání s uzavřenou dovedností (close skill), zapojení kvalitativně vyšší úrovně zrakově percepčních a kognitivních funkcí, které vedou k výběru o pohybové odpovědi (rozhodnutí). Otevřená dovednost zahrnuje, při jisté didaktické simplifikaci, dvě funkčně odlišné komponenty: 1. výběr pohybové odpovědi, který je výsledkem složitých mechanismů zrakového vnímání (percepce), anticipace, myšlení a rozhodování, s využíváním paměti a znalostí; 2. provedení pohybové odpovědi, které je podloženo psychickými procesy řízení a kontroly pohybů.

Některé přehledové práce (Housner a French, 1994, Abernethy et al., 1998, Williams et al., 2000) přinášejí důkazy předchozího výzkumu založeného na paradigmatu srovnání hráčů-začátečníků a hráčů-expertů o tom, že pokročilejší hráči prokazují vyšší úroveň percepčních a kognitivních dovedností spojených s herně specifickými úlohami, zatímco výkony v percepčních a kognitivních úlohách, které jsou nespecifické, mohou být podobné u obou skupin hráčů.

V nedávné i současné didaktice a praxi vyučování sportovních her na školách se objevovaly a objevují různé přístupy. Podle obsahu a struktury učiva, typických způsobů uspořádání učebních podmínek a didaktické interakce učitele lze roztřídit různé modely vyučování do následujících skupin: model nestrukturovaného vyučování, technický model, taktický model a integrované modely (Psotta a Velenský, 2001). Z kritiky vyučování, které zdůrazňuje osvojování biomechanického způsobu provedení herních činností bez herně situačního kontextu a který se označuje jako technický nebo tradiční model, se v 80. a 90. letech minulého století formovala didaktická koncepce tzv. taktického modelu vyučování (Bunker a Thorpe, 1982, Werner et al., 1996 aj.). Taktický model vyučování se odlišuje od tradičního modelu jak z hlediska obsahu, tak

*Studie byla řešena v rámci podpory Výzkumného záměru MŠMT – MSM 11510001

45


z hlediska uplatňovaných forem a metod učení herním činnostem včetně didaktických stylů a didaktické interakce učitele/trenéra. Mezi významnými znaky taktického modelu jsou (Psotta a Velenský, 2001):

Formy výuky s náhodně proměnlivými podmínkami, tj. herní cvičení II. typu, průpravné hry a utkání se považují za hlavní formy zdokonalování herního výkonu.

Sportovní hra se prezentuje jako systém taktických problémů rozpracovaných pro různé fáze, úseky hry a na různé úrovni komplexnosti.

Hlavní cíle vyučovacích hodin se formulují v pojmech taktických problémů, nikoliv techniky.

V průběhu výuky se zvýrazňuje vazba mezi osvojovanými činnostmi a herním výkonem v utkání. K učení biomechanickému způsobu provedení, tj. techniky dochází až poté, co žáci pochopili princip(y) herního jednání pro daný úsek nebo fázi utkání.

Zvýrazňují se kognitivní aspekty vyučování. Učení se zakládá na podněcování myšlení, osvojování deklarativních a procedurálních znalostí, které se týkají jednak principů rozhodování o výběru pohybové odpovědi (taktik), jednak způsobu provedení této pohybové odpovědi.

Uplatnění vyučovacích stylů nad kognitivním prahem, zejména řízené objevování.

Vytvářejí se podmínky pro učení pohybovým hrám nikoli tím, že trvají na opakovaném provádění předepsaných činností a plné automatizaci dovedností, ale tím, že podněcují žáky aktivně přetvářet vlastní představy o předkládaných činnostech.

Aktivní role žáka. Požadavky na tvořivý přístup učitele.

Taktický model vyučování je v současnosti populární především na školách v anglicky hovořících zemích. Metodicky byl rozpracován pro různé brankové hry, síťové hry a hry odrážením o stěnu (např. Griffin et al., 1997). Tento model vyučování se jeví jako příznivý didaktický přístup v souvislosti se snahami zkvalitnit školní tělesnou výchovu ve smyslu efektivního podněcování pozitivního vztahu k pohybové aktivitě, a to “přes” pozitivní prožitky a sociální zkušenosti, vývojově přiměřený rozvoj pohybových, ale také kognitivních kompetencí.

Teoretickými a pedagogickými východisky taktického modelu vyučování je konstruktivismus kognitivismus v učení a vzdělávání, s důrazem na osvojování jednání, rozvíjení zkušenosti a podněcování prožitku. Pro taktický model vyučování je příznačný hierarchický vztah psychické a biomechanické komponenty herní dovednosti, resp. herního výkonu. Výukový program (obsahu učiva) se rozvíjí jako hierarchický vztah mezi otevřenými a uzavřenými dovednostmi, na rozdíl od technického přístupu, který prochází od učení uzavřeným dovednostem k učení otevřeným dovednostem. V taktickém modelu vyučování hlavní rámec vyučování tvoří osvojování taktických dovedností a to na základě mentálního pochopení problému a pohybového osvojování taktického jednání v náhodně proměnlivých podmínkách - v herních cvičení II. typu a průpravných hrách. Osvojování techniky dochází formou průpravných cvičení v návaznosti na osvojování taktického principu(ů) spojeného s řešením vybrané typologické situace.

Problém efektivity odlišných modelů vyučování sportovním hrám spočívá zejména v následujících otázkách: 1) Jaké jsou efekty přímé (osvojování dovedností podle předem daného předpisu učitele) a nepřímé metody vyučování (osvojování činností v podmínkách umožňujících zkušenostní učení, tj. v průpravných hrách a utkání) taktickým dovednostem a technice ?; 2) Jaké jsou efekty uvedených metod na osvojování deklarativních a procedurálních znalostí, které se týkají dané sportovní hry ?; 3) Podporuje osvojení těchto znalostí osvojování taktickým dovednostem a

46


zlepšení herního výkonu ?; 4) Jaké jsou účinky odlišných modelů vyučování v oblasti prožitků a postojů k pohybové činnosti ?

První období empirického výzkumu efektů různých modelů vyučování sportovních her proběhlo v 90. letech minulého století především v USA (Turner 1995, Rink et al., 1996 aj.), a přineslo ne zcela jednoznačné výsledky. Jedním z důvodů nejednoznačných výsledků mohla být velmi krátká doba experimentálních vyučovacích intervencí, obvykle trvajících 2-6 týdnů. Dále, vyučovací efekty mohou být závislé na řadě proměnných jako je věk jedinců, jejich zkušenosti, typ vyučované sportovní hry. Proto didaktický výzkum, který se realizoval v rámci Výzkumného záměru MSM 11510001 se zaměřil na zkoumání efektů různých modelů vyučování v podmínkách našeho školství u pubertální mládeže a starších adolescentů. Součástí výzkumu byla konstrukce a ověřování kvalitativních a kvantitativních metodik hodnocení a analýzy pohybových a kognitivních způsobilostí pro herní výkon.

Metodologie výzkumu efektů vyučování sportovních her

Výzkum byl řešen jako terénní semilongitudinální experimenty s aplikací vyučování fotbalu:

• U žáků 7. ročníku základní školy s jednou experimentální skupinou (třídou, n=16), u které byl užit taktický model, a s jednou kontrolní skupinou (třídou shodné školy, n=21) s aplikací technického modelu vyučování po dobu 10 týdnů s 19 vyučovacími jednotkami po 45 min.

• U studentek tělesné výchovy a sportu (UK FTVS v Praze) s jednou experimentální skupinou (n=18), u které byl užit integrovaný model vyučování (integrace taktického a technického modelu), a jednou kontrolní skupinou (n=16) s aplikací technického modelu vyučování, po dobu 7 týdnů se 14 vyučovacími jednotkami po 90 min.

Vhodným konceptuálním rámcem pro hodnocení efektů vyučování/tréninku sportovních her je dvoudimenzionální koncept analýzy a hodnocení psychomotorické způsobilosti pro herní výkon podle McPershonové (1994). Tento koncept rozeznává hodnocení způsobilostí pro výběr (rozhodnutí) a provedení pohybové odpovědi (dimenze komponenty herního výkonu) a to na třech úrovních reprezentace (druhá dimenze) – 1. na mentální úrovni (znalosti), 2) na úrovni percepčního, kognitivního nebo pohybového výkonu v kontrolovaných podmínkách; 3) na úrovni percepčního, kognitivního nebo pohybového výkonu v nekontrolovaných, náhodně proměnlivých, přirozených podmínkách. Jde o konceptuální rámec pro hodnocení struktury způsobilosti pro herní výkon, resp. otevřených dovedností, s kterým se spojuje uplatnění různých kvalitativních a kvantitativních metod sběru a analýzy dat, s možným uplatněním triangulace. V našich experimentech jsme v pre- a post-měřeních uplatnili:

• Test znalostí o fotbale (30 položek), který umožňuje odděleně hodnotit deklarativní a procedurální znalosti, které se týkají provedení činností (techniky) a výběru činností v herních situacích (taktiky).

• Hodnocení provedení herních činností v kontrolovaných podmínkách – baterie tří dovednostních testů podle Mora a Christiana (in Strand a Wilson, 1993), s rozšířením metody o videozáznam provedení činností pro kvalitativní hodnocení.

• Hodnocení herního výkonu v náhodně proměnlivých podmínkách utkání (5 vs. 5) pomocí kategoriálního systému pozorování videozáznamu; zahrnuje hodnocení a) výběru pohybové odpovědi v herní situaci, b) provedení pohybové odpovědi v herní situaci.

47


V post-měřeních jsme navíc použili:• Hodnocení znalostí o technice a taktice metodou detekce a korekce chyb - písemné

výpovědi jedinců, v kterých se snaží popsat chyby v akcích prezentovaných v krátkých videosekvencích, a jejich korekce.

• Kvalitativní strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami prováděný v průběhu utkání bezprostředně po neúspěšném řešení herní situace. Jde o retrospektivní výpověď o myšlení jedince v průběhu krátké situační epizody s cílem elicitovat obsah a strukturu vnímání, myšlení a seberegulace jedince v průběhu herní akce. Struktura rozhovoru byla vytvořena na základě metodologického konceptu McPershonové (1993, 1994, in Rink et al., 1996).

Metody uvedené v bodech a), c), d), e) jsme konstruovali a ověřovali v pilotních šetřeních, metodu uvedenou v bodě b) jsme ověřovali v pilotní studii na spolehlivost.

Intervenční programy

Programy fotbalu aplikované v odlišných modelech vyučování, v technickém, taktickém a integrovaném modelu, byly sestaveny na základě našich zkušeností, znalostí a studia příslušných didaktických koncepcí. Konstrukce programů fotbalu zahrnovala vymezení cílů jednotlivých vyučovacích jednotek a jejich struktury z hlediska metodicko-organizačních forem. Jednotlivé modely, resp. programy vyučování se lišily v rozsahu vyučování taktikám (dovednostem v rozhodování) a technikám (provedením herních činností), v míře uplatnění forem výuky s konstantními a variabilními podmínkami a ve věcném a časovém vztahu osvojování technik a taktik. Učitelé byli systematicky připravováni na aplikaci jednotlivých modelů vyučování s tím, že obě porovnávané skupiny vedl vždy jeden učitel.

Validizace realizovaných programů byla založena na monitorování a hodnocení vyučovacích jednotek dvěma nezávislými odborníky a na analýze verbálních projevů učitelů zaznamenaných na audiozáznamu. Cílem bylo ohodnotit zaměření, typ a dobu trvání realizovaných úloh a didaktických forem.

STRUČNÝ PŘEHLED VÝSLEDKŮ A DÍLČÍCH ZÁVĚRŮ Výsledky terénních vyučovacích experimentů a jejich analýza vedly k následujícím závěrům:

1. Technický, taktický a integrovaný model vyučování sportovních her mohou vést k podobným pozitivním změnám herního výkonu v utkání, a to v obou komponentách – výběru pohybové odpovědi v herních situacích (výkon v rozhodování) a provedení herních činností.

2. Provedení činností s míčem (technika) se může osvojovat v náhodně proměnlivých učebních podmínkách (nepřímou metodou). Tento nález naznačuje možnosti zkušenostního učení; a to již u prepubescentů. U skupiny starších adolescentek se ukázalo, že taktický model vyučování, který se vyznačuje výrazně vyšším podílem forem s náhodně proměnlivými podmínkami, může být dokonce výhodnější pro osvojování provedení herních činností.

3. K osvojování taktických dovedností (výkonu v rozhodování, resp. výběru pohybové odpovědi) dochází účastí jedinců v utkání. Skupina absolvující technický model vyučování vykázala podobné zlepšení výkonu ve výběru pohybové odpovědi jako skupina v integrovaném modelu vyučování, ačkoliv technický model se primárně nezaměřuje na osvojování taktických dovedností.

48


4. Taktický nebo integrovaný model vyučování se ukazují být příznivější pro osvojování deklarativních a procedurálních znalostí vztahujících se k taktice, technice a pravidlům sportovní hry. Zdá se, že osvojování deklarativních znalostí je snadnější, procedurální znalosti vyžadují pravděpodobně delší výukový program.

5. Vztahy mezi znalostmi o způsobu provedení herních činností a úrovní jejich provedení v kontrolovaných podmínkách jsou spíše středně silné. Zlepšení úrovně provedení herních činností obvykle doprovází rozšíření znalostí o způsobu jejich provedení.

6. Vztahy mezi znalostmi a herními dovednostmi v náhodně proměnlivých podmínkách utkání jsou středně silné; výkon v rozhodování o pohybové odpovědi a v provedení pohybové odpovědi (herních činností) v náhodně proměnlivých podmínkách utkání do jisté míry souvisí se znalostmi toho, co a jak provést. Nicméně osvojování způsobilosti pro herní výkon nemusí být nutně podmíněno významně lepším osvojením znalostí vztahujících se k taktice a technice herních činností. Podmínkou je však dosažení určité úrovně znalostí, resp. mentální reprezentace herních činností ve vědomí jedince.

7. Provedení herních činností v náhodně proměnlivých podmínkách utkání je do jisté míry závislé na úrovni jejich provedení v konstantních (kontrolovaných) podmínkách. Zdá se tedy, že zdokonalení provedení činností s míčem v podmínkách průpravných cvičení a herních cvičení I. typu je podmínkou pro jejich zlepšené provádění v náhodně proměnlivých podmínkách. Osvojení uzavřených herních dovedností se však nemusí vždy přenést do vyšší úrovně provádění činností v náhodně proměnlivých podmínkách (např. utkání).

8. Výběr pohybové odpovědi, tj.výkon v rozhodování v herních situací, je do jisté míry závislý na úrovni provádění herních činností.

9. Oba modely - technický a integrovaný model vyučování, byly u adolescentních žen vnímán pozitivně téměř ve všech dimenzích vnímání – v dimenzi emocionality, časové dynamiky, sociálně psychologické dimenzi, dovednostních nároků, účelnosti a obsahové zaměřenosti.

LITERATURAABERNETHY, B., WANN, J. and PARKS, S. Training perceptual-motor skills for sport. In ELLIOT, B. (ed.). Training in sport: Applying sport science. Chichester : John Wiley Sons& Ltd. 1998, p. 1-68.

BUNKER, D. and THORPE, R. A model for the teaching of games in secondary schools. Bulletin of Physical Education 1982, vol. 18, No. 1, p. 5-8.

GRIFFIN, LL., MITCHELL, SA. and OSLIN, JL. Teaching sport concepts and skills. A tactical games approach. Champaign : Human Kinetics 1997. 165 p. ISBN 0-88011-478-9.

HOUSNER, L. and FRENCH, K. (eds.). Expertise in learning, performance and instruction in sport and physical activity. Quest 1994, vol. 46, No. 2, special issue.

KUCHENBECKER, R. Taktische Vorbereitung im Sportspiel. Eine empirische Untersuchung im Hallenhandball. 1. Aufl. Köln : Sport u. Buch Strauss, 1990. 324 s. ISBN 3-89001-085-7.

PSOTTA, R. a VELENSKÝ, M. Vyučování sportovních her ve školní tělesné výchově : hodnocení různých přístupů. Česká kinantropologie 2001, vol. 5, č. 1, s. 75-87.

49


RINK, JE., FRENCH, KE. and TJEERDSMA, BL. Foundations for the learning and instruction of sport and games. Journal of Teaching in Physical Education 1996, vol. 15, p. 399-417.

RYCHTECKÝ, A. a FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy. Praha : Univerzita Karlova, 2000. 171 s. ISBN 80-7184-659-7.

STRAND, BN. and WILSON, R. Assessing sport skills. Champaign : Human Kinetics Publishers, 1993. 161 p. ISBN 0-87322-377-2.

TURNER, AP. An investigation into teaching games for understanding. Ph.D.Thesis. Greensboro : University of North Carolina at Greensboro, 1995. 243 s.

WERNER, P., THORPE, R. and BUNKER, D. Teaching games for understanding. Evolution of a model. Journal of Physical Education, Recreation and Dance 1996, vol. 67, p. 28-33.

WILLIAMS, AM., DAVIDS, K. and WILLIAMS, JG. Visual perception & action in sport. London:E &FN Spon, 2000. 425 p. ISBN 0-419-24800-5.

SUMMARY Effects of teaching sport games - experience of researchRecent theories of motor control and learning have failed from point of view of a potencial transfer into teaching/training technology. The problem is mainly related to learning open skills which are involved in movement and sport games. The partial studies made in a frame of the Research project of the Ministry od Education of Czech Republic MSM 11510001 were aimed to the research on effects of different models of teaching sport games in pubertal boys and older adolescent women. Two field teaching experiments lasted 7 and 10 weeks were conducted using the combination of qualitative and quantitative methods for analysis and assessment of the subjects´expertise in game performance and their changes during the football program. Analysis and assessment of the expertise considered the response selection and execution, and this two components on the three levels – 1. the mental level (knowledge), 2. the level of the controled conditions, 3. the level of non-controled, variable conditions. For these purposes the football knowledge test, the battery of football skill tests, the observation method for assessment of the selection and execution repsonses during a match, the written test of detection and correction of tactical and technical errors and the qualitative situation interview while playing a match. The analyses of results achieved indicated the potencial effects of particular models of teaching on the subjects´ expertise in football and interrelations of knowledge, performance in selection and execution responses under controled conditions and non-controled, variable conditions of a match.

[email protected]

50


MOTIVACE A HRAPetra Klérová, Tomáš KloboukPedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni

ÚVODVýchova a vzdělávání jsou v současném pojetí čím dál více spojovány s nejdůležitější

didaktickou zásadou „Uvědomělosti a aktivity“. Učitelé sami nejlépe znají, jak je obtížné „přesvědčit „žáka o potřebnosti předkládaných vědomostí i dovedností a ještě těžší je „vyprovokovat“ v žákovi aktivitu při učebním procesu. Umění motivovat se všeobecně považuje za nejdůležitější učitelovu didaktickou dovednost . Všeobecně se považuje sportovní či pohybová hra za dostatečný motivační prostředek v tělesné výchově. Vhodně motivovaný žák přijímá pedagogický proces daleko lépe a učitelova práce je s aktivním žákem podstatně radostnější a především úspěšnější.

MOVEO, MOVEREPůvod slova motivace hledejme v latinském movere, které překládáme jako hýbati se,

pohybovati. Motivace určuje rozsah a směr aktivity jedince. Zahrnuje také procesy prožívání. Základní jednotkou motivace je motiv, který lze česky výstižně vyjádřit slovem pohnutka. Psychologie vidí motivaci jako souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů, které zpravidla aktivizují a organizují chování i prožívání s cílem změnit existující neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho pozitivního (Plháková, str. 319). Motiv tedy určuje, zda se k určitému cíli budeme přibližovat či naopak se mu budeme vzdalovat, respektive zda chceme něco získat nebo se tomu naopak vyhnout. Motivace je výsledkem složité souhry vrozených a získaných faktorů. Konkrétní podoba chování, jeho intenzita a kvalita, pak závisí na síle motivu.Tradiční psychologie pohlíží na tuto problematiku ze dvou zorných úhlů. První chápe motivaci jako vnitřní mentální proces, druhý na ni pohlíží jako na systém vnějších podnětů a takové motivy označuje pojmy incentivy, pobídky. Hra sama o sobě bezesporu obsahuje obě pojetí.

V kapitole o motivaci nesmíme opomenout ani její úzkou, byť velmi komplikovanou souvislost s emocemi. Obě oblasti jsou velmi těsně propojeny a tvoří tzv. motivačně-emocionální systém. Emoce doprovázejí téměř každé lidské chování. Při dosažení úspěchu člověk prožívá radost a štěstí, při neúspěchu naopak smutek či vztek. Útočné chování provází hněv, útěkové tendence zase strach. Jednání člověka však nemusí být pokaždé spojeno s emocemi – při dosažení cíle může člověk pociťovat prázdnotu, sexuální chování může probíhat i bez citů něžnosti a lásky apod. Při hře je někdy žádoucí emocionální doprovod, jindy bývají výraznější emocionální reakce nežádoucí.

Lidské motivy vytvářejí složitý intrapsychický systém. Řada autorů považuje většinu pohnutek lidského chování za nevědomé nebo uvědomované pouze částečně. Přitom se může zdát, že chování člověka ovlivňuje jeden dominantní motiv. Ve skutečnosti má však lidské jednání obvykle několik různých příčin. Vnitřní motivy mohou být mnohdy protichůdné, což způsobuje vnitřní konflikt (sportovec chce dosáhnout vrcholného výkonu a přitom prožívá strach z nebezpečí úrazu). Podrobným rozborem motivace člověka zjistíme, že jeho aktivita je často určována více než jednou pohnutkou. Jakýkoli výkon, tedy i sportovní může být vysvětlen například:

• touhou po úspěchu

• uspokojením z pohybu

51


• potřebou uznání od okolí

• potřebou setkávat se s lidmi stejných zájmů

• snahou seberealizovat se

• potřebou kompenzovat své nedostatky apod.

Pro dosažení optimálních výsledků je nutné tyto motivy analyzovat a určit, který z nich je pro daného jednice prioritní.

MOTIVAČNÍ SYSTÉMMotivační systém je tvořen čtyřmi základními oblastmi.

1. oblast sebezáchovných motivů2. oblast představují stimulační motivy3. oblast sociálních motivů4. oblast individuálních psychických motivů

a) Sebezáchovné motivySebezáchovné motivy jsou biologickým základem motivace. Odrážejí primární tendenci

udržení jedince při životě. Dříve byl používaný známější termín pud sebezáchovy. V tělovýchovné praxi může být i brzdícím elementem. Podle řady autorů jsou sebezáchovné motivy psychickou reprezentací fyziologických mechanismů a tvoří tak rozsáhlou motivační oblast řady dílčích pohnutek. Primární úlohu hraje motivace k přežití jednotlivce a přežití živočišného druhu. Pro sportovní výkonnost budou důležité zejména pohnutky směřující k zachování jedince. Podle Maslowovy hierarchie potřeb (popsána níže) je uspokojování těchto biologických motivů základem pro další fungování jedince na vyšší psychické úrovni. Fyziologické deficity jako hlad, žízeň, únava, pocit horka či zimy, bolest jsou pro naplňování vyšších cílů určující. V případě jejich neuspokojení je dosahování výkonu přinejmenším obtížné. Např. tzv. glukostatická hypotéza hovoří o schopnosti mozku rozpoznat pocit hladu na základě poklesu hladiny cukru v krvi a usilovat o její doplnění.. Z hlediska nervového systému je zejména mozkový kmen, sloužící jako centrum motoriky a pohybového výkonu, obrovským odběratelem energie. Řada odvětví lidské činnosti (i ve sportovní oblasti, kde je kladen větší důraz na estetickou stránku tělesného vzhledu) skýtá nebezpečí těchto poruch zejména ve spojení s narušenou osobnostní integritou. Tendenci organismu udržovat biochemickou rovnováhu, homeostázu ve spojitosti s prožívaným psychickým stavem vysvětluje například teorie drivů [čti drajvů] C. Hulla.

Sebezáchovné pudy pak tvoří ještě motivy zajišťující přežití druhu, které představují sexuální a rodičovský pud. Tyto pohnutky nemají s herní činností tak úzkou souvislost (pomineme-li opačný efekt - sexuální chování jako hra). Z psychologického hlediska je však i jejich uspokojení předpokladem saturace vyšších potřeb. Deficit těchto motivů může být hlubší a často nevědomou složkou problémových situací, vnitřních i vnějších konfliktů, překážek v dosahování jiných výkonů apod.

52


b) Stimulační motivyMotivem lidské činnosti je v mnoha případech samotná aktivita, potřeba něco dělat, vyvíjet

fyzický výkon. Proměnlivá stimulace v kombinaci duševních a tělesných aktivit je základem duševní pohody. Stimulační motivy hrají důležitou roli zejména v teorii optimální úrovně aktivace a v teorii potřeby proměnlivých senzorických podnětů. Za normálních okolností člověk usiluje o rovnováhu aktivity a prožívání (vyrovnanost tělesného výkonu s množstvím proměnlivých senzorických podnětů, např. estetických). I v této oblasti nalezneme její fyziologický podklad. Neurofyziologický základ tvoří retikulární formace a proměnlivost vnějších podnětů souvisí také s fungováním smyslových orgánů. V psychice člověka se pak stimulační motivy projevují hravostí, zvídavostí či vyhledáváním neobvyklých zážitků. Stimulační motivy budou vždy tvořit převážný motivační základ realizace hry.

V aktivitě člověka se zpravidla setkáváme s tendencí navodit nejvyšší možné nabuzení (angl. arousal) s cílem dosáhnout tak maximálního výkonu. Nabuzení chápeme jako stav vnitřního napětí, mentální či prožitkový aspekt vzrušení. Vysokou aktivační úroveň můžeme pociťovat při poslechu hlasité hudby, při sledování napínavých filmů nebo dramatických sportovních zápasů. Vysoké nabuzení sledujeme ale také při sportovních výkonech, v soutěžích, dnes tak často používaném systému „play off“ a podobně.

D. Berlyne vytvořil teorii optimální úrovně aktivace, ve které tvrdil, že příliš nízká i příliš vysoká aktivace je pociťována jako subjektivně nelibá. Příjemné prožívaní navozuje střední úroveň aktivace. Vysoká hladina navozuje pocit napětí, strachu či úzkosti, nízká naopak nudu (organismus začne vyhledávat podněty). Tuto teorii už dříve rozpracovali Yerkes a Dodson v dimenzi aktivační úroveň – kvalita výkonu. Yerkes-Dodsonův zákon je založen na principu růstu výkonu s rostoucí aktivací jen do určitého okamžiku. Příliš vysoká hladina „arousal“ má na výkon spíše rušivý a dezorganizující efekt. I zde je obecně optimální střední, průměrné pásmo. Optimální míra aktivace je však odvozena od konkrétní činnosti. I ve sportu najdeme rozdíly v jednotlivých sportovních odvětvích (např. fotbalisté a hokejisté jsou nejvýkonnější při vyšší úrovni aktivace). Úroveň výkonu dále ovlivňuje tréma, jako jedna z modifikací vysoké úrovně aktivace. Sportovci často dosahují lepších výkonů při tréninku než při soutěžních kláních, kde na ně působí tíha zodpovědnosti, potřeba dosáhnout úspěchu, potřeba vyhnout se osobnímu selhání či zklamání trenéra, snaha ukázat se před domácím publikem nebo obhájit titul apod. Pozice outsidera je z hlediska hladiny aktivace mnohdy výhodnější (může pouze překvapit, dosáhnout úspěchu).

Teorie potřeby proměnlivých senzorických podnětů vychází ze zkušenosti, že člověk se poměrně obtížně vyrovnává s nedostatkem stimulů. Pravidelný přísun podnětů je základní podmínkou normálního percepčního a intelektuálního vývoje a existence. Neměnnost vnějších podmínek přechází v tzv. senzorickou deprivaci a s tím spojené zhoršení mentálního stavu. V běžném životě se s tímto problémem setkáme u vězňů, starých lidí, tělesně postižených nebo dlouhodobě hospitalizovaných pacientů. Nepříznivě však může naopak působit i nadměrná stimulace. V intenzitě potřeby stimulace vnějšími podněty nacházíme však velké interindividuální rozdíly.

c) Sociální motivyPodle sociální psychologie je člověk tvor společenský a sociální prostředí je nedílnou

součástí jeho vývoje a celého života. V tomto ohledu hrají nejvýznamnější roli zejména mezilidské vztahy a vzájemná interakce (především komunikace). Interpersonální vztahy a jejich subjektivní prožívání spoluurčují a regulují sociální motivy. Psychologové vnímají genetickou podstatu těchto pohnutek a tyto vrozené dispozice pozorují zvláště v raném dětství v interakci s blízkými lidmi.

53


Vnější okolnosti pak tyto dispozice sytí nebo naopak tlumí. Autoři různých teorií došli k vymezení základních dimenzí rozsáhlého motivačního systému: potřeba úspěšného výkonu, potřeba afiliace, potřeba moci.

Potřeba dosažení úspěchu je dominantním, charakteristickým stimulem výkonové motivace. Výkon je zde hodnocen podle subjektivních měřítek. Samostatně a do jisté míry univerzálně však ve výkonové motivaci vystupuje potřeba dosáhnout úspěchu, vyhnout se neúspěchu a často paradoxně i potřeba vyhnout se úspěchu. Potřeba úspěchu (v angl. need achievement) je definována jako potřeba překonávat překážky, uplatňovat své schopnosti a snaha vykonat něco obtížného co nejrychleji a nejlépe (Plháková, str. 372). Vysoká úroveň této potřeby se vyznačuje vyšší soutěživostí bez mocenských tendencí, snahou dosáhnout co nejlepšího individuálního výkonu, maximálně uplatnit své schopnosti, sobě i ostatním ukázat svoje mistrovství. Lidé s touto potřebou vyhledávají zpravidla činnosti, kde se mohou individuálně realizovat, tedy i individuální sporty. Tito lidé obvykle netrpí nadměrným strachem ze selhání a racionálně si vybírají ta odvětví, ve kterých mohou reálně uspět (vhodné jsou pro ně například tenis, gymnastika, atletika). McClelland prostřednictvím výzkumu určil rodičovské a kulturní vlivy na výkonovou motivaci: výkonová motivace se utváří v raném dětství a působí na ni pozitivní povzbuzování ke zvládání obtížných úkolů, ocenění úspěchů, podpora vytrvalosti a tvořivosti; dobré výkony a úspěch jsou v životě rodičů důležitou hodnotou; výkonová témata jako tvrdá práce, produktivita a tvořivost jsou častým námětem pohádek v ekonomicky silných kulturách; výraznější potřeba úspěchu u mladých lidí se vyskytuje v občansky či politicky nestabilním prostředí (protestem chtějí vybojovat příležitost). Často se setkáváme, že potomci rodičů zvnitřňují výkonové požadavky svých rodičů a nastavují tak úroveň, se kterou soutěží později v dospělosti a stává se měřítkem vlastní spokojenosti.

Potřeba vyhnout se neúspěchu také hraje ve výkonové aktivitě svoji roli (kromě přirozeného očekávání dobrého výkonu). Výkonová stimulace zpravidla potvrzuje tu oblast motivace, kdy se člověk chce k něčemu přiblížit, něčeho dosáhnout. Snaha vyvarovat se neúspěchu však lidský výkon také výrazně ovlivňuje a sledujeme jí ve dvojí podobě: někteří jedinci se dosahování výkonů vyhýbají („Kdo nic nedělá, nic nezkazí.“) a nebo dělají všechno pro to, aby úkol co nejlépe zvládli (někteří proto tvrdě pracují ne pro vynikající výsledky, ale pro obranu před selháním). Na vzniku tohoto zaměření se podílí výchova, kde rodiče poskytují dětem malou podporu nebo je trestají za neúspěchy. Jedinec pak nepociťuje radost z dosaženého výsledku, ale spíše úlevu, že neudělal chybu a vyhnul se ostudě.

Dvě výše popsané tendence – potřeba dosažení úspěchu a potřeba vyhnout se neúspěchu – lze pozorovat na principech některých sociálních motivů. Například potřeba afiliace (potřeba sdružovat se, být v kontaktu s druhými, být v jejich přítomnosti) je založena na bázi aktivně vyhledávat druhé nebo vyhýbat se samotě. Sklony k dominanci mohou vycházet z potřeba ovládat druhé nebo ze strachu z manipulace vlastní osobou. Vystupování na veřejnosti může být odrazem pozitivní tendence po sebevyjádření, ale také obav, že si člověka nikdo nevšimne.

Zvláštní kategorii tvoří potřeba vyhnout se úspěchu. Tato poněkud paradoxní tendence je vysvětlována obavami ze zátěže a zodpovědnosti, která v důsledku úspěchu na člověka padá, případně z odmítání druhými lidmi. Například ve sportovním družstvu, kde jsou všichni průměrní, může působit nadprůměrný sportovec jako „černá ovce“. Mnohdy se také nadprůměrní jedinci stávají terčem šikany. Vyhýbání se úspěchu popsaly v 60. letech také výzkumy problematiky gender – rozdílů mezi muži a ženami. Výkon byl tradičně spojován s maskulinitou a tradiční pojetí ženu vidělo spíše jako slabou a méně schopnou. Právě z tohoto důvodu se u žen objevoval strach z úspěchu a bránil jim v dosahování dobrých výsledků. Společnost od nich očekávala pasivní, nesoupeřivou roli a viděla je jako pečovatelky a hospodyně. Z tohoto důvodu byla řada odvětví pro

54


ženy tabu. V opačném případě se k nim ostatní ženy i muži stavěli převážně odmítavě. Další výzkumy ukázaly, že vysokoškolačky s vyšší potřebou úspěchu se stávaly zpravidla učitelkami (případně pracovnicemi jiných pomáhajících profesí), kde byla jejich tradiční role s výkonovou potřebou slučitelná. Již méně se však uplatňovali na poli průmyslu, obchodu či vědy. Kulturně vymezené „gender“ role však vývojem doby zaznamenaly značný posun. Již nejsou neobvyklými typicky mužské či ženské činnosti v opačném pojetí. Ženy se uplatňují v politice, v průmyslu apod. Strach z úspěchu se postupně transformoval do konfliktu rodina versus kariéra.

Další ze struktury sociálních motivů je potřeba afiliace (angl. need affiliation), která se také začleňuje i do motivačního systému herní činnosti. Potřeba afiliace - sdružování odráží tendenci vytvářet přátelství s lidmi obojího pohlaví, společenské vazby, kontaktovat se s druhými. Bezpochyby i tyto motivy vedou člověka k zapojování se do sportovních aktivit, kde je mohou naplňovat. Jsou-li tyto pohnutky oslabeny, vyhledává jedinec samostatnou činnost a individuální sporty. Kolektivní sport se proto řadí mezi tzv. typické afiliační projevy. Experimenty také potvrzují, že potřeba lidské společnosti se zvyšuje při očekávání něčeho nepříjemného či bolestivého. Úzkost, která v těchto situacích nastává, je přítomností dalších osob minimalizována. Za nepříjemných okolností vyhledáváme přítomnost zejména těch, kteří jsou ve stejné situaci, se kterými můžeme sdílet a srovnávat své pocity a chování. Jak již bylo zmíněno výše, tvoří tuto potřebu dvě pohnutky – pozitivní snaha pobývat ve společnosti druhých lidí a vyhýbání se samotě. Afiliační tendence ovlivňují také spokojenost v mezilidských vztazích (a také pocit štěstí v manželství).

Nejen ve sportovní činnosti se setkáváme také se snahou řídit a ovlivňovat společenské dění, prožívání a chování druhých lidí, s úsilím dosáhnout vysoké sociální pozice a ovládat i blízké v soukromém životě, to znamená s projevy potřeby moci. Jiní autoři tuto potřebu charakterizují jako tendenci přesvědčovat, zakazovat, nařizovat, omezovat či vést. Vzhledem k této skutečnosti lze usuzovat, že se s tímto motivem budeme setkávat spíše u trenérů či sportovců ve vedoucích funkcích. Řada významných psychologů se touto potřebou podrobně zabývala. Například psychoanalytik Alfred Adler považoval za základní lidský motiv vůli k moci jako prostředek k překonání pocitů méněcennosti. Podle Adlera je každý člověk jako dítě slabý a malý a za nevhodných okolností (postižení, výchova) tento pocit může zesílit a přejít do komplexu méněcennosti. Právě pomocí převahy nad ostatními se člověk snaží tento komplex překonat. Psychologické studie také uvádějí, že lidé s většími mocenskými ambicemi vyhledávají přátelství méně populárních či vážených osob. Pravděpodobně proto, aby neohrožovaly jejich společenskou pozici (v manželství je pak pro partnera ideální žena, která je na něm závislá). Ovládaný jedinec pak pocítí úlevu, pokud se z takového podmanění dostane a nalezne svoje vlastní místo. Lidé s vysokou potřebou moci se zároveň mnohdy rádi obklopují věcmi symbolizující jejich vliv (mobilní telefony, kreditní karty, drahé automobily, značkové oblečení), prezentují se jako významné osobnosti (V.I.P.), snaží se zvýšit svůj kredit odkazem na svoji roli vzorných partnerů či rodičů. Potřebu moci nelze hodnotit výhradně negativně. Je nezbytná při uplatnění ve vedoucích funkcích, ve kterých společnost postrádá kvalitní a zodpovědné pracovníky.

d) Komplexní teorie motivaceV psychologii existuje řada dílčích teorií, které vysvětlují elementární oblasti lidské

motivace. Někteří autoři se ovšem pokusili integrovat dosud získané poznatky do komplexních schémat. Existuje také řada autorů jednotlivých komplexních teorií, jejichž pojetí se liší převážně počtem základních motivů (zatímco Freud uvažoval o dvou základních pudech, jiní autoři popisovali několik desítek základních potřeb).

55


Velmi vlivnou teorii motivace vytvořil Abraham Maslow, vůdčí osobnost humanistické psychologie (opozice proti psychoanalýze a behaviorismu). Do své hierarchie potřeb zahrnul jak fyziologické, tak psychické potřeby a na jejím vrcholu viděl potřebu seberealizace či sebeaktualizace (angl. self-actualization). Svoji pomyslnou pyramidu potřeb rozdělil do pěti úrovní od nejnižších po nejvyšší:

1. fyziologické potřeby (žízeň, hlad, sex, spánek)

2. potřeby bezpečí (stabilita, spolehlivost, osvobození od úzkosti, potřeba struktury a pořádku

3. potřeby lásky a náklonnosti, potřeba sounáležitosti

4. potřeby uznání, úspěchu, výkonu

5. seberealizace, potřeba porozumění, vědění a estetické potřeby

Úrovně 1 – 4 Maslow označoval za potřeby deficientní, protože jejich nedostatek motivuje člověka k uspokojení, odstranění napětí a dosažení dušení pohody. Potřeba seberealizace je tzv. potřebou růstovou, která uspokojením nevymizí, naopak její intenzita roste. První dva stupně nazývá jako nižší potřeby, třetí, čtvrtou a pátou úroveň jako potřeby vyšší. Podle Maslowa se jednotlivé stupně vzájemně ovlivňují, a to v oblasti jejich uspokojování. V hierarchii podle Maslowa funguje mechanismus, kdy je možné uspokojit potřeby vyšší teprve tehdy, jsou-li uspokojeny potřeby nižší. Sebeaktualizace tedy předpokládá saturaci všech předchozích potřeb.

HRA JAKO MOTIVACEHra sama o sobě je používána jako významný motivační prostředek učitele tělesné výchovy.

Není lepší motivace, než z libovolné pohybové činnosti vytvořit hru. Při současném stavu pohybových dovedností žáků ve školách pak učitel čím dál častěji sahá nejen po osvědčené, známe pohybové či sportovní hře, ale musí hru často nově vytvářet či známou pohybovou či sportovní hru modifikovat. Po prostudování celé problematiky navrhujeme učiteli tělesné výchovy toto jedenáctero, které by mělo pomoci zajistit, aby jakkoli zvolená pohybová či jinak utvořená nebo modifikovaná hra byla sama o sobě dostatečně motivující:

1. Hra by měla mít vždy svého vítěze a poraženého2. Hra by měla dávat všem účastníkům možnost úspěchu3. Hra by měla přinášet úspěch a neúspěch i v průběhu hry , nejen na konci4. Hra by měla mít jasná, srozumitelná a spravedlivá pravidla5. Hra by měla být modifikovatelná6. Hra by měla mít diváky7. Hráči by měli mít možnost volby zařazení do družstva dle svého rozhodnutí8. Hráči by měli mít možnost podílet se na rozhodování hry9. Hráči by měli mít možnost podílet se na sestavování a vytváření družstev10. Úspěch ve hře by měl poskytnout hráčům nějakou výhodu11. Po neúspěchu by hráč měl mít možnost dostat příležitost, jak se příště stát ve hře

úspěšným

56


LITERATURAKol. autorů: Psychologie pro právníky, Dobrá voda: Aleš Čeněk, 2003

Nakonečný, M. Psychologie osobnosti, Praha: Academia, 1995

Plháková, A. Učebnice obecné psychologie, Praha: Academia, 2003

Vágnerová, M. Základy psychologie, Praha: Karolinum, 2004

Klobouk,T. Hra jako prostředek sociální komunikace ve školní TV. Plzeň, 1995.

Klobouk,T. a Holeček,V. Hra a emoce. Brno, 2000.

Klobouk,T. a Klérová,P. Hra, sociální skupina a sociální role. Plzeň, 2001.

Klérová,P. a Klobouk,T. Osobnost a hra. Plzeň, 2003.

SUMMARYMotivation and Game

Education and pedagogy are in current conception more and more connected with the most important didactic principle „Consciousness and activity“. The basis of this principle is motivation. We propose motivational system containing self-preserving incentives, stimulation incentives, social incentives and comprehensive theory of motivation. If the sport game or game activity is sufficiently motivational, it should have certain principles that are presented in our article.

[email protected]

57



VÝZNAM ORIENTAČNÍCH HER V KOMPLEXNĚ POJATÉM SYSTÉMU VZDĚLÁVÁNÍ

František NovotnýKTV PF UJEP Ústí nad Labem

SOUHRNSoučasné inovace a úkoly v programu topografické orientace jsou splnitelné jen při zvýšené

mezipředmětové spolupráci. Takto pojatá praktická aplikace učiva účinně posiluje úroveň jeho osvojení. Základy vzdělání v této oblasti mohou být zvláště úspěšně rozvíjeny orientačními hrami. Tento jejich potenciál stále není plně doceněn.

Klíčová slova: mezipředmětové vztahy, orientační hry, ontogeneze, odpovědnost učitele.

Mezi kompetence, které mohou interdisciplinárním pojetím edukace dosáhnout kvantitativního i kvalitativního nárůstu, patří oblast topograficky orientační gramotnosti. Její obsah a vnitřní struktura jsou vertikálně dány fylogenezí vzdalování lidského rodu od původní instinktové výbavy, horizontálně pak aktuálními potřebami jedince i společenstva na daném stupni civilizačního vývoje. Značný význam má tato kompetence i v současnosti. Vztaženo na jednotlivého příslušníka jakékoli populace, sahá šíře aplikačních situací od téměř nulového skóre až po zcela zásadní roli v činnostech profesních či volnočasových a v situacích ohrožení. Kompetentní jedinec je schopen kvalifikovanější a rychlejší analýzy daných faktorů. Má objektivní předpoklady pro optimální rozhodování za sebe, nezřídka i za další zúčastněné. Vedle komplexu poznatků a zkušeností zakládá svoji odpovědnost i na přesvědčení o své kompetentnosti. Rozhoduje se a koná s vyšší mírou svobody.

Náročné životní situace přitom nehledejme v oblasti science-fiction či virtuálním světě. Analýzy ukazují vedle ne vždy zřejmých objektivních příčin jejich vzniku a průběhu také na absenci kvalifikovaného zásahu lidského faktoru a tím i na možné menší následky. Počet rizik narůstá – a ne vždy jen zdánlivě – i v běžném občanském životě. Více působí přírodní podmínky samy o sobě, jsou i více vyhledávané za určitým, často ne zcela bezrizikovým účelem. Topograficky orientační gramotnost v řadě případů nesporně patří, spolu s dalšími kompetencemi, do základních předpokladů pro odpovídající chování, pro předcházení rizikům, samozřejmě také pro snižování jejich následků.

Z pohledu školy představuje sledovaná kompetence trvalý problém s intra- i inter-disciplinárním pojetím a zařazením. Tradičně jde o hraniční poznatkovou oblast, jejíž struktura a široká variance užitné hodnoty ji předurčují pro diverzifikaci učebních kroků do širokého předmětového spektra. Většina způsobilostí, které mají žáci získat, je posuzována opět jen z hlediska specifických cílů daného předmětu, často pak se jejich dosažení na příslušných předmětových (ročníkových) stupních průběžně pouze předpokládá. Struktura a hierarchie kritérií není proto vyrovnaná, mnohé podstatné efekty a souvislosti nejsou zohledněny vůbec. Celkově se nepodílí topograficky orientační gramotnost na vytváření a dynamice vztahu člověka k okolnímu prostředí úměrně potřebám společnosti ani jedince samého. Přes tato parciální východiska, procesuální a finální omezení by měla škola žáky v této oblasti více a systematičtěji vést k získávání praktických poznatků a zkušeností, popř. k pochopení odlišností mezi konzumními aktivitami spojenými se změnami prostředí a aktivitami vyžadujícími značnou míru bezchybné individuální časoprostorové orientace.

58


Ve všech variantách a dimenzích osvojování topograficky orientačních kompetencí a v celém rozsahu základní školy mohou být velmi účinným didaktickým prostředkem orientační hry. Vztaženy ke krokové propedeutické skladbě učiva v kterémkoli předmětu či ve vzájemném propojení mají mít funkci aplikační, popř. kriteriální, vždy také s účinkem motivačním a s nesporným dosahem aktuálním či různě přetrvávajícím do oblasti postojů, popř. sportovních zájmů žáků. Geneze tohoto typu her je řadí do samého počátku lidského hraní. Současné civilizační imperativy jim pak dokonce dávají při osvojování těchto kompetencí stále více prostoru. Poukážeme dále na některé skutečnosti, jež mohou zcela nahodile, ale stejně tak i systémově intervenovat ve prospěch optimalizace tohoto procesu osvojování, pro větší využití těchto her. Jsou však také skutečnosti, působící naopak. Zejména v předškolní ontogenezi dítěte chceme poukázat na určitá, z našeho pohledu důležitá omezení a narůstající odlišnosti mezi žáky, které mají určující vliv na jejich počáteční kroky ve školním prostředí, často však i na kroky další. Orientačním hrám je přiznáván značný sociálně psychologický potenciál, mohou již od počátku negativní dopad některých diskriminujících odlišností u takto dotčených žáků významně snižovat. Tím není nijak sníženo jejich postavení vazebného prvku v mezipředmětovém rozvíjení topograficky orientačních kompetencí.

Ontogenetické počátky rozvoje orientačních způsobilostí nelze oddělit od prvotních životních kroků. Již na tomto stupni však mohou být nedostatečně stimulovány kognitivní a sociálně interakční aktivity dítěte. Důležitý je sociokulturní vzorec, pro efektivní učení je podstatnou podmínkou i podnětnost prostředí a pozitivní emoční klima. V batolecím věku získává dítě jistotu poznatelnosti světa, začíná se v něm již orientovat pomocí zkušenosti, odhaluje pravidla jeho fungování. Každá lákavá pobídka napomáhá jeho emancipaci vůči okolí. Zkušeností roste také schopnost anticipace dění v aktuálním, zčásti i budoucím čase. Individuální zkušenosti se průběžně transformují do představ, symbolů, oddělených již od aktuální přítomnosti předmětů či dějů, které však následně reprezentují. Omezování dítěte nepřiměřeným chováním dospělých (nadměrné obavy, dril ale i nevšímavost k podnětové nedostatečnosti apod.), to vše s velkou pravděpodobností může samostatnou orientaci dítěte v okolním světě již v tomto období značně ztížit, zpomalit či nevratně deformovat.

Postupující rozvoj myšlení umožňuje nástup symbolických her. Kvalifikovanost zainteresovaných dospělých, snad i větší osvěta by mohly přispět k nenásilnému posílení topograficky orientačních prvků v jejich obsahu. Tímto prostřednictvím se batole dále odpoutává kognitivně i emotivně od bezprostřední reality. Tlak prostředí se snižuje (může jím být i nezvládnutí většího prostoru), neboť ve fantazii je dítě pánem situace. Orientační kompetence pak pokračují od diferenciace prostorových vztahů nahoře – dole přes zpřesňující se odhady relativní velikosti předmětů k počátkům řádově složitější orientace v čase a v množství. Ve vnímání prostoru však dítě stále ještě neumí odlišit vzdálenost předmětů, vnímá prostor podle aktuální jevové charakteristiky (velké je zároveň blízké), převažuje úzká vazba prostorové orientace na vizuální představy, resp. bezprostřední zrakové vnímání. Přechod od této egocentrické perspektivy k decentraci, umožňující návazně například i rozlišení stranových diferencí je v počátcích (vpravo – vlevo či vidění předmětů po obratu o 180 stupňů). Vliv je tu připisován i dozrávající lateralizaci.

Dosažení stupně školní zralosti představuje u dítěte výrazný posun ve vizuální diferenciaci. Žáci již většinou dovedou rozlišit tvar i počet detailů, obrácené tvary (např. písmena b a d zrcadlově). Celek vnímají do značné míry již analyticky, jako soubor detailů s určitými vzájemnými vztahy. Dovedou z částí složit celek (pexeso, puzzle). Toto a další dovednosti mohou být dále rozvíjeny na principu jednoduchých orientačních her, stále více se zastoupením přirozeně motivovaných lokomočních aktivit. Zvláště na tomto stupni je nutné přesně rozeznávat a kvalifikovaně napravovat nedostatečnost ve stimulaci předcházejících poznávacích procesů,

59


v rozvoji tělesných i psychických vlastností a schopností dítěte. Tyto negativní faktory mohou významně ovlivnit další kroky i v oblasti osvojování topograficky orientačních kompetencí, které dále probíhají především již ve školním prostředí.

Velký význam má v období vstupu do školy celková motorická (senzomotorická) zralost dítěte. Jeho sociální status je tím předurčen zcela zásadně, příčiny jsou nasnadě. Je velmi varující, že ne všichni učitelé si tento individuální limit dítěte ve vší závažnosti připouštějí. Nešikovné stejně jako pohybově opožděné či zaostalé (nekompetentní) dítě zpravidla není schopno samo od tohoto počátku vnímat prezentaci své nedokonalosti jako takto limitující. Trvale stresující účinky nastávají až opožděně, avšak instinktivně se tito jedinci začínají těchto situací již obávat a stále více se jim vyhýbají. Chápající učitel naopak dokáže podpořit prestiž takového jedince zdůrazněním jeho jiných pozitivních kvalit, například právě vlastností a schopností, které zvýrazní jeho podíl na výsledku vhodně uspořádané orientační hry – aniž by se současně musela snížit pohybová složka výkonu pod hranici únosnou z principu pohybové hry.

Příčiny možných nedostatků v oboru topografické orientace u nemalého počtu žáků nastupujících školní docházku jsou v rodině. Omezování typu „Tohle nesmíš, protože se umažeš – ublížíš si – uděláš nepořádek – nebudu tě hlídat…“ z nástrojů výchovy nemizí. Batole i předškolák nesmí takto „rušit“ jiné členy rodiny, paradoxně pak téměř stejně vyzní naprostá nevšímavost k základním potřebám dítěte. Některé důsledky se odstraní ve škole poměrně záhy, promyšleným postupem učitele a navozením cílené spolupráce. Zatímco ale učitel na sebe tuto odpovědnost naplnit oprávněné potřeby dítěte bere, pro žáka je často přetrvávajícím tvrdým protikladem setrvačná funkce sociokulturního rámce rodiny. V námi sledovaném, takto záměrně lokalizovaném oboru poznávacích potřeb, a v jejich praktickém naplňování je prostředí třídy a školy velmi pozitivním faktorem. Deficit jinak přirozeně získávaných výsledků poznávacích aktivit z batolecího a předškolního věku žáka může být dorovnán, především opět hrou s výrazně posíleným topograficky orientačním obsahem. Okolní svět materiálních jevů a dějů se i pro tyto žáky poměrně rychle zvětší, stává se srozumitelnějším. (O socializačním významu jsme se zmínili dříve.) Všichni žáci tak mají již v 1.ročníku školy rovnou příležitost k vlastní zkušenosti (jakým přičiněním a kde až byli), prožitkům (lákalo či odrazovalo je, co překonávali, jak přispěli pro druhé), na zcela jiné úrovni jsou uspokojovány potřeby typu „jít dál, překonat, chtít dosáhnout…“ to vše v rámci uspokojování takto cílených poznávacích potřeb.

Pro všechny žáky tak může vstupovat do obsahu orientačních her princip řazení a podmiňování činností (výkonů, plnění úkolů, hodnocení, ocenění) v určité posloupnosti. To napomáhá uvědomění si principu časových relací „nejdříve to, (až) poté ono – ne dříve, než – teprve až – až za – atd.“. Převedeno do lokomoční součásti těchto aktivit, při použití stejných výrazů, lze takto významně urychlit chápání časo-prostorových (vzdálenostních) relací, chápání lokomoce v čase. Schématicky např. „lokomoce – změna – lokomoce – jiná činnost (úkol) – lokomoce – atd.“. V návaznosti (nejen s učivem geometrie) lze vést dále k pojmu změna směru (vpřed, vzad, obrat ne dříve než, k něčemu, o kolik – pozor na individuální diference mezi žáky v ovládnutí pravolevé orientace!). Toto na půdorysu plochy lavice (kresba), třídy, školy, ulice atd. (již včetně lokomoce). Znovu zdůrazňujeme, že v těchto učebních krocích je potlačena rychlost lokomoce ve prospěch mentální složky.

K daleko odpovědnějšímu přístupu ve prospěch zvýšení topograficky orientační gramotnosti občanů, k efektivnějším vyučovacím formám a postupům, vyzývá učitele, školu a další zúčastněné instance v nemalé míře a stále naléhavěji také současný stav světa. To znamená využívat vedle všech pozitivních, kooperativně laděných forem i jistou míru imperativů (pozor na záměnu s kompeticí a obecným pojetím kritérií). Zejména v určitých (klíčových) fázích osvojování

60


jednotlivých způsobilostí se nelze vyhnout odkazu na cílový moment, vhodnými formami navozovat potřebu této vzdělanosti z celoevropských (až světových) hledisek. To není o akčním pojetí typu televizních aj. „vzdělávacích“ aktivit, to není vždy jen o akčních prožitcích a zábavě. To není ani o vágním vyjadřování „přibližně někde tam“ nebo „někde na západě, jihu (a co kultivovanější sever?)“. Ne, nevzdalujeme se od pojetí článku, toto jsou nutné aktuální i cílové konsekvence v námi sledované oblasti vzdělání. Topograficky orientační vzdělávání a hry zejména učí zejména přesnosti. Mohou jen proto nebo právě proto objektivně zaujmout významnější podíl ve vyučovací strategii?

ZÁVĚRCož není prastarou orientační hrou vyhledávání míst na nástěnné mapě ve třídě v době

přestávky mezi vyučováním? Pravda, chybí lokomoce. Jsme ale dál, lze přece převzít, upravit, vymyslet hru s orientační i pohybovou náplní a chápat to jako výzvu – dokonce ve většině vyučovacích předmětů.

LITERATURAKIRCHNER,J. a HNÍZDIL,J. Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada, 2004.

NOVOTNÝ,F. Orientační vzdělávání jako zábavná činnost. Těl.Vých.Sport Mlád.,1999, č.5, s.19-22.

VÁGNEROVÁ,M. Vývojová psychologie. Praha: Karolinum, 1997.

SUMMARYContemporary innovation and problems in programm of topographical orientation can be

resolved only with higher interdisciplinar collaboration. This conception of practical application of education effectivelly stimulate the level of its adoption. The elementary pieces of knowledge from the sphere of topographical orientation are possible to be developed also by a orienteering games. This potential its always not full appreciated.

Keywords: interdisciplinar collaboration, orienteering games, ontogenesis, responsibility of teacher

[email protected]

61


NĚKTERÉ VLASTNOSTI ŠKÁLY PRO HODNOCENÍ MOTORICKÝCH DOVEDNOSTÍ S MÍČEM

Šárka HonsováFakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, Praha

ABSTRAKTV rámci Centra sportovní diagnostiky v Plzni, které dlouhodobě spolupracuje při výběru dětí

do sportovních tříd a jejich dalším testování, byla zkonstruovaná perfektní škála Guttmanova typu pro hodnocení motorických dovedností s míčem. Škála je již zkušebně zahrnuta mezi motorické testy, které se pro výběr do těchto tříd používají a v této fázi analyzujeme některé její další vlastnosti, aby tato škála mohla být plnohodnotně využita. Zejména se jedná o vztah úrovně dovedností manipulace s míčem k obratnostně koordinačním schopnostem, k reakčně rychlostním schopnostem a k explozivně silovým schopnostem. Výsledky ukazují, škála je na vybraných motorických schopnostech nezávislá. Díky archivovaným datům jsme mohli u škály také porovnat reliabilitu stanovenou u jednotlivých etap měření. Naše vypočtená reliabilita se téměř shodovala s reliabilitou, kterou uvádí autor škály.

Klíčová slova: diagnostika motorických schopností a dovedností, škála pro hodnocení motorických dovedností s míčem

ÚVODVzhledem k tomu, že jsou na hráče ve volejbalu kladeny stále větší požadavky a naproti tomu

se díky současnému životnímu stylu zužuje základna sportujících dětí, je kladen stále větší důraz na co nejefektivnější výběr do specializovaných sportovních tříd, přestože se v poslední době jedná mnohdy spíše o nábor do sportovních tříd, než o výběr talentovaných jedinců.

Při základním výběru je pozornost věnována především hodnocení předpokladů, které v budoucnosti limitují herní výkon jedince. Trenéři a učitelé se však dále shodují, že jednou z rozhodujících charakteristik determinujících úspěšnost dětí staršího školního věku ve volejbalu je jejich cit pro míč. Proto se snažíme běžně užívané motorické testy pro výběr do sportovních tříd se zaměřením na volejbal doplnit o hodnocení tohoto motorického předpokladu prostřednictvím škály pro hodnocení motorických dovedností s míčem a zároveň prověřit, jaké jsou její vztahy k vybraným motorickým schopnostem.

CÍLE PRÁCECílem této práce je analýza vztahů mezi výsledky hodnocení motorických dovedností

s míčem pomocí zkonstruované škály (Čepička, 2003) a motorickými schopnostmi, které se nejvíce podílejí na sportovním výkonu ve volejbalu. Chceme odpovědět na otázku, do jaké míry vybrané motorické schopnosti ovlivňují dovednosti manipulace s míčem. Dále chceme odpovědět na otázku, zda se u jednotlivých etap měření mění reliabilita škály, popř. jak.

TEORETICKÁ VÝCHODISKASystém výběru do sportovních volejbalových tříd se skládá z více částí. Mezi předpoklady,

které se při těchto výběrech hodnotí především, patří obvykle anatomicko fyziologické vlastnosti, motorické schopnosti, motorická docilita, pohybová anamnéza a zdravotní stav. Psychické a

62


sociální předpoklady jsou obvykle hodnoceny až v pozdějších fázích výběru (Bompa, 1999).

Motorické dovednosti s míčem představují velmi důležitou složku profilu talentovaného žáka. Pro jejich diagnostiku byla vyvinuta řada nástrojů, motorické testy hodnotící úroveň motorických dovedností se staly součástmi množství testových baterií a hodnotících škál. Žádný z nalezených nástrojů však neslouží pro diagnostiku základních dovedností s míčem. Všechny se již zaměřují na jistý specifický druh dovedností potřebných v konkrétní sportovní hře. Záměrem tedy bylo zkonstruovat diagnostický nástroj pro odhad úrovně základních motorických dovedností s míčem (Čepička, 2003) a naším záměrem je zjistit některé další vlastnosti toho diagnostického nástroje.

U sportovního výkonu ve volejbalu se uplatňují především explozivně silové schopnosti, koordinační schopnosti a reakčně rychlostní schopnosti, což vychází z charakteristických činností ve volejbalu, kterými jsou časté opakované výskoky, rychlá reakce na míč (smečovaný míč překoná vzdálenost 5-6 m za 200 m/s), koordinace pohybů ve výskoku a orientace v prostoru (Havlíčková, 1993). Vzhledem k těmto skutečnostem jsme se rozhodli zkoumat vztah škály pro hodnocení motorických dovedností s míčem právě k explozivně silových schopnostem, reakčně rychlostním schopnostem, rychlostním schopnostem a koordinačním schopnostem.

Podle Blahuše (2000) se prosazuje hodnocení vztahu ve výzkumných výsledcích pomocí tzv. „size of effect“, zvláště pomocí tzv. koeficientu ω2 jakožto podílu, resp. procenta vysvětleného rozptylu. Jednou z jeho hlavních výhod je, že nezávisí na rozsahu výběru N.

Doposud výzkumníci hodnotili věcnou významnost, tj. „size of effect“, výhradně v naměřených jednotkách, např. rozdíl průměrů v cm, sekundách, bodech škál atp., což je ovšem i nadále zásadně nutné. Nyní se však užívá i několik dalších statistických indexů, z nichž většina je založena na obdobném principu jako koeficient ω2, který byl již v r. 1963 navržen psychologem Haysem. Koeficient ω2 = podíl „vysvětleného“ rozptylu.

Jde o jistou analogii druhé mocniny korelačního koeficientu závisle proměnné Y na nezávislé proměnné X, dobře známý tzv. koeficient determinace r2, obvykle převedený na r2.100 %, tj. procento rozptylu Y „vysvětlené“ („odhadnutelné“) korelační-regresní závislostí na X. Tedy ω2 je číslo mezi 0 a 1. Např. je-li ω2 = 0,10, znamená to, že efekt lze z 10 % procent připsat vlivu vzájemného působení faktorů a 90% jiným, zpravidla neznámým vlivům ap.

Hodnocení věcné významnosti je nutno provádět dvojím způsobem současně: 1) určit předem minimální hodnotu velikosti v jednotkách měření (cm, sekundy ap.), kterou budeme považovat za podporu naší hypotézy, tj. posouzení věcné významnosti přímo a v absolutní reálné velikosti, 2) určit předem minimální vysvětlené procento rozptylu, resp. jeho podíl, tj. koeficient ω2, jež budeme považovat za obsahově podstatné v relaci k ostatním nesledovaným vlivům (Blahuš, 2000).

V našem případě budeme hodnotit věcnou významnost jenom relativně, protože data obou souborů, mezi nimiž analyzujeme závislost, mají různé jednotky měření.

Koeficient reliability je důležitou informací u každého diagnostického nástroje, protože představuje míru přesnosti a spolehlivosti testu. Koeficient reliability se definuje jako podíl rozptylu skutečných skórů k celkovému rozptylu testu. Při znalosti rozptylu chyb je pak možné stanovit interval spolehlivosti pro skutečný skór testované osoby. Rozptyl chyb je nezávislý na základním souboru, u kterého byl test kalibrován, avšak koeficient reliability přímo závisí na rozptylu skutečných skórů u daného kalibračního výběru. Stanovení koeficientu reliability má proto význam hlavně pro standardizovaný test se stanovenými normami, kalibrovaný u velkého reprezentativního výběru a pro další široké použití (McDonald, 1991). Vzhledem k tomu, že škála nebyla kalibrovaná na velkém reprezentativním výběru, považujeme za důležité sledovat a porovnat jednotlivé

63


koeficienty reliability i u dalších etap měření.

Reliabilita se může zjišťovat různými způsoby, ale vždy jen nepřímo. Rozšířené je určení stability metodou „test-retest“, které se ale nedá použít u testů, kdy zkušenost s testem výrazně ovlivňuje výsledek testu, což je případ především koordinačních testů. Další rozšířený způsob je využití konzistence, nejlépe McDonaldova koeficientu omega, méně vhodně Cronbachova alfa (Blahuš, 200?). McDonald (1991) však uvádí, že Raschův model můžeme považovat za nelineární transformaci zvláštního druhu Spearmanova jednofaktorového modelu, který má všechny faktorové zátěže stejné a v tomto případě se McDonaldův koeficient omega a Cronbachova alfa shodují. Metoda konzistence ovšem nezjišťuje přímo reliabilitu samotnou, ale využívá matematického vztahu, že uvedené koeficienty představují dolní hranici koeficientu reliability.

Při kalibraci škály byla pro výpočet reliability použita také jedna z metod stanovení dolní meze – „Rasch reliability“, kterou používá software Winsteps. Tato metoda vychází z předpokladu, že existuje nějaká spodní hranice, pod kterou se skutečná reliabilita nevyskytne a nějaká hranice horní meze, nad kterou taky není. Skutečná reliabilita, která je nepoznatelná, leží někde mezi těmito hodnotami. Spodní mez se označuje jako reálná reliabilita a horní jako modelová reliabilita. Vypočítávají se tak, že rozptyl reprodukovaný Raschovým modelem (rozdíl celkového rozptylu a rozptylu chyb) se dělí celkovým rozptylem.

Modelová reliabilita se počítá na základě „fit statistik“ modelu a předpokládá, že veškeré nevyhovující statistiky padají na vrub náhody. Reálná reliabilita počítá s tím, že nevyhovující statistiky padají na vrub použitého modelu, jeho nedokonalosti.

Vztah „Rasch reliability“ a Cronbachovy alfy řeší Linacre (1997). Vzhledem k jeho doporučení použít pro stanovení reliability metodu „Rasch reliability“ a vzhledem k tomu, že Cronbachova alfa je častěji používaná a všeobecněji známější, rozhodli jsme se pro srovnání reliability u jednotlivých etap měření použít oba tyto koeficienty.

METODYVýzkumný soubor byl tvořen 42 žáky (17 dívek, 25 chlapců) z 6. – 9. ročníku sportovních

volejbalových tříd ZŠ Bolevecká v Plzni.

Vybrané motorické schopnosti jsem hodnotili pomocí motorických testů, které používá Český volejbalový svaz pro testování mládežnických kategorií. Pro testování explozivně silových schopností jsme použili test dosah jednoruč výskokem z místa a test hod míčem ze smečařského rozběhu (míč 300g). Pro testování koordinačních schopností jsme použili test protáčení tyče a test obrat ve výskoku. Pro testování rychlostních schopností jsme použili test rychlostní člunkový běh 4x10m a pro rychlostně reakční rychlost test měření reakční rychlosti s pomocí reaktometru. Popis všech uvedených testů je dostupný na internetových stránkách Českého volejbalového svazu (5). Pouze u testování rychlostních schopností jsme vzhledem k podmínkám při testování použili rychlostní člunkový běh v jeho tradiční verzi 4x10m (Měkota & Blahuš, 1983), pro testování reakčně rychlostních schopností jsme použili vlastní reaktometr zkonstruovaný v Centru sportovní diagnostiky v Plzni (Ritter, 2002) a testování koordinačních schopností jsme doplnili o test obrat ve výskoku (Starosta & kol.,1994).

Vtah mezi škálou pro hodnocení motorických dovedností s míčem a vybranými motorickými schopnostmi jsme hodnotili pomocí korelační analýzy. Data naplnila předpoklad normálního rozložení četností a lineární závislosti, tak že jsme použili Pearsonův korelační koeficient. Věcnou významnost jsme zhodnotili pomocí koeficientu ω2 vypočítaného jako procento rozptylu výsledků z testu X vysvětlené korelační závislostí na výsledcích z testu Y.

64


Reliabilitu jsme hodnotili pomocí koeficientu Cronbachova alfa a pomocí koeficientu reliability vypočteným Raschovým modelem – Rasch reliability.

Zpracování dat bylo provedeno s využitím programů Microsoft Excel 2002, Ministep (student version of Winsteps® Rasch Measurement) a SPSS 13.0.

VÝSLEDKY A DISKUSEVýsledky uvedené v tabulce 1 ukazují, že motorické schopnosti testované vybranými

motorickými testy dovednosti s míčem hodnocené škálou příliš neovlivňují. Nejtěsnější vztah má škála s testem obrat ve výskoku (29,64 % vysvětleného rozptylu) a s testem člunkový běh 4x10 m (29,12 % vysvětleného rozptylu). Z toho vyplývá, že jedinci, kteří mají nadprůměrnou úroveň dovedností manipulace s míčem nemusí být nadprůměrní i v motorických testech indikujících obratnostně koordinační schopnosti, reakční a běžeckou rychlostní schopnost a explozivně silové schopnosti.

Tabulka 1 Výsledky výpočtu těsnosti vztahu mezi škálou a motorickými testy

Motorický test průměr

SD

rx

y

r2

%

Dosah jednoruč výskokem z místa (5) 35 6,3 0,532 0,283 28,33Hod míčem ze smečařského rozběhu (4) 13,5 3,57 0,434 0,188 18,80Protáčení tyče (1) 83,381 15,004 -0,128 0,016 1,64Obrat ve výskoku (7) 54,26 8 0,545 0,296 29,64Člunkový běh 4x10m (3) 11,831 1,328 -0,520 0,291 29,12Reakční rychlost (2) 0,258 0,034 -0,421 0,177 17,72Škála pro hodnocení motor. dovedností s

míčem 23 4 - - -

SD = směrodatná odchylka

rxy = koeficient součinové korelace mezi škálou pro hodnocení motorických dovedností s míčem a výsledky jednotlivých testů

% = procento rozptylu vysvětlené korelační závislostí

65


Koeficienty reliability v jednotlivých etapách testování shrnuje tabulka 2. Výsledky ukazují, že škála pro hodnocení motorických dovedností s míčem má při testování v roce 2004 stejný koeficient reliability , jako uvádí autor škály (Čepička, 2003). Ve shodě s autorem považujeme koeficient Rasch reliability 0,92 pro škálu za dostatečný a vyhovující. Pokles reliability při druhé etapě v roce 2005 mohl vzniknout tím, že soubor testovaných dětí v roce 2005 obsahoval některé jedince, kteří se testování již zúčastnily v roce 2004. I přes časový odstup jednoho roku tak mohly předchozí zkušenosti reliabilitu zkreslit.

Tabulka 2 Porovnání koeficientů reliability Koeficient reliability uváděný

autorem*r.

2004r.

2005

Cronbachova alfa - 0,67 0,53

Rasch reliability 0,92 0,92 0,69*(Čepička, 2003)

ZÁVĚRYVýsledky této dílčí studie ukázaly, že škála pro hodnocení motorických dovedností s míčem je

v systému výběru do specializovaných sportovních tříd důležitým a kvalitním diagnostickým nástrojem. Postihuje totiž důležitý předpoklad sportovního výkonu ve volejbalu, kterým je cit pro míč. Podle výsledků této studie se navíc ukazuje, že výkony v žádných běžně používaných motorických testech tento předpoklad příliš neovlivňují, tedy že schopnost dobře ovládat míč je na běžně testovaných motorických schopnostech z velké míry nezávislá. Vypočtené koeficienty reliability a shodu s autorem můžeme považovat za potvrzení kvality tohoto diagnostického nástroje.

LITERATURABlahuš, P. (2000). Statistická významnost proti vědecké průkaznosti výsledků výzkumu. Česká kinantropologie, roč. 4, č. 2, s. 53-71.

Blahuš, P. Elementy z psychometrie a teorie testů. [online]. c 200?, poslední revize ? [cit. 2006-02-21]. Dostupné z: http://www.psychodiagnostika.cz/index.php?akce=blahus2

Bompa, T. O. (1999). Periodization. Theory and Methodology of Training. Champaign: Human Kinetics.

Čepička, L. (2003).Konstrukce perfektní škály v diagnostice motorických dovedností. Česká kinantropologie, roč.7, č. 1, s. 7-18.

ČVS. Motorické testy pro jednotlivé články ČVS. [online]. c 1996, poslední revize 2005 [cit. 2005-12-20]. Dostupné z: http://www.volejbalcz.cz/

Havlíčková, L. (1993). Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část-1.díl. UK: Praha. ISBN 80-7066-815-6.

Linacre J.M. (1997). KR-20 / Cronbach Alpha or Rasch Reliability: Which Tells the "Truth"? Rasch Measurement Transactions, vol.11, no.3, p. 580-1.

McDonald, R. P. (1991). Faktorová analýza a příbuzné metody v psychologii. Praha: Academia.

Měkota, K. & Blahuš, P. Motorické testy v tělesné výchově. Praha: SPN, 1983.

66

http://www.worldgifted.org/


Ritter, J. (2002). Reaktometr s využitím osobního počítače. In Sborník referátů ze Studentské vědecké konference konané v Praze 26. a 27.4 2002, Praha: Matfyzpress.

Starosta, W., Debczynski, L., Fostiak, D. and Starosta, T. (1994).The symmetry and asymmetry of movements in children (based on the example of exercises with rotations). Wychowanie fizyczne i sport, vol. 38, no. 1, p. 33-42.

SUMMARYSome characters of a rating scale on ball-handling skills.This paper deals with a perfect Guttman scale on ball-handling skills that was constructed at the Centre of Sport Diagnostics in Pilsen. The Centre is involved in selecting children for sport classes and in testing those children further. The scale has been already included among motor tests that are used to select talented individuals for specialized sport classes. Nowadays we analyze some characteristics of the scale so that it can be fully utilized. We focused on the relation between the level of ball-handling skills on one side and coordination abilities, reaction speed abilities and explosive power abilities on the other side. The results of the analysis show that the scale is independent on the motor abilities mentioned above. Using the archived data, we compared the reliability assessed at different measurement phases. The overall reliability is almost the same as published by the author of the scale.

[email protected]

67


ORIENTAČNÍ SPORTY JAKO ZÁŽITKOVÁ AKTIVITA A RVP Jiří Kirchner, Jan HnízdilPedagogická fakulta, UJEP v Ústí nad Labem

Příspěvek se zabývá problematikou orientačních sportu a jejich možnému přispění k rámcovým vzdělávacím programům. Domníváme se, že aktivity, které jsou spojeny s orientací mají značné mezioborové přesahy a jsou tudíž vhodné k využití v řadě tématických celků, které jsou zakomponovány v RVP.

V rámci prezentace bude představen i nový ucelený materiál k této problematice s názvem „Orientační sporty“, který navazuje na publikaci určenou právě k využití v rámci RVP „Orientační hry nejen do přírody“.

Klíčová slova: Orientační sporty, orientace, RVP

ÚVODOrientační sporty řadíme na pomezí tradičních pohybových aktivit, tvořících obsah tělesné výchovy (běžecká lokomoce vytrvalostního charakteru), a dobrodružných aktivit v nových, neznámých situacích s důrazem na rozvoj schopností a vlastností, které tělesná výchova v tradičním pojetí ne vždy v dostatečné míře podchycuje a rozvíjí. Orientační technika a úkoly, které jsou nedílnou složkou výkonu v jednotlivých sportovních disciplínách, působí jednak na rozvoj vlastní schopnosti orientace jednotlivce, a na druhé straně rozvíjejí jeho kreativitu, samostatnost a rychlost v rozhodování a schopnost reálného zhodnocení vlastních možností. Principy na nichž jsou vybudovány základy všech orientačních sportů jsou využitelné ve školní praxi jak při edukaci jednotlivce tak i celé skupiny. Atributy využitelné pro práci se skupinou mohou kladně stimulovat schopnost kooperace, vzájemnou pomoc, zodpovědnost a pocit sounáležitosti ke skupině.

Úspěch v aktivitách jejichž podstata vychází z orientačních sportů při běžecké a vytrvalostní výkonnosti. Běžecká, popřípadě jiná lokomoce zde není úkolem, ve srovnání s prvky tradičního pojetí tělesné výchovy (běh na 12 minut, 1500 m apod.), ale prostředkem. Ani u náročnějších aktivit nelze mluvit o souvislém vytrvalostním výkonu. Prakticky celý výkon se odehrává v tzv. aerobní oblasti, neboť vysoké tempo v anaerobním pásmu znesnadňuje orientaci. Orientační technika, jako výraznější determinanta výkonu, tvoří jakousi přirozenou regulaci výkonu.

MATERIÁLNĚ-TECHNICKÉ VYBAVENÍVe školní praxi využíváme techniku a materiál, který se běžně používá v orientačním

sportech v závodní formě, můžeme ji však úspěšně nahradit i běžně dostupnými materiály a pomůckami. Pro aktivity, které vycházejí z orientačních sportovních disciplín ať už v plné nebo modifikované formě, či v orientačních hrách a hříčkách tedy potřebujeme:

Kontrolní stanovištěKontrolní stanoviště slouží k zaznamenání průchodu závodníka daným kontrolním bodem.

Tvoří jej trojboký lampion červenobílé barvy se záznamovým zařízením (dříve kleště, dnes elektronická jednotka). V praxi nahrazujeme kleště razítkem, různými „lepítky“ s předem nadepsaným kódem, popř. písmenným či číselným kódem, který hráč opíše na záznamovou kartu. Lampion může nahradit fáborek, terčík výrazné barvy a podobně.

68


Buzola či kompasBuzolu či kompas používáme k určení severu, nejsou bezpodmínečně nutné. Světové strany je

možno určit „direktivně“.

MapaOriginální mapu pro orientační běh však lze plnohodnotně nahradit – např. pro hry ve třídě, v

tělocvičně, popř. v nejbližším okolí školy nebo klubovny postačí hrubý plán, na jehož přípravě můžeme zainteresovat i děti. Postačí černobílé provedení, vzdálenosti krokujeme. Jako podklad pro tvorbu plánu blízkého okolí školy nebo klubovny můžeme využít odvozené mapy ČR velkých měřítek (1 : 5 000 nebo větší). Pro letní kurzy či školy v přírodě je vhodná barevná základní mapa ČR v měřítku 1 : 10 000. Tyto mapy lze zakoupit v oddělení mapové služby nejbližší pobočky podniku Geodézie, a.s. Ideální je samozřejmě speciální mapa pro orientační běh, získat ji můžeme v místním či nejbližším klubu orientačního běhu. V současné době jich je v ČR přes 200 a jejich seznam s kontakty najdeme mimo jiné i na internetu.

SportovištěOrientační běžci se chlubí, že dějištěm jejich tréninků a závodů je les – tedy nejzdravější

prostředí, kterému se nevyrovná žádné hřiště a žádná tělocvična. To je jistě pravda, nejkomplexnější a nejzajímavější aktivity a hry jsou spojeny právě s tímto prostředím, to však neznamená, že orientační aktivity a hry nemůžeme přenést do třídy, v klubovny, v tělocvičny, na školní dvůr nebo v park. Využití lesního prostředí se nabízí tam, kde jsou vhodné podmínky, nebo například v rámci školy v přírodě, sportovně turistického nebo výběrového kurzu.

Zařazování orientačních her do programové náplně všech stupňů škol, kurzů, „outdoorových“ aktivit nebo při pobytu a rekreaci v přírodě vytváří situační prostředí, které do jisté míry napomáhá eliminovat rozdíly v tělesných predispozicích a v dovednostní úrovni aktérů Zároveň přináší nové prvky v podobě přitažlivé pohybové aktivity dobrodružného charakteru, s možností navozování kladných prožitků.

DRUHY ORIENTAČNÍCH DISCIPLÍN VYUŽITELNÉ VE ŠKOLNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVĚ

Pěší (klasický) orientační běh• štafety• parkový orientační běh• noční orientační běh

Orientační závody na horských kolech (Mountain bike orienteering)Lyžařský orientační běhRogaining (Scorelaufové závody)Orientační závody pro postižené (Trail orienteering)

Společným rysem vyjmenovaných disciplin je komplexní pojetí těchto aktivit a široká řada faktorů podílejících se na celkovém výkonu. Toto je základní aspekt, který předurčuje využití těchto disciplín v různých formách (modifikace, hry apod.) v prostředí školní tělesné výchovy, výcvikových kursů, škol v přírodě a v edukačním procesu vůbec.

Pro větší názornost charakterizujme strukturu výkonu závodu v orientačním běhu. Ta sestává z mnoha faktorů a složek. Existuje mnoho modelů, které tuto strukturu výkonu popisují s větší či menší přesností. Jisté je, že podíl a důležitost jednotlivých složek se mění s věkem závodníka a

69


především s jeho zkušenostmi a počtem odtrénovaných hodin. Jeden z mnoha výzkumů na toto téma uvádí, že u žákovských kategorií rozhoduje o výkonu v závodě z 30 % běžecká výkonnost a ze 70 % orientační technika, u mladšího dorostu se tento poměr vyrovnává na 50:50 a u starších dorostenců ji hraje výraznější roli běžecká výkonnost (70:30).

Toto propojení klasického rozvoje pohybových schopností a dovedností jež je samozřejmě vlastní tělesné výchově, a edukace vycházející z potřeb ostatních předmětů navazuje možnosti využití mezipředmětových vztahů, které mají své v místo v nově koncipovaných rámcově vzdělávacích plánech a jejichž aplikace v rámci tělesné výchovy není vždy jednoznačně zjevná tak v jako ostatních předmětech. Zřejmý je přesah do oblasti geografie nebo vlastivědy (mapa, plánek) matematiky (měřítko mapy, ekvidistance), biologie či přírodopisu (přírodní prostředí orientačních aktivit). Mezipředmětové vztahy však lze nalézt i v rámci všech ostatních předmětů. Podrobné postupy a návody přinášejí autoři v uvedené literatuře.

LITERATURAKIRCHNER, J., a HNÍZDIL, J. Orientační hry nejen do přírody, Praha: Grada, 2004.

HNÍZDIL, J., a KIRCHNER, J. Orientační sporty, Praha: Grada, 2005.

SUMMARYOrienteering sports as a experiential activity and Framework Education Programs

Article is focused on orienteering sports problematic with possible contribution to Framework Education Programs (FEP). We take it those activities which have inter-subjects character and they are suitable for use in many thematic complexes which are parts of FEP. In presentation, we are ready to present new book “Orienteering sport” which continue after book “Orienteering sports not only for nature”.

Key words: Orienteering sports, orienteering, Framework Education Programs.

[email protected]

70


ZMĚNY VYBRANÝCH PARAMETRŮ TĚLESNÉHO SLOŽENÍ A AEROBNÍ ZDATNOSTI U VYSOCE TRÉNOVANÝCH FOTBALISTŮ V

PRŮBĚHU TRÉNINKOVÉHO ROKUVáclav BuncUK FTVS Praha

ÚVODTréninkový proces je mnohorozměrný proces jehož cílem je nebo by mělo být pozitivní

ovlivnění úrovně trénovanosti trénovaného jedince. Pro objektivizaci tohoto procesu je nezbytné získat spolehlivé informace o jeho kvalitě a o jeho reflexi na trénovanost.

Vztah mezi absolvovaným tréninkem a úrovní trénovanosti není lineární (Astrand a Rodahl 1986, Bunc 1989). Obecně tedy neplatí, že větší je objem absolvovaného tréninku, tím vyšší bude i trénovanost. Rovněž tak je nutno počítat s efektem “saturace”, tedy skutečnosti, kdy dlouhodobě aplikovaný trénink, který má víceméně konstantní charakter z hlediska objemu i kvality, již zhruba po třech letech jeho používání není schopen vyvolat významné změny v trénovanosti (Bunc 1989). Navíc je třeba na tomto místě připomenout známé skutečnosti spojené s časovým dopadem tréninkových podnětů na sportovce, hlavně pak aktuální a kumulativní nebo také časově odložený efekt těchto intervencí.

Přímé sledování tréninkového procesu je poměrně komplikovanou činností, která navíc postihuje jen v daném okamžiku realizované zatížení, často doprovázené údaji o reakci některých vybraných fyziologických proměnných na aplikovanou intervenci. Nejčastěji jsou využívány srdeční frekvence, krevní laktát nebo některé další biochemické parametry.

Tyto údaje jsou nezastupitelné v případě hledání vztahu mezi použitým tréninkovým zatížením a aktuální úrovní trénovanosti, ale mají omezenou výpovědní hodnotu při přímém hodnocení aktuální úrovně trénovanosti.

Kvalitu realizovaného tréninkového procesu je možné hodnotit pomocí změn některých funkčních parametrů, které jsou tréninkem ovlivňovány. K tomuto účelu jsou často využívána laboratorní zátěžová vyšetření. Z řady proměnných, které lze stanovit v zátěžové laboratoři, se jako použitelné pro tyto účely ukazují tělesné složení – TS a parametry spojené s aerobní zdatností jedince, kterou charakterizuje maximální spotřeba kyslíku a maximální dosažený výkon (Bunc 1989, Shephard 1994, Ehephard a Bouchard 1994).

Kvalita motorického výkonu je rozhodujícím způsobem ovlivňována stavem svalové hmoty, která se podílí na realizaci tohoto výkonu. O tomto lze získat potřebné informace pomocí nových metod, které hodnotí TS hlavně pak tukuprostou hmotu a její složky.

Při hodnocení a hlavně pak při interpretaci naměřených dat, je třeba vždy respektovat přesnost stanovení těchto údajů, která se v dostupných funkčních laboratořích pohybuje na úrovni procent jejich absolutní hodnoty (Bunc 1989). Pro potřeby řízení sportovního tréninku je navíc třeba respektovat i to, že každý ze sledovaných parametrů se mění v čase jinak. Tedy čas potřebný dosažení potřebné úrovně, která může zajistit maximální sportovní výkon je různý.

Proto cílem naší studie bylo posoudit, jak se mění některé z použitelných funkčních proměnných, získaných v průběhu roku v laboratoři, u vysoce trénovaných fotbalistů.

71


SOUBOR A POUŽITÉ METODYVybrané parametry tělesného složení (% tělesného tuku - %TT, tukuprostá hmotnost – TPH,

extracelularní hmota – ECM, intracelulární hmota – BCM a jejich poměr ECM/BCM) a aerobní zdatnost (maximální spotřeba kyslíku - VO2max.kg-1 a rychlost běhu na běhacím koberci o sklonu 5% - vmax) byly zjišťovány na běhacím koberci u 14 trénovaných fotbalistů (průměrný věk = 21,5±3,4 roku, výška = 179,3±4,2 cm, hmotnost = 72,5±6,5 kg, %TT = 9,0±1,9 %, TPH = 58,7±4,1 kg, ECM = 23,3±2,4kg, BCM = 35,4±2,7 kg, ECM/BCM = 0,66±0,03, VO2max.kg-1 = 62.3±4.0 ml.kg-

1.min-1, vmax(5% sklonu) = 17,5±0,7 km.h-1). Uváděné hodnoty byly získány při prvním měření v lednu.

Opakovaná měření byla realizována v lednu, březnu, červenci a prosinci. Tělesné složení bylo stanoveno bioimpedanční metodou za použití tetrapolární konfigurace elektrod, umístěných dle doporučení výrobce. Měření bylo realizováno multifrekvenčním analyzátorem DataInput 2000M, který měří celkovou impedanci na frekvencích 1, 5, 50 a 100 kHz (Segal a kol. 1991). Procento tělesného tuku bylo počítáno pomocí predikčních rovnic platných pro trénované jedince, která byla verifikována pomocí DEXA metody. Vedle klasického dvousložkového modelu tělesného složení (tělesná hmotnost = tělesný tuk+tukuprostá hmota), jsme dále použili tzv. Molekulární model ve tvaru (Bunc a kol. 2001, Lukaski a kol. 1985, Roche a kol. 1996)

TPH = ECM+BCM

kde TPH je tukuprostá hmota, ECM je mimobuněčná hmota a BCM je vnitrobuněčná hmota, hmota, která je sumou všech buněk utilizujících kyslík a je přímo odpovědná za svalovou práci.

Pro srovnání osob s různou hmotností je v prayxi častěji využíváno poměru ECM/BCM, který lze normovat. Obecně platí, že čím větší je podíl BCM v celkové hmotnosti, tím lepší jsou předpoklady pro svalovou práci a tím nižší je poměr ECM/BCM.

Maximální funkční parametry byly stanoveny na běhacím koberci o sklonu 5%, pomocí stupňovaného zatížení do subjektivního maxima. Po dvou rozcvičovacích zatížení 11 a 13 km.h-1 na běhátku o nulovém sklonu, byla počáteční intenzita stupňovaného zatížení zvyšována každou minutu o 1 km.h-1 až do okamžiku přerušení zatížení sledovaným hráčem.

Respirační parametry byly měřeny v otevřeném systému diagnostickým zařízením TEEM 100, který poskytuje sledované veličiny v intervalu 20 s.

Výsledky jsou uváděny ve tvaru průměr±směrodatná odchylka.

VÝSLEDKYZákladní výsledky opakovaných měření jsou uvedeny v Tabulce 1. V téže tabulce jsou rovněž

uvedeny hodnoty maximální změny daného parametru v průběhu ročního sledování.

Z této tabulky vyplývá, že nejlepších hodnot sledovaných parametrů mimo maximální spotřebu kyslíku, dosahují fotbalisté až při třetím měření, tedy v červenci.

Největší změny nacházíme u ECM/BCM, kde se maximální změna blíží 14% (13,8±2,0%), dále pak u procenta tělesného tuku (9,9±1,6%) a u BCM (7,9±1,8%).

Tabulka č. 1. Průměrné hodnoty parametrů tělesného složení a a vybraných maximálních funkčních

72


parametrů, stanovené v průběhu všech čtyř měření plus jejich maximální změnyLeden Březen Červenec Prosinec Max. změna (%)

Hmotnost (kg) 74,5±6,5 74,9±5,9 76,8±6,1 74,9±62,5 3,1±0,4Výška (cm) 179,3±4,0 179,4±4,1 179,3±4,0 179,4±4,0 ---%TT (%) 10,0±1,9 9,4±2,0 9,1±1,8 9,8±1,7 9,9±1,6TPH (kg) 67,1±4,1 67,8±3,8 69,8±3,9 67,6±4,0 4,0±1,8ECM (kg) 26,6±2,4 26,2±2,5 26,1±2,7 26,6±2,5 1,9±0,3BCM (kg) 40,5±1,7 41,6±2,5 43,7±2,5 41,0±2,8 7,9±1,0ECM/BCM 0,66±0,03 0,63±0,02 0,58±0,04 0,65±0,04 13,8±2,0VO2max (l.min-1) 4,64±0,26 4,85±0,29 4,84±0,30 4,67±0,28 4,5±1,0VO2max.kg-1 (ml) 62,3±4,0 64,8±4,2 63,8±4,4 62,4±4,0 4,0±0,9vmax (km.hod-1) 17,5±0,7 18,1±0,8 18,4±0,6 17,7±0,8 5,1±1,4

%TT – procento tělesného tuku, TPH – tukuprostá hmota, ECM – mimobuněčná hmota, BCM – vnitrobuněčná hmota, vmax – maximální dosažená rychlost běhu na běhátku o sklonu 5%

Nalezené změny u aerobní zdatnosti (maximalní spotřeba kyslíku) a realizovaného motorického výkonu jsou podstatně nižší a jsou na úrovni 4,0±0,8%, 4,5±0,9%, respektive 5,1±1,4%.

DISKUSENalezené hodnoty maximálních funkčních parametrů jsou v dobré shodě s údaji

publikovanými v literatuře u trénovaných fotbalistů (Apor 1988, Astrand a Rodahl 1986, Bangsbo 1993, Ekblom 1986, Reilly 1993, Tumilty 1993). Ukazuje se, že podmínkou úspěchu v národním nebo mezinárodním poli je maximální spotřeba kyslíku vztažená na kg hmotnosti vyšší něž 62 ml.

Podobně hodnoty maximální rychlosti běhu jsou srovnatelné s údaji v písemnictví i když protokoly se poněkud různí. Podobně jako u spotřeby kyslíku lze stanovit standardy maximální rychlosti běhu na běhátku o sklonu 5%, které jsou nezbytné pro zabezpečení mezinárodní výkonnosti. Pro obránce a útočníky je to 17,5 a záložníky 18 km.hod-1.

Hodnoty tělesného složení, hlavně pak %TT jsou obtížně srovnatelné s údaji v písemnictví, protože dostupné hodnoty jsou stanovovány různými metody a jejich srovnání není praktický možné. Přesto se domníváme, že za použití objektivizovaných predikčních rovnic se %TT pohybuje u vysoce trénovaných hráčů v rozmezí 8-12%.

Údaje o složkách tukuprosté hmoty, hlavně o ECM a BCM nejsou pro trénované jedince v písemnictví dostupné. Pro netrénovanou populaci stejného věku se pohybují hodnoty poměru ECM/BCM v 0,7-0,85. Naše hodnoty potvrzují lepší předpoklady pro svalovou práci u sledovaných fotbalistů, což je důsledek jednak absolvovaného tréninku na straně jedné a jejich lepších genetických dispozic na straně druhé.

Tělesnou hmotnost nacházíme nejvyšší v červenci, přičemž %TT je v tomto období nejnižší. Tato skutečnost je důsledkem absolvovaného tréninku, který má za následek významné zvýšení BCM a tím i tukuprosté hmoty. Pro praxi z toho vyplývá, že ne každé zvýšení hmotnosti v průběhu tréninkového roku, je důsledkem zvětšení množství tuku. Proto se ukazuje jako potřebné, změny v hmotnosti kontrolovat detailnějším rozborem tělesného složení, tak aby následné dietologické intervence negativně neovlivnily stav jedince, což může ve svém důsledku zhoršit jeho trénovanost. Vzhledem k dostupnosti vah, které jsou ve valné většině “nášlapné” (přesnost stanovení hmotnosti podstatné většiny dostupných vah je okolo 1,5kg), je třeba kontrolovat tělesné složení v případě změny celkové tělesné hmotnosti o více než ±2kg.

73


Jak již bylo uvedeno výše je aktuální úroveň antropometrických nebo funkčních parametrů ovlivněna geneticky a absolvovaným tréninkem. Samozřejmě u tělesné výšky je ovlivnění tělesným tréninkem minimální. Jednoznačné oddělení obou těchto vlivů je velmi obtížné.

Sledujeme-li časové změny koeficientu ECM/BCM v závislosti na tréninku, který je schopen ovlivňovat svalovou hmotu, nacházíme významné změny – pokles - již po týdnu takto zaměřeného tréninku. Podobně v případě, že tento trénink není zařazen, nacházíme ve stejném čase změny opačného charakteru – vzrůst.

Vedle možnosti hodnocení kvalitativního složení tréninku, lze koeficient ECM/BCM využít i při hodnocení průběhu rehabilitace po svalovém zranění. Známe-li hodnoty před zraněním, lze plné zatížení doporučit až v případě, kdy je dosaženo přibližně stejných hodnot.

Aplikovaný tréninkový podnět je třeba vždy hodnotit vzhledem k vyvolaným změnám stavu organismu. Z tohoto pohledu se jednoznačně ukazuje, že použitý trénink je schopen vyvolat podstatně větší změny u sledovaných parametrů tělesného složení, zvláště pak proměnných charakterizujících “kvalitu” svalové hmoty.

Významné změny v průběhu roku dokládají ne zcela ideální skladbu tréninkového zatížení, hlavně z pohledu silového nebo rychlostního zatížení, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje velikost BCM nebo koeficientu ECM/BCM. Z našich opakovaných měření vyplývá, že přijatelné změny koeficientu ECM/BCM v průběhu ročního tréninkového cyklu by se měly pohybovat okolo 5%. V tomto případě dopad na “kvalitu” svalové hmoty není podstatný a náprava úpravou tréninkového zatížení je relativně snadno realizovatelná.

Relativně malé změny maximální spotřeby kyslíku i dosaženého motorického výkonu dokládají, že z pohledu změn těchto proměnných je trénink v podstatě “konstantní”. Tuto skutečnost dokládá i stanovená energetická náročnost tréninkového zatížení, která se pohybuje v rozmezí 14-16 Mj za den bez ohledu na tréninkové období.

ZÁVĚRZměny TS jsou významně vyšší než změny sledovaných proměnných, které charakterizují

aerobní zdatnost. Příčinu lze hledat v zaměření a struktuře tréninkového zatížení a v citlivosti sledovaných parametrů na aplikovaný tréninkový podnět. Parametry charakterizující tělesné složení lépe odrážejí změny v kvalitě tréninkového zatížení než maximální funkční proměnné. U trénovaných sportovců je žádoucí každou změnu tělesné hmotnosti (zhruba na úrovni ±2 kg) kontrolovat detailnější analýzou tělesného složení, hlavně pak složek tukuprosté hmoty.

LITERATURAApor P. Successful formulae for fitness training. In : Reilly T.- Lees A.- Davids K.- Murphy W.J., editors. Science and football. London: E.&F.N.Spon, 1988, 95-107.

Astrand, P.O., & Rodahl, K.. Textbook of Work Physiology. New York: McGraw Hill, 1986.

Bangsbo J. Physiology of soccer. Copenhagen: Storm, 1993.

Bouchard, C., Shephard, R.J. & Stephens, T. Physical activity, fitness, and health. Champaign, IL: Human Kinetics, 1994.

Bunc V. Biocybernetic approach to evaluation of organism response to physical load. Prague: Charles University, 1989.

74


Bunc, V. Prediction equations for determination of body composition by bioimpedance method in children. Med.Sport Sci., 2001, 44: 46-52.

Ekblom B. Applied physiology of soccer. Sports Med; 1986, 3:50-60.

Lukaski, H.C., Johnson, P.E., Bolonchuk, W.W. & Lyken, G.I. Assessment of fat-free mass using bioelectrical impedance measurements of the human body. Am.J.Clin.Nutr., 1985, 41: 810-817.

Reilly T. The physiological profile of the soccer players. In: Ekblom B, editor. Soccer. Lausanne: IOC, 1993.

Roche, A.F., Heymsfield, S.B. & Lohman, T.G. Human body composition. Champaign, IL: Human Kinetics, 1996.

Segal, K.R., Burastero, S., Chun, A., Coronel, P., Pierson, R.N. & Wang, J. Estimation of extracellular and total body water by multifrequency bioelectrical measurement. Am.J.Clin.Nutr., 1991, 54: 26-29.

Shephard, R.J. & Bouchard, C. Principal components of fitness: Relationship to physical activity and lifestyle. Can.J.Appl.Physiol., 1994, 19: 200-214.

Shephard, R.J. Aerobic fitness and health. Champaign, IL: Human Kinetics, 1994.

Tumilty D. Physiological characteristics of elite soccer players. Sports Med; 1993, 16(2):80-96.

SUMMARYChanges of the selected body composition and aerobic performance parameters in highly trained soccers during the training year.

The quality of training process could be assessed by the changes of some functional variables that are influent by training. From the row of variables that may be determined in the exercise laboratory, seem to be use body composition - BC and aerobic fitness. The selected parameters of the BC (% of body fat - %BF, free fat mass – FFM and relation between extracellular (ECM) and body cell mass – BCM – ECM/BCM) and aerobic fitness (maximal oxygen uptake - VO2max.kg-1 and running speed on the treadmill with inclination of 5% - vmax) were determined on the treadmill four times per year in 14 trained soccers (January, march, July and December), (mean age = 21.5±3.4 yrs, height = 179.3±4.2 cm, mass = 74.5±6.5 kg, %BF = 10.0±1.9 %, FFM = 67.1±4.1 kg, ECM/BCM = 0.66±0.03, VO2max.kg-1 = 62.3±4.0 ml.kg-1.min-1, vmax = 17.5±0.7 km.h-1, all the variables were determined by the 1st evaluation). %BF was altered by 9.9±1.6%, FFM by 4.0±1.8%, ECM/BCM by 13.8±2.0%, VO2max.kg-1 o 4.0±0.9% and finally vmax about of 5.1±1.4%. The cause of significantly higher changes in BC than in aerobic fitness could be found in the structure and orientation of imposed training and in the selectivity of followed variables on the used training stimulus. The parameters that may characterize the BC better reflect the changes in the quality of training load than the maximal functional variables.

[email protected]

75


HODNOTENIE INDIVIDUÁLNEHO HERNÉHO VÝKONU ŽIAKOV V BASKETBALE

Gustáv ArgajFakulta telesnej výchovy a športu, Univerzita Komenského, Bratislava, Slovensko

ÚVODHodnotenie individuálneho herného výkonu (IHV) žiakov v basketbale je v edukačnom

prostredí telesnej výchovy dôležitou súčasťou práce učiteľa. Má priamu väzbu na hodnotenie a klasifikáciu žiakov a učebné osnovy telesnej výchovy na stredných školách. Pri hodnotení IHV žiakov sa najčastejšie používa pozorovanie a odborné posudzovanie. V príspevku analyzujeme nový prístup k hodnoteniu IHV žiakov v basketbale.

ROZBOR PROBLÉMUHodnotenie žiakov na stredných školách v tematickom celku basketbal sa realizuje v troch

základných oblastiach :

1. Poznatky (terminológia, pravidlá, rozdelenie a obsah herných činností, organizácia rozcvičenia, organizácia stretnutí v basketbale, zápis o stretnutí).

2. Pohybové zručnosti (streľba na kôš jednou rukou sponad hlavy z miesta, streľba na kôš po dvojtakte, dribling so zmenami smeru, prihrávky na presnosť).

3. IHV (komplexné hodnotenie herného výkonu v stretnutí).

Hodnotením IHV v basketbale sa zaoberalo niekoľko autorov. V edukačnom prostredí športu Válková (1977), Alpheis (1979), Stéblo (1985), Underwood (1985), Sroka (1991), Hagedorn (1991),Argaj (1995) a v edukačnom prostredí telesnej výchovy napríklad Hecl (1995) a Argaj (1997).

Hodnotenie IHV v basketbale je zložitý problém, ktorý od edukátora vyžaduje dobrú znalosť basketbalu a nemalé skúsenosti. Süss (2003) definuje IHV ako jav, ktorý je tvorený všetkými interakciami hráča s jeho okolím v priebehu stretnutia. Týchto interakcií je veľa a napríklad podľa Dobrého (2000) do nich významne vstupujú aj deformačné faktory (vnútorné a vonkajšie).

METODIKACieľom práce bolo overiť metódu hodnotenia IHV žiakov v basketbale v edukačnom prostredí

telesnej výchovy na gymnáziu. Počas školského roka 2004/2005 sme hodnotili 36 žiakov v troch triedach. Každého hráča sme hodnotili trikrát a to len vtedy, keď hral 10 minút. Použili sme inovovanú metódu hodnotenia IHV.

Táto metóda je založená na pozorovaní vybraných herných činností (kritických prípadov) a ich hodnotení. V tejto metóde sa hodnotí efektivita (rozdiel medzi počtom kladných a záporných kritických prípadov) a aktivita (celkový počet kritických prípadov) žiakov v hre, čo umožňuje učiteľom presnejšie hodnotiť ich IHV a objektívnejšie ich klasifikovať v tematickom celku basketbal.

Pri hodnotení IHV sa pozorujú a zaznamenávajú kritické prípady herných činností hráčov (tie činnosti ktoré výrazne prispievajú alebo zabraňujú dosiahnutiu cieľa hry):

76


• kladné (počet bodov, počet získaných lôpt a počet doskočených lôpt)

• záporné (počet neúspešných streleckých pokusov, počet stratených lôpt)

Príklad postupu pri hodnotení IHV:

1. Hráčov rozdelíme do dvoch pätíc s približne rovnakou výkonnosťou.

2. Družstvá hrajú 10 až 15 minút.

3. Počas hry zaznamenávame jednotlivým hráčom do zápisu kladné a záporné kritické prípady. Túto úlohu plnia po zaškolení žiaci. Sporné kritické prípady určuje učiteľ.

Hodnotenie hernej efektivity:1. Spočítame počet bodov za kladné kritické prípady (hráč J. A. dosiahol 7 bodov, získal

2 lopty a doskočil 3 lopty – spolu 12 bodov).

2. Spočítame počet bodov za záporné kritické prípady (hráč J. A. mal 4 neúspešné strelecké pokusy a stratil 3 lopty – spolu 7 záporných bodov).

3. Určíme výslednú hodnotu efektivity IHV ako rozdiel kladných a záporných bodov – hráč J. A. dosiahol 5 kladných bodov.

4. Takto vyhodnotíme údaje všetkých pozorovaných hráčov a podľa počtu získaných bodov zostavíme poradie v tomto ukazovateli IHV – od najefektívnejšieho po najmenej efektívneho.

Hodnotenie hernej aktivity:

1. Spočítame počet bodov za kladné a záporné kritické prípady (hráč J. A. dosiahol 7 bodov, získal 2 lopty, doskočil 3 lopty, neúspešne vystrelil 4 krát, stratil 3 lopty – spolu 19 bodov).

2. Takto vyhodnotíme údaje všetkých pozorovaných hráčov.

3. Zostavíme poradie hráčov v tomto ukazovateli IHV – od najaktívnejšieho po najpasívnejšieho (tab. 1).

Celkové hodnotenie IHV:1. Vyhodnotíme hráčov z hľadiska hernej efektivity. Tu ide o kladný, alebo záporný podiel na

tvorbe herného výkonu družstva. V tomto ukazovateli IHV boli najlepší hráči J. A. a M. A., ktorí dosiahli + 5 bodov a najslabší bol hráč F. M., ktorý mal – 6 bodov.

2. Vyhodnotíme hráčov z hľadiska hernej aktivity. Tu ide o to, ako často sa zapájajú do hry, čo považujeme rovnako dôležité ako hernú efektivitu. V tomto ukazovateli IHV bol najlepší hráč J. A. , ktorý dosiahol frekvenciu 19 kritických prípadov a najslabší boli hráči P. M. a Š. G. s 2 kritickými prípadmi. Aktívny bol aj hráč F. M., ktorý bol v hernej efektivite najslabší.

3. Vyhodnotíme hráčov v oblasti plnenia požiadaviek učiteľa na ich IHV. Tu ide o ich participáciu na hernom výkone družstva. Požiadavky najlepšie plnil hráč M. A., vždy po prihrávke sa snažil splniť úlohu – kombináciu hoď a bež.

Tento spôsob hodnotenia IHV žiakov má predovšetkým motivačnú funkciu. Žiaci sa snažia

77


získať čo najviac kladných bodov (herná efektivita) a snažia sa aktívne zapájať do hry (herná aktivita). Zistené údaje umožňujú učiteľovi objektívnejšie posudzovať herný výkon žiakov.

Tabuľka 1 HRÁČ Počet

bodovZískané

loptyDoskočené

loptyNeúspešná

streľbaStratené

loptyEFEKTIVITA(PORADIE)

AKTIVITA(PORADIE)

J.A. 7 2 3 4 3 +5(1. – 2.)

19(1.)

M.A. 5 1 2 1 2 +5(1. – 2.)

11(4.)

M.Č. 1 0 1 2 1 -1(6.-7.)

5(7.)

J.Č. 0 1 0 3 2 -4(9.)

6(6.)

F.M. 2 0 1 6 3 -6(10.)

12(3.)

M.M. 1 1 0 2 0 0(4.-5.)

4(8.)

P.M. 0 0 1 0 1 0(4.-5.)

2(9.-10.)

I.N. 2 0 2 4 1 -1(6.-7.)

9(5.)

P.S. 3 1 3 6 0 +1(3.)

13(2.)

Š.G. 0 0 0 1 1 -2(8.)

2(9.-10.)

VÝSLEDKYCelkovo sme získali hodnotenie 32 žiakov, vyhodnotili sme dosiahnutú priemernú hodnotu

hernej efektivity (+ 0,42) a hernej aktivity (7, 62) na jedného hráča. Ďalej sme vyhodnocovali názory žiakov na objektivitu použitej metódy hodnotenia IHV s využitím grafickej posudzovacej škály. Za objektívnu ju považovalo 65 %, za neobjektívnu 5 % žiakov a 30 % sa vyjadrilo neutrálne.

ZÁVERYMetóda hodnotenia IHV v basketbale umožňuje zvýšiť objektivitu hodnotenia žiakov v

tematickom celku basketbal. Je potrebné overiť ju na väčšom počte žiakov, porovnať rôzne vekové a výkonnostné kategórie žiakov a ďalej analyzovať jej objektívnosť.

LITERATÚRAALPHEIS, H. Sportspielbeobachtung im Basketball. In: Leistungssport, roč. 9, 1979, č. 6, s. 452 – 462.

ARGAJ, G. Hodnotenie pohybového prejavu žiaka a špeciálnej pohybovej výkonnosti vo vybraných športových odvetviach najčastejšie vyučovaných na školách (basketbal). In: Antala, B. et al.: Hodnotenie v školskej telesnej výchove. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu UK, 1997, s. 94 – 98.

ARGAJ, G. Objektivizácia metód hodnotenia hráčskeho výkonu v basketbale. In: Acta Fac. Educ. Phys.Univ. Comenianae, XXXVI. Bratislava: Univerzita Komenského, 1995, s. 45 – 50.

78


DOBRÝ, L. Pojetí individuálního výkonu (2. část). In: Basketbal, 4, 2000, č. 21, s. 4 – 5.

HAGEDORN, G. Eine zweite Basketball – Saison durch die Datenbrille gesehen. In: Leistungssport, roč. 21, 1991, č. 4, s. 56 – 61.

HECL, E. Hodnocení herního výkonu žáků v basketbalu. In: Tělesná výchova a sport mládeže, roč. 61, 1995, č. 3, s. 20 – 27.

SROKA, E. Metoda oceny gry zespolu koszykówki. In: Sport Wyczynowy, roč. 29, 1991, č. 1 – 2, s. 50 – 56.

STÉBLO, J. Koeficient obecné aktivity hráče v utkání. In: Zborník ÚV ČSZTV. Praha: Sportpropag, 1985, 124 s.

SÜSS, V. Několik poznámek k metodologii výzkumu herního výkonu. In: Vindušková, J. – Chrudimský, J.: Pohybové aktivity ako prostředek ovlivňování člověka.. Praha : FTVS UK, 2003, s. 10-15.

UNDERWOOD, D. By the Numbers. In: Athletic Journal, roč. 65, 1985, č. 8, s. 66 – 67.

VÁLKOVÁ, H. Metoda hodnocení výkonu hráče košíkové v utkání. Praha: Sportpropag, 1974, 33 s.

SUMMARYIn the article is evaluated play performance in basketball. In the method is evaluated game

effectivity, game activity and fulfilling of game task.

[email protected]

79



POHYB PODKOŠOVÉHO HRÁČE – CENTERMOVESMarcel Žák1, Aleš Žák2

1Pedagogická fakulta UJEP Ústí nad Labem, 2Masarykova základní škola, Svojsíkova 5, Litoměřice

SOUHRNV našem článku se zabýváme basketbalovou problematikou. Jedná se o hru podkošového

hráče vrcholové úrovně v dolním postavení, která je nedílnou součástí herního výkonu družstva v útočné fázi.

Klíčová slova: podkošový hráč, pohyb podkošového hráče, zpětné uvolnění, čtvrtobrat, přední obrátka, střelba přes hlavu, zavřený útok

V našem článku se věnujeme hře podkošového hráče (CENTR) v dolním postavení. Domníváme se, že jen málo hráčů v České republice je systematicky připravováno a potažmo připraveno na hru ve zmiňovaném postavení. Jsme přesvědčeni, že tato fáze hry je základním stavebním kamenem hry v útočné fázi utkání. Náš názor se opírá jak o zkušenosti zahraničních trenérů, např. Kelly Green (hlavní trenér PanAmerican University), či Bob Kloppenburg (bývalý asistent hlavního trenéra Seatle Supersonic), tak o naše praktické zkušenosti z pozice bývalých hráčů naší nejvyšší soutěže, dále z naší trenérské činnosti u několika týmů různých věkových kategorií, včetně našeho působení na mezinárodních basketbalových kempech v Německém Wűrzburgu.

Hru podkošového hráče (CENTR) v útočné fázi dělíme dle výchozího postavení na hru:• v horním postavení• ve středním postavení• v dolním postavení

obr. 1

80


Vlastnímu uvolnění podkošového hráče předchází tři velmi důležité činnosti:

1. Uvolnění pro míč v dolním postavení

• uvolňuj se cílevědomě,• zaujmi stabilní postoj s chodidly v postavení nejméně tři stopy od sebe,• pokrč kolena, • záda měj vzpřímená, hýždě vzad, • měj nejméně jednu ruku vztyčenou – „cíl pro míč“,• „drž jednu pozici“ a svého obránce „udrž na zádech“,• nedovol obránci, aby dal svou přední nohu před tvou,• udržuj obráncův nátlak na zádech

Pokud nejsi dostatečně uvolněný pro přijmutí míče:

a) uvolni se několika kroky ven z tvého základního postavení a proveď rychlý návrat zpět,b) jestliže tě obránce brání zepředu, zatlač ho výše (do středního postavení) a proveď

zpětné uvolnění (BACK DOOR)

obr. 2

81


obr. 3

2. Přijímání míče v dolním postavení

• přijímej míč vždy oběma rukama,• použij zastavení skokem, kdy dopadáš na obě nohy současně, vně vymezeného

území, váha na celých chodidlech, kolena pokrčená - výborná stabilita ti umožní reagovat na pohyb tvého obránce správným pohybem,

• chraň si míč tak, že ho držíš pevně před svým čelem s lokty široce roztaženými vně

3. Čtení obrany

Čtení obrany znamená anticipovat úmysl obránce a reagovat ne něj „správným pohybem“.

To je možné provést buď:

• zrakovou kontrolou obránce • vnímáním jeho tělesného tlaku hmatem

V dolním postavení čteš obránce většinou hmatem bez zrakové kontroly. V případě obrany zepředu pak zrakovou kontrolou.

Než přijmeš míč, je třeba sledovat postavení tvého obránce a uvědomit si odkud míč přijímáš (z rohu, z křídla, apod.) - pečlivě si ho chraň!

Po zpracování míče uděláš vždy obrat (DROP STEP):• v případě kontaktního postavení na noze vzdálenější od obránce,• pokud však tlak svého obránce necítíš a ani ho nevidíš, použij přední obrátku (FRONT

TURN) a stůj čelem ke koši, abys viděl reakci obránce.

82


Po zvládnutí výše zmiňovaných tří důležitých činností doporučujeme opět tři základní pohybypodkošového hráče (CENTRMOVES) v dolním postavení:

a) obrat ke koncové čáře – obránce je v kontaktní postavení za útočníkem

• udělej klamný pohyb s míčem tak, abys míč vedl nad svým ramenem do středu těla,• udělej obrat na noze bližší ke koši, měj stabilní postoj, chraň si míč před svým čelem,

lokty opět široce roztažené vně,• udělej klamný pohyb hlavou a rameny současně (pokrčená kolena) tak, abys donutil

obránce vyskočit nebo alespoň napnout nohy,• „jdi“ razantně do koše odrazem z obou nohou - razance je důležitější než výška výskoku,• vystřel míč na koš, po střelbě udrž rovnováhu (pokrčená kolena, obě ruce nad hlavou),

abys mohl doskočit případnou neúspěšnou střelu

b) čtvrtobrat do středu hřiště a střelba přes hlavu (HOOK SHOT) – obránce je v nekontaktním postavení

• udělej klamný pohyb ke koncové čáře,• udělej čtvrtobrat vzdálenější nohou do středu hřiště a zároveň do střelecké pozice bokem ke

koši – měj stabilní postoj,• vystřel přes hlavu (HOOK SHOT)• po střelbě buď připraven doskočit případnou neúspěšnou střelu

c) přední obrátka ke koncové čáře, zavřený únik do středu hřiště a střelba přes hlavu (HOOK SHOT) - neznáš-li postavení obránce

• udělej přední obrátku ke koncové čáře na vnitřní noze, • pokud obránce reaguje, přenes míč spodním obloukem pod úrovní kolena předkročené nohy• proveď zavřený únik (CROSS OVER) do středu hřiště, zastavení skokem do

postavení bokem ke koši, vyskoč a střílej přes hlavu (HOOK SHOT) - před výskokem vždy zastav na okamžik pohyb,

• po střelbě opět měj stabilní postoj, pokrčená kolena, ruce nad hlavou tak abys byl připraven doskočit případnou neúspěšnou střelu

ZÁVĚRPředložili jsme Vám jeden z návodů na hru podkošových hráčů v dolním postavení

s vyznačením kritických momentů jejich „práce“ v útočné fázi hry. Z našeho příspěvku je patrné, že basketbal je hrou detailů, které významně ovlivňují a často rozhodují o výsledku utkání. Musíme však zdůraznit, že nácvik těchto činností v žádném případě detailem nejsou! Je nutné, aby nácvik těchto základních dovedností byl prováděn pod vedením erudovaných trenérů u družstev mládežnických kategoriích!!!

83


SUMMARYIn our article we are speaking about basketball. Mainly about low post moves of top center

layers. This attack part of the game is very important for succes of other team's players and for performance and final result of a team.

Klíčová slova: centr, centrmoves, back door, drop step, front turn, hook shot, croos over,

[email protected]

84


ANALÝZA UTKÁNÍ VOLEJBALU TROJIC V ŽÁKOVSKÉ KATEGORIIIlona Kolovská, Zuzana ŠantorováKTV FPE Západočeská univerzita v Plzni, Česká republika

ABSTRAKTDo tréninkového procesu v žákovské kategorii je vhodné i ve volejbalu zařazovat

modifikovaná utkání, jako prostředek pro zdokonalování a herní modifikaci osvojovaných volejbalových dovedností. Jednou z možností je využití utkání volejbalu trojic na zmenšeném hřišti. V Plzni je již několik let úspěšně organizována dlouhodobá soutěž – Přebor volejbalu trojic žákyň – formou jednodenních turnajů. V předchozích letech jsme se zabývali analýzou utkání volejbalu trojic a šestic v žákovské kategorii a provedli porovnání. V tomto příspěvku budeme porovnávat analýzy utkání volejbalu trojic v žákovské kategorii z roků 2002 a 2005.

METODOLOGICKÝ POSTUPVybrali jsem si pro svou práci strukturované pozorování a zvolili pozorované kategorie

Pozorované kategorie• Umístění míčů odbitých přes síť do pole soupeře – do záznamových archů byly

z videozáznamu jednotlivých utkání trojic kódovány pouze odbité míče přes síť z poslední rozehry družstva umístěné do hrací plochy soupeře.

• Počet odbitých míčů přes síť v utkání trojic z poslední rozehry družstva umístěných do hracího pole soupeře.

• Způsob odbití míčů přes síť v utkání trojic z poslední rozehry družstva přes síť do pole soupeře.

Ověření zvolené metodiky bylo provedeno v pilotní studii. Pořízení videozáznamu – utkání trojic i šestic - byla pořízena videokamerou Panasonic VHS.

Ta byla zajištěna na stativu a ve všech utkáních bylo hřiště snímáno přibližně pod stejným úhlem tak, aby byla vidět celá herní plocha. Videozáznam z volejbalu trojic byl pořízen 13.5.2001 na posledním turnaji dlouhodobé soutěže městského přeboru volejbalu trojic v Plzni. Kategorie děvčat, 5.-7.třída (11-13 let), pořízen záznam čtyř setů.

Analýza utkání ve volejbalu trojic v roce 2002Některé prvky v metodice z pilotní studie byly upraveny a v roce 2002 byla tato upravená

metodika použita při analýze utkání trojic v žákovské kategorii. Utkání trojic bylo natočeno stejnou videokamerou – Panasonic VHS - zajištěnou na stativu ve výšce cca 2,5 m a hřiště bylo snímáno přibližně pod stejným úhlem. Videozáznam ze 7 utkání (14 setů do 25 bodů) trojic byl pořízen na dvou turnajích dlouhodobé soutěže městského přeboru volejbalu trojic mladších žákyň v Plzni (březen, duben 2002). Turnaje byly organizovány pro věkovou kategorii 13 let a mladší. Družstva hodnocená z videozáznamu se zúčastnila všech sledovaných turnajů.

85


Analýza utkání ve volejbalu trojic v roce 2005V roce 2005 byla provedena analýza utkání trojic podle stejné metodiky jako v roce 2002.

Videozáznam z utkání trojic byl pořízen na jednom z turnajů soutěže městského přeboru volejbalu trojic žákyň v Plzni dne 23. 10. 2005 na 1. ZŠ. Kamera byla zajištěna na stativu tak, aby byla zachycena a snímána celá hrací plocha. Všechny videozáznamy byly natáčeny ve výkonnostně nejlepší skupině (skupina “A“) stejně jako v roce 2002. Natočena byla 4 utkání (8 setů do 25ti bodů). Věkovou hranicí byl rok 1992 a mladší (13 let a mladší jako v roce 2002).

Záznam výskytu kategoriíPlocha hřiště byla na monitoru rozdělena pomocí sítě na upevněné průsvitné fólii na 9 stejně

velkých dílů (tab.1). Do shodné sítě (tabulky) jsme zaznamenávali umístění míčů a způsob odbití přes síť v průběhu utkání. Přímo do této tabulky byla dorýsována doplňující síť, která rozdělila plochu hřiště na 36 dílů (tab.1).

Tabulka č.1. Počet a velikost jednotlivých dílů v síti (tabulce)

Utkání Velikost

hřiště (m)

Počet

záznamových

dílů

Velikost

záznamových

dílů (m)

Počet

doplňujících

dílů (m)

Velikost

doplňujících

dílů (m)trojic 6 x 4,5 9 2 x 1,5 36 1 x 0,75šestic 9 x 9 9 3 x 3 36 1,5 x 1,5

VÝSLEDKY ANALÝZY UTKÁNÍ TROJIC A ŠESTIC V ROCE 2002

Vyhodnocení výskytu kategorií1. Umístění míčů do pole soupeře odbitých přes síť v průběhu utkání trojic

0 3 6 3 8 3

9 27

17

27

28

13

36

59

70

67

53

20

54

83

46

89

80

36

33

29

25

54

50

24

15

29

42

46

31

15

Obr. 1 – Umístění míčů v utkání trojic Obr. 2 – Umístění míčů - barevná škála

0 – 21 bílá

22 – 42 světle šedá

43 – 89 tmavě šedá

86


Způsob odbití míčů přes síť v průběhu utkání trojicTabulka č. 2. Způsob odbití míčů

Volejbalové dovednosti Počet %

Odbití obouruč vrchem 699 56,8Odbití obouruč spodem 257 20,9

blok 32 2,6

Odbití jednoruč ve výskoku (útočný úder) 38 3,0Odbití jednoruč ve výskoku (ulití) 204 16,6

Celkem 1230 100

VÝSLEDKY ANALÝZY UTKÁNÍ VE VOLEJBALU TROJIC V ROCE 2005Způsob odbití míčů přes síť v průběhu utkání

V průběhu sledovaných utkání (8 setů) volejbalu trojic v r. 2005 byly použity tyto volejbalové dovednosti:Tabulka č. 3. Způsob odbití míčů přes síť při utkání trojic v roce 2005

Volejbalové dovednosti Počet %Odbití obouruč vrchem 217 25,4

odbití obouruč vrchem ve výskoku 247 28,9odbití jednoruč vrchem 9 1,1

odbití jednoruč ve výskoku(ulívka) 134 15,7odbití jednoruč vrchem (dreiv) 15 1,8

odbití obouruč spodem 221 25,9blok 11 1,3

CELKEM 854 100

Umístění míčů do pole soupeře odbitých přes síť v průběhu utkání trojic v roce 20052

11

12

12

14 1

8

24

29

28

24

19

15

34

16

39

45

28

45

24

17

27

39

37

40

19

13

13

19

18

25

15

13

28

29

13

23

Obr. 3 – Umístění míčů v utkání trojic Obr. 4 – Umístění míčů - barevná škála

87


POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ ANALÝZ Z ROKU 2002 A 2005

Porovnání způsobu odbití míčů přes síť v průběhu utkání v r. 2002 a r. 2005

Vzhledem k tomu, že byl v každém roce analyzován různý počet setů, bylo porovnání provedeno pouze procentuálně a to takto:Tabulka č. 4. Porovnání způsobu odbití míčů přes síť v průběhu utkání v r. 2002 a r. 2005

Volejbalové dovednosti Utkání v r. 2002 (%) Utkání v r. 2005 (%)odbití obouruč vrchem 27,5 25,4

odbití obouruč vrchem ve výskoku 29,4 28,9odbití jednoruč vrchem 3,1 1,1

odbití jednoruč ve výskoku (ulívka) 16,6 15,7odbití jednoruč vrchem (smeč) 0 1,8

odbití obouruč spodem 20,9 25,9blok 2,6 1,3

CELKEM 100 100

Na základě srovnávací tabulky, můžeme vidět minimální rozdíly v použití odbití obouruč vrchem ve výskoku, kde je rozdíl pouze 0,5 % a v použití odbití jednoruč vrchem ve výskoku (ulívce), kde rozdíl nabývá hodnoty 0,9%. Odbití obouruč vrchem ve výskoku je nejčastěji používáno, kde její zastoupení tvoří téměř jednu třetinu z celkového počtu všech odehraných míčů. Druhou nejvíce využívanou dovedností je odbití obouruč spodem (tvoří jednu čtvrtinu z celkového počtu). Zde je procentuální rozdíl jeho zastoupení z obou let 5 %. Při analýze odbití jednoruč vrchem ve výskoku byl tento druh ještě rozdělen na tzv. ulití a smeč. V roce 2002 se útočný úder téměř nevyskytoval oproti roku 2005, kde už byl zastoupen 1,8 %. Na druhou stranu je použití bloku v roce 2002 dvojnásobné oproti roku 2005.

Porovnání odehraných míčů jednou hráčkou přes síť v utkání trojic z r. 2002 a r. 2005.

Tabulka č. 5. Srovnání počtu míčů jedné hráčky hraných přes síť při utkání v r. 2002 a r. 2005Utkání 1 zápas (počet míčů) 1 set (počet míčů)

Utkání trojic z r. 2002 30 15Utkání trojic z r. 2005 36 18

ZÁVĚRVýsledky analýzy utkání volejbalu trojic v roce 2002 a 2005 se výrazně neodlišují.

Porovnáme –li způsob odbití míčů přes síť, došlo k nejvyššímu (5 %) rozdílu u odbití obouruč spodem a mírnému poklesu procentuálního zastoupení odbití obouruč vrchem a odbití obouruč vrchem s výskokem. Umístění míčů odehraných do pole soupeře je v obou analýzách rozprostřeno více po celé ploše (oproti utkání volejbalu šestic) a podíváme-li se zároveň na postavení hráček v poli, je zde patrný taktický záměr umisťování míčů do pole soupeře mimo postavení hráček.

88


LITERATURABUCHTEL,J., KAPLAN,O. Odbíjená. Praha: SPN,1987.

GAVORA,P. Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido, 1996.

KOLOVSKÁ,I. Analýza vybraných HČJ v utkání volejbalu trojic a šestic v žákovské kategorii. Sborník – Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: ZČU,2001.

KOLOVSKÁ,I a BREJCHOVÁ,H. Analýza utkání volejbalu trojic a šestic v žákovské kategorii. In: Sborník referátů 6. mezinárodní vědecké konference Hry v programech tělovýchovných procesů 2003. Plzeň: ZČU, s. 193-197, ISBN 80- 7082-957-5.

KOLOVSKÁ I. Analýza vybraných herních činností jednotlivce v utkání volejbalu trojic a šestic v žákovské kategorii. Pedagogická kinantropologie 2003, s, 132-137. Praha: UK,Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0767-0.

PŘÍBRAMSKÁ,A. a kol. Volejbal, učebnice pro trenéry III.třídy. Praha: ČVS, 1996.

TÁBORSKÝ,F. Herní výkon. Praha: ÚV ČSTV, 1981.

TOBOLKA,A. Minivolejbal. Praha: ČUV ČSTV, 1984.

[email protected]

89


PREDICTIVE VALUES OF AN AEROBIC AND ANAEROBIC ENDURANCE TEST AMONG 16 AND 17 YEARS OLD FOOTBALL

PLAYERS.Gabryś Tomasz1, Koziel Marek2, Szczerbowski Marek3, Stanula Arkadiusz4

1Academy of Physical Education in Warsaw, Poland, 2Centre de Kinesitherapie, Luxemburg, 3Polytechnic University in Czestochowa, Poland, 4Academy of Physical Education in Katowice, Poland

INTRODUCTIONLooking for the best solutions to increase an effectiveness of the sport training one shall

consider two elements. The first is the range of the training workload considering the level of endurance and motoric characteristics of the individual. The second is the relationship and the ratio between two different types of the endurance, which are influenced by the training process, and play an important role during the competition. [Bangsbo i wsp. 1991; Zając, Cholewa 1996]. Our investigation took place during the spring training season, which was defined by Sledziewski (1994) as a period between the end of December and mid- June. His approach is characterized by using low and moderate intensity training cycles within the half year training period. We analyzed both of the above mentioned elements.

MATERIAL AND METHODSWe evaluated 30 players of K.S Gwarek Zabrze. Age span was16-17 years old, weight

65,23±7,03 kg, height 173,8±7,36 cm. Years of training among the players varied form four to seven. The study was conducted during the six months training period in the spring. Characteristics of the basic goals in the three training periods and the structure of the implementation (mezocycle and microcycle) are presented in Table 1.

RESULTSThe analysis of results showed that training with low intensity resistance does not influence

aerobic parameters, which were found to be leading in football [Zając, Waśkiewicz 1998; Bangsbo, Michalsik 2002]. We observed lack of improvement in an aerobic capacity during the general preparation period. It was a response on the highest, in the half-year training period, training volume of low intensity. We could set a hypothesis that by increasing the volume of training with low intensity in 16-17 years old football players the aerobic capacity will not increase.

90


Table 1 Characteristics of the major goals of the training during the six months training period.

Training period

Duration

Mezocycle

Time in the halff year cycle

Time to

complete

mezocycle

Number of microcycles

Time to complete

microcycle (days)

Goal of the training

General period

8 weeks

First January 4 4 7developing aerobic capacity and

powerdeveloping general fitness

Second January/February 4 4 7

developing aerobic capacitydeveloping lactate anaerobic

capacity

General-specific pre -starting period

8 weeks

Third and forth

February/March 4 4 7

developing lactate anaerobic power and capacitydeveloping alactate anaerobic powermaintenance of aerobic power

March/April 4 4 7

developing lactate anaerobic power and capacitydeveloping alactate anaerobic power maintenance of lactate anaerobic capacity

Startingperiod

8 weeks

Fifth and sixth

April/May 4 4 7

developing lactate anaerobic powermaintenance of lactate anaerobic power and capacitymaintenance of alactate anaerobic power and capacity lowering the rate of decline of aerobic power

May/June 4 4 7 maintenance of all parameters of aerobic and anaerobic capacity

Moreover, it could potentially lower it. This is a result of lack of optimal balance between impulses of different intensity, which affect various levels of metabolic processes in the body. The impulses that influenced the aerobic capacity the most, in the football players, were the ones at and above the aerobic threshold level (AT). Zajac and Cholewa (1993) mentioned the method of extensive intervals as the most effective in developing the aerobic capacity among football players. This level of intensity stimulates the metabolism of free fatty acids (Raczynski et al. 1994). The level of fat tissue decreases and lean body mass increases, and the time in which the muscle glycogen is used decreases. The ratio of gross body mass to active body mass decreases so it favors the speed-dependent disciplines (i.e. football). The economy of utilization energy reserves improves

91


as well, therefore, it protects players from rapid lose of performance level and psychomotor agility at the end of the game. Research by Ekblom (1986) and Reilly(1994) showed that during the game football players average VO2 falls around 75-80% of VO2max. We observed declining trend of this value during the second phase of the starting period. Lower values of VO2max metabolic process have significant impact on performance level during the competition. Considering the amount of games during the competition period it seems not possible to create the training program that would protect the players form the observed phenomena. The number of games and specific means used in the preparation period in the first half of the competition period are in our opinion the maximum load that the young player’s organism could sustain. Further increase in the volume and intensity of the training will negatively affect his/hers aerobic capacity , ability to recover and to sustain optimal metabolic processes during the competition (Ruhnama et al. 2000). Analysis of training resistance and its influence on the parameters of endurance showed close relationship between the high and very high training intensity with the alactate and lactate anaerobic power and anaerobic capacity. These are the parameters that condition the speed and speed endurance in football players.

Results found by various authors (Boileau i wsp. 1983; Pessenhofer i wsp. 1983; Chmura, Jurasiak 1994; Zatoń 1996) showed that the best heart rate recovery improvement is achieved with the training at the level of 70% VO2 max. This intensity level enables players to perform a very high intensity work multiple times. The differences were mainly in external ability to perform work- running in football. Then higher the power level of various sources of energy in the body then higher the running speed during the competition and the recreational game. Then higher the capacity level of the energy source then better the ability to work repetitively at high intensity levels in the subsequent attempts. [Kolbe et al. 1995; Harley et al, 2002].

Analysis of change in performance of certain areas of metabolic functions is the second after the size and the structure of the training important issue during the endurance training. The literature in this area is broader than the one that describes the structure and the volume of resistance in the football training (Ekblom 1986; Chmura, Jurasiak 1994; Laurentowska et al. 1994; Reilly 1994b; Zatoń 1996). Interesting is that aerobic and anaerobic parameters improved during the special training period but there was lack of improvement of the aerobic parameters during the general training period. We observed that increased training intensity (special and starting period training) after the general training period, resulted in very rapid increase in running speed and anaerobic maximal power. Additionally there was an increase in the lactate anaerobic capacity. However, overload with this training intensity leads to decrease in majority of parameters that characterize endurance. The most significant changes occurred in aerobic capacity. Chmura (2001) noticed similar effects of intensity and volume overdose. Over accumulation of lactic acid is caused by lowered efficiency of aerobic metabolism. This process is impaired by repetitive overload of the players with an intensive anaerobic training. In football players this phenomena is present after two training units focused on speed-endurance within one microcycle (Chmura 2001). Activation of anaerobic glycolysis results in impaired effectiveness of producing energy by the aerobic and anaerobic metabolism. Liesen (1983) thinks that this impedes the effect of “super compensation” and makes the return to previously achieved levels of speed and endurance impossible. This state is explained as an effect of very exhausted state of the sympathetic nervous system. Longer time of the activation makes the regeneration and super compensation more difficult (Liesen 1988). We observed decline in aerobic efficiency of 10-20% in our study group. This was noticed during the second part of the starting phase. It is in agreement with Chmura (2001) who noticed similar results in senior football players (20-25% decline from the initial values). To correctly apply the dose of training during the speed-endurance training one must constantly analyze the parameters using correct tools. The most often used technique is a measurement of the heart rate. In our group we

92


found that the heart rate is a tool with poor correlation with changes in endurance analyzed while training with maximal and sub-maximal resistance. Similar findings, showing limited capabilities of heart rate as the only measure of training resistance in trainings that involve maximal and sub-maximal resistance were reported by Weber, Gerisch 1991; Chmura 2001.

Summarizing above results we think that when training young football players we must limit the amount of training that results in anaerobic lactate metabolism. This is the most important element during the starting/competition period. Considering the abilities of human body to regenerate, the focus of the training should be on areas of speed and aerobic capacity. The analysis of the structure of the resistance during each training period and change of the aerobic and lactate anaerobic parameters showed that it is not enough to analyze only the quantity of the resistance.

Our study showed that an increase of training intensity to a high and very high level that lasts for eight weeks causes increase in aerobic and lactate anaerobic power. However, extension of this type of training to 10-12 weeks resulted in decline in both of the parameters. One of the motor parameters that showed constant increase through the entire training period was running speed on the distance of 10-60 meters. Maximal power analyzed during 10 and 30 seconds efforts showed correlation during the specific training period. Lack of correlation between the efforts measured on the cyclo-ergometer and running does not correspond to the findings of the Wołkow 1990 and Gabryś 2000. Observed differences could be related to different movement structure during running and cycling on the cycle-ergometer as well as poor running technique in football players, which limits achieving full power level.

CONCLUSIONSComparing our results with those showed by Bangsbo (2002) while analyzing specific

training periods, goals of the aerobic training and anaerobic we could state that

• 16-17 y/o players perform training focused on development of the aerobic capacity by training with low intensity – below anaerobic threshold.

• Achieved increase in aerobic capacity was accidental and was caused by an increase of a stimulus during the special training period that was specific for this type of metabolic capacity.

• During the speed training the number of repetition is too high and rest period too short. It influences the type of metabolism activated to cope with the resistance applied. Therefore, the training’s results are different from planned. It becomes more alactate anaerobic than lactate anaerobic.

• The resistance applied to improve speed is characterized by excessive work time and low number of repetitions. This form of training deviates from the form that should be used to mimic the real sport competition environment. This training is closer to the one used in particular track and field disciplines that involve 30-40 seconds submaximal efforts. This type of the effort happens seldom in football.

Are the recorded parameters good forecast measures? Przybylski (1997) stated that the selection process in football is characterized by a broad spectrum of various requirements, which must be met by players. A multilevel selection occurs during many years of the training. When the players reach age 16-17 the selection process is indirect, and is aimed to find a potential to achieve good results on the national and international level.

We analyzed if the recorded efficiency parameters are helpful to determine further

93


development of the individual player. We compared the maximal results achieved during the six months training period with the mean values of the group and with the level of sport career five years after the study was conducted.

We divided the players into four groups.

players who finished their career

players playing in 4th league and lover levels

players playing in 3rd and 2nd league

players playing in 1st league and abroad (Figures 6.6- 6.10)

Our study did not find any parameters that could predict future career in sport. Recorded values could be used as measurements of a current training process. They could not however be used to estimate further development of the 16 years old players. This should be done with wider spectrum of data variables. Because of the analysis of our data and values obtained by other researchers we assumed that the level of efficiency and motor development in this age group should not deviate form the means preset for the analyzed group.

Investigation was funded with Grant AWF and KBN DS.53

LITERATUREBangsbo J. Physiology of training. (w) Science and football red. Spinks I., Reilly T., Murphy A., Routledge, London. Second edition., 2002.

Bangsbo J., Michalsik L. Assessment of the physiological capacity of elite soccer players. (w) Science and football IV, (red.) Spinks I., Reilly T., Murphy A., Routledge, London. IV: 53-62, 2002.

Bangsbo J., Norregaard L. and Thorso F. Activity profile of professional soccer. Canadian Journal of Sports Science, 1991, 16: 110-116.

Boileau R.A., Misner J.E., Dykstra G.L., Spitzer T.A. Blond lactic amid removal durung treadmill and bicykle exercuse AT varuius intensities. Journal at Sports Medicube and Physical Fitness, 1983, nr 23: 159-167.

Chmura J. Szybkość w piłce nożnej. AWF Katowice, 2001.

Chmura J., Jurasiak R., Changes In psychomotor performance of soccer players subjected to an exercise test. Biology od Sport. 1994, Vol. 11 No 3: 197-203

Ekblom B. Applied physiology of soccer. Sports Medicine, 1986, 3: 50-60.

Gabryś T. Wydolność beztlenowa sportowców. Trening, kontrola, wspomaganie. AWF Katowice, 2000.

Harley R., Banks R., Doust J. The development and evaluation of task specific fitness test for association football referees. (w) Science and Football red. Spinks T., Reilly T., Murphy A. Routledge, London: 2002, 76-80.

Kolbe T., Dennis S.C., Selley E. The relationship between critical power and running performance. J. Sports Sci., 1995, Vol. 13, No 3: 265-269.

94


Laurentowska M., Rychlewski T., Jastrzębski A. Ocena wydolności tlenowej oraz beztlenowej zawodników I-ligowego zespołu piłki nożnej. Trener 1, 1994, (21): 44-51

Liesen H. Training ko nditioneller Fähiykeiten in der Vorbereitungsperiode. Fussbelltraining. 1983, 5: 27-32.

Liesen H. Schmelligkeitsansdaner – Spieler werden kaputt trainiert. Fussballtraining, 1988, 6: 24-30.

Pessenhofer H., Schwaberger G., Sauseng N., Kelner T. Laktatkinetik und aerob-anaerober Übergang und Gsundheit. (W) Deutscher Sportärztekongress 1982. Deutscher Ärzte-Verkag Köln.: 1983, 157-162.

Przybylski W. Kontrola treningu i obciążeń treningowych w piłce nożnej. AWF Gdańsk, 1997.

Raczyński G., Raczyńska B., Łapucha J., Malczewska, Malczewski., Żychoniuk P., Danieli T., Kapera R., Tyc Z., Martyn A. Wpływ rodzaju diety na aktywność fizyczną i wskaźniki przemiany węglowodowanowo-tłuszczowej zawodników piłki nożnej. Trening, 1994, nr 1 (21): 52-60

Reilly T. Physiological profile of the player, in Football (Soccer) (red.). Ekblom B. Blackwell Scientific, London: 1994, 78-94.

Śledziewski D. Struktura obciążeń treningowych w piłce nożnej. Trening, 1994, nr 1 (21): 24-31

Weber K., Gerisch G. Schnelligkeistest im Leistungsfussball. TW Sport+Medizin, Karlsruhe, 1991, 4: 120-125.

Wołkow N.I. Bioenergetika naprjażennoj myszecznoj diejatielnosti czełowieka i spasoby powyszenia rabotosposobnosti sportsmienow. Autorefrat pracy habil. Moskwa, 1990.

Zając A., Cholewa J. Przygotowanie kondycyjne piłkarzy w rocznym cyklu szkoleniowym. (w) Ukierunkowanie efektów szkolenia w piłce nożnej (red.) Ryguła I. AWF Katowice: 1996, 35-49

Zając A.,. Waśkiewicz Z. Diagnoza przygotowania kondycyjnego piłkarzy nożnych (w). Diagnostyka przygotowania zawodników do gry w piłce nożnej red. Ryguła I. AWF Katowice: 1998, 133-148.

Zatoń Z. Kontrola efektywności treningu fizycznego w piłce nożnej (w) Uwarunkowania efektów sportowych w piłce nożnej (red.) I. Ryguła. AWF Katowice: 1996, 129.

95

35

40

45

50

55

60

65

70

75

Ukończylikarierę

sportow ą

IV liga i niższe III - II liga I i ligizagraniczne

VO2m

ax [m

l/kg/

min

]

Badani

VO2max = 65,2 [ml/kg/min]

6

6,2

6,4

6,6

6,8

7

7,2

7,4

7,6

7,8

8

Ukończylikarierę

sportow ą

IV liga i niższe III - II liga I i ligizagraniczne Badani

V 300

[m/s

] V300 = 7,32 [m/s]


Figure 1. Values of VO2max during the six months training period

Figure 2. Values of V300 during the six months training period

96

6

6,2

6,4

6,6

6,8

7

7,2

7,4

7,6

7,8

Ukończyli karieręsportow ą

IV liga i niższe III - II liga I i ligi zagraniczneBadani

V30

[m/s

]

V30 = 7,20 [m/s]

4,8

5

5,2

5,4

5,6

5,8

6

6,2

6,4

6,6

6,8

Ukończyli karierę sportową IV liga i niższe III - II liga I i ligi zagraniczne

Badani

V10

[m/s

] V10 = 5,87 [m/s]




97

9

9,5

10

10,5

11

11,5

12

12,5

13

13,5

Ukończyli karieręsportow ą

IV liga i niższe III - II liga I i ligi zagraniczne Badani

P max

30 [W

/kg]

Pmax30 = 11,16 [W/kg]


Figure 5. Values of Pmax30 during the six months training period

[email protected]

98


FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY A PODPORA ŘÍZENÍ TRÉNINKU V POZEMNÍM HOKEJI

Petr Hošek1, Michal Přáda1, Tomáš Levý1KTV FPE ZČU Plzeň, Sportovní centrum mládeže pozemního hokeje Plzeň

ÚVODZákladem sportovního výkonu je trénink, jenž je alfou a omegou sportovcovy pozdější

výkonnosti. Vlastní výkon se provádí v konkrétních pohybových činnostech a je zároveň vymezen pravidly daného sportu. Větší znalost struktury sportovního výkonu, získávání nových informací a jejich postupné zapracování do tréninku je středem pozornosti trenérů, kteří se snaží dosáhnout vyšší výkonnosti svých svěřenců. Základním předpokladem správného tréninkového procesu ve všech sportech je jeho racionální řízení.

U hráče pozemního hokeje, podobně jako v ostatních sportovních hrách, je nutná určitá základní úroveň kondičních předpokladů. I když na úspěchu při hře se podílí řada dalších vlivů technických, taktických a psychologických, je jejich uplatnění ovlivněno úrovní zdatnosti. Podle zkušeností z jiných sportů se při sestavování tréninkové jednotky ukazuje jako účelné měření fyziologických parametrů s cílem dosáhnout optimální efektivity zatížení. Správné postupy by totiž měly zohlednit individuální zvláštnosti jednotlivců a umožnit tak zvýšit kvalitu tréninku, zároveň však i předcházet možnému přetrénování. Sledování efektivity zatížení pomocí fyziologických ukazatelů se z pochopitelných důvodů stalo centrem zájmu nejdříve u vytrvaleckých disciplín (běh, cyklistika, triatlon). V současnosti se však ukazuje, že podobné přístupy mají své opodstatnění při sledování intenzity zatížení například i ve sportovních hrách.

BIOLOGICKÉ PŘEDPOKLADY U POZEMNÍHO HOKEJEPozemní hokej se řádí do skupiny sportovních her. Z pohledu biologických předpokladů pro

výkon se obvykle řadí mezi ostatní velké hry, s tím, že se nejvíce podobá fotbalu. Z dostupných literárních údajů vyplývá, že somatotyp hráčů je velmi podobný fotbalistům, u špičkového mužského hokeje se zdá být trendem převaha mezomorfní složky nad ektomorfní. Rozdíly jsou pak oproti fotbalu ve větší síle svalů horních končetin, podmíněné držením a vedením hole (Withers a ost. 1987).

Energetická náročnost pozemního hokeje je poměrně vysoká. Pro hráče byla stanovena doporučená denní dávka energie 23000 kJ (5600 kcal), podobná jakou mají hokejisté, basketbalisté a házenkáři (Reilly, Borrie 1992). Analýzy 4 – 7 denních jídelníčků posuzované jinými autory však ukázaly aktuální spotřebu energie u špičkových hokejistů na 181 kJ/kg/den, jen nepatrně nižší než u fotbalistů (192 kJ/kg/den). Pro 75 kg jedince to tedy činí pouze 13600 kJ (3250 kcal). (Westerterp, Saris 1991). Podle zkušenosti a odhadu tréninkových požadavků zdají se být první uvedené hodnoty nadhodnoceny reálným požadavkům. Záznamy jídelníčků naopak energetické požadavky hráčů jsou spíše podceňují. Pokud si můžeme dovolit vyslovit vlastní soud, je vysoce pravděpodobné, že energetická náročnost se pohybuje asi uprostřed mezi oběma uvedenými údaji.

Analýza herního výkonu v pozemním hokeji ukazuje na rozhodující podíl aerobního krytí nahrazení energie. Tato skutečnost je evidentní i z vysokých hodnot VO2max špičkových hráčů. Průměrná hodnota VO2max u posuzovaných hráčů pozemního hokeje byla v rozmezí od 48 do 65 ml/kg/min podle jejich výkonnostní úrovně. Podobně jako u jiných parametrů téměř shodná u fotbalistů (což lze očekávat vzhledem ke struktuře tréninkového a herního zatížení) byla však větší

99


než u ledních hokejistů, házenkářů (Reilly, Borrie 1992).

U pozemních hokejistů se ovšem nesmí zapomínat ani na anaerobní výkon. Herní požadavky totiž zahrnují také časté vysoce intenzivní zrychlování, zpomalení a otáčení. Důležitou součástí fyziologického profilu hokejistů je tudíž i dobrý silový výkon dolních končetin. Je-li aerobní kapacita obecným předpokladem výkonu, jsou anaerobní schopnosti důležité pro uplatnění technických dovedností.

FYZIOLOGICKÉ UKAZATELE ZATÍŽENÍPohybová aktivita způsobuje v organismu celou řadu změn, které se projevují v různých

orgánových soustavách. Základním důvodem je zvýšená poptávka svalů po dodávce energie. Bezprostředním zdrojem energie pro svalovou kontrakci je energie makroergních fosfátů. Jejich množství je však ve svalové buňce omezené a je proto nutné tuto energii neustále doplňovat. To je možné jedině štěpením energetických substrátů, ke kterému dochází již od iniciální fáze zatížení. Podle intenzity zátěže a délky trvání výkonu pak záleží na tom, zda toto štěpení má charakter spíše anaerobní (vysoká intenzita a/nebo krátká doba trvání), nebo spíše aerobní (nízká až střední intenzita a/nebo dlouhá doba trvání). Další důvody se týkají požadavků na regulační procesy. Jedná se především o řízení vlastní motorické činnosti, ale i o celou řadu dalších regulací souvisejících s udržením homeostázy.

Míru zatížení organismu v průběhu zatížení lze posuzovat s pomocí řady fyziologických parametrů v oblasti transportního systému (ventilační, respirační a kardiovaskulární ukazatele). V oblasti metabolické je možné sledovat hladinu energetických substrátů (glukóza, mastné kyseliny), nebo metabolitů (laktát, amoniak, urea) v krvi, resp. v krevním séru. Samozřejmě je možné sledovat i odezvu v oblasti regulací (např. hladiny hormonů). Některá z těchto měření je možné provádět bez zvláštního vybavení, pro většinu však je třeba použít přístroje.

CÍLE PRÁCECílem práce bylo získat informace o míře zatížení pozemních hokejistů při testování, během

tréninku a v průběhu herního zatížení v soutěži. Tyto údaje byly požadovány trenéry ve snaze získat více informací o dopadu tréninku na hráče a tím zároveň získat i možnost další přípravu zkvalitnit.

VÝBĚR SLEDOVANÉ SKUPINYSledovaná skupina byla vybrána ze členů Sportovního centra mládeže pozemního hokeje

v Plzni. V tomto centru v roce 2004/2005 trénovalo 24 hráčů a hráček ve věkovém rozmezí 13 – 15 let. Pravidelné docházce a vlastnímu měření se věnovala skupina 13 chlapců s průměrným věkem 13,7 let.

Základní antropometrická charakteristika sledované skupiny je přehledně uvedena v následující tabulce č. 1

Tabulka č. 1: Antropometrické parametry výzkumné skupiny chlapců (n=13)

Výška[cm]

Hmotnost[kg]

BMI

x 172,8 60,2 20,2Min. 163,0 55,0 18,4

100


Max. 183,0 64,0 21,7

METODIKA MĚŘENÍPro potřeby této práce jsme se rozhodli postupovat podle možností a sledovali jsme intenzitu

zatížení pomocí změn v srdeční frekvenci. Ke sledování odezvy organismu na různé druhy zatížení jsme používali sporttestery Polar Electro. Funkce tohoto přístroje spočívá ve snímání elektrických projevů srdeční činnosti (EKG) pomocí elektrod integrovaných do kompaktního hrudního pásu, který se umísťuje do dolní části hrudníku. Signály jsou odesílány bezdrátově do přijímače, který je obvykle vyráběn v podobě náramkových hodinek a může být umístěn podle potřeby kdekoliv ve vzdálenosti cca 100 cm od vysílače. V něm jsou údaje uchovávány a s pomocí počítačového SW mohou být dále zpracovávány a vyhodnoceny.

Obrázek č. 1: Sporttester (vysílač - hrudní pás, přijímač hodinky)

Změny srdeční frekvence byly sledovány v průběhu testování (testy 4x10m a 4x40m, člunkový běh mezi metami a 5x30m s odpočinkem mezi jednotlivými cykly), v tréninku a během soutěžních utkání v hale. Hodnocení změn srdeční frekvence při tréninkové hře a hře v utkání při soutěži bylo prováděno u hráčů, kteří byli na postech útok a záloha.

VÝSLEDKY A DISKUSE Vzhledem k chybějící literárním údajům jsme provedli celou řadu měření, ke kterým

uvádíme v tomto textu přehledné obrázky jednotlivých typů zatížení.

Běžecké testy 4x10m a 4x40m (člunkový běh mezi metami) byly předepsány Svazem, který pro hodnocení úrovně hráčů sleduje dobu potřebnou k provedení testu. Z pohledu naší práce jsme se pokusili doplnit tyto údaje o vyhodnocení změn srdeční frekvence, které umožňují posoudit míru kardiovaskulárního zatížení.

Výpovědní hodnota měření změn srdeční frekvence je ovlivněna dobou trvání zatížení. Čas u běhu na 4x10m je tak krátký, že hodnocení změn SF nepovažujeme pro potřeby tréninku

101


pozemního hokeje za podstatné.

Mnohem zajímavější jsou výsledky běhu 4x40 m. Pro informaci uvádíme několik příkladů. V obrázcích jsou pro přehlednost zvýrazněné hodnoty srdeční frekvence 80 a 160 za minutu. I když se ve všech případech jedná o stejný druh zatížení a ani z hlediska času potřebného pro provedení testu nebyly mezi jednotlivými sportovci zásadní rozdíly, je z obrázků patrný výrazný rozdíl v dosažených hodnotách SF a to až o 30 tepů za minutu. Jak z obrázků dále můžeme vyčíst také schopnost organismu ke zotavení byla značně odlišná. Tyto rozdíly přisuzujeme rozdílné kondiční úrovni jednotlivých sportovců.

Obrázek č. 2: Průběhy SF v testu 4x40 m u tří rozdílných hráčů

Za nejzajímavější a pro praxi přínosnější považujeme sledování v průběhu opakovaného člunkového běhu (5x30m s odpočinkem mezi jednotlivými cykly), který se používá v zahraničí. Ten délkou trvání nejvíce odpovídá faktickému zatížení při hře a současně umožňuje provést měření v průběhu několika minut zatížení.

Opět uvádíme příklady, ve kterých pro přehlednost jsou zvýrazněné hodnoty srdeční frekvence 80 a 160 za minutu. Jak můžeme vidět na obrázcích po jednotlivých opakováních SF tolik neklesala, tzn. že testovaná osoba zahajovala další opakování s vyšší SF než opakování předchozí.

102


Obrázek č. 3: Opakovaný člunkový běh u dvou rozdílných hráčů

Hodnocení změn srdeční frekvence v tréninku bylo prováděno u hráčů, kteří byli na postech útok a záloha. V uvedených grafech jsou v obrázku pro lepší orientaci zvýrazněny hodnoty srdečních frekvencí 120/140/160 za minutu.

Obrázek č. 4: Příklady zatížení v tréninku

Hodnocení změn srdeční frekvence při zápase v hale bylo prováděno u stejných hráčů jako v tréninku. Z obrázků lze vyčíst, že se jednalo o dvě utkání hraná po sobě v úseku dvou hodin. Uvádíme opět přehledné výsledky dvou měření se zvýrazněnými hodnotami srdečních frekvencí 120/140/160 za minutu.

103


Obrázek č. 5: Příklady zatížení při hře

Z výše uvedených grafů vyplývá, že kondiční úroveň jednotlivých hráčů v rámci oddílu je značně rozdílná. Při porovnání intenzity zatížení dosahovali hráči v tréninku nižších hodnot TF než v zápasech. Ke zvýšení efektivity tréninkového procesu by bylo vhodné, pokud by se podařilo rozdělit hráče podle dosažené kondiční úrovně do několika skupin. Např. v kondiční části tréninku by společně trénovali hráči stejné výkonnosti, v taktické a technické části tréninku by opět hráči mohli trénovat dohromady. Zároveň je žádoucí využívat sporttestery k běžní kontrole zatížení v tréninku, vyhodnocovat tyto záznamy a přiblížit se tak intenzitám, které by více odpovídaly hernímu výkonu. U sportovců se totiž často stává, že trénují nevhodnou intenzitou (ať už nedostatečnou, či příliš vysokou). Pokud intenzita zatížení v tréninku neodpovídá struktuře sportovního výkonu při soutěži a nezohledňuje individuální charakteristiky a momentální stav sportovce má to vždy negativní vliv na jeho výkonnost.

ZÁVĚRPoužití sporttesterů u mladých hráčů pozemního hokeje se plně osvědčilo, jak v průběhu

testování, tak při ověřování zatížení při tréninku i v průběhu hry v soutěži. Vzhledem k obtížnosti měření srdeční frekvence během výkonu jsou z hlediska metodického sporttestery v podstatě jedinou vhodnou alternativou, jak reálně posoudit intenzitu zatížení v jeho průběhu. V návaznosti na získané informace dochází v současné době k rozšíření testování u dalších hráčů ve starších věkových kategoriích. U nich se krom přínosů uvedených v diskusi ukazuje navíc jako přínosný i fakt, že toto sledování umožní identifikovat jednotlivce s neobvyklou reakcí na zátěž. Těm je pak vhodné se věnovat s využitím dalších diagnostických metod zátěžového vyšetření.

104


LITERATURAREILLY, T., BORRIE, A., Physiology Applied to Field Hockey. Liverpool: Sports Medicine, 1992

WESTERTERP, K., SARIS, W., Limits of energy turnover in relation to physical performance, achievement of energy balance on a daily basis. Journal of Sports Sciences 9, 1991

WITHERS, R., WHITTINGHAM, N., NORRAN, K., LA FORGIA, J., ELLIS, M., et al. Relative body fat and anthropometric prediction of body density in male athletes. European Journal of Applied Physiology, 1987

SUMMARYThe basic physiological and morphological aspects for field hockey players are very similar

to soccer. The exercise intensity level could be measured by heart rate monitoring (Polar Sport tester) during motor testing, training and match. Quite a big difference among the players in one club of young field hockey players (average age 13,7 years) was assessed. Based on this opinion it seems to be useful to split players to groups with same condition level to make the training more effective.

[email protected]

105



MIDDLE-BLOCKER PLAYER IN VOLLEYBALL – MORPHOLOGICAL AND PHYSICAL DETERMINANTS OF SPORT LEVEL

Tomasz Klocek, Michał Spieszny, Maciej SzczepanikAcademy of Physical Education in Krakow, Poland

Key words: team games, volleyball, middle-blocker, determinants of sport level

INTRODUCTIONIt is commonly assumed that volleyball sport level is mainly conditioned by a player’s body

build, e.g. height, arms’ length, slenderness (Drozdowski 1984, Kielak 1999). Training in this sport is oriented at intensive development of muscle’s power parameters: strength and contraction speed (Selinger and Ackerman-Blont 1986, Grządziel and Ljach 2000). Research carried out recently evidence that the effect of sport training – game effectiveness – may be substantially increased by applying special types of movement coordination exercises (Szczepanik and Szopa 1993, Zapletalowa 1995, Klocek et all 2005). Sport practice indicates that volleyball players specializing in particular tactical positions during the game (middle-blocker, receiver, setter, libero, wing-spiker) are characterized by different features, both somatic and physical (Kielak 1999, Klocek and Żak 2001, Klocek et all 2005).

AIMThe thesis aims at distinguishing somatic and physical parameters determining sport level of

volleyball players specializing in middle-blocker position.

METHODS6 middle-blocker volleyball players from 3 junior Polish national teams (up to 16, up to 18

and up to 20 years of age) and 8 players from 4 teams participating in PZPS games (one 1B league team, two 2nd league teams and one 3rd league team) were subjects of the tests. All players were basic composition members. Those players were ascribed ranks representing their sport level, according to their coach’s selection: rank 1 - greater skills, as evaluated by the coach; rank 2 - poorer skills. The research was carried out during the starting period.

The research concerned the following measurements:

• Somatic features: body height, body weight, slenderness ratio, vertically raised arm’s reach in standing position.

• Indices of muscular power: reach to spike, vertical jump, 2kg ball throws, 10x3m run.

• Psychomotoric indices of coordination predisposition (Klocek et all 2002): time of simple reaction to visual stimuli, time of complex reaction to visual stimuli, arm-eye coordination, divisibility of attention, quality of perception (a component of spatial orientation), hand plate tapping.

In the thesis the data concerning 16 middle-blocker players from 8 best teams of Olympic Games in Athens 2004, published on FIVB webpages, were presented. Quantitative index of game participation (a number of game elements performed) was accepted as an evaluation criterion of the sport level of those players: rank 1 corresponds to a greater number of elements performed, while

106


rank 2 - to smaller number of those elements. The calculations were performed with the use of the basic measures of mathematical statistics: mean difference between the results achieved by the players of rank 1 and rank 2, t-Student test of those differences and normalized indices representing those differences (normalized to mean and standard deviation).

RESULTS AND CONCLUSIONSRank 1 volleyball players – with higher status in the sport hierarchy – are taller than the

players estimated as those of lower sport status. That difference is statistically relevant both among national team players and teams of lower sport level. Generally speaking, first-rank players are characterized by slenderer body build as compared to second-rank volleyball players. They also have the advantage over the second-rank players in reach to spike test and, in the case of Polish league volleyball players, in 2kg ball throw test, which probably is a direct consequence of greater body parameters (body height and weight). In almost all tests of muscle strength second-rank players obtained better results than other players. Such a relation is noticeable among the participants of the Olympic Games ("vertical jump" test), as well as among the players of the lower rank; however, the differences are not statistically relevant. In the group of Polish leagues’ players a considerable advantage of second-rank players can be observed in the following tests of coordination skills: time of simple reaction, arm-eye coordination and hand plate tapping.

Basing upon the obtained results, it may be stated that the basic features predisposing a player towards taking up a middle-blocker position are characteristics of body length: body height and arms’ reach. Equally relevant determinants of game effectiveness are muscle strength parameters. A relatively high level of coordination skills among second-rank players (Polish league) enabled them to compensate for a substantially lower, as compared to the first-rank players, level of body length parameters: height (more than 5cm) and arm’s reach (almost 8cm).

REFERENCESDrozdowski Z. Antropologia sportowa. Monografie, Podręczniki, Skrypty AWF Poznań, 1984.

FIVB 2004. URL: http://www.fivb.org/EN/volleyball/competitions/olympics/2004/men/Teams/Teams.asp?sm=55

Grządziel G., Ljach W. Piłka siatkowa. Podstawy treningu, zasób ćwiczeń. Biblioteka trenera. Centralny Ośrodek Sportu. Warszawa, 2000.

Kielak D. Model mistrzostwa sportowego w piłce siatkowej. "Sport Wyczynowy", 1999, nr 9-10.

Klocek T., Żak S. Strukturalne i motoryczne determinanty skuteczności gry w piłce siatkowej kobiet. "Antropomotoryka", 2001, nr 22.

Klocek T. Spieszny M. Szczepanik M. Komputerowe testy zdolności koordynacyjnych. Centralny Ośrodek Sportu Warszawa, 2002.

Selinger A., Ackerman-Blont J. Arie Seliger’s power volleyball. Martin’s Press, New York, 1986.

Zaplatelova L. Entvicklung der koordinativen Fahigkeiten bei jungen Volleyballspielerinnen Theoretische Grundlagen. W: Science in Sports Team Games. An International Conference. AWF, Biała Podlaska, 1995.

107


SUMMARYThe thesis aims at differentiating somatic and physical parameters determining sport level of

volleyball players specializing in middle-blocker position. 14 volleyball players from 7 teams of Polish league were subjects of the research; additionally, data concerning 16 volleyball players from 8 leading national teams – participants of the Olympic Games in Athens 2004 – were used in the analysis. Basic features predisposing towards taking up middle-blocker position are body height and muscle strength. High level of coordination skills effectively compensates for a lower level of body height parameters.

Table 1. Mean difference in the level of the observed parameters between first and second-rank middle-blocker players in 8 leading teams participating in Olympic Games in Athens 2004 and between first and second-rank middle-blocker players in 7 Polish league teams

Olympic Games Polish leagueParameters

M differ. Noof sign1 M differ. No

of sign1

Body height[cm] 2,38* 7/8 5,34* 7/7

Body weight[kg] -0,25 5/8 8,37 6/7

Slendernessratio 0,51 5/8 -0,10 5/7

Vertically raised arm’s[cm] - - 7,71 6/7

Reach to spike[cm] 1,25 3/8 5,29 6/7

Vertical jump[cm] -1,12 5/8 -2,43 5/7

2kg ball throws[m] - - 1,73 4/7

10x3m run2

[s] - - 0,34 4/7

Time of simplereaction2 [ms] - - 20,6* 6/7

Time of complexreaction2 [ms] - - -15,8 4/7

Arm-eye coordinationratio2 [s] - - 6,02* 6/7

Spatial orientationratio [%] - - -1,95 3/7

Divisibility of attentionratio [%] - - -6,43 6/7

Hand plate tapping2

[s] - - 0,41* 6/7

*p<0,051 Number of cases confirming difference sign2 Tests with inverted proportion: better results - smaller number

108


-1,5 -1,0 -0,5 0,0 0,5 1,0 1,5

Body height

Body weight

Slenderness ratio

Vertically raised arm's

Reach to spike

Vertical jump

2kg ball throws

10x3m run

Simple reaction

Complex reaction

Arm-eye coordination

Spatial orientation

Divisibility of attention

Hand plate tapping IDnorm

Figure 1. Normalized quantities representing differences in the level of the observed parameters between first and second-rank middle-blocker players in 7 Polish league teams

[email protected]

109


THE LEVEL OF THE SELECTED PARAMETERS OF SOMATIC BUILD AND EXPLOSIVE STRENGTH INDICES WITH RELATION TO TACTICAL

SPECIALIZATION OF VOLLEYBALL PLAYERS – PARTICIPANTS OF OLYMPIC GAMES IN ATHENS 2004

Maciej Szczepanik, Tomasz Klocek, Michał SpiesznyAcademy of Physical Education in Krakow, Poland

INTRODUCTIONAlready in 1960s body height was believed to be a decisive factor in game effectiveness. As a

result of observation and scientific analysis, a general model of a first-class volleyball player’s body build was determined. Somatic features of a candidate for a volleyball champion should be as follows: more than average body height, slender figure and limbs of significant length (Drozdowski 1984, et. al.). Direction, towards which tactics in this type of sport used to develop, was a reason for taking up by players various specializations during the game. As a consequence, the division of roles on the volleyball court is not only a standard, but, above all, a necessity (Selinger and Ackerman-Blont 1986). Moreover, effectiveness of specialized actions performed during the game is often dependent on various arrangements of somatic and physical parameters. Thus it is appropriate to indicate those parameters that differentiate champion volleyball players and consequently may be the factors determining sport result (Klocek and Żak 2001).

AIMThe thesis aims at distinguishing differences between volleyball players of different tactical

specializations in the game as far as their somatic build and legs' explosive strength are concerned.

METHODSThe thesis presents calculations done on the basis of the data published by FIVB (FIVB

2004). The data describes some of the somatic build features (body height, body weight, slenderness ratio) and parameters of motor fitness (reach to spike, vertical jump ratio – calculated as a difference between reach to spike and body height) of the volleyball players participating in the Olympic Games in Athens 2004. On the whole, information concerning 144 volleyball players from 12 teams was collected. The data was grouped according to the following criteria:

• Level of skills in the team (division into basic and subsidiary players),• Tactical specialization (division into receivers, setters, liberos, wing-spikers, middle-

blockers). Analogical information from the Olympic Games in Seoul 1988 and Atlanta 1996, collected

and published by Kielak (1999), was used in the comparison.

The following items were calculated: descriptive statistics, ANOVA analysis of variance and normalized indices of arithmetic means.

110


RESULTSThe results of the ANOVA analysis (tab. 1-2) indicate that evaluated volleyball players,

qualified for given tactical specializations, are characterized by very different somatic features. A group of players with largest body sizes (body height and weight) and at the same time with the slenderest figure are wing-spikers and middle-blockers. Receivers are slightly shorter, while setters and liberos are included in the group of volleyball players with smallest body sizes. The greatest arms’ reach during the attack is attained by wing-spikers, middle-blockers and receivers. With regard to the values for vertical jump, they are similar for most of the players except liberos, whose values in that respect are lower than values of other groups of players.

Differences in mean values of parameters characteristic for basic team volleyball players and the substitute ones are not statistically relevant (tab. 3). However, the following tendencies should be noted: basic team players are generally of larger weight than the substitute ones; similarly, with regard to the parameters of legs’ explosive strength (reach to spike, vertical jump ratio) basic team players are ahead of their substitutes; finally, basic volleyball team players are usually older – which may be the evidence of their broader experience as players.

The analysis of differences between volleyball players participating in the Olympic Games in Athens 2004 and volleyball players taking part in the Olympic Games in Seoul 1988 and Atlanta 1996 (Kielak 1999) indicates that only wing-spikers are characterized by considerably larger body sizes than volleyball players participating in the previous Olympic Games. Contemporary tendency of gaining volleyball championship by slightly older players than before is also noticeable.

LITERATUREDrozdowski Z. Antropologia sportowa. Monografie, Podręczniki, Skrypty AWF Poznań, 1984.

FIVB 2004. URL: http://www.fivb.org/EN/volleyball/competitions/olympics/2004/men/Teams/Teams.asp?sm=55

Kielak D. Model mistrzostwa sportowego w piłce siatkowej. "Sport Wyczynowy", 1999, nr 9-10.

Klocek T., Żak S. Strukturalne i motoryczne determinanty skuteczności gry w piłce siatkowej kobiet. "Antropomotoryka", 2001, nr 22.

Selinger A., Ackerman-Blont J. Arie Seliger’s power volleyball. Martin’s Press, New York, 1986.

SUMMARYThe aim of the thesis is presentation of differences between the volleyball players of various tactical specializations as far as their somatic build and indices of legs' explosive strength are concerned. The article contains the analysis of the data published by FIVB, concerning features of somatic build and motor fitness parameters of the volleyball players participating in the Olympic Games in Athens 2004. A group of the volleyball players characterized by the largest body sizes and, at the same time, with the slenderest body build, are wing-spikers and middle-blockers. Relatively lowest indices of explosive strength parameters are attained by setters and liberos. Moreover, higher level of those indices is observed among volleyball players of the basic team line-up than among the substitute ones. Key words: team games, volleyball, somatic build, determinants of sport level

111


Table 1. ANOVA: analysis of variance results among basic volleyball team players of individual tactical specializations

Parameters SS Effect df Effect MS Effect SS Error df Error MS Error F pBody height 2457.304 4 614.326 1999.110 82 24.3794 25.199 0.000Body weight 1270.755 4 317.689 2884.969 82 35.1826 9.030 0.000Slenderness ratio 30.057 4 7.514 65.493 82 0.7987 9.408 0.000Reach to spike 7008.667 4 1752.167 9192.942 82 112.1090 15.629 0.000Vertical jump ratio 1424.617 4 356.154 6969.199 82 84.9902 4.191 0.004Age 79.475 4 19.869 1148.962 82 14.0117 1.418 0.235

Table 2. ANOVA: post hoc comparisons (Sheffe’s test) results among basic volleyball team players of individual tactical specializations (the table includes the parameters which considerably diversified compared groups of volleyball players)

Tacticalspecialization

Setters Liberos Wing-spikers Middle-blockers

Receivers 1 4 1 4 5 1 1 3Setters 1 2 4 1 2 3 4Liberos 1 2 3 4 1 2 3 4 5Wing-spikers

1 - body height2 - body weight3 - slenderness ratio4 - reach to spike5 - vertical jump ratio

Table 3. Mean values of parameters characteristic for basic volleyball players and differences of mean values results among basic and reserve players

Stat. Receivers Differ. Setters Differ. Libero Wing-spikers Differ. Middle-

blockers Differ.ParametersN=25+20 N=12+11 N=12 N=12+13 N=26+13

Body height M 196.16 0.11 190.67 -0.52 188.83 202.58 4.74 202.50 -0.73[cm] SD 3.17 8.32 4.37 5.02 4.52Body weight M 89.28 1.83 84.75 1.30 83.33 94.67 1.06 92.42 0.19[kg] SD 4.50 7.99 4.68 7.30 5.90Slenderness M 43.91 -0.30 43.44 -0.34 43.24 44.49 0.89 44.82 -0.23ratio SD 0.85 1.09 0.48 1.05 0.90Reach to spike M 345.56 4.96 333.75 1.57 327.25 350.83 4.99 352.23 3.77[cm] SD 9.37 13.55 12.98 10.93 8.71Vertical jump M 149.40 4.85 143.08 2.08 138.42 148.25 0.25 149.73 4.50ratio [cm] SD 9.89 7.95 11.07 8.34 8.52Age M 28.00 1.90 29.92 0.01 29.58 27.33 0.33 27.54 2.15[year] SD 3.94 3.73 3.96 4.44 3.06

112


-0,5 0,0 0,5 1,0

Receivers

Setters

Wing-spikers

Middle-blockers

Body heightBody weightSlenderness ratioReach to spikeVertical jump ratioAge

IDnorm

Figure 1. Differences of mean values of parameters characteristic for volleyball players – participants of the Olympic Games in Athens 2004, Seoul 1988 and Atlanta 1996, represented by normalized indices

[email protected]

113


VISUAL DEVOLUTION OF TACTICAL KNOWLEDGE ABOUT GAME TO FOOTBALL AMONG PLAYERS ABOUT DIFFERENT HORIZONTAL

SPORTSHenryk Duda1, Joanna Basiaga-Pasternak2

1Chair of Theory and Methodology of Team and Recreational Games, Academy of Physical Education in Krakow, Poland2Institute of Psycholology, Academy of Physical Education in Krakow, Poland

Key words: tactics knowledge, tactics skills, method based on film and graphic techniques.

INTRODUCTIONThe aim of the article is to show the possibilities of providing and checking information about

football tactical actions among the young football players, men and women students of physical education - the future PE teachers.

Football is a type of a team game characterised by the occurrence of unusual task situations, which require unconventional behaviour (Naglak 1994). Therefore, the instructor takes a responsibility to develop and improve the footballer’s physical and movement skills with simultaneous influence on his intellectual abilities needed for the decision-making processes taking place during the game. The intellectual preparation should be based on a conscious fulfilment of goals and should include the development of the player’s ability to react in extraordinary situations (Panfil, Żmuda 1996). Furthermore, it should enable him to acquire the skill of constructing surprising task situations that would overwhelm the opponent.

This paper suggests a special method of gaining theoretical knowledge of football skills in laboratory conditions based on visual aids. The aim of the research is to define the effectiveness of providing students with information about footballers tactical actions by means of intensified teaching – the experimental method of teaching football tactic based on film and graphic technigues.

Article presents problems related with instructing tactic of game to football. Manner of instructing suggests pilot in laboratory conditions with utilization schemes of tactical operations presented in game. Additional reinforcement there is presentation of didactic movie with utilization of method film – graphic, Picturing principle forceful behavior the sports in situations of battles player. Analysis of result of research efficiency of interaction confirms presented methods in forceful receipt message about tactical operations of players.

AIMThere is purpose of research determination of efficiency devolutions of knowledge about

tactical operations football players methods film – graphic.

It put hypothesis in research: Model helping process of instructing of tactic of game it boosts efficiency of instructing

114


MATERIAL OF THE RESEARCHIn the method of intensyfied teaching were used the graphic patterns of the situations on the

football pitch as well as properly prepared film material. They were made by the use of computer, video and film – making technigues (fot. 1,2) – Duda 1995, 2004. During the demonstration on the TV screen the film material is initially showed in slow motion then it appears as graphic patterns. In the last stage the computer technigue fades and the real situations and actions during the match are showed.

Verification of tactical knowledge It perform about game to football test of knowledge computer graphics technique (Duda 2004).

The research covered in the two jumps:

I jump (cardinal) reserch the group of 80 football players (in two groups – after 40 peoples in experymental end control groups): juniors, SMS-PN (Sport Championship School ) pupils in Cracow. Age: 17 years.

II jamp (assistant) research the group of 80 man students end 80 female students (in two groups – after 40 peoples in experymental end control groups).

The experimental method of teaching and the studies were continued for 10 months in data of years of instructing . It lead research in 1996 – 2005 years, as continuous research . Two groups experimental (men end women) of them once a week during the research was taking part in the experimental method based on the with utilization computer gafiki and film and graphic technigues . Program of instructing was identical in both groups. Difference relied on it, that devolution of tactical knowledge in pilot groups it was aided center audiovisual.

Figure 1. Model devolution of tactical knowledge with utilization computer graphics

115


Figure 2. Appearance of tactical task method film - graphics

DISCUSSION OF RESULT OF RESEARCHIn investigative hypothesis it affirm, that among researched groups (pilot and check)

differences can exist in owned tactical knowledge on benefit of person, which participated in process of instructing methods of helping.

Research have confirmed, that in group young foot ball players included organized instruction

116


pilot group it has gotten greatest increase of tactical knowledge from check group (Level of essentiality of difference, in second research α= 0,001***) - tab. 1.

Table 1. Value of tactical knowledge index (TKI) obtainet by the compared group football players, juniors Sport Championship School in Cracow.

Research I Experimental group Control group

Arithmetical average 56,75 61,96Standard deviation 5,628 5,346

Significance of differences between groups 3,134**

Research II

Arithmetical average 73,382 66,056

Standard deviation 6,984 5,538

Significance of differencesbetween groups 3,383***

Level of significance of differences between research I and II in a group 13,397*** 3,328**

In second period of research about smallest educational interaction (students of Academies of Physical Education) it observe at mens important differences for pilot groups at the level of

α = 0,001***. For women proper said superior values of tactical knowledge in second research at the level of α =0,01** - tab.2

Table 2. Value of tactical knowledge index (TKI) obtainet by the compared student groups of University School of Physical Education in Cracow.

Research I

Eksperimental group Control group

womens mens womens mens

Arithmetical average 48,793 55,782 53,166 61,714Standard deviation 3,432 4,537 4,214 3,428

Significance of differences between groups W - 3,841*** M – 4,971***

Research II

Arithmetical average 58,112 72,141 54,834 64,128

Standard deviation 2,913 4,911 4,671 3,514

Significance of differences between groups W - 2,914** M – 5, 711***

Level of significance of differences between research I and II in a group 9,741*** 18,343*** 0,798 2,649*

Significance of differences: *** -high level, ** - average level, * - low level

117


It is possible to notice on recapitulation that in pilot groups on high level of instruction (pupils S.Ch.S) as well as in groups about low of instruction ( students means S.P.E, and students womens S.P.E.) they owned high level of tactical knowledge about game to football. So, it is possible to conclude that suggested pilot methods of instructing of tactics of games big benefits bring in instruction. Gotten results of research confirm that methods application, where helping takes a stand center audiovisual it brings greatest effects in process of devolution of tactical knowledge. Such procedure can bring considerable effects in game, because as it affirms Naglak (2001): Sportsman knows operations memorial better, it behaves in game it forcefully.

CONCLUSION1. It belongs to judge on base of received result of research, that based methods can turn out

very helpful on model helping for instructors.

2. Devolution of message can be sportsman about game in laboratory conditions about forceful behavior in operations in game base of canvass of experience

3. Research confirm efficiency of application of model instructing

LITERATURENaglak Z. Zespołowa gra sportowa. Wyd. skryptowe. AWF ,Wrocław, 1994.

Naglak Z. Zespołowa gra sportowa, AWF Wrocław 2001.

Panfil R., Żmuda W. Nauczanie gry w piłkę nożną. SPORTEX .Wrocław, 1996.

Duda H. Intelektualizacja procesu nauczania gry w piłkę nożną, AWF Kraków, 2004.

Duda H. Zastosowanie filmu w nauczaniu taktyki gry w piłkę nożną . Sport Wyczynowy 11 – 12 , 1995.

118


HODNOTENIE NIEKTORÝCH PREJAVOV RÝCHLOSTNÝCH SCHOPNOSTÍ MLADÝCH REPREZENTANTOV SR VO FUTBALE

Miroslav HolienkaKatedra hier Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského, Bratislava, Slovensko

ROZBOR PROBLEMATIKYFutbal patrí medzi športy vyžadujúce od hráčov maximálnu úroveň niektorých prejavov

rýchlostných schopností v meniacich sa herných situáciách. Ide najmä o požiadavku mimoriadne vysoko rozvinutej reakčnej rýchlosti, štartovej rýchlosti a vytrvalosti v rýchlosti (Holienka, 2003).

Nie menší význam z hľadiska úspešného účinkovania hráča v samotnom zápase (hre) majú však herné formy prejavu rýchlostných schopností. Medzi ne zaraďujeme aj rýchlosť vykonávania herných činností jednotlivca. Diagnostikovanie rýchlosti uskutočňovania herných činností jednotlivca je síce problematikou veľmi aktuálnou, požadovanou, nutnou, ale v tréningovej praxi stále nie úplne doriešenou. Ak chceme v tréningovom procese ovplyvňovať rozvoj jednotlivých prejavov rýchlostných schopností, je nevyhnutné disponovať priebežnými informáciami o ich aktuálnej úrovni. Ešte aj v súčasnosti sa totiž často v tréningovej praxi uplatňujú batérie testov všeobecnej motorickej pripravenosti. Našou snahou v ostatnom období je preto tvorba takých testov resp. kontrolných cvičení, ktoré by adekvátnejšie zohľadňovali špecifiká rýchlostných prejavov hráča počas samotného zápasu. Pozitívnym krokom v tomto smere bola aktivita Kačániho (1996), t. č. predsedu trénersko-metodickej komisie SFZ, o realizovanie kontrolných cvičení v družstvách 1. dorasteneckej ligy, ktorá však nenašla v ďalších rokoch tú správnu odozvu.

Výberom testov resp. kontrolných cvičení sa snažíme rešpektovať činnosti aj so zmenou smeru. Tomuto snaženiu zodpovedajú nami navrhnuté kontrolné cvičenia, ktoré sme uplatnili pri hodnotení prejavov rýchlostných schopností mladých reprezentantov SR vo futbale.

CIEĽCieľom diagnostikovania niektorých prejavov rýchlostných schopností je získať prehľad o ich

úrovni v jednotlivých vekových kategóriách mládežníckych reprezentácií a vytvoriť batériu testov resp. kontrolných cvičení pre posudzovanie týchto prejavov.

ÚLOHYZ cieľa vyplynuli nasledovné úlohy:

1. Zostaviť batériu testov a kontrolných cvičení pre posúdenie vybraných prejavov

rýchlostných schopností

2. Realizovať diagnostikovanie rýchlostných schopností v kategóriách U 16 a U 19

3. Spracovať získané poznatky

4. Formulovať niektoré odporúčania k diagnostikovaniu rýchlostných schopností u hráčov

mládežníckych reprezentácií

119


METODIKAMerania boli uskutočnené na tréningových zrazoch mládežníckych reprezentačných družstiev

v jarnej časti roku 2005. Hráči mládežníckych reprezentácií boli po absolvovaní prípravných období vo svojich klubových družstvách. V reprezentačných družstvách boli momentálne najlepší hráči v danej vekovej kategórii.

Ako základnú metódu sme použili meranie (testovanie) pomocou fotobuniek. Táto metóda je v procese diagnostikovania jediná, ktorá nás presne informuje o úrovni jednotlivých prejavov rýchlostných schopností.

Na diagnostikovanie jednotlivých prejavov rýchlostných schopností sme použili nasledovnú batériu testov a kontrolných cvičení:

• beh na 15 m – priamym smerom (štartová rýchlosť)• beh na 15 m – so zmenou smeru (štartová rýchlosť) – obr. 1• vedenie lopty na 15 m – so zmenou smeru (rýchlosť HČJ) – obr. 2

Probandi vykonávali beh na 15 m priamym smerom 2-krát, pričom sme zaznamenali lepší čas. Beh na 15 m so zmenou smeru probandi vykonávali 1-krát z ľavej strany a 1-krát z pravej strany, pričom sme zaznamenali obidva časy. Pri vedení lopty na 15 m so zmenou smeru probandi rovnako vykovali po jednom pokuse z každej strany. Pri strate kontroly nad loptou sme pokus opakovali.

120

7,5 m

5 m

5 m

5 m

5 m

15 m

Obr. 1 Beh na 15 m so zmenou smeru (Ľ S)


VÝSLEDKY A DISKUSIAVo výsledkovej časti prezentujeme výkony, ktoré dosiahli hráči jednotlivých vekových

kategórií - U 16

- U 19.

Keďže ide o pilotné merania, výsledky nie je možné porovnávať s predchádzajúcimi meraniami.

Tabuľka 1 Hodnoty niektorých prejavov rýchlostných schopností reprezentantov SR vo futbale – U 16 (po 1.1.89)

Číslo Hráč Beh na 15 mBeh na 15 mso zmenou

smeru

Beh na 15 mso zmenou

smeru Vedenie loptyVedenie lopty

ľavá strana pravá strana ľavá strana pravá strana1 Jar. 2,7 15 6,09 18-19 5,78 - - - 7,13 182 Vic. * 2,51 2-3 5,86 13 5,79 8 7,05 12-15 - -3 Bos. 2,67 11-13 5,68 7 5,75 5 - - 6,84 64 Pet. 2,69 14 5,85 12 5,89 12 - - 8,03 205 Rie. 2,67 11-13 5,88 14 6,01 16 - - 7,06 16-176 Trn. 2,74 17-19 6,27 20 6,1 19 - - 6,86 7-87 Tru. 2,74 17-19 5,84 11 5,87 11 - - 7,06 16-178 Sai. 2,67 11-13 5,93 16 5,84 10 - - 7,05 12-159 Voz. 2,63 7 5,81 10 5,78 6-7 - - 7,05 12-15

10 Hani. 2,74 17-19 6,09 18-19 6,17 20 - - 7,32 1911 Mrv. * 2,64 8-9 5,78 8-9 6 15 6,86 7-8 - -12 Sil. 2,58 5 5,55 3 5,63 1 - - 6,07 113 Pav. 2,61 6 5,89 15 6,08 18 - - 7,01 1114 Ujč. 2,73 16 5,78 8-9 5,81 9 - - 6,61 415 Wei. 2,64 8-9 5,6 4 5,74 4 - - 6,71 516 Hanz. 2,51 2-3 5,67 5-6 5,92 13 - - 6,95 1017 Fic. 2,54 4 5,67 5-6 5,94 14 - - 7,05 12-1518 Jak. 2,5 1 5,53 2 5,64 2 - - 6,58 319 Pop. * 2,77 20 5,94 17 6,03 17 6,9 9 - -20 Sto. 2,65 10 5,26 1 5,69 3 - - 6,33 2

Priemer 2,64 5,5 5,87 6,92*- ľavák

121


Tabuľka 2 Hodnoty niektorých prejavov rýchlostných schopností reprezentantov SR vo futbale – U 19 (po 1.1.85)

Číslo Hráč Beh na 15 m Beh na 15 mso zmenou smeru

Beh na 15 mso zmenou

smeruVedenie lopty Vedenie lopty

ľavá strana pravá strana ľavá strana pravá strana1 FS 2,42 8 5,19 13 4,78 12 - - 5,44 102 MM * 2,32 5-6 4,81 7-8 4,6 6 5,2 7 - -3 IM 2,27 4 4,63 4 4,47 3 - - 5,07 44 OM 2,25 3 4,81 7-8 4,69 8 - - 5,19 65 GB 2,18 2 4,69 5 4,45 1-2 - - 5,05 36 ŠD * 2,13 1 4,48 1 4,49 4 5,02 2 - -7 ZM 2,48 11-13 4,6 3 4,53 5 - - 5,13 58 AJ 2,46 10 5,24 15 5,03 16 - - 5,48 129 PP 2,71 16 4,82 9 4,77 10-11 - - 5,42 9

10 KR 2,48 11-13 4,76 6 4,66 7 - - 5,35 811 DM 2,41 7 4,87 10 4,76 9 - - 5,46 1112 NA * 2,63 15 5,54 16 4,86 13 5,84 14 - -13 HM * 2,48 6 4,93 11 4,77 10-11 5,56 13 - -14 KM 2,52 14 5,23 15 4,94 14 - - 6,15 1515 KD 2,44 9 5,1 12 4,95 15 - - 6,22 1616 ZR 2,32 5-6 4,58 2 4,45 1-2 - - 5 1

Priemer 2,41 4,89 4,7 5,41*- ľavák

122

7,5 m

5 m

5 m

5 m

5 m

15 m

Obr. 2 Vedenie lopty na 15 m so zmenou smeru (PS)

3


Vzájomné porovnanie dosiahnutých výsledkov v kategóriach U16 a U19

2

2,4

2,8

3,2

3,6

4

4,4

4,8

5,2

5,6

6

6,4

6,8(S)

U16 2,64 5,5 5,87 6,92

U19 2,41 4,89 4,7 6,41

Beh 15 m Beh 15m ZS-Ľ Beh 15m ZS P Vedenie lopty

Obr. 3 Vzájomné porovnanie dosiahnutých výsledkov v kategóriách U 16 a U 19

Beh na 15 mBeh na 15 m nie je úplne relevantným testom pre hráča futbalu. Aj napriek tomu sa

domnievame, že tento test je základným ukazovateľom jeho rýchlostných schopností.

V behu na 15 m priamym smerom dosiahli hráči kategórie U 16 priemerný čas 2,64 s a hráči kategórie U 19 priemerný čas 2,41 s. Najlepší čas dosiahol v kategórii U 16 hráč Jak.- 2,50 s sa v kategórii U 19 hráč ŠD – 2,13 s.

Beh na 15 m so zmenou smeruBežecké úseky do 15 m patria v zápase k najpočetnejším, ktoré hráč vykonáva maximálnou

intenzitou. Toto kontrolné cvičenie sa tak stáva vhodným sa posúdenie štartovej rýchlosti hráča vo futbale. Toto kontrolné cvičenie sme vykonávali 1-krát z ľavej strany a 1-krát z pravej strany. Náš predpoklad o lepšom výkone pravákov z pravej strany sa v kategórii U 19 naplnil na 100%. U ľavákov v kategórii U 19 lepší výkon z ľavej strany sa potvrdil len v jednom prípade (25%). Dosiahnutý priemerný čas u kategórie U 19 z pravej strany bol 4,70 s a z ľavej strany 4,89 s. Najlepší výkon dosiahli v kategórii U 19 hráči ZR a GB – 4,45 s.

V kategórii U 16 u ľavákov z ľavej strany dosiahli lepší výkon 2-ja hráči (66%). U pravákov v kategórii U 16 z pravej strany dosiahli lepší výkon len 4-ia hráči (23,5 %), čo je oproti kategórii U 19 výrazný rozdiel. Ten sa prejavil aj v priemernom čase. V kategórii U 16 z pravej strany bol 5,87 s a z ľavej strany 5,50 s. Najlepší výkon v kategórii U 16 dosiahol hráč Sto.- 5,26 s.

123


VEDENIE LOPTY NA 15 M SO ZMENOU SMERURýchlosť vykonávania v hernej činnosti jednotlivca – vedenia lopty, sme hodnotili

kontrolným cvičením „Vedenie lopty na 15 m so zmenou smeru“.

Hráči vykonávali uvedené kontrolné cvičenie spontánne na základe dominantnej kopacej nohy. Praváci z pravej strany resp. ľaváci z ľavej strany. Hodnota priemerného dosiahnutého času hráčov U 19 je 5,41 s a hráčov U 16 6,92 s. Najlepší výkon v kategórii U 19 dosiahol hráč ZR – 5,00 s, v kategórii U 16 dosiahol najlepší výkon hráč Sil. – 6,07 s.

Z hľadiska posúdenia laterality mladých hráčov v budúcnosti kontrolné cvičenie zrealizujeme z obidvoch strán, z ľavej aj pravej strany.

ZÁVERRýchlostné schopnosti sú jeden z limitujúcich faktorov herného výkonu hráča vo futbale. Ich

diagnostikovaním ponúkame hráčom a trénerom informáciu a aktuálnej úrovni a dynamike ich rozvoja.

Pre diagnostikovanie rýchlostných schopností v ďalšom období odporúčame:

- navrhnúť batériu testov resp. kontrolných cvičení pre potreby SFZ

- diagnostikovať rýchlostné schopnosti minimálne 1x ročne

- odporučiť orientačné normy pre jednotlivé vekové kategórie

- uskutočniť diagnostikovanie podľa hráčskych funkcií.

LITERATÚRAHOLIENKA, M. Futbal, kondícia, tréning. Rýchlostné schopnosti. Bratislava 2003, 1. vydanie. 118 s.

KAČÁNI, L. Batéria testov pre hodnotenie hráčov 1. DL. Bratislava, SFZ, interný materiál TMK SFZ, 1996.

SUMMARYKeywords: football, speed abilities, diagnostics

Speed abilities are one of the limiting determinants of playing performance in football. Diagnostics gives players an objective feedback about the actual level oh their speed abilities and about the dynamics of them development. Our intention was to evalvate the level of starting speed and the speed of the individual play.

[email protected]

124


KOMPLEXNÝ ROZVOJ HERNEJ SPÔSOBILOSTI MLADÝCH FUTBALISTOV

Zsolt PakuszaFTVŠ UK v Bratislave – Katedra hier

TEORETICKÉ VÝCHODISKÁV športovej príprav mládeže musí byť naše úsilie zacielené na to, aby sme v tréningovom procese vytvorili optimálne podmienky rastu športovej výkonnosti a hernej spôsobilosti. V ťažisku pozornosti každodennej tréningovej činnosti musia byť všetky faktory herného výkonu, výber adekvátnych metód a foriem, progresívne a originálne algoritmy. Hernú spôsobilosť môžeme chápať ako súhrn úrovne zdatnostného a zručnostného potenciálu, resp. všetkých schopností, zručností a vedomostí hráča, ktoré tvoria jeho dispozičnú štruktúru a jednotlivec je ich schopný v priebehu hry k riešeniu herných situácií a podávaniu určitého individuálneho herného výkonu využiť, a tak participovať na hernom výkone družstva (Pakusza, 2003a, 2003b).

V zásade ide o orientáciu na príslušné pohybové schopnosti, futbalové zručnosti, ich použitie a využitie v hre, a to izolovane, ako aj vo vzájomnom prepojení, kde ide o komplexný herný prejav, t.j. „umenie hrať“. To je najvyšším cieľom, ku ktorému tréning smeruje. Máme na mysli vysokú úroveň herných zručností, a ich tvorivé uplatnenie pri riešení herných situácií s plným využitím senzorických, motorických, energetických, psychologických a sociálne interakčných komponentov herných zručností (Kačáni, 2000; Korček, V., 1997).

Podľa viacerých autorov (Peráček et al., 2003; Psotta, 1999, Kačáni, 2000) inovačné trendy v športovej príprave mládeže vo futbale by mali spočívať:

• V zdôraznenej aplikácii malých foriem.

• V hernom prístupe vo vyučovaní a v tréningovom procese, ktorý sa výrazne orientuje na vzdelávací zámer zdokonaľovať herný výkon žiakov v herných podmienkach a potlačovať učenie čiastkových herných zručností bez kontextu hry.

• V alternatívnosti pri tvorbe vlastného obsahu vyučovacieho a tréningového procesu a didaktického spôsobu predkladania učiva žiakom.

Podľa Psottu (1999), zjednodušené herne situačné podmienky (menšia plocha, menší počet hráčov, pravidlá hry, príp. ďalšie úpravy) v etape športovej predprípravy a základnej športovej prípravy, sú priaznivé pre osvojovanie princípov hry a herných zručností z nasledovných dôvodov:

• Zabezpečujú vyššiu účasť hráča na hernom výkone družstva,

• Zmenšená hracia plocha vo väčšej miere rešpektuje úroveň pohybových schopností a herných zručností v spomínaných etapách športovej prípravy,

• Fyziologické zaťaženie v malých formách futbalu predstavuje intenzívne podnety pre rozvoj aeróbnych schopností.

Z jednotlivých metodicko-organizačných foriem prípravné hry svojou variabilitou, rôznorodosťou a situačnou neočakávanosťou vytvárajú ideálne podmienky pre komplexný rozvoj hernej spôsobilosti, teda efektívne pôsobia na rozvoj zručnostného, zdatnostného a intelektuálneho potenciálu hráčov, a vo veľkej miere rešpektujú preferovanie situačnej didaktiky (Pakusza, 2000, 2001).

125


CIEĽ VÝSKUMUCieľom nášho výskumu bolo overiť vplyv akcentovaného využívania prípravných hier na

komplexný rozvoj hernej spôsobilosti v etape základnej športovej prípravy vo futbale.

HYPOTÉZY VÝSKUMUPredpokladáme, že navrhovaný plán ročného tréningového cyklu športovej prípravy starších

žiakov vo futbale s akcentom na prípravných hry sa pozitívne prejaví v sledovaných ukazovateľoch trénovanosti a hernej výkonnosti experimentálneho súboru.

ÚLOHY VÝSKUMU• Zostaviť a realizovať plán ročného tréningového cyklu športovej prípravy starších

žiakov vo futbale s akcentom na prípravné hry z metodicko-organizačných foriem.

• Realizovať ročný tréningový cyklus s kontrolnou skupinou.

• Zistiť stav a zmeny stavov trénovanosti v experimentálnej a kontrolnej skupine vo vybraných ukazovateľoch pomocou testov všeobecnej motorickej výkonnosti.

• Zistiť dynamiku zmien hernej spôsobilosti v kontrolnej a experimentálnej skupine na základe hodnotenia herného výkonu jednotlivca a hodnotenia herného výkonu družstva v zápase.

• Na základe výsledkov formulovať závery pre rozvoj vednej disciplíny a športovej praxe.

METODIKA VÝSKUMUVýskum sme realizovali v dvojskupinovom, časovo nesúbežnom kváziexperimente.

Nedostatky kváziexperimentu sme sa snažili eliminovať viacnásobným meraním a pozorovaním závislej premennej a sledovaním veľkého počtu závislej premennej.

Experimentálnym súborom bolo družstvo starších žiakov (U-15) FK Rapid Bratislava, v súťažnom ročníku 2000/2001 účastník 1.ligy st.žiakov – Západ. Káder tvorilo 21 hráčov s priemernou dobou aktívnej športovej činnosti 7,2 roka. Kontrolným súborom bolo družstvo starších žiakov (U-15) FK Rapid Bratislava, v súťažnom ročníku 2001/2002 účastník 1.ligy st.žiakov – Západ. Káder tvorilo 21 hráčov s priemernou dobou aktívnej športovej činnosti 7 roka.

V experimentálnej skupine sme realizovali okrem vstupného a výstupného 4 priebežné, v kontrolnej skupine okrem vstupného a výstupného 2 priebežné testovania v priebehu súťažných ročníkov jednotlivých skupín. Herný výkon družstva sa hodnotil v súťažných zápasoch v hlavných období I a II.

Na hodnotenie trénovanosti a hernej výkonnosti sme využili:

• Testy všeobecnej motorickej výkonnosti: predklon na lavičke, skok do diaľky z miesta, ľah-sed, člnkový beh 10x5 m, beh na 30 m, vytrvalostný člnkový beh;

• Expertízne hodnotenie herného výkonu jednotlivca v prípravnej hre 4:4;

• Odborné posudzovanie vybraných znakov herného výkonu družstva v súťažných zápasoch.

126


Experimentálnym činiteľom bol obsah ročného tréningového cyklu experimentálnej skupiny v II. etape základnej športovej prípravy vo futbale s rozdielnou proporcionalitou metodicko-organizačných foriem (tab. 1).

Tabulka 1. Metodicko-organizačné formy v experimente (%) Kontrolná

skupina – VKExperimentálna skupina - VE

Prípravné cvičenia 50% 30%Herné cvičenia 10% 5%Prípravné hry + Vlastná hra

40% 65%

VÝSLEDKY VÝSKUMU A DISKUSIAV testoch všeobecnej motorickej výkonnosti štatisticky významné zmeny sledovaných

stavov medzi vstupným a výstupným meraním sme zaznamenali len v niektorých testoch tak v experimentálnej ako aj v kontrolnej skupine (tab. 2). V experimentálnej skupine išlo o testy silových schopností, v kontrolnej skupine silových aj rýchlostných schopností. V teste vytrvalostných schopností sme priebežne zaznamenávali aj št. významné zmeny, ale pri výstupnom meraní ani v jednej skupine.

Medzi jednotlivými súbormi sme št. významný rozdiel v prospech experimentálnej skupiny zaznamenali v testoch ľah sed a vo vytrvalostnom člnkovom behu tak pri vstupnom aj výstupnom meraní. V teste beh 10x5 m sa rozdiel zo vstupného merania v prospech experimentálnej skupiny sa vo výstupnom nepotvrdila, v behu na 30 m bol rozdiel v prospech kontrolnej skupiny pri výstupnom meraní. Najmä teda v prejavoch rýchlostných schopností je pozitívnejší posun v prospech kontrolnej skupiny.

Tabulka 2. Št. významné zmeny sledovaných stavov medzi vstupným a výstupným meraním v jednotlivých súboroch Experimentálna

skupinaKontrolná skupina

Predklon na lavičke p<0,10 nieSkok do diaľky z miesta p<0,01 p<0,05Ľah-sed p<0,05 p<0,10Beh 10x5 m nie p<0,05Beh na 30 m nie p<0,01Vytrvalostný člnkový beh nie nie

Pri hodnotení herného výkonu jednotlivca v prípravnej hre 4:4 sme štatisticky významné zmeny zaznamenali v obidvoch súboroch. Je potrebné ale zdôrazniť, že medzi jednotlivými súbormi sme zaznamenali št. významný rozdiel v prospech experimentálnej skupiny tak pri vstupnom ako aj pri výstupnom hodnotení.

Pri hodnotení herného výkonu družstva všetky sledované ukazovatele (efektivita útočných akcií, efektivita streľby, efektivita súbojov v obrannej fáze a v útočnej fáze) boli vo všetkých hodnoteniach v experimentálnej skupine vyššie.

Úspešnosť v zápasoch na základe počtu získaných bodov (exp.-37,77%, kont.-22,22%),

127


strelených a inkasovaných gólov vyznieva v prospech experimentálnej skupiny.

Tabulka 3. Št. významné rozdiely sledovaných stavov pri vstupnom a výstupnom meraním medzi sledovanými súbormiVE-v prospech experimentálneho súboru VK-v prospech kontrolného súboru Rozdiel medzi súbormi

vstup výstupPredklon na lavičke VK p<0,01 xSkok do diaľky z miesta x xĽah-sed VE p<0,01 VE p<0,01Beh 10x5 m VE p<0,05 xBeh na 30 m VK p<0,10 xVytrvalostný člnkový beh VE p<0,10 VE p<0,10

ZHRNUTIE A ZÁVERYHypotéza, o pozitívnom vplyve ročného tréningového cyklu so špecifickým obsahovým

zameraním sa nepotvrdila vo všetkých sledovaných ukazovateľoch.

Nepotvrdila sa v testoch všeobecnej motorickej výkonnosti, najmä v prejavoch rýchlostných schopností.

Potvrdil sa však pozitívny vplyv na sledované ukazovatele individuálneho herného výkonu v hre 4:4 a na ukazovatele herného výkonu družstva v súťažných zápasoch.

Na základe výsledkov výskumu sa ukazuje, že využívanie komplexného prístupu zvyšovania výkonu v didaktike futbalu má svoje opodstatnenie. Potvrdili sme, že špecifické podnety v tréningu vedú k špecifickým výkonnostným cieľom, ale pravdepodobne takýto prístup a postup nezaručuje v spomínanej etape športovej prípravy maximálne zvyšovanie všetkých sledovaných ukazovateľov. Sme toho názoru, že rozvoj hernej spôsobilosti akcentovaním prípravných hier a vlastnej hry sa prejavujú najmä komplexne v hre. Izolované hodnotenie úrovne pohybových schopností a zručností nemusí potvrdzovať výrazné zlepšenie. Naďalej však ostáva otázny pomer akcentovaného využívania prípravných hier na úkor menej zložitých metodicko-organizačných foriem v jednotlivých etapách športovej prípravy vo futbale.

LITERATÚRAKAČÁNI, L. Futbal. Teória a prax hernej prípravy. Bratislava: SPN, 2000, 143 s.

KORČEK, V. Niektoré inovačné prvky v športovej príprave mládeže vo futbale. In: CO-MAT-TECH ´97. 5.vedecká konferencia s medzinárodnou účasťou. Trnava: Materiálovo-technologická fakulta STU, 1997.

PAKUSZA, Zs. Prípravné hry v hernom tréningu mladých futbalistov. In: Optimalizácia zaťaženia v telesnej a športovej výchove. Zborník z vedeckej konferencie. Bratislava: STU, 2000, s. 84-89.

PAKUSZA, Zs. Model polročného tréningového cyklu starších žiakov vo futbale. In: Telesná výchova, šport, výskum na univerzitách. Zborník z vedeckej konferencie. Bratislava: STU, 2001, s. 153-157.

PAKUSZA, Zs. Komplexný rozvoj hernej spôsobilosti mladých futbalistov prípravnými hrami.

128


Projekt dizertačnej práce. Bratislava: FTVŠ UK, 2003a.

PAKUSZA, Zs. Komplexný rozvoj hernej spôsobilosti mladých futbalistov. In: Nové perspektivy výskumu a praxe v kinantropologii. Praha: Univerzita Karlova, 2003b, s. 135-136.

PERÁČEK,P. et al. Športové hry. Bratislava: FTVŠ UK v Bratislave, Katedra hier, Peter Mačura – PEEM, 2003.

PSOTTA, R. Fotbal. Základný program. Praha: NS Svoboda, 1999.

[email protected]

129


PREDIKCIA ÚSPEŠNOSTI ŽIAKOV ZARADENÝCH DO HERNEJ PRÍPRAVY*

Milan Turek, Ingrid RužbarskáFakulta športu Prešovskej univerzity, Prešov

PROBLÉMÚspešný systém športovej prípravy v športových hrách je podmienený vhodným

tréningovým programom, rešpektujúcim individualitu jedinca, jeho schopnosti tímovej spolupráce a v neposlednom rade i výber vhodných jedincov pre daný šport. Športový talent je možno vyhľadávať dvomi spôsobmi: extenzívne a intenzívne. Pre mnohostrannosť tímového výkonu v športových hrách sa dajú len s obtiažami stanoviť obecne platné výberové kritéria.

Obecne je možné proces výberu rozdeliť do dvoch etáp: včasný alebo základný výber a pozdný alebo špecializovaný výber.

Cieľom včasného alebo základného výberu je zachytiť v čo najväčšej populačnej vzorke vhodných jedincov pre športový tréning. Výber je často realizovaný pomocou batérií jednoduchých motorických testov, ktoré hodnotia základné pohybové predpoklady. Podmienkou úspešnosti je zvolená forma vykonania daného testu, ktorá musí byť natoľko „obecná“, že ju môže bez zácviku zvládnuť praktický každý jedinec. V opačnom prípade sa hodnotí stupeň zvládnutia danej formy pohybového zaťaženia a nie pohybovú zručnosť.

Pozdný alebo špecializovaný výber už spravidla naväzuje na predchádzajúcu formu výberu. Prednostne je zameraný na odhalenie jedincov s predpokladmi pre konkrétny šport alebo športovú disciplínu (Bunc, 2003).Basketbal na rôznych typoch a stupňoch škôl patrí k najpopulárnejším športovým hrám. Predstavuje športovú hru, ktorá je pravidelne zaraďovaná do učebných osnov a má predpoklady vo všetkých formách zaradiť sa medzi pútavé a obľúbené aktivity. Votík a kol. (1999) potvrdzujú, že zmeny v hernom výkone nie sú u žiakov – začiatočníkov viditeľné okamžite a výber učiva a didaktických postupov by mal zodpovedať úrovni žiaka, jeho herným zručnostiam, mentálnej úrovni a pod., materiálnym podmienkam tak, aby žiak nestrácal záujem, motiváciu a chuť naučiť sa niečomu novému. Kondičné predpoklady v športových hrách podľa Bunca (1999) majú rozhodujúcu úlohu pri vytváraní predpokladov pre opakovaný kvalitný tréning. Individuálne kondičné predpoklady tvoria približne 30-40 % tímového výkonu. Ich „váha“ sa vzhľadom k výslednému výkonu mení a je závislá od veku, stupňa trénovanosti, hráčskej funkcie a charakteru pohybového zaťaženia. Perič (2001) uvádza praxou všeobecne uznávanú myšlienku, že rozvoj pohybových schopností v pozdejšom veku je determinovaný obsahom prípravy, ktorá mu predchádzala v mladšom a staršom školskom veku. Poznatky z iných výberov v podobných vekových kategóriach naznačujú, že špecifické tréningové podnety nie sú relevantnými determinantmi tak rozvoja špeciálnej výkonnosti ako aj somatických a funkčných ukazovateľov (Ružbarský, 1997, 1998).

Turek (1996) poukazuje na to, že práve predikcia výkonnosti pre potreby výberu športových talentov je jedným z najvýznamnejších problémov športovej praxe. Bunc – Psotta (2001) považujú stanovenie prognózy športového výkonu za najobťažnejší krok celého výberového konania, Jeho presnosť je v prvom rade daná stupňom vývinu v dobe vyšetrenia. Čepička (2003), upozorňuje na evidentný odklon od striktne kvantitatívnych metód výskumu k metódam kvalitatívnym a kombinovaným. V rámci pilotážnych štúdií (Ružbarská, 2004; Turek-Ružbarská, 2004; 2005) bol realizovaný pokus o mnohorozmernú analýzu kondičných a koordinačných schopností aplikáciou

* VEGA 1/2524/05.

130


zhlukovej analýzy, ako „predstupňa“ faktorovej analýzy, ktorú je možné charakterizovať ako exploratívny výskum. Zhluková analýza je nástrojom objavovania. Prispieva k odhaľovaniu vzťahov a štruktúry medzi skúmanými premennými. Jej výsledky umožňujú definovať klasifikačné schémy. Zhluková analýza sa pýta, či a v ktorých skupinách sú body premenných zoskupené hustejšie. Naproti tomu faktorová analýza sa pokúša redukovať dimenzie na podstatné, v ktorých sa dajú znázorniť dané pozorovania (Űberla, 1976).

CIEĽ A HYPOTÉZAV súbore 10 ročných žiakov vyselektovať hierarchické usporiadanie jednotlivých

ukazovateľov všeobecnej pohybovej výkonnosti, somatických ukazovateľov a koordinačných schopností s odhadom prediktorov budúcej športovej výkonnosti.

Somatický vývin je rozhodujúcim determinantom motorického rozvoja v hernej športovej príprave v mladšom školskom veku. Akcelerácia výkonnosti je podmienená nadprahovými podnetmi.

METODIKAVýber 10 ročných žiakov z prešovských základných škôl je každoročne realizovaný trénermi miestneho basketbalového klubu. Výber pozostával z 2 etáp: 1.etapa základného (orientačného) výberu-200 žiakov s redukciou na 50 žiakov. Jedná sa o vizuálne posúdenie žiakov trénermi, kde sa sleduje rýchlosť pohybu jednoduchým šprintom na krátku vzdialenosť, štarty z rôznych polôh. Žiaci sú z hľadiska rýchlosti vzájomne porovnávaní; somatické znaky, pri ktorých je hodnotená telesná výška a hmotnosť, dĺžka končatín a chodidla ; posudzovaná je celková koordinácia, orientácia v priestore pomocou jednoduchých loptových hier – vybíjaná, naháňačka s loptou, malé rugby, minibasketbal bez pravidiel; 2.etapa konečného výberu – 25 žiakov, z ktorých sa do nej s naväznosťou na etapu športovej prípravy zapojilo 13. Posudzuje sa úroveň pohybových schopností, psychických predpokladov, somaticko-morfologických dispozícií, zdravotný stav. V tejto etape je realizované dôkladnejšie testovanie, pozorovanie, rozhovory so žiakmi a rodičmi. Všetky údaje a ukazovatele o budúcom hráčovi tréneri realizujú v tréningových jednotkách a stretnutiach v minibasketbale. Kľúčovú časť konečného výberu tvoria telesné cvičenia a hry podľa vytvoreného zásobníka, zamerané na komplexný rozvoj motoriky budúceho hráča. Jednotlivé etapy majú empiricko -posudzovací charakter a až po druhej etape dochádza k aplikácii Eurofitu a batérie testov koordinačných schopností. Výber je v konečnom dôsledku poznačený subjektívnym posudzovaním trénera, ako aj záujmom žiakov zapojiť sa do dlhodobej basketbalovej prípravy. Eurofittest: 1.Test rovnováhy „plameniak“. Faktor: Statická rovnováha (TR), 2.Tanierový tapping. Faktor: Frekvenčná rýchlosť ruky (TAP), 3.Predklon s dosahovaním v sede. Faktor: Kĺbová pohyblivosť trupu (PRKL), 4.Skok do diaľky z miesta. Faktor: Výbušná sila dolných končatín (SKOK), 5.Ručná dynamometria. Faktor: Statická sila dominantnej ruky (RD), 6.Ľah-sed za 30 sek. Faktor: Dynamika a vytrvalostná sila brušného a bedrovo-stehenného svalstva (LS), 7.Výdrž v zhybe. Faktor: Statická, vytrvalostná sila svalstva horných končatín (VZH), 8.Člnkový beh 10x5 m. Faktor: Bežecká rýchlosť so zmenami smeru (CBEH), 9.Vytrvalostný člnkový beh. Faktor: Bežecká vytrvalostná schopnosť (v anglickom origináli: cardio-respiratory endurance) (VBEH). Somatometria: 10.Telesná hmotnosť (TH), 11.Telesná výška (TV), 12. Telesný index hmotnosti (BMI), 13. Kožné riasy (hrúbka) (KR). Koordinačné schopnosti: 14.Beh s kotuľaním lopty 3 m. Faktor: Rýchlosť, kinesteticko-diferenciačná schopnosť (BKOT), 15.Beh s obratom 3 m. Faktor: Reakčná rýchlosť (BOB), 16.Beh k farebným loptám. Faktor: Priestorová orientácia (BFAR), 17.Obiehanie mét. Faktor: Rýchlosť, priestorová orientácia (OM).

131


Na zistenie hierarchického usporiadania jednotlivých faktorov bola pokusne aplikovaná viacrozmerná matematicko-štatistická metóda zhlukovej analýzy, ktorá vo svojej podstate sa zaoberá tým, ako by mali byť objekty zaradené do skupín tak, aby medzi nimi bola čo najväčšia rozdielnosť. Spojením jednotlivých zhlukov pri postupnosti jednotlivých krokov sa ich počet postupne zmenšuje, až sa v závere všetky zhluky spoja do jedného celku. Táto metóda vedie k usporiadaniu hierarchickej štruktúry, ktorá je grafický zobrazená ako stromový diagram, na základe ktorého sú rozdiely medzi zhlukmi určované pomocou Euklidovskej vzdialenosti, ktorá je vo svojej podstate modifikáciou smerodajnej odchýlky a určuje veľkosť variabilnej vzdialenosti medzi jednotlivými zhlukmi (Ozimek et al, 2003 a, b). Aplikovaná Wardova metóda využíva na určenie vzdialenosti medzi zhlukmi postupy analýzy rozptylu. Pomocou nej sú zhluky vytvárané tak, aby bol vnútrozhlukový súčet štvorcov minimalizovaný (Hendl, 2004). Pre potreby transparentnejšej interpretácie bola stromová štruktúra transformovaná do názorného klasifikačného grafu.

VÝSLEDKY A DISKUSIAVýberový súbor je svojím spôsobom ovplyvnený určitým stupňom empírie, ktorej základ je

v hodnotení posudzovateľov. Na úrovni tejto analýzy sa jej vplyv nedá jednoznačnejšie určiť. Kalendárny rok v živote dieťaťa je možné s určitou rezervou označiť ako „etapu“ so značnou nestabilitou motorického rozvoja.

Obr.1 Grafické znázornenie výsledkov zhlukovej analýzy 10 ročných basketbalistov

V tomto období rozhodujúci vplyv majú základné somatické faktory - telesná výška a hmotnosť s množstvom podkožného tuku. To je pravdepodobne v príčinnej súvislosti s niektorými výsledkami. Zhluková analýza umožňuje interpretovať zmeny, ku ktorým dochádza vplyvom vonkajších podnetov a biologického vývinu bez potreby určenia ich postavenia, ale s naznačením

132

4. Skok do diaľky z miesta11. Telesná výška

Zhluk 4

1. T est rovnováhy14. Beh s kotúľaním lopty15. Beh s obratom17. Obiehanie mét

Zhluk 1

2. T anierový tapping 3. Predklon s dosahovaním v sede 5. Ručná dynamometria 6. Ľah – sed za 30. sek. 7. Výdrž v zhybe 8. Člnkový beh 10x5 m12. Telesný index hmotnosti

Zhluk 2

9. Vytrvalostný člnkový beh10. T elesná hmotnosť12. Kožné riasy

Zhluk 3


ich hierarchického usporiadania. Z pôvodného stromového grafu, kvôli väčšej prehľadnosti bolo urobené názorné grafické usporiadanie jednotlivých zhlukov.

Výsledky vstupného testovania 10 ročných žiakov zapojených do basketbalovej športovej prípravy uvádza obr.1. Rovnako pri vstupnom, ako aj pri výstupnom testovaní boli abstrahované 4 zhluky. Problematickou sa môže javiť skutočnosť, či podľa poradia zhlukov sa dá presnejšie určiť ich postavenie v skúmanej hierarchickej štruktúre.

Výsledky zhlukovej analýzy naznačujú, že v skúmanej štruktúre dominantné postavenie majú premenné, reprezentujúce oblasť koordinačných schopností, čo je „obsahom“ zhluku 1. Zhluk 2 má zmiešaný charakter, na záklase čoho ho možné označiť ako koordinačno-silový, s podielom somatického ukazovateľa BMI. Z výskytu jednotlivých premenných v zhluku 3 je možné konštatovať, že vytrvalostné ukazovatele sú v rozhodujúcej miere determinované telesnou hmotnosťou a jej podielom podkožného tuku.

Zhluk 4 naznačuje, že realizácia skoku do diaľky z miesta nie je podmienená technickou realizáciou, ale s najväčšou pravdepodobnosťou dĺžkovými parametrami dolných končatín. Identické testovanie realizované po roku poukazuje na paradoxnú skutočnosť. Celá komplexná štruktúra, znázornená na obr. 2, vyselektovaná v jednotlivých zhlukoch ostala bezo zmeny. Na základe doterajších poznatkov, nevieme túto skutočnosť jednoznačnejšie vysvetliť. S určitým stupňom neurčitosti je možné predpokladať, že vonkajšie podnety majú podprahový charakter, resp. sa potvrdzuje vývinový biologický trend. Pri „vedľajšom“ skúmaní významnosti štatistických zmien v rovnakom časovom intervale, nedochádza k nim v ukazovateľoch telesnej výšky a hrúbke kožných rias, v člnkovom behu 10x5 m a testu č.14-beh s kotuľaním lopty. Tieto skutočnosti naznačujú na trend paralelnosti komplexného motorického rozvoja.

Obr.2 Grafické znázornenie výsledkov zhlukovej analýzy 11 ročných basketbalistov

133

4. Skok do diaľky z miesta11. Telesná výška

Zhluk 4

1. T est rovnováhy14. Beh s kotúľaním lopty15. Beh s obratom17. Obiehanie mét

Zhluk 1

2. T anierový tapping 3. Predklon s dosahovaním v sede 5. Ručná dynamometria 6. Ľah – sed za 30. sek. 7. Výdrž v zhybe 8. Člnkový beh 10x5 m12. T elesný index hmotnost i

Zhluk 2

9. Vytrvalostný člnkový beh10. T elesná hmotnosť12. Kožné riasy

Zhluk 3


Na základe tejto analýzy sa dá len obtiažne určiť, ktoré faktory je možné považovať za dominantné prediktory budúcej športovej úspešnosti. S najväčšou pravdepodobnosťou v tejto vekovej kategórii a na tejto výkonnostnej úrovni sú to ukazovatele koordinačných schopností.

ZÁVERAplikácia zhlukovej analýzy umožňuje nachádzať vnútorné vzťahy alebo rozdiely, ktoré sa

nachádzajú v ich základe a detailnejšie vysvetľovať rôznorodosť a variantnosť skúmanej motorickej oblasti. Zhluková analýza napomáha kombinovať kvantitatívny a kvalitatívny prístup pri analýze nameraných údajov, s možnosťou definovania klasifikačných schém.

V hernej športovej príprave detí mladšieho školského veku sa potvrdzuje, že v základe ich motoriky je biologický vývin a dominancia faktorov koordinačných schopností, ktoré počas ontogenézy v tomto vekovom období sú pravdepodobne ovplyvniteľné len nadprahovými podnetmi.

LITERATÚRABUNC, V. Zásady výběru a vyběrové standardy ve fotbale a tenisu. In: Sborník Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: Západočeská univerzita, 2003 s. 7-14. ISBN 80-7082-957-5

ČEPIČKA, L. Modely položkových odpovědí v diagnostice motoriky člověka. Plzeň: Západočeská univerzita, 2003. 155 s. ISBN 80-7082-838-0.

HENDL, J. Přehled statistických metod – zpracovaní dát. Analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál, s.r.o., 2004. 584 s. ISBN 80-7178-820-1.

OZIMEK, M. et al. Budowa somatyczna i sprawność motoryczna, a staż treningovy juniorów w grach sportowych. In: Sborník Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: Západočeská univerzita, 2003 s. 103-106. ISBN 80-7082-957-5 (a)

OZIMEK, M. et al. Staż treningovy a budowa somatyczna i sprawność motoryczna juniorek w grach sportowych. In: Sborník Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: Západočeská univerzita, 2003 s. 97-102. ISBN 80-7082-957-5 (b)

PERIČ, T. Kondiční příprava dětí – mýtus alebo realita ? In: Sborník referatů z 5. mezinárodní vědecké konference Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta, 2001, s. 53-58. ISBN 80-7082-829-3.

RUŽBARSKÝ, P. Antropometrické a funkčné ukazovatele primárneho plaveckého výberu. In: 3. celoštátna študentská vedecká konferencia vo vednom systéme „Vedy o športe“. Banská Bystrica: FHV UMB, l997, s. 13-16. ISBN 80-967781-9-6

RUŽBARSKÝ, P. Vplyv neštardardných cvičení na plaveckú výkonnosť. In: Celostátní studentská vědecká konference konference s mezinárodní účastí v oboru Kinatropologie. Olomouc: FTK UP, 1998, s. 120-123. ISBN 80-7067-934-4

RUŽBARSKÁ, I. Aplikácia zhlukovej analýzy pri skúmaní motoriky detí mladšieho školského veku. In: Sborník Tělesná kultúra, sv. 29. Olomouc: FTK UP 2004, č. 1, s. 107-115. ISSN 1211-6521

TUREK,M. Prognózovanie v športe. Prešov: Pedagogická fakulta UPJŠ, 1996. 108 s. ISBN80-88697-31-X.

134


TUREK, M. - RUŽBARSKÁ, I. Aplication of the Cluster Analysis in the Research of the Motor Abilities of Primary School Children. In: Current research in motor control II. Theories, implementations and research perspectives in motor control. Katowice: University School of Physical Education, 2004. p. 231 - 236. ISBN 83-87478-72-5.

TUREK, M.-RUŽBARSKÁ, I. Analysis of the Motor Abilities Structure ot the Primary School Cildren. In: Book of Abstracts. 9th International Scientific Conference Sport Kinetics 2005. University of Bologna: Rimini 2005. p. 223

ǕBERLA, K. Faktorová analýza. Bratislava: Alfa 1974, 334 s.

VOTÍK, J.-ČERVENKA, P.-KLOBOUK, .-LUKAVSKÁ, J. Současné trendy ve výuce a tréninku sportovních her. In: Sborník Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: Západočeská univerzita, 1999, s.23-32. ISBN 80-7082-610-X.

SUMMARYThe issue of indicators of basic selection of children for sport training as predictors of future

success is highly topical and open. Their realization is closely connected with the issues of prediction validity, with the trend toward maximum possible reduction of selection uncertainty. It has been shown that the condition presupposition parameters are mostly of secondary importance, and their information value is more or less complementary. In training children of younger school age the dominating factors of motor biological maturity and coordination abilities throughout the ontogenetical period are more likely influenced by threshold stimuli.

[email protected]

135


MALÉ FORMY FOTBALU V TRÉNINKOVÉM PROCESU MLÁDEŽEJan SchusterJihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, katedra tělesné výchovy a sportu

ÚVODFotbal se stal fenoménem nejen světovým, ale i u nás je sportem číslo jedna a nejednou

proslavil naší zemi daleko za hranicemi vlasti. Snaha jít novými cestami v rozvoji mládežnické kopané při zvyšování její úrovně vyžaduje nové progresivní přístupy v tréninkovém procesu mládeže. S pronikáním nových vědeckých poznatků do fotbalové praxe je kladen důraz na náročnost sportovní přípravy mladých fotbalistů. S přihlédnutím na vysokou úroveň moderního pojetí herní koncepce je jedním z hlavních hledisek vysoká dovednostní úroveň hráčů. Tomuto trendu by měla přispět i tato práce, jejímž úkolem je zjistit užití některých progresivních forem tréninku v mládežnických kategoriích.

CHARAKTERISTIKA MALÝCH FOREM FOTBALUUjednotit situaci v oblasti malých forem fotbalu není jednoduchá záležitost. V této

problematice se naši významní autoři rozcházejí a to především v oblasti, co do malých forem zahrnout.

Sivek (1985) charakterizuje malé formy fotbalu jako speciální herní cvičení se soupeřem, průpravné hry, průpravná cvičení ve skupinových hrách, minihry, minizápasy, minifotbal. Konkrétně některé formy 1:1, 2:2, 3:3 atd., ale také malé formy hry, kdy dochází k přečíslení jako: 3:1, 2:4, 5:3, 4:6 atd.

Buzek, Procházka (1999) charakterizují malé formy fotbalu jako průpravné hry se souvislým fotbalovým dějem s malým počtem hráčů (1:1 až 4:4) na úměrně zmenšené ploše s různým počtem, velikostí i tvarem branek a s různými doplňujícími pravidly (Buzek, Procházka, 1999).

Následující možná alternativa pojmu malé formy kopané, která upozorňuje na hlavní funkci a praktikuje se v herním tréninku zaměřeném na rozvoj herních dovedností v úzkém sepětí s energetickými systémy, zní: specifické herní činnosti charakterizované velkou vnější podobností až totožností použitého cvičení s vlastní herní činností v utkání (Votík, 1999).

Podle Psotty (1999) rozlišujeme následující malé formy kopané:1. 1) Mikrofotbal – systém 4+1, věková kategorie 6-8 let2. 2) Malý fotbal – systém 4+1, pravidla FIFA3. 3) Minifotbal – systém 7+1, věková kategorie 6- 11 let4. 4) Sálový fotbal – systém 4+1, pravidla FIFUSA5. Halový fotbal – turnaje 4+1, 5+1, 6+1

V praxi rozlišujeme dva relativně odlišné záměry využití malých forem fotbalu:1. Jako specifické formy průpravné hry používané v pravidelném tréninku, u kterých jsou

zdůrazněny herně-dovednostní a taktické požadavky, nebo slouží jako efektivní kondiční trénink.

2. Malé formy fotbalu jako sportovní aktivita v programech TV (školního sportu), kde hlavním motivem je vlastní hra.

Z hlediska hráčských a trenérských zkušeností bychom se přikláněli k alternativě: specifické formy průpravné hry charakterizované velkou vnější podobností až totožností použitého cvičení

136


s vlastní herní činností v utkání. Je zde zdůrazněna nejdůležitější vlastnost a to podobnost s herními podmínkami v zápase, což má velký význam pro tréninkovou praxi. Z hlediska metodicko-organizačních forem jde o specifické formy průpravné hry používané v pravidelném tréninkovém cyklu, u kterých jsou zdůrazněny herně-dovednostní a taktické požadavky v tréninku mládežnických kategorií.

CÍL PRÁCEMalé formy fotbalu by měly být součástí téměř každé tréninkové jednotky.

Proto si klademe za cíl objektivně zjistit využití malých forem v systematické přípravě mládežnických kategorií. Chceme ověřit využitelnost těchto forem v konceptu tréninkové jednotky mládežnických kategorií a jejich zastoupení v jednotlivých částech tréninkové jednotky.

CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO SOUBORUVýzkum byl prováděn u čtyř týmů věkové kategorie starších žáků . Dvě mužstva hrají

nejvyšší žákovskou soutěž a dva sledované kluby hrají na výkonnostní úrovni. Pozorování probíhala v období podzimní části sezony, z větší části v soutěžním období.

Celkem jsme pozorovali deset tréninkových jednotek u každého družstva v období od srpna 2004 do října 2004. Jednotlivé tréninky jsme sledovali volně a ne posloupně za sebou, aby bylo dosaženo většího ,,rozptylu“ tréninkových forem a metodik.

U každé tréninkové jednotky jsme měřili hrubý čas jednotlivých cvičení a celkový hrubý čas všech cvičení, tedy tréninkové jednotky.

Při hodnocení jsme se zaměřili na malé formy fotbalu, u kterých jsme hodnotili kvantitativní ukazatele – časový podíl na celkovém hrubém čase tréninkové zátěže, tak i typ cvičení. Metodu pozorování jsme doplnili metodou dotazníku, který jsme předložili trenérům sledovaných klubů a také ještě dalším deseti trenérům žákovských kategorií a také kategorií přípravek od soutěže I.A. třídy až po ligovou úroveň.

PRACOVNÍ POSTUPMetoda přímého pozorování

Při pozorování jednotlivých tréninkových jednotek dělíme vypozorovaná schémata na 3 části:

• úvodní část• hlavní část• závěrečná část

Pozorování jsme započali vždy časovým údajem, kdy tréninková jednotka startovala a ukončili opět zapsáním časového údaje zakončujícího trénink. Tak jsme dostali délku jednotlivých tréninkových jednotek. Během každého pozorování jsme schématicky kreslili a popisovali všechna cvičení a hry, včetně strečinku a doby relaxační. Propracovanější popis jsme zvolili pro cílené malé formy kopané, které jsme si dali za úkol sledovat . Jednotlivá cvičení jsme stopovali, a tak získali výsledný hrubý čas, který jsme dále zpracovávali. Ve výsledku to znamenalo, že jsme dostali hrubý čas všech jednotlivých cvičení, který jsme porovnávali s trváním tréninkové jednotky. Hodnocena byla cvičení a hry, které jsme podle charakteristiky zařadili mezi sledovaný celek. Po shromáždění všech údajů z pozorování jsme porovnali podíl malých forem na době trvání tréninkové jednotky, podíl v jednotlivých částech tréninkové jednotky - úvodní, hlavní a závěrečné, dále podíl malých

137


forem celkem – tedy ve všech deseti pozorovaných tréninkových jednotkách u každého týmu.

Zaznamenány byly všechny formy, které alespoň v jedné kategorii splňují charakteristiku malé formy kopané. Konkrétně například klasické jednoduché průpravné cvičení – bago; by se mohlo řadit mezi průpravné cvičení 1. typu (Navara, 1986), poněvadž je charakterizováno nepřítomností soupeře a předem určenými, relativně neměnnými podmínkami z jednoho pohledu, ale z jiného pohledu jej můžeme zařadit k hernímu cvičení 1. typu (Navara, 1986), z důvodu přítomnosti soupeře a předem určenými situačně herními podmínkami i průběhem řešení herní situace. Z tohoto důvodu jsme mezi malé formy přiřazovali i cvičení, která jsou někde na hranici mezi malými formami, průpravnými cvičeními nebo herními cvičeními.

V průběhu zpracování jsme se tedy dostávali neustále do problému, zda-li je to cvičení, malá forma nebo forma přechodná, a tak jsme se rozhodli zabývat také jejich rozdělením. Vzniklo tak systematické rozdělení malých forem fotbalu podle různých vstupních proměnných, které ovšem v tuto chvíli přesahuje rámec tohoto sdělení.

METODA DOTAZNÍKUPřipravené verze dotazníku jsme doručili trenérům žákovských kategorií a také trenérům

kategorie přípravek. Vyplněné dotazníky jsme analyzovali. Dotazník jsme koncipovali do tří částí: v první seznamovací jsme se ptali, zdali mají trenéři informace o malých formách fotbalu a pokud ano, tak aby je stručně charakterizovali; v druhé části uvádíme příklady průpravných her a dotazujeme se na četnost jejich využití a v poslední třetí složce se ptáme pouze dichotomickými otázkami na vlastnosti, cíle a formy těchto her.

VÝSLEDKY A DISKUSEVýsledky

Po zpracování a analýze dat získaných pozorováním jednotlivých tréninkových jednotek u všech čtyřech vybraných klubů jsme získali konečné výsledky, které jsme shrnuli do tabulky 1, jež nás informuje o podílu využití malých forem kopané v jednotlivých týmech a v různých částech tréninkové jednotky. Dále je vyhodnoceno dotazníkové šetření, které doplňuje výsledky metody přímého pozorování.

Tabulka 1Výsledná srovnávací tabulka-pozorování (%)

Pozorovaný tým Podíl malých Celkový podíl malých forem kopané v jednotlivých forem kopané částech TJ (%) celkem (%) úvodní část hlavní část závěrečná část Tým A 43 4 39 0Tým B 44 7 35 1Tým C 52 8 40 4Tým D 43 1 42 0

Dotazník jsme využili jako doplňující prostředek pozorování, protože nám umožní větší rozměr cílů této práce. Dotazníky jsme vyhodnotili jako celek s vyzvednutím charakteristických rysů, které se vyskytovaly ve sledované škále čtrnácti vzorků.

138


V první části jsme se zaměřili na zjištění znalosti trenérů v oblasti zkoumané problematiky

ot. č. 1 – Slyšel jste někdy o malých formách kopané? všichni ANO. ot. č. 2 – Užíváte tyto formy? - 8 ANO, 5 ČASTO a 1 NĚKDY. ot. č.3 - Největší přínosy, které tyto formy přináší.

nejčastější typy odpovědí:

• technicko – taktické

• emočně přitažlivé

• podobné zápasovým situacím a podmínkám

ot. č 4 - Nejtypičtější vlastnostmi malých forem.

nejčastější typy odpovědí:

• jednoduchost

• rozvoj technických dovedností

• častý kontakt s míčem, díky menším skupinám

• pestrost a variabilita možnostech

• využití od nejmladších kategorií

• možnost zaměření na určitou herní situaci s větší četností

V druhé části seznamujeme dotazované se vzorkem 14 herních forem, a snažíme se zjistit četnost jejich využití v tréninku.

Z tabulky je patrné, že většina cvičení je trenérům známá nebo alespoň povědomá.

Tabulka 2Využití předložených forem fotbalu v TJ cvičení číslo ano podobné formy ne 1 10 3 1 2 6 6 2 3 11 3 0 4 10 4 0 5 5 4 5 6 8 6 0 7 12 2 0 8 5 3 6 9 9 4 1 10 7 7 0 11 5 5 4 12 6 7 1 13 12 2 0 14 5 8 1

139


DISKUSEZ vyhodnocených výsledků pozorování jsou zřejmé určité rozdíly mezi jednotlivými kluby

v zařazování malých forem fotbalu do tréninkových jednotek. Tato skutečnost se nepotvrzuje v dotazníkovém šetření, kdy jsou tyto formy fotbalu trenérům známé. Shrneme- li všechny celkové analýzy z pozorování, docházíme k tomu, že rozdíly nejsou v závěru nějak velké. Můžeme tvrdit, že pouze tým C má výrazně větší podíl malých forem kopané v celkovém vyhodnocení tréninkové jednotky v porovnání s celkovým hrubým časem celého pozorování, i přestože to v praxi znamená 8-9 % vůči ostatním klubům na časovou dispozici deseti tréninkových jednotek. Nejvíce malých forem je použito v hlavní části, pak následuje část úvodní. Nejméně jsou praktikovány v závěrečné fázi. Proč? Můžeme se domnívat, že je to způsobeno cíli a doporučeními, ale pravdou zůstává, že realizace trenérovy myšlenky je především v hlavní části. Obecně je úvodní a závěrečné části věnována menší pozornost než části hlavní. Z dotazníkového šetření je pozitivní závěr především v oblasti znalosti a použití těchto forem tréninku a často frekventovaná odpověď o vlivu malých forem fotbalu na rozvoj technických dovedností malých hráčů, který byl dříve spíše druhořadý a také taktická vyspělost, z čehož můžeme apelovat na rozvoj taktického herního myšlení u dětí již mladšího věku. Na závěr můžeme konstatovat, že ve výsledku jsme se dozvěděli informativně o podílu a využití průpravných her ve sportovní přípravě dostatek základních informací, ale rozhodně je stále mnoho věcí nevyjasněných a mnoho otázek nezodpovězených, a tedy mnoho podnětů pro další zpracování.

ZÁVĚRCíl zjistit objektivně využití malých forem v systematické přípravě mládežnických kategorií,

využitelnost těchto forem v konkrétní cvičeních, které aplikují trenéři ve svých tréninkových jednotkách s určitým zaměřením, byl v základním měřítku úspěšně splněn.

Poznání a vyhodnocení všech těchto odlišností od ostatních metodicko-organizačních forem nám umožní objektivně vyjádřit potenciál malých forem fotbalu, protože požadavky na hráče neustále narůstají, a proto současný vývoj v oblasti sportovní přípravy mládeže naznačuje, že tato cesta by mohla být správná.

LITERATURABuzek, M., Procházka, L. Česká fotbalová škola. Praha: Olympia, 1999.

Navara, M., Buzek, M., Ondřej, O. Kopaná, teorie a didaktika. Praha: SPN, 1986.

Psotta, R. Fotbal. Základní program. Praha: NS Svoboda., 1999.

Sivek, Z. Malé formy kopané v systému sportovní přípravy mládeže v kopané. Metodický dopis. Praha: ČÚV ČSTV, 1985.

Votík, J. Sportovní příprava mládeže ve fotbalu. Plzeň: ZČU, 1999.

[email protected]

140


ANALÝZA POLROČNÉHO TRÉNINGOVÉHO CYKLU VO FUTBALE – FC ARTMEDIA BRATISLAVA

Pavol PeráčekFTVŠ UK Bratislava

ABSTRAKTAutor vo svojom článku analyzuje polročný tréningový cyklus prvoligového futbalového

družstva FC ARTMEDIA Bratislava. Uvádza kvantitatívne charakteristiky a kvalitatívne charakteristiky tréningového procesu. Ďalej uvádza proporcionalitu metodicko – organizačných foriem a súčastí tréningového procesu. V článku ďalej uvádza trénovanosť hráčov – na základe výsledkov testovania.

Kľúčové slová: polročný tréningový plán, všeobecné tréningové ukazovatele, špeciálne tréningové ukazovatele, súčasti tréningového procesu, metodicko-organizačné formy.

ZDÔVODNENIE PROBLÉMUTréningový proces ovplyvňuje veľké množstvo objektívnych, ale aj subjektívnych faktorov,

preto aj riadenie tréningového procesu je zložité. Po novom sa na princípy riadenia pozeráme v ich vzťahu k teórii športového tréningu ako k jej časti. Tak sú vytvárané predpoklady na to, aby sa stali metodologickým základom, ktorý umožní vo futbale prehodnotiť už známe poznatky a ukáže cestu k racionálnemu rozpracovaniu teoretických a praktických stránok tréningového procesu.

Diskusia k problematike riadenia a plánovania vo futbale sa preto neustále viac zameriava na samotné základy a snaží sa zodpovedať na otázky „čo je potrebné pre to urobiť“ a „čím ho môžeme riadiť“. Z tohto pohľadu patrí k podmienkam nutným pre realizáciu riadenia tréningového procesu, predovšetkým stanovenie správnych charakteristík tréningového zaťaženia, určenie správnej (optimálnej) proporcionality súčastí tréningového procesu, jednotlivých metodicko – organizačných foriem, zabezpečenie najinformatívnejších ukazovateľov (Peráček, 2004).

CIEĽ PRÁCECieľom práce je analýza polročného tréningového cyklu vo futbale v družstve FC

ARTMEDIA Bratislava.

ÚLOHY PRÁCE• Zistiť všeobecné tréningové ukazovatele v sledovanom období.

• Zistiť špeciálne tréningové ukazovatele v sledovanom období.

• Uviesť proporcionalitu súčastí tréningového procesu a metodicko - organizačných foriem.

• Zistiť úroveň výkonnosti hráčov súboru.

METODIKA PRÁCESúbor tvorili hráči seniori FC ARTMEDIA Bratislava, účastník futbalovej 1. ligy (tab. 1).

141


Tabuľka 1. Sledovaný súbor FC ARTMEDIA Bratislava(Klinika telovýchovného lekárstva LFUK a FN)

P.č. Meno Výška (cm) Hmotnosť (kg)

1 B.B. 182,0 76,02 H.A. 177,0 78,03 Š.A. 172,0 74,04 S.L. 175,0 66,05 K,V. 175,0 79,06 H.D. 187,0 75,07 M.Š. 180,0 78,08 D.O. 182,0 74,09 D.O. 176,0 80,010 H.V. 189,0 86,011 B.H. 187,0 81,012 K.M. 179,0 73,013 K.M. 188,0 82,014 B.M. 175,0 72015 B.M. 186,0 73,016 Š.F. 189,0 83,0Priemer 181,18 76,87

Družstvo využívalo na tréning svoje ihrisko, ihriská niektorých ďalších družstiev, posilňovňu, terén pri Dunaji a na Kolibe.

Z metód na získavanie a spracovanie výskumných údajov boli vo výskumnom sledovaní použité: štúdium literárnych dokumentov a materiálov, ex post factum výskum, meranie – testovanie, logické metódy a základné štatistické metódy.

VÝSLEDKY PRÁCE1. Z analýz kvantitatívnych hodnôt ( všeobecné tréningové ukazovatele), ktoré uvádzame v

tabuľke 2 vyplýva, že družstvo absolvovalo celkovo 140 tréningových jednotiek a 9 prípravných zápasov počas 149 dní v čase 182 kalendárnych dní.

Údaje (VTU, STU) boli zaznamenávané do štandardných zberných hárkov, ktoré používajú tréneri na Slovensku v súťažiach riadených SFZ.

Tréningový proces začal 17. 06. a trval do 13. 07. ( špecifická dĺžka PO - iba 4. týždne). V termíne od 24. 06. do 30. 06. družstvo absolvovalo sústredenie vo Vysokých Tatrách. Hlavné obdobie trvalo od 13. 07. do 24. 11., v ktorom družstvo odohralo 18 majstrovských zápasov, 1 pohárový a 9 prípravných zápasov. V septembri ( od 03. 09. do 07. 09. bolo družstvo na rekondičnom sústredení v Zlatých Moravciach. Prechodné obdobie trvalo od 25. 11. do 15. 12. V tomto období družstvo odohralo 2 halové turnaje a 3 prípravné zápasy.

2. Z analýzy špeciálnych tréningových ukazovateľov, ktorú uvádzame v tabuľke 3 je zrejmé, že tréneri najviac času v kondičnom tréningu venovali rozvoju koordinačných schopností (850 minút) a rozvoju vytrvalosti (845 minút). Rozvoju rýchlosti sa venovali v rozsahu 780 minút a rozvoju sily 365 minút.

142


Tabuľka 2. Všeobecné tréningové ukazovatele (VTU)

Všeobecné tréningové ukazovatele 5+6+9a+9+24

ŠTÚ

Obdobie/deň KD1 DZ2 TJ3 PZ4 ČZ5 RS6a NP7 HZ8 KC6 Rz9a RC9P.O.I p:17.6 -

12.7.28 23 31 5 450 930 310 3150 310 15 465

s:17.6 -12.7.

28 23 32 5 450 960 320 3080 320 150 480

H.O.I p:13.7. -24.11.

133 115 104 28 2520 3120 1040 10845 1040 840 1560

s:13.7. -24.11.

133 115 103 28 2520 3090 1030 10695 1030 840 1545

Pr.O.I p:25.11. - 15.12.

21 12 8 9 510 240 80 1370 80 270 120

s: 25.11. -15.12.

21 11 5 9 510 150 50 1205 50 270 75

Jeseň

p: 17.6. -15.12.

182 150 143 ∑42 3480 4290 1430 15365 1430 1260 2145

s: 17.6. -15.12.

182 149 140 16PZ18MZ8TZ∑42

3480 4200 1400 14980 1400 1260 2100

3. Proporcionalitu súčastí tréningového procesu nám dokumentuje graf 2. Herný tréning bol celkovo naplánovaný na 2145 minút. Herný nácvik trval 1755 minút. V hernom nácviku prevládali herné činnosti jednotlivca 1340 minút, herným kombináciám sa venovali 295 minút a herným systémom 120 minút.

Kompenzačné cvičenia predstavovali 1400 minút, rozcvičenie pred zápasom trvalo spolu 1260 minút a rozcvičenie pred tréningom 2100 minút.

Z hľadiska proporcionality metodicko – organizačných foriem ( graf 1) v hernom tréningu prevažovali prípravné hry – 1010 minút. Prípravným cvičeniam sa venovali 565 minút, herným cvičeniam 230 minút a vlastnej hre 340 minút.

143


Tabuľka 3. Špeciálne tréningové ukazovatele

Obdobie

deň Špeciálne tréningové ukazovateleKondičný tréning Herný tréning Herný nácvik

R10

V11

S12

O13

∑14

PC15

HC16

PH17

VH18

∑19

HČJ20

HK21

HS22

∑23

∑24

P.O.I17.6. -12.7.

p 350 340 90 330 1110 75 45 145 65 330 190 85 40 315 1775s 340 330 80 320 1070 70 40 140 60 310 180 80 40 300 1680

H.O.I13.7.-24.11.

p 415 500 270 490 1675 490 170 850 260 1770 1150 200 90 1440 4885s 405 490 260 480 1635 480 160 840 250 1730 1125 190 80 1395 4760

Pr.O.I25.11. -15.12.

p 50 40 40 65 195 20 35 35 35 125 40 30 0 70 390s 35 25 25 50 135 15 30 30 30 105 35 25 0 60 300

Jeseň17.6. -15.12.

p 815 880 40 885 2980 585 250 1030 360 2225 1380 315 130 1825 7030s 780 845 365 850 2840 565 230 1010 340 2145 1340 295 120 1765 6740

Legenda:R – rýchlosť PC – prípravné cvičenia HČJ – herné činnosti jednotlivcaV – vytrvalosť HC – herné cvičenia HK – herné kombinácieS – sila PH – prípravná hra HS – herný systémO – obratnosť VH – vlastná hra

Graf 1. Podiel zastúpenia jednotlivých metodicko – organizačných foriem v polročnom cykle

PC HC PH VHPR.O.I

P.O.IH.O.I

480

160

840

25070 40 140

6015 30 30 300

200

400

600

800

1000

PR.O.I P.O.I H.O.I

144


Graf 2. Percentuálny podiel jednotlivých súčastí tréningového procesu v sledovanom polročnom cykle

34%

25%

21%

20%

KT HT HN RS

4. Hráči FC ARTMEDIA Bratislava sú pravidelne testovaní. Výsledky tohto testovania ( na konci prípravného obdobia), ktoré uvádzame v práci ( tabuľka 4) nám ukázali, že hráči dosiahli v priemere dobré výsledky.

Tabuľka 4. Výsledky spiroergometrického vyšetrenia

P.č. Meno % tuku VC VO2

maxVO2

max/kg

max.PF

anaer. prah(PF)

*

1 B.B. 9,1 5455 4777 62,9 182 154 1492 H.A. 11,0 5455 4777 61,2 179 129 1523 Š.A. 13,5 4364 4403 59,5 185 167 1454 S.L. 7,2 5455 3457 52,4 183 126 1305 K,V. 11,8 6000 4837 61,2 181 130 1596 H.D. 9,4 5455 5007 66,8 209 169 1507 M.Š. 10,2 5455 4440 56,9 176 114 1508 D.O. 10,0 5455 5040 68,1 177 143 1679 D.O. 12,0 7036 5519 74,0 163 128 14510 H.V. 10,6 5455 5007 68,0 180 149 14411 B.H. 11,6 5455 4892 63,2 172 147 12712 K.M. 8,8 5455 4147 56,3 173 117 13213 K.M. 10,3 6000 5192 70,6 180 139 16114 B.M. 12,9 5455 4382 56,9 183 1321 15215 B.M. 6,9 5455 4508 58,3 180 128 14316 Š.F. 9,6 5455 4792 63,4 179 148 147

Priemer 10,3 6000 4699 62,48 180,1 138,6 145,8* aeróbna kapacita porovnaná s populáciou daného veku a pohlavia ( %)

145


Priemerná hodnota maximálnej spotreby kyslíka (VO2 max.ml/kgmin-1 ) bola 62,48. Najlepšie výsledky dosiahol hráč D.O. 74 ml/kg-1min-1. Najslabší výsledok hráč S.L. 52,4. Pri porovnaní týchto výsledkov s metodickými odporúčaniami MK ČSFZ (1987) výsledky hráčov patria do pásma nadpriemerne vysokých hodnôt.

Percento podkožného tuku zistené meraním hrúbky kožných rias dosiahlo sledované družstvo hodnotu 10,3 %. Odporúčaná hodnota pre hráčov vrcholového futbalu by sa mala pohybovať v pásme 10 – 12 %. Priemer hráčov v španielskej lige bol 7,9 % (2003), ale napr. hráčov v škótskej lige 12,6 % (2003).

Z výsledkov merania funkčnej zdatnosti sa ukazuje, že hráči FC ARTMEDIA Bratislava dosiahli pri spiroergometrickom vyšetrení veľmi dobré výsledky, na ktorých sa dá v budúcom období stavať.

ZÁVEREfektívne riadenie tréningu predpokladá neustálu konfrontáciu vykonanej práce s reakciou,

ktorá po nej nasleduje t.j. príslušná korekcia plánu na základe zistených skutočností. Tréneri V. Weiss a M. Hipp sa snažili pri zostavovaní plánu vychádzať zo všetkých horeuvedených skutočností. Plánovanie je nepretržitý a pravdepodobnostný proces a na zdôvodnené korekcie plánu je potom prihliadané ako na prirodzené, a teda nie nejaké mimoriadné opatrenia.

LITERATÚRAPERÁČEK, P. Futbal. Riadenie – plánovanie – tréning. PEEM, Bratislava, 2004.

ZUSAMMENFASSUNGDer Autor führt eine Analyse des halbjährigen Trainingszyklus des FC Artmedia Bratislava

durch. Er präsentiert der allgemeinen Trainingsanzeigers und der speziellen Trainingsanzeigers. Er hat auch eine Analyse der Trainingsbestandteilsproporcionalität und der Proporcionalität der Anstellungsformen gemacht. In der Arbeit sind auch die Ergebnisse der Funktionnstests der Spieler.

[email protected]

146


SÚŤAŽNÝ MIKROCYKLUS VO FUTBALE V KATEGÓRII MLADŠÍCH DORASTENCOV

Jozef ZáhorskýKatedra hier, Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského v Bratislave

SOUHRNV článku predkladáme model súťažného mikrocyklu realizovaného v družstve mladšieho

dorastu „U 17“ v klube INTER BRATISLAVA. Pri koncipovaní týždenného mikrocyklu uskutočneného v hlavnom období sa opierame o poznatky z oblasti riadenia a plánovania vo futbale a vychádzame z klubovej filozofie týkajúcej sa hry mládežníckych družstiev.

Kľúčové slová: futbal, týždenný mikrocyklus, súťažný mikrocyklus, hlavné obdobie, riadenie, plánovanie, tréningový proces, tréningová jednotka, prípravné hry.

ÚVODDlhodobá úspešná práca trénera si vyžaduje systematickú písomnú prípravu konspektov

tréningových jednotiek, tréningových mikrocyklov a makrocyklov a využitie možnosti k lepšej koncepcii praktickej tréningovej práce prostredníctvom svojich skúseností, poznatkov (overeného plánovania tréningu).

Tieto poznatky musia v sebe sústreďovať pozitívne výsledky praktických skúseností a celého komplexu vedomostí objasňujúcich pôsobenie tréningu na organizmus hráča, na jeho osobnosť.

Hlavné obdobieKľúčovou úlohou hlavného obdobia je udržanie športovej formy. Pri relatívnej stabilizácii

športovej formy prebieha ďalšie zdokonaľovanie všetkých schopností, návykov a zručností, ktoré zabezpečujú optimálnu pripravenosť k hernému výkonu. V rámci technicko – taktickej prípravy sa snažíme o čo najdokonalejšiu formu zručností. Na jednej strane to predpokladá spevnenie už skôr osvojených návykov, na druhej strane zvýšenie ich variability a použiteľnosti v rôznych podmienkach hry (Peráček, 2001).

Tréningový mikrocyklusTréningovým mikrocyklom je nazývaný súbor niekoľkých tréningových jednotiek, ktoré

(spolu so zotavením) tvoria relatívne ukončenú a opakujúcu sa časť (fragment) tréningového procesu. V praxi sa v hlavnom období najčastejšie stretávame s týždennými mikrocyklami, v ktorých tréneri operatívne reagujú na požiadavky tréningového procesu.

Plán na týždeň preberá od dlhodobejších plánov nadradené ciele, stanovenie úloh a celkové zaťaženie na týždeň. Týždenný plán dopĺňajú poznatky trénera z posledných zápasov ako aj požiadavky na budúcu hru (Peráček, 2003).

Mikrocyklus súťažnýV závislosti od obsahu tréningového procesu rozlišujeme rôzne typy tréningových

mikrocyklov. V hlavnom (súťažnom) období sa najčastejšie opakuje mikrocyklus súťažný, ktorý je

147


zacielený na udržanie športovej formy.

Značná pozornosť sa venuje dostatočnej regenerácii po zápasoch a príprave na ďalší zápas. V kondičnom tréningu sa zameriavame na udržovanie adekvátnej úrovne rýchlostných zaťažení. V mikrocykle dominuje herný tréning, v ňom herné cvičenia a hry zacielené na požiadavky hry proti budúcemu súperovi (hlavne v druhej polovici cyklu).

Pozornosť je potrebné zamerať na variabilný obsah tréningových jednotiek, ktorý rešpektuje aktuálne potreby družstva, psychický stav hráčov a berie do úvahy výsledky zápasov a ich časovú lokalizáciu (Kačáni, 1993).

Charakteristika družstvaDružstvo mladších dorastencov „U 17“ INTER Bratislava hrá na Slovensku 1. ligu mladšieho

dorastu. Všetky mládežnícke družstvá v tomto klube majú spoločnú jednotnú filozofiu hry, ktorá vychádza z herného systému 4: 4: 2. Pri plánovaní tréningového procesu musia tréneri vychádzať práve z tejto filozofie.

Zameranie mikrocyklu a vybranej tréningovej jednotkyNami zostavený týždenný mikrocyklus obsahuje päť tréningových jednotiek a jeden

majstrovský zápas (Obr. 1). Veľkosti objemu, intenzity a zložitosti zaťaženia v týždni oscilujú a majú dva vrcholy. Prvý vrchol je v stredu, kedy obsah herného tréningu tvoria hlavne prípravné hry. Cieľom je priblížiť sa zápasovým podmienkam, t. j. využiť teóriu adekvátneho krytia. Druhý vrchol predstavuje samotný majstrovský zápas.

Podrobne sa venujeme tréningovej jednotke v stredu, ktorá je v tomto týždennom mikrocykle ťažiskovou (Obr. 2). Herný tréning je zameraný na menenie ťažiska hry. Zámerom je, aby hráči vytvárali v útočnej fáze hry dostatočnú hĺbku a šírku útočenia, aby si sami nezatvárali priestor v útočnej fáze a nedostali sa pod tlak súpera. Naopak hráči v obrannej fáze majú za úlohu presúvať sa do ťažiska hry a vytvárať na súpera priestorový a časový tlak s cieľom získať čo najskôr loptu. Od hráčov vyžadujeme neustály pohyb v priebehu útočenia aj bránenia, ktorý zabezpečuje pre družstvo celoplošnú hru, efektívne využívanie jednotlivých priestorových zón a vertikál ihriska. Chceme, aby si hráči uvedomili, že čím viac hráčov je zapojených do hry pri riešení reťazcov herných situácií, tým plynulejšia, kompaktnejšia a pestrejšia je obranná, resp. útočná hra družstva. Vychádzame z toho (Kačáni, 2003), že koordinovaná aktivita hráčov v priestore útočenia a bránenia pomáha vytvárať pre modernú hru dôležitú kompaktnosť jednotlivých formácií a družstva. Koordinovaná aktivita hráčov v priestorových úsekoch je pritom takticky cielene riadená.

ZÁVERPri zostavovaní jednotlivých tréningových jednotiek často krát chýba ich zaradenie do

dlhodobého plánovania tréningového procesu a tréneri iba napĺňajú objem tréningu zaraďovaním cvičení bez ohľadu na to, či tam majú svoje miesto. Avšak bez logicky zdôvodneného a naplánovaného tréningového procesu by viedli jednotlivé tréningové jednotky k nesúvisiacim dejom a nekvalitnému tréningovému procesu. Musíme si uvedomiť, že až vtedy vzniká výkonnostne stúpajúce pôsobenie tréningového procesu a adekvátne sa rozvíja výkonnostná kapacita hráča, keď sú jednotlivé tréningové jednotky koncipované podľa platných tréningových princípov v priebehu viacerých rokov.

148


LITERATÚRAKačáni, L. Futbal. Hra – výkon – tréning. Bratislava, PAMIKO 1993, 110 s.

Kačáni, L. Priestorové dimenzie hry a herných činností. In: Profutbal, č. 1, SFZ a ÚFTS, 2003, s.25 – 29.

Peráček, P. Futbal. Riadenie – plánovanie – tréning. Bratislava, Peter Mačura – PEEM 2001, 215 s.

Peráček, P. Plánovanie tréningového procesu – cesta k úspechu. In: Profutbal, č. 3, SFZ a ÚFTS, 2003, s. 31 – 34.

ZUSAMMENFASSUNGAutor und zugleich der Co – Trainer der Jugendmannschaft „U 17“ des FK INTER Bratislava

erstellt einen realen Wochenplan der Trainingsbelastung, der zur optimalen Entwicklung und Kultivierung der individuellen und Gruppenleistung beiträgt. In aller Kürze erklärt der Autor die Spielauffassung dieser Mannschaft und beschreibt ausführlich den Inhalt von einer Trainingseinheit, in welcher der Spieltraining Hauptrolle spielt. Die Trainingseinheit ist gerichtet auf die Verbesserung der Mitarbeit von Spielern in der Angriffs- wie auch Verteidigungsphase des Spiels. Die ausgeführten Übungen stellen eine Fachsonde in die Spielvorbereitung dieses Teams vor.

[email protected].

149


Obr. 1. Týždenný mikrocyklus (obdobie: hlavné, charakter mikrocyklu: súťažný)

Deň I. fáza O, I, Z II. fáza O, I, Z

PO

športová príprava + škola

TJ 15,30 NP – 30’ vyhodnotenie MZ RC – 10’ KT: V – 20‘ (výklus) KC – 20’, RS – 40‘

120‘ 50%

5

UT

škola

TJ 15,30 RC – 15‘ KT: O – 10‘, R – 15‘ HN: HČJ – 10’ HT: HC – 20’, PH – 20’ KC – 10‘

100‘ 80%

6

ST

športová príprava + škola

TJ 15,30 RC – 10‘ HT: PC – 10‘, HC – 10‘, PH – 40‘ KC – 10‘

80‘ 80%

8

ŠT

škola

TJ 15,30 RC – 10‘ HN: HK – 30‘ HT: HC – 10‘, PH – 15‘ KC – 10‘

75‘ 70%

7

PI škola

TJ 15,30 NP – 15‘ RC – 10‘ HN: HS - 20‘, ŠSi – 20’ KC – 10‘

75‘ 60%

6

SO

11,00 zraz , Majstrovský zápas 12,30 NP – 45´ Rz – 30´ MZ – 80´

110´ 100%

10

voľno

NE voľno

voľno

VŠEOBECNÉ TRÉNINGOVÉ UKAZOVATELE ŠTÚ

KD 1 DZ 2 TJ 3 PZ 4 ČZ 5 RS 6a NP 7 HZ 8 KC 6 Rz 9a RC 9

PLÁN 7 6 5 1 80 40 90 395 60 30 55

SKUTOČN.

ŠPECIÁLNE TRÉNINGOVÉ UKAZOVATELE

KONDIČNÝ TRÉNING HERNÝ TRÉNING HERNÝ NÁCVIK

R 10 V 11 S 12 O 13 ∑ 14 PC 15 HC16 PH 17 VH 18 ∑ 19 HČJ20 HK21 HS 22 ∑ 23

∑

24

15 20 - 10 45 10 40 75 - 125 10 30 40 80 250

150


Obr. 2. Tréningová jednotka – streda

Družstvo: Mladší dorast „U 17“ Dátum: streda Čas: 15,30 Obdobie: hlavnéCieľ: TE – TA príprava, herný tréning zameraný na ÚHK s menením ťažiska hry Objem (min.): 80 min

Tréneri: Šuchančok, Záhorský Pomôcky: lopty, vesty, kužele Prostredie: tréning. ihrisko

Časť Obsah - popis Nákres Metodické poznámky

Obj

Úv

od.

RC „bago“ 6:2 na jeden dotyk

2 skupiny

F - skupinová 10‘

Prí

pr

av

ná

PC hráči v dvoch štvorcoch si prihrávajú prvým dotykom a na znamenie trénera dávajú dlhú prihrávku do druhého štvorca

2 štvorce 15x15m vzdialené 20m

V každom štvorci je po 8 hráčov

F – hromadná

MOF – PC

I – 60%

10‘

Hlavná HC „bago“ 6:2, po piatich prihrávkach vo

štvorci nasleduje dlhá prihrávka do druhého štvorca *

PH1 8:8, po 5 krátkych prihrávkach nasleduje dlhá prihrávka na opačnú stranu ihriska

PH2 8:8, ihrisko rozdelené na 4 zóny, po 5 krátkych prihrávkach nasleduje dlhá prihrávka cez 1 zónu

PH3 8:8, tie isté pravidlá ako PH2, ale pridáme 2 brankárov. Hráči smú zakončiť útok, ak min. 1x zmenia ťažisko hry ponad jednu vyznačenú zónu

2 štvorce 15x15m vzdialené 20m

Ihrisko 68x35m, na 3 dotyky

Ihrisko 68x35m, na 3 dotyky

½ ihriska, voľný počet dotykov

F – hromadná

MOF – HC

I – 60%

F – hromadná

MOF – PH

I – 80%

10’

10’

10’

20’

Záver

.Vyklusávanie, strečing F – hromadná 10‘

Poznámky: * brániaca dvojica nechá hráčov dlhú prihrávku spracovať, až potom aktívne odoberá loptu

151


DIAGNOSTICS OF THE HOCKEY PLAYER'S PREPARATION - THE REPORT WITH INVESTIGATIONS IN POLISH NATIONAL TEAMS*

Urszula Szmatlan-Gabrys1, Ozimek Mariusz2, Zbigniew Stajak3, Tomasz Gabrys1

1Academy of Physical Education In Warszaw, Poland2Academy of Physical Education in Krakow, Poland3Polish Associated Ice Hokey, Warsaw, Poland

The realization of training conditioned is an ability to quick gaining over of the energy and economic of its spending. The significant part of efforts undertaken by competitors of many disciplines of the sport possesses the high-speed character - forced and high-speed- endured. This are efforts, executed basing on the metabolism bearing anaerobic character and causing the contraction of the oxygenic debt about the dependent size from the duration of the effort. As researches showed, competitors representing of the discipline of the sport, considered high-speed-forced and high-speed-endured, in this foot- footballers , ice-hockey players and alpine skiers whom are characterized with large abilities to the production of the energy conditioned oxygenic, can evince also greater predispositions to the exercise of efforts about the maximum intensity. Oxygenic processes perform the greatest part in the term of the restitution of called out with exercises about the anaerobic character, accelerando the elimination from blood of the lactate as well as determine the indispensable factor in the process of the adaptation to training- weights in which observed is the cumulative training-effect. In the programming of the sports-training the fundamental meaning has a settlement of time slices of the work for efforts in which the prevailing part performs one from described higher trials metabolic. According to Wołkow and others [1995] exercise lasting 7-10 seconds assure the strong influence on the power and the capacity of anaerobic processes nonlacticacid tranformation, 30-60 seconds assure the strong influence on the power and the capacity of anaerobic processes lacticacid, 150-180 seconds stimulate the development of the anaerobic capacity lacticacid. To accept for the datum point the kind and the direction of metabolic transformations in the organism, resources and training- methods we divide on 4 categories [Płatonow 1986]:

1. weights executed in the area of oxygenic transformations;2. weights executed in the area of mixed transformations - oxygenic-anaerobic among which

we favour weights about the intensity subcritical (below the mark VO2max);3. weights realized in the sphere of anaerobic transformations lacticacid during which appears

the highest activity in reactions of the anaerobic metabolism;4. weights realized in the sphere of anaerobic transformations nonlacticacidwhose the

intensity answers to the level of the maximum power anaerobic.

The considerable technological progress in the construction of the measuring- equipment, lets on stimulating of the course of the sports-fight conditioned laboratory. Possible is the leadership of measurement of parameters characterizing the answer of the organism on the weight conditioned local. During preparations of the Polish representation of mountainous cyclists to Olympics in Athens, one fashioned the rout of the race conditioned laboratory- (Gabryś and others. the elaboration not-published 2004). Metabolic thresholds were marked so conditioned laboratory- as and conditioned natural to use the analyser of gas K4. The level of the preparation of competitors of the Polish Olympian representation of the judo, one rated during fights of directly previous the start

*The composition and research one financed from resources KBN the project AWF DS.53

152


in Games to register the energy- cost in the composition with the value technical-tactical of the duel (Gabryś 2004). At run skiers marking of metabolic thresholds conditioned is natural a basic act on all stages of the one year′s training-cycle (Gabryś and others 2004).

The improvement of the technology of the sports- training demands answers

on questions about:- the possibility of the monitoring of the course of the adaptation to the specific effort in the training

by means laboratory- methods;- the compatibility of parameters of training- appointive weights during efforts realized conditioned

local and laboratory;- the possibility to mark of the course of the sports- fight basing on appointed values conditioned

laboratory;- the variability of parameters of the weight in the dependence of conditions of the environment

which registered is the training height-hypoxia);On purpose undertaken research was the obtainment of the answer on every from above-

questions basing on (two) four series of research (managed) managed in the group (groups) of foot- footballers , ice-hockey players and alpine skiers.

First series of research: The diagnostics of the adaptation to the anaerobic effort in young hockey players at the time of preparation training cycle for World Championship. The objective of the present study was to assess the changes of anaerobic capacity level in hockey players, members of Polish National Team (18-year old or younger) during 7-month preparation period for World Championship in 2003 on the background of values registered in the group of hockey players and I-st Team of Poland.

MATERIAL AND METHODSThe study group included 26 hockey players, members of Polish National Team (18-year old

or younger) in ice hockey and at the same time students of SMS School in Sosnowiec. The assessment of anaerobic capacity with the use of the 30-s cycle ergometric test was carried out in September (after the completion of preparation training period and before the league play-offs), in December after the completion of the 1st part of league play-offs, in March before the 3-week period preparation immediately before the World Championship. The control group consisted of 24 hockey players, members of Polish Olympic Team, who were subjected to similar testing procedure in December, after the completion of the 1st part of league play-offs. The ergometric test was carried out according to the following protocol: the load was selected individually and it constituted 10% of the body weight, the test was preceded by a 5-min warm-up with the 30% load of that used during the test and with a revolution frequency of 60 rev./minute. After the warm-up and 3-min break each subject began the test with full load from the frequency of 100±16 rev./min (differently than in the Wingate protocol). The following parameters were recorded during the test: maximal power (Pmax), average power (Pav), total work performed (WTOT), time-to-reach Pmax (Tuz), Pmax holding time (Tut), power decline index (ID). The lactate concentration in the blood (LA) was established before the test, than in 4th and 8th minute after the completion of the test. The LA increment after the completion of test (∆LA) was established on the basis of recorded values. The LA value was calculated with the use of photometric method (LP 20 photometer, LKM 140 reagents, Dr Lange, Germany). The blood samples in amount of 10mml were collected from the pulp of a finger. The obtained results were subjected to statistical analysis. Mean value (x), standard deviation (SD), the range of results (min-max) and level of statistical relevancy were calculated with the t-Student test.

153


RESULTSThe values of the parameters recorded in the 1st Polish National Team (I-RP) in ice hockey

after the completion of the 1st competition period (December) were used as a reference point in analysis of dynamics of parameters recorded in 30-s test performed on cycle ergometer. The characteristic of mutual correlation expressed in percentage values is presented in fig. 1-3 (values recorded in 1st Polish National Team constituted 100% value).

In the group of goalkeepers, initially clear differences between both groups are seen as far as the level of Pmax holding time, time-to-reach Pmax, Pmax value and Wtot are concerned. The results of Pmax holding and power decline index recorded in junior players seem to be better when compared to senior players, though they differ unfavourably as far as time-to-reach Pmax, Pmax and Wtot are concerned. After the 1st competition period, observed differences concern only the level of Pmax holding (in favour of U-18 group) and time-to-reach Pmax (unfavourable for U-18 group). After the completion of the 2nd part of league play-offs, the type of differences between groups U-18 and I-RP did not change. Ergometric parameters reached similar level in both groups, whereas considerable difference in the LAmax and ∆LA level was noted, which was not observed in earlier stages of training cycle. On the basis of analysis of characteristic of parameters changes it may be stated that similar values of ergometric parameters obtained by goalkeepers from groups U-18 and I-RP required a considerable activation of energy reserves (glycogen). The work performed by young goalkeepers, though similar to that noted in the players of the 1st Polish National Team, was characterised by low level of effectiveness and high energetic cost.

The group of back players at the time of 1st test (September) differed considerably from the I–RP group as far as the level of all parameters was concerned. Pmax and Wtot differences were within the range of 11-14%. The highest differences reaching the level of 45-35% were recorded between the values of power decline index, time-to-reach Pmax, Pmax holding and LAmax and ∆LA. This should be pointed out that back players (U-18) reached Pmax sooner and values of their power decline were lower during the entire 30-s test. Back players (I-RP) were able to hold Pmax for longer period of time, reached higher level of that parameter and performed more work during the entire test. The presented analysis revealed that back players from U-18 group possessed lower level of speed-oriented preparation (Pmax and Pmax holding) than the back players from I-RP group in the mid time of competition period. Lower value of the time-to-reach Pmax resulted from lower values of power. This type of established structure of differences was to be expected in the analysed time period of preparation and when considering character of employed training means. After the 2nd test in December, structure of differences between parameters recorded in group U-18 and I-RP changed. The back players (U-18 group) were able to hold Pmax for longer period of time, but had higher time-to-reach values than back players from group I-RP. The values of Pmax and Wtot at this stage of preparation did not differ statistically in both groups. In consecutive periods of preparation, especially when intensification of competition loads occurred (league play-offs, Polish Junior Championship and games of national team), ergometric parameters continued to become similar as far as their value was concerned and the difference between Pmax level, Wtot and time-to-reach Pmax value continued to decrease. There was no difference between the remaining parameters.

The comparative analysis of ergometric parameters between groups of forward players (U-18 and I-RP) revealed a number of changes in the characteristic of differences in the course of 7-month training period (figure 3). After the completion of the specific preparation period by forward players (U-18), only the value of Pmax holding was convergent. The time-to-reach Pmax in group of forward players (U-18) was statistically longer (p≥0.001), whereas all remaining parameters were of

154


lower value. After the 1st competition period (December) statistically significant changes (p≥0.01) were noted between the values of LAmax and ∆LA. Higher range of anaerobic glycolysis activation was observed in forward players (I-RP) at relatively insignificant differences in the level of Pmax and Wtot. In the analysed period, forward players (U-18) improved their parameters of power and work and at the same time they improved their anaerobic metabolism (improved energetic effectiveness). After intensive, consecutive period of preparation (March), insignificant decrease of Pmax and Wtot, as well as increased activation of anaerobic glycolysis (expressed in similar values of LAmax and ∆LA in both groups) was observed. High loads and intensity resulted in decreased level of abilities for undertaking work of anaerobic type (U-18). Considerable increment of energetic cost of this type of work was noted. These changes decreased the effectiveness of glycolytic anaerobic work, which is expressed in the Wtot decline.

CONCLUSIONS1. On the basis of analysis of changes observed in parameters values of 30-s test performed on

cycle ergometer, a considerable increment of energetic cost of performed work before the direct preparation period for World Championship was noted. The obtained increment of power and total work performed was not adequate to the energetic cost. Therefore it may be hypothesised that excessive physical effort related to frequent participation of young players in hockey games may result in unfavourable changes as far as their adaptation to work of anaerobic character is concerned.

2. The comparative analysis of anaerobic capacity level alternations in young hockey players, members of Polish National Team in the course of 7-month preparation period for World Championship in 2003 revealed the following:• Considerable increment of parameters of power and work observed after the 1st

competition period (September-December) in relation to the ones recorded after the period of specific preparation.

• Increment of Pmax and Wtot values within September-December period accompanies the increment of effectiveness of the leading metabolic source (anaerobic glycolysis) for this type of work – decline in LA increment with accompanying increment of the level of ergometric parameters.

• Intensification of competition period (games) resulting in lower effectiveness of anaerobic metabolism and stabilisation of ergometric parameters accompanied by increased energetic cost ( LAmax and ∆LA increment with constant values of Pmax and Wtot).

3. The employment of a single 30-s exercise test performed on cycle ergometer for the purpose of anaerobic endurance assessment is limited. This test however may be used in diagnostics of effectiveness of anaerobic processes. Decreased concentration of lactate in blood in consecutive periods of training process with maintenance of stable values of power and total work performed would indicate improved effectiveness of performed work. The opposite situation indicates unfavourable changes in this sphere. In the studied group of hockey players, members of Polish National Team (U-18) both of the above occurred. The early recognition of unfavourable direction of metabolic adaptation remodelling, which occurs in response to accumulating training and competition loads, allows for a necessary correction of this training process. For this purpose, the employment of the 30-s cycle ergometric test is fully justified.

155


A

Measurement I(Goalkepers)

Tuz

Tut

Pav

W TOT

PmaxLAmax

dLA

ID

0

50

100

150

B

Measurement II(Goalkepers)

ID

dLA

LAmax Pmax

W TOT

Pav

Tut

Tuz

0

50

100

150

C

Measurement III(Goalkepers)

Tuz

Tut

Pav

W TOT

PmaxLAmax

dLA

ID

0

50

100

150

I.R.P

R-U-18

Fig. 1The characteristic of mutual correlation expressed in percentage values U-18 vs. I RP (goalkepers)

156


A

Measurement I(Back players)

ID

dLA

LAmax Pmax

W TOT

Pav

Tut

Tuz

0

50

100

150

B

Measurement II(Back players)

Tuz

Tut

Pav

W TOT

PmaxLAmax

dLA

ID

0

50

100

150 I.R.P

R-U-18

C

Measurement III(Back players)

ID

dLA

LAmax Pmax

W TOT

Pav

Tut

Tuz

0

50

100

150

Fig.2 The characteristic of mutual correlation expressed in percentage values U-18 vs. I RP (back players).

157


A

Measurement I(Forwards)

Tuz

Tut

Pav

W TOT

PmaxLAmax

d LA

ID

0

50

100

150

B

Measurement II(Forwards)

Tuz

Tut

Pav

W TOT

PmaxLAmax

dLA

ID

0

50

100

150

I.R.P

R-U-18

C

Measurement III(Forwards)

Tuz

Tut

Pav

W TOT

PmaxLAmax

dLA

ID

0

50

100

150

Fig.3The characteristic of mutual correlation expressed in percentage values U-18 vs. I RP (forwards

158


II THE SERIES OF RESEARCH

THE INDIVIDUAL MARK OF THE INTENSITY OF GAME EFFORT IN THE ICE HOCKEY.

On purpose undertaken research was an individual mark of the intensity of game effort in the ice hockey, managed basing on assigning of the frequency of contractions of the heart to values of the waste of oxygen.

MATERIAL AND METHODS OF RESEARCHTo research one subjected putted 10 hockey players from the First representation of Poland.

Research managed during the official game interstate, previous the participation of the team in World Championships. The group of examined hockey players, one surrendered before the game to the mark of the oxygenic efficiency. One used with the progressive test on cycloergometer Monark 824 E, with the increasing weight every 3 minutes. The effort was begun from the weight of 1W/of the kg of the mass of the body. The increase of the weight carries amounts 0.5W/the kg of the mass of the body. The effort executed is with the constant a frequency 60 movements/min. One registered wastes of oxygen (VO2), the frequency of contractions of the heart (HR Basing on Borg′s work [1982] one marked zones of the intensity of the effort answering to sizes of the waste of oxygen. For 100% one accepted the value VO2max, to instead following zones answer values properly lower. One marked five zones of the intensity of the effort:

VHI - the zone of the effort about the intensity of very high - 86-100% VO2max;HI - the zone of the effort about the high intensity - 76-85% VO2max;To MI - the zone of the effort about the average intensity - 51-75% VO2max;LI - the zone of the effort about the low intensity - 31-50% VO2max;THE ARE - the zone of the intensity characterizing with the active regeneration - 15-30% VO2max;SR - the zone of the rest - d14 VO2max;

A following stage was assigning to each zones VO2, the value answering them frequencies of contractions of the heart (HR). So one obtained sections of the value of the frequency of contractions of the heart for every competitor severally in every zone of the intensity. One accepted behind Volkov [1990] that the influence of the impulse on functions of the organism, in this also the metabolism, did not end in the moment of the first-hand activity of the impulse, but holds on after his end, to the moment of the return of the function of the organism to state equilibriums.

Simultaneously basing on Valkov's research [1990] one accepted in the delimitation of zones of temporary serfs the analysis the rule that the most strong effect influence of the impulse, embraced first 3 minutes after the effort, when follows „the repayment” of the quick fraction of the oxygenic debt. To the analysis one chose these competitors at whom during the all game between following participations at stake the pause was not longer than 3 minutes, and accepted values to the analysis, one registered also by 3 minutes after the end of the last effort.

RESULTS OF RESEARCHOn fig.1 one introduced the characterization of the structure of the intensity of the

participation at stake during First tierce of the game of the all observed group of hockey players. The participation of intensities low and regeneratory is during vestigial game. In consideration of

159


that each participations at stake divide about 2-3 minutes of the pause, one can ascertain that at the considerable engagement at stake (the high intensity of the effort), 48% in the section 86-100 % VO2max, the restitution takes place very slowly, and consequently competitors between following entries to the game did not go down to the regeneratory intensity , and stayed in the range of the intensity high or average.

Fig. 1. The structure of the intensity of the effort expressed with the percentage of the time in every from emitted zones of the intensity in First the tierce of the game at the investigated group of ice-hockey players.

On fig. 2 one represented the characterization of the structure of the average intensity of game effort during II tierces of observed group of hockey players. In this part of the game adverts the growing participation of the intensity to MI and decrescent VHI.

0,00 10,00 20,00 30,00 40,00 50,00

SR

AR

LI

MI

HI

VHI

The structure of the intensity [%]

Fig.2. The structure of the intensity of the effort expressed with the percentage of the time in every from emitted zones of the intensity into II tierces of the game at the investigated group of ice-hockey players.

160

0,00 10,00 20,00 30,00 40,00 50,00 60,00

SR

AR

LI

MI

HIVHI



On fig.3 one introduced the characterization of the structure of the intensity of the participation at stake during III tierces of the game of the all observed group of hockey players. To further, and to noticed already during II tierces to the growing participation of the intensity to MI, accompanies also the height of the intensity in the range to MI and the further abaissement of the effort realized in the zone VHI.

0,00 10,00 20,00 30,00 40,00 50,00

SR

AR

LI

MI

HI

VHI


Fig. 3. The structure of the intensity of the effort expressed with the percentage of the time in every from emitted zones of the intensity into III tierces of the game at the investigated group of ice-hockey player.

On fig. 4 introduced the summary characterization of the structure of the time in the all game of answering to each zones of the intensity. Very clearly appears the superiority of the work in the zone VHI in the first part of the meeting which grows smaller along with elapsing sometimes, instead increases the participation of the intensity classified to the group to MI and LI.

SR AR LI MI HI VHI I period match

III period match 0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

I period match II period match III period match

Fig. 4. The structure of the intensity of the effort expressed with the percentage of the time in every from dealt out zones of the intensity in following tierces of the game.

161


To seek answers on the question for relationships level the oxygenic efficiency with the possibility of the leadership of the effort about the high intensity and with the speed of the restitution between following participations at stake, one executed the correlational analysis , the boundary strip sometimes wherein competitors realized the effort in each zones of the intensity, and with the individual level VO2max. One supposed that as far as itself game effort is based first of all on anaerobic energy- (ATP, PCr, the glycogen) sources insomuch the restitution and the speed of the restoration mentioned sources will be greatly determined to efficiencies of the oxygenic metabolism. Results of the correlation analysis one represented on pict.5.

SR AR LI MI HI VHI I periopd

III period -0,8

-0,6

-0,4

-0,2

0

0,2

0,4

0,6

I period II period III period Full match

Fig. 5. The characterization of the dependence (values of coefficients of correlation) of the boundary strip sometimes wherein hockey players realized game effort in each zones of the intensity, and with the individual level VO2max. (p<0.05, r=0.659).

The value analysis of coefficients of correlation showed the compact negative relationship between sometimes the effort about the intensity VHI in First tierce of the game and with the level VO2max. Between remaining parameters essential statistically relationships one did not bring to light.

CONCLUSIONS1. Analysed group of ice-hockey players, determining two formations of the representation of

Poland in the ice hockey was characterized with the low of the oxygenic efficiency. Values in the section 48-56 the ml/kg/minutes, considerably run away from reference values for competitors high-level of sports- in this discipline of the sport (Gabryś T. and others, 2005) Because introduced method quantifies occurrent weights during the game on the ground values VO2max, to credit values HR to proportional sizes of the maximum oxygenic ceiling , consequently in the case of the he mark of competitors about low horizontal efficiencies of oxygenic, one can expect disturbances, especially in the area of values credited to high intensities of the effort. The part of the work classified as very intensive (VHI) was probably realized from { the area of high(HI) intensities and the ascriptitious work to the intensity of this area in the range of average(to MI) intensities .

2. To analyse the structure of game intensity, one ascertained the progressive shift between

162


First and II and II and III with the tierce of the volume realized in the zone VHI to the zone HI, and from the zone HI to MI. Into III tierces observed is the heavy increase of the intensity in the zone LI which in the tierce First and II appears vestigially. One can advance the hypothesis that in in due measure the period of time the intensity of the effort in the examined group grows smaller, what with the reason can be the low efficiency of the restitution, the ability to the restoration of basic energy-(ATP-PCr and the glycogen) sources which conditions the high efficiency of the oxygenic metabolism , joining under of rest- pauses.

3. The absolute barrack of the dependence between the boundary strip sometimes wherein hockey players realized game effort in each zones of the intensity, and with the individual level VO2max, points, that at oxygenic efficiency up to the mark with registered in the examined group there is no significant influence on the level of the intensity of game effort. Values running away about reference VO2max about 25-30% are too low, so that they be able to determine the real activity of the hockey player during the game.

4. Proposed method of the individualisation of the estimation of the intensity of the effort game, leaning on individual values of the waste of oxygen and assigned to them values of the frequency of contractions of the heart, lets on the distinct differentiation of so themselves competitors of one team as and the estimation of changes of following intensities in the course of each parties of the hockey match. Further research should concentrate on the wider analysis given measuring- and research of comparative groups of competitors about the different level of the oxygenic efficiency , for the purpose of estimations of the influence of this parameter on the structure of levels of the intensity of characterizing ice-hockey players.

LITERATURESmith P., Wenger H., Quinney H., Sexsmith J., Steadward R. Physiological profiles of the Canadian Olympic Team (1980). Can. J. Appl. Sci., 1982, Vol.7, No.2: 142-146.

Schickhofer P., Hamar D. Changes in strength and anaerobic capacity during preparatory and competition period in ice hockey players. (w:) Movement and Health. Palacky University in Olomouc.: 1999, 460-464.

Watson R., Sargaent T. Laboratory and on-ice test comparisons of anaerobic power of ice hockey players. Can. J. Appl. Sport Sci. 1986, Vol.11, No.4, :218-224.

Green H., Huston M. Effects of a season of ice hockey energy capacities and associated functions. Med. Sci. Sports. , 1975, Vol.7, No.4: 299-303.

Borg G. Physiological basis of physical exertion. Med. sci. Sports. Med. , 1982, V. 14 :377.

Gabryś T., Rutkowski T. Hokej na lodzie. COS, Warszawa, 2002.

Gabryś T., Gorner K., Szmatlan-Gabrtyś U., Ozimek M. Zmeny funkcnej aerobnej zdatnosti hokeistov vo veku 15-20 rokov na roznom stupni sportovej urovne. (w) Load optimation in physical and sport education, STU Bratislava : 2005, 83-89

Heller J. Aerobi and anaerobic tests with icehockey players. Hokejovy trener, 2004, No. 3 :10-16.

Volkov N. Bioenergeticzeskije kryterii fiziczeskich nagruzok. Moskwa, GCOLIFK, 1990.

[email protected]

163


POROVNÁNÍ HLADINY LAKTÁTU U HRÁČŮ LEDNÍHO HOKEJE V ZÁVISLOSTI NA ZPŮSOBU STŘÍDÁNÍ HRÁČŮ

Radek VOBR, Tomáš MariškaKatedra tělesné výchovy a sportu, Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice, Česká republika

SOUHRNTepová frekvence a měření hladiny laktátu patří k základním metodám kontroly tréninkového

procesu. Cílem našeho projektu je zmapovat rozdíl v zatížení hráčů během utkání při využívání tří a čtyř kompletních pětic. Výzkum byl prováděn v rámci přípravy juniorského družstva HC České Budějovice, kde byly sledovány základní charakteristiky zápasového zatížení (záznam tepové frekvence a měření laktátu). Naším dalším výzkumným cílem je zjistit účinnost vybraných forem regeneračních metod.

Klíčová slova: laktát, tepová frekvence, lední hokej, regenerace

ÚVODV oblasti vrcholového sportu a sportovní přípravy dětí a mládeže jsou velmi často

diskutovány otázky přetížení a přetrénování. Jinými slovy jaký je optimální stupeň zatížení, který bude ještě pro sportovce snesitelný a povede ke zvyšování trénovanosti. Najít tento kompromis je vzhledem k velké variabilitě tréninkových metod velmi složitý proces. Pokud se týká přetížení uvádí Bompa (1990) celkem šest faktorů, které se v jednotlivých sportech podílejí na ukončení či snížení výkonnosti v důsledku přetížení. Jedná se o neurální faktory, vyčerpání ATP-CP, zakyselení organismu, vyčerpání zásob glykogenu, vyčerpání krevní glukózy a hypertermii. U sportu, který nás v naší práci zajímá, tedy u ledního hokeje se jedná o vyčerpání ATP-CP systému a výrazné zakyselení organismu. Proto je nutné ve sportovních hrách obecně rozvíjet kondiční schopnosti hráčů, protože ty se velkou měrou podílejí na tvorbě a stabilizaci herního výkonu. (Baláž a Korček, 2004).

Přetrénování je na rozdíl od jednorázového přetížení organismu záležitost dlouhodobá. Hlavním důvodem přetrénování je špatné načasování tréninkových jednotek. Jde o to, že další tréninková jednotka je zařazena příliš brzy ve fázi, kdy ještě nedošlo k dosažení původních fyziologických hodnot, natož jejich navýšení. Tento jev může mít několik možných příčin. Příčiny můžeme najít v opakovaném přetížení v rámci tréninku, nedostatečném odpočinku, vyšší zátěži než je organismus schopen snést, opomenutí postupného zvyšování zatížení např. po nemoci či zranění, nebo při zařazení příliš vysokého objemu velmi intenzivních tréninkových podnětů. Dalšími vnějšími příčinami mohou být špatný životní styl sportovce (kouření, alkohol, nedostatek spánku, špatná dieta, atd.), sociální problémy (frustrace, profesionální zklamání, hádky, excesivní emocionální aktivity, atd.) a zdravotní obtíže (nemoci, nevolnosti, bolesti žaludku) (Harre, 1985). Přetrénování proto někteří autoři definují jako akumulaci tréninkového a mimo tréninkového stresu, která se projeví dlouhodobým snížením výkonnostní kapacity organismu (Kreider a kol., 1997).

Proto je nejvýše důležité systematicky sledovat velikost tréninkového a zápasového zatížení, které při nedostatečném využívání vhodných regeneračních metod může vést k přetrénování organismu. Vzhledem k typu regeneračních metod uvádí Bielik (2004), že aktivní odpočinek na bicyklovém ergometru byl účinnější než stejně dlouhá sportovní masáž.

164


METODYVýzkumný soubor

V rámci dlouhodobé spolupráce má naše pracoviště velmi dobré kontakty s hokejovým klubem HC České Budějovice. Právě spolupráce s trenéry juniorských družstev umožní změřit všechna dostupná data během přípravného a závodního období v následujících třech sezónách. Výzkumný soubor tedy budou tvořit hráči dorosteneckých družstev HC České Budějovice (n = 23). Věk probandů se u juniorských družstev mezi 15 a 17 lety.

Kovariační proměnnéZ důvodu dosažení co možná nejpřesnějších výsledků je vždy vhodné využít triangulace

metod. Proto jsme kromě zjišťování hladiny laktátu velmi přesně zaznamenávali i hodnoty srdeční frekvence během utkání a následně i v rychlé fázi regenerace. Pokud by hráč nešel do některého z utkání tzv. naplno, byl výchozí stav sledovaných proměnných (zejména hladina kyseliny mléčné) nižší než v ostatních utkáních. Proto je nutné kontrolovat proměnné charakterizující intenzitu zatížení (respektive délku pobytu hráče v jednotlivých zónách intenzity). Zatížení v utkání bude hodnoceno na základě rozborů záznamů srdeční frekvence (záznamy ze sportesterů) a výchozí hladiny laktátu zjištěné ihned po skončení utkání.

VÝSLEDKYNa začátku musíme poznamenat, že se jedná prozatím pouze o parciální výsledky, které jsme

pořídili v rámci našeho předvýzkumu a vzhledem k nízkému počtu dosud naměřených probandů není prozatím možné provést kompletní statistické vyhodnocení. Doufáme, že se nám v blízké budoucnosti podaří získat grant, který by umožnil prozkoumat tuto oblast podrobněji a samozřejmě i přesněji. Postup při zjišťování všech hodnot je patrný z následujícího obrázku. Na záznamu ze sportesteru je patrné rozbruslení, doba utkání a následný průběh vyklusání a protažení. Ve spodní části pak bylo pomocí mezičasů přesně zaznamenán také čas odběru laktátu.

Obr.1 Názorný postup při zjišťování hodnot hladiny laktátu po utkání (1 - odběr ihned po utkání, 2 - odběr po 2 hodinách od skončení utkání)

200 200

180 180

160 160

140 140

120 120

100 100

80 80

60 60

40 40

20 20

00:0 0:0 0 1:00:00 2:00:00 3:00:00 4:00:00

tepy /m in tepy /m in

asČ

Osob a

Záz n am

Druh ak t iv i ty

Poz n ám ka

Datum

asČTrv ání

Výb rě

TF pr m rů ěTF m ax

L im ity 1

L im ity 2

J an Bíz a

05082401

B hěHC B - HC J ih lav a (po z ápas e v y k lus ání+protaž ení)Č

16:29 :45

24.8.200 5

4:21:05.0

0 :00:00 - 4 :21 :05 (4 :2 1 :0 5 .0 )

109 te py /m in

185 te py /m in

80 - 160

80 - 160

1 2 3109 tepy /m in

Ak tuá l n í h od n o ty :as : 0 :0 0:00 Č

TF: 1 3 0 te py /m in 165

rozbruslení

vyklusání

protažení

utkání HC ČB - HC JIhlava(24.8.2005)


Vliv zatížení různého typu (hra na tři nebo čtyři pětice) jsme zjišťovali během přípravného i hlavního období. Při každém způsobu hry jsme měřili celkem 4 probandy. Každý z probandů byl podroben zkoumání ve dvou utkáních. Po jednom byla zařazena regenerace a po druhém nikoliv. Následně byl zjišťován také pokles hladiny laktátu v periferní krvi.

Z naměřených výsledků je patrné, že při hře na čtyři pětice dosahovali všichni hráči hladiny laktátu po zápasovém zatížení okolo 7 mmol. Původně jsme předpokládali podstatně vyšší hodnoty. Dosažení hodnot pouze okolo 7 mmol laktátu bylo zřejmě způsobeno střídáním na 4 kompletní pětice během utkání a také velmi dobrou trénovaností hráčů těsně po zakončení letní přípravy.

Tab 1. Přehled výsledků jednotlivých hráčů (hráno na 4. pětky)

JménoPo zápase žádná regenerace Po zápase vyklusání +

protažení

1. měření 2. měření Výsledek 1. měření

2. měření Výsledek

J.F. 7,1 3,9 -3,2 6,4 2,5 -3,9J.B. 6,9 3,5 -3,4 7,1 2,9 -4,2M.H. 6,8 3,3 -3,5 6,1 1,8 -4,3J.H. 7,6 5,1 -2,5 7,9 5,2 -2,7Průměr 7,10 3,95 -3,15 6,88 3,10 -3,78Sm. odch. 0,31 0,70 0,39 0,69 1,27 0,64

Při hře na tři kompletní pětice jsme očekávali vyšší hladiny laktátu. Tento předpoklad se potvrdil. Došlo k navýšení zhruba o 1,5-2 mmol LA avšak hráči zůstali stále ještě pod magickou hranicí 10 mmol LA/l krve, při jejímž překročení dochází k výraznějším poruchám nervosvalové koordinace. Z výsledků je však zřejmé, že při střídání na dvě pětice například v závěru utkání již u většiny hráčů dojde k jejímu překročení.

Tab 2. Přehled výsledků jednotlivých hráčů (hráno na 3. pětky)

Jméno Po zápase žádná regenerace Po zápase vyklusání + protažení

1. měření 2. měření Výsledek 1. měření 2. měření VýsledekJ.R. 10,7 6,1 -4,6 9,7 3,8 -5,9R.Č. 9,1 3,9 -5,2 8,7 2,4 -6,3R.V. 8 3,7 -4,3 7,5 1,7 -5,8L.K. 7,9 3,2 -4,7 7,6 1,6 -6Průměr 8,93 4,23 -4,70 8,38 2,38 -6,00Sm. odch. 1,13 1,11 0,32 0,90 0,88 0,19

Z tabulek je navíc patrné, že u všech hráčů dochází k rychlejšímu poklesu hodnot hladiny laktátu pokud využijí po utkání pozápasovou regeneraci. To potvrzují i zvýrazněné průměry poklesu hladiny laktátu.

166


ZÁVĚRZ naměřených výsledků je patrný rozdíl v hodnotách hladiny laktátu při hře na tři respektive čtyři formace. Rozdíly jsou poměrně zřetelné, avšak pro jejich ověření bude nutné provést mnohem více odběrů. Je tedy zřejmé, že střídáním většího počtu hráčů dojde k mírnému snížení hladiny laktátu. Proto je třeba v praxi volit tuto variantu co možná nejméně a spíše pouze v závěru utkání. V těchto případech je nutné počítat s delší dobou regenerace a proto po takovýchto těžkých utkání je velmi vhodné zařadit pozápasovou regenerační jednotku. Z tabulek je patrné, že u všech hráčů došlo k výraznějšímu poklesu hladiny laktátu při použití pozápasové regenerace. Zatímco bez použití regenerace klesly hodnoty o 3,15 respektive 4,7 mmol, tak při použití byl pokles výrazně větší, a to o 3,78 respektive 6 mmol. Proto se jeví pozápasová regenerace jako velmi potřebná užitečná zvláště při kumulaci zápasového zatížení například během turnajů či vložených utkání.

LITERATURABaláž, J., Korček, V. Herná kondícia hráčov vo fotbale. In Korček, V. a kol. Bio-psycho-sociálne aspekty tělesnem a športovej výchovy na univerzitách (zborník referátov z vedeckého seminára). Bratislava, STU, 2004.

Beránek, J. Teorie o výchově mladých hokejistů a skutečnost v oddílech. Praha, FTVS UK – trenérská práce, 2005.

Bielik, V. Porovnanieúčinkov aktívneho odpočinku a športovej masáže na elimináciu laktátu v krvi. In Korček, V. a kol. Bio-psycho-sociálne aspekty tělesnem a športovej výchovy na univerzitách (zborník referátov z vedeckého seminára). Bratislava, STU, 2004.

Bompa, T.O. Theory and methology of training. Iowa, Kendall / Hunt publishing, 1990.

Harre, D. a kol. Trainingslehre. Berlin, Sportverlag, 1985.

Kreider, R.B., Fry, A.C., O´Toole, M.L. Overtraining in sport. Champaign, Human Kinetics, 1997.

Vobr, R. Comparision Study betwen Czech (HC české Budějovice) and Norway (MS Oslo) Ice-hockey Training at Children. In Sborník z celostátní studentské vědecké konference s mezinárodní účastí v oboru kinantropologie. Univerzita Palackého, Olomouc, 2000.

Wilmore, J.H., & Costill, D.L. Physiology of Sport and Exercise. Champain: Human Kinetics, 1999.

SUMMARYVariability of blood lactate at ice hockey players depending on type of changing

Measuring of hearth rate and blood lactate behave to the most useful methods by coaching. During preparation at young Ice hockey team of České Budějovice has been monitoring those two basic characteristics during matches. Data has been taken during matches with changing three lines and during matches with four lines changing. Afterwards during slack has been used some regeneration methods, and has been find out their effect on quickness and quality of recovery phases.

Key words: Blood Lactate, Hearth Rate, Ice Hockey, Regeneration

KONTAKT [email protected]

167


SPECIALIZOVANÝ SOFTWARE PRO EVIDENCI A ANALÝZU TRÉNINKU LEDNÍHO HOKEJE

Jiří Suchý, Josef DovalilUK FTVS, Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky sportu

ABSTRAKTPříspěvek se zabývá problematikou vyhodnocování ukazatelů tréninkového zatížení v ledním

hokeji za využití specializovaného software. Ukazuje možnosti jeho využití pro následnou jednodušší manipulaci při vyhodnocování a plánování tréninkového procesu.

Klíčová slova: sportovní trénink, lední hokej, evidence, analýza, vyhodnocení, počítačové zpracování.

ÚVODVhodná evidence tréninku (jeho obsahu, zatížení, atd.) je jednou z nedílných součástí řízení

tréninkového procesu (plánování, evidence, kontrola trénovanosti, vyhodnocování). Umožňuje průběžnou analýzu tréninku, hodnocení jeho efektu; operativní změny u plánování. Volba určitých parametrů evidence, dokonalé zpracování dat o tréninku a jejich využití není zdaleka vyřešeno a setkává se s řadou problémů. V jednotlivých specializacích bylo v tomto směru dosaženo různého pokroku, v řadě případů ne zcela dostatečného. Použití výpočetní techniky k evidenci a analýze tréninku může vést k jejímu výraznému usnadnění a využití většího komplexu dat a informací, protože odbourává nutnost mechanického sčítání dat.

Obecně je plánování, evidence a analýza tréninkového zatížení u kolektivních sportů poměrně komplikovanou otázkou, především s ohledem na rozdílné úlohy členů týmu, jejich individuální nasazení, střídání, atd. Následné zpracování a využití dat získaných z tréninkového a soutěžního zatížení u ledního hokeje se opakovaně střetává s celou řadou teoreticko-, technicko-, praktických- překážek. Základní princip, ze kterého je nutné také při evidenci tréninku ledního hokeje vycházet uvádí schéma č. 1.

Většina doposud publikovaných expertních systémů (využívajících výpočetní techniky) určených k analýze tréninku ledního hokeje se zaměřuje především na analýzu hry (www.bluelinesoftware.com, www.tqsports.com, www.teamanizer.com). Samotná problematika evidence tréninkového zatížení je podle našeho názoru u kolektivních sportů řešena s ohledem na její význam prozatím nedostatečně .

Příspěvek se pokouší přinést některé další - nové poznatky do oblasti (počítačového) zpracování evidence tréninku ledního hokeje (Bukač - Dovalil, 1990; Bukač a kol, 1985). Prezentovaný specializovaný software byl zpracován v rámci disertační práce (Suchý, Dovalil, 2004), která navázala na dříve publikované písemné tréninkové deníky (Bukač, Dovalil, 1990; Suchý, 2003).

168

Schéma 1.: vztahový systém klasifikace tréninkových cvičení jako

adaptačních podnětů

intenzita

CVIČENÍ

míra

spec

ifičn

osti

http://www.teamanizer.com/

http://www.tqsports.com/

http://www.bluelinesoftware.com/default.html


HLAVNÍ ČÁSTZpracování počítačového programu vyžadovalo klasifikaci tréninkových cvičení jako

adaptačních podnětů. Intenzitu zatížení jsme se rozhodli posuzovat ve čtyřech pásmech, vztažených k energetickému krytí: I. anaerobně – alaktátovou (CP), II. anaerobně – laktátovou (LA), III. intenzitu aerobně prahovou (aerobně-anaerobní, ANP), IV. aerobní (O2).

Mírou specifičnosti chápeme podobnost - odlišnost daného cvičení ve vztahu k pohybovému obsahu závodního provedení. Míru specifičnosti tréninku ledního hokeje vyjadřuje tab. 1.

Tab. 1.: rozdělení ne/specifického zatížení v ledním hokejitrénink na ledě trénink mimo led

herní trénink nácvik kondiční tréninktréninková

hra

herní

cvičení

nácvik kondiční trénink

na ledě

silový

trénink

mimo led

kondiční trénink

mimo led

HR H.cv. NA KL SI KML

HR - hra, H.cv. - herní cvičení, NA - nácvik, KL - kondiční trénink na ledě, SI - silový trénink, KML - kondiční trénink

mimo led.

Kondiční trénink: primárně zdůrazňuje stimulaci pohybových schopností, záměrně aktivizuje energetické systémy, dávkuje cvičení (sleduje dobu, intenzitu, atd.), zahrnuje činnosti specifické (na ledě) a nespecifické (mimo led).

Nácvik primárně zdůrazňuje způsob provedení, energetická dimenze je sekundární, zaměřen je specificky (herní cvičení, hra, spec. cvičení).

Herní trénink preferuje jednotu technicko - taktické a kondiční stránky specifických činností (hra, herní cvičení), zdokonalení herních dovedností, sleduje kromě způsobu provedení dobu cvičení, intenzitu, počty opakování, způsob a interval odpočinku. Vstup do programu je zajištěn prostřednictvím vstupních formulářů pro evidenci tréninku.

Pro snadnou orientaci a porovnání je ke každé tréninkové jednotce, variantně zvolenému časovému období, automaticky generována poměrná procentuální doba trvání jednotlivých specifických i nespecifických ukazatelů.

Počítačový program je rozdělen do následujících vzájemně navazujících subsystémů:

1. plánování, evidence, vyhodnocování, osobní údaje, kontrola trénovanosti,

2. nastavení, nápověda.

Výše uvedené postupné uspořádání subsystémů programu není náhodné. Prvním krokem k systematického řízení tréninkového procesu je plánování. Základní princip každé evidence spočívá v záznamu dat, proto na plánování navazuje evidence údajů o absolvovaném tréninkovém zatížení.

Všechny údaje vložené do databáze je možné dále zpracovávat a analyzovat, včetně porovnání plánu a skutečnosti. Výstupy jsou možné jak tabulkové, tak grafické (využívají se např. tyto typy grafů: sloupcové, koláčové, spojnicové).

Program také nabízí evidenci vybraných speciálních testových baterií a také jejich individuální tvorbu, dále doplňující slovní popis tréninku v prostoru „poznámky“.

Průběh zápasů je možné charakterizovat samostatně, k základní identifikaci intenzity zatížení

169


jsou využity totožné tabulky jako pro záznam tréninkového procesu.

V rámci komplexního pojetí záznamu tréninku je nutné zaznamenávat také obecné tréninkové ukazatele. Na základě praktických zkušeností a studia literatury jsme se rozhodli evidovat čtyři intenzity zatížení pro „ostatní“ (doplňkové) disciplíny (doba trvání). Program také nabízí evidenci těchto doplňkových údajů:

• regenerace (doba trvání),

• počet dní: volna – tréninku – nemoci,

• obecné baterie testů,

• personální, kontaktní údaje,

• základní antropomotorické údaje,

• subjektivní hodnocení tréninku na stupnici od 1 do 5 (školní škála).

K vyhodnocování zatížení slouží průvodce zobrazením, který je rozdělen do tří základních skupin: prohlížení vstupů, porovnání plán/skutečnost, grafické znázornění. Prohlížet je možné konkrétní tréninkové jednotky, dny, mikro/mezocykly (jejichž délku je možné volit flexibilně) a roční tréninkové cykly. Menu nastavení umožňuje personalizaci prostředí programu, přidělení (úrovně) přístupových práv jednotlivým uživatelům programu. Nápověda obsahuje stručný popis jednotlivých funkcí software.

Obr. 2.: příklad vyhodnocení tréninkového zatížení po mikrocyklech

170


DISKUSEPřínosy programu vidíme především ve zjednodušení samotného průběhu evidence obecných

a speciálních ukazatelů popisujících trénink ledního hokeje, dále v opuštění nutnosti mechanického záznamu a následného sčítání dat. Údaje uložené v databázi je možné kdykoliv podrobit zpětné analýze a případně využit jako vstupní data pro plánování tréninkového procesu.

Způsob záznamu jednotlivých tréninkových jednotek umožňuje flexibilní vytváření délky mikrocyklů a následné náhledy na jejich strukturu. Věříme, že program nalezne uplatnění v praktické analýze tréninkového zatížení u vybraných hokejových týmů, především mládežnických kategorií.

Popsaný specializovaný software je poměrně snadné modifikovat také pro další kolektivní sporty, jejichž evidence vychází z principů ověřených při počítačové evidence ledního hokeje.

ZÁVĚRProvedená analýza stavu aktuálních poznatků v oblasti řízení tréninkového procesu ledního

hokeje ukázala, že k problematice evidence tréninkového procesu za využití výpočetní techniky není publikováno mnoho prací. Písemných forem tréninkových deníků byla naopak vydána celá řada, ale s různou mírou možností přesnější evidence tréninku. Na základě rozboru specifických požadavků jsme vytvořili a zdůvodnili výběr tréninkových ukazatelů a údajů vhodných k jejich kvalitní evidenci. Teoreticky zdůvodněné ukazatele tréninku jsme následně zpracovali do systému evidence umožňujícího počítačové zpracování dat. Tento systém byl využit k navržení a zpracování software určeného ke evidenci tréninku ledního hokeje. Software umožňuje s vloženými údaji operativně pracovat. Program značně usnadňuje zpracování vložených údajů pro potřeby stavby sportovního tréninku (podle cyklů) v ledním hokeji.

Specializovaný software je volně přístupný na: www.jirisuchy.cz /zajímavé odkazy/.

LITERATURABUKAČ, L., DOVALIL, J. Lední hokej. Praha : Olympia, 1990.

BUKAČ, L., NEVESELÝ, S., DOVALIL, J. Příprava a účast reprezentačního mužstva ČSSR A v ledním hokeji na MSE 1985. Praha : Výbor SLH hokeje ÚV ČSTV, 1985.

DOVALIL, J. aj. Výkon a trénink ve sportu. Praha : Olympia, 2005.

SUCHÝ, J. Počítačová evidence, zpracování a analýza tréninkového zatížení pro potřeby řízení sportovního tréninku (na příkladu ledního hokeje a vytrvalostních vícebojů. Praha : UK FTVS, 2004. (disertační práce zpracovaná pod vedením Doc. PhDr. Josefa Dovalila, CSc.)

PAVLIŠ, Z., PERIČ, T. aj. Příručka pro trenéry ledního hokeje - I. Část. Praha : Český svaz ledního hokeje, 1998.

171

http://www.ftvs.cuni.cz/KATEDRY/PPD/odd_didS/osoby_didS/dovalil/dovalil.htm

http://www.jirisuchy.cz/


INTERNETOVÉ ZDROJEwww.bluelinesoftware.com/default.html [cit. 2005-10-2]

www.tqsports.com [cit. 2006-2-12]

www.teamanizer.com [cit. 2006-2-12]

www.jirisuchy.cz [cit. 2006-2-27

[email protected]

172


http://www.jirisuchy.cz/

http://www.teamanizer.com/

http://www.tqsports.com/

http://www.bluelinesoftware.com/default.html


KVALITATIVNÍ ANALÝZA TALENTOVANOSTI – ANEB CO JE URČUJÍCÍ PRO HRÁČE LEDNÍHO HOKEJE?

Tomáš PeričUniverzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu

ÚVODTvorba modelu budoucího sportovce (Volkov – Filin 1983) je prvním krokem v dlouhodobém

procesu identifikace výběru talentů. Jejím cílem je deskripce požadavků na „talentovaného“ sportovce, a to s vysokou validitou. Bez dokonalých znalostí požadavků na talentovaného jedince, je jakákoliv seriozní predikce velmi obtížná.

Tento trend však vyžaduje velmi specifické přístupy ke zkoumání problémů a uplatňování takových badatelských přístupů, které vycházejí z různých výzkumných paradigmat a náhledů. Tradiční deskripce již v současné době nemusí poskytovat přiměřené výsledky, a to především v závislosti na typech sportovního výkonu, ve kterých daný model vytváříme.

Kvalitativní přístup k tvorbě modelůHlavním prostředkem v tomto případě je zkoumání založené na induktivním budování teorií pomocí kvalitativní analýze údajů. Orientuje se na vlastní zkoumaný proces, zvýrazňuje kontexty sociální reality a ohledy na interpretaci situací subjekty (Hendl 2005 a další). Tyto postupy se dnes spíše aplikují na multifaktoriální typy sportovních výkonů (např. sportovní hry, úpolové sporty apod.). Výkonnostní charakteristiky v těchto sportovních odvětvích jsou totiž špatně kvantitativně popsatelné, a je potřeba na ně pohlížet spíše z úhlů subjektivních teorií expertů, kteří činnosti spojené s tvorbou budoucích modelů sportovce realizují (např. trenéři či jiní experti, zabývající se výběrem talentů).

CÍLE VÝZKUMUVýzkum se zaměřoval na určení proměnných, které tvoří strukturu talentovanosti s cílem

nalézt a popsat ty dílčí kategorie, ze kterých je složeno aglomerované kritérium „dovednost hrát lední hokej“. Pro splnění byly vytyčeny dva základní směry výzkumu:

• vyhledat a popsat, co je v ledním hokeji chápáno pod pojmem talentovaný hráč.

• podrobně popsat oblasti a proměnné, ve kterých se talentovaní hráči odlišují od méně talentovaných a jejich projev v tréninku a při hře.

POUŽITÉ METODYJako výzkumné paradigma jsme zvolili kvalitativního výzkumu, v rámci kterého jsme

realizovali řízená individuální i skupinová interwiev s 16 experty na výběr talentů v ledním hokeji, ve dvou výzkumných kolech, které každé obsahovalo čtyři základní fáze.

První fázi jsme realizovali pomocí přehledových interview.

Ve druhé fázi bylo využito strukturovaného interview realizované skupinovou formou.

Třetí fáze obsahovala rozhovory na konkrétní témata, elicitovaná v předešlých etapách.

Čtvrtá fáze spočívala v kritické oponentuře navržené teorie a její následné verifikace experty.

173


Výsledkem prvního výzkumného kola bylo určení termínu talentovanost, který se zaměřoval především na tři základní oblasti:

• struktura talentovanosti

• identifikace talentovaného hráče

• kritéria výběru hráčů do družstev

Možná teorie se stala základem pro druhé kolo interview, které se nezaměřovalo na všechny tři oblasti získané v kole prvním, ale pouze na vlastní strukturu talentovanosti, s cílem nalézt kategorie a proměnné, které ji vytvářejí a ovlivňují.

VÝSLEDKYPrvní kolo kvalitativního výzkumu

Talent je chápán jako komplex činností, který je souhrnem vrozených a získaných schopností a dovedností. Definice těchto schopností a dovedností je velmi složité formulovat, ale daly by se shrnout do třech základních oblastí, o kterých se zmínili všichni experti. Jedná se o:

- smysl pro hru- psychickou odolnost- pracovitost

Z hlediska našich představ byly prvé dvě oblasti očekávány, třetí – tj. pracovitost - bylo nečekané, že všichni experti ji považovali za základní. Ani v literatuře nebylo o této problematice hovořeno.

Smysl pro hruJe pouze neurčitě definován a je možné jej chápat jako souhrn základních projevů při hře, které jsou ve třech oblastech:

• kvalita útočných herních činností jednotlivce

• vnímání a předvídavost, tvořivost

• kvalita situačního řešení

Ve všech těchto oblastech se projevuje „schopnost předpovědět vývoj hry“ na základě situační analýzy. Ta umožňuje výběr optimální varianty řešení, která je realizována prostřednictvím kvalitně provedených dovedností (herních činností jednotlivce).

Psychická odolnostExperti uvádějí, že talentovaní hráči se projevují výrazně i v situacích, kdy se jim či jejich

mužstvu hra příliš nedaří, jsou schopni vzít na sebe odpovědnost v klíčových momentech utkání a nepodléhají neúspěchu, která bývá považován za jeden z nejdůležitějších momentů

174


PracovitostJe experty uváděna jako jeden ze základních atributů úspěchu. Důležitou roli hraje:

- vnitřní motivace (být nejlepší, prosadit se)- vnější motivace (tlak okolí, rodičů, skautů)

V této souvislosti byla několikrát zmíněna stránka morálně volních vlastností, která se projevuje ochotou tvrdě pracovat na vzrůstu své výkonnosti a překonat i dočasné krizové momenty, kterými jsou např. přechod do vyšší věkové kategorie.

Jakým způsobem jsou vybíráni talentovaní hráčiTato oblast nám přinesla určité zklamání, protože jsme se vlastně nedozvěděli, jakým

způsobem se talentovaní hráči vybírají. Jedná se spíše o „prakticistní přístup“, který vychází z intuice expertů, než z objektivního hodnocení. Přesto je však zajímavé, že je v praxi velice úspěšný, o čemž svědčí řada hráčů z České republiky mezi absolutní světovou elitou.

Výběr hráčů je prováděn na základě několikanásobné selekce, která začíná výběrem hráče do regionálních družstev. Prvotním hlediskem výběru se stává předběžná znalost hráče na základě doporučení trenérů a dlouhodobých statistik. Další oblastí, která hraje významnou roli je „schopnost“ talentovaných hráčů „být při hře vidět“. Ta se projevuje především kvalitou bruslení a herních činností jednotlivce a musí být opakovaně prokazována.

Pro výběr jsou dále užívána i pomocná kritéria, kterými jsou zdravotní stav hráče, rodinné zázemí a někteří experti udávají jako jeden ze základních předpokladů osobní pohovor s hráčem na různá témata (motivace, jeho další hráčské představy apod.).

Všichni experti se shodli na nutnosti oddělit proces výběru talentů a výběru hráčů do družstva. Uvedli, že v družstvu není možné mít pouze „talenty“, ale všechny „typy“ hráčů. Těmi jsou:

o Střelci - schopni vstřelit branku, obvykle mají pozici „nedotknutelného hráče“, projevují se malou obětavostí a bojovností v obranné fázi hry.

o Dirigenti – menší dovedností bruslení a vysokou úrovní vedení kotouče a přihrávky, nejlepší periferní vidění a analýzu situace, tvoří hru pětice z hlediska útoku i obrany,

o Dělníci - vysoká míra pracovitosti, kondiční připravenosti a spolehlivosti. Mají nadprůměrnou odpovědnosti, nemají tvůrčí schopnosti ani herní činnosti jednotlivce na potřebné úrovni, jsou schopni dodržovat taktické pokyny trenérů.

o „Raplové“ - nevyskytuje se v žádné odborné literatuře a vyplývá pouze z „hokejového života“ trenérů, vyznačují se destruktivní hrou, založenou na osobních soubojích

Při tvorbě kategorií se v průběhu práce objevila zajímavá oblast, kterou bylo, že nikdo z expertů nehovořil v souvislosti s talenty o obráncích. Na přímou otázku někteří uvedli, že obránci nejsou skuteční talenti. Talentovanost se projevuje hrou v útoku. Pokud měli určit projevy talentovaných obránců, jmenovali především útočné činnosti (rozehrávka, střelba).

Pokud bychom měli shrnout získané údaje a vztahy mezi nimi do jednoduché podoby, bylo by možné je znázornit na schématu č. 1.

175


Schéma č. 1: Hlavní kategorie a vazby zjištěné při analýze rozhovorů

Legenda: Znázorněny závislosti a vztahy znázorněny nutné oblastiznázorněny vhodné či doplňkové oblasti

Ze schématu vyplývá, že experti jednoznačně rozlišují tvorbu družstva a výběr talentů. Ačkoliv obě oblasti jsou v praxi úzce provázané, existuje mezi nimi jasné hranice. Za talentované považují hráče nazvané „Zakončovatel“ a „Tvůrce hry“, oba projevující se „smyslem pro hru“, přičemž „Zakončovatel“ musí mít vysokou odolnost vůči deformačním vlivům prostředí, nazývanou jako „Psychickou odolnost“.

Z hlediska výběrových kritérií talentovaného jedince experti chápali jako zásadní „být vidět na první pohled“, a tento předpoklad se projevuje především prostřednictvím „útočných herních činností“, které hráč musí opakovaně prokazovat s vysokou úspěšností. A je překvapivé, že jako talentované chápali experti především útočníky.

Druhé kolo kvalitativního výzkumuVýsledky prvého kola kvalitativního výzkumu se staly východiskem pro kolo druhé. Hlavním

obsahem se stalo nalezení oblastí, které popisují talentovaného hráče.

Při analýze rozhovorů jsme zjistili několik základních oblastí, ve kterých se pohybovaly odpovědi expertů. Jako hlavní kategorie jsme při analýze rozhovorů zjistili pojmy: struktura talentovanosti (která se skládá z několika oblastí), v ledním hokeji zaměřené především na herní činnosti jednotlivce, předpoklady pro prosazení se do vrcholového hokeje, charakterizované jako snaha a pracovitost.

176

Výběr hráčů

Výběr hráčů do družstva Výběr talentů

Zakončovatel

Tvůrce hry

Bojovník

Bourač

Talent Rozpoznání talentovaného hráče

Smysl pro hru

Psychická odolnost

Pracovitost

Být vidět na první pohled

Útočné herní činnostiOpakovaně se prosazovat

Další aspekty

útočníci


Oblasti, o kterých experti mluvili jako o obecných, byly z vysoké míry spojeny s projevy ve hře, především v útočných činnostech. Celkově lze říci, že hlavní projevy talentovanosti se zaměřují na komplex vnímání – analýzy – rozhodování – realizace.

Z hlediska oblastí, které tedy tvoří talentovanost se jako nejvýznamnější projevuje určitá teoretická kategorie, kterou trenéři nazývají „dovednost číst hru“. Je to komplex, který je tvořen propojením třech faktorů:

- vnímáním

- anticipací

- tvořivost (či rozhodování).

Všechny tyto tři faktory však jsou vzájemně propojeny a trenéři je chápou jako celek, který je v praxi nedělitelný a vzájemně se doplňující. Ovšem tato proměnná je úzce propojena na realizační dovednosti, které vychází z bruslení a herních činností jednotlivce. K hlavním patří:

- vedení kotouče

- přihrávky

- dovednost dát gól

- rozehrávka.

Při hodnoceních bylo konstatováno, že existuje určitý rozdíl v projevech útočníků a obránců. Pro útočníky jsou charakteristické především vedení kotouče a dovednost dát gól u obránců je více preferována rozehrávka a další dovednost (herní činnost jednotlivce), například střelba.

Při interview experti hodnotili i defenzivní fázi hry. Ačkoliv jako zásadní chápali především ofenzivu, i v defenzivě byly elicitovány oblasti projevů talentovanosti

- bránění

- hra tělem

- bojovnost

- důraz

Při úvahách expertů, o předpokladech talentovaného hráče, jsou často zmiňovány i oblasti, které nesouvisí primárně s výkonem v utkáních. Ty jsou často charakteristické určitými „psychickými rysy či vlastnostmi osobnosti“ a u talentovaných hráčů jsou ve větší či menší míře zastoupeny. K těmto oblastem experti řadí především:

- pracovitost - snaha - odpovědnost

Na základě výsledků z prvních třech fází interview byly vypracovány výše uvedené operacionální definice 14 proměnných, které byly předloženy expertům ve 4. kole interview k verifikaci (viz. tabulka č. 1).

177


Tabulka č. 1: Pracovní názvy proměnných a charakteristiky jejich podstatyNázev proměnné Stručná charakteristika podstaty proměnnéTechnika hole Manipulace s herním předmětemBruslení Lokomoční pohyb při hřeDát gól Dovednost umístit předmět hry do branky soupeřeDovednost číst hru Komplex vnímání – analýza – rozhodováníPřihrávka Přesnost předání herního předmětu kooperujícímu spoluhráči

Rozehrávka Předání herního předmětu kooperujícímu spoluhráči s cílem vytvořit situační výhodu

Pracovitost Aktivní plnění tréninkových a kompetičních požadavků trenéraSnaha Iniciativa jedince v plnění tréninkových a kompetičních požadavků

Odpovědnost Přesné plnění strategických a taktických požadavků kompetice určených obvykle trenérem

Hra tělem Cílený kontakt tělem se soupeřem s úmyslem získat situační výhodu

StřelbaOdehrání předmětu hry ve směru branky soupeře s požadavky na co nejvyšší přesnost umístění, rychlost letu herního předmětu, časování odehrání a vhodnosti biomechanického řetězce užitého pro odehrání

Bráněni Defenzivní činnost jednotlivce

Bojovnost Aktivita v útočné i obrané fázi hry zaměřená na překonání soupeře s využitím všech prostředků, které nejsou omezeny pravidly

Důraz Aktivní přístup k možnosti cíleného kontaktu tělem se soupeřem

Při verifikaci obsahu jednotlivých proměnných a formulaci jejich operacionálních definic, byli experti upozorněni na možnost obsahové shody či vysoké podobnosti některých proměnných. Tento jev by mohl být, při použití statistické terminologie (Hebák – Hustopecký 1987), charakterizován jako kolinearita. Z tohoto důvodu experti určovali, na základě obsahové analýzy, které proměnné jsou obdobné či shodné s cílem určit nezávislou a závislou proměnnou. Na tomto základě byly stanoveny základní shluky proměnných, které byly obsahově obdobné, nebo vycházely ze stejné podstaty. Jednalo se o:

1. proměnné - technika hole x přihrávka x rozehrávka. Experti rozhodli, aby proměnné přihrávka a rozehrávka nebyly dále uváděny v „poolu“ proměnných a byla v něm ponechána technika hole.

2. proměnné - hra tělem x důraz x bojovnost. Ze souboru proměnných byly vyčleněny důraz a bojovnost pro jejich obsahovou a logickou závislost na proměnné hra tělem.

3. proměnné - pracovitost x snaha. Nezávislá je proměnná pracovitost a snaha je jen určitou modifikací pracovitosti. Z tohoto důvodu byla ponechána pracovitost.

Na základě obsahové analýzy byly po čtvrté fázi interview vyčleněny výše uvedené proměnné z důvodů jejich vysoké shody.

Poměrně značným překvapením při výzkumu byla skutečnost, že experti při svých interview nehovořili o oblastech, které jsou preferovány v odborné literatuře a které jsou (jak ve výzkumných studiích, tak v praktických aplikacích) užívány jako indikátory pro výběr hráčů (např. do sportovních tříd). Z hlavních se jedná o úroveň rozvoje kondičních schopností (např. testy vytrvalosti, síly či rychlosti), dále úroveň koordinace a somatické parametry (např. tělesná výška či hmotnost). Ačkoliv se v odborné literatuře (např. Šeligerová – Koštial – Sedláček 2000) o jejich významu téměř nepochybuje, experti a ani vlastní výzkumy (např. Perič 2001) tyto informace příliš nepotvrzovali. Tím vznikla konečná „databáze proměnných“ obsahu talentovanosti pro lední hokej v prepubertálním věku (viz. tabulka č. 2).

178


Tabulka č. 2: Tabulka proměnných, které tvoří obsah talentovanostiProměnné vybrané Proměnné nevybrané z důvodu obsahové shodnostiTechnika hole PřihrávkaBruslení RozehrávkaDát gól BojovnostDovednost číst hru SnahaPracovitost DůrazOdpovědnostHra tělemStřelbaBráněni

ZÁVĚRYPráce ukázala možnosti kvalitativního výzkumu, jako vědecké metody, která umožňuje získat

nová data. Stanovení kategorií v oblasti výběru talentu potvrdilo šíři problémů, kterou se tato oblast zabývá. Vytváří tak předpoklady pro další studium jednotlivých proměnných s hlubším zaměřením danou problematiku. Ta by se měla soustředit do dvou oblastí. Prvou by měla být možnost operacionalizace jednotlivých proměnných s cílem vytvořit indikátory, které by umožňovaly co nejpřesnější kvantifikaci. Druhou oblastí je vlastní analýza jednotlivých proměnných a jejich další parcializace.

LITERATURAVOLKOV, V.M. - FILIN, V.S. (ed.): Sporivnyj otbor. Moskva: FiS, 1983.

HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997.

ŠELIGEROVÁ, M. - KOŠTIAL, J. - SEDLÁČEK, J. et al: Biologická a motorická kritéria výberu uchádzačov do športových hokejových tried. Telesná výchova a šport, 2000, 10, 4, s. 135-147

PERIČ, T. Vliv obecné a speciální motorické výkonnosti na herní výkonnost u hráčů ledního hokeje v 9. třídě. In: ČEPIČKA. L. (ed.): Sborník referátů z 5. mezinárodní vědecké konference Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: Západočeská Univerzita, 2001, s. 125 - 130.

HEBÁK, P. - HUSTPECKÝ, J. Vícerozměrné statistické metody s aplikacemi. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 187, 452 s.

SUMMARYA qualitative analysis of giftedness – what is determining for ice hockey player

The aim of study was to find, what areas are determining a talent for ice hockey. We used a qualitative research to reach this aim. It was realized 4 rounds of interviews with experts for talent searching and as a result 14 variables where defined. Experts reduced 5 variables as dependent and we defined 9 independent variables which have created a structure of giftedness in youth ice hockey.

[email protected]

179


VYUŽITIE FITRO AGILITY CHECK A VÝSKOKOVÉHO ERGOMETRA V TENISE

Mariana PetrášováKatedra hier FTVŠ UK

ÚVODVo všetkých športových hrách, tenis nevynímajúc, stúpajú nároky na hráčov, tak v technicko-

taktickej, teoretickej ako aj v psychologickej príprave.Veľmi markantne sa však tieto nároky prejavujú aj v kondičnej príprave, hlavne v oblasti rozvoja rýchlostných schopností.

Rýchlostné schopnosti určujú rýchlostné charakteristiky pohybu hráča. Umožňujú mu prudko vyštartovať z akéhokoľvek východiskového postavenia, dobehnúť každú loptičku, rýchlo sa pohybovať po dvorci a vykonávať herné činnosti vo vysokej rýchlosti. Rýchlostný výkon je silno podmienený vrodenými dispozíciami hráča.

Melišová (1992) rozdeľuje v tenise rýchlostné schopnosti na:

• akceleračnú rýchlosť

• distančná rýchlosť, traťová rýchlosť

• rýchlosť jednorázového pohybu

• rýchlosť herných činností

• reakčná rýchlosť

Je veľmi ťažké uviesť, ktorá z nich je najdôležitejšia, vzhľadom na to, že herný výkon je multifaktoriálny a každá z nich má význam v rôznych herných situáciach. Tréner sa musí venovať všetkým prejavom uvedených rýchlostných schopností.

Rýchlosť a kvalita výberovej reakcie sú v mnohých druhoch športu dôležitým predpokladom úspešnosti. I keď tieto schopnosti do značnej miery závisia od genotypových predpokladov (Klissouras, 1980), možno ich úroveň zvýšiť tréningom o 10 až 25% (Kornexl, 1970, Butenke, 1974, Gerisch, 1977, Choutka, 1981, Letzelter, 1982, Šimonek a kol. , 1989, Weineck, 2001).

ZARIADENIE FITRO AGILITY CHECKNa posudzovanie úrovne reakčno-rýchlostných schopností v praxi bolo doteraz navrhnutých

viecero metód napr. test merania dráhy padajúceho predmetu, meranie jednoduchého a zložitého reakčného času na reaktometroch na optický alebo zvukový signál napr. guľovým perimetrom (Štulrajter, 1987).

Jednu z alternatív diagnostiky disjunktívnych reakčno- rýchlostných schopností dolných knočatín predstavuje test agility vypracovaný na Oddelení telovýchovného lekárstva ÚVŠ pri FTVŠ UK (Hamar, 1997). Úlohou testovanej osoby je spracovať vizuálny signál (senzorická a rozhodovacia zložka) a na jeho základe vykonať príslušnú pohybovú odpoveď (motorická zložka). Prednosťou testu je, že postihuje okrem rýchlosti reakcie aj rýchlosť pohybu dolných končatín. Tieto základné faktory rýchlosti sú navzájom relatívne nezávislé, s vysokou mierou genetickej podmienenosti. V športovej praxi sa obyčajne stretávame s komplexným prejavom rýchlosti. To znamená, že pre športový výkon má význam rýchlosť celostných pohybových aktov a nielen ich

180


elementárnych foriem.

Podľa predbežných sledovaní je test vhodné využívať najmä v športových hrách, úpolových športoch i v športoch s krátkotrvajúcim výkonom, kde je dôležitá rýchlosť pohybových reakcí a tiež ako súčasť komplexného posudzovania úrovne telesnej zdatnosti a bežnej populácie. Naviac možno zariadenie využívať i pri samotnom tréningovom procese na rozvoj disjunktívnych reakčno-rýchlostných schopností.

Zariadenie FITRO agility check, diagnosticky systém pozostáva zo štyroch kontaktných platní, ktoré sú prostredníctvom interfejsu napojené na počítač. Jednotlivé platne fungujú ako časový spínač. Úlohou testovanej osoby je dotknúť sa čo najrýchlejšie dolnou končatinou jednej zo štyroch platní podľa lokalizácie podnetu na obrazovke.

Využívať možno dve alternatívy vykonania testu. Pri jednej z nich proband reaguje z fixnej polohy v strede, pri druhej z miesta lokalizácie ostatného podnetu.

Testovacie zariadenie umožňuje voľbu počtu podnetov, tvar a farbu zobrazeného objektu, ako aj farbu pozadia.

Podnety môžu byť generované náhodne alebo ich lokalizáciu a časové rozpätie naprogramuje examinátor. Zariadenie umožňuje do určitej miery rešpektovať špecifické požiadavky jednotlivých športov.

METODIKA TESTOVANIAŠpeciálna verzia na tenis

V praxi sa osvedčila táto metodika špeciálneho testu pre tenistov.

Proband stojí za dvoma platňami štvorcového tvaru o strane 35 cm umiestnenými vo vzdialenosti 85 cm od vnútorných okrajov. Jeho úlohou je dotknúť sa čo najrýchlejšie ľavou dolnou končatinou pravej platne (simulácia smeru forhend) a pravou dolnou končatinou ľavej platne (na opačnú stranu backhand) podľa umiestnenia podnetu v príslušnom rohu obrazovky. Ako stimul sa používa žltý kruh na čiernom pozadí. Jedno vyšetrenie pozostáva z dvoch sérii po 20 stimulov (10 do každého smeru). Podnety sú generované podľa vytvoreného programu. Hodnotiacim kiritériom v teste je priemerný reakčný čas v milisekundách v lepšej zo sérii (Zemková - Hamar, 2001).

Výskokový ergometer (jumper)Na posudzovanie odrazových schopností dolných končatín sa doteraz navrhlo viacero metód

používaných tak v teréne, ako aj v laboratóriu.

Jedným z prvotných testov, ktoré sú vo väčšine krajín aj súčasťou testovacích batérii pohybovej výkonnosti mládeže, sú skok do diaľky z miesta, resp. vertikálny výskok a ich modifikácie (Měkota – Blahuš, 1983).

V súčastnosti je v praxi azda jeden z najrozšírenejších testov na výskokovom ergometri. Pozostáva z 10 - sekundových alebo dlhšie trvajúcich (60 – 90s), opakovaných znožných výskokov (Hamar - Tkáč, 1995). Maximálnu frekvenciu si vyšetrovaný určuje sám, aby sa podložky dotýkal čo najkratšie.Toto zariadenie je schopné merať s presnosťou na tisícinu sekundy trvanie letových a oporných fáz a vypočítať z nich výšku výskoku, zrýchlenie počas odrazu, rýchlosť v konečnom okamihu odrazu a výkon v aktívnej fáze odrazu. Posledný z parametrov vyjadruje schopnosť športovca odraziť sa čo najintenzívnejšie v čo najkratšom čase, t.j. schopnosť svalov dolných

181


končatín kontrahovať sa čo najrýchlejšie a čo najintenzívnejšie (Zemková – Hamar, 2004) .

V niektorých športoch je odraz a z neho vyplívajúca výška výskoku predpokladom efektívneho vykonania nasledujúcej koordinačnej náročnej úlohy, akou je napríklad podanie, smeč v tenise, smeč vo volejbale, streľba na kôš v basketbale.

Z tohto hľadiska je preto zaujímavé priblížiť testovanie odrazovej výbušnosti dolných končatín.

UPLATNENIE TESTOV V PRAXIV praxi som použila testovanie hráčov zaradených do CTM (centrum talentovanej mládeže)

a VSM (vrcholové stredisko mládeže) pri oddieloch TK Slovenská Sporitelňa Slovan Bratislava a TK Baník Prievidza.

Fitro agility chcek: Testovaná osoba stála medzi štyrmi platňami štvorcového tvaru o strane 35 cm umiestnenými vo vzdialenosti 50 cm od vnútorných okrajov. Úlohou bolo dotknúť sa čo najrýchlejšie dolnou končatinou jednej zo štyroch platní podľa umiestnenia podnetu v príslušnom rohu obrazovky. Ako stimul sa použil modrý kruh na bielom pozadí. Jedno vyšetrenie pozostávalo z 25 stimulov. Podnety boli generované nepravidelne, v časovom rozmedzí od 500 do 3000 ms od ostatného kontaktu. Každý proband mal dva pokusy. Hodnotiacim kritériom bol priemerný reakčný čas.

Tabulka č. 1 Výsledky testov hráčov TK Slovan Bratislava

Meno Rok Agility Jumper narodenia (ms) P(W/Kg)

P.J 1992 549,6 40,8 K.F 1995 675 42,3 J.K 1992 501,5 46 M. Ž 1994 763 38,7 K.O 1993 611,2 43,9 M. Z 1994 762 36,9

182


Výskokový ergometer (jumper): Testovaná osoba mala za úlohu skákať 10 sekúnd tak, aby bola čo najkratšie na zemi a čo najdlhšie vo vzduchu. Podmienkou dostatočnej spoľahlivosti je i odstránenie pohybov rúk ich fixáciou na boky. Najdôležitejšie parametre merania na výskokovom ergometri - výkon v aktívnej fáze odrazu prepočítaného na kilogram telesnej hmotnosti závislé od veku.

Výsledky testov hráčov TK Slovenská Sporitelňa Slovan Bratislava uvádzam v tab.č. 1 a výsledky testov hráčov TK Baník Prievidza uvádzam v tab.č.2.

VÝSLEDKY TESTOVPri porovnaní výsledkov testu Agility sme zistili, že najlepšie výsledky dosiahol hráč J.H z klubu TK Baník Prievidza a najhoršie výsledky dosiahol M.Z z TK Slovan Bratislava. Pri porovnaní výsledkov testu Výskokový ergometer sme zistili, že najlepšie výsledky dosiahol hráč K.O z TK Slovan Bratislava a najhoršie výsledky dosiahol H.G z TK Baník Prievidza. Z tabuľky môžeme zistiť, že vekový priemer družstva TK Slovan Bratislava bol nižší ako družstva TK Baník Prievidza, čo mohlo tiež ovplyvniť výsledky testov.

Tabulka č. 2 Výsledky testov hráčov TK Baník Prievidza

Meno Rok Agility Jumper

narodenia (ms) P(W/Kg)

J.H 1992 417,1 40,6

J. M 1992 496,2 31,6

V. Š 1992 557,3 36,7

M.T 1992 507,5 36

H.G 1992 504,3 29,4

ZÁVERV individuálnych športoch ako je tenis je z praktického hľadiska vhodné sledovať účinok

používaných tréningových prostriedkov u jednotlivých športovcov. Takéto intraindividuálne a interindividuálne posudzovanie disjunktívnych reakčno-rýchlostných schopností a odrazových schopností poskytuje totiž objektívnejší obraz o ich zmenách v procese dlhodobej športovej prípravy.

V športoch ako sú športové hry je zaujímavé sledovať aj tieto rozdiely. Zariadenie FITRO Agility check umožňuje vyhodnocovať reakčný čas do každého zo štyroch smerov pohybu. Sledovanie úrovne odrazových schopností môže poskytnúť užitočné informácie o dynamike zmien ich rozvoja vo vzťahu k špecifickému zameraniu športovej prípravy.

Dôležitým predpokladom zefektívňovania športovej prípravy je totiž cielený rozvoj špeciálnej trénovanosti, t.j. úrovne tých schopností, ktoré športový výkon limitujú.

183


LITERATÚRABUTENKE, B. Schnellikeits- und kraftsausdauer - die Basis der speziellen Ausdauer. Leistungsport 4, 1974,172 - 175.

GERISCH, G.; STRAUSS, R. Schnelligkeitstraining im Fussballsport. Leistungfussball in allen Speziellklassen. Sammelbd. 4, 1977, 51 - 59, 61 - 69.

HAMAR, D. Test agility. Bratislava, Oddelenie telovýchovného lekárstva Ústavu vied o športe pri FTVŠ UK 1997.

HAMAR. D., TKÁČ, M. Norms of explosive power in young population. In: Komadel, Ľ. (Ed): Physical education and sports of children and youth. Topolčianky, END 1995, 335 – 338.

CHOUTKA, M. Sportovní výkon. Praha, olympia, 1981.

KLISSOURAS, V. Hereditary and physiological performance. Hung. Rev. Sports Med., 2, 1980, s. 111 – 116.

KORNEXL, E. Reaktionsschnelligkeit und Torwartleistung im Hallenhandballpraxis der Leibesübungen 11, 1970, 223 - 225, 12 (1971), 11- 12.

LETZELTER, H.; LETZELTER, W Schnelligkeit als Trainingsziel. Sportpraxis in Schule und Verein 23, 1982, 103 - 105.

MĚKOTA, K. – BLAHUŠ, P.: Motorické teste v tělesné výchově. Praha, SNP 1983.

MELIŠOVÁ, L. teória a didaktika športovej špecializácie- tenis. Bratislava, FTVŠ UK, 1992.

ŠIMONEK, J. A kol. Modelovanie dlhodobej športovej prípravy v individuálnych športoch. Bratislava, Šport 1989.

ŠTULRAJTER, V. Reakčný čas ako ukazovateľ adaptácie na zaťaženie v športe. In: Acta facultatis educationis physicae Universitatis Comenianae XXV. Bratislava, SPN 1987.

ZEMKOVÁ, E. – HAMAR, D. Posudzovanie disjunktívnych reakčno-rýchlostných schopností. Bartislava, Oddelenie telovýchovného lekárstva Ústavu vied o športe pri FTVŠ UK 2001.

ZEMKOVÁ, E. – HAMAR, D. Výskokový ergometer v diagnostike odrazových schopností dolných končatín. Bratislava, Oddelenie telovýchovného lekárstva Ústavu vied o športe pri FTVŠ UK 2004.

WEINECK, J. Manuel Déntrainement. Vigot Paris, 2001.

SUMMARYIn all sports games including tennis is needed higher claims sports preparation (technical,

tactical, psychological, physical) of players. In sports preparation is it in development of speed. For diagnostic of reaction speed we used FITRO Agility check and for diagnostic of taking - off abilities we used test FITRO Jumper. We used these tests (Fitro Agility check and Jumper) on player of TK Slovenská Sporitelňa Slovan Bratislava and TK Banik Prievidza. In individual sport (tennis) is good to follow effect training instrument of young players.

[email protected]

184


SILOVÉ SCHOPNOSTI DOLNÍCH KONČETIN TENISOVÉ MLÁDEŽEKarel RubášKatedra tělesné a sportovní výchovy Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni

ÚVODO postavení kvalitní kondiční přípravy ve sportovních hrách dnes pochybuje málokdo. Stejně

je tomu tak i v oblasti tenisové teorie a každodenní tréninkové praxi "bílého sportu". Optimální kondiční připravenost každého tenisty je nejen předpokladem jeho zápasové úspěšnosti, ale rovněž rozhodujícím činitelem velmi náročného tréninkového procesu.

VÝZNAM KONDIČNÍ PŘÍPRAVY

� všestranný rozvoj osobnosti� kompenzační (jako opozice sportovní jednostrannosti)� profilaxe - předcházení zranění� zvyšování oddolnosti organizmu (nižší nemocnost)� psychologický aspekt ("vydržím více než soupeř")� urychlení regenerace sportovce� oddálení únavy = vyšší efektivita tréninku� další rozvoj motorických schopností (obecných i specifických)� předpoklad kvalitnějšího řešení technicko taktických herních situací..

V souladu s našimi předcházejícími příspěvky (1999, 2001, 2003), stejně jako i s jinými autory (Gabler 1985, Crespo,Miley 1998) lze poukázat na významnou roli nohou v tenisové hře. Ba dokonce, při současném trendu zrychlování a prodlužováni jednotlivých výměn, význam kondiční připravenosti dolních končetin neustále vzrůstá. V tomto případě se jedná nejen o rychlostně koordinační speciální schopnosti "tenisových nohou", ale především o silové předpoklady dolních končetin - explozivně silové, stejně jako silově "lokomočně" vytrvalostní...

Učební texty tenisu pro trenéry II. a III. třídy (jako doporučená literatura) věnují zmiňované oblasti kondičního rozvoje následující metodická doporučení (7, s.74):

„Odrazová síla dolních končetin1. Poskoky s plným míčem drženým mezi kotníky2. Přeskoky snožmo přes míč ze strany na stranu, vpřed a vzad3. Házení míče z lehu na zádech, nohy skrčeny, míč na chodidlech - napnutím nohou házíme míč

na stojícího spoluhráče4. Švihadlo - přeskakujeme co nejdéle všemi druhy skoků. Pro zlepšení odrazu a celkové

koordinace jsou vhodné dvojšvihy opakovaně.“Dovolíme si uvedené stručně okomentovat. 1. cvičení = velmi náročné! Bez dalších

technických pomůcek zvládnou jen velice zdatní jedinci. Přeskoky přes míče jsou na první pohled efektivní, ale současně velice nebezpečné! U 3.cvičení platí částečně poznámka jako u 1., navíc produktivita vlastní realizace je poměrně velmi nízká. Švihadlo je nejrozšířenějším náčiním nejen začínajících tenistů. I zde však je možno poukázat na několik problémů, především dávkování (poměr zatížení a odpočinku), techniky přeskoků (přenos na páteř), stejně jako snížení účinnosti jinak významného tréninkového prostředku vlivem dokonale točivých švihadel současnosti.

185


PROSTŘEDKY ROZVOJE SILOVÝCH SCHOPNOSTÍ DOLNÍCH KONČETINProstředky rozvoje silových schopností dolních končetin by bylo možno dělit z mnoha

hledisek. Vzhledem k metodickému zaměření příspěvku se oprostíme od zde zavádějící teorie a poukážeme na nezbytná východiska - zejména principy sportovního tréninku, stejně jako obecně známé didaktické zásady. Majíce na paměti věkovou kategorii cílených sportovců - tedy děti a mládež, favorizujeme jednoznačně univerzální, prostorově i materiálně nejdostupnější tréninkové prostředky všestranného charakteru:

� PH (zatížení vlastního těla, případně se spoluhráčem)� překážkové dráhy (přeskoky, přeběhy, seskoky..)� kruhové tréninky - všeobecné i cíleně zaměřené� sportovní, nářaďová gymnastika (přeskok, akrobacie, rybstoly)� výběhy do svahu (přiměřenost sklonu, odpovídající délka!)� schody (odlišná výška a způsob + pozor na bezupečnost)� odrazová cvičení atletická v kombinacích - odrazy, odpichy, kotníkové odrazy� odrazová cvičení specifická - do stran, se snížením, různá ratmizace� změny poloh těla: stoj-sed-leh v kombinacích vpředu, vzadu� švédská bedna, díly - přeskoky, proběhy , oběhy, podběhy!� specifická cvičení ("žebříky, vějíře, zášlapy, doteky, přenášení")...

Je třeba zdůraznit specifičnost silové připravenosti "tenisových nohou" - nejdůležitější není klasická herní skočnost jako v jiných hrách, ale především specifická lokomoční silová vytrvalost, stejně jako v daný okamžik úderu pevné, nejlépe "rovnovážné"-zdánlivě statické,leč současně velmi dynamické-postavení nohou.

PODMÍNKY ÚČINNOSTI SILOVÉHO ROZVOJE DOLNÍCH KONČETIN- dávkování vzhledem k cílenosti (explozivní - vytrvalostní...)- správné technické provádění- vhodnost výběru metod a prostředků (věk, pohlaví, výkonnost,atp.)- funkční podobnost jako podmíněnost = specifika sportovního výkonu ve vztahu k užitému tréninkovému prostředku - obecného i speciálního charakteru- rovnovážnost (vyváženost) zatěžovaných svalových celků (+kompenzace).

VÝSLEDNOST PŘÍPRAVYNedílnou součástí každé kultivace schopností je vstupní, průběžná i finální kontrola výsledků.

V oblasti silového rozvoje dolních končetin jako diagnostické prostředky používáme celou řadu testů. Od prověrek silové výbušnosti, lokomoční skočnosti až po testování vytrvalostně silové schopnosti nohou. Skok daleký z místa, "koordinační trojskok" (odraz a doskok snožmo + vložená výměna 1nož L či P), 4 skok střídavě s "dálkařským"doskokem, 6 a 10 skoky střídavě i jednonož, standardizovaný skokový běh na 50 m. Pro tenisty, i vzhledem k již uvedenému, doporučujeme skokovou baterii 6 skoků - střídavě a 2x jednonož (P i L) se současným měřením času. Porovnáním výkonů snadno odhalíme příslušné rezervy jednotlivce v oblasti pro každého tenisového hráče velmi důležité.

186


LITERATURARubáš, K. Sportovní příprava. Plzeň: ZČU, 1996.

Rubáš, K. Vysvědčením jsou celoroční výsledky. Tenis, leden 1999, č.1

Rubáš, K. Zaměření fyzické přípravy. Tenis, únor 1999, č.2

Rubáš, K. Kondiční příprava tenistů TK SPU Plzeň. Sborník konfrence Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: ZČU, 1999.

Rubáš, K. Kruhový trénink v kondiční přípravě tenistů. Sborník konfrence Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: ZČU, 2001.

Rubáš, K. Roční tréninkový cyklus vrcholové tenistky juniorky. Sborník konfrence Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň: ZČU, 2003.

Severa & kol. Tenis pro trenéry II. a III.třídy. Praha: Tr.-met.komise ČTS, 1997.

SUMMARYTennis is an explosive sport that requires power, endurance, agility, flexibility and strength.

For power, speed and flexibility is the most important functional training. The sport science definition states that functional training is integrated, multi-directional, multi-planar movement involving acceleration, explosiv power, first of all muscle groups of legs. In this article we present some power exercises for young tennis players.

[email protected]

187


SÚČASNÉ PROBLÉMY ŠPORTOVEJ PRÍPRAVY DETÍ A MLÁDEŽE VO FUTBALE NA SLOVENSKU

Miroslav NemecKTVŠ FHV UMB Banská Bystrica, Slovensko

ÚVODMajstrovstvá sveta vo Francúzsku (1998) a v Japonsku a Kórei (2002) poukázali na

dominantné postavenie Európy vo svetovom futbale. Prepracovaný systém, efektívne riadenie, vysoká odbornosť a úroveň športového tréningu, kvalita súťaží, podporená adekvátnym ekonomickým zázemím, vytvára vhodné predpoklady na dosahovanie dlhodobo výrazných úspechov krajín ako Francúzsko, Nemecko, Holandsko, Anglicko, Taliansko a iné v najsledovanejšej kategórii - reprezentácia dospelých. Jednou z podmienok, aby sa jednotlivé krajiny a ich hráči mohli k týmto úspechom dopracovať, je precízne rozpracovaný systém výchovy mladých talentovaných hráčov podložený najnovšími vedeckými poznatkami. Starostlivosť o deti a mládež, tzv. „výchovnú politiku“ majú v týchto krajinách v rukách uznávaní odborníci (Coerver, Michels, Sprengers, Meulensteen, Bouwer, van Lingen, Bauer, Schreiner, Skibbe, Thisse, Menze a ďalší), ktorí pracujú v štátmi, národnými futbalovými zväzmi resp. futbalovými veľkoklubmi (napr. Ajax Amsterdam, Manchester United, Bayern Mníchov a pod.) štedro dotovaných strediskách. Pokúšajú sa tu, podľa vlastných vízií a možnosti, ďalej rozpracovávať moderné prístupy, resp. aktívne využívať poznatky a skúsenosti z iných krajín a vhodne ich implementovať do nových progresívnych koncepcií.

Slovensko patrí medzi krajiny, kde futbal je tiež v popredí záujmu. Slovenský futbal túži integrovať sa svojou výkonnosťou a kvalitou do európskeho i svetového futbalového diania. Povzbudzujúce sú aktuálne výsledky reprezentácie dospelých – historický postup do baráže kvalifikácie na MS v Nemecku, ale aj účasť Artmédie Bratislava vo základnej časti prestížnej Ligy Majstrov. Jedným z predpokladov na dosiahnutie tohto cieľa je skvalitnenie a zefektívnenie všetkých elementov a mechanizmov pôsobiacich priamo alebo nepriamo na úroveň a charakter športovej prípravy detí a mládeže.

Na základe názorov viacerých autorov ako Korček (1980), Bauer (1990), Choutka – Dovalil (1991), Havlíček a kol. (1992), Votík (1997), Bisanz - Gerisch (1998), Procházka (1998), Kačáni (2000), Perič (2004), Zbiňovský (2004) a ďalších, konštatujeme, že športová príprava detí a mládeže je edukačný proces, ktorý má svoje špecifické ciele, obsah, prostriedky, metódy a formy, ktorými prispieva k všestrannému rozvoju osobnosti. Rozširuje telovýchovné a športové vzdelanie v nadväznosti na povinnú telesnú výchovu na školách. Realizuje sa v interakcii telovýchovného pedagóga (učiteľa, trénera) a mladého športovca. Jej cieľom je také športové zdokonalenie sa, ktoré perspektívne zabezpečí vrcholovú športovú výkonnosť jednotlivca v zvolenej športovej špecializácii. Vo futbale za hlavný cieľ športovej prípravy detí a mládeže považujeme snahu mobilizovať prirodzené schopnosti mladého hráča k čo najdokonalejšiemu osvojeniu si všetkých zložiek hernej spôsobilosti a súčasne prispievať špecifickými podnetmi športového prostredia k formovaniu rôznych stránok jeho osobnosti – telesnej, funkčnej, pohybovej, psychickej, zdravotnej, sociálnej.

Celý tento proces musí v prvom rade rešpektovať vekové osobitosti detí a mládeže a zároveň zákonitosti motorického učenia. Za rozhodujúcu charakteristiku a zároveň odlišnosť od prípravy dospelých považujeme skutočnosť, že u detí a mládeže sa jedná v prvom rade o proces edukačný a nie o proces zameraný na dosahovanie maximálnej výkonnosti.

188


V príspevku sa zameriavame na dva okruhy, ktoré zaraďujeme medzi základné, významne ovplyvňujúce kvalitu edukačného procesu - športovej prípravy detí a mládeže:

• Možnosti uplatnenia moderných prístupov v športovej príprave mladších žiakov

• Kvalifikovanosť a možnosti vzdelávania žiackych trénerov ako dynamizujúcich činiteľov edukačného procesu vo futbale

Ako úlohu sme si stanovili pri každej oblasti zadefinovať problém a následne uviesť možný spôsob riešenia.

Z metodologického hľadiska v prvej časti nášho príspevku vychádzame z poznatkov získaných prostredníctvom viacročných výskumov, v ktorých sme sa zaoberali testovaním pohybových schopností a herných zručností ako aj posudzovaním herného výkonu v hre. Využijeme výsledky nami realizovaného pedagogického experimentu a zovšeobecníme informácie získané štúdiom, obsahovou analýzou a syntézou údajov z domácej a zahraničnej metodickej, vedeckej, odbornej ale aj populárnej literatúry a časopisov. Využijeme aj poznatky a skúsenosti získané z priameho pozorovania procesu športovej prípravy detí a mládeže, rozhovorov a pod. V celom príspevku sa budeme opierať aj o vlastné dlhoročné hráčske, pedagogické, trénerske, lektorské a funkcionárske skúsenosti.

MOŽNOSTI UPLATNENIA MODERNÝCH PRÍSTUPOV V ŠPORTOVEJ PRÍPRAVE MLADŠÍCH ŽIAKOV

ProblémPočas nášho viacročného pôsobenia v reálnom futbalovom prostredí (naše priame viacročné

trénerske a výskumné kontakty s deťmi vo veku od 10 – 14 rokov, sa odohrali v rámci nášho pôsobenia v kluboch FK Dukla Banská Bystrica a neskôr Súkromnej školy futbalu FK JUPIE Banská Bystrica – Podlavice) sme narazili na zásadný problém - relatívna absencia najnovším vývojovým trendom zodpovedajúceho, rešpektujúceho naše Slovenské podmienky, vyváženého a primeraného stanovenia cieľa a obsahu športového tréningu v jednotlivých etapách športovej prípravy, spojeného s voľbou adekvátnych metód, foriem a prostriedkov.

Možnosti riešeniaPráve oblasť nových prístupov k zmenám cieľov a obsahu športovej prípravy detí a mládeže

je jednou z oblastí výskumného zamerania, ktorej sme venovali výraznú pozornosť.

Poznatky získané z dostupných zahraničných zdrojov, sme sa pokúsili pretransformovať do športovej prípravy mladších žiakov prostredníctvom pedagogického experimentu, ktorý preukázal, že zmena obsahu športového tréningu v sledovanej kategórii mladších žiakov v prospech zvýšeného podielu herného tréningu na úkor herného nácviku, má potenciál zvýšiť prakticky všetky pohybové a herné ukazovatele u mladých futbalistov.

Naše názory a postupy sme overovali štvorročnou výskumnou praxou. Metodické závery (z našich autorov sa v mnohých veciach uberá podobným smerom Kačáni, 2000 a 2003), ktoré tu predkladáme a ktoré sme ešte aktuálne konfrontovali s našimi najnovšími poznatkami zo Švajčiarskeho, Rakúskeho a Maďarského systému športovej prípravy detí a mládeže, by pri náležitom aplikovaní mohli napomôcť skvalitniť úroveň športovej prípravy detí a mládeže (v danej vekovej kategórii) vo futbale na Slovensku.

Za zásadné zistenia a odporučenia v oblasti modernizácie obsahu športovej prípravy

189


v kategórii mladších žiakov považujeme:

• Overenie skutočnosti, že aj v podmienkach Slovenska (podobne ako v Holandsku, Brazílii, Francúzsku a Švajčiarsku) je potrebné a možné u žiakov vo veku 11 – 12 rokov zvýšiť podiel herného tréningu na úkor herného nácviku.

• Potrebu podstatného zvýšenia počtu „malých“ prípravných hier a malých foriem futbalu a využívanie vyššieho objemu herných cvičení na úkor prípravných cvičení - PC 50%, HC 25%, PH 25%. Holienka (2004) dokonca už udáva pomer 40%-30%-30%. Potrebné je však prioritne rešpektovať predpoklad, že osvojenie si technickej stránky herných činností sa v rozhodujúcej miere udialo v predchádzajúcich etapách športovej prípravy.

• Vzhľadom k stále častejšie v zahraničí, ale už aj u nás, prezentovanému poznaniu potreby využiť zvýšené adaptačné podnety tohto obdobia v oblasti rozvoja koordinačných schopností, sme overili a odporúčame do tréningových jednotiek zameraných na kondičný tréning okrem rozvoja všeobecnej vytrvalosti, relatívnej sily, rýchlosti frekvencie pohybov a ohybnosti, klásť stále väčší dôraz (objavujú sa informácie až o 50% zastúpení) na komplexný rozvoj koordinačných schopností. (V rámci experimentu sme zaradili samostatné TJ v gymnastickej telocvični pod vedením gymnastického špecialistu).

• Vzhľadom k tomu, že prakticky všade (Holandsko, Nemecko, Francúzsko, Anglicko, Maďarsko a iné) je v tomto období (do 12 rokov) preferovaná hra maximálne 7 : 7 (je formou s vyšším podielom náročnosti, častejším kontaktom a pod.), odporúčame jednotne v tomto veku hrávať súťažné zápasy maximálne v počte 7 : 7 a nie 11 : 11.

• V našich klimatických podmienkach odporúčame presunúť športový tréning detí na jeseň a hlavne v zime čo najskôr z ťažkých, blatistých, resp. zamrznutých terénov do haly. Osvedčilo sa nám to z pohľadu efektívnosti a organizácie TJ, zvýšeného herného zaťaženia (turnaje) ale aj „homogénnosti“ klimatických podmienok a kvality podložky.

• V zimnom prípravnom období odporúčame zaraďovať do obsahu športového tréningu v hale zvýšený počet herných foriem, v ktorých je potrebné zameriavať sa na riešenie problémov súhry a spolupráce jednotlivých hráčov a rýchlejšiu zmenu situačnosti - „malé“ prípravné hry.

• Oproti tradičným náhľadom na obsah prípravy v zimnom období (dominancia všeobecne rozvíjajúcich mikrocyklov - kondícia) zabezpečiť častejší zápasový a turnajový kontakt s inými družstvami. Znamená to, z hľadiska kvantitatívnych ukazovateľov, absolvovať zvýšený počet prípravných zápasov, pričom túto zvýšenú zápasovú záťaž navrhujeme u detí kompenzovať znížením počtu dní zaťaženia resp. TJ.

• Pri realizácii hry (4 : 4 resp. 5 : 5) v hale, riešiť ju zároveň aj ako prípravu na súhru skupín hráčov v blížiacej sa hre 11 – 11 (Bert van Lingen, 1994).

• Celkovo by sme chceli mládežníckym trénerom odporučiť (či vonku alebo v hale) ako najvhodnejšiu prípravnú hru 4 : 4 (na cca 25 x 30 m). Dôvodov je viacej, nás inšpirovali najmä nasledovné:

• a) príprava formácie na vzťah 4 hráčov (línie) v hre 11 : 11,

• b) možnosť neustáleho kontaktu s loptou a veľká situačnosť vyžadujúca si neustálu pozornosť a rýchlu reakciu (útok – obrana). Vysoko tu zavážili aj naše praktické skúsenosti reprezentanta Československa a Slovenska v podobnej hre – futsal.

• Pri plánovaní tréningových jednotiek (najmä s herným kontextom) v hale, je potrebné brať do úvahy, vzhľadom k veľkej frekvencii osobných súbojov, krátkym prerušeniam a častým

190


prečísleniam, striedanie záťaže a zotavenia. Dôležité je práve pomocou herných foriem začať rozširovať taktické schopností, tvorivé jednanie, efektívne rozhodovanie - základy stratégie hry, organizáciu útočných a obranných herných činností, pohyb bez lopty. Zdokonaľovať spoluprácu jednotlivcov, skupín hráčov a celého družstva - orientáciu v priestore, presnosť a plynulosť súčinnosti.

Na záver tejto časti chceme apelovať na všetkých trénerov (pedagógov), aby u tejto vekovej kategórii nepodľahli vidine rýchlejšieho tempa učenia sa a výkonnostne lepších (akcelerovaných) jednotlivcov preferovali a tzv. „pomalších a slabších“ zanedbávali. Najmä je to dôležité rešpektovať pri zaraďovaní hráčov do družstva v stretnutiach. Odporúčame športovú prípravu tejto vekovej kategórie viesť tak, aby edukácia mladých hráčov (športový tréning) bola dôležitejšia ako výsledky stretnutí. Orientácia jednotlivca, najmä v tomto veku, je veľmi problematická a preto je potrebne aby sa všetky hlavné činitele edukácie (rodina, škola, spoločnosť a najmä tréner, športový klub a futbalový zväz) v čo najväčšej možnej miere podieľali na pozitívnom smerovaní jeho rastu.

KVALIFIKOVANOSŤ A MOŽNOSTI VZDELÁVANIA ŽIACKYCH TRÉNEROV AKO DYNAMIZUJÚCICH ČINITEĽOV EDUKAČNÉHO PROCESU VO FUTBALE

ProblémKvalifikovanosť trénerov je veľmi úzko spätá s kvalitou ich edukačnej práce. Na základe

štatistík, ktoré sú k dispozícii na Trénersko-metodickej komisii (TMK) SsFZ môžeme konštatovať, že kvalifikovanosť trénerov žiackych kategórii v našom regióne je pomerne nízka (viď tabuľka 1). Pri sledovanej vekovej kategórii pôsobilo v roku 2003 viac ako 29% a v roku 2005 až 37,2% nekvalifikovaných trénerov.

Tabuľka 1 Kvalifikačná úroveň žiackych trénerov SsFZ v rokoch 2003 a 2005

1. trieda 2. trieda 3. trieda bez kvalif. SPOLU % bez

kvalif.Hlavný tréner 2003 2 37 84 43 166 25,9Asistent trénera 2003 - 2 7 15 24 62,5SPOLU 2 39 93 58 192 29,3Hlavný tréner 2005 4 36 68 47 155 30,3Asistent trénera 2005 - 5 7 24 36 66,6SPOLU 4 41 75 71 191 37,2

Vysoký počet trénerov, ktorí nemajú ani základné trénerske vzdelanie nás oprávňuje vysloviť predpoklad (česť výnimkám), že drvivá väčšina z nich realizuje športový tréning len na základe akéhosi intuitívneho prístupu, resp. hráčskej skúsenosti.

Je veľkým hendikepom systému, ak práve v základoch nie je zabezpečená kvalita. Dovolíme si s určitosťou tvrdiť, že práve táto skutočnosť má dominantný vplyv na stupeň pripravenosti futbalovej základne ako bázického činiteľa pre dosahovanie budúcich úspechov. Úroveň a kvalita trénera v nami sledovanom stupni prípravy sú jednými z rozhodujúcich činiteľov ovplyvňujúcich priebeh edukačného procesu. Profesijné pedagogické a psychologické charakteristiky a osobnostné rysy mládežníckeho trénera sú podmienkou pre iniciovanie aktivity jednotlivca, vytváranie vzťahu, ale aj pre funkčné a didaktické spracovanie cieľov a obsahu, hľadanie účinných metód a technických prostriedkov práce a vytváranie adekvátnych podmienok zabezpečujúcich potrebnú kvalitu edukačného procesu.

191


Domnievame sa, že práve z titulu nedostatočnej kvalifikovanosti trénerov sa na Slovensku len výnimočne stretávame s modernými prístupmi, ktoré by viedli už v žiackom veku k samostatnosti, aktivite, ale najmä k tvorivosti. Väčšina žiackych trénerov (z veľkej časti otcovia detí) bola v škole resp. v športovej príprave vychovávaná v zmysle starších resp. iných výchovno-vzdelávacích koncepcii, ako sú preferované dnes.

Na zamyslenie je aj ďalšia veľmi vážna skutočnosť - právny aspekt realizácie trénerskej činnosti bez tzv. oprávnenia, t.j. bez platnej trénerskej licencie. Možné dôsledky tohto stavu tu nebudeme ďalej rozvíjať.

Všeobecne sa domnievame, že podobne, ako v celej spoločnosti, tak aj vo futbale je funkcia a postavenie trénera najmä na nižších stupňoch (podobne ako učiteľa v školstve) stále nedocenená. V zahraničí je kvalita a úroveň futbalových trénerov považovaná za kľúčový a nezastupiteľný moment najvyššej priority. Jedným z dôkazov avizovaného nedoceneného postavenia a ochrany trénerov vo futbale na Slovensku je aj príklad veľmi rozpačitého fungovania stavovskej organizácie trénerov - Únia futbalových trénerov Slovenska (ÚFTS), ktorá stále nemá vyprofilované jasné miesto v slovenských futbalových štruktúrach.

Pre porovnanie v Čechách je ÚČFT združením, ktoré má svojho zástupcu priamo vo vedení Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS). Vo svojej činnosti sa výrazným spôsobom podieľa na koncipovaní výchovy a vzdelávania trénerov. Pravidelne vydáva odborné periodikum. Jej riadnymi členmi sú prakticky všetci tréneri pôsobiaci v súťažiach ČMFS. Plní funkciu odbornej, právnej a konzultačnej služby pre všetkých trénerov združených v jej radoch.

Možnosti riešeniaZo strany Slovenského futbalového zväzu (SFZ) považujeme za nutné dôslednejšie

prezentovať a garantovať význam a úlohu trénera v procese športovej prípravy futbalistu na všetkých jej úrovniach, ale takisto aj v kontexte činnosti celého systému športu a spoločnosti. V Stredoslovenskom regióne, podobne ako aj v ďalších regiónoch, sme napríklad postupne rozbehli iniciatívu, ktorá má zabrániť tomu aby nekvalifikovaný tréner pôsobil pri futbalovom družstve. Do „Rozpisu súťaží SsFZ pre rok 2005/2006“, ktorý je záväzný pre riadenie a priebeh regionálnych súťaží sa podarilo zapracovať uznesenie TMK SsFZ, ktoré jednoznačne vylučuje účasť trénerov bez kvalifikácie vo všetkých SsFZ riadených súťažiach. Je paradoxné a z viacerých uhlov pohľadu (najmä perspektívneho, vzdelanostného a právneho) zarážajúce, že sa táto iniciatíva stretáva s veľkou nevôľou a kritikou vedúcich predstaviteľov či funkcionárov klubov.

ProblémFunkcionári a tréneri, pracujúci s deťmi a mládežou nutne potrebujú pre svoju činnosť a sebavzdelávanie dostatok adekvátnych študijných materiálov a pomôcok.

Súčasná situácia v oblasti metodiky, poukazuje na problém, ktorým je nedostatok pôvodnej slovenskej odbornej literatúry, ktorá by sa zaoberala športovou prípravou detí a mládeže s prihliadnutím na moderné vývojové tendencie, šírku a hĺbku poznatkov, ale najmä na súčasné podmienky, ktoré sú u nás pre šport a športovanie vytvorené. Výnimkou sú knihy distribuované cez obchodnú sieť (Kačáni, 2000 a 2003, Holienka, 1997 a Peráček 1997), kde sa edukačný proces detí a mládeže parciálne spomína, kniha z nakladateľstva Mladé Letá „Futbal – pravidlá, technika, tréning, galéria slávnych“ (Deshors, 1997), ktorá nenáročnou a prístupnou formou v slovenčine približuje systém futbalovej školy, organizáciu futbalu vo Francúzsku a vybrané kroky v tréningu detí, a momentálne najnovšia knižka z vydavateľstva Príroda – „Futbalová technika“ (preklad anglického originálu „Soccer Skills“) zaoberajúca sa popisom techniky a jednoduchými

192


možnosťami nácviku vybraných herných činnosti. Okrem toho ešte existujú metodické listy SFZ, ktoré sú však len pre vnútornú potrebu.

Len na okraj a porovnanie – v susednej Českej republike bolo za posledných 8 rokov vo verejne dostupnej knižničnej sieti prezentovaných viac ako pätnásť odborných, resp. odborno-populárnych publikácii v češtine zaoberajúcich sa hlavne športovou prípravou mladých futbalistov v českých podmienkach resp. poukazujúcich na významné zahraničné (nemecké, anglické) futbalové školy. V roku 1998 bola vydaná originálna metodická VHS kazeta – „Jdi, uděláš ho“ (Procházka, L.). Je potrebné spomenúť aj odborno-metodický časopis „FOTBAL A TRÉNINK“, vydávaný štvrťročne Úniou českých fotbalových trénerov ČMFS, ktorý pravidelne a aktuálne mapuje a prezentuje najnovšie poznatky zo zahraničia a podáva usmernenia k vlastnej futbalovej teórii a praxi.

Možnosti riešeniaZ pohľadu zlepšenia stavu publikačnej činnosti by malo byť úlohou futbalového zväzu aby čo

najskôr zaktivizoval a motivoval silný a kvalitný tím odborníkov, ktorí sa v čo najkratšej dobe pokúsia zvýšiť podiel originálnej slovenskej futbalovej publikačnej tvorby od populárno-naučnej až po vysoko odbornú, so zameraním sa na vytvorenie metodiky „SLOVENSKEJ FUTBALOVEJ ŠKOLY“.

Iným významným krokom by malo byť obnovenie vydávania odborného futbalového časopisu pre trénerov, ale aj širokú verejnosť (na Slovensku bolo niekoľko pokusov s vydávaním odborného futbalového časopisu - posledným bol PRO-FUTBAL).

Hlavnými otázkami v tomto smere sú - kto bude vydavateľom, kto bude publikovať, resp. prispievať článkami a hlavne ako sa podarí riešiť otázku financií. Riešenia podľa nás existujú. Nájsť vydavateľa v súčasnosti už nie je veľký problém. Dôležitá ja garancia kvality, tou by mal byť SFZ a nanovo sa konštitujúca ÚFTS, ktoré by mali osloviť a najmä motivovať (dotácia, autorský honorár a pod.) širšiu skupinu odborníkov a trénerov. Domnievame sa, že vhodné by bolo patrične zužitkovať aj odborný potenciál vysokých škôl a učiteľov – telovýchovných pedagógov. Z pohľadu financovania časopisu je zrejme nutné využiť kombináciu zdrojov - zväzové dotácie, príspevok z ÚFTS, sponzoring, príjmy z predaja, ale napr. aj grantové prostriedky z relevantných dotačných programov.

Na záver si dovolíme konštatovať, že pre skvalitnenie odborno-metodickej bázy je potrebné a nevyhnutné čo najskôr, v súlade s aktuálne prezentovaným mottom SFZ – „SPOJME SA PRE FUTBAL“, spojeným úsilím všetkých zainteresovaných, vyvinúť zásadnú a koordinovanú iniciatívu vo vypĺňaní uvedených medzier a nedostatkov, rešpektovať význam vedeckej, výskumnej, riadiacej, trénerskej práce a potrebnosť a unikátnosť každého jednotlivého človeka, podieľajúceho sa (aj touto formou) v napredovaní Slovenského futbalu.

LITERATÚRABAUER, G. 1990. Lehrbuch Fuβbal. Erfolgreiches training von Technik, Taktik und Kondition. München : BLV Verlagsgesellschaft mbH, 1990.

BISANZ, G. – GERISCH, G. Fuβbal, Training, Technik, Taktik. Reinbek bei Hamburg, 1988.

HAVLÍČEK, I. a kol. 1992. Vedecké základy športovej prípravy mládeže. Zborník VMR SÚV ČSZTV IX. Bratislava : Šport, 1992.

193


HOLIENKA, M. 2004. Futbal-kondícia-tréning. 2. vyd. Bratislava : SVSTVaŠ, 2004.

CHOUTKA, M. – DOVALIL, J. 1991. Sportovní trénink. Praha : Olympia, 1991.

KAČÁNI, L. 2000. Futbal – teória a prax hernej prípravy. Bratislava : SPN, 2000.

KAČÁNI, L. 2002. Futbal – tréning hrou. Bratislava : SFZ, 2002.

KORČEK, F. 1980. Športová príprava mládeže vo futbale. Bratislava : Šport 1980.

LINGEN, V., B. – PAUW, V. 1994. Footballtraining. KNV/Grenfields BV, 1994 (VHS)

PERIČ, T. 2004. Sportovní příprava dětí. Praha : Grada, 2004.

PROCHÁZKA, L. 1998. Různe přístupy k fotbalovému tréninku v žákovských kategoriích. In.: Hry v programech tělovýchovných procesů. Plzeň : ZČU, 1998. s. 115 – 122.

VOTÍK, J. 1997. Sportovní příprava mládeže v kopané. Praha : ČMFS, 1997.

ZBIŇOVSKÝ, P.: Pohybová výkonnosť v karate ako určujúci faktor výberu talentov. In: Identifikace pohybových talentu. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Praha, UK FTVS, 2004. s. 69-75

SUMMARYActual problems in sport preparation of children and youth in football in Slovakia

In the text of our article, we’ve briefly set some chosen topics that relate to problems of sport preparation of children and youth in Slovakia, which is of course broader and deeper. We’ve focused on possibilities of application of modern approaches in sport preparation of younger students and qualification and possibilities of education of children trainers, as a dynamiting factor of educational process in football. We’ve set up chosen important problems, so far as potential ways and possibilities of their solution.

[email protected]

194


BLOKAŘSKÉ PŘESUNY STŘEDOVÝCH HRÁČŮ VE VOLEJBALUPavel Háp, Martin HrochKatedra sportů Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci

PROBLÉMModerní volejbal je soubojem dvou protivníků o čas. Během posledních let došlo

k významným změnám v herních tendencích ve světovém volejbalu, hra se výrazně zjednodušila, zrychlila, má jinou dynamiku a s tím vším souvisí také maximální preciznost v provádění jednotlivých herních činností. Smečaři útočí po stále rychlejších nahrávkách s cílem získat časovou výhodu nad obranou soupeře. V souvislosti s tímto trendem je zejména na středové hráče kladen požadavek na dokonalé zvládnutí techniky přesunů podél sítě tak, aby byli schopni co nejekonomičtěji řešit herní situace.

Přesto, že v současném volejbalu má obranná fáze hry menší vliv na konečný výsledek utkání než fáze útočná, je kvalitní obrana na síti nezbytná pro úspěšnou hru na nejvyšší úrovni. K základním požadavkům na post středového hráče patří nejen somatometrické předpoklady a taktická vyzrálost, ale také vysoká úroveň techniky blokování. Mezi rozhodující faktory pro úspěšnost blokování patří také pohyb (přesun) do místa blokování (Platonov, 1994; Selinger, 1986 a další).

Z hlediska techniky blokování patří mezi klíčové momenty mimo jiné délka, směr a rychlost provedení jednotlivých fází blokařského přesunu s důrazem na první krok (Vint, 1997). Častěji než vyskočit z klidu musí totiž blokař nejprve provést přesun do místa, kde se bude blok realizovat. Blokařský přesun představuje obvykle časově nejdelší část akce středního blokaře. Hráči používají ve hře čtyři základní způsoby provedení blokařského přesunu: přesun úkrokem (používá při přesunu na krátké vzdálenosti, při obraně útoku prvního sledu, kdy není rozhodující výška bloku, ale rychlost reakce a přemístění hráče do místa bloku), překročením (používá se stejně jako první typ přesunu pro krátké vzdálenosti, tentokrát je ovšem kladen větší důraz na výšku bloku), s vykročením (umožňuje rychlost a zároveň výšku bloku, přesun doleva se dá přirovnat k rozběhu na smeč) a během (používá se na velké vzdálenosti a při situacích, kdy se blokař dostává mimo svou výchozí pozici). Využití některého z uvedených způsobů je především limitováno vzdáleností, kterou musí hráč překonat a časovým stresem. Současně je ovlivňováno specifickými předpoklady jednotlivých hráčů, technickou vyspělostí nebo týmovou taktikou (Buekers, 1991; Cox, 1982).

CÍL PRÁCECílem práce bylo zjistit četnost využití jednotlivých typů blokařských přesunů středových

hráčů ve francouzské nejvyšší volejbalové soutěži Pro A.

METODIKAAnalýzu četnosti využití jednotlivých typů blokařských přesunů jsme provedli rozborem

videozáznamu 12 zápasů (44 setů) první části francouzské nejvyšší soutěže Pro A soutěžního ročníku 2004/05. Jednalo se o všechny zápasy družstva Goelo Cotes d’Armor. Byla vytvořena metodika komplexního záznamu sledovaných charakteristik, t.j. jednotlivých typů přesunů, přičemž jsme jednotlivé položky rozdělili do dvou částí v závislosti na kvalitě přihrávky servisu na straně soupeře.

195


VÝSLEDKY A DISKUSEBiomechanická měření dokazují, že na krátké vzdálenosti je přesun úkrokem rychlejší než

otáčení a běh. Na dlouhé vzdálenosti je běh rychlejší a výskok po běhu je vyšší než po přesunu úkroky. V dnešním volejbale je však stále častější, že hráči (jak středoví, tak krajní) zařazují přesun překrokem či s vykročením i na kratší vzdálenosti (26,4 přesunů překročením nebo s vykročením, 7,1 přesunu úkrokem). Při těchto typech přesunů přitom dochází k poměrně složité rotaci trupu, což by mělo celou akci komplikovat. Nicméně ve prospěch této techniky hovoří dva poměrně logické argumenty. Hráči (především středoví) se v moderním volejbale musí více přesunovat velmi rychle na větší vzdálenost. Proto je nejvhodnější klasický běh, kde rovina ramen je rovnoběžná se sítí s následnou rotací trupu těsně před odrazem. Protože úspěch při blokování je do značné míry limitován perfektním zvládnutím této techniky, věnuje se jí v tréninku mnoho času, technika celé akce je dokonale zautomatizována a hráčům se jeví jako přirozená i na kratší vzdálenost.

Druhý argument souvisí s kolektivním blokováním, které je nutné brát v úvahu přesto, že zde posuzujeme individuální techniku. V kolektivním bloku se klade důraz na to, aby hráči harmonizovali vzájemně své pohyby z důvodu finální kompaktnosti bloku. Čím je vzdálenost, po které se kolektivní blok přesunuje, větší, tím složitější je celá akce na sladění. V tréninku je věnováno maximum pozornosti imitačním i herním cvičením zaměřeným na automatizaci celého aktu, což může být jeden z důvodů, proč tuto techniku zařazují hráči i na krátkou vzdálenost, někdy dokonce při dostatku času z důvodů rytmizace i na místě.

Při analýze jsme zjistili, že hráči v časovém stresu mají zřejmou tendenci zkracovat přesuny (někdy se ovšem jedná pouze o jejich vnitřní dojem). Klesá tedy četnost přesunů s dlouhým vykročením. Svoji roli zde může hrát rovněž somatotyp blokařů. Menší blokaři se vyznačující velkou rychlostí, ale kratší délkou kroku a zařazují přesun s vykročením v co největší míře. U vysokých středových hráčů, kterých je ve sledované soutěži převážná většina, převládaly přesuny buď s překročením nebo s vykročením s nepatrným prvním krokem

Jednoznačně nejméně využívaným typem přesunu je přesun přeběhem, což souvisí s minimální četností výskytu situací u družstev pozorované kvality, ve kterých je možné tento typ přesunu využít.

Tabulka 1. Výsledky analýzy četnosti různých typů blokařských přesunů v Pro A

Typ přesunu Úkrokem Překročením

S vykročením

krátký krokdlouhý krok

Příhrávka A B A B A B B

Přeběhem

Celkem

přeběhů

Celkem setů

Průměr na zápas 5,0 2,1 7,0 2,7 7,6 5,9 3,2 1,0 34,5 44

Celkem 7,1 9,7 16,7 1,0 34,5

Vysvětlivky:A - dobrý příjem (nahravač má možnost výběru typu nahrávky)B - špatný příjem (nahravač nemá možnost výběru typu nahrávky)

196


Dílčí výsledek provedené analýzy ukazuje na vysokou technickou vyspělost středových hráčů v nejvyšší francouzské soutěži. U francouzských hráčů je snaha používat jednotné přesné přesuny, kterým se naučili v CNVB, což je centrální příprava francouzského juniorského reprezentačního celku v Montpellier . Ve srovnání s českými blokaři působícími ve stejné soutěži (Kubala, Javůrek, Konečný, Hroch) je tato vyspělost zřejmá.

Graf 1.: Poměry jednotlivých přesunů ze všech zápasů.

Poměry základních typů přeběhu v 3-setovém zápase

S úkrokem20%

S překročením28%

S vykročením49%

S přeběhem3%

S úkrokem

S překročením

S vykročením

S přeběhem

Graf 2.: Poměry přesunů na základě kvality příjmu a tedy možnosti výběru typu nahrávky

Poměr přeběhů v 3-setovém zápase

7,6; 23%

5,9; 17%

3,2; 9%

2,7; 8%

7,0; 20%

2,1; 6%

5,0; 14%1,0; 3%

S úkrokem dobrý příjem

S úkrokem špatný příjem

S překročením dobrýpříjem S překročením špatnýpříjemS vykročením krátký krokdobrý příjemS vykročením krátký krokšpatný příjemS vykročením dlouhý krokšpatný příjemS přeběhem

197


ZÁVĚRProvedená analýza četnosti využití jednotlivých typů blokařských přesunů u středních blokařů

nejvyšší francouzské volejbalové soutěže prokázala výraznou dominanci přesunů překročeníma s vykročením na krátkou vzdálenost a minimální využití přesunů s přeběhem.

LITERATURABuekers, M.J.A. The time comparison of the block in volleyball: A comparison of different step techniques. Research Quaterly for Exercise and Sport, 1991, 62 (2), 232-235.

Cox, R.H., Noble, L. & Johnson, R.E. Effectiveness of the slide and cross-over steps in volleyball blocking. Research Quaterly for Exercise and Sport, 1982, 53 (2), 101-107.

Platonov, V. Block. International Volleyball Technique, 1994, 4, 4-8.

Selinger, A., Ackermann-Blount, J. Selinger’s power volleyball. New York: St. Martin’s Press, 1986.

Vint, P.F. The biomechanics of blocking. Volleyball USA, Spring Issue, 1987, 22-25.

SUMMARYThe aim of the work was to determine the frequency of using different types of footwork

techniques for lateral movement in volleyball blocking in French professional volleyball players. The research has been done in 12 matches of Pro A and 44 sets has been analysed. The results show us that there is quite a strong prevalence of cross-over techniques over the slide and run techniques.

[email protected]

198


RELATIONSHIP BETWEEN BIOMECHANICAL CHARACTERISTIC OF KNEE EXTENSORS AND RESULTS OF SPECIAL MOTOR TESTS OF

YOUNG FOOTBALL PLAYERS

Staszkiewicz Robert, Ruchlewicz Tadeusz, Ozimek MariuszAcademy of Physical Education in Cracow, Poland

ABSTRACTThe aim of this study was describing relationships between the value of different

biomechanical parameters of knee extensors and motor test results in football players aged 15 (n=26). In static condition were measured: muscle torque and rate of muscle force development F(t). On the force platform, were recorded changes of ground reaction force R=f(t) during counter movement jump. The time of running on 5m was measured at the sport hall. There were two different executions of protocol: the time of first 5m on distance and after 20m running start.

Concluded: 1. there were significant correlation between maximal muscle torque and the rate of muscle force development; 2. the strongest football players obtained the highest value of maximal power output during counter movement jump; 3. the high speed of increasing muscle force in isometric contraction connected with the value of mechanical muscle work during take-off phase; 4. there were relationship between time of reach 50% maximal knee extensor’s force in static condition and values of kinematics parameter in vertical jump; 5. it was found interdependence maximal power output and time of running on 5m.

Key words: football, teenagers, isometric contraction, rate of force development, counter movement jump, running

INTRODUCTIONThere are different motor tests used in football practice which purpose is the estimation of

functional condition of competitors (Witkowski and Ljach 2004, Szwarc 2004) in the light of their training level control (Witkowski 2004). In high professional sport the tests may be replaced by the laboratory measuring of biomechanical or physiological parameters (Tyka 2004). Such combination of precise measuring and training practice can give invaluable advantages in the field of individual competitors’ potential usage.

The additional aspect in the case of team sport competitions is the right process of children and teenagers selection or proper adaptation of competitors to the position on football field. Hence there is the necessity of many different examinations of young football players covering all aspects of this sport discipline (Zuchowicz et al. 2004, Tyka et al. 2004, Luszczyk and Jastrzebski 2004).

The aim of the paper is the attempt to find the correlation between biomechanical parameters of muscles measured in static conditions and the effects of motor activity of knee extensors.

199


MATERIAL AND METHODSThe subject of researches were 26 football players at the age of 15 from one of the Cracow

football club. The height and body weight in the researched collectivity were correspondingly (SDx ± ): 1,63 ± 0,06 m i 63,6 ±6,8 kg. The measures were carried out in the objects of Academy of

Physical Education in Cracow.

In laboratory conditions, the strength abilities of knee extensors were measured, the rate of speed of muscle force development was estimated and the ground reaction force R=f(t) in counter movement jump (CMJ) on force platform was registered. Strength and speed parameters were determined in the isometric conditions.

The strength characteristics of knee extensors were estimated on the base of maximum (Mmax) and relative (Mrel) values of muscle torque (the variables were measured in [Nm] and [Nm/kg] correspondingly).

On the base of the changes of knee extensors strength F=f(t) registered for all football players, the following parameters were determined:

a) time of achievement of maximum value of muscle force – tFmax [s],

b) time of achievement of half-maximum value of muscle force – t0,5Fmax [s],

c) maximum value of derivative of force in the time – F’max [N/s]

The registered changes of ground reaction force R(t) in CMJ were used for calculation of:

a) flying time –tfly [s],

b) maximum velocity of jump – vmax [m/s],

c) height of raising of center of gravity (COG) – hCOG [m],

d) value of mechanical work executed by muscles – W [J],

e) maximum P [W] and relative value of mechanical power output Prel [W/kg] achieved by the

muscle in the take off phase.

In the sport hall of Cracow Academy of Physical Education the measuring of the time of running of our football players on the distance of 5 m were realized. The running tests were executed in two variants: the first one (run I) – the competitors made the 20 m run while time was measured between 20 and 25 meter of the distance; the second one (run II) - the time was measured from the moment of start. The measurements were executed with the help of photocell Longines and the time of tests was estimated with the precision of 0,001 s.

The accumulated material for investigation was analyzed by the methods of descriptive statistics using STATISTICA v.5.1 computer program.

RESULTS

The results from table 1 characterize the strength abilities of knee extensors of investigated football players. The values of calculated parameters for both lower limbs were similar and the noted difference was small – about 1 %.

200


Table 1. Knee extensor’s muscle torque (L – left limb, R – right limb, for details see: Material and Methods).

Mmax L[Nm]

Mmax R[Nm]

Mrel L[Nm/kg]

Mrel R[Nm/kg]

SDx ± 178,1±19,1 179,9±20,5 2,82±0,30 2,85±0,32

The analysis of variables describing the fast isometric contraction of knee extensors (table 2) shows that muscles of right limb are characterized by greatest ability of fast mobilization to contraction. The registered values of maximum force achievement (tFmax) as well as a half of that value achievement (t0,5Fmax) are lower and maximum derivative of force in the time is greater than for the left limb.

Table 2. Mean values of variables describing the rate of muscle force development.

tFmax [s] t0,5Fmax [s] F’max [N/s]L 0,213±0,058 0,067±0,014 5690±1092R 0,207±0,063 0,063±0,010 6022±1155

The mean values of variables describing the counter movement jump on force platform are located in table 3. The noted level of all kinematical parameters (tfly, vmax, hCOG) of aged 15 football players are similar – the variability coefficient does not exceed 11%. The results of the measures becomes more diffused for dynamic characteristics – the variability coefficient for executed mechanical muscle work is about 18% and increases to 45 % in the case of no-relative (P) and relative (Prel) mechanical muscle power output in the take off phase.

Table 3. Mean values of variables describing the counter movement jump of football players on force platform

tfly

[s]vmax

[m/s]hCOG

[m]W[J]

P[W]

Prel

[W/kg]SDx ± 0,55±0,03 2,70±0,16 0,37±0,04 234±41,8 1072±480,3 16,79±7,24

Figure 1 represents the mean values of running time on the distance of 5 m. The investigated competitors covered the distance of 5 m from flying start (run I) in the time of 0,4 s less than in the case of run II.

201


0,617

1,051

0

0,2

0,4

0,6

0,8

1

1,2

run I run IItim

e [s

]

Figure 1. Values of running time on 5 m distance (for details see: Material and Methods).

The noted values of correlation coefficient (r>0,6) show that maximum muscle force (Mmax) of knee extensors of investigated football players is directly proportional to maximum speed of force development in isometric contraction (F’max). The correlation of running time and maximum muscle force is not great but statistically significant. The relation of Mmax and time of running with detained start (run II) is described by correlation coefficient r=0,25 while during the measuring of time of flying start (run I) r=-0,28. Maximum strength of knee extensors and power output (P) show the tendency of direct linear correlation (r=0,27). Relative moment of muscle force (Mrel) is significantly correlated (r=-0,51) with the value of the mechanical work executed by the muscles in the take off phase (W); the other correlations of Mrel with the rest parameters describing the vertical jump on force platform were not opened. The above mentioned variable (Mwz) forms weak positive connections with the time of run I (r=0, 24).

Statistical analysis shows strong negative correlation of the time of half-maximum force development (t0,5Fmax) and the majority of the parameters calculated on the base of the ground reaction force in vertical jump on the force platform (tfly, vmax, hCOG, W); in each case these connections are described by the correlation coefficients r=-0,45. The maximum speed of knee extensor force increasing in isometric contraction (F’max) and the mechanical muscle work (W) are significantly correlated (r=0,5). The connection of F’max and the time of 5 m running with flying start is statistically weaker, hence correlation coefficient is negative (r=-0,3).

Searching of correlation between the variables describing counter movement jump and the time of running on 5 m shows, that power output (P) as well as its relative value (Prel) positively connected with the result of run II (detained start) – in both cases r = 0,34. The calculated value of mechanical muscle work (W) is, in its turn, negatively correlated (r=-0,41) with the time of running with flying start (run I).

DISCUSSIONThe values of maximum moment of the force developed by knee extensors (Mmax) of aged 15

football players are similar to the results of researches of Ruchlewicz et al.(1997) realized in the group of adult men not practicing sports. The value of relative muscle torque (Mrel) noted in those researches is significantly higher in the group of football players than in mentioned paper (Ruchlewicz et al. 1997) because of the lower body weight. The level of strength abilities of investigated muscle group (Mmax) in researched sport team is positively correlated with maximum speed of isometric force development (F’max) that was already noted in previous researches (Ruchlewicz et al. 1996). This observation is probably connected with the influence of force

202


training methods on so called ‘competitor’s speed’ that was mentioned by Osinski (2000). The established values of correlation coefficients show, that maximum force level developed by knee extensors leads to the decrease of the running time on short distance when the time is measured from the detained start (run II). The analysis of acceleration phase in sprint run confirms the sufficient influence of the force value generated by knee extensors on the developed body acceleration value; although the literature sources give different information about this question. Kruczalak (1999) and Sozanski et al. (1999) in the sprinters’ investigations did not note significant connections of static force level of knee extensor and the time of running on 100 m distance. At the same time Sozanski et al. (1999) suggests that such correlations could be observed under the correlation of muscle force and the running on much shorter distance. The last statement is wholly confirmed by the mentioned investigations. Lack of correlation of maximum force and the time of running after flying start (run I), noted during the researches, is probably caused by great number of factors influencing the measurements (age, technique, metabolic intensity).

In these researches there was not noted the correlation between the height of the vertical jump and relative moment of the force developed by knee extensors in spite of such correlation was predicted. The height of the jump is more the more is the ratio of the muscle force to body weight (Ruchlewicz and Staszkiewicz 2001). Probably the lack of such connections is caused by the influence of the technique of vertical jump execution on its height. If the investigated sportsmen can not do such attempt for the second time it is difficult to expect the connection of muscle force and motor effect.

The mechanical power output developed by the muscles may be measured with the help of many methods (Zoladz 2002), but vertical jump test is usually treated as one of the best (Trzaskoma 2003). The authors of researches use different methods (Dziewiecki and Dziewiecka 1998), so the results of the measures are often difficult to compare. The mentioned researches show the weak correlation of knee extensor’s maximal force and the level of power output in counter movement jump (CMJ). The similar conclusions were noted by Trzaskoma (2003) and the differences of correlation coefficient values can be explained by the different number of the investigated sportsmen and their age. Opposite to the citing source, the information of Janiak et al. (1997) confirms such connections in the women group and the lack of it between men.

The significant level of power output (P and Pwz) achieved by investigated muscles of football players influences positively on the decrease of the time of running with flying start. Zoladz (2002) informs that sprint running belongs to the discipline where the level of mechanical power generated by the muscles plays important role. It was calculated that on 100 m distance running with maximum velocity the competitor loses about 30% of maximum power output developed during first seconds of the run.

The observed significant speed of knee extensor mobilization in the investigated group of football players during isometric contraction greatly influences on the time of sprint running reduction. Obviously it is the result of the muscle fibers composition (Viitasalo and Komi 1978) – often described phenomenon during discussions about the speed of the sportsmen (Kruczalak 1999, Sozanski et al. 1999). In the light of the previous researches carried out in the group of the best Polish sprinters (Staszkiewicz and Ozimek 2002) the observed positive connection of speed abilities estimated on the base of isometric contraction and the high values of kinematical parameters during vertical jump of football players is not surprising, although the great technical complexity of vertical jump enables the comparison of the values of calculated parameters in both mentioned groups.

203


CONCLUSIONS1. Maximum knee extensor strength (Mmax) of the investigated football players is closely

correlated with the speed of force development in isometric contraction (F’max).

2. Football players achieving high values of Mmax are characterized by significant level of mechanical power output (P) and short time of running with the flying start (run I).

3. High value of speed of muscle force increasing (F’max) is observed young football players whose muscles execute mechanical work of great values (W) and achieving the short time in the running with flying start (run I).

4. In the group of investigated football players, the highest value of speed of knee extensors mobilization for the contraction (t0,5Fmax) is correlated with high kinematical values describing vertical jump (tfly, vmax, hCOG).

5. Significant level of muscle power output (P and Prel) is observed between competitors achieving short time of 5 m running with flying start.

6. Short time of 5 m running with detained start is observed in football players whose muscles execute significant value of mechanical work (W).

LITERATUREDziewiecki K., Dziewiecka T. Obliczanie mocy miesni przy pionowym wyskoku na platformie dynamograficznej. Biology of sport, 1998, vol.15, suppl 8:77-81.

Janiak J., Eliasz J., Gajewski J. Maksymalna sila statyczna konczyn dolnych a parametry wyskoku pionowego. Biology of Sport, 1997, vol. 14, suppl. 7: 65-70.

Kruczalak E. Teoretyczne i metodyczne podstawy treningu sportowego w lekkoatletycznych biegach krotkich. Studia i Monografie, nr 5. AWF Kraków, 1999.

Luszczyk M, Jastrzebski Z. Ocena wybranych wskaznikow wydolnosci tlenowej i beztlenowej u pilkarzy noznych roznych grup wiekowych. Medicina Sportiva, 2004, 8: 239.

Osinski W. Antropomotoryka. AWF Poznań, 2000.

Ruchlewicz T., Chwała W., Staszkiewicz R. Biomechaniczna charakterystyka skurczu izometrycznego antagonistycznych grup miesni stawow lokciowych i kolanowych. Antropomotoryka, 1996, nr 15: 17-28.

Ruchlewicz T., Chwala W., Staszkiewicz R. Dymorfizm plciowy w aspekcie dystrybucji sil miesniowych u osob w wieku 20-23 lat. Biology of Sport, 1997, vol. 14, suppl. 7: 118-123.

Ruchlewicz T., Staszkiewicz R. W czym tkwi tajemnica dalekich skoków Malysza?. Sport Wyczynowy, 2001, nr 9-10: 13-21.

Sozanski H., Witczak T., Starzynski T. Podstawy treningu szybkosci. COS Warszawa, 1999.

Staszkiewicz R., Ozimek M. Związek wynikow sportowych i parametrow biomechanicznych charakteryzujacych sprinterow wysokiej klasy. W: Trening sportowy na przelomie wiekow [red.] Sozanski H., Perkowski K., Sledziewski D.: 138-142. AWF Warszawa, 2002.

Szwarc A. Zwiazek miedzy wynikami uzyskiwanymi w testach motorycznych a trenerska ocena kompetencji gry mlodych pilkarzy noznych. Medicina Sportiva, 2004, 8: 218.

204


Trzaskoma Z. Maksymalna sila miesniowa i moc kobiet i mezczyzn uprawiajacych sport wyczynowo. Studia i monografie, AWF Warszawa, 2003.

Tyka A. Wybrane zagadnienia z fizjologii sportu – fizjologiczne aspekty pilkarstwa. Medicina Sportiva, 2004, 8: 5-19.

Tyka A., Bahr A., Pałka T., Cison T., Wątroba J. Longitudinalne badania wplywu treningu fizycznego o kontrolowanej i niekontrolowanej intensywnosci na poziom fizjologicznych reakcji organizmu mlodych pilkarzy. Medicina Sportiva, 2004, 8: 247.

Viitasalo J., Komi P. Force-time characteristics and fiber composition in human leg extensor muscles. Eur. J. Appl. Physiol. Occup. Physiol. 1978, 40(1): 7-15.

Witkowski Z. Wplyw specjalnego treningu koordynacyjnego na poziom zdolnosci koordynacyjnych, kondycyjnych i umiejetnosci technicznych kwalifikowanych pilkarzy noznych. Medicina Sportiva, 2004, 8: 221.

Witkowski Z., Ljach W. Testy dla kontroli przygotowania koordynacyjnego i technicznego oraz doboru i selekcji pilkarzy noznych. Medicina Sportiva, 2004, 8: 111-121.

Zoladz J. Wydolnosc fizyczna czlowieka. W: [red] Gorski J. Fizjologiczne podstawy wysilku fizycznego. PZWL Warszawa, 2002.

Zuchowicz A., Cempla J., Maciejczyk M., Szymanowski H. Wydolnosc aerobowa mlodych pilkarzy czolowych klubow krakowskich – porownanie zawodnikow reprezentujacych rozne kategorie wiekowe. Medicina Sportiva, 2004, 8: 255.

[email protected]

205


ANALÝZA HERNÍHO DĚJE JAKO VÝCHODISKO PRO KLASIFIKACI HERNÍCH ČINNOSTÍ VE VOLEJBALU.

Zdeněk Haník1, Vlach Jaroslav2

1FTK UP Olomouc a Český volejbalový svaz – Praha, 2Univerzita J.E.P. v Ústí nad Labem

ABSTRAKTPříspěvek se zabývá problematikou klasifikace herních činností ve volejbalu. Na podkladě

analýzy herního děje klasifikujeme herní činnosti jak z hlediska motorického provedení, tak i z hlediska psychických procesů, které se podílejí na činnosti hráče v průběhu herního děje.

Klíčová slova: herní děj, individuální herní činnosti, individuální a týmové herní chování, individuální a týmové herní řetězce, činnostně a sociálně-herní interakce, zakládání útoku (protiútoku), obrany.

ÚVODVolejbal jako sportovní hra patří do skupiny týmových odrážených her. Hraje se o body, sety a

vítězství ve hře, přičemž neexistuje časové ohraničení. Po chybě dochází k zisku bodu, případně i výměně podání. K vítězství v setu je třeba dosáhnout počtu bodů stanovených pravidly, což znamená vyhrát více rozeher, přičemž musí být mezi družstvy nejméně dvoubodový rozdíl a k vítězství ve hře je třeba získat tři vítězné sety. Herní děj v rozehře je předmětem naší analýzy.

HERNÍ DĚJUvedené schéma 1 znázorňuje strukturu rozehry, která je součástí každého setu a kde

v jednotlivých úsecích rozehry se řeší herní situace individuálními herními činnostmi v rámci herních kombinací.

Schéma 1 - Struktura rozehry

ROZEHRA ÚSEKY ROZEHRY HERNÍ SITUACE

Přestože rozehra jako taková je komplexní a pro nezasvěceného diváka se jeví poněkud zmateně, není průběh nahodilý, naopak má ve velké míře určité pravidelné rysy a některé úseky rozehry se pravidelně stejným nebo podobným způsobem opakují, např. podání soupeře – zakládání útoku - zakončování útoku a jeho zajištění. Cíl, ke kterému směřují obě družstva ve hře je stejný - získat body a zabránit v zisku bodů družstvu soupeře tak, aby se dosažením požadovaného počtu bodů dospělo k celkovému vítězství. Tento cíl je ovlivněn aspekty, které se vzájemně střídají a jsou patrny již při zahájení rozehry, tedy při podání:

• podávající družstvo je v držení míče • přijímající družstvo není v držení míče.

Různé úseky rozehry navozují stále nové - měnící se herní situace a hráči se s nimi musejí

206


vypořádat. Řešení herních situací v určitých úsecích rozehry vyžaduje od hráče vysokou duševní schopnost rozhodování, koncentrace a pohotovosti. Je evidentní, že správné motorické provedení je nezbytné. K tomu hráči užívají určité, více či méně vědomé akce, které označujeme jako herní činnosti, které jsou projevem herního chování a zahrnují jak motorické projevy, tak i psychické procesy. Úspěšnost hry závisí nejen na spolupráci hráčů t.zn. kooperaci, ale i na organizaci vzájemného působení mezi hráči t.zn. komunikaci. Tato hlediska vlastní hry jsou v těsném vztahu k hernímu chování soupeře, takže je nutné rozpoznávat záměr soupeře za účelem zaměření vlastního individuálního a týmového herního chování.

Herní děj chápeme jako sekvence činností, v nichž dochází ke komplikovanému účelnému spojení různých psychických a motorických procesů, které jsou nutné k řešení herní situace. Je zřejmé, že činnosti hráče nejsou pouze jednoduché reakce na nějaké vnější podněty. Jedná se o vědomá jednání (tabulka 1), podle předem stanovených cílů k dosažení úspěšného výsledku, která zahrnují fázi vnímání a rozboru situace, fázi myšlenkového řešení a rozhodnutí spolu s fází motorického řešení herní situace podle předem stanoveného pohybového programu. Na podkladě těchto vědomých jednání můžeme stanovit při řešení herních situací tato postavení hráče/ů:

• výchozí postavení hráče/ů (předvídání vývoje herních situací)• herní postavení hráče/ů (střehový postoj)• přechodné postavení hráče/ů (situace hráče těšně po dokončení předcházející „cílové“

činnosti)

Tabulka 1 - Součásti herního děje

VĚDOMÁ JEDNÁNÍ POSTAVENÍ HRÁČE/ČŮ

Vnímání, rozbor situace, myšlenkové řešení a tvorba rozhodnutí

Výchozí postavení

Motorické řešení herní situace Herní postavení

VIZUÁLNÍ PRŮBĚH HERNÍHO DĚJE VE VOLEJBALUFáze vědomého chování v rozehrách probíhají komplexně a vytvářejí tolik potřebný

emocionální náboj. Při analýze herního děje postupujeme od okamžiku, kdy je rozehra zahájena podáním, do okamžiku, kdy dojde k chybě jednoho z družstev. Z hlediska týmu rozlišujeme průběh herního děje takto:

Po podání soupeře: • zakládání útoku• zakončování útoku a jeho zajištění

Po vlastním podání: • zakládání obrany A• obrana A

Po útoku soupeře: • zakládání protiútoku • zakončování protiútoku a jeho zajištění

Po vlastním neúspěšném útoku: • zakládání obrany B • obrana B

207


V průběhu herního děje probíhají herní řetězce, které můžeme chápat jako individuální herní řetězce a skupinové nebo týmové herní řetězce. Součástí těchto řetězců jsou i herní činnosti, které zahrnují lokomoce, postoje a změny poloh částí těla.

KLASIFIKACE HERNÍCH ČINNOSTÍ V KOMPLEXNÍM POJETÍ VOLEJBALOVÉHO HERNÍHO DĚJE

V našem příspěvku jsme analyzovali herní děj v rozehrách. Na podkladě analýzy herního děje (v textu již definován) jsme klasifikovali následující jevy, které se v rozehře vyskytují:

Individuální herní činnosti - prvky herního děje, kterými hráč řeší herní situaci, zpravidla v kontextu skupinové nebo týmové herní kombinace.

Herní kombinace – součinnost (kooperace) hráčů, provázená komunikací mezi hráči ve vztahu k hernímu chování soupeře. Rozeznáváme týmové herní kombinace, v nichž má celé družstvo jeden společný strategický cíl a jednotliví hráči a příslušné skupiny různé taktické úlohy a skupinové herní kombinace, v nichž skupina (dva a více – ne všichni) řeší dílčí taktickou úlohu.

Zakládání útoku po podání soupeře - týmová herní kombinace, která je určena časovým vymezením, strategickým cílem družstva, taktickými úlohami jednotlivých hráčů a skupin a taktickými principy.

Obrana proti útoku soupeře, resp. příprava na přechod do útoku ve vynucené herní formaci - týmová herní kombinace, která je určena časovým vymezením, strategickým cílem družstva, taktickými úlohami jednotlivých hráčů a skupin a taktickými principy.

Výchozí herní formace – útvar (rozestavení), který vytvářejí všichni hráči zaujetím postavení, resp. střehových postojů ve vzájemném vztahu, vzhledem k předpokládanému vývoji herní situace.

Výchozí postavení – pozice hráče, místně určená (zóna hřiště) nebo vztahově vymezená vůči jinému objektu (síť, spoluhráč), která je dána předvídáním vývoje herní situace.

Herní postavení – pozice hráče v rámci herní formace na začátku realizace herní činnosti nebo herní kombinace v konkrétní herní situaci.

Přechodné postavení – pozice hráče po skončení jedné akce před zaujetím postavení v rámci nové formace nebo nové herní kombinace.

Individuální herní chování – souhrn činností, jednání a reakcí hráčů v průběhu utkání, tj. individuální realizace individuálních herních dovedností, činnost hráčů v herních kombinacích a při zaujímání herních formací, individuální herní řetězce a participaci na sociálně-herní interakci.

Týmové herní chování – Souhrn činností, jednání, reakcí a interakcí družstva v průběhu utkání, tj. týmové herní kombinace, zaujímání výchozích herních formací, týmové herní řetězce a sociálně-herní interakce.

Sociálně-herní interakce – forma sociální interakce (komunikace) při řešení herních situací.

Činnostně-herní interakce – součinnost hráčů zaměřená na řešení herní situace, resp. více po sobě následujících herních situací v průběhu rozehry.

Individuální herní řetězce – provedení sekvence po sobě jdoucích herních činností jednoho hráče se zjevnou vzájemnou souvislostí.

Skupinové herní řetězce - sekvence po sobě následujících skupinových činnostně-herních a

208


sociálně-herních interakcí se zjevnou vzájemnou souvislostí.

Týmové herní řetězce – sekvence po sobě následujících týmových činnostně-herních a sociálně-herních interakcí celého družstva se zjevnou vzájemnou souvislostí.

ZÁVĚREMHerní děj se jeví jako takticky účelné chování hráčů, které vede k optimálnímu hernímu

pokračování v určitých herních situacích, ve kterých působí četné komplexní situační podněty. Na podkladě vizuální analýzy herního děje ve volejbalu jsme klasifikovali vyskytující se herní činnosti, jako podklad pro jejich systematiku a případný návod pro nácvik herních dějů blízkých volejbalové hře podle aktuální herní situace v herním tréninku.

LITERATURADOVALIL,J. a kolektiv Výkon a trénink ve sportu. 1. vydání Praha: Olympia, 2002.

FRÖHNER,B. Spiele für das Volleyballtraining. 1. vyd. Berlin: Sportverlag, 1985.

HANÍK,Z. O mateřském volejbalovém jazyku. Zpravodaj ČVS 2005, č.9, s. 15-18.

ZAPLETALOVÁ,L., PŘIDAL,V., TOKÁR,J. Volejbal (učebné texty pre školenia trénerov I. triedy). 2.vyd. Bratislava: PEEM, 2005.

[email protected]

209


JE UŽITEČNÉ SLEDOVAT POHYBOVÉ SEKVENCE HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE?

Jaroslav VlachUniverzita J.E.P. v Ústí nad Labem

SOUHRNV příspěvku předkládáme možnosti hodnocení pohybových sekvencí posuzovací škálou. Na

příkladech odbití obouruč spodem ve volejbalu a forhendu v tenisu, dokumentujeme průběh pohybové struktury se všemi klady i zápory v uvedených věkových kategoriích.

ÚVODPohybové sekvence chápeme jako souhrn na sebe kontinuálně navazujících pohybových

dovedností, např. postoj, pohyb dolních končetin a trupu, poloha odbíjecí plochy, pohyb paží při odbití míče obouruč spodem ve volejbalu nebo postavení hráče před úderem, nápřah, zásah míče, pohyb po odehrání míče při forhendu v tenisu, které se během učení vyvíjejí - vývojové pohybové sekvence. Je evidentní, že během učení procházejí tyto pohybové dovednosti určitým stupněm vývoje podle věku, výkonnostní úrovně, … a zdokonalují se v náročnějších podmínkách.

V našem případě jsme se zaměřili na sledování vybraných herních činností jednotlivce ve volejbalu u žákyň, kadetek a žen a v tenisu u žáků a žákyň, dorostenců a dorostenek, mužů a žen. Uvedené soubory jsou registrovány ve sportovních oddílech. Pro klasifikaci úrovně zvládnutí těchto herních činností jsme vypracovali hodnotící škály, vycházející z požadavků příslušných svazů na správné technické provedení vybraných dovedností pro sledované herní činnosti jednotlivce. Zadané úkoly byly zpracovány studenty UJEP v Ústí nad Labem, oboru učitelství tělesné výchovy pro střední školy, v rámci diplomové práce. Jako odpověď na položenou otázku, v titulu příspěvku, uvádíme příklady pro odbití obouruč spodem ve volejbalu a forhendu v tenisu.

VÝSLEDKY – VOLEJBALPříklad posuzovací škály pro odbití obouruč spodem(pohybové sekvence – A, B, C, D; klasifikační stupně - 1 nejvyšší, 2, 3, 4)

Legenda:Pohybové sekvence (uzlové body) A-postoj, B-pohyb dolních končetin a trupu, C-poloha odbíjecí plochy, D-pohyb paží při odbití míčeA1 chodidla jsou dále od sebe než je šíře

ramen, hmotnost těla na předních částech chodidel, kolena výrazně pokrčena a tlačena dopředu a dovnitř, trup vůči vertikální ose předkloněn

B1 pohyb je zahájen plynulou extenzí dolních končetin v kolenou a vzpřimováním trupu, pohyb nohou a trupu směřuje mírně šikmo vzhůru proti letícímu míči

C1 při odbití jsou ramena vysunuta vzhůru a vpřed, paže propnuty v loktech, lokty co nejblíže u sebe, ruce spojeny některým z možných způsobů

D1 mírný a plynulý pohyb paží v ramenech

210


A2 chodidla jsou vzdálena od sebe pouze na šíři ramen, menší flexe v kolenou

B2 méně výrazná práce dolních končetin

C2 při odbití nejsou ramena vysunuta vzhůru a vpřed

D2 při odbití se výrazně zvětšuje úhel mezi pažemi a trupem

A3 chodidla jsou blízko u sebe, nevýrazná flexe v kolenou, trup je vzpřímen

B3 pohyb těla vzad od letícího míče

C3 paže jsou znatelně pokrčeny v loktech, lokty jsou od sebe příliš vzdáleny

D3 při odbití se paže ohýbají v loktech, není zachována odbíjecí plocha

A4 hmotnost těla je na patách, tendence přepadávat vzad, předklon s vysazením pánve, dolní končetiny jsou zcela propnuty

B4 dolní končetiny se aktivně neúčastní pohybu, poloha těžiště se nemění

C4 při odbití nejsou ruce spojeny, předloktí nejsou ve stejné rovině

D4 pohyb paží je příliš prudký

Odbití obouruč spodem(relativní četnosti hodnocení v % u žákyň, kadetek a žen – hodnocení klasifikačních stupňů 1+2 a 3+4)

Pohybové sekvenceA B C D

Klasifikační stupně 1+2 3+4 1+2 3+4 1+2 3+4 1+2 3+4

žákyně 53 47 71 29 94 6 77 23kadetky 53 47 76 24 94 6 100 0ženy 100 0 82 18 100 0 100 0

Žákyně: Vykazují nejčastější chyby v postoji (47 %), úspěšné je zvládnutí odbíjecí plochy pro odbití míče. Kadetky:Nejčastější chyby se projevují, stejně jako u žákyň, v postoji (47 %). Nejlepší výsledky byly zaznamenány v pohybu paží při odbití míče, stejně jako u žákyň je úspěšná i poloha odbíjecí plochy. Ženy:Nejvíce chybovaly v pohybu dolních končetin a trupu (18 %).

U všech souborů je problematický pohyb dolních končetin a trupu a postoj (zejména vzdálenost chodidel) u žákyň a kadetek. Největší posun ve zlepšení mezi sledovanými soubory se projevil u pohybu paží při odbití míče. Zajímavé jsou výsledky v postoji, pohybu dolních končetin a trupu a poloze odbíjecí plochy, kde se žákyně a kadetky téměř nelišily.

211


VÝSLEDKY – TENISPříklad posuzovací škály pro forhend(pohybové sekvence – A, B, C, D; klasifikační stupně - 1 nejvyšší, 2, 3)

LegendaPohybové sekvence (uzlové body): A-postavení hráče před úderem, B-nápřah, C-zásah míče, D-pohyb po odehrání míče.

A1 postavení bokem, pokrčená kolena B1 hlava rakety horním obloukem vzad, včasný nápřah

C1 zasažení míče před tělem ve výši pasu D1 pohyb těžiště vpřed, pohyb za míčem

A2 postavení šikmo k síti, pokrčená kolena

B2 hlava rakety na úrovni držadla, nápřah v době přechodu míče přes síť

C2 zasažení míče na úrovni těla, nad nebo pod úrovní pasu

D2 odehrání míče v klidu, žádný pohyb proti míči

A3 čelné postavení, kolena napjatá B3 hlava rakety spodem do nápřahu, krátký nápřah těsně před odehráním

C3 zasažení míče za tělem, nízko nad zemí nebo nad úrovní ramen

D3 pohyb od míče vzad, ztráta rovnováhy

Forhend(relativní četnosti úderů v % - skóre 1 správné provedení a 2+3 z celkového počtu 80 úderů)

Pohybové sekvenceA B C D

Klasifikační stupně - skóre 1 2+3 1 2+3 1 2+3 1 2+3

žáci/kyně 61 39 65 35 54 46 50 50dorostenci/ky 66 34 75 25 74 26 80 20muži/ženy 73 27 84 16 81 19 82 18

Žáci a žákyně:Vykazují přibližně stejné chyby v postavení před úderem s nápřahem (35-39 %) a zásahu míče s pohybem po odehrání míče (46-50 %). Nejlépe zvládli nápřah.Dorostenci a dorostenky: Nejčastější chyby se projevují v postavení před úderem (34 %), téměř na stejné úrovni je nápřah a zásah míče (25-26 %). Nejlepší výsledky byly zaznamenány v pohybu po odehrání míče. Muži a ženy:Nejvíce chybovali v postavení hráče před úderem (27%).

Největší posun ve zlepšení mezi sledovanými soubory se projevil u pohybu po odehrání míče z 50 % u žáků a žákyň na 18 % u mužů a žen. Nejmenší posun byl u postavení hráče před úderem.

212


ZÁVĚR1. Získané výsledky pomáhají objasnit vztah mezi pohybovými sekvencemi dovedností a

technikou provedení herních činností jednotlivce.2. Potvrzuje se, že je nutné v motorickém učení respektovat příslušná věková období, která

jsou v herních činnostech jednotlivce charakterizována i adekvátní výkonnostní úrovní.3. Kvalitu provedení herních činností jednotlivce u sledovaných souborů můžeme chápat jako

vývojové stupně pohybových dovedností, typické pro příslušné období učení.4. Znalost těchto období nám pomáhá začlenit jednotlivce do výkonnostních stupňů

(začátečníci nižší a vyšší úrovně …) a předvídat výkon v herních činnostech jednotlivce.5. Na podkladě získaných informací je možné vhodně zasahovat do učení se dovednostem.6. Výchovně-vzdělávací činnosti musíme vždy přizpůsobit výkonnostní úrovni hráčů.

LITERATURAKAPLAN,O., BUCHTEL,J. Odbíjená (teorie a didaktika).1.vyd. Praha: SPN, 1987.MAŠKA,O., ŠAFAŘÍK,V. Nácvik a trénink v tenisové praxi. Praha: Metodické oddělení ČSTV, 1989.SELINGER,A. Power volleyball: příjem podání - přihrávka. Překlad Miloslav Ejem et. al. Zpravodaj ČVS, listopad 2000d, č.11, s. 17-20.SEVERA,J. Tenis – učební texty pro trenéry III. a II. třídy. 1. díl. Praha: TMK ČTS, 1993.VACÍK,M. Počáteční stupeň vývojových sekvencí atletických dovedností. Těl. Vých. Sport. Mlád., 1995, roč.61, č.4, s. 40-42.Zpravodaj Českého volejbalového svazu. Český volejbalový svaz. Č.12. Praha: Český volejbalový svaz. 2001.

[email protected]

213


POZNÁMKA K PROBLEMATICE IDENTIFIKACE A ROZVOJE POHYBOVÝCH TALENTŮ

Jaromír VotíkKatedra tělesné a sportovní výchovy, Pedagogická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni

ÚVOD

Problematika nadání, talentu, jeho identifikace a rozvoje je v obecné rovině řešena z různých hledisek téměř celé století.

V oblastech pohybového talentu lze hovořit o výraznější orientaci výzkumu na tento problém přibližně od 60. – 70. let minulého století (např. Kodým, Havlíček, Blahuš, Hošek, Kovář a další) .

V posledních 10 – 15 letech jsou více frekventovány publikace prací, které většinou při řešení problematiky identifikace talentu a jeho rozvoje preferují přístup, který lze označit jako komplexní (u nás Bunc, Dovalil, Perič aj., v zahraničí Brown, Bompa, Friedman, Shore, Reilly et all a další).

Jinými slovy, v současné odborné literatuře se jen sporadicky setkáváme s „izolovaně“ chápanými definicemi nadání, talentu a přístupy k řešení jeho identifikace a rozvoje. Jak uvádí Honsová (2005) jedná se převážně o šířeji koncipované modely, které se snaží pojmout nadanou osobnost v celém jejím rozsahu a představují talent jako výsledek vzájemného působení osobnostních faktorů, faktorů prostředí a často obsahují i další proměnné.

K MULTIDIMENZIONÁLNÍM PŘÍSTUPŮM

V obecné rovině koncipuje například Tannenbaum (in Honsová, 2005) psychosociální model, o kterém se domnívá, že pouze takto pojatý model nám může dostatečně pomoci pochopit skutečnou podstatu talentu a nadání.

Autor uvádí pět psychologických a sociálních vazeb, které existují mezi příslibem a jeho naplněním. Podle jeho názoru úspěch závisí na kombinaci všech těchto faktorů, avšak neúspěch může způsobit selhání pouze jediného z nich.

Jedná se o tyto faktory:

• nadprůměrnou obecnou inteligenci• vyjímečné speciální schopnosti• neintelektové facilitátory• vlivy prostředí• náhoda, štěstí

Krátce podrobněji k jednotlivým faktorům.

Obecnou inteligenci definuje autor jako faktor reflektovaný v testech obecné inteligence, ale připomíná, že jednotlivé oblasti talentu vyžadují odlišnou míru této obecné schopnosti.

U speciálních schopností je zdůrazněn požadavek vysoce skórovat právě v testech těchto schopností neboť nadání musí být vždy vztaženo k určité oblasti lidské činnosti.

214


Za poměrně těžko měřitelné jsou považovány neintelektové faktory, protože je vždy obtížné odlišit jak se osobnostní vlastnosti podílejí na vysokých výkonech, tedy označit ty, které jsou za výkon zodpovědné převážně, které jsou částečně a které jsou jen důsledkem nebo vedlejším produktem vlastního výkonu. Nejvíce pozornosti se ze všech neintelektových faktorů v literatuře věnuje motivaci, vytrvalosti motivu a úsilí, důvěře ve své schopnosti a síle charakteru.

Za vnější vlivy jsou označeny především společenské podmínky jako kritické stimuly pro vývoj nadání a talentu. Z hlediska delšího časového horizontu lze říci, že každá dějinná etapa vyžaduje své potřeby a disponuje sankcemi a každá sociální struktura odpovídá odlišně za existenci lidského potencionálu. Za primární vnější faktor je pak považován vliv rodinného prostředí, školy a vrstevníků.

Za faktory náhody jsou považovány komplexní skutečnosti, které mohou talenty posunout významně vpřed nebo naopak zcela potlačit. Svoji roli zde zcela určitě hraje ekonomické zázemí, sociální události, zaměstnání, rodina, vlastní zdraví atd. Tyto faktory náhody jsou ve většině modelů ignorovány a hlavní pozornost se více soustřeďuje na vlivy snáze pozorovatelné, ale právě tyto faktory by mohly často ozřejmit příčiny různorodosti a variability cest k úspěchu.

V rovině pohybového talentu můžeme považovat za prezentaci multidimenzionálního přístupu stať, kterou publikoval Perič (2004). Konstatuje, že proces identifikace a rozvoje talentu je v literatuře chápán jako provázaný komplex a v případě oddělení jednotlivých komponent tohoto komplexu může dojít k vážnému narušení předpokladů k dosažení nejvyšší výkonnosti.

Celý tento komplex je podle autora možné chápat jako složitý systém prvků, které jsou spolu tématicky a obsahově propojeny do určitých skupin a tyto obsahové skupiny na sebe navzájem navazují a jedna druhou ovlivňuje. Celý proces dosažení nejvyšší výkonnosti je chápán jako určitá pyramida, která se skládá ze tří pater.

Základ pyramidy, první patro, tvoří endogenní faktory, determinované především geneticky, které jsou charakterizovány jako míra talentovanosti.

Mezi hlavní parametry těchto faktorů autor zařadil:• dovednosti (např. sportovní dovednosti, technickou stránku herních činností jednotlivce)• vlastnosti (výkonově intelektuální, pracovitost)• somatickou stránku (somatotyp, morfologické parametry)• kondici (kondiční a koordinační parametry)

Druhé patro je složeno z exogenních faktorů daných především vlivem prostředí, a to širšího (např. bydliště, kulturní zázemí) a užšího (rodina, sport. klub apod.)Za parametry jsou označeny:

• zázemí (širší sociální zázemí, rodina, škola, parta)• trénink(trenér, tréninkový program)• podmínky (podmínky tréninku, klubu)

Třetí patro pyramidy tvoří faktory označené jako vliv okolností, které jsou obvykle ovlivněné i náhodou.

Mezi parametry jsou zařazeny:• zdraví (nemoci, zranění)• příznivý souběh okolností (kvalitní tým, dostat šanci)

Na těchto modelech nás zaujala především shoda v existenci a definování faktorů označených Tannenbaumem jako vlivy prostředí, dále náhody a štěstí a Peričem formulovaných jako exogenní faktory a vliv okolností.

Další studium literárních pramenů, empirické zkušenosti, diskuse z odborníky i faktory a

215


parametry výše uvedených příkladů multidimenzionálních modelů nám dovolují konstatovat, že sice si autoři uvědomují význam vlivu vnějšího prostředí a náhody a štěstí (okolnosti), ale ve vlastních výzkumech v oblasti identifikace a rozvoje talentu jsou data získaná z okruhu těchto faktorů nejméně frekventována.

JAK S POŽADAVKEM KOMPLEXNOSTI VÝBĚRUBunc (2003) ve svém příspěvku „Zásady výběru a výběrové standardy ve fotbale a tenisu“

definuje pojmy výběr včasný nebo základní a pozdní nebo specializovaný. Charakterizuje cíle těchto výběrů a zdůrazňuje, že „výběr je záležitostí komplexní a je třeba zohlednit údaje řady oborů kam bezesporu patří informace o zdravotním stavu, o funkčních a motorických předpokladech, psychické odolnosti, osobnostní charakteristiky a další proměnné.“ Připomíná, že „váha“ předpokladů, které determinují sportovní talent není konstantní, významně se mění v závislosti na věku jedince a na dosažené úrovni trénovanosti. Prezentuje testovou baterii, kterou lze využít pro potřeby základního výběru pro hry a současně pro hodnocení úrovně základních pohybových dovedností. Tato testová baterie kombinuje terénní a laboratorní hodnocení a obsahuje motorické testy, antropometrická měření, posouzení „učitelnosti“ se dané pohybové činnosti, pohybovou anamnézu a funkční laboratorní testy. Za důležité považujeme konstatování, že „psychické a sociální předpoklady by bylo rovněž třeba posoudit, ale pro zvýšené nároky, které jsou spojeny s jejich hodnocením, je většinou šetříme až ve specializované nebo pozdní fázi výběru.“

Zajímavou studii zabývající se právě psychickými a sociálními předpoklady sportovců publikovala Válková (1990). Cílem práce bylo pokusit se objasnit otázky nejoptimálnějšího vedení perspektivních sportovců i výběru talentů, dále otázky, kdy a za jakých okolností dochází k tomu, že původně perspektivní sportovci i při systematické péči nesplňují očekávání a naopak, které okolnosti vedou k tomu, že z původně neperspektivních se stávají úspěšní reprezentanti.

Základním cílem tohoto výzkumu bylo ověřit úvahu o existenci či neexistenci některých sociálně psychologických činitelů, podílejících se na vývoji výkonnosti basketbalistů. Z hlediska požadavku komplexnosti výběru je zajímavé konstatování Honsové (2004), která uvádí, že pokud analyzujeme současné modely výběru talentů u míčových her, zajišťujeme, že kritériem jejích výběrů jsou vedle somatometrie a psychologické diagnostiky většinou pouze obecné motorické předpoklady. Ale požadavky na identifikaci talentu jsou ve sportovních hrách mnohem komplexnější než např. v individuálních sportech a navíc pozdější úspěch závisí také na množství vnějších faktorů zahrnujících např. příležitost k výkonu, vyhnutí se zranění, kvalitu tréninku a také osobnostní, sociální a kulturní faktory. Například Peráček (2004) mezi kritéria výběru fotbalových reprezentantů do mládežnických družstev Slovenské republiky zařazuje tato hlediska:

• morfologické (genetický faktor, princip adaptace a plasticity, princip růstu a variability)• funkční (vývoj individuálních parametrů kardio-pulmonálních výkonové schopnosti)• zdravotní (aktuální zdravotní stav, překonané nemoci a zranění atd.)• psychologické (řízení a kontrola emocionálních stavů, psychická odolnost atd.)• pedagogické – obecné předpoklady (ukazatele způsobilosti hráče podat výkon, věkové

změny atd.)• pedagogické – herní výkon (hodnocení hráčského profilu, odborná expertíza herního

výkonu atd.)I na základě jen výše uvedeného si lze položit zatím nezodpovězenou otázku, zda je reálné

v praxi naplnit požadavek komplexního přístupu k identifikaci a rozvoji talentu. Můžeme předpokládat, že vždy bude určitý rozdíl mezi ideálními představami prezentovanými

216


prostřednictvím určitých teoretických konstruktů a reálnou praxí.

Přesto se domníváme, že organizační náročnost (časová, prostorová, ekonomická) a případně horší dostupnost parametrů patřících do faktorů prostředí by nás neměla odradit od realizace šetření v oblasti sociálně psychologických parametrů, které se mohou někdy stát až limitujícími pro identifikaci a rozvoj talentu i přes jeho vysoká skóre v testech motorických, funkčních atd.

Určitě by byla zajímavá zjištění o roli okolností, náhody, štěstí v procesu identifikace a rozvoje talentu, i když se jedná spíše o záležitost retrospektivní anamnézy přinášející ale významné zpětnovazební informace o dalších faktorech ovlivňujících diskutovanou problematiku.

ZÁVĚRMultidimenzionální modely identifikace a rozvoje pohybového talentu odrážejí v teoretické

rovině požadavky komplexního přístupu k řešení této problematiky. Ve výzkumné praxi není (nebo nemůže být?) z různých důvodů v celé šíři faktorů a parametrů tento přístup respektován. Často jsou uplatňovány a preferovány ukazatele antropometrické, funkční, kondiční, dovednostní, psychologické atd. Jsme přesvědčeni, že větší pozornost by se měla věnovat i diagnostice faktoru prostředí (sociálně psychologickým parametrům), které někdy mohou být limitujícími a případně se pokusit o zmapování funkce okolností, náhody, štěstí.

LITERATURA:Bunc, V. Zásady výběru a výběrové standardy ve fotbale a tenisu. In Sborník referátů ze 6. mezinárodní vědecké konference Hry v programech tělovýchovných procesů konané v Plzni 28.11. – 29.11.2003, Plzeň: Západočeská univerzita, 2003.

Havlíček, I. Aktuálné prístupy ve výbere a v tréningu športovotalentovanej mládeže. Praha: ÚVČSTV, 1986.

Honsová, Š. Příspěvek k pojetí sportovního talentu. Nepublikovaná kreditní práce doktorského studia, Praha: FTVS – ÚK, 2004.

Honsová, Š. Obecné pojetí nadání a talentu a některé jejich vývojové aspekty. Nepublikovaná kreditní práce doktorského studia, Praha: FTVS – ÚK, 2005.

Kodým, M., Blahuš, P. a Hříbková, L. K psychologii schopností a predikci senzomotorického výkonu. Praha: Academia, 1987.

Kodým, M. a kol. Výběr sportovních talentů. Praha: Olympia, 1978.

Kovář, R. K problematice sportovního talentu. Teor. Praxe těl. vých., 1975, č. 9 – 10, roč. 23, s. 566 – 569.

Kuchen, A. Východiska pro výber a rozvoj talentov v športe. Šport: Bratislava, 1981.

Nakonečný, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, 1997.

Peráček, P. Príprava reprezentačných družstiev mládeže vo futbale. Bratislava: SFZ, 2004.

Perič, T. Několik poznámek k problematice identifikace pohybových talentů. In Sborník mezinárodní vědecké konference Identifikace pohybových talentů konané v Praze 2.6.2004, Praha: FTVS, 2004.

Válková, H. Sociálně psychologické faktory a vývoj výkonnosti hráčů košíkové. Olomouc: Pedagogická fakulta ÚP, 1990.

217


SUMMARYA multidimensional models of identification and development of sport talented children reflect holistic approach in solution of this problematic. In research practice, holistic approach is not respected in wide range of factors and parameters for different reasons. Anthropomotorics, functional, skill, psychological, etc. characteristics are preferred. We are convinced that more attention should be paid to diagnostic of environmental factors (social and psychological).

[email protected]

218


ÚROVEŇ RYCHLOSTI POHYBOVÝCH REAKCÍ SCHOPNOSTÍ U MLADÝCH FOTBALISTŮ

Karel Hůlka, Dušan TomajkoKatedra sportů fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci

MOTTO:„Na poli sportovních her leží budoucnost výzkumu na studiu komplexů nervových reakcí,

které těm nejlepším hráčům umožňují rychle a přesně zpracovat vstupní informace a okamžitě zvolit správnou vítěznou akci.“

Dr. Damian Farrow (Aug 2004) ÚVOD

Fotbal patří mezi nejoblíbenější sporty naší planety. Ve špičkových klubech je přípravě se budoucích hráčů věnována spousta času a úsilí. I přesto všechno jen velmi málo talentů je schopno hrát nejvyšší evropské soutěže. Co tedy dělá z dobrého hráče fotbalového virtuoze? Proč jsou Zidane, Ronaldinho, Nedvěd opravdu nejlepší z nejlepších?

Kvalita herního (dovednostního) výkonu je ovlivněna mnoha faktory. Za jeden z nejdůležitějších považujeme úroveň jednotlivých schopností. Každý hráč má daný „genetický make-up“ (Schmidt et al., 2004), což je vzorec silných a slabých stránek (schopností) člověka. Genetický make-up u špičkových hráčů přesně odpovídá požadavkům fotbalového herního výkonu.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA PROJEKTUHlavním požadavkem na hráče je správně se rozhodnout v co nejkratším čase. Ten je zde

prezentován výběrovou reakční dobou (RT). Reakční doba (Schmidt, 1982) je čas mezi náhle příchozím neanticipovaným signálem do začátku zahájení odpovědi na něj. Na obrázku 1 jsou pak znázorněny kritické momenty v reakční době. Výzkumy reakční doby úzce souvisí se studiem dovedností, protože RT je ve skutečnosti čas, který člověk věnuje mentálním procesům jako například volba a programování odpovědi.

Na délku reakční doby má vliv mnoho faktorů (Kosinski, n. d.; Singer, 1975):• Typ stimulu a jeho intenzita

• Věk, pohlaví a typ osobnosti

• Koncentrace, únava a případné rozptýlení

• Cvik

• Drogy aj.

Na posouzení úrovně rychlosti pohybových reakcí (Zemková & Hamar, 2001) bylo navrhnuto více metod (např. test měření padajícího předmětu, tapping apod.). Pro náš výzkum jsme si z nabízených zvolili test agility vypracovaný na Oddělení tělovýchovného lekárstva ÚVŠ při FTVŠ UK v Bratislavě.

Podle Zemkové et al. (2001) komparace výsledků testu agility u různých sportovních specializací poukazuje na vhodnost jeho využití ve sportovních hrách. Jeho výhodou je spojení rychlosti reakce na optický podnět, správné volby a rychlosti dolních končetin, což je podstatou herního výkonu ve sportovních hrách.

219


I další studie poukazují na to, že disjunktivní reakčně - rychlostní schopnosti mají zásadní vliv na kvalitu herního výkonu. Astrid et al. (2000) zjistili, že špičkoví (high-level) fotbalisté mají reakční dobu po 12 minutovém běhu významně kratší než je tomu u ostatních výkonnostních kategorií. Ke stejným závěrům došel i Olson (In Singer, 1975) při srovnávání sportovců a nesportovců.

METODIKACílem naší průřezové studie bylo zjistit věkové odlišnosti v úrovni disjunktivních reakčně -

rychlostních schopností u hráčů fotbalu.

Výzkumný soubor byl tvořen fotbalisty (n= 60) Olomouckého kraje ve věku 12-18 let. Celý výzkum pak probíhal v rámci motorických testů klubu SK SIGMA Olomouc.

Hráči byli podrobeni testu na zařízení FiTRO agility check. Testovaná osoba stojí mezi čtyřmi deskami (35 x 35 cm) umístěnými ve vzdálenosti 50 cm od vnitřních okrajů desek. Úlohou hráče je co nejrychleji zašlápnout desku podle umístění podnětu (modrý čtverec) na obrazovce počítače. Proband reaguje na 60 náhodně generovaných podnětů, které jsou v časovém rozmezí 100 – 3000 ms. Za hodnotící kritérium jsme zvolili průměr hodnot. Data byla vyhodnocena v programu Statistica 6.0 CZ (ANOVA).

VÝSLEDKY A DISKUSEU hráčů do 12 let (U12) se pohyboval průměrný čas 659,563 ± 114,030, u hráčů do 15 let

(U15) 514,262 ± 103,462 a u osmnáctiletých (U18) 425,830 ± 105,947. Již na první pohled je patrné, že průměrný čas s věkem klesá v rozmezí 12-18 let. Na obrázku 1 je pak znázorněna popisná statistika dat. Stejný výsledek nám ukázalo i statistické vyhodnocení výsledků. Analýza rozptylu při jednoduchém třídění ukázala, že mezi jednotlivými soubory jsou statisticky významné rozdíly. Na p<0,01 byla hodnota F-statistiky 185,32. Grafické znázornění výsledků je na obrázku 2. Pearsonův koeficient ukázal závislost rychlosti reakce na věku jedince (r = -0,66).

Ke stejným výsledkům došla i Zemková et al. (2001). Na získaném čase se podílí RT a rychlost dolních končetin.

ZÁVĚRFotbalisté SK SIGMA Olomouc dosahovali v testu agility následující hodnoty:

• U12 659,563 ± 114,030 ms

• U15 514,262 ± 103,462 ms

• U18 425,830 ± 105,947 ms

Statistické vyhodnocení potvrdilo náš předpoklad, že se průměrný dosažený čas bude s věkem zkracovat (r = -0,66). To poukazuje na zkvalitňování rozhodovacích procesů a tím na zkracování reakční doby sportovců s věkem mezi 12-18 rokem.

220


Obrázek 1. Výsledky analýzy rozptylu při jednoduchém třídění

věk; LS MeansCurrent effect: F(2, 450)=185,32, p=0,0000

Effective hypothesis decompositionVertical bars denote 0,95 confidence intervals

12 15 18

věk

350

400

450

500

550

600

650

700

750

reak

ce

LITERATURAAstrid, J., Dvorak, J., Rösch, D., Graf-Baumann, T., Chomiak, J., & Peterson, L. Psychological and Sport-Specific Characteristics of Football Players [Abstract]. American Journal of Sports Medicine 28. [cit. 12. 1. 2006] dostupný z www: <http://ajs.sagepub.com/>.

Farrow, D. How skill acquisition can influence practice. In Ausport, 2004, 2(2).Farrow, D., Young, W., Bruce, L. The development of a test of reactive agility for netball: a new metodology [Abstract]. J. Sci. Med. Sport, 2005, 8(1). [cit. 16. 1. 2006]. from SilverPlatter MEDLINE database on the world wide web: dostupný z www: <http://web5s.silverplatter.com/>.

Kosinski, R. J. Literature Review on Reaction Time. [cit. 20. 2. 2006] dostupný z www: <http://biae.clemson.edu/bpc/bp/Lab/110/reaction.htm#Kinds>.

Schmidt, R. A. Motor control and learning : a behavioral emphasis. Champaign, IL: Human Kinetics, 1982.

Schmidt, R. A., Wrisberg, C. A. Motor learning and performance[3rd Ed]. Champaign, IL: Human Kinetics, 2004.

Singer, R. N. Motor learning and human performance : an application to physical education skills[2nd Ed]. New York: Macmillan, 1975.

Zemková, E., & Hamar, D. Posudzovanie disjunktívnych reakčno-rýchlostných schopností [učební texty]. Bratislava: FTVŠ UK, 2001.

221


SUMMARYAim benefit of this work was to find out aged differences in soccer players’ disjunctive reaction and speed abilities. Research have been done with Olomouc players aged from 12 to 18 (n=60). The players submitted agility test measured on FiTRO agility check. Measured person reacted to 60 accidentally generated stimuli, which were generated in 100-3000 ms interval. The mean was a value criterion. Statistical data evaluation were processed by Statistica 6.0. The U12 mean was 659,563 ± 114,030 ms, U15 514,262 ± 103,462 and finally U18 425,830 ± 105,947. Reached mean time declined with increasing age thanks to deciding processes upgrade and thereby shortening of soccer players’ reaction time with age (r = -0,66).

[email protected]

222


ANALÝZA ZATÍŽENÍ HRÁČŮ V BASKETBALEKarel Hůlka, Dušan TomajkoFakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci

Vzestup sportovní výkonnosti je závislý na kvalitě tréninku, který ve většině sportovních odvětvích (zejména sportovních her) vychází z modelování závodního nebo soutěžního výkonu. Z tohoto důvodu je analýza zatížení ve sportovním utkání jedním ze základních prostředků umožňujících aplikovat modelování intenzity zatížení ve sportovním tréninku. Sigmon (2003) zdůrazňuje potřebu kontroly tepové frekvence během tréninku. Důvod je velmi jednoduchý, kontrola slouží ke srovnání zamýšleného a skutečného tréninkového specifického zatížení. Otázkou však zůstává, jak vypadá specificky basketbalové zatížení? Odpověď jsme se pokusili nalézt právě analýzou herního zatížení hráče během utkání. Zmiňované herní zatížení by mělo trenérům ukázat základní parametry, na kterých by měli stavět svůj trénink.

Monitorováním srdeční frekvence během utkání se zabývalo mnoho badatelů (Argaj, 2002; Bílek, 1983; Holmberg, 2004; Moravec, et al., 2005; Rodriguez-Alonzo, et al., 2003; Steinhofer, 1996).

Bílek (1983) porovnával zatížení v utkání a tréninku. Zjistil, že v utkání se hráč pohybuje ze 78% v pásmu nad 150 tepů (pásmo předpokládaného vlivu na kardiopulmonární systém) a v tréninku 28%, tedy naprosto opačný vztah než by bylo zapotřebí. Jednou z předpokládaných příčin je právě neznalost herního zatížení a absence kontroly tepové frekvence (HR) během tréninkového procesu.

Z objevených materiálů však žádný neuvádí výsledky v procentech maximální tepové rezervy (%MHRR), která počítá s funkční kapacitou tepové frekvence a platí pro ni následující vzorec často uváděný jako Karvonenova metoda (Hoffman, 2002), HRR= Maximální tepová frekvence – klidová tepová frekvence

Tento vzorec počítá pouze se skutečným rozsahem tepové frekvence a navíc zde přibývá parametr klidové tepové frekvence. Karvonenova metoda podle nás více reflektuje individuální rozdíly hráčů.

Nepodařilo se nám nalézt příspěvek zabývající se odlišnostmi míry zatížení v utkání z hlediska věku, přestože z hlediska struktury herního výkonu rozdíly očekávat lze.

CÍL VÝZKUMUHlavním cílem bylo analyzovat zatížení cirkulace hráčů různých věkových kategorií v utkání. Tyto hodnoty následně porovnat z hlediska věku, průběhu utkání a hráčských postů.

Výzkumné otázky:

- Jak vypadá zatížení cirkulace hráčů v utkání?- Liší se od sebe zatížení cirkulace u různých věkových kategorií?- Jak se mění zatížení cirkulace v průběhu utkání?- Je zatížení cirkulace závislé na hráčském postu v rámci herního systému?

223


METODIKAVýzkumný soubor byl tvořen basketbalisty (n= 39) Olomouckého kraje ve věku 12-16 let

hrajících v kategoriích dorostu žáků (U-15) a minižáků (U-13). U všech hráčů byly zjištěny klidové tepové frekvence a maximální tepová frekvence pak pomocí Légerova člunkového testu (20 m shuffle run test).

Zatížení cirkulace bylo sledováno pomocí sporttestrů POLAR 810i ve dvou přípravných utkáních každé z kategorií dorostu (n=12), U-15 (n=11) a U-13 (n=16). Do úvahy byly brány pouze hodnoty hráčů, kteří odehráli alespoň jeden pětiminutový úsek v utkání.

Jednotlivá pásma byla v % maximální tepové rezervy (%MHRR) převzata od Moravce et al. (2004) a jsou uvedena v tabulce 1.

Statistické vyhodnocení dat bylo provedeno v programu Statistica 6.0 konkrétně pak procedury neparametrický Wilcoxonův a znaménkový test.

Tabulka 1. Rozdělení pásem %MHRR (Moravec, 2004)

%MHRR50-59% Intenzita pohybové aktivity postačující na urychlení regenerace60-69% Nízká intenzita- lehké aerobní zatížení70-79% Střední intenzita- intenzivnější aerobní pásmo80-89% Smíšené pásmo- anaerobní laktátové pásmo90-100% Zatížení maximální intenzity v anaerobním pásmu

VÝSLEDKY A DISKUSEU U-13 (n=16) se zatížení při utkání pohybuje kolem 84,52 ± 4,08%, u U-15 (n=11) 81,47 ± 4,56% a konečně u dorostenců 77,13 ± 3,71% (n=12) maximální tepové rezervy. V tabulce 2 je uvedeno rozdělení %MHRR do jednotlivých pásem. Z vypočítaných průměrů a tabulky 2 je patrno, že hráč se pohybuje nejvíce ve smíšeném pásmu anaerobního-laktátového krytí a ve střední pásmu, kterému odpovídá intenzivnější aerobní krytí.

Tyto výsledky se v podstatě shodují se závěry Rodriguez-Alonza et al. (2003), Argaje (2002) a Moravce et al. (2004) u dospělých basketbalistů a také s Metcalfem et al. (1999) u basketbalistek WNBL. Výsledky byly uvedeny v %HRmax a přepočítány podle Moravce et al. (2004).

Tabulka 2. Pásma maximální tepové rezervy u sledovaného souboru

%MHRRU-13 U-15 CadetsMean SD Mean SD Mean SD

HRR 145 10,49 145,57 5,74 142,6 10,450-59% 4,920845 2,666045 9,383704 5,469409 10,78375 5,32087860-69% 6,174303 4,078498 15,85528 7,243679 16,93115 7,07477670-79% 14,30097 8,9912 34,02536 9,854758 33,69685 8,87120380-89% 38,06857 9,792313 35,5271 10,61909 31,88861 11,4384690-100% 24,03532 12,94292 5,208562 8,342513 6,699645 8,073101

224


„Ve výkonu hráče můžeme v závislosti na průběhu utkání pozorovat nepravidelně se proměňující strukturu intervalů zatížení vyplněných činností vysoké, mezní intenzity a intervalů vyplněných činností střední až velmi nízké intenzity“ (Dobrý & Semiginovský, 1988). To je patrné i na námi získaných křivkách srdeční frekvence (OBRÁZEK 1). Tento fakt je v křivce srdeční frekvence prezentován jejím vlnovitým průběhem.

OBRÁZEK 1. Srovnání srdeční frekvence u U-13 a kadetů během pětiminutového úseku utkání

140

150

160

170

180

190

200

210

1 5 9 13 17 21 25 29 33 37 41 45 49 53 57

Time

HR U-13

Cadet

(jednotka na ose x je rovna jednomu záznamu v paměti sporttestru – 5 sekund)

Vlnovitý průběh je u kadetů daleko výraznější (s větší amplitudou a frekvencí) než u mladších kategorií. Z toho usuzujeme na větší množství intervalů vyplněných činností střední až velmi nízké intenzity během utkání než u mladších kategorií. To je také podle nás důvod, proč se starší hráči jen málo dostávají do pásma maximální intenzity.

To je podle nás důvod poklesu celkového zatížení cirkulace s věkem hráče. Absence středně a nízko intenzitních intervalů je zapříčiněno nárůstem zkušeností hráče a také následujícími změnami struktury herního výkonu:

Herní výkon žákovských kategorií je charakteristický snahou o co nejčastější kontakt s míčem, což je příčinou tzv. „syndromu včelího roje“. Všichni běhají v roji za míčem, tedy všech deset hráčů je neustále v pohybu a součástí boje o míč a intervaly vyplněné činností střední až velmi nízké intenzity se tak zkracují nebo dokonce vytrácejí.

Naopak s přibývajícími zkušenostmi se zcela mění spacing hráčů na hřišti. Začíná se rozlišovat silná a slabá strana (z pohledu obrany i útoku), což přináší zkracování vzdáleností překonaných vysokou intenzitou, kolektivnější pojetí hry. Tím přibývají intervaly vyplněné činností střední až velmi nízké intenzity.

V další části jsme podrobili analýze vývoj zatížení během utkání, resp. snažili jsme se zjistit dynamiku zatížení v jednotlivých obdobích. Podle našeho předpokladu by se mělo zatížení zvyšovat. Z obrázku 2 je patrné, že srdeční frekvence má ve všech z kategoriích spíše sestupnou tendenci.

225

68

7072

7476

78

8082

8486

88

I. II. III. IV.

Quarters

%M

HRR U-13

U-15Cadets


Wilcoxonův neparametrický test ukazuje, že v U-15 a kadetech jsou rozdíly mezi jednotlivými obdobími statisticky nevýznamné (p<0,10). Pouze u U-13 se jeví třetí jako signifikantně odlišné.

Při bližším ohledání výsledků však lze říci, že třetí (obrázek 2) období se od ostatních liší a navíc %MHRR je zde ve všech kategoriích nejnižší.

Obrázek 2. Srovnání zatížení cirkulace během jednotlivých hracích období u sledovaných kategorií

I. II. III. IV.Mean SD Mean SD Mean SD Mean SD

U-13 85,40 3,01 85,30 2,18 80,36 2,48 83,47 5,59U-15 85,71 3,30 83,09 4,19 79,61 4,28 80,66 4,75Cadets 75,89 4,01 76,84 4,05 74,43 8,65 75,62 4,52

Jako třetí cíl jsme si stanovili zjistit rozdíly mezi zatížením cirkulace mezi jednotlivými posty. Podle Salleta, et al. (2005) existuje mnoho rozdílů mezi jednotlivými hráčskými posty. Například pivotmani jsou prezentováni nižší aerobní kapacitou a rychlostí než ostatní hráči. Proto se domníváme, že jejich zatížení v utkání bude nižší.

Vzhledem k zatíženi cirkulace uvádí Metcalfe et al. (1999), že u basketbalistek hrajících WNBL nezjistil žádné rozdíly v zatížení mezi hráčskými posty. Měření tepové frekvence doprovázel i měřením krevního laktátu v průběhu utkání.

V minižákovských a žákovských kategoriích je cílem hry rozvoj herního myšlení, proto nejsou svazováni systémy a striktním rozdělením postů. Tomu také odpovídají zjištěné výsledky (tabulka 3). V kategoriích U-13 a U-15 nejsou statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými hráčskými rolemi (pro p<0,10).

S přibývajícím věkem však dochází postupně k větší specializaci hráčů na jednotlivé posty (role) a roste důležitost uplatnění herních systémů. Domnívali jsme se tedy, že se v kadetech, kde se herní výkon značně podobá mužskému, bude výrazně lišit zatížení pivotmanů od ostatních hráčských postů. Mezi jednotlivými hráčskými rolemi nebyly žádné statisticky významné rozdíly (pro p<0,10).

226


Tabulka 3. Srovnání %MHRR různých postů u sledovaných věkových kategorií

Cadets U-15 U-13Mean SD Mean SD Mean SD

Center 76,62 4,27 80,79 4,40 81,51 5,06Forward 74,75 3,55 82,48 4,88 86,29 2,41Guard 76,92 2,26 82,98 4,28 81,26 3,97

ZÁVĚRYMusíme konstatovat, že průměrné zatížení hráčů je u různých věkových skupin odlišné.

Zatímco U-13 dosahovaly průměrně 84,52 ± 4,08MHRR% a U-15 81,47 ± 4,56%, tak dorostenci 77,13 ± 3,71%MHRR. Zjistili jsme, že zatížení cirkulace hráče v utkání v námi sledovaných kategoriích s věkem klesá, což je zapříčiněno změnou struktury herního výkonu a množstvím získaných zkušeností.

Nepodařilo se nám potvrdit předpoklad, že se zatížení u hráčů během utkání bude zvyšovat. Zjistili jsme, že nejnižší zatížení bylo ve všech kategoriích ve třetí čtvrtině, naopak nejvyšší bylo v první čtvrtině. Rozdíly mezi intenzitou zatížení v jednotlivých čtvrtinách se však významně lišilo pouze v U-13 a to mezi 1.a 3. (pro p<0,10), 2. a 3. (pro p<0,10) obdobím.

Měření ukázalo, že nejsou významné rozdíly v zatížení cirkulace mezi jednotlivými hráčskými rolemi v měřených věkových kategoriích.

LITERATURAArgaj, G. Analýza tréningového a herného zaťaženia pri vybraných pohybových a športových hrách. In Argaj (Ed.), Aktuálne problémy vyučovania pohybových a športových hier, (pp. 3-5). Bratislava: Slovenská vedecká spoločnosť pre tělesnú výchova a šport, 2002.

Bílek, V. Problematika zatěžování ve sportovním tréninku basketbalistů. Praha: VMO ÚV ČSTV, 1983.

Hoffman, J. Physiological aspects of sport training and performance. Champaign, IL: Human Kinetics, 2002.

Holmberg, H. C. Technology and basketball training. FIBA Assist Magazine, 2004, 6(1),57-59.

Metcalfe, S., Naughton, G., & Carlson, J. Physiological responses during competition play of elite WNBL basketballers [Abstract]. In 5th World Congress on Sport Sciences. Sydney, 1999.

Moravec, R., Tománek, Ľ., & Bobrík, M. Diagnostikovanie tréningového, zápasového zaťaženia a individuálnych zmien trénovanosti u 14-15-ročných basketbalistov. In Phys. Educ. Sport, 2004, 4(2), 7-12.

Moravec, R., Tománek, Ľ., Aneštík, M., & Kampmiller, T. V súvislosti s optimalizáciou tréningového zaťaženia 14-15-ročných basketbalistov. In Phys. Educ. Sport, 2005, 15(1), 27-30.

Rodriguez-Alonso, M., Fernandez-Garcia, B., Perez-Landaluce, J., & Terrados, N. (Dec 2003). Blood lactate and heart rate during national and international women’s basketball [Abstract]. J. Sports Med. Phys. Fitness 43(4). Retrieved 10. 12. 2005 from PUB MED database on the world wide web: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?db=PMC.

Sallet, P., Perrier, D., Ferret, J. M., Vitelli, V., & Baverel, G. (Sep 2005). Physiological differences in professional basketball players as a function of playing position and level of play [Abstract]. J.

227


Sports Med. Phys. Fitness 45(3). Retrieved 10. 12. 2005 from PUB MED database on the world wide web: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?db=PMC.

Semiginovský, B., & Dobrý, L. Sportovní hry. Výkon a trénink. Praha: Olympia, 1988.

Sigmon, Ch. 52-week basketball training. Champaign, IL: Human Kinetics, 2003.

SUMMARYThe increase of sports performance depends on training session quality, which comes out

from competition performance simulation in most kinds of sports. That is why the most basic instrument is the analysis of load during a game, which enables to apply game intensity to sports training. The base goal of this work was to analyse circulation capacity utilization of different aged basketball players and different game roles during a game. Research has been done with Olomouc basketball players aged from 12 to 16. Circulation loading was monitoring by Sporttesters POLAR 810i during the game of U-13 (n=16), U-15 (n=11) and cadets (n=12). We reflected only the players, who had recorded minimally one five-minute passage of the game. Statistical data evaluation was proven by Statistica 6.0. The average circulation loading is different in various aged groups. The load is 84,52% in U13 (11-12 years), 81,47% in U15 (13-14 years) and finally 77,13% of heart rate reserve at cadets. We did not validate our hypothesis of the loading increase during the game. We have found out the lowest in the third and highest in the first quarter. The differences in intensity of load several quarters were not significant. The research showed that the differences between roles are not significant.

[email protected]

228


HRY V POHYBOVÝCH A SPORTOVNÍCH AKTIVITÁCH OSOB S POSTIŽENÍM

Hana VálkováFakulta tělesné kultury Univerzity Palackého, Olomouc

UVEDENÍ DO PROBLÉMUHra, její pojem a obsah, je natolik komplikovaná kategorie sama o sobě. Také sub-téma

konference „hra v pohybových aktivitách osob s postižením“ je natolik široké, že si vyžaduje jisté vymezení. Proto je třeba pokusit se zvážit rozmanitá hlediska pro koncept výkladu – hra v kontextu životního běhu osob s postižením.

Vzhledem k „bezbřehosti tématu“ je třeba chápat příspěvek jako jistý pokus o formulaci některých hledisek zadaného tématu, především o pochopení významu hry pro jedince s postižením, pro společenskou integraci, ale také pro budoucí výzkum a uplatnění v praxi, v neposlední řadě pak pro zajištění profesní či dobrovolnické přípravy specialistů. Za základní považuji následující hlediska:

• hledisko historické,• hledisko vývojové,• hledisko kategoriální,• hledisko výkonnostní,

Z četných charakteristik hry, pro krátkost a přehlednost, vyjímám některé podstatné znaky. Tyto znaky se totiž opakují u všech typů her či jejich vývojových úrovních, ať už jmenujeme typicky dětské hry či hry sportovní. Proto je hra atraktivní pro jakéhokoliv jedince, pro skupinu, ale také pro diváky.

• jasný začátek, neznámý konec• ne – nulový konec• proměnlivost• emocionalita• sociální kontext

HLEDISKO HISTORICKÉ A VÝVOJOVÉVe vývoji společnosti se střídaly etapy vyčleňování, až likvidace osob s postižením s etapami

více či méně charitativního či humanitárního přístupu. Je pak otázkou, do jaké míry se daní jedinci mohli zapojovat do pohybových kontextů, např. národních a lidových her a tanců v určitých kulturách. Zde je evidentně „bílé místo“ pro další bádání. Také až ve 20. století, označovaném někdy za století válek a sportu, reaguje společnost na válečné události snahou o zkvalitnění života osob s postižením, sport nevyjímaje. Existence rozmanitých pohybových a sportovních her umožňuje jejich kopírování ve sportu osob s postižením, existence nových materiálů a technologií pak umožňuje rozšíření spektra her, a´t už na úrovni rekreační nebo na úrovni vrcholového sportu (kvalita protéz, kvalita mechanických vozíků či vozíky elektrické, elektronická zařízení pro ozvučení terčů a cílů či navádění osob, aj.)

V ontogenezi jedinec prochází různými etapami hry vzhledem ke svému vývoji psychickému i motorickému. Volím klasickou Příhodovu periodizaci:

229


• Etapa hry explorativní/manipulativní : je etapou typickou pro kojenecký věk. Jde o zkoušení, hledání zvuků, pohybů, změn tvarů a proprioceptivních vjemů, tedy manipulace s vlastním tělem, s předmět, později s hračkami. Důležité pro rozvoj percepční je posilování spojení oko-ruka, aktivita jedince pak posiluje sociální odezvu nejbližších. Dítě s postižením, především s poruchami percepce, prokazuje méně spontánních reakcí, vyžaduje, ale také se mu dostává méně sociální odezvy, kontakt se často odehrává v atmosféře obav. Obdobně je tomu tak i u jedinců s deficitem mentálním či motorickým. Velmi vhodnou činností jsou právě aktivity a hry ve vodě, které díky „baby-klubům“ mají velkou odezvu. Vodní prostředí a dopomoc rodičů stírá fenomén výlučnosti pro všechny děti, zvykají si sami na sebe. Důležitá je v této etapě funkce rodičů, specialistů, nacházíme zde značný prostor pro vzdělávání budoucích specialistů APA ve prospěch rozvoje jedince.

• Etapa destrukce – konstrukce: i v této etapě je opět méně spontánních šancí, tudíž důležitá je zde role partnera pro průběžnou stimulaci. Volba hraček, předmětů musí odpovídat limitům či schopnostem daného dítěte.

• Námětové/rolové hry (hry „na něco“), v nichž každý jedinec má v týmu roli. Role je vymezena rámcovými pravidly, byť tato pravidla jsou v rámci role flexibilní. Při naplňování těchto rolí nutně dochází k uvědomování si „jinakosti“. Jinakost si uvědomují i vrstevníci. Je tedy tento typ her důležitou etapou pro socializaci všech zúčastněných v integrovaném prostředí. Děti si nejraději vymezují své rolové zakotvení samy, musí je zvažovat, musí se naučit i prosazovat. Ovšem často musí pomoci i rodič, vychovatel, neboť není vždy vše tak ideální jako ve filmu „Už zase skáču přes kaluže“.

• Hry „didaktické“, v nichž jedinec nenápadně, nenásilně se učí poznatkům, principům řešení, ale i motorickým dovednostem. Lze pozorovat, že kooperace v tomto typu her lze nalézat někdy dokonce snadněji než u her jiného charakteru her (např. ve hrách pohybových u osob se ZrP či TP).

• Hry pohybové : jsou už předstupněm skutečných her sportovních, mají i didaktický obsah učení se dovednostem, samostatného řešení situací, plnění úkolů a rolí. Znalost možných aplikovaných pomůcek, úpravy pravidel či zjednodušení pohybových vzorců je nezbytnou podmínkou pro toho, kdo hru aplikuje, monitoruje. Později si děti naučí aplikovat dané modifikace samy.

• Hry sportovní : jsou typické pro období školního a dalšího věku, a to jak u dětí obecně, tak u dětí s postižením. Prvotním stimulem by měla být školní tělesná výchova, následně sportovní přípravky a sportovní kluby. Zatímco na školách speciálních je sportovním hrám a jejich modifikacím věnována pozornost až do úrovně školních soutěží, v integrovaném vzdělávacím systému jsou děti s postižením většinou tzv. „osvobozeny“, jinými slovy vyloučeny. Stejně tak odpovědné subjekty nedostatečně vnímají právo na účast ve sportu pro všechny a není tedy dostatek příležitostí pro zapojení do přípravek či klubů. Účast ve sportovních hrách je pak daná až v pozdějším věku, rozhodne-li se jedinec spojit svoji kariéru se sportovním vývojem.

Významný je také sociální kontext, který hra nabízí nebo vyvolává. Zatím co v nejútlejším dětství se odehrávají hry „samostatné“, dítě s podporou barevných, ozvučených hraček u tvořit a rozvíjet i samo. U dětí s postižením je tato možnost omezena. Je nutná stimulace další osoby, která posiluje náhradní percepční mechanismus. Od etapy her „destrukčních či konstrukčních“ už je dítě způsobilé hrát si „vedle sebe“. I zde je aktivita dítěte s postižením omezena a opět musí k vyšší stimulaci zasahovat další osoba a je nutné dávat prostor haptice. Hra také umožňuje setřásat drobná napětí, strachy. Do etapy her „společných“ by měly všechny děti kontinuálně postupovat a

230


v průběhu společné ko-existence optimálně nalézat svou identitu, své sebevědomí, získávat tzv. sociální kompetence, tedy míru kooperace či kompetice, dominance či submise, respekt k pravidlům, hodnotám. Tyto prvky pak tvoří základ budoucího osamostatnění.

HLEDISKO KATEGORIÁLNÍ A VÝKONNOSTNÍHra je spojena s pohybem. Účast ve hře znamená pro jedince s postižením, ale i pro ostatní

aktéry, chápání pohybu-mobility nejen jako fenoménu mechanicko, ale i filosofického. Zajištění mobility pak podléhá některým principům. Stěžejní snahou je, aby okolní podmínky byly takové, aby jedinec mohl při maximálním využití svých limitů

• POHYBOVAT SE SAMOSTATNĚ.• Pokud to limity nedovolují, je třeba hledat upravený pohybový vzorec.• Pokud to limity nedovolují, je třeba zajistit pohyb s kompenzační nebo aplikovanou

pomůckou.• Pokud to limity nedovolují, je třeba zajistit pohyb s dopomocí nebo asistencí.• Pokud to limity nedovolují, je třeba zajistit pasivní pohyb.• Pokud to limity nedovolují, je třeba, aby se alespoň hýbalo vše okolo.• Není-li ani toto možné, vyprávěj a dotýkej se.

Obecným přístupem při vnímání jedinců s postižením je kategoriální hledisko. Začleňování do kategorií podle typické „jinakosti“ (postižení mentální - MP, sluchové - SP, zrakové - ZrP, tělesné - TP, pro jiné účely než sportovní pak kategorie další). Kategoriálnímu přístupu odpovídá i chápání sportu a sportovních her na výkonnostní a vrcholové, soutěžní úrovni sportu (např. skladba paralympiád, deaflympiád, Speciálních olympiád). Úroveň pohybové rekreace tak striktní z hlediska kategoriálního přístupu není. Kategoriální přístup má své místo při zvažování základní orientace pro aplikaci pohybových, resp. sportovních her a jejich typické modifikace, pro zvažování kontraindikací.

Volba vhodné pohybové aktivity, volba adekvátní adaptace pohybové aktivity či hry a nakonec úspěšnost realizace hry a dobrý pocit ze hry daných účastníků je ovlivněna základními oblastmi principiálních modifikací. Je to

• komunikace,• didaktické přístupy a metody (především v motorickém učení), • obsah činností a úkoly,• pravidla,• podmínky, jako je přístupnost místa, kvalita prostředí, kvalita pomůcek kompensačních či

aplikovaných.Každá z oblastí má svůj význam, ale vzhledem ke kategoriálnímu přístupu je jejich

významnost v různých proporcích. Zatímco „kategorie TP“ je hlavní akcent adaptací v podmínkách, úspěšné zvládnutí pohybových aktivit u „kategorie ZrP, SP“ je ovlivněno jednoznačně zvládnutím komunikace. Vychovatel, učitel či trenér musí mít tedy nejen kapacitu odborné, sportovní kompetence, ale také kompetence komunikační nebo technologické (v případě sportovních her TP).

Po základní orientaci kategoriální je však je třeba akceptovat jednoznačně přístup ekologický (ecological task strategy), což znamená respekt k věku, prostředí, typu pohybového úkolu a především – k individuální diagnóze. Byť bychom aplikovali program, pohybovou hru v rámci jedné kategorie (např. MP – fotbal, nebo TP - basketbal na vozíku), nenalezneme dva stejné jedince tak, abychom mohli volit obvyklé frontální formy vedení cvičební jednotky.

Na úrovni pohybové rekreace je větší flexibilita v modifikacích her, v pravidlech či

231


aplikovaných pomůckách, úroveň sportu logicky vyžaduje striktní vymezení povolených adaptací ve výše u vedených hlavních oblastech. Následující tabulka prezentuje přehled sportovních, nikoliv pohybových her tak, jak jsou odvozeny od olympijských sportovních her a modifikované do her paralympijských, deaflympijských či Speciálně olympijských. Ne všechny sportovní hry jsou rozšířeny v ČR. Na druhé straně ČMFS se pravidelně a úspěšně účastní akce „UEFA football week“, obdobně začíná FIBA prosazovat akci basketbalovou.

HLEDISKO VZDĚLÁVÁNÍ EXPERTŮSpektrum možných aplikací her v celoživotním vývoji jedince, spektrum možností od úrovně

rekreační po úroveň vrcholných soutěží, spektrum vlastních her vyžaduje odbornou připravenost. Expertem přitom rozumíme jak profesně připraveného učitele či trenéra, tak dobrovolníka a nakonec i rodiče. Jednou z oblastí kompetencí je pochopení podstaty postižení a individuální diagnózy, druhou je kompetentnost v oblasti pohybových a sportovních her, třetí nezbytnou složkou je kompetentnost postojová a psychická. Uvědomíme-li si strukturu studijních oborů v profesích kinantropologických v univerzitních studiích, strukturu vzdělávání a školení ve sportovních federacích nebo dokonce možnosti dalšího vzdělávání akreditovaných institucí, máme stále co dohánět. Evropská doporučení sítě APA uvádějí minimálně 6 Kr objem a intenzitu vzdělání v APA na bakalářské úrovni. Požadavky EU zatím splňuje pouze obor ATV na FTK UP v Olomouci.

Současná potřeba vzdělávání v dimenzích kinantropologických, které by měly naplňovat alespoň minimum 6 Kr a které by měly zajistit profesní kompetence k vedení pohybových a sportovních her v prostředí osob s postižením nebo v prostředí integrovaném, je možné vymezit následovně:

• vedoucí „baby klubů“, případně klubů „maminek“, • herní specialista,• dramaterapeut, • muzikoterapeut a taneční terapeut,• učitel MŠ,• vychovatel, pedagog• učitel Tv, • trenér, • absolventi oborů rekreologie, animátor apod.,• sociální pracovník,• správní úředníci.

HLEDISKO VÝZKUMNÉV oblasti výzkumu je aktivní vzdělávací sekce Paralympijského výboru a Výzkumný výbor

Speciálních olympiád. Prioritou jsou výzkumy, obohacující praxi. Nejsou dořešeny komparace studijních programů v Evropských sportovních federacích (stejně tak v ČR), prozkoumat by bylo třeba podmínky rozvoje sportovních her postižených či her v kontextu integrovaných programů. V naší republice by bylo záhodno vytvořit dlouhodobý koncept výzkumu pohybových a sportovních her z hlediska jejich přínosu fyziologického, psychologického i sociálního.

232


SUMMARYThe various aspects of relation between persons with disabilities and movement/sports

games are described: aspect historical and developmental, categorical – non-categorical approach, aspect of sports performance. The survey of common sports games is presented in additional table. The importance of plays and games is underlined in developmental and social aspects. Experts education and formation is stressed as well as influence of research for benefit in practice.

LITERATURADetailní seznam literatury u autorky.

Přehled vybraných sportovních her (olympijského typu)a jejich rozšíření v Evropě a ČR Sportovní hra MP

ČHSOMPFID SP ZrP

TPAmp

TPCP

TPVoz

fotbal ANO,+ četné varianty

ANO ANO Španělsko Ano,ne v ČR

Ano,ne v ČR NE

basketbal ANO,+ četné varianty

ANO ANO Modelová rekreační hra

Na vozíku

Na vozíku

ANO

volejbal ANO,+ četné varianty

ANO ANO Ne v ČR,GOAL-BALL

Varianta sedící i stojící

NE NE

házená ANO, ne v ČHSO

ANO ANO NE NE Ano, ne v ČR

rugby NE NE NE NE NE NE ANOfloorball Ano, ne

v ČHSOANO ANO NE Na

vozíkuANO ANO

floorhokej ANO Ano ANO NE NE NE NELední hokej NE NE ANO NE Sledge

hokejSledge hokej

Sledge hokej

Stolní tenis ANO ANO ANO Show-down

ANO ANO ANO

Tenis Ano,ne v ČR

ANO ANO NE Na vozíku

ANO ANO

Boccia ANO rekreačně NE rekreačně ANO ANOLegenda: MP – mentální postižení TP – tělesné postižení ČHSO – České hnutí Speciálních olympiád Amp – osoby s amputacemi FID – Federace „Intellectual Disability“ CP – centrální porucha hybnosti SP – sluchové postižení Voz – uživatelé vozíku ZrP – zrakové postižení

[email protected]

233


MOŽNOSTI ZAČLENĚNÍ ZRAKOVĚ POSTIŽENÉHO JEDINCE DO PROVOZOVÁNÍ POHYBOVÝCH HER

Ladislav BláhaKTV PF, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

ÚVODVyřešení účasti zrakově postižených jedinců v pohybových hrách, které jsou provozovány

vidícími účastníky, patří k obtížně řešitelným otázkám vyučovacího procesu ve vzdělávacích a výchovných institucích, dobrovolných a zájmových sdruženích apod. Adekvátní řešení je však v souladu s Chartou sportu pro všechny: Zdravotně postižené osoby nejen požadováno, ale praxe ukazuje, že je to i možné, přičemž jsou zachovány veškeré přednosti pohybové nebo dokonce sportovní hry. Cílem příspěvku je přinést zamyšlení, do jaké míry je možné realizovat pohybovou hru s přítomností jednoho nebo více zrakově postižených jedinců, aniž by došlo k výraznému omezení aktivit vidících hráčů a jejich potenciálu získaných dovedností nebo jejich možnosti kontrolovat zrakem prostorové souvislosti hry.

VÝCHODISKASoučasná teorie a praxe přípravy a realizace pohybových programů se zaměřením na

pohybové hry u zrakově postižených jedinců klade důraz střídavě na různé oblasti spolupráce účastníků, spektrum osvojovaných dovedností, okolnosti provozování hry spadajících do sféry orientace hráčů, bezpečnost jejich provozu, psychosociální sféru a využití potenciálu prožívání herního výkonu či realizovaných dovedností k podpoře kultivace dalších dovedností a setkávání se s dalšími účastníky v rámci participace na pohybových aktivitách. Do značné míry lze vysledovat přístupy dané podmínkami, kterými disponují školská nebo výchovně vzdělávací zařízení v různých zemích. Ke cti všech autorů lze konstatovat, že berou v úvahu široké spektrum výchozích okolností, kterými mohou edukátoři disponovat, tj. prostorové a materiální vybavení, dovednostní úroveň účastníků, jejich počet, předpoklady jejich začlenění apod. (Lieberman, Cowart, 1996, Schucan-Kaiser, 1997, Friedrich, Schwier, 1987, Vachulová, Vachule, 1987, Bláha, Pyšný, 2000, Bláha, 2003, Wurzel, 1987, 1997, Sinning 2001). Stále se však potvrzuje, že „…na provozování pohybových her zrakově postiženými účastníky je nutné pohlížet jako na specifickou oblast tělesné výchovy a sportu a zvláštní společenský fenomén. Aplikace her je doprovázena celou řadou často i individuálně vnímaných skutečností, které jsou vytvářeny jejich prostředím. Omezení nebo ztráta funkčnosti zrakového analyzátoru dovoluje handicapovaným jedincům provozovat jen vybrané spektrum pohybových her, které zahrnuje hry uzpůsobené a speciálně vytvořené“ (Bláha, 2003). Otázka je, jak připravit aktivitu, která se může ukázat jako dostatečně atraktivní pro nevidomé a rovněž vidící skupiny hráčů. Následující argumenty jsou okruhy obecně uznávaných dílčích problémů, které musí edukátor při plánování pohybového programu zohlednit:

• Pohybové hry obvykle oplývají relativně vysokou mírou pohybového zatížení v dynamicky proměnlivých podmínkách.

• Možnosti aktivní účasti zrakově postižených jsou výrazně limitovány zrakovou kontrolou pohybu v prostoru ve vztahu ke spoluhráčům a soupeřům. V rámci manipulace s hracím předmětem se tento limitující faktor přesouvá na koordinaci, resp. kontrolu pohybu paže a ruky a nohou (Thiele, 1998).

234


• Vidící hráči obvykle disponují ve srovnání se zrakově postiženými bohatšími taktickými zkušenostmi z předchozí účasti na mnohých hrách a mají možnost využívat transferu z dalších her.

• Manipulace s hracím předmětem bývá až na výjimky hůře zvládnutou dovedností u nevidomých hráčů, což bývá dozvukem „specifické cesty“ motorického učení.

• Řada pohybových her je invazního typu, tj. dochází ke kontaktům hráčů, což se může jevit vzhledem k nebezpečí střetu hráčů jako problematické (Sinningová, 2001).

• Při začlenění zrakově postiženého jedince do provozu her je bezpodmínečně nutné seznámit se s riziky, která by mohla být příčinou zhoršení jeho zrakového handicapu.

Přes uvedené skutečnosti jsou také pohybové hry velmi oblíbenou součástí pohybových programů. Nejen pro aktivní účast na pohybové aktivitě, ale (a mnohdy i zejména) pro svoji zajímavost „výsledku“, resp. možnost získat zkušenost soupeření (řešit kompetitivní vztahy) s dávkou kooperativního jednání, tj. spolupráce se spoluhráčem. V takovém případě se zrakově postižený jedinec konečně může stát platným a doceněným spolutvůrcem hry. Najít ovšem způsob, jak zapojit přiměřeně stejně hodnotným způsobem vidící hráče a zrakově postižené do hry, není jednoduché. O řešení této otázky se významnou měrou zasloužila řada kolegů, kteří upravují pravidla běžných her pro podmínky zrakově postižených a z hlediska metodicko organizačních forem jsou tvůrci celé řady průpravných her pro hry sportovní. Jak známo, průpravná hra dokáže využít a rozvíjet potenciál hry, ze které vychází. Je-li vhodně uzpůsobená, tj. pravidla nijak výrazně nepotlačují tvůrčí myšlenku hry a nelimitují hráče samotné, má podobné atributy jako hra, ze které vychází. Otázkou aplikace určité skupiny her u zrakově postižených účastníků se zabývaly německé kolegyně Bettina Wurzel (1987) a Silke Sinning (2001). V souladu s některými jejich názory dále uvádím, že má-li zrakově postižený ukončit hru s pozitivním nazíráním na absolvovanou pohybovou aktivitu, měl by:

• vnímat pozitivní prožitek ze hry,

• vnímat, že odpovídajícím způsobem se podílel nebo se měl podílet na výsledku hry,

• vnímat svoji vlastní důležitost účastníka - hráče ve hře,

• vnímat, že je po něm požadována jistá úroveň herních dovedností, kterou lze za určitých okolností kultivovat,

• vnímat, že výsledek utkání byl rovněž výsledkem spolupráce všech zainteresovaných účastníků hry,

• vnímat, že hra má svá pravidla, která patřičným způsobem zamezí nebezpečí zranění z kolize, pádu, úderu hracím předmětem apod.

Hra, která splňuje takové požadavky by tedy měla splňovat podle Wurzelové (1987, p. 42) tuto hlavní myšlenku: „Rozhodující část týmového herního výkonu družstva složeného z vidících a nevidomých by měla být odrazem spolupráce vidícího a nevidomého hráče“.

V reálné podobě to přinejmenším znamená, aby rozhodující okamžiky dosažení bodu (branky, koše) byly realizovány prostřednictvím finální nahrávky nebo aspoň přihrávky od nevidomého hráče. Zároveň lze jako předcházející činnosti uvést průběh hry – souboj o míč, který musí být dostatečně atraktivní pro vidící hráče. Podobně tak způsob zisku bodu musí být nastaven tak, aby byl v souladu s dovednostmi požadovanými po nevidomém a možnostmi nebo předpoklady využít kooperativního jednání mezi nevidomým a ostatními hráči. Jeden z takových způsobů je aplikován

235


u hry, která se jmenuje kreistorball a je hrán na některých školách pro zrakově postižené v Německu (Wurzel, 2004). Zisku bodu je dosaženo chycením, zpracováním nebo jinou specifikovanou herní dovedností míče, který je vhozen do předem stanoveného prostoru nevidomým hráčem pohybujícím se v jeho vymezené herní zóně.

Kreistorball má proti běžným hrám pro zrakově postižené následující přednosti:

• Průběh hry je velmi rychlý (dokonce srovnatelný s hrami jako je házená, basketbal, kopaná), čímž je dostatečně atraktivní pro vidící účastníky. Je dokonce podstatně rychlejší než hry uváděné jako typické pro zrakově postižené (roalball, forma basketbalu).

• Je velmi bezpečný, neboť nevidomému účastníku vymezuje prostor, ve kterém se svobodně pohybuje a kde nemůže přijít do nebezpečného nebo omezujícího kontaktu s ostatními hráči. Z tohoto prostoru zároveň realizuje své herní činnosti.

• Nevidomý musí získat míč, aby bylo umožněno navázání hry a tím i dosažení bodu. Zároveň jeho umění rychle zpracovat přihraný míč a odehrát jej požadovaným způsobem rozhoduje do značné míry o zisku bodu a tím i úspěšnosti hry družstva.

• Uvedená hra umožňuje značnou variabilitu stran „obsazení“ hráčských postů. Tato hra může být hrána v plné míře jak vidícími účastníky, tak pouze s jedním nebo dvěma nevidomými. V tomto směru je hrou ideální pro využití v rámci integrované tělesné výchovy.

K PRAVIDLŮMKreistorball je kolektivní pohybová hra invazního typu. Cílem hry je překonat soupeřící

družstvo rozdílem získaných bodů. Body se přidělují za úspěšně realizovanou nahrávku od nevidomého hráče spoluhráči, který je připraven v brankovém území míč chytit, popř. s ním realizovat jinou, předem dohodnutou činnost.

Družstvo je složeno obvykle ze 4-6 vidících hráčů, kteří se pohybují ve hřišti o rozměrech určenými podle dominantní uplatňované herní dovednosti (např. basketbalový driblink – hřiště na basketbal, floorball – 20x40m apod., činnosti jako v házené nebo tchoukballu – hřiště na basketbal nebo házenou). Dalším hráčem je nevidomý spoluhráč (popř. hráč s klapkami), který se pohybuje pouze v ohraničeném prostoru (nejlépe kruh o poloměru cca 1,50 až 2,00m). Hřiště, které je rozděleno na dvě stejné poloviny, je ukončeno dvěma koncovými - brankovými zónami, které se táhnou po celé šířce základní čáry a jsou široké max. 1,00m (obr. č.1). Ve vhodných podmínkách (např. více hráčů a větší prostory) lze ustanovit další brankové zóny po stranách hřiště.

236


Obr. č. 1 Hřiště na Kreistorball a základní rozestavení hráčů před rozehráním míče

Hra začíná rozehráním zvonivě ozvučeného míče z vlastní koncové – brankové zóny podle předem dohodnutých pravidel. Jednoduchým příkladem mohou být mírně upravené korfbalové, tchoukballové nebo házenkářské herní činnosti. Hráčům je dovoleno pouze přihrávat a chytat míč. Hráči nesmí s míčem driblovat, nesmí se jím dotknout trupu nebo nohou od pasu dolů, držet míč déle než tři vteřiny a nesmí udělat více než tři kroky. Prostřednictvím přihrávek se snaží dostat do takové pozice, aby mohli přihrát (kutálet po zemi) míč svému nevidomému spoluhráči do vymezeného kruhu na opačné straně hřiště (obr. č. 2). Obránci se mohou pohybovat v prostoru hřiště tak, aby útočníkům bránili v přihrávání a aby sami získali míč pod svoji kontrolu. Nesmí útočníky napadat přímým kontaktem a nesmí se dotknout drženého míče, je dovoleno pouze zachytit letící míč. Pokud se jim to podaří, sami se stávají útočníky.

KreistorballKreistorball –– přihrávka přihrávka nevidomému nevidomému spoluhráčispoluhráči

Obr. č. 2 Průběh hry – přihrávky s cílem dopravit míč nevidomému spoluhráči

237


Jakmile se útočníkům podaří dopravit povoleným způsobem míč svému nevidomému spoluhráči do vymezené kruhové zóny a ten jej zpracuje, okamžitě vbíhají do brankové zóny soupeře a zvukovými signály dávají najevo připravenost přijmout míč od nevidomého nahrávače. Ten identifikuje signály a pokusí se nahrát tak, aby míč nezachytil soupeř, který se z logických důvodů staví před brankovou zónu a usiluje o zachycení míče a tím zabránění zisku bodu (obr. č. 3). Bodu je dosaženo, chytí-li hráč v brakové zóně míč, popř. provede-li takovou činnost, která byla předem dohodnuta (např. volejbalový příjem a pak zachycení).

Z dalších pravidel je vhodné uvést, že rozhodčí pečlivě sleduje, zda zrakově postiženému nebyl míč soupeřem „vyjmut“ z jeho území, v případě nezdařeného útoku se míč předává soupeři. Míč v autu dostává do držení ta strana, která nezavinila jeho odehrání mimo hřiště. Nevidomý musí zůstat pouze ve svém kruhu a nesmí být rušen matoucími signály ze strany soupeře (i mimo rámec fair play).

Na základní varianty lze stavět podle uvážení další formy hry s různými ozvučenými míči a s možností realizovat herní činnosti z různých her. Hra byla úspěšně vyzkoušena při výuce předmětu Tělesná výchova a sport zdravotně handicapovaných u bakalářských studií na PF UJEP v Ústí nad Labem.

KreistorballKreistorball –– dosažení bodudosažení bodu

Obr. č. 3 Dosažení bodu – nahrávka hráči do koncové – brankové zóny

LITERATURABLÁHA, L., PYŠNÝ, L. Provozování pohybových aktivit zrakově handicapovanou populací. 1. vyd. Ústí nad Labem : UJEP, 2000. ISBN 80-7044-323-5.

BLÁHA, L. Vybrané aspekty provozování pohybových her u zrakově postižených. In ČEPIČKA, L. (Ed.) Hry v programech tělovýchovných procesů (Games in the programs of physical education and sport trainig processes). Sborník referátů ze 6. mezinárodní vědecké konference. Plzeň 28.11.-29.11.2003. Plzeň : PF ZČU, 2003. s. 171-175. ISBN 80-7082-957-5.

FRIEDRICH, Georg, SCHWIER, Jürgen. Sportspiele für Blinde und Sehbehinderte. Motorik. 1987, roč. 10, č. 3, s. 101-110. ISSN 0170-5792.

SCHUCAN-KAISER, R. 1010 Spiel- und Übungsformen für Behinderte (und Nichtbehinderte). 4.

238


vyd. Schorndorf : Verlag Hofmann, 1997, 210s. ISBN 3-7780-6303-0.

SINNING, Silke. Sportspiel mit Sehbehinderten und Blinden – Anregung auch für Sehende. Lehrhilfen für den Sportunterricht. 2001, roč. 50, č. 6, s. 1-5. ISSN 0342-2402.

LIEBERMAN, L.J., COWART, J.F. Games for people with sensory impairments. Champaign : Human Kinetice, 1996. 147 s. ISBN 0-87322-890-1.

THIELE, M. Schüllerinennen und Schüler mit Blindheit im Sportunterricht der allgemeinbildenden Schule. Hinweise für den Unterricht. Metodické listy. Schleswig : SfS-AG Bewegung, Sport Tanz, 1998. 31s.

VACHULOVÁ, J., VACHULE, R. Hry pro těžce zrakově postižené děti. Praha : ÚV SI, 1987.

WURZEL, Bettina. Kreistorball. Motorik. 1987, roč. 10, č. 1, s. 41-46. ISSN 0170-5792.

WURZEL, Bettina. Vorausetzungen, Chanzen und Probleme eines gemeinsamen Sportunterrichts von Nichtbehinderten und Behinderten. Sportunterricht. 1997, roč. 46, č. 9, s. 389-394. ISSN 0342-2402.

WURZEL, Bettina. Kreistorball. Metodické materiály. Č. Budějovice : PC, 2004.

SUMMARYThe Possibilities of the incorporation of people with eye handicap to pursuit of moving activities. Moving games for sightless and people with eye handicap are special phenomenon in physical education and sport. Moving games are attractive for members of this part of population,which contributes to their interaction. Usually it is very difficult to prepare the game,during which could be create the optimum conditions for aktivity sightless players and players without handicap. The game has a sense only when the participant has a feeling of responsibility for the result and he can decide about the result by own aktivity.The submittion presents one of the games,which is suitable for persuit of aktivity with seeing and players with eye handicap. They can apply the ellements from common games. Kreistorball is common in Germany and was aplicated by students of Pedagogical Fakulty in Ústí nad Labem.

[email protected]

239


POHYBOVÉ HRY JAKO SOUČÁST INTERVENČNÍHO TĚLOVÝCHOVNÉHO PROGRAMU NA PODPORU ZDRAVÍ MENTÁLNĚ

POSTIŽENÝCHVlasta KursováJihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra tělesné výchovy a sportu

SOUHRNCílem provedeného výzkumného šetření bylo vytvoření intervenčního pohybového programu

a vyhodnocení jeho vlivu na rozvoj motorických ukazatelů mentálně postižených žáků (pohybové hry tvořily významnou součást tohoto programu). U sledovaných probandů jsme konstatovali mírné změny v pozitivním směru. Provedená analýza výsledků prokázala zlepšení pružnosti, ohebnosti a pohyblivosti, kladné změny jsme zaznamenali i v koordinaci pohybů, v prostorové orientaci a v provádění rovnovážných poloh a postojů. Doporučujeme zavedení intervenčního pohybového programu do hodin tělesné výchovy na základních školách praktických i na základních školách speciálních.

Klíčová slova: pohyb, intervenční program, pohybové hry, motorické testování, mentální postižení.

ÚVODKaždá kulturní společnost musí zabezpečovat lidem s mentálním postižením výchovu a

vzdělávání, přestože jejich kognitivní procesy probíhají pomaleji než u ostatní populace. Snahy o organizaci humánnějšího systému péče o jedince s různým typem postižení vycházejí z Charty lidských práv OSN - v současné době je stále více zdůrazňována potřeba jejich permanentního rozvíjení. U lidí s mentálním postižením se jedná o potřebu opakování a prohlubování jejich znalostí a dovedností a jejich soustavného vedení ke stále komplexnějšímu poznávání skutečnosti. Mluvíme o integraci, normalizaci a humanizaci života mentálně postižených. Zcela výlučné místo v problematice integrace zaujímá otázka výchovy, vzdělání a profesní přípravy jedinců s postižením, tzn. otázka speciálního školství. Jedním z velmi podstatných prostředků podílejících se na rozvoji osobnosti a jejího zdraví jsou i pohybové aktivity. Tématikou prospěšnosti pohybových aktivit mentálně postižených se v české literatuře zabývají např. Válková, Kvapilík, Karásková, Černá. Válková zdůrazňuje nutnost komplexnějšího pohledu na problematiku pohybových aktivit a jejich dopadu na některé dimenze osobnosti mentálně postižených, ať jsou to dimenze zdatnosti či motorických ukazatelů nebo ukazatelů změn v kognitivním nebo sociálním chování (Válková, 2000).

CÍL, ORGANIZACE A METODYCílem výzkumného šetření bylo sledování a vyhodnocení vlivu námi vytvořeného

intervenčního pohybového programu na rozvoj motorických ukazatelů mentálně postižených žáků.

Program je tématický rozpracovaný vždy na období jednoho měsíce - celková doba trvání pět měsíců, každé téma směřuje k rozvoji některého důležitého osobnostního rysu pomocí pohybových aktivit (vstřícnost, ochota spolupracovat, komunikativnost apod.). Jednotícím prvkem je zapamatování si jednotlivých pohybových her, naučení se a opakování jógových pozic, včetně sestavy „Pozdrav slunci“. Intervenční program obsahuje psychomotorické hry, rytmická cvičení,

240


dechová, jógová a relaxační cvičení (epileptici relaxaci neprováděli). Svojí širokou nabídkou her a cviků umožňuje velkou variabilitu cvičení dle individuálních potřeb každého jednotlivce při zachování všech jednotících prvků. Časové rozpracování programu na dobu pěti měsíců je dáno praktickými požadavky speciálních škol (polovina školního roku). Vlastní program pro svoji obsáhlost (zhruba dvacet stran) je námětem samostatné publikace či prezentace, zde pro názornost uvádíme pouze názvy jednotlivých cvičebních celků (témat):

• Poznáváme se• Spolupráce• Harmonie• Přátelství, láska• Radost ze života

Sledovaný soubor tvořilo 29 žáků (19 mužů, 10 žen) ze Základní školy speciální v Českých Budějovicích (původní název: Pomocná škola při Zvláštní škole v Trhových Svinech), se středním či těžším stupněm mentálního postižení. Z celkového počtu všech žáků uvedené školy (53) byl výběrový soubor vytvořen metodou náhodného výběru – losováním, věkové rozmezí 11-26 let, stupeň postižení II (24 sledovaných) a III (5 sledovaných). Všichni účastníci prošli vstupním šetřením, následně opět losováním došlo k vytvoření experimentální skupiny (14 žáků, kteří absolvovali intervenční pohybový program nad rámec hodin tělesné výchovy ve speciální škole) a kontrolní skupiny (15 žáků – neabsolvovali intervenční pohybový program). V souboru byli tři žáci s projevy autistického chování (1 ES, 2 KS), šest epileptiků (3 ES, 3 KS) a pět jedinců s hypotonickou formou DMO (1 ES, 4 KS).

U většiny žáků byla v anamnestických listech uváděna snížená koncentrace pozornosti (13 žáků, 5 ES a 8 KS), psychomotorický neklid (11 žáků, 5 ES a 6 KS), impulzivita, podrážděnost až agresivita (9 žáků, 4 ES, 5 KS), emoční labilita (8 žáků, 5 ES, 3 KS), náladovost. Téměř u třetiny sledovaných byla uváděna schopnost dobře navazovat sociální kontakty (8 žáků, 5 ES, 3 KS).

Všichni účastníci prošli vstupním šetřením (září 2004), které zahrnovalo:

• Zjištění ukazatelů anamnestických – pohlaví, charakter postižení, pásmo IQ, rodinné zázemí, v péči ústavu (ano, ne, délka pobytu), projevy (spasticita, agresivita, apatie, epilepsie apod.).

• Somatoskopická měření – věk, výška, tělesná hmotnost, BMI.• Zjištění ukazatelů motorické a sociální kompetence - psychomotorické testy:

• stoj na jedné noze (test rovnováhy a statické koordinace celého těla, laterální rovnováha)

• sestava s tyčí (test koordinace celého těla a motorické paměti)• dosah v sedu na zemi (test ohebnosti páteře)• překládání prkének stranou s přestupováním (test obratnosti a zručnosti)• dotyk prstů za zády (test pohyblivosti horní končetiny).

Následovalo zavedení cvičebního programu (u žáků z experimentální skupiny) v délce trvání pěti měsíců (září 2004 – leden 2005, opakování únor 2005 – červen 2005). Cvičení probíhalo pod odborným vedením jedenkrát týdně v odpoledních hodinách v tělocvičně Základní školy speciální, Dlouhá 35. Jeho provádění bylo doporučeno i do hodin tělesné výchovy a rodičům jako domácí cvičení, zde však nebylo možné kontrolovat realizaci plnění. Koncem ledna 2005 proběhlo kontrolní šetření (2. měření) u všech jedinců (kontrolní i experimentální skupina) a opětovně byl zaveden na následujících pět měsíců (únor 2005 - červen 2005) intervenční program. Poslední týden v červnu proběhlo závěrečné šetření (3.měření). Veškerá data byla statisticky vyhodnocena.

241


VÝSLEDKY A DISKUSEPři vyhodnocování výsledků jsme provedli srovnání naměřených hodnot u experimentální

skupiny (rozdíly výsledků mezi vstupním a závěrečným měřením) i u kontrolní skupiny (rozdíly výsledků mezi prvním a třetím měřením) t-testem pro párové hodnoty závislých výběrů (viz tabulka č.1, č.2). T-test pro párové hodnoty závislých výběrů ověřuje rozdíly výsledků získaných opakovaným měřením u téhož výběrového souboru, obvykle s časovým odstupem. Uvádíme pak nejen aritmetický průměr, ale i směrodatnou odchylku. T-test jsme použili při vyhodnocování motorických testů „stoj na jedné noze“, „dosah“, „překládání stranou“ a „dotyk prstů za zády“ (měřeno v sekundách či centimetrech). „Sestava s tyčí“ (test koordinace celého těla a motorické paměti) byl vyhodnocen pomocí neparametrických statistických metod – čtyřpolní tabulkou (nejjednodušší případ kontingenční tabulky). Jako testovací kritérium pro ověření rozdílu mezi empirickými četnostmi a očekávanými četnostmi nám slouží pravděpodobnostní veličina „chí kvadrát“(viz tabulka č.3).

Tabulka č. 1. Vyhodnocení výsledků motorických testů

VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ MĚŘĚNÍ MOTORICKÝCH TESTŮExperimentální skupina

1.měření 3.měření

motorický test jednotkyaritmetický průměr

směrodat. odchylka

aritmetický průměr

směrodat.

odchylka

párový t-test*

stat.význ.rozdíl

čapí stoj sekundy 14,77 10,33 19,86 10,710,000

5 ne

dosahcentimetr

y -14,77 7,84 -11,00 11,230,030

7 anopřekládání stranou sekundy 11,36 7,27 19,14 10,38 7E-05 ano

Kontrolní skupina 1.měření 3.měření

motorický test jednotkyaritmetický průměr

směrodat. odchylka


směrodat.

odchylka

párový t-test*

stat.význ.rozdíl

čapí stoj sekundy 15,82 9,68 16,67 9,930,300

1 ne

dosahcentimetr

y -20,79 37,32 -25,21 44,920,156

3 nepřekládání stranou sekundy 15,8 8,24 17,53 6,65

0,1389 ne

srovnání kontrolní a experimentální skupiny dvouvýběrovým t-testem1.měření 3.měření

motorický test t-test*stat. význ.

rozdíl t-test*stat. význ.

rozdíl

čapí stoj0,392924

6 ne0,214536

9 ne

dosah0,160542

3 ne0,366056

8 nepřekládání stranou

0,0749841 ne 0,316507 ne

Párový t-test P(T<=t), 5%

242


Zároveň jsme srovnali i obě skupiny mezi sebou navzájem (srovnání kontrolní a experimentální skupiny první měření viz tabulka č. 1, č.2, č.3, srovnání kontrolní a experimentální skupiny třetí měření viz tabulka č. 1, č.2, č.3) pomocí dvouvýběrového t-testu. Základní podmínkou pro použití t-testu je normální rozložení výběrových souborů, které bychom měli ověřit (ověřování shody rozptylů) F-testem. Rozhodnutí o tom, je-li či není statistický rozdíl mezi výběrovými rozptyly, je nám podkladem pro použití jednoho ze dvou způsobů: t-test pro nezávislé výběry se shodnými rozptyly (použito v našich výpočtech) nebo t-test pro nezávislé výběry s rozdílnými rozptyly.

Tabulka č. 2. Vyhodnocení výsledků motorických testů (dotyk prstů za zády)Experimentální skupina:

pravá ruka nahoře1.měření 3.měření

motorický test jednotkyaritmetický

průměrsměrodat. odchylka


směrodat. odchylka

párový t-test* stat.význ.rozdíl

dotyk prstů za zády centimetry -12,54 10,69 -7,31 13,71 0,0245 ano

Kontrolní skupina:pravá ruka nahoře


motorický test jednotkyaritmetický

průměrsměrodat. odchylka


směrodat. odchylka


dotyk prstů za zády centimetry -11,64 13,41 -14,07 15,59 0,1368 ne

Srovnání kontrolní a experimentální skupiny dvouvýběrovým t-testem:1.měření 3.měření

pravá ruka nahoře levá ruka nahoře pravá ruka nahoře levá ruka nahoře

motorický test t-test*

stat. význ. rozdíl t-test*



stat. význ. rozdíl

dotyk prstů za zády 0,427838 ne 0,444996 ne 0,111839 ne 0,298904 ne

Párový t-test P(T<=t), 5%

243

levá ruka nahoře1.měření 3.měření


směrodat.

odchylkaaritmetický průměr

směrodat.

odchylkapárový t-test* stat.význ.rozdíl

-14,77 8,59 -10,38 11,550,064

9 ne

levá ruka nahoře1.měření 3.měření


směrodat.

odchylkaaritmetický průměr

směrodat.

odchylka


-14,07 15,59 -13,21 14,61 0,304 ne


Zjištěné výsledky ukázaly, že v oblasti motorické kompetence došlo k posunu hodnot u experimentální skupiny (mírné zlepšení ve všech testovaných položkách mezi 1. a 2. měřením,), avšak u jediného testu („překládání prkének stranou s přestupováním“ - test obratnosti a zručnosti) lze rozdíl mezi dosaženými hodnotami označit za statisticky významný. Po opakování cvičebního programu nastalo další zlepšení ve sledovaných ukazatelích, statisticky významný rozdíl jsme zaznamenali v testech „dosah“, „překládání stranou“ a „dotyk prstů za zády s pravou rukou nahoře“ (1. a 3. měření). Tabulkově jsou v tomto textu prezentovány pouze výsledky vstupního a závěrečného šetření (1. a 3. měření).

U kontrolní skupiny nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi prvním a druhým měřením u žádné z testovaných položek (mírné zhoršení v motorickém testu „dosah“- test ohebnosti páteře). U této skupiny nebyl prokázán statisticky významný rozdíl ani mezi prvním a třetím měřením u žádné z testovaných položek, zaznamenali jsme však mírné zhoršení již ve více motorických testech, konkrétně: „stoj na jedné noze“ (tzv. „čapí stoj“), „dosah v sedu na zemi“, „překládání prkének stranou s přestupováním“ a „dotyk prstů za zády s pravou rukou nahoře“. Mezi experimentální a kontrolní skupinou nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v jednotlivých ukazatelích (první a třetí měření).

Mírné zlepšení v ukazatelích motorické kompetence u probandů experimentální skupiny naznačuje možný vliv námi vytvořeného intervenčního programu na rozvoj tělesného zdraví mentálně postižených. Přesto, že většina probandů má problémy s nadváhou či obezitou (ES 11 jedinců, KS 9 jedinců), zaznamenali jsme zlepšení v testech hodnotících ohebnost páteře a kloubní pohyblivost. Přitom hmotnostní index (BMI) měl během sledovaného období u většiny cvičících vzrůstající tendenci. Výraznějších změn by možná bylo dosaženo při častějším opakování cvičení, nejlépe každý den v rámci domácího cvičení, minimálně však v každé hodině tělesné výchovy (v učebních plánech pro základní školy speciální uvedeno 5 hodin tělesné výchovy týdně). Uvedené výsledky jsou pilotním výzkumem dlouhodobějšího šetření.

ZÁVĚRYCílem výzkumného šetření bylo vytvoření intervenčního pohybového programu a sledování

jeho vlivu na rozvoj motorických ukazatelů mentálně postižených žáků. Uvedené výsledky naznačují, že i přes poměrně krátkou dobu působení intervenčního programu došlo k pozitivním změnám v úrovni ukazatelů motorické kompetence u cvičících jedinců. Konstatujeme zlepšení pružnosti, ohebnosti a pohyblivosti, kladné změny jsme zaznamenali i v koordinaci pohybů, v prostorové orientaci a v provádění rovnovážných poloh a postojů. Za velmi významné považujeme rozvoj motorické paměti cvičenců. Úkolem tělesné výchovy ve speciálních školách je prostřednictvím pohybových aktivit přispívat ke zmírnění důsledků mentálního postižení, rozvíjet motoriku, pohybové schopnosti a dovednosti žáků a překonávat jejich neobratnost, případně pasivitu. Pojetí tělesné výchovy je zaměřeno na správné držení těla, zvládnutí základních pohybových dovedností, na rozvíjení a posilování pohybové výkonnosti a zvyšování tělesné zdatnosti. Pohybová výchova má mimořádný význam, pomáhá rozvíjet nejen motoriku a pohybové dovednosti mentálně postižených, ale i úroveň jejich volních vlastností.

Z těchto důvodů doporučujeme zavedení námi vytvořeného intervenčního pohybového programu do hodin tělesné výchovy na speciálních školách pro žáky s mentálním postižením. Za vhodné a účelné považujeme taktéž seznámit s tímto programem všechny pedagogické a výchovné pracovníky, kteří pracují s mentálně postiženými na školách, v ústavech sociálních péče či v jiných zařízeních podobného charakteru.

244


Tabulka č. 3: Vyhodnocení výsledků motorických testů (sestava s tyčí)

VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ MOTORICKÝCH TESTŮ

experimentální skupina1.měření 3.měření

motorický test splnilo

celkový čas splnilo

celkový čas

chí kvadrát stat.význ.rozdíl

sestava s tyčí 5 400,7 7 435,45 0,583333 ne

kontrolní skupina1.měření 3.měření

motorický test splnilo

celkový čas splnilo

celkový čas

chí kvadrát stat.význ.rozdíl

sestava s tyčí 6 480 7 411,52 0 ne

srovnání kontrolní a experimentální skupiny dvouvýběrovým t-testem


motorický test

chí kvadrát


chí kvadrát


sestava s tyčí 0,056494 ne 0,032222 ne

LITERATURA

Blahuš,P. K systémovému pojetí statistických metod v metodologii empirického výzkumu chování. Praha: Karolinum, 1996.

Blahutková,M. Psychomotorika. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2003.

Dvořáková,H. Cvičíme a hrajeme si. Olomouc: HANEX, 1995.

Kovář,R., Blahuš,P. Aplikace vybraných statistických metod v antropomotorice. Praha: UK, 1989.

Mazal,F. Pohybové hry a hraní. Olomouc: HANEX, 2000.

Měkota,K., Blahuš,P. Motorické testy v tělesné výchově. Praha: SPN, 1983.

Švarcová,I. Vzdělávací program pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. Praha: Septima, 1997.

Švarcová,I. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Praha: Portál, 2000.

Válková,H. Skutečnost nebo fikce? Socializace mentálně postižených prostřednictvím pohybových aktivit. Závěrečná publikace projektu č. RS 97075 Resortního výzkumu Ministerstva školství,mládeže a tělovýchovy ČR. Olomouc: FTK UP, 2000.

245


SUMMARYLocomotive games as part of interventional kinetic programme in support of health mentally affected

Aim effected experimental inquiry was creation interventional kinetic programme and evaluation his effect on development kinetic roadsings mentally affected pupils (kinetic games formed significant part of hereof programme). We're state mild changes in positive direction near monitored pupils. Effected analysis results proved improvement flexibility, pliability and volubility, positive changes we're noted also in coordination movements, in cubical orientation and in transaction balance positions and postures. We recommend introduction interventional kinetic programme within the hour physical culture on basic schools practical also on basic schools special.

Key words: movement, interventional programme, locomotive games, kinetic testing procedure, mental handicap.

[email protected]

246


PŘEDSTAVENÍ BRÄNNBALLU A SROVNÁNÍ SE SOFTBALLEM Jaroslav Vrbas, Marek Trávníček, Jiří Nykodým, Petr KolářKatedra tělesné výchovy PdF a Katedra sportovní edukace FSpS MU

HISTORIEBrännball je slovo švédského původu označující spálený míč a také název švédské národní

hry. Do České republiky byla hra přivezena v roce 1990 při zřizování obchodních sítí společností IKEA.

Oficielní první mistrovství České republiky v Brännballu uspořádané Komisí Rekreačních Sportů České Asociace Sportu pro Všechny v rámci „Národních dnů sportu a kultury 2000 bylo v Brně - Pisárkách na stadionu Vojenské akademie 23.září 2000 v kategorii žactva.

BRÄNNBALL X SOFTBALLHra brännball patří do skupiny pálkovacích her. Má řadu společných prvků se softballem,

ale také řadu odlišností.

Na rozdíl od softballu je brännball hrou vysoce dynamickou, hráči nejsou vyřazováni (autováni), tato odlišnost je silně motivující především pro zájemce méně pohybově nadané, rekreační sportovce a všechny kteří majírádi pohyb a hry v kolektivu.

VÝRAZNÉ ODLIŠNOSTI • možnost získání bodů má i družstvo v poli• pálkařům je dovoleno se vzájemně předbíhat při obíhání met • na metě může stát více jak jeden běžec (pálkař)• délka hry je omezena časem 2 x 12 minut• pálkař si nadhazuje sám• počet nadhozů není limitován

PRINCIP HRY Hrají proti sobě dvě družstva „pálkařů a polařů“ s cílem získat větší počet bodů než soupeřící

družstvo. Role „pálkařů“ a „polařů „ se po poločase utkání (12 min.) mění.

Úkol „pálkařů“:

Vlastním nadhozem odpálit míček do výseče a oběhnout ve vnějším poli mety, s došlapem na každou metu.

Úkol „polařů“:

Po odpalu se co nejdříve zmocnit odpáleného míčku, přihrát jej brännerovi (spalovač) a tím zamezit pálkařům obíhání met - (zavřená hra).

247


PRAVIDLA HRYHřiště :

Plocha o rozměrech 30 x 50 m s travnatým, pískovým nebo „mlatovým“ povrchem nenáročným na rovnost. Rozměry "vnitřního pole“ (což je vzdálenost met) je 28 x 20 m. Pro žactvo nebo začátečníky je vhodné hřiště rozměrově upravit. Spojnice met a „hlavní čára“ (rovnoběžná se spojnicí met č. 2 a 3) se značí vždy s přesahem v rozích o dva metry.

Vyznačení hřiště: Všechny čáry, jsou součásti hřiště a met. Vyznačují se v šířce 5 - 10 cm, včetně mety

brännera. Kužely je možné použít z variokrosu, nebo je můžeme nahradit tyčemi s polokoulemi rovněž z variokrosu.

Mety:Plocha ve vnějším poli,která je vymezena prodlouženými čarami vnitřního pole v délce dvou

metrů.Konce přesahujících čar v délce 2m a jejich průsečík se označí kužely. (variokros)

Meta „brännera“ (spalovače):Rozměry 1 x 1 m ( pro tréninková utkání je možné použít gymnastický kruh) mezi "cílovou

metou" a krajním bodem místa pro odpal - bližším k cílové metě - ve vzdálenosti jeden metr od hlavni čáry, 5,5 m od cílové mety a 5,5 m od krajního bodu pro odpal.(viz. plánek)

Místo pro odpal:Na hlavní čáře uprostřed mezi "Cílovou metou" a metou č.1 v délce 4 m je vyznačeno místo

pro odpal dvěma kužely (barevně odlišnými od kuželů označujících mety) a kolmicemi z krajních bodů směrem do vnějšího pole v délce 1m

Výseč pro odpal: Z krajních bodů místa pro odpal směrem do vnitřního pole s vrcholovým úhlem 90° je vyznačena výseč pro odpal. Délka čar označující výseč je dána velikostí vnějšího pole.

Pálkoviště:Je vyznačeno ve tvaru obdélníku 16 x 6 m viz obrázek. Do tohoto prostoru smí vstoupit

hráči-polaři až po provedení odpalu.

Území trenérů - vedoucích družstev: V zámezí za boxem pálkařů. Z jiného prostoru je rozhodčí povinen tyto činovníky vykázat.

Území pro diváky:Je řádně vyznačeno páskou – vápnem. Rozměry ,,území pro diváky“ určí pořadatel, dle

možností - minimálně 5m od postranních čar a 5m od hlavní čáry.

Složení družstva :Hrají proti sobě dvě jedenáctičlenná družstva, minimální počet hráčů pro hru i trénink je šest.

Počet hráčů pro soutěž je třeba uvést v rozpisu soutěže (viz protokol).

248


Družstva mohou být tvořena dětmi a dospělými, mohou být také koedukovaná - rovněž je třeba uvést v rozpisu soutěže.

Hráči jednotlivých družstev jsou označeni viditelnými čísly (1-15) dle pořadí na pálce.

Pořadí hráčů na pálce určuje trenér (vedoucí družstva - kapitán) a zapíše jej před utkáním do "protokolu o utkání".

V utkání je povoleno vystřídat nejvýše dva hráče, kteří musí být uvedeni v protokolu před utkáním. Střídání povoluje rozhodčí.

Hráč, který byl vystřídán, se nesmí hry v témž utkání znovu zúčastnit. Byl-li střídán hráč na pálce, náhradník musí nastoupit na stejné místo v pořadí na pálce střídajícího hráče.

Hrací doba:• Utkání se hraje na dva poločasy dvakrát dvanáct minut hrubého času.• Časomíra musí být umístěna na viditelném místě.• Rozhodčí může nadstavit každý poločas v němž podle jeho mínění byl čas promeškán

střídáním, přepravou zraněných hráčů z hrací plochy nebo z jiných příčin.• O prodloužení doby hry informuje rozhodčí zapisovatele a může, ale nemusí o prodloužení

vyrozumět kapitány -trenéry.

Zahájení hry:O tom,které družstvo nastoupí v utkání první na pálku a které do pole se rozhoduje losováním

a to buď pomocí mince, vyhozením pálky. Posty družstev mohou být dány (pálka – pole) již rozlosováním, pro urychlení hry.

Hra na pálce:Pálkaři odpalují na pokyn hlavního rozhodčího (všichni hráči musí být v boxu pálkařů nebo

na metách) v předem určeném pořadí podle protokolu. Porušení tohoto pravidla znamená zisk pěti bodů pro polaře.

Pálkař si nadhazuje sám vlastním nadhozem.Počet nadhozů je omezen prvním dobrým odpalem.

Při dobrém odpalu musí pálkař stát v prostoru místa pro odpal (území 4m)

Dobrý odpal - je odpálení, po němž míč:

1. dopadne do výseče a tam zůstane 2. dopadne do výseče a po odrazu přejde mimo výseč3. dopadne do výseče a po odrazu přejde za hlavní čáru4. zasáhne ve výseči pro odpal hráče nebo rozhodčího nebo jejich oděv5. je chycen nebo tečován hráčem v poli i když nestojí ve výseči pro odpal

Dobrý odpal je, i když pálkující hráč jen tečuje míč – (slabý dotyk pálky) a dopad míče splňuje některý z bodů 1.- 5.

Splněním podmínek dobrého dopalu je odložení pálky v místě pro odpal

Dobrý dopal ohlašuje hlavní rozhodčí ,,dobrý odpal“ a signalizuje upažením s praporkem

Přejde-li míč při dobrém odpalu mezi diváky do bočních stran hřiště, nebo nastane pro hráče

249


v poli při získání míče jiná překážka a míč není dosažitelný, přizná rozhodčí pálkaři dvojmetový odpal

Dvojmetový odpal – pálkař a ostatní běžci na metách postoupí o dvě mety navíc k těm, které drželi v okamžiku odpalu

Chybný odpal – je odpálení míče, po němž míč:

1. dopadne mimo výseč – první dotyk země2. dopadne do výseče - pálkující hráč celým chodidlem přestoupil základní čáru3. dopadne do výseče - pálkující hráč neodložil pálku v prostoru pro odložení pálkyPři chybném odpalu, pálkaři zůstávají na původních metách – vyběhnuvší pálkaři se musí na

mety vrátit a nejsou spáleni

Při dobrém odpalu pálkař vybíhá a snaží se co nejdříve došlápnout za prodlouženou hlavní čáru vymezující "Cílovou metu" s došlapem na mety č.1, 2 a 3 Čáry - lajny vymezující vnitřní pole hřiště musí pálkař obíhat z vnější strany.

Při dosažení „cílové mety“ nohou - proběhnutí získává pálkař bod (další viz Body).

Pálkaři se smí pohybovat ,,pouze" ve vnějším poli.Běží-li pálkař uvnitř hřiště a tím si zkrátí dráhu, musí se vrátit na metu č.1

Při obíhání met se mohou pálkaři předbíhat.

Pálkař „musí“ došlápnout na metu ,(prostor ve výseči přesahujících čar vně vnitřního pole) dříve, než „bränner“ stojí na svoji metě alespoň jednou nohou, drží ve vzpažené ruce míček a zvolá hlasitě, „Bränn !“ (Spálený) – Porušení tohoto pravidla znamená, že se hráči, kteří nestojí na metách musí vrátit zpět na první metu. Polaři získávají za každého vracejícího se hráče jeden bod.

Na metě může stát jeden i více hráčů.

Nastane-li situace, „Nikdo není na pálce“ (všichni pálkaři jsou na metách), jde odpalovat hráč dle „protokolu o utkání “. S nejmenším počtem odpalů a s nejnižším pořadovým číslem.

Jestliže běžci – pálkaři úmyslně překáží v cestě na metu hráč v poli-soupeř, rozhodčí přizná podle svého mínění poškozeným hráčům–pálkařům počet met, které by dosáhli, kdyby polař nepřekážel.

Předčasný výběh – opustí-li pálkař-běžec metu před odpalem je spálený a vrací se na metu č.1.

Předčasný odpal: míč je odpálen pálkařem před uzavřením hry - pálkař je spálený, postupuje na metu č. 1, ostatní pálkaři – běžci jsou ve hře dokud bränner nezavře předchozí hru.

Hra v poli : Hráči v poli jsou libovolně rozmístěni ve vnitřním i vnějším poli, mohou stát i za základní

čarou. Při odpalu nesmí stát žádný hráč území pálkoviště.

Do pálkoviště mohou polaři vstoupit po odpalu.

Hráči v poli mohou zastavit pálkaře v dalším postupu jediným možným způsobem – "Zastavením hry".

"Zastavená hra" je, je-li bränner na svoji metě alespoň jednou nohou,drží ve vzpažené ruce míček a hlasitě zvolá „Bränn“. Bränner se nesmí dotýkat jinou části těla země.

250


"Bränner", spoluhráč hráčů v poli, se pohybuje ve vnějším poli jen za hlavní čarou. Nesmí vstoupit ani sebrat míček z vnitřního pole (trest 4 body).

Výměna "brännera" je povolena spoluhráčem ve vnitřním poli i novým střídajícím hráčem. Střídání i výměna je povolena jen se souhlasem rozhodčího.

Brání-li pálkař – běžec úmyslně hráči v poli při chytání odpáleného míče nebo přihrávce (kopnutí a podobně)- pálkař je spálený a vrací se na metu č.1

Body pálkařů :Při oběhnutí všech tří met a dosažení „cílové mety“ s přerušením běhu na některé z met z

důvodu ,,Zastavení hry" získávají pálkaři jeden bod.

Za oběhnutí celého kola (Home run) – po vlastním odpalu bez přerušení hry získávají pálkaři šest bodů.

Za chybu hráčů v poli, kdy bränner překročí hlavní čáru nebo sebere míček z vnitřního pole získávají pálkaři čtyři body.

Body polařů :Chycený míček přímo z odpalu do jedné ruky (i mimo výseč) - dva body.

Chycený míček přímo z odpalu (i mimo výseč) do obou rukou nebo s dotykem těla nebo s dotykem jedné ruky a poté chycení druhou rukou jeden bod.

Za „Burnned“ (spálený hráč) - za každého hráče, který nedosáhl mety, nebo vyběhl z mety a již se nestačil na metu vrátit před zvoláním „bränn“ - "Zavřená hra" - jeden bod.

Nastane-li situace, kdy pálkaři nemají hráče na pálce - šest bodů.

Za úmyslné porušení pravidla pálkařů ,,pořadí na pálce" - pět bodů.

Materiální vybavení:• tenisový míček• dětská dřevěná softballová pálka (maximální délka= 720mm, maximální průměr = 50mm)

nebo dřevěná pálka, (dle náčrtu) nesmí být doplněna jiným materiálem. Obalení rukojeti páskou je povoleno, při soutěžích jsou oficielní pálky určené k utkání barevně označeny.

• 11 + 4 barevně odlišené kužely z variokrosu. Jedenácti kužely stejné barvy se vyznačují prostory met, včetně „cílové mety“. Čtyřmi kužely barevně odlišenými od kuželů na metách se vyznačí výseč pro odpal a současně prostor pro pálkaře při odpalu.

• 5 praporků pro rozhodčí, lze použít praporky pomezních rozhodčích v kopané.

ZÁVĚRJe důležité nabízet hry v nichž dochází ke kultivaci dovedností, které je potom možno využít

ve složitějších hrách.

Je potřeba nové hry zařazovat do výuky na vysokých školách.

Příspěvek vznikl v rámci výzkumného záměru "Škola a zdraví pro 21. století" PdF MU (Identifikační kód záměru: MSM0021622421).

[email protected]

251


NETRADIČNÍ HRY V HODINÁCH TĚLESNÉ VÝCHOVY TĚLESNĚ POSTIŽENÝCH

Hana Šeráková, Jaroslav Vrbas, Kolář PetrKatedra tělesné výchovy PdF MU, Brno

Klíčová slova: kubb, špalíkovaná, tělesné postižení, tělesná výchova, hry, netradiční hry

ÚVODNáplň hodin tělesné výchovy u tělesně postižených žáků a studentů je úzce spjata s

pohybovými možnostmi a schopnostmi daných jedinců. Mezi hlavní sportovní hry patří fotbal a basketbal, z netradičních her potom boccia, kubb (špalíkovaná), florbal a další. V následujícím pojednání se chceme blíže věnovat hrám netradičním, a to boccii a kubb (špalíkované). Níže uvedené postřehy jsme získali během našeho působení v hodinách tělesné výchovy na Středních školách pro tělesně postižené v Brně, Kociánka 2.

BOCCIABoccia vychází ze hry, která má své kořeny již v období římských zábav. Postupem času došlo

v různých částech kontinentu k jejím obměnám (v Itálii boccia, ve Francii boules a petanque, v Anglii lan bowling), modifikací klasické hry boccia vznikla hra určená jedincům postiženým těžkými pohybovými dysfunkcemi končetin. Základem hry je snaha umístit vlastní míče co nejblíže k míči cílovému. Hraje se na pevně vymezeném obdélníkovém hřišti (obr. 1) o velikosti 12,5 x 6m podle přesných pravidel (viz pravidla boccii). V soutěžích jsou hráči rozděleni do kategorií podle klasifikace postižení, které jsou určeny CP-ISRA (CEREBRAL PALSY – Mezinárodní sportovní & rekreační asociace).

Ve školní tělesné výchově handicapovaných žáků a studentů má boccia nezastupitelnou úlohu. Vzhledem k tomu, že jde o hru jednotlivců, párů nebo týmů, lze jí zabavit i žáky s velmi těžkými handicapy. Pokud hráč není schopen uchopit a odhodit míč do hracího pole, může využít pomůcek (rampy, roury, speciální pomůcky) nebo se naučit náhradním úchopům (např. bradou). Hra je určena 2 až 6 hráčům, pokud jednotliví hráči potřebují vzhledem ke svým pohybovým možnostem pomocníka - spoluhráče, může současně hrát až 12 hráčů.

Originální sadu míčů na bocciu (1 bílý míč, 6 míčů červených a 6 míčů modrých, obr. 2) lze pro běžné školní potřeby plně nahradit barevně rozlišenými kriketovými míčky, které jsou menší než míče na bocciu, nebo jinými koženými míčky. Hřiště lze jednoduše vyznačit lepící páskou nebo křídou.

252


Obr. 1: Nákres hracího pole pro hru boccia

Obr. 2: Sada míčů na bocciu a pomocný prostředek (roura)

253

1 2 3 4 5 6

území, kde je v případě dopadu bílého míče (jacku) hod neplatný

odhodové boxy

označení polohy jacku po přemístění (např. po vyražení mimo hrací pole)

hrací pole


Pomocí boccii můžeme zábavnou formou rozvíjet jemnou i hrubou motoriku, odhad vzdálenosti, úsudek, taktické schopnosti, psychiku a v neposlední řadě pozitivně ovlivňovat sociální vztahy ve třídě.

Žáci s těžkými pohybovými handicapy si hru oblíbili, nachází při ní možnost seberealizace a také uspokojení ze zapojení do sportovního zápolení. Vhodnou motivací lze poměrně dobře zaujmout také žáky s lehčím stupněm postižení, kteří raději dávají přednost činnostem dynamičtějším.

Kromě využití jednotlivých prvků boccii v hlavní části hodiny (hod na cíl, posilovací cvičení, švihová cvičení, vyrážení míčů, taktika atd.) je také možné hru využít jako uklidňující prostředek po dynamické části v závěru vyučovací jednotky.

KUBB (ŠPALÍKOVANÁ)Kubb je stará hra pocházející ze Švédska. Pro velmi jednoduché materiálové vybavení -

dřevěná polena - byla velmi oblíbená u širokých vrstev obyvatelstva. Celkový počet hráčů není omezen, nejméně mohou hrát 2 hráči. Nejvýhodnější celkový počet však je mezi 8 a 16 hráči rozdělenými do dvou družstev.

Hrací pole je obdélníkového tvaru o rozměrech 5 x 8m. Na kratších stranách hřiště jsou umístěny špalky (vojáci, kubbs), uprostřed král (obr. 3, 4). Každé z družstev stojí za svou linií vojáků. Úkolem hráčů je určeným způsobem shodit soupeřovy vojáky pomocí šesti házecích polínek. Hra končí, když jedno z družstev složí všechny soupeřovy vojáky a krále v jednom kole. Kubb lze hrát na jakémkoli rovném venkovním terénu, povrchy v místnosti (v tělocvičně) by mohly být dopadem špalíků poškozeny (www.skjaldborg.livinghistory.cz).

Obr. 3: Nákres hracího pole pro hru kubb (špalíkovaná)

254

Rohové kolíky ohraničující hrací pole

Kubbs (vojáci, špalky)družstvo 1

Kubbs (vojáci, špalky)družstvo 2

Král

http://www.skjaldborg.livinghistory.cz/


Obr. 4: Hrací potřeby pro hru kubb (špalíkovaná) – král, vojáci, házecí polínka

Hra je vhodná také pro tělesně handicapované hráče, kteří jsou omezeni jen svými možnostmi při odhodu polínek. Vzhledem k tomu, že způsob házení je přesně určen a není nijak náročný (házet se smí pouze pohybem ruky zespoda nahoru a kolík smí letět rovně dopředu, ne napříč), mohou se hry zúčastnit také hráči s postižením horních končetin. Pokud jedinec není schopen házecí polínko chytit a odhodit, může se hry zúčastnit v roli taktického hráče, dále mu mohou být povoleny náhradní úchopy a odhody (např. obouruč) nebo zkrácena házecí vzdálenost. Hra je také vhodná pro jedince upoutané na elektrický či mechanický vozík. Hráčům využívajícím opěrná zařízení (berle, chodítka apod.) je možné přistavět pro ulehčení odhodu např. židli. Z bezpečnostních důvodů stojí v hracím poli vždy pouze odhazující družstvo, soupeři hrací prostor opustí a vyčkávají v bezpečné vzdálenosti. Střídání odhodových pozicí a přesunů do bezpečné vzdálenosti může být pro některé handicapované hráče komplikované a zdlouhavé, zvláště je-li náročnější terén (příliš měkké nebo nerovné povrchy – písek, tráva apod). Při hře kubb dochází k rozvoji motorických schopností a dovedností, taktiky a posílení kladných vztahů v kolektivu hráčů.

Velmi přitažlivou je pro hráče skutečnost, že hru ovlivňuje i náhoda. Jestliže u dopadu kulatého míče lze předem odhadnout další směr pohybu, pak u hodu polínkem je v mnoha případech směr odrazu polínka nevypočitatelný. Samozřejmě že nejvýhodnější je přímý zásah špalku házecím polínkem, hráči však odrazu házecího polínka o terén často využívají (především ti, kteří nejsou schopni odhodit polínko na vzdálenost určenou hrací linií a špalkem soupeře). Hra tak získává na dramatičnosti a vyhrát může i družstvo, které se na počátku hry zdálo výrazně slabší.

ZÁVĚRObě výše představené hry jsou založené na hodu na cíl. V boccii se hráči snaží přiblížit co

nejvíce vlastní míče k míči cílovému, v kubb se snaží zasáhnout a povalit házecím polínkem špalky (kubbs, vojáky) protihráčů. Boccia je určena především pro vnitřní prostory, kubb naopak pro prostory venkovní.

255


Přestože mají obě hry mezinárodní pravidla, lze hrát i podle upravených pravidel, která odpovídají schopnostem a pohybovým možnostem tělesně postižených žáků.

Na základě našich zkušeností můžeme konstatovat, že jsou pro žáky obě hry přitažlivé a zpestřují program jednotlivých hodin tělesné výchovy jak v uzavřených, tak ve venkovních prostředích. Za velmi příznivý považujeme také fakt, že se těchto her mohou zúčastnit žáci různých stupňů a druhů tělesného postižení. Hráči jednoho družstva jsou nenásilnou formou nuceni spolupracovat, což se pozitivně projevuje ve vztazích jednotlivých členů kolektivu třídy.

Na závěr příspěvku lze jen doporučit zařazení boccii a kubb do hodin tělesné výchovy žáků jak intaktní, tak handicapované populace.

LITERATURAMUŽÍK, V., KREJČÍ, M. Tělesná výchova a zdraví. Olomouc: Hanex, 1997. ISBN 80-85783-17-7.

Pravidla boccii. Výtah z manuálu CP-ISRA. 7.vydání. Spastic handicap: 2001.

www.spastic.cz/sport/bo_ps.htm [23.2.2006, 9:20 SEČ]

www.handicapsports.cz/boccia[12.10.2004, 10:09 SEČ]

www.skjaldborg.livinghistory.cz/10_stol/spalikovana.html [24.2.2006, 9:32 SEČ]

[email protected]

256



Název publikace: Hry 2006: Výzkum a aplikace


Autor obálky: Luboš Charvát

Vydavatel: Západočeská univerzita v Plzni

První vydání

Tiskárna: Typos Digital Print s.r.o., Plzeň

Místo a rok vydání: Plzeň 2006

ISBN 80-7043-443-0

257

Documents

Sborník příspěvků s tématikou her v programech ... · Games 2006: Research and Applications Recenzi příspěvků provedli: Doc. PhDr. Danuše Brklová, CSc. Doc. PhDr. Ivo