Quo modo Bohuslaus Hassensteinius in patriam animatus fuerit

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Quo modo Bohuslaus Hassensteinius in patriam animatus fueritAuthor(s): JAN MARTÍNEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 93, Čís. 1 (1970), pp. 37-43Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466284 .

Accessed: 14/06/2014 22:08

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.141 on Sat, 14 Jun 2014 22:08:22 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23466284?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Quo modo Bohuslaus Hassensteinius

in patriam animatus fuerit

JAN MARTÍNEK (PRAHA)

Hieronymus Balbus, poeta Italus, de Bohuslao Hassensteinio carmen com

posuit, quo praeter alia hi versus in eum scripti continentur:

Carmina tu condis sacros laesura Penates,

quae Geniům carpant innocuosque Lares.1

Ad crimen sibi a Balbo obiectum in hune fere sensum Bohuslaus respon dit: Patriam sibi quidem non solum auro, sed vita ipsa esse cariorem, medicorum tamen exemplo, qui cultros et amaras potionss aegrotis adhiberent, se etiam asperis interdum verbis uti, ut ea, quae patriae im penderent, mala cohiberet et emendaret.2 Qua ex poetarum contentione

Bohuslaus palmam reportasse videbatur; neque enim (quoad scimus) quisquam inventus est, qui Balbi iudicium de Bohuslao prolatum com probaret. Quin etiam Bohémi reformatae religioni adhaerentes, qui 16. saeculo floruerunt, Bohuslaum catholicae fidei deditum miro modo cole bant, opera eius laboriosissime per totum terrarum orbem conquisita přelo tradebant, ipsum iuventuti tamquam omnium virtutum specimen ob oculos ponebant maximoruin diseriminum, quae inter ipsos et Bohu slaum in religione intercedebant, propter Bohuslai operum admirationem paene obliti. Ne ea quidem, quae secuta sunt, saecula de fama Bohuslai detraxerunt. Quare cum saeculo 18. exeunte pulsis ignorantiae et super stitionum tenebris humanioris aevi opera diligentius recolerentur, Bohu

slai etiam libri pristino nitore illuxerunt.3 Undevicesimo demum saeculo, quo seripta Bohemica Latinis anteponebantur, Bohuslaus Latinorum ope rum auctor summo in litteris loco, quem per multos annos tenuerat, de

trusus et praecipitatus est. Neque iam Latini sermonis elegantia, qua Bohuslai seripta excellebant, adeo virorum artis peritorum animos per mulcere potuit, ut solam formám admirati amaris Bohuslai verbis in pa triam dictis ignoscerent. Quare inventi sunt multi, qui Balbum vera in Bohuslaum dixisse arbitrarentur. At contra Germani ne tunc quidem Bo huslaum admirari desierunt ea potissimum de causa, quod suam ipsorum historiam litterarum intuentes facile animadvertere potuerunt, quam mature Bohuslaus lucem humanitatis per magnam Europae partem incen

disset; summos enim litterarum renascentium cultores Huttenum, Eras

mum, Melanchthonem aetate anteibat. Celtis ipse, acarrimus humanitatis

propugnator, cum Lipsiae degens operum suorum rudimenta ederet,

1 Farrago prima et Farrago, p. 22. Cf. Enchiridion renatae poesis I Rukověť huma

nistického básnictví) 3, p. 180. Aliae huius carminis editiones memorato Enchiridii

loco et in eiusdem operis volumine 1, p. 131 afferuntur. 2 Farrago prima et Farrago, p. 111, Enchiridion (v. notám 1) 3, p. ]88. 3 Cf. R. Pražák, Působení Bohuslava Hasištejnského . .Humanizmus a renesancia

na Slovensku, Bratislava 1967, p. 356—373.

37



JAN MARTÍNEK

doctissima et per multas regiones iam tura vulgata Bohuslai opera non

ignorasse videtur. Quo autem modo Germani merita ab auctore nostro in litteras et artes collata aestimarint, ex eo consequi licet, quod quidam illorum operae pretium putabant ostendere Bohuslaum natione fuisse Germanum. Arduam enim hanc et difficilem viam vix ingressi essent, nisi Bohuslaum etiam inter maximi et cultissimi populi viros doctos dignissi mum locum obtinere posse existimassent. Quare cum a suis e re publica litteraria paene eiceretur Bohuslaus, ab alienis contra ius fasque summo studio expetebatur. Нос itaque de eo interrogare possumus, quod M. Tul lius de Archia poeta ex iudicibus quaesivit: Nos hune . . . multis civitatibus

expetitum, in hac autem legibus constitutum de nostra civitate eiciemus?

Non est dubium, quin Bohuslaus gravissimum acerbitatis virus in pa triam effuderit. Quod vel ex eo cognosci potest, quod Thomas Mitis Bohuslai opera edens nonnulla mutare,4 quaedam fortasse etiam suppri mere coactus est, ne lectorum animos offenderet. In epistula de urbe

Praga et incolentium moribus a Bohuslao seripta, quam Mitis non edidit, plurima in patriam severius dieta sunt. Sed non est nostri instituti talia enumerare; satis enim superque iam nota sunt. Id agimus, ut Bohuslaum non solum popularium suorum, sed etiam alienorum nimis aerem cen sorem fuisse et de patria interdum etiam benignius sensisse ostendamus.s

Bohuslaus Budám profectus ne nobilibus quidem Hungaris in Wladislai aula versantibus pepercit, sed avaritiam, fastum, arrogantiam eorum

graviter reprehendit. Minime vero iis annumerandus est, qui verbis vitani aulicam carpunt, re vera magnopere expetunt. Neque enim carminibus

tantum, sed etiam immaturo ex regis aula discessu manifesta documenta

dedlt, quid de regis Wladislai purpuratis sentiret. Quin etiam regem ipsum versibus suis insectari ausus est. Maximilianum I., totius Ger

maniae imperatorem, magni nominis umbram appellare non dubitabat

et de episcoporum Germanorum ambitione et avaritia acerbissimis verbis

conquestus est.6 Conradum Celtem et Hieronymum Balbum quibus con

viciis lacerarit, notius iam esse puto, quam ut hoc loco sit repetendum. Quae cum ita sint, quid mirum, si Bohuslaus etiam populares suos aspe rioribus interdum dictis increpuit.

Bonům auctoris nostri erga patriam animum multae epistulae testantur.

Quarum duas selegi diversissimis Bohuslai vitae temporibus ad Bernhar dum Adelmannum, natione Germanum, scriptas, non ignotas viris doctis recentioris aetatis,? quodam modo tamen e tenebris oblivionis eruendas. Multos enim, qui Bohuslaum secus de patria sensisse asseverarent,8 aliter

4 Bohuslaus Hassensteinius, Epistolae, ed. A. Potůček, n. 49, § 48 [p. 46; cf. etiam notas criticas in p. 161 positas).

5 His de rébus multl iam auctores recentioris temporis egerunt, quos inter К. V i η a

rický (Národ 1, n. 114, 28. 4. 1864) nominandus est, qui Bohuslaum asperis verbis non solum in populares suos, sed etiam in alienos invehi solitum esse demonstravit. Multa tamen restant, quae neque Vinařický neque ii, qui eum secuti sunt, tractaverunt. Nonnulla praeterea eorum argumenta in oblivionem abierunt, cuius rei infra men tionem faciemus.

6 J. Truhlář, Humanismus a humanisté, Praha 1894, str. 155; Potůček (v. no tám 4), >n. 129, § 8, 9 (p. 107).

7 Epistulae anno 1486 exeunte scriptae verba K. Vin a ř i с к ý commentationi suae inseruit (v. notám 5). Utriusque epistulae partem F. Palacký in historia Bohemica in sermonem patrium vertit. Нос exempli tantum gratia commemoro.

8 Quos si nominare instituerem, excederem fines commentationis. Ante alios

J. Truhlář (CCM 54, 1880, p. 489) et J. Herben (Ruch 4, 1882, p. 279—281) memo

38



QUO MODO BOHUSLAUS HASSENSTEINIUS IN PATRIAM ANIMATUS FUERIT

iudicaturos fuisse existimo, si Bohuslai verba in his duabus epistulis po sita recordati essent.

Ad Bernhardum Adelmannum (1486 exeunte). Bernhardo Adelmanno S. P. D. Quae

apud nos gerantur, arbitror te iam fama cognovisse. Flagramus enim omneš incredibili studio belli gerendi adversus nonnullos Germaniae principes, a quibus nos insigni oon tumelia affectos existimamus, quod regem nostrum ad suffragium de novo imperatore

eligendo ineundum contra antiquam consuetudinem mlnlme vocaverunt. Neque deerunt

iustissimae nostrae causae Pannoniae Poloniaeque reges; quorum alter odio quodam Germanicae nationis, alter patria pletate motus ingentla nobls auxilia pollicetur. Sunt

praeterea ad Gallos Anglosque legati, si qua ratione reges illarum gentium adversus M.

concltare possent, ut duplici bello disiunctissimis in locis implicitus debilior ad resi

stendum sit. Nec dubitaturi sumus, si res nostrae parum ex sententia procedent, etiam

Getas Scytfiasque, quos Tartaros appellamus, in societatem belli recipere. Vellem, si

fteri posset, de his rébus tecum colloqui et more nostro veteri, dum tu tuorum et ego meorum virtutem in coelum tollimus, plurimum temporis altercando consumere. Quoties enim illo versiculo uterer: Quae miseris caedes Laurentibus instantI9 Quoties exercitus

vestros jusos fugatosque et veteres nostras victorias commemorarem, ut tibi homini

eloquentiae studiosissimo ne mutire quidem liceret?10

Ad Bernhardum Adelmannum (28. Febr. 1509 ex Hassensteyn) ... Huic [sc. Ludovico

principi) verba adhuc dimidiata magis bulbutienti quam proferenti pro veteri gentium

more, ne dicam superstttione, insigne regium imposuimus ... proceribus ... adstantibus, ... principe vero tuo Friderico marchione поп solum praesente, sed etiam infantem, cuius res agebatur, in manibus gestante. Magno hic honoře exceptus est pluribusque diebus hospitaliter habitus donatusque cum coniuge et liberis multis munerlbus. Sed

dum proceribus nostris inter se dissentientibus uni favet et in aliena re publica plus

aequo curiosus est, aliis, ne id faceret, magnopere deprecantibus, multos, quorum aucto

ritas apud nos potior est, offendit. Unde factum est, ut recedentem quam paucissimi comitarentur.11

Versibus etiam nonnulla concredidit Bohuslaus, quae pietatis in patriam testimonium reddunt. Quorum versuum unicum saltem exemplum in lu

cem proferendum esse existimo:

Si Deus in partes geminas divisa perire

impéria affirmat, patria quid faciet? Si fastus, si livor edax aurique čupido

extinguit populos, patria quid faciet?

Corrupti mores scelerumque licentia magna si regna euertit, patria quid faciet?

Si quoties cedunt privatis publica saepe

intereunt urbes, patria quid faciet?

Quid faciet vates, si patria, Sslechta, peribit et quis erit plectris ingenioque locus...?12

Sint sane multa in hoc carmine e fontibus vetustissimis hausta, sint institutis rhetorum antiquorum accommodata; neque tamen tale quicquam

randi sunt. In maiore opere a. 1894 in lucem prolato (Humanismus a humanisté) mitius iudicium de Bohuslao J. Truhlář fecisse videtur Bohuslai epistulis, quas superiore anno (1893] ipse ediderat, diligentius cognitis.

9 Recte: Ней quantae miseris caed.es Laurentibus instant! Verg. Aen. 8, 537. 10 Potůček (v. notám 4), n. 7, § 1—5 (p. 4, 5). " Ibidem o. 145, § 7, 8 (p. 119). ■■ * ·>·- · Г · . 12

Farrago prima et Farrago, p. 174,í 175. Cf. Enchiridion (v.- notam 1) 3,' р. 1Й4. ·'

»9



JAN MARTÍNEK

auctorem nostrum scripturum fuisse censeo, nisi acutissime pecspexisset

patriae fata etiam ad poetas scriptoresque pertinere: salva illos etiam

florere, periclitante et ad interitum vergente occidere. Quod eum aucto

rem, qui Latinae poesi deditus non solum patriae, sed universae erudi torum societatis civis habebatur, tam recte intellexisse valde est admi randum.

Ne hoc quidem verum est (quod J. Truhlář affirmat)13 omnia Bo huslai scripta prae gravissimo opere, quo Victorinus Cornelius patriam donarit, lusus pueriles esse videri. Bohuslaus etsi iuris peritia et sermonis

patrii eura a Victorino superatur, bonus tamen rerum illis temporibus gestarum existimator exstitit et praeter quaedam ludicra carmina non nulla etiam seria seripsit, quibus laboranti patriae consulere conatus est. Quem in numerum hi fortasse etiam versus sunt referendi:

Elegia II., in qua rex Wladislaus cum Fortuna colloquitur

Quid Fortuna paras? Medltor tibi tristia. Quare?

Non recte plebem, Wladislae, regis.

Quas ob res? Quoniam te rege licentia summa

omnibus et nullus iustitiae locus est.

Die, quid ago! Passim pateris saevire tyrannos.

Ipse mihi non sum conscius at sceleris.

Opprimitur vulgus te sceptra tenente. Fit horům

me mandante nihil. Non prohibente tamen.

Esse volo clemens. Rideris proque benigno

ignavum proceres pontificesque vocant.

Pax tranquilla placet. Sed Turci bella minantur

subiectique parum čerta fídes populi. Die quare! Patrui quoniam tibi fata precantur

barbaricum duce te servitiumque timent.

Sunt mihi militiae gnari, sunt fortia bello

. pectora. Non illis solvitur aes solitum.

Et mihi saepe deest. In promptu causa, tuae quod

passim a privatis diripiuntur opes. Omnia reddidimus tuta. At ter mille tuorum

Turcorum memorant nunc subiisse iugum.

Quid faciam? Iubeo, sed nemo recta iubenti

paret. Matthiae paruit omnis homo .. ,u

Quis umquam tam brevibus verbis omnia fere temporis illius mala com

prehendit? Neque tamen iudiciis de patriae státu factis contentus erat Bohuslaus, sed interdum etiam Regni Bohemici causam adversus finitimas nationes versibus suis egit. Quod eum tunc fecisse certum est, cum Wla dislaum regem in Hungaria detentum patriae reddere studeret. Quo in carmine Bohemia Hungariam sic alloquens inducitur:

Redde, soror, regem; пес enim tibi semper habendum

misimus: ad nostros nostra remitte Lares.

13 CCM 54, 1880, р. 489. 14

Farrago prima et Farrago, р. 38. Cf. Enchiridion (v. notám 1) 3, p. 185. Contra consuetudinem in hac commentatione servatam Wladislai verba litteris inclinatis, quas cursivas appellamus, non sunt impressa, ut a verbis Fati, quod humana specie indutum cum Wladislao colloquens facit Bohuslaus, distinguerentur.

40



QUO MODO BOHUSLAUS HASSENSTEIN1US IN PATRIAM ANIMATUS FUERIT

Vincimus in causa te; inclyta Iura sororis

eur precor usurpas, ambitiosa, tuae? . . ,15

Antiquis Bohemorum fabulis, quas cum fabulosa Romanorum vetustate

comparabat,16 magnopere delectabatur Bohuslaus. Historiae patriae stu

diosissimus erat, pristinam Bohemiae magnitudinem et gloriam lectoribus

ante oculos ponebat; populares suos ex fortissimis et ad labores ferendos patientissimis molles et luxuriosos factos, rem publicam ex altissimo dignitatis gradu delapsam esse valde dolebat.17 Quare de renovanda regni concordia certior factus magnam spem concepit fóre, ut Praga, immo totum Bohemiae regnum ad pristinum decus eveheretur:

Ad Ioannem de Domaslawie (10. Oct. 1493 Bulsavia) ... De Praga ipsa quld dicam?

Quae, nisi те animus fallit, mirum brevi inerementum capiet. Hanc spem amoenitas

loci, in quo sita est, temperies aeris et omnium rerum ad usum humanum pertinentium

copia mihi praebet. lmplebitur innumeris negotiatoribus, frequentabitur a iuventute

litterarum cupida. Sivé quis militiae, sivé domi excellere volet, Pragam ut talium

artium magistram petet. Finitimis principibus atque populis, qui nunc summam in dis

eordia nostra spem ponunt, rursus terrori venerationique erimus.1&

Multa sunt, quae hic afferrem, si solitam normám commentationis excedere possem. Quaedain etiam de iis, quae ad sermonis patrii usum pertinent, dicenda erant; quod tamen iam pridem factum esse non ignoro.19

Minime vero ea sunt oblivioni tradenda, quae iarn pridem de quibusdam Bohuslai severioribus in patriam dictis innotuerunt. Suspicor enim veri tatem in medio illorum, quae prius nota erant, et horům, quae hic in lucem prolata sunt, consistere. Quare Bohuslaum neque virům patriae amantissimum, neque prorsus a re publica Bohemorum alienum fuisse contendemus; neque enim nimis severo neque admodum miti iudicio in hac causa utendum.

Quaeritur, qua re Bohuslaus impulsus sit, ut praeter ea, quae patriae decus allatura erant, carmina interdum etiam dis Penatibus inimica scri beret. Qui eum Germanum fuisse contendunt, odio Bohemorum Germanis

insito id factum esse arbitrantur.20 At nos compertum habemus praeter Bohuslai morem res in sinistram partem accipiendi et homines severius iudicandi (cuius rei supra mentionem fecimus) religionem causam potis simam fuisse. Nam cum in ceteris rébus popularium suorum partes contra

finitimas gentes tueretur, religionem patriae semper improbabat. Pra

genses, quos mille maledictis obruerat,21 gratissimos acceptissimosque sibi fore dixit, si religionem mutassent.22 Nec vero iis assentiri possum, qui Bohuslaum facile íidei suae adversarios ferre potuisse credunt.23

15 Farrago prima et Farrago, p. 155. Cf. Enchiridion (v. notám 1) 3, p. 192. 16

Zprávy Jednoty klasických filologů 7 (1965), p. 169, 170. 17 Ρ o t u С e к (v. notám 4), n. 15, § 43 (p. 13), § 47 (p. 14), § 61 (p. 15). 18 Ibidem n. 36, § 15—17 (p. 27). 19 J. Η г a b á к, Humanistická konference, Praha (Kabinet pro studia řecká etc.),

1966, p. 188, 189. 20 E. g. G. Ε 11 i η g e r, Italien und der deutsche Humanismus in der neulateinischen

Lyrik (Geschichte der neulateinischen Literatur Deutschlands im sechzehnten Jahr hundert 1), Berlin und Leipzig 1929, p. 414.

21 Potůček (v. notám 4), n. 15 (p. 10—15). 22 Vide epistulam in nota 18 memoratam. 23 Vide commentationem in nota 3 laudatam.

41



JAN MARTÍNEK

Religioni Romanae adeo adhaesit, ut eam ab inimicis ne verbo quidem offendi pateretur. Sanctos eorumque imagines venerabatur, monachos et sacerdotes, quamquam multos avaros et ambitiosos esse animadverterat, magna reverentia colebat, pontificibus Romanis, a quibus designatus episcopus totiens est reiectus, usque ad mortem fidus permansit. At hae reticos cuiuscumque generis, temporis, nationis inexorabili odio per sequebatur. Antiquos imperatores et reges, qui haereses exstirpaverant, maximis laudibus ornatos sui temporis principibus tamquam virtutis exempla ante oculos proponebat.24 Omnia denique, quae religionis erant, magna pertinacia defendit, quod in viro humanitatis studiosissimo vix est credibile. Quare, si is erat, quo modo statum patriae laudare potuit? In qua quidem fides catholica (ut ipsius Bohuslai verbis utamur) mille modis lacera erat, cum apud omneš finitimas nationes etiam tum esset integra.2»

Нос consequi conatus sum, ut aequus Bohuslai operum aestimator omnia, quae ex fontibus antiquis de Bohuslai opinionibus cognosci pos sent, respiceret. Defendere vero Bohuslaum non erat mei consilii; neque enim ullis defensoribus indiget. Quamvis acrioribus interdum verbis usus sit (vel potius propter id ipsum), digniorem inter auctores Bohemos tenet locum, quam multi poetae 16. saeculo florentes, qui centuriis vel chi liadibus anagrammatum et symbolorum totidem opulentissimos poten tissimosque homines, quorum auctoritate protegebantur et opibus susten tabantur, sine ullo discrimine summis laudibus ferebant.

O vztahu Bohuslava Hasištejnského к českému státu

JAN MARTINEK

RÉSUMÉ

Italský humanista Balbus vytkl Bohuslavovi nevděčnost к vlasti. Bohuslav se proti Jeho výtce ohradil tvrzením, že chce přísnou kritikou napravit neutěšený stav své země. Balbovo obvinění nenašlo až do 19. stol. v Cechách větší odezvu. Bohuslav byl až do té doby považován stále za jednoho z nejpřednějších spisovatelů, za „velikého Čecha", jak ho nazval Cornova. Teprve polovina 19. stol., kdy se začal klást zvlášť velký důraz na česky psanou literaturu, přinesla obrat v tomto nazírání. Většina tehdejších literárních historiků začala uznávat oprávněnost Balbových slov. Němečtí znalci literatury však nepřestali nikdy Bohuslava oceňovat a snažili se dokonce pro kázat Bohuslavovu příslušnost к německé národnosti. Ze znalosti svých vlastních literárních dějin si totiž správně uvědomili, jak velkým zjevem byl Bohuslav na svou dobu. Patřil totiž к propagátorům humanistických myšlenek ještě před vystoupením Huttenovým a Melanchthonovým a Erasmus byl jeho o něco mladším současníkem. Sám německý arcihumanista Konrád Celtis byl v prvním období své literární činnosti považován za plagiátora Bohuslavových prací. Němci tedy dobře poznali, že Bohuslav zaujme čestné místo i v latinské literární tvorbě tak velkého národa s významnou humanistickou tradicí, jako je národ německý. Došlo к paradoxní situaci: kdežto v českých literárních dějinách bylo Bohuslavovi často vykazováno místo pouze na

okraji, a to ještě s mnoha výhradami к jeho postoji к vlasti a českému jazyku i к jeho morálnímu profilu, přijímali Němci Bohuslava i proti svědectví pramenů ochotně za svého, při čemž jim nevadil Bohuslavův přezíravý postoj ke všem jazykům s výjimkou antických, tedy i к německému.

Za těchto okolností je nutno přezkoumat zprávy o Bohuslavovu postoji к českému

24 Potůček (v. notám 4), n. 49, § 54, 55 (p. 47). 25

Farrago prima et Farrago, p. 156. Cf. Enchiridion [v. notám 1] 3, p. 192. —

Ceterum hoc etiam animadvertere licet Bohuslaum de iisdem rébus diversas saepe sententias protulisse. Quod tum accuratius demonstrare poterimus, cum iudicia de Wladislao et Matthia regibus a Bohuslao facta tractabimus.

42



QUO MODO BOHUSLAUS HASSENSTEINIUS IN PATRIAM ANIMATUS FUERIT

státu. Touto věcí se již zabývala řada badatelů, na některé jejich poznatky však bylo zapomenuto. Aniž byly respektovány Jejich práce, došlo к vytváření nových soudů, neodpovídajících zcela skutečnosti. Kromě toho je možno přinést další materiál, kte rého bylo dosud к řešení uvedené otázky využito Jen částečně nebo který nebyl re

spektován v dané souvislosti vůbec. Doklady, které považuji za zvlášť významné, jsem shromáždil v tomto článku. Jejich otištění nemá směřovat к tomu, aby se na jejich základě přecházelo ke zcela opačnému hodnocení Bohuslavovy tvorby. Je nutno při hlížet i к dříve publikovaným dokumentům, svědčícím ve své většině o Bohuslavově

pesimistickém názoru na vývoj událostí v českých zemích. Účelem bylo pouze zdů raznit potřebu respektovat obojí druh svědectví a nevidět Jen ty stránky Bohuslavo

vých názorů, které svědčí o jeho negativním vztahu к českému státu а к jeho oby vatelům.

Ti, kdo pokládají Bohuslava za Němce, domnívají se, že Jeho negativní úsudky vyplynuly z nenávisti к Cechům. Je však nutno zdůraznit, že téměř všude tam, kde

nejde o náboženství, stojí Bohuslav na české straně. Příčinou jeho některých negativ ních úsudků je tedy rozdílnost ve víře. Nelze totiž souhlasit s nedávno vysloveným tvrzením, že Bohuslav byl ve věcech víry snášenlivý.

S tímto souborem otázek částečně souvisí i otázka Bohuslavova vztahu к české řeči a jeho neúčasti na jejím literárním pěstování. Tato věc byla však podrobena důklad nému rozboru již na humanistické konferenci v listopadu 1966 v Liblicích.

Článek není míněn jako Bohuslavova obhajoba. Není Jí ostatně ani zapotřebí. Již tím, že Bohuslav vložil do svých spisů také ostrou (byť i někdy méně oprávněnou) kritiku prostředí, v němž žil, zaslouží Jeho dílo větší pozornosti, než tvorba některých autorů 16. stol., kteří vydávali básnické sbírky o stech a tisících anagramech, aby si zajistili přízeň a podporu stejného počtu zámožných a vlivných osob.

43



Documents

Quo modo Bohuslaus Hassensteinius in patriam animatus fuerit