Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Humanistická osobní jména v českých zemíchAuthor(s): JAN MARTÍNEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 92, Čís. 4 (1969), pp. 301-305Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466305 .

Accessed: 11/06/2014 13:26

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 193.105.154.63 on Wed, 11 Jun 2014 13:26:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Humanistická osobní jména

v českých zemích

JAN MARTINEK (PRAHA)

Před dvěma roky uveřejnil A. Škarka v tomto časopise článek Nové

poznatky o Komenského rodišti, rodě i díle (90, 1967, str. 297—315). Na Škarkovu studii navázal J. Polišenský podobně nazvaným člán kem (tamtéž str. 404—410). К obsahu práce J. Polišenského zaujal sta novisko J. Η o s á к ve Zpravodaji Místopisné komise ČSAV 9, 1968, str. 225—226. Škarka připomněl starší Hrdinovu studii, nadepsanou O některých záhadách z života Jana Amose Komenského (CMM 48, 1924, str. 125—135). Ve všech těchto článcích se kromě jiného řeší otázka, jak studenti uváděli v období humanismu při zápisu do universitních matrik svůj původ. Označení původu bylo v té době součástí jména. Hu

manistickým osobním jménům nebyla dosud věnována náležitá pozornost. Když jsem se seznámil s uvedenými pracemi a opět přečetl článek Hrdi nův, na který se odvolává Škarka, uvědomil jsem si nutnost pojednat o jménech humanistů obecněji. Stane se tak v tomto článku. Nepůjde mi

tedy o problematiku, vyjádřenou v nadpisech citovaných prací. Domní vám se, že o této věci bylo již mnoho napsáno a že otázka rodiště Ko menského byla s velkou pravděpodobností vyřešena. Proč tak soudím, bude patrné právě z některých závěrů této studie.

Pro starší období českého humanismu nelze vytyčit nějaké zásady tvoření osobních jmen. Praxe byla v té věci značně rozdílná. Teprve od čtyřicátých let 16. stol. převládá u latinsky nebo řecky píšících hu manistů trojčlennost jména:1 křestní jméno-příjmení-původ: Matthaeus Collinus Gurimenus, Simon Ennius Glatovinus.2 Po nobilitaci vystřídal zpravidla určení původu přídomek: Matthaeus Collinus a Choterina.3 Ten

nabýval někdy adjektivní podoby: Matthaeus Collinus ChoterinasA V ně kterých případech užívali erbovní měšťané paralelně přídomku i určení

původu: Iohannes Malinovsky de Hlavaczova Raconaeusč Naopak mohlo odpadnout určení původu i u humanistů, kteří neměli šlechtický přído mek. Stávalo se tak v případech, kdy byla vyloučena záměna s jinou osobou, tedy především u významnějších autorů, nebo tam, kde křestní

jméno a příjmení určovalo osobu v dané souvislosti jednoznačně. Ani

příjmení však nelze považovat za konstantní část jména. V některých případech bylo vynecháno a zůstalo pouze křestní jméno a určení původu, které pak plnilo zároveň funkci příjmení. Kašpar Ambrosíus z Hošťky se podepsal ve svém díle Constantia Lipsii M. Caspar Ambrosíus Hossti

cenus, téhož jména a příjmení užil i ve spisu Inauguratio, ale v díle Sacratissimo ... monarchae se podepsal jen M. Casparus Hosticenusfi

1 Α. В а с h, Die deutschen Personennamen /Grundrifi der germanischen Philologle 18), Berlin 1943, str. 442n. — Druhé vydáni mně nebylo přístupné.

2 Rukovět humanistického básnictví (dále jen R) 1, str. 421 к r. 1541, str. 422 к r. 1543, 1545; R 2, str. 104 к r. 1548.

3 R 1, str. 428 к r. 1557. 4 R 1, str. 422 к г. 1544. 5 Brno UK: D Μ b 5 přív. 78. 6 i? 1, str. 82. Všechna tato díla pocházejí z téhož roku (1607).

301

This content downloaded from 193.105.154.63 on Wed, 11 Jun 2014 13:26:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

JAN MARTÍNEK

Případy úplné absence příjmení jsou v tehdejší době, zvláště u humanistů, velmi vzácné. Jestliže působil humanista v cizině, připojoval к určení místa původu zpravidla také označení země, odkud pocházel. Ve výčtu promovaných v gratulačním sborníku, chovaném v Brně (UK: D Mb5 přív. 78), jsou všechna jména bez přídomku trojčlenná, jen u jediné osoby, jejíž rodiště leželo mimo Čechy a Moravu, připojuje se na čtvrtém místě označení země: Georgius Taciturnus Hagensis Pannonius. Aby byla i v takovýchto případech zachována trojčlennost, docházelo hlavně v 17. stol. ke spojování obou údajů, z nichž se skládalo označení původu: Ponta Boiemus (z Mostu], Bensena-Bohemus nebo Bensa-Bohemus (z Benešova nad Ploučnicí), Thermis-Carolinis-Boiemus [z Karlových Varů], Tohoto způsobu určení původu užívali často exulanti z Čech.'' Místní jména byla někdy spojována v obráceném pořadí: Boiopontanusfi

Jazyková podoba křestních jmen se řídila zpravidla souvislostí. V la tinském textu se tato jména uváděla latinsky, v řeckém řecky; vyskytla-li se v českém textu, nabývala české podoby, i když následovalo příjmení, které mělo základ antický.

Někteří humanisté užívali svého původního příjmení (nehledíme-li ke kvantitě samohlásek, která se ostatně nevyznačovala ani v češtině důsledně) i v latinském textu beze změny: Iacobus Krupsky Teutobrode nus.9 Většinou však vznikala humanistická příjmení polatinštěním původ ních příjmení českých nebo německých. Hledělo se к tomu, aby se jméno přizpůsobilo latinskému (řeckému) pravopisu, aby se dalo v latině (nebo v řečtině) skloňovat a aby — pokud možno — připomínalo svým zněním nějaké jméno antické: Kalina-Collinus, Horák-Horatius.^ V některých případech se humanisté spokojili dosažením flexibility přidáním latinské (řecké) koncovky: Handsch-tfcmdsc/zžws.11 Vzácněji než vnějším polatin štěním vznikala humanistická příjmení překladem do latiny nebo do řeč

tiny, při čemž se koncovka řídila podle textové souvislosti (v latinském textu byla koncovka latinská, v řeckém řecká): Vorel-Aquila, Schweher

Hecyrus, Golthan-Aurogallus nebo Chrysalektryon.x2 Méně běžné je také

vytváření příjmení podle křestního jména otcova: Georgius Carolid.es —

otec se jmenoval Karel Mělnický.V těchto případech se užívalo kon

covky řeckých patronymik -ides nebo genitivu. Oba způsoby se uplat ňovaly i jindy, zejména při překladu českých příjmení, která měla tvar

přivlastňovacích přídavných jmen: Havlův-GaZZž.^ Ojediněle přijímali humanisté literární jména, která nesouvisela s jejich původním příjme ním: Konvos-Ennius.1^ Dostalo-li se příjmení, jehož základ byl antický, do českého textu, přizpůsobovalo se zpravidla českému pravopisu. To

platí zejména o přepisování С před а, о, и jako K.

7 R 1, str. 512 (Crusius, Christ.); R 2, str. 301 /Poltzius, loh.j. 8 R 3, str. 305. Jiného typu jsou adjektiva Boiobrodenus, Boiemobrodenus, Teuto

brodenus. U míst, která označují, je adjektivum Český nebo Německý nedílnou sou částí názvu.

9 R 3, str. 97—100. 10 R 1, str. 416; 2, str. 332. 11 R 2, str. 255. 12 R 1, str. 92; 2, str. 281; LF 83, 1960, Eunomia, str. 59. 13 R 1, str. 326. O užívání jmen na -ides v Cechách A. Bach (jako v pozn. 1),

str. 446. 14 R 2, str. 184 (Galií-Havlův, David). 15 R 2, str, 103. Srov. též Sborník Krajského vlastivědného musea v Olomouci 4 В

(1956—59), Olomouc 1959, str. 269, pozn. 4.

302

This content downloaded from 193.105.154.63 on Wed, 11 Jun 2014 13:26:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

HUMANISTICKÁ OSOBNÍ JMÉNA V ČESKÝCH ZEMÍCH

Určení původu označovalo rodiště" [patria) nebo větší místo, ležící v blízkosti rodiště. Druhým způsobem udávali humanisté svůj původ zejména za pobytu v cizině. Této věci se dotkl již K. Hrdina ve zmíněném článku.16 Místo, aby ji učinil v dané souvislosti základem důkazu, o nějž usiloval, zpracoval ji jen okrajově a ještě к tomu ji nesprávně vyložil. Hrdina píše mezi jiným: „Šimon Partlicius z Špicberka, jehož rodiště, Třešť, známe ze zápisu zhořeleckého a četných pražských, z knih pelhři movských a z titulů jeho spisů, podepsal se r. 1622 na universitě v Roz tokách Iglaviensis. Vysvětliti to lze jeho ješitností" (str. 130). Je ne sporné, že společenské postavení osob záleželo do jisté míry na postavení, významu a zámožnosti rodiště a že tedy mohla některé humanisty vést к takovému udávání původu ješitnost. Mnohde to byl však také ohled na potřeby cizinců, kteří při každém setkání se jménem menší lokality v zemi pro ně vzdálené nutně kladli otázku, u kterého většího města toto místo leží. V žádném případě není Partlicius původcem tohoto způ sobu uvádění rodiště. Přizpůsobil se jen zvyklosti, kterou je možno doložit již dříve, a to nejen u humanistů pocházejících z českých zemí, nýbrž i u cizinců. Kryštov Megander se narodil v Holešicích u Mostu, ale je označován jako Mostecký (Ponta-Boiemus). Jan Cyaneus pocházel z Alte walde ve Slezsku, a proto se označoval Sylvanus; Altewalde leží blíže města Hlucholazy (něm. Ziegenhals), a proto se Cyaneus podepisoval také Capricollensis. Franciscus Michaelis pocházel z Pršan u Banské Bystrice a podepisoval se Prssanus, ale také Neosoliensis. Martin Monco vicenus se narodil v Bobrovci v Liptově, ale jako student v Praze byl označován Rosebergenus [z Ružomberka). Německý humanista Henricus Meibomius se narodil v Alverdissen u města Lemgo a označoval se jako LerngoviensisV Podobných dokladů by bylo možno najít velké množství.

Za tohoto stavu věcí by nebylo správné v případě neshody údajů o ro dišti rozhodovat podle prostého početního zjištění, kolik dokladů mluví pro to nebo ono místo. Uvedl-li humanista stokrát jako své rodiště místo větší a jednou blízké místo menší, patří přednost druhému. Může nastat i takový případ, že z třetí části jména skutečné rodiště vyčíst ani ne můžeme, protože je v zachovaných dokladech udáno vždy jen blízké

větší místo. To je třeba vzít v úvahu při sestavování statistických údajů o původu vzdělaných osob, zejména studentů určité university. Dá se však předpokládat, že takové případy nejsou časté a že tudíž ve statistice nehrají velkou roli. Záleží-li nám však v určitém konkrétním případě na zjištění skutečného rodiště, nelze spoléhat jen na určení původu ja kožto součást jména, zvláště když je toto jméno doloženo jen jednou nebo v malém počtu případů, nýbrž je nutno hledat ověření také z jiných zdrojů, zejména z pramenů v předpokládaném rodišti, pokud se zachovaly.

Na druhé straně je nutno zdůraznit, že třetí část jména měla téměř bez výjimky uvedenou funkci (označení rodiště nebo blízkého většího místa] a že neoznačovala bydliště nositele jména nebo jeho rodičů. Hrdina (str. 126) to konstatuje o jménech, která se objevují v univer sitních matrikách. Na základě vlastních zkušeností s tímto materiálem mohu tento jeho závěr plně potvrdit a rozšířit jej i na pole literární —

16 CMM 48, 1924, str. 130. 17 R 1, str. 520; R 3, str. 302, 304, 324. Pokud jde o Moncovicena, viz sborník:

Honori ... quatuordecim candidatorum (signatury R 1, str. 321).

21 — Listy filologické 303

This content downloaded from 193.105.154.63 on Wed, 11 Jun 2014 13:26:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

JAN MARTÍNEK

na jména autorů rukopisných i tištěných latinských a řeckých spisů.w Některé university mohly ovšem mít speciální požadavky pro registraci jmen, ale tam, kde student nedostal žádné instrukce, jak má uvést své jméno, uvedl zajisté křestní jméno, příjmení a rodiště. Tato zvyklost byla v literárním životě tak zakořeněna, že ji nebylo snadno změnit ani při registraci jména к účelům úředním. Jiný způsob by ostatně nebyl ani účelný. Rodiště leckdy rozlišovalo stejnojmenné osoby: Duchoslaus Tugu rinus Czaslavinus Bohemus — Duchoslaus Tugurinus Cassowiensis Hunga ras.w Toto rozlišení bylo možné jen tehdy, byla-li třetí část jména kon stantní. Kdyby určovala bydliště nositele jména nebo jeho rodičů, byla by při tehdy časté změně působiště a tím i bydliště příslušníků inteligence velmi proměnlivá. Místo pobytu lze vyčíst z údajů, které jsou ke jménu připojeny, aniž tvoří jeho součást, zejména: 1. z údajů o stavu (povolání): Andraeas Haerites Miroticenus, civis et notarius Horazdoviensis; Daniel Alginus Bobrouinus, rector scholae Teutobrodensis;2o 2. z datování literárního díla.21

Nejstálejší součástí pojmenování osoby bylo za humanismu křestní jméno. To mělo zpravidla ustálenou podobu, rozdíly bývaly jen v pravo pise: Paulus-PaullusP· Dvojtvary toho druhu jako Io(h)annes-Ianus se vyskytují jen u malého počtu křestních jmen. Obtíže vznikají tam, kde humanisté výjimečně užívali několika křestních jmen, z nichž některé občas odpadalo: Venceslaus (Georgius) Peristerius. Méně stálé bylo z důvodů výše uvedených (skutečné rodiště X přídomek, skutečné ro diště X blízké větší místo) určení původu. К této proměnlivosti přispěla i snaha pozdějších humanistů neužívat tradičního, namnoze již středo věkého označení míst, nýbrž vytvářet překladem do latiny nebo do řeč tiny — někdy na základě nesprávných etymologií — označení originální: Iglavia — Echinopolis, Olomucium — Mons Iulii, Carnovia — Keratopolis nebo Agrostinocome (z něm. Jagerndorf). Nejméně stálá byla příjmení, a to již v původní české podobě. Často existovala vedle sebe paralelně dvě různá příjmení: Dionisius (sic) Topynka alias Nadhera.23 I zde ně kteří humanisté tuto proměnlivost ještě zvýšili tím, že užívali v různých dobách svého působení různých zásad pro tvoření svého literárního jména. Tyto případy nejsou však tak časté a rozdíly mezi jednotlivými jmény téhož autora nejsou vždy tak velké, aby to mohlo něco změnit na skuteč nosti, že při opakovatelnosti a tudíž malé identifikační schopnosti křest ních jmen a určení původu je i u humanistů příjmení základem identifi kace.

A. Bac h24 užívá v pojednání o německých humanistických jménech jiného dělení, než jakého je užito v tomto článku, ale i tak je podobnost

18 V obou případech ovšem existovaly výjimky. К jejich výčtu u Hrdiny, který vycházel z universitních záznamů, mohu připojit doklad, Čerpaný z pramene literární

povahy: Matthaeus Meisnerus Boiopontanus [R 3, str. 305). Meisner se jinak označoval

podle původu jako Gablensts, v Mostě se později usadil. Souhlasím s Hrdinou (str. 126), že takové výjimky jsou počtem zcela bezvýznamné.

19 LF 89, 1966, str, 313. 20 Praha Strahov: AA XIV 10 přív. 5, fol. С la; Zittau, Christian-Weise-Bibliothek:

Pgc395 přív. 34, fol. A 2b. 21 Viz zvi. R 2, str. 113. 22 Nápadně často užívá druhé, méně obvyklé formy Pavel z Jizbice (R 2, str. 456

až 479). 23 Praha Strahov: AA XIV 10 přív. 2. 24 Viz pozn. 1.

304

This content downloaded from 193.105.154.63 on Wed, 11 Jun 2014 13:26:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

HUMANISTICKÁ OSOBNÍ JMÉNA V ČESKÝCH ZEMlCH

mezi povahou těchto jmen v Německu a v českých zemích ze srovnání Bachových a mých údajů dobře patrná. Že se tvoření humanistických jmen na obou těchto územích skutečně velmi podobalo, mohu potvrdit také na základě svých srovnávacích studií, jejichž výsledky jsem částečně uveřejnil v tomto časopise (91, 1968, str. 151—162), a to zároveň s ukáz kami, v nichž jsou uvedena česká i německá humanistická jména (str. 155).

Přes proměnlivost některých svých částí sloužila humanistická jména spolehlivě identifikaci osob, lépe než středověká a v jistém smyslu do konce lépe než moderní, která neudávají původ, ač by tento údaj leckde přispěl к rozlišení osob téhož křestního jména a příjmení. Humanisté zavedli toto tvoření jmen nejen ze snahy napodobit jména starořímská, která byla v období republiky zpravidla trojčlenná, ale také proto, aby si důkladně pojistili své duševní vlastnictví, totiž výsledky své literární práce. Na této věci měli na rozdíl od některých středověkých autorů velký zájem. S tím souvisí, že jen nepatrná část jejich prací je anonymní a že užívali monogramů, anagramů, symbolů a jiných prostředků к udání autorství25 jen tam, kde nemohlo být o jejich výkladu sporu nebo kde měli výjimečně zájem na tom, aby údaje o jejich autorském podílu na

určitých publikacích byly srozumitelné jen členům humanistické literární obce.26 Pouze díky této jejich péči o přesné určení autorství se můžeme

poměrně dobře orientovat v rozsáhlé humanistické literární tvorbě, aniž

bychom se uchylovali к dohadům, a vytěžit z ní mnoho pro životopisy autorů. К tomu přispívají i údaje o stavu, povolil ní a místě pobytu, které humanisté někdy ke jménu připojovali.2?

RÉSUMÉ Quae nomina Bohemis et Moravis litterarum renascentium studiosis fuerint

JAN MARTINEK

Bohemos et Moravos renovata antiquitatis studia tractantes morem eorum, qui apud vicinas gentes doctrina et humanitate excellerent, secutos trinis nominlbus (praeno mine, cognomine, adiectivo patriam signante) uti solitos esse ostendi. Ceteras delnde

leges et instituta ab eruditis humanioris aevi Bohemis et Moravis in eligendis vel Latine reddendis nominibus servata explicavi et cum Germanorum institutis et moribus ad eandem rem spectantibus contuli.

25 Srov. ZJKF 7, 1965, str. 10—23. 26 Srov. A. Š к а г к а, CCH 42, 1936, str. 490—501. 27 V tomto článku jsem se nezabýval osudy humanistických Jmen v pozdějších do

bách. Příjmení latinského původu, která dosud existují v Čechách a na Moravě, uvádí

J. Beneš v knize O českých příjmeních, Praha 1962, str. 317n, kde se zabývá (str.

315n.) také vznikem humanistických příjmení.

21· 305

This content downloaded from 193.105.154.63 on Wed, 11 Jun 2014 13:26:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions