HISTORICA - KATEDRY.OSU.CZ211 The Issue of Golensizi Province and its State and Church Affiliation until the Beginning of the 13th Century in Historiography liteRatuRe Reviews 225

2015/2

HISTORICARevue pRO histORii a přÍBuZNé vědyROČNÍK 6

his

tOR

iCa

Re

vu

e p

RO

his

tOR

ii a

př

ÍBu

ZN

é v

ěd

y 2

015/

2

HISTORICARevue pRo histoRii a příbuzné vědy • ROČNÍK 6

ČláNKy a studie

KAREL STANĚK 129 Podíl českých vojáků na portugalsko-nizozemském konfliktu v Brazílii v 17. století

ANDRZEJ KOZIEŁ 141 W Świdnicy, Opawie i na całym Śląsku : Anton Ernst Beyer (1704–1773) i jego malarska twórczość

MICHAL SOJČÁK 159 Získávání československého občanství po roce 1918 : Případ vojenských gážistů

ZHYLDYZ KAARBAEVA 177 Ošský konflikt (2010) : Historický, politický a sociálně-kulturní pohled na jižní Kyrgyzstán

MateRiály

DENISA LABISCHOVÁ 196 Historický pramen a badatelsky orientované učení v německých učebnicích dějepisu

OBZORy

ANTONI BARCIAK 211 Problem prowincji gołęszyckiej i jej przynależności państwowej i kościelnej do początków XIII w. w historiografii

HISTORICA Revue pRO histORii a přÍBuZNé vědy 2015/2

RedaKČNÍ Rada Prof. PhDr. et dr. h. c. Milan Myška, DrSc. (předseda, Ostravská univerzita v Ostravě) Prof. PhDr. Aleš Zářický, Ph.D. (mí sto předseda, Ostravská univerzita v Ostravě) Mgr. Petr Kadlec, Ph.D. (výkonný redaktor, Ostravská univerzita v Ostravě) Mgr. Jiří Brňovják, Ph.D. (Ostravská univerzita v Ostravě) Prof. Gary B. Cohen (University of Minnesota, Minneapolis, USA) Prof. zw. dr hab. Wacław Długoborski (Muzeum Holokaustu, Oświęcim, Polsko) Prof. zw. dr hab. Ryszard Kaczmarek (Uniwersytet Śląski, Katowice, Polsko) Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. (Ostravská univerzita v Ostravě) Prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc. (Univerzita Karlova v Praze) Doc. PhDr. Marián Skládaný, CSc. (Univerzita Komenského, Bratislava, Slovensko) Dr hab. Janusz Spyra (Akademia im. Jana Długosza w Częstochowie, Polsko) Doc. PhDr. Pavel Šopák, Ph.D. (Slezské zemské muzem, Opava) Prof. PhDr. Josef Válka, CSc. (Masarykova univerzita, Brno) Prof. PhDr. Vladimír Wolf, CSc. (Slezská univerzita v Opavě)

RedaKČNÍ KRuh Prof. PhDr. Lumír Dokoupil, CSc. (Ostravská univerzita v Ostravě) Prof. PhDr. Tomáš Krejčík, CSc. (Ostravská univerzita v Ostravě) Prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc. (Univerzita Karlova v Praze) Prof. PhDr. Radek Fukala, Ph.D. (Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem) Doc. PhDr. Bohumír Smutný, Dr. (Moravský zemský archiv v Brně) Doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D. (Masarykova univerzita, Brno) PhDr. Jan Hájek, CSc. (Historický ústav AV ČR, Praha) † PhDr. Jana Machačová, CSc. (Slezské zemské muzeum, Krnov) PhDr. Daniela Rywiková, Ph.D. (Ostravská univerzita v Ostravě) Mgr. Jana Grollová, Ph.D. (Ostravská univerzita v Ostravě)

© Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2015

MK ČR E 18625 ISSN 1803-7550

iNdex

OBsah

liteRatuRa

Recenze

219 STORCHOVÁ, Lucie a kol.: Koncepty a dějiny : Proměny pojmů v současné historické vědě. Praha : Skriptorium, 2014, 447 s. ISBN 987-80-87271-87-2; DAVID, Jaroslav – ČECH, Radek – DAVIDOVÁ GLOGAROVÁ, Jana a kol.: Slovo a text v historickém kontextu : Perspektivy historickosémantické analýzy jazyka. Brno : Host 2013, 324 s. ISBN 978-80-7464-228-9 (Jiří Štaif)

222 ŠVIHLÍKOVÁ, Ilona: Přelom : Od velké recese k velké transformaci. Bratislava : Inaque.sk, 2014, 278 s. ISBN 978-80-89737-06-2 (Adam Židek)

224 MüCKE, Pavel: Místa paměti druhé světové války : Svět vojáků československého zahraničního odboje. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2014, 282 s. ISBN 978-80-246-2563-8 (Lukáš Vaculík)

225 Zprávy o literatuře

235 KRONiKa

studies

KAREL STANĚK 129 The Participation of Czech Soldiers in the 17th-Century Portuguese-Dutch Conflict in Brazil

ANDRZEJ KOZIEŁ 141 In Świdnica, Opava and whole Silesia : Anton Ernst Beyer (1704–1773) and his Painting Work

MICHAL SOJČÁK 159 Gaining Czechoslovak Citizenship after 1918 : The Case of Civilian Army Employees

ZHYLDYZ KAARBAEVA 177 Osh Conflict (2010) : Historical, Political and Sociocultural View of Southern Kyrgyzstan

MaTERIaLs

DENISA LABISCHOVÁ 196 Historical Sources and Inquiry-based Teaching in German History Textbooks

HORIZONs

ANTONI BARCIAK 211 The Issue of Golensizi Province and its State and Church Affiliation until the Beginning of the 13th Century in Historiography

liteRatuRe

219 Reviews

225 literature Reports

235 ChRONiCle

HISTORICA Revue pRO histORii a přÍBuZNé vědy

Vychází dvakrát ročně. Toto číslo vyšlo 18. prosince 2015 Cena 100 Kč + poštovné Vydává Ostravská univerzita v Ostravě, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava, CZ, IČ: 61988987Adresa redakce: Katedra historie, Filozofická fakulta,Ostravská univerzita v Ostravě, Reální 5, 701 03 Ostrava, CZe-mail: [email protected] Vedoucí redaktor: Milan Myška Výkonný redaktor: Petr Kadlec Obálka, grafická úprava a sazba: Kazimierz Gajdzica Obrázek na titulní straně: Anton Ernst Beyer, Nanebevzetí Panny Marie, 1743, klášterní kostel milosrdných bratří v Cieszyně (foto Andrzej Kozieł) Překlady: Jiří Knap (něm.), Jakub Vala (ang.) Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Distribuce: Prodejna skript Ostravské univerzity, Mlýnská 5, 701 03 Ostrava 1 tel.: 597 091 034, e-mail: [email protected]

2015/2

ČLÁNKY A STUDIE

HISTORICA REvUE pRo hISToRII A příbUzNé věDY 2015/2 129

Staněk, Karel: The Participation of Czech Soldiers in the 17th-Century Portuguese-Dutch Conflict in Brazil

The article focuses on the activities of the first Czech visitors to Brazil who arrived there as soldiers in the service of the Dutch West India Company (WIC). Between the years 1630–1654, the company fought with the Portuguese in the area with the aim of establishing a trade base and colony in the area, but was ultimately unsuccessful. The topic is placed in a wider context of Dutch expansion in the Atlantic coast of the Americas, which was at its peak in the second quarter of the 17th Century.

Key words Dutch West India Company (WIC) * Dutch Republic * Brazil * Czech Sol-diers * Protestant Emigration

Contact Univerzita Karlova v Praze; [email protected]

Cílem této krátké studie bude přiblížit pozadí protestantské emigrace z českého státu do Nizozemské republiky, konkrétně pak přítomnost několika jedinců v tropické Brazí-lii, kam se dostali v 17. století v nizozemských službách převážně jako vojáci. Hned na začátku je nezbytné vymezit pojmy Češi a český a upozornit, v jakém významu se v ná-sledujícím textu objevují. Tyto výrazy jsou zde chápány nejen v etnickém slova smyslu, nýbrž vztahují se k českému zemskému národu, jenž zahrnoval jak etnické Čechy, tak také Němce. Kromě toho zde Čech označuje obyvatele všech částí zemí Koruny české, tedy ne-jen Českého království, ale také Moravského markrabství a slezských knížectví. Návštěva prvních českých emigrantů v Brazílii byla výsledkem pouhé shody řady náhod, v žádném případě nebyla vedena touhou po poznání nových krajů a nezůstaly po ní takřka žádné stopy, přesto si však zaslouží naši pozornost. V současném světě, v němž se projevy re-gionálně specifických kultur neustále sbližují a rozmělňují, totiž má smysl pátrat po sto-pách předků, jejich osudech a příspěvku k dějinným událostem. Pobyt prvních rodáků z českého území v Brazílii, jakkoliv efemérní, je nutno chápat jako předstupeň k několika vlnám české emigrace z 19. a 20. století, které do Brazílie přivedly skrze přístavy Terst, Brémy a Hamburk množství vystěhovalců, prchajících před neutěšenými ekonomickými a politickými podmínkami.

Evropa v 16. a 17. století byla obdobím nebývalého náboženského neklidu vyvolaného reformací. Morální úpadek katolické církve vedl Martina Luthera k vypracování refor-mátorských návrhů, tzv. 95 tezí, které však papež razantně odmítl a tohoto bývalého au-gustiniánského mnicha roku 1521 dokonce exkomunikoval. Ještě radikálněji vystoupili

Podíl českých vojáků na portugalsko-nizozemském konfliktu v Brazílii v 17. století

KAREL STANěK

130 HISTORICA REvUE pRo hISToRII A příbUzNé věDY 2015/2

později se svými myšlenkami Martin Bucer ve Štrasburku, Huldrych Zwingli v Curychu a především Jan Kalvín v Ženevě. Vzájemné střety mezi protestanty a katolíky přispěly ke zformování procesu konfesionalizace, během něhož začaly celou společnost prostupovat nejen principy náboženské, ale také konfesijní, které jsou mezi jednotlivými protestant-skými denominacemi i mezi nimi a katolickou církví odlišné.

Je nasnadě, že odlišnosti v konfesijním vnímání vedly k násilným střetům, jež se inten-zivně projevily zvláště v Německu, Francii a Nizozemí a které tyto země výrazně pozna-menaly až do poloviny 17. století. Vestfálský mír (1648) tehdy položil po skončení třice-tileté války (1618–1648) nové základy evropskému uspořádání, v němž národní zájmy definitivně nahradily zájmy Res publica Christiana, tedy celého křesťanstva. Obětí nábo-ženského zápasu té doby se stal i český stát, ve kterém bychom na přelomu 16. a 17. století našli převážně luterány a jim blízké novoutrakvisty, ale také české bratry, názorově blízké kalvinistům, a skomírající staroutrakvisty, věrné následovníky Jana Husa. Ačkoliv Maje-stát Rudolfa II. z roku 1609 zajistil oficiální uznání luteránům, novoutrakvistům a českým bratřím, nástup bigotního katolíka Ferdinanda II. Štýrského vedl k jeho střetu s politickou elitou českých zemí evangelického vyznání, jenž skončil 8. listopadu 1620 rozhodujícím habsburským vítězstvím v bitvě na Bílé Hoře (tehdy ještě) před branami Prahy.

Následný rekatolizační tlak vedl k nucenému odchodu nekatolického obyvatelstva z řad šlechty a měšťanstva ze země, přičemž někteří byli za svoji spoluúčast na českém stavov-ském povstání odsouzeni ke ztrátě cti, statků a života, takže si museli pospíšit. Nejprve nová vláda donutila roku 1621 k odchodu protestantské kazatele, roku 1622 přiměla k od-chodu univerzitní mistry a roku 1627 pak skrze Obnovené zřízení zemské, tedy jakousi novou ústavu, i příslušníky stavů, tj. šlechty a měšťanstva. Mandát Ferdinanda II. (1627) dával nekatolíkům na odchod šest měsíců, v opačném případě museli přestoupit na kato-lickou víru. Pokud by tak neučinili, vystavili by se hrozbě obvinění z vlastizrady. Nejvíce emigrantů se usadilo v sousedním Sasku, Polsku, Prusku a Horních Uhrách (dnešním Slovensku), jež byly součástí Uher. Ty si jako pohraniční oblast mezi habsburskou a tu-reckou sférou vlivu udržovaly značnou míru náboženské i politické autonomie. Někteří uprchlíci se však uchýlili také do Anglie a Nizozemské republiky, která nás bude zajímat převážně. Celkem se jednalo asi o 150 000 až 200 000 lidí, tedy o jednu pětinu populace.

Nizozemská republika (Spojené provincie nizozemské) se ustavila v roce 1588 poté, co si v roce 1581 zajistila nezávislost na španělském králi. Toho Nizozemci svrhli jako tyrana na základě teorie monarchomachů pocházející z Francie a prohlašující krále za dr-žitele moci nikoliv z vůle Boha, nýbrž lidu reprezentovaného stavy, přičemž panovník se této moci nesměl zpronevěřit. Když se koncem roku 1587 vrátil z Nizozemí zpět do vlasti anglický generální guvernér Robert Dudley, hrabě z Leicesteru, jenž dosud zastupoval anglickou královnu Alžbětu I. ve funkci nizozemské protektorky, cesta k nezávislé Nizo-zemské republice se definitivně otevřela (1587–1588). V politické rovině bychom ji mohli označit za konfederaci s federalistickými prvky, či za federaci se slabou centrální vládou.1 V Evropě se stala známou jako tolerantní a vědě a umění přející prostředí i jako ekono-micky rozvinutá oblast, díky čemuž přijímala množství náboženských, ale i ekonomických uprchlíků. První vlny imigrantů přicházely od 80. let 16. století z jižního Nizozemí, zno-vudobytého španělskou armádou, pak následovaly skupiny z náboženskými válkami do

1 BOOGMAN, J. C.: The Union of Utrecht : its Genesis and Consequences. BMGN – Low Countries Historical Review 94, 1979, 3, s. 399.

131ČLÁNKY A STUDIE KAREL STANěK PODíL ČESKýCH vOjÁKů NA PORTUgALSKO-NIzOzEmSKém KONfLIKTU

chao su uvržené Francie a později i z třicetiletou válkou rozvrácené střední Evropy. Nizo-zemská republika se tak stala směsicí nejrůznějších národů, názorů a náboženství. V le-tech 1600–1800 se tam usadily asi 2 miliony lidí z ciziny. Centrální oblasti země závisely na zahraniční pracovní síle dokonce až z 50%.2 Je však třeba poukázat na to, že ačkoliv jinověrci v Nizozemské republice nebyli pronásledováni, nebyla jim poskytnuta stejná práva jako kalvinistům, kteří jako jediní měli přístup do veřejných úřadů, byť to do roku 1618, kdy své pozice na synodu v Dordrechtu posílili ortodoxní kalvinisté (tzv. kontrare-monstranti, gomaristé), neplatilo striktně. Úřady si pro sebe vyhradila kalvinistická bur-žoazně-aristokratická oligarchie (tzv. regenti) v počtu asi 10 000 osob.

Pravděpodobně nejznámějším evangelickým emigrantem z českého státu pobývajícím v Nizozemské republice je učenec Jan Amos Komenský, kterého tam pozval jeho přítel, valonský obchodník Louis de Geer, jenž financoval těžbu švédské železné rudy a dodával do této severské země hotové zbraně a děla. Poslední část svého života, léta 1656–1670, strávil Komenský v Amsterdamu. Vedle něj však do Nizozemské republiky zamířili i další, v současnosti méně známí čeští rodáci, kteří se tam někdy usadili natrvalo, protože do českých zemí se náboženská tolerance již nevrátila, kterýžto stav zpečetil vestfálský mír (1648). K odchodu ze své vlasti byli vedeni nejen náboženskými či hospodářskými důvody, ale také studijními záměry, byť tyto byly mnohdy důsledkem těch prvních. Není je však snadné vystopovat, poněvadž v Nizozemské republice nevytvořili čeští rodáci žádnou kompaktní skupinu, ani nevykonávali žádné specifické povolání, nýbrž se rozptýlili po celé zemi. Jako celek jsou proto obtížně uchopitelní a popsatelní.

V souvislosti se studijními pobyty je známo 50 osob českého původu, které pro léta 1620–1648 jmenuje nizozemský historik Wilken Engelbrecht jako studenty na univer-zitě ve fríském Franekeru.3 Na nizozemskou půdu, konkrétně do Haagu, se v roce 1621 po porážce českého stavovského povstání uchýlil také rýnský falckrabě a svržený český král Friedrich V., známý jako zimní král, se svojí manželkou Alžbětou Stuartovnou. Díky tomu v Nizozemské republice hledali útočiště i další odpůrci habsburského režimu včetně zemských Čechů. Česká exilová politická reprezentace dokonce žádala Generální stavy o politickou, finanční a vojenskou podporu. Z dlouhodobého hlediska však ne-byla úspěšná. Nizozemská historička Nicolette Mout zmiňuje mezi českými exulanty pobývajícími v Nizozemské republice učence Radslava Vchynského z Vchynic a Tetova a staroměstského měšťana a osobního lékaře Friedricha V. Falckého Ondřeje Habervešla z Habern veldu.4

Při průzkumu rozsahu emigrace z českých zemí v Nizozemské republice se lze zaměřit na specifickou společenskou skupinu, jíž byli vojáci. Ty mladý stát potřeboval v nebývalém množství, protože v průběhu první poloviny 17. století sváděl jednak tvrdé boje o vlastní přežití v Evropě se Španěly a jednak v zámoří s Portugalci a Španěly. Cílem nizozemské zámořské expanze bylo nejen získat přímý přístup k mimoevropskému zboží a přispět

2 MIRANDA, Bruno Romero Ferreira: Gente de Guerra : Origem, cotidiano e resistência dos soldados do exército da Companhia das Índias Ocidentais no Brasil (1630–1654). Dissertation, Universiteit Leiden, Leiden 2011, s. 31–32.3 ENGELBRECHT, Wilken: Význam fríské akademie ve Franekeru pro pobělohorský exil. In: Studia Moravica III : Sborník historiografických, filologických a uměnovědných příspěvků přednesených na vědecké konferenci Mars Moravicus – Neklidná léta Moravy. Olomouc 2005, s. 23–54.4 MOUT, Nicolette: Exil, Krieg und Religion : Erwartungen und Enttäuschungen gelehrter böhmischer Exulan-ten im Dreißigjährigen Krieg. In: Historisches Jahrbuch. Freiburg – München 2012, s. 249–275.


tak k ekonomickému rozvoji státu, ale také oslabit iberskou duální monarchii tvořenou španělsko-portugalskou personální unií (1580–1640), a otupit tak španělský tlak na ni-zozemské frontě. Samotné obchodní motivy nelze brát za jedinou příčinu nizozemských expanzivních snah už jen z toho důvodu, že produkty dovážené v raném novověku ze zá-moří mohly být v některých případech nahrazeny z vlastních zdrojů, často nebyly pro ev-ropskou společnost nezbytně nutné a měly jen velmi omezený odbyt, poněvadž se jednalo o drahé a mnohdy luxusní artikly, které si mohla dovolit jen společenská elita. Jmenovitě jde především o drahé kovy, koření, čaj, cukr, tabák, kávu a kakao.5 Kromě toho nizozem-ský obchod se zámořím zdaleka nepřesáhl význam nizozemského obchodu v rámci Ev-ropy, zejména pak s baltským regionem, odkud se dováželo jednak obilí a jednak dřevo, konopí či dehet, tedy materiál potřebný ke stavbě a údržbě lodí. Tento obchod byl pří-značně označován jako nizozemský mateřský obchod (niz. moedernegotie). V roce 1636 se v evropských vodách plavilo na 1750 obchodních z celkových 4000 nizozemských lodí, zatímco v zámoří jen okolo 100.6

Nizozemskou expanzi vedly akciové obchodní společnosti – Spojená východoindická společnost (VOC, niz. Vereenigde Oost-Indische Compagnie) a Západoindická společnost (WIC, niz. West-Indische Compagnie), jedny z prvních svého druhu na světě. Jednalo se vlastně o jakési státy ve státě, protože disponovaly značnou administrativní a vojenskou autonomií. Prvně jmenovaná byla vytvořena v roce 1602 a jejím cílem bylo ovládnout ob-chod s kořením v Orientu. WIC vznikla jako sesterská organizace podle jejího vzoru po vy-pršení španělsko-nizozemského dvanáctiletého příměří v roce 1621, ačkoliv se o tom vážně uvažovalo již koncem prvního desetiletí 17. století, a podle ambiciózního tzv. Velkého plánu (Groot Desseyn) z roku 1623 měla získat pod kontrolu produkci třtinového cukru v portugalské Brazílii a s ní propojený obchod s černými otroky ze středozápadní Afriky.7 Otroci byli nezbytní k tvrdé práci na rozlehlých plantážích, na nichž byla cukrová třtina pěs-tována a sklízena celoročně. Brazílie tehdy představovala hlavního světového producenta cukru, protože anglické a francouzské karibské ostrovy, které ji nakonec v rámci procesu cukrové revoluce předstihly, nahradily tabák cukrovou třtinou teprve po polovině 17. století.8

Pokud si Rada XIX, vedoucí orgán WIC, vytkla za cíl dominanci v atlantském obchodu, Brazílie musela nutně v jejím projektu zaujímat ústřední postavení, neboť představovala ekonomicky nejvýznamnější mimoevropský atlantský region té doby.9 Konflikt s Portu-galci byl tak nevyhnutelný. Méně movité obyvatelstvo se tam věnovalo pěstování tabáku, těžbě pernambukového dřeva (sapan ježatý) a chovu dobytka, zatímco zámožnější stat-káři (port. senhores de engenho) pěstovali cukrovou třtinu, jež vyžadovala větší počáteční kapitálové investice. Nizozemci participovali na obchodě s Brazílií již od 80. let 16. století, díky čemuž byli již před svým vpádem do země podrobně seznámeni s tamější topografií i hospodářskou a společenskou situací.10 Jejich zisky však postupem času klesaly, pro-

5 EMMER, Pieter C.: Los holandeses y el reto atlántico en el siglo XVII. In: PÉREZ, José Manuel Santos – SOUZA, George Cabral de (eds.): El desafío holandés, al domino Ibérico en Brasil en el siglo XVII. Salamanca 2006, s. 17–20.6 TÝŽ: The first global war : The Dutch versus Iberia in Asia, Africa and the New World 1590–1609. E-Journal of Portuguese history 1, 2003, 1, s. 12.7 BOOGAART, Ernst van den et al.: La Expansion holandesa en el Atlántico 1580–1800. Madrid 1992, s. 105.8 Tamtéž, s. 157.9 EMMER, P. C.: Los holandeses, s. 30.10 BOXER, Charles Ralph: Os Holandeses no Brasil (1624–1654). São Paulo 1961, s. 29.


tože brazilský trh byl kvůli relativně nízkému počtu bílých osadníků (asi 40 000 kolem roku 1600) poměrně limitovaný, zdroje kapitálových investic byly z velké části k dispozici přímo v Portugalsku či Španělsku a svoji roli sehrála i obchodní embarga namířená proti nizozemskému obchodu z 80. a 90. let 16. století.11 Vedle svého ekonomického významu byla Brazílie Radou XIX chápána i jako odrazový můstek k útoku na španělskou Ameriku, konkrétně na stříbrné flotily v Karibském moři a důlní centra těžby stříbra v Horním Peru, tedy dnešní Bolívii, jejíž vzdálenost od Brazílie byla značně podhodnocována.12

O ustavení WIC usiloval dlouhodobě, již od 90. let 16. století, zejména původem ant-verpský kupec Willem Usselincx, avšak jeho záměrem bylo zahájit v Novém světě spíše kolonizační aktivity bez zbytečné konfrontace se Španěly nebo Portugalci než dobyvačné akce. Od roku 1600 se vznikem WIC zabývaly Generální stavy, avšak v zájmu urovnání vztahů s iberskou unií před podpisem příměří v Antverpách roku 1609 byl projekt odlo-žen. Během řinčení zbraní na konci tohoto dvanáctiletého příměří, které vypršelo v roce 1621, sice byly úvahy nad jeho realizací obnoveny, avšak Usselincxovy původní plány byly pozměněny a namísto velkorysého koloniálního podniku vznikla pod vlivem militantních kalvinistických obchodníků pocházejících z jižního Nizozemí korporace po vzoru VOC. Ačkoliv WIC nebyla primárně vytvořena jako válečný nástroj Generálních stavů k boji proti iberským monarchiím v zámoří, postupně se jím stala a značnou část svých příjmů získávala z korzárských přepadů španělských a portugalských obchodních lodí. Portu-galci totiž v atlantském prostoru ukázali, na rozdíl od Asie, obdivuhodnou vůli k obraně svých držav, což vedlo k vleklé válce. Portugalský postoj je nepochybně spojen s větším důrazem kladeným v oblastech při pobřeží Atlantiku na osidlování a kolonizaci, což Por-tugalcům umožnilo vybudovat tam skutečné teritoriální impérium. Převažující nepřítom-nost rozvinuté domorodé společnosti tam totiž Portugalcům neumožňovala věnovat se obchodní směně na takové úrovni jako v Orientu.13

Vzhledem k tomu, že se často klade důraz na VOC jako na úspěšnější z obou nizozem-ských indických obchodních společností, zatímco WIC je poněkud opomíjena, pokládám za legitimní zmínit se zde alespoň stručně o správní struktuře WIC, která odráží decen-tralizovaný správní systém Nizozemské republiky, a o jejích odlišnostech od VOC. Jak již bylo uvedeno, založena byla v roce 1621, přičemž její charta měla platnost 24 let, po jejichž uplynutí bylo nutné, aby ji Generální stavy obnovily. V čele WIC stála jako nej-vyšší orgán Rada XIX (též Páni XIX), v níž zasedalo 19 zástupců celkem 5 komor (tj. Am-sterdam v Hollandu, Middelburg v Zeelandu, Hoorn v Noordkwartieru, tedy severní části Hollandu, k němuž bylo přidruženo západní Frísko, Rotterdam v Maze, tj. povodí Másy, a Groningen ve Stad en Ommelanden, tj. v Groningenu a okolním vnitrozemí) tvořených řediteli. Ty byli vybíráni hlavními akcionáři z řad těch podílníků, kteří přispěli určitou mi-nimální částkou. Nejbohatšími komorami byly Holland a Zeeland, které proto ve Společ-nosti disponovaly největším vlivem, ale současně měly i největší výdaje.14

Radu XIX tvořilo osm zástupců hollandské komory, čtyři zástupci zeelandské komory, po dvou zástupcích ze zbývajících tří komor a jeden reprezentant Generálních stavů, jehož úkolem bylo zajistit, aby Holland vrcholný správní orgán zcela neovládal. Současně mohly

11 EMMER, Pieter C. – GOMMANS, Jos: Rijk aan de rand van de wereld. Amsterdam 2012, s. 208.12 HERKENHOFF, Paulo (org.): O Brasil e os Holandeses (1630–1654). Rio de Janeiro 1999, s. 22.13 HEIJER, Henk den: De geschiedenis van de WIC. Zutphen 1994, s. 33.14 Tamtéž, s. 31.


Generální stavy jeho prostřednictvím lépe prosazovat své zájmy, takže WIC na nich byla závislá více než VOC. K tomu přispíval také fakt, že vytrvalá portugalská rezistence v at-lantském prostoru vyžadovala, aby Generální stavy poskytovaly WIC pravidelné subsidie. V neposlední řadě mohly pro Společnost provádět verbování vojáků, zatímco VOC si je ob-starávala zcela sama. Rada XIX se scházela dvakrát či třikrát do roka a zpracovávala plán na další rok, přidělovala lodě jednotlivým komorám, vyplácela dividendy a kontrolovala účetní záznamy. O verbování vojáků a námořníků, o výstroji lodí a nákupu a prodeji zboží rozhodovaly speciální komise tvořené vybranými řediteli.15 Pole působnosti WIC se roz-kládalo v oblasti od Newfoundlandu až po Magalhãesovu úžinu na západní straně Atlant-ského oceánu a od obratníku Raka až k mysu Dobré naděje na východní straně Atlantiku.

První větší výpravu mohla WIC uskutečnit až poté, co byl shromážděn dostatek kapi-tálu, což se podařilo teprve roku 1623, tedy po necelých třech letech, protože nejistota panující mezi investory byla značná. První expedice k americkým břehům však byla ještě financována Generálními stavy a VOC a výraznou měrou se na financování podílel i mís-todržitel Mořic Nassavský. Proto se označuje jako nassavská flotila. Potvrzením toho, že Nizozemci uvažovali v širokých globálních souvislostech a přemýšleli o velkorysé expanzi na americkém kontinentě, avšak současně měli jen minimální představy o tamější realitě, je plán této výpravy, která měla za cíl zajmout v Tichém oceánu španělskou flotilu trans-portující stříbro z Peru do Panamy a vyvolat protišpanělské povstání amerických Indiánů. Je celkem nasnadě, že svůj úkol nesplnila a roku 1626 se vrátila zpět s nepořízenou.16

Mezitím se přikročilo ke schválení a realizaci tzv. Velkého plánu WIC – k ovládnutí atlantské obchodní sítě s centrálním bodem v Brazílii, po němž měla následovat zteč španělských držav v Peru a Mexiku, v nichž se těžilo stříbro. V Brazílii byl napaden Sal-vador de Bahia, tehdejší politické centrum země. Admirál Jacob Willekens se města roku 1624 bez větších obtíží zmocnil, avšak to již příštího roku 1625 po heroickém národním vzepětí portugalské nobility a poslední ukázce spolupráce mezi portugalskou šlechtou a španělskou Korunou (port. Jornada dos Vassalos) znovu padlo do portugalských rukou. Nizozemská záchranná expedice dorazila na místo jen o několik dní později.17

Dlouhodobější konsekvence měl nizozemský útok na kapitanát Pernambuco na severovýchodě Brazílie, centrum pěstování cukrové třtiny a tedy ekonomické srdce země. V roce 1630 se tamějšího střediska Olinda a jeho přístavu Recife zmocnil admirál Hendrik Corneliszoon Loncq, ale až do roku 1632 byly nizozemské síly portugalskými jednotkami vedoucími partyzánský styl války a ukrývajícími se v bažinatém a džunglí hustě porost-lém prostoru izolovány na pobřeží. Teprve poté prosadil guvernér Diederik van Waerden-burch zvýšený tlak na jejich vnitrozemské pozice, který skončil roku 1635 pádem jejich hlavního opěrného bodu Arraial de Bom Jesus ležícího jižně od Recife a Olindy v nejbo-hatší cukrové oblasti.18 V tom byl Nizozemcům nápomocen míšenecký statkář Domingos Fernandes Calabar, který roku 1632 z ne zcela jasných důvodů přeběhl na jejich stranu

15 Tamtéž.16 SCHMIDT, Benjamin: Exotic Allies : The Dutch-Chilean Encounter and the (Failed) Conquest of America. Renaissance Quarterly 52, 1999, 2, s. 452–456.17 SCHWARTZ, Stuart B.: TheVoyage of theVassals : Royal Power, Noble Obligations, and Merchant Capital efore the Portuguese Restoration of Independence 1624–1640. The American Historical Review 96, 1991, 3, s. 735–762.18 MELLO, Evaldo Cabral de: Olinda restaurada : guerra e açúcar no Nordeste 1630–1654. São Paulo 2007, s. 52–60.


a dlouho byl v Brazílii symbolem kolaborace.19 Do roku 1641 tak Nizozemci postupně zís-kali pod kontrolu rozsáhlý pás pobřeží od Maranhãa až po Pernambuco, konkrétně pak po řeku sv. Františka, ke kterému následně připojili ještě jižněji položené Sergipe. Téhož toku ovládli i angolskou Luandu a ostrovy sv. Tomáše a Annobón v Guinejském zálivu, kteréžto državy připojili k již od roku 1637 držené tvrzi São Jorge da Mina (Elmina) na Zlatém pobřeží v dnešní Ghaně, čímž WIC zkompletovala kontrolu jižního Atlantiku a ocitla se na vrcholu své moci.

V té době spravoval Nové Holandsko (Nový Holland), jak byla označována nizozemská Brazílie, nassavský hrabě Johan Maurits van Nassau-Siegen, který tam dorazil roku 1637 jako její první a současně i poslední generální guvernér. Jeho éru zvěčnil ve svém díle Re-rum per octennium in Brasilia z roku 1647 Kaspar Barlae (port. Gaspar Barleus). Hrabě správně pochopil, že stabilita nizozemského panství v Brazílii spočívá v udržování přátel-ských kontaktů s portugalským obyvatelstvem, protože to kontrolovalo většinu produkce cukrové třtiny, zatímco Nizozemci působili spíše jako obchodníci v pobřežních městech a dostatečné množství nizozemských či německých kolonistů do Jižní Ameriky nikdy ne-dorazilo. Poskytoval proto portugalským vlastníkům půdy rozsáhlé půjčky na obnovu je-jich válkou poničených plantáží a toleroval jejich katolické vyznání, a to dokonce veřejně, zatímco v Nizozemské republice bylo vyznávání katolické víry omezeno na soukromá oby-dlí věřících. Neschopnost statkářů splatit tyto půjčky stála za jejich revoltou z roku 1645, která se z Pernambuka rozšířila na celý severovýchod a již do konce roku 1645 skoncovala s nizozemskou vládou v brazilském vnitrozemí.20

Je poměrně zajímavé, že přestože Nizozemci vybudovali svůj stát jako republiku, což v Evropě 17. století představovalo do značné míry anomálii, v jejich zámořské expanzi se to zdánlivě nikterak neodrazilo. Je pravdou, že jak VOC, tak WIC kopírovaly administra-tivní systém Nizozemské republiky, ale jinak se snažily přijmout v atlantském i asijském prostoru portugalský model.21 Ten pak dále upravovaly s cílem jej co nejvíce disciplinovat, profesionalizovat a zefektivnit v souladu se svým akcentováním ekonomických zisků na úkor christianizačního úsilí. Jestliže v celkové strategické koncepci zámořské expanze mezi Portugalci a Nizozemci nenacházíme zásadnější rozdíly, jinak je tomu ve způsobu jejího fungování – nizozemský cit pro obchod, náboženská tolerance a možnost snazší společenské prostupnosti skýtaly větší flexibilitu. Ze jmenování německého šlechtice Jo-hana Mauritse van Nassau-Siegen brazilským generálním guvernérem přitom nelze usu-zovat, že by šlechta v Nizozemské republice byla nějak protežována. Jeho dosazení bylo zkrátka jen výsledkem dohody mezi Radou XIX a místodržitelem Frederikem Hendrikem, který hraběte, svého bratrance, vedoucímu orgánu Společnosti doporučil.22

Nizozemská obrana v Brazílii se zhroutila velmi rychle, poněvadž velká část vojenských jednotek byla již v roce 1641 Radou XIX z ekonomických důvodů odvolána ze země. Vý-daje WIC totiž vzhledem k takřka permanentnímu válečnému stavu a od 30. let 17. století také klesajícím cenám cukru na nizozemských trzích, které byly způsobeny konkurencí portugalského cukru a cukru z Orientu, dosahovaly enormních částek a celá Společnost

19 SCHALWIJK, Frans Leonard: Porque, Calabar? : O motivo da traição. Fides Reformata 5, 2000, 1, s. 1–10.20 MELLO, José António Gonsalves: Tempo dos Flamengos : Influência da Ocupação Holandesa na Vida e na Cultura do Norte do Brasil. Rio de Janeiro 2011, s. 167–173, 252–254.21 BETHENCOURT, Francisco: Political organizations and local powers. In: BETHENCOURT, Francisco – CURTO, Diogo Ramada (org.): Portuguese oceanic expansion 1400–1800. New York 2007, s. 223–226.22 MELLO, Evaldo Cabral de: Nassau : Governador do Brasil Holandês. São Paulo 2006, s. 50.


se tak stala závislou na subsidiích poskytovaných Generálními stavy.23 K definitivní likvi-daci nizozemské moci v Brazílii (1654) však mohlo dojít teprve poté, co portugalská flo-tila dokázala získat v brazilských vodách převahu. To se jí podařilo až v době, kdy bylo ni-zozemské loďstvo vázáno první válkou s Angličany (1652–1654), kteří se snažili čelit jak nizozemskému monopolu na námořní přepravu, tak politické hrozbě vycházející z Nizo-zemské republiky, kam se uchýlili členové občanskou válkou svrženého rodu Stuartovců. Nizozemská neústupnost a vypočítavost na diplomatickém poli projevivší se sice legálním, ale z morálního hlediska pochybným obsazením angolské Luandy, ostrova sv. Tomáše, Sergipe a Maranhãa v roce 1641 stejně jako vytrvalým odmítáním portugalských nabídek na odkoupení či výměnu Pernambuka Portugalcům jiné než vojenské řešení problému ne-ponechávaly.24 Luandy a ostrova sv. Tomáše se Portugalci v čele se Salvadorem Correiou de Sá e Benevides znovu a poměrně překvapivě zmocnili již roku 1648, takže nizozemská říše v jižním Atlantiku se stala jen jakýmsi efemérním přeludem.

Jen o něco málo úspěšnější se ve srovnání s nizozemským pokusem o etablování kolonie v Brazílii jeví rovněž krátkodobá existence Nového Nizozemí v povodí řek Hudson, Conne-cticut a Delaware v Severní Americe. Od roku 1624 tam sice vzniklo několik osad v čele s Novým Amsterdamem (dnešní New York) na ostrově Manhattan, ale zemědělské aktivity byly z pohledu efektivity zastiňovány obchodem s (hlavně bobřími) kožešinami, což příliš nepřálo úspěšné kolonizaci. WIC navíc ke správě území chyběly prostředky, a proto jeho část předala do rukou soukromníků – tzv. patronů, kteří na něm vybudovali vlastní osady (patroonschappen). Příliv nizozemských osadníků byl v důsledku příznivé nábožensko-po-litické situace, tzn. vysoké životní úrovně, náboženské tolerance, rozvinuté péče o chudé a preference služby v námořnictvu před životem kolonistů v zámoří, v Nizozemské repub-lice tak slabý,25 že v polovině 60. let 17. století kolonie čítala jen 9 000 až 10 000 obyvatel.26 Naproti tomu v Nové Anglii došlo v letech 1650–1670 k nárůstu z 23 000 na 52 000 lidí. Ve srovnání s anglickými osadami Connecticut, New Jersey a Pennsylvania, jež přímo sousedily s Novým Nizozemím, se však jeho demografická situace nejeví tak pochmurně. V roce 1664 bylo Nové Nizozemí proti rozhodujícímu anglickému útoku hájeno jen 250 až 300 vojáky.27 K tomu došlo na počátku druhé anglo-nizozemské války (1664–1667) a pře-sun Nového Nizozemí pod anglickou kontrolu stvrdila smlouva v Bredě (1667).

Ve službách WIC působilo v Nizozemské Brazílii v době jejího vrcholného rozkvětu kolem roku 1640 celkem 10 000 vojáků a 3 000 civilistů.28 Mezi nimi byli žoldnéři a kolo-nisté z celé řady evropských národností, poněvadž Nizozemcům se dlouhodobě bojovat ani usazovat v zámoří příliš nechtělo a raději se tam po omezenou dobu věnovali obchodu. Nepřekvapí proto, že portugalští osadníci v Nizozemské Brazílii během celé její existence početně dominovali, když dosahovali počtu zhruba 20 000 osob, a nizozemská správa na ně musela brát odpovídající ohledy.29

23 HERKENHOFF, P. (org.): O Brasil, s. 30.24 MELLO, Evaldo Cabral de: O negocio do Brasil : Portugal, os Países Baixos e o Nordeste 1661–1669. Lisboa 2001, s. 29–96.25 EMMER, P. C. – GOMMANS, J.: Rijk, s. 226–228.26 HEIJER, H. den: De geschiedenis, s. 81–88; BOOGAART, E. van den et al.: La Expansión, s. 166–168.27 EMMER, P. C. – GOMMANS, J.: Rijk, s. 58, 231.28 EMMER, P. C.: Los holandeses, s. 29.29 EMMER, P. C. – GOMMANS, J.: Rijk, s. 213.


V případě vojáků etnická různorodost vyniká více než u kolonistů, a to vzhledem k jejich vyššímu počtu. V letech 1630–1654 se počet pod praporem WIC do Brazílie připluvších vojáků pohyboval celkem minimálně okolo 27 000, z nichž většina se, pokud přežila, vrátila zase zpět do Evropy.30 V jejich řadách bychom našli Nizozemce a Valony, Němce, Švýcary a Francouze, Angličany, Skoty a Iry i Dány, Švédy a Nory. Mezi vojáky celkově tvořili většinu Němci, před rokem 1642 však převažovali Francouzi, Angličané a Skotové. Působilo tam také jisté procento Slovanů, mezi nimiž vynikal polský plukovník Krzysztof Arciszewski, jeden z nejlepších vojevůdců z války v Brazílii na nizozemské straně, který se pro své nemalé ambice dostal v roce 1639 do konfliktu se stejně ctižádostivým generálním guvernérem Johanem Mauritsem van Nassau-Siegen.

Vojáci byli do služeb WIC najímáni na základě charty z roku 1621. Dělo se tak několika způsoby: byli nekale a pomocí různých svodů verbováni zprostředkovateli, zapisovali se sami z vlastní vůle a v případě nouze se mohlo využít i mužů shromážděných Generálními stavy. Také byli hromadně najímáni vojáci, sehnaní pověřenými vojenskými důstojníky, což bylo v tehdejší Evropě obvyklé. Příslušní důstojníci je mohli shromáždit na státním území na popud panovníka, nebo mu je mohli nabídnout již shromážděné, a sice v za-hraničí. Podmínky upravující vzájemnou spolupráci obou stran byly obsaženy v tzv. ka-pitulační dohodě. Jednalo se o soukromé vojenské podnikatele, jejichž nejznámějším představitelem v českém prostředí, a současně také jedním z posledních je Albrecht z Valdštejna. Tento systém zůstal v Evropě zachován až do konce 18. století, svůj vrchol však zažil v první třetině 17. století. WIC ale využívala spíše varianty, podle níž byl naver-bován příslušný počet vojáků, než aby najímala celé vojenské sbory najednou.31

Muži byli k odchodu do zámoří nuceni převážně svojí neutěšenou ekonomickou situací. Chtěli se vymanit z bídy tehdejší třicetiletou válkou zmítané Evropy, zaplatit své dluhy nebo si vydělat nějaké peníze, neboť v Nizozemské republice nebylo snadné nalézt práci. Lákalo je sice i dobrodružství a touha po poznávání nových zemí, ale lze bez nadsázky pro-hlásit, že kdo se dokázal uplatnit v Nizozemské republice, do zámoří neodjel. WIC byla jako zaměstnavatel vojáky před plným propuknutím svých finančních problémů v první polovině 40. let 17. století preferována před VOC, poněvadž nabízela vyšší platy za kratší období. Doba plavby do jejích držav byla rovněž kratší.32 Délka vojenské služby pro WIC byla původně minimálně tři roky, později byla prodloužena na čtyři roky. Doba plavby na místo určení byla do tohoto období zahrnuta.33 Vojáci si s sebou do zámoří obvykle vezli matraci, deku a polštář stejně jako truhlu s oblečením, boty, šití, tabák, dýmku a nějakou kořalku. Flotily z Nizozemské republiky obvykle vyplouvaly z doků na ostrově Texel, nej-větším z nizozemských Fríských ostrovů. Ne vždy bylo k dispozici dost zájemců o vstup do služeb WIC. Zejména po propuknutí povstání portugalských osadníků v Pernambuku v roce 1645 a po omezení rozsahu nizozemského panství v Brazílii jejich počty značně klesly.34 Již pro počátek 30. let 17. století však německý voják Ambrosius Richshoffer ze Štrasburku uvádí, že se mu po návratu do Evropy zdálo, že se dostal z pekla přímo do nebe.35

30 MIRANDA, B. R. F.: Gente de Guerra, s. 36–37.31 Tamtéž, s. 73–79.32 Tamtéž, s. 106.33 Tamtéž, s. 92; RICHSHOFFER, Ambrosius: Diário de um solido. Recife 1977, s. 137.34 MIRANDA, B. R. F.: Gente de Guerra, s. 76.35 RICHSHOFFER, A.: Diário, s. 183.


Českých rodáků, kteří jako vojáci sloužili v nizozemských službách v Brazílii, je známo celkem jedenáct. V samotné Nizozemské republice jich působilo vícero, a to již v poslední třetině 16. století, kdy se několik příslušníků šlechtického rodu Vchynských z Vchynic a Tetova (vlastně Kinských) či Petr Sedlnický z Choltic nechali zapsat do vojska Generál-ních stavů.36 S českým prostředím byl alespoň okrajově obeznámen i zmíněný štrasburský rodák Ambrosius Richshoffer, který působil v Brazílii jako voják v letech 1630–1632. Ve svém deníku srovnává ušaté sudlice, tedy původem husitskou zbraň, a zbraně černých otroků bojujících na nizozemské straně.37 Ze zmiňovaných jedenácti českých rodáků se jednalo o hlavního lékaře výpravy admirála Witteho Corneliszoona de With (1648–1649), Šimona Kohouta z Lichtenfeldu a o celkem deset vojáků. Šimon Kohout se narodil v Praze na Novém Městě jako člen významného měšťanského rodu. Kvůli účasti na českém stavovském povstání uprchl do Nizozemské republiky, kde působil jako lékař ve městě Sas van Gent. Roku 1647 odjel jako lékař s výpravou Witteho Corneliszoona de With do Brazílie, kde však již příštího roku 1648 zemřel, a to zřejmě na bahenní horečku.38

Mezi vojáky vynikal Jiří Kryštof Kaplíř ze Sulevic (v nizozemských pramenech přepi-sován jako Georg Caplier, event. Capelier), příslušník tuchořické větve starého českého šlechtického rodu ze severních Čech a nejznámější z českých žoldnéřů sloužících v Bra-zílii. Ten se ocitl v Nizozemské republice taktéž kvůli účasti své i svých příbuzných na protihabsburské rebelii, kvůli čemuž byl Kaplířům z Tuchořic roku 1623 zkonfiskován majetek, jenž roku 1629 připadl Janovi z Aldringenu. Jeho otec Alexandr a bratr Matyáš Kerunk (Gerunk) zase působili v saském vojsku, Matyáš pak pokračoval ve službě ve švédském, španělském a císařském vojsku, aniž se však domohl navrácení majetku rodiny. Matyášem (1657) a jeho bratrem Jiřím Kryštofem (1649) tuchořičtí Kaplířové po polo-vině 17. století vymřeli.39 Zatímco Matyáš skonal ve Vídni, Jiří Kryštof zemřel v Brazílii. Tam se objevil v roce 1648, tedy ještě včas, aby se v hodnosti kapitána pod plukovníkem Cornelisem van den Brande zúčastnil obou bitev u kopce Guararapes (1648, 1649). Ve druhé z nich přitom roku 1649 spolu s řadou nizozemských důstojníků padl. Vzhledem k tomu, že nizozemské panství v Brazílii se tehdy již omezovalo jen na Recife a okolí a ně-kolik dalších přístavů, lze předpokládat, že Jiří Kryštof Kaplíř se nepohyboval nikde jinde než právě tam.40

Životní osudy plukovníka Cornelise van den Brande jsou neméně zajímavé. Ten se ještě jako kapitán vyznamenal při nizozemském napadení a obsazení přístavu Santo Agostinho v Pernambuku, ke kterému došlo v roce 1634. V roce 1640 se již jako plukovník zúčastnil plenění plantáží cukrové třtiny v úrodném Recôncavo Baiano, tedy v zázemí Salvadoru de Bahia, kde byl dokonce postřelen.41 V následujících letech stále stoupal jeho význam v nizozemských vojenských sborech. Po druhé bitvě u Guararapesu v roce 1649, která znamenala prakticky úplný konec nizozemských nadějí na znovuobsazení vnitrozemí

36 POLIŠENSKÝ, Josef: Nizozemská politika a Bílá Hora. Praha 1957, s. 102; ODLOŽILÍK, Otakar: Vchynští ze Vchynic a Tetova v Nizozemí v XVI. a XVII. století : Příspěvky k dějinám rodu. In: Sborník prací věnovaných prof. dru. Gustavu Friedrichovi k šedesátým narozeninám 1871–1931. Praha 1931, s. 291–309.37 RICHSHOFFER, A.: Diário, s. 79.38 MOUT, Nicolette: Os Primeiros Tchecos no Brasil. Ibero-Americana Pragensia, III. Praha 1969, s. 220–221.39 KOZOJED, Petr: Kaplířové ze Sulevic na prahu raného novověku. Diplomová práce, Univerzita Karlova v Praze. Praha 2009, s. 120–121.40 MOUT, N.: Os Primeiros, s. 221–222.41 Nationaal Archief, Den Haag, fond Oude WIC 1.01.02, inv. č. 12564.20.


na brazilském severovýchodě, se však raději vrátil zpět do Evropy stejně jako dalších asi 250 mužů. V Evropě pak roku 1652 skonal.

Jestliže Šimon Kohout z Lichtenfeldu a Jiří Kryštof Kaplíř ze Sulevic byli známi již v minulosti a poprvé se o nich ve svém článku zmiňuje nizozemská historička Nicolette Mout, o dalších postavách se dosud vůbec nevědělo. Jde jmenovitě o Laurense Freitacha, Wenzela Müllera, Andrise Barascona, Adama Seereho, Gregoria Merela, Adama Serna, Augustijna Auricka, Hanse Mulsera a Jeuriaena Adlera.42 Transkripce jejich jmen byla převzata v nezměněné podobě z originálních dokumentů. Zdá se, že se jednalo převážně o zemské a nikoliv etnické Čechy, pravděpodobně o Němce. O Kaplířovi a Seerem je známo, že padli ve druhé bitvě u Guararapesu (1649), kde byla definitivně pohřbena nizo-zemská naděje na zvrat ve vývoji války s Portugalci na brazilském severovýchodě. Doplnit lze ještě jméno Stephana Carla Behaima pocházejícího z norimberské měšťanské rodiny, jejíž kořeny zřejmě sahají až do Čech. Mladý Behaim nejprve vstoupil do švédské armády a poté se zapsal jako voják WIC a v jejích službách působil v letech 1636–1638 v Brazílii. Tam také zemřel, a to v jedné nemocnici v Recife.43 Jeho předkem byl i v českém prostředí známý a slavný geograf, kartograf a astronom Martin Behaim, jenž v letech 1484–1507 působil ve službách portugalské Koruny a v roce 1492 zhotovil tzv. Erdapfel, tedy zemské jablko, nejstarší zachovaný zemský glóbus vůbec.

Značný problém představuje fakt, že u jmen výše uvedených vojáků se v nizozemských pramenech nachází jen poznámka bohemus, takže do budoucna bude zřejmě značně ob-tížné zjistit více informací o jejich totožnosti a rozlišit, ze které části zemí Koruny české pocházeli. Adjektivum bohemus totiž může odkazovat jak pouze na region Čech, tak na celý český stát a v souvislosti s tzv. českou válkou (bellum bohemicum) na příslušnost k české stavovské opozici, jež byla etnicky i jazykově bilingvní, česko-německá. Jednalo se navíc jen o prosté vojáky nízkého společenského původu. Jedinou výjimku představuje Jeuriaen Adler, zřejmě Julián Adler, o němž je z dochovaných pramenů známo, že po-cházel z Prahy. Bohužel se v dokumentech obsahujících testamenty pražských měšťanů a v listinách přijímajících nové jedince do řad pražského měšťanstva, jež jsou umístěny v Archivu hlavního města Prahy, neobjevuje žádné jméno Adler či jemu podobné. V notář-ských záznamech, které vojáci WIC nechávali pořizovat před svým odjezdem do zámoří a jež jsou v současnosti uloženy v městském archivu v Amsterdamu, se taktéž nepodařilo nalézt nic, co by umožnilo hlubší vhled do dané problematiky. Část z nich byla v minulosti zničena, což je jistě jeden z možných důvodů absence patřičných dokumentů.

Ačkoliv je tedy možné opřít se v otázce přítomnosti vojáků českého původu v Brazílii jen o nemnoho faktů, lze učinit alespoň několik generalizujících tvrzení. Poukázat je třeba především na početnou migraci, jež se v 17. století na evropském kontinentu prosadila následkem náboženského pronásledování a opakovaných válek, které lidem braly obživu a připravovaly je o bezpečí domova. Ty tehdy probíhaly prakticky nepřetržitě – s výjimkou let 1610, 1669–1671 a 1680–1682. Součástí uvedeného migračního proudu byli i oby-vatelé českého státu, ať již duchovní, vzdělanci nebo vojáci, mezi nimiž bychom našli mnoho emigrantů především kvůli rekatolizační politice Habsburků. Jejich kroky mohly

42 Tamtéž, fond Oude WIC 1.05.01.01, inv. č. 12582.7, rok 1655. Minuten rekening staatsvolk in Brazilië. Bi-jeengebonden in hoornen band in folio; č. 65, rok 1649, Lijst van gesneuvelden in de slag bij Guarapes, opgesteld door de rekenkamer van Brazilië. Jedná se o seznam vojáků působících koncem nizozemské éry ve službách WIC v Brazílii a o seznam padlých vojáků ve druhé bitvě u Guararapesu.43 MIRANDA, B. R. F.: Gente de Guerra, s. 82, 97–98.

ČLÁNKY A STUDIE


směřovat až do oblasti tropů, pokud se pro ně nenaskytlo žádné vhodné zaměstnání v bliž-ších končinách. Tehdejší bilingvní česko-německé prostředí jim usnadňovalo dorozumění se a v Nizozemské republice obzvlášť, neboť nizozemský jazyk je tomu německému velmi podobný. Přítomnost českého elementu na nizozemském území v Evropě i v zámoří je sice marginální, a ve vojenské rovině to platí dvojnásob, ale jednak dokresluje tolerantní a heterogenní charakter nizozemské společnosti a jednak ukazuje, že čeští nespokojenci disponovali alternativou jak ke své vlasti, tak i k protestantským zemím v jejím sousedství.

Emigrace z českého státu do Nizozemské republiky obecně byla vlastně posledním do-zvukem úzkých česko-nizozemských diplomatických vztahů z doby českého stavovského povstání, kterému však Nizozemci nebyli ochotni, či spíše nemohli pomoci do té míry, aby zabránili jeho zhroucení a porážce, neboť jejich síly byly soustředěny na boj za nezávislost proti Španělsku. Celkově vzato byla nizozemská zahraniční politika pragmatická, sledo-vala státní zájem a protestantskou věc podporovala jen tehdy, když z toho kynul prospěch samotné Nizozemské republice. I když byli tedy Nizozemci jediní, kdo mohl české rebely reálně podpořit, očekávání protestantské elity českého státu byla nepochybně přehnaná a vycházela z chybných zahraničněpolitických kalkulací. Český stát zkrátka nemohl Nizo-zemské republice po strategicko-obchodní stránce nabídnout tolik jako například Dánsko, jež kontrolovalo Sundskou úžinu, kterou procházel pro Nizozemce veledůležitý baltský obchod, nebo Norsko, které jí poskytovalo většinu stavebního dříví, byť některé jeho zá-silky pocházely i z českého území.

Zusammenfassung

Der Anteil von böhmischen Soldaten an dem portugiesich-niederländischen Konflikt in Brasilien im 17. Jahrhundert Karel Staněk

Nachdem sich der nördliche Teil Niederlandens im Jahre 1581 von Spanien verselbstständigt und all-mählich in eine unabhängige Republik verwandelt hatte, die sieben Provinzen umfasste, war es nur die Frage der Zeit, wann die Expansion in die Übersee in Angriff genommen wird. Denn diese nahm man nicht nur als Gelegenheit zur Betreibung des Handels mit neuen Märktenwahr, sondern darüber hinaus als eine willkommene Möglichkeit zur Beschädigung der dortigen iberischen, also der spani-schen und portugiesischen Interessen, was die Verringerung des militärischen Drucks von Spanien auf die Niederländische Republik zur Folge haben wird. Seit 1621 war die Niederländische Westindien-Kompanie (WIC) der Vorreiter der niederländischen Expansion im atlantischen Raum. Ihr Bestre-ben galt vor allem der Übernahme der Kontrolle über die portugiesichen Stützpunkte im Südatlantik (Südküste, Angola, Brasilien). Die Anfangserfolge hatten aber keinen langen Bestand und bis 1654 brach das niederländische Reich im Atlantik beinahe zusammen.

Die Niederlage des Ständeaufstandes in der Schlacht am Weißen Berg (1620) führte zur gezwunge-nen Ausreise von vielen Protestanten aus den böhmischen Ländern ins Exil. Viele haben als ihr Ziel die Niederländische Republik gewählt, wo im 17. Jahrhundert das lokale Milieu viel mehr Toleranz zeigte und liberaler als der Rest Europas war. In den Diensten der WIC gelangten insgesamt 11 böh-mische Landsleute, davon 10 Soldatem und ein Arzt, in den 40. Jahren des 17. Jahrhunderts bis nach Brasilien, welches in der ersten Hälfte des 17. Jahrhunderts zu den wirtschaftlich bedeutendsten au-ßereuropäischen atlantischen Regionen emporgestiegen ist und zugleich als der weltweit größte Zu-ckerproduzent galt. Um die Vorherrschaft über Brasilien kämpften die Niederländer in den Jahren 1630–1645 mit den Portugiesen. Ihre dortige Tätigkeit blieb aber auf einen schmalen Küstenstreifen um Pernambuk begrenzt, da die niederländischen Kräfte nach dem Aufstand der portugiesischen Siedler (1645) ihren sämtlichen Einfluss im Innenland einbüßten.

ČLÁNKY A STUDIE


W Świdnicy, Opawie i na całym ŚląskuAnton Ernst Beyer (1704–1773) i jego malarska twórczość*

ANDRzEJ KozIEŁ

Kozieł, Andrzej: In Świdnica, Opava and whole Silesia : Anton Ernst Beyer (1704–1773) and his Painting Work

Author of this article gives his attention to the work of Anton Ernst Beyer (1704–1773), one of the leading Baroque painters in Opava. In this study, new facts concerning the biography of the artist are presented, as well as new findings of hithero unknown works, created on behalf of the donators from former Prussian Silesia. Furthermore some unknown sources of his painting style are disscussed and the role of the work of Beyer against the background of relationship between the Opava region and Lower Silesia.

Key words Anton Ernst Beyer * Silesia * Opava * Świdnica * Painting of Baroque

Contact Uniwersytet Wrocławski; [email protected]

W literaturze dotyczącej historii sztuki na Śląsku w dobie baroku niewiele jest tak spek-takularnych przykładów wpływu politycznych podziałów na wyniki badań naukowych, jak piśmiennictwo na temat życia i twórczości malarza Antona Ernsta Beyera. Ten zna-komity barokowy artysta w dotychczasowych opracowaniach występuje bowiem pod dwiema różnymi postaciami. Dla czeskich badaczy zajmujących się sztuką Opawszczy-zny oraz części polskich autorów piszących o sztuce Górnego Śląska Beyer jest uznanym opawskim malarzem cechowym oraz szanowanym i bogatym mieszczaninem, jednym z najwybitniejszych ówczesnych twórców obrazów ołtarzowych pracującym w specyficz-nej, wyrafinowanej manierze malarskiej, która była kontynuowana przez jego uczniów1.

* Artykuł powstał w ramach realizacji projektu badawczego Malarstwo barokowe na Śląsku, nr 0054/FNiTP/H11/80/2011. Praca naukowa finansowana w ramach programu Ministra Nauki i Szkolnictwa Wyższego Na-rodowy Program Rozwoju Humanistyki w latach 2012–2015. Jest on rozszerzoną wersją referatu wygłoszonego na międzynarodowej konferencji Opawszczyzna między Morawami a Śląskiem – tożsamość regionu i jej prze-miany, zorganizowanej w dniu 26 IX 2014 roku w Opawie przez Ostravską univerzitę v Ostravě.1 KRAUSE, Walter: Grundriss eines Lexikons bildender Künstler und Kunsthandwerker in Oberschlesien, von den Anfängen bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts, 1. Oppeln 1933, s. 169; IWANEK, Witold: Słownik artystow na Śląsku Cieszyńskim. Bytom 1967, s. 42; INDRA, Bohumír: Opavští malíři od první poloviny do konce 18. století. Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické 29, 1980, s. 157–160; SCHENKOVá, Marie: K činnosti opav-ských malířů na území PLR. Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické 33, 1984, s. 152–155; TAŻ: Beyer, Anton Ernst. In: Allgemeines Künstlerlexikon : Die bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, 10, München – Leipzig 1995, s. 331; SCHENKOVá, Marie – OLŠOVSKÝ, Jaromír: Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska. Opava 2001, s. 31–32, kat. M.2; SCHENKOVá, Marie: K vzájemných vztahům mezi prus-kým a rakouským Slezskem v oblasti výtvarného umění v 18. století. In: KOZIEŁ, Andrzej – LEJMAN, Beata (eds.): Willmann i inni : Malarstwo, rysunek i grafika na Śląsku i w krajach ościennych w XVII i XVIII wieku. Wro-cław 2002, s. 255–256, il. 180; SCHENKOVá, Marie – OLŠOVSKÝ, Jaromír: Barokní malířství a sochařství


Natomiast dla niemieckich i polskich badaczy sztuki Dolnego Śląska Beyer to urodzony w Opawie młody malarz, który osiedlił się w Świdnicy, tam się ożenił, został mistrzem cechowym i rozpoczął artystyczną działalność, która nagle została przerwana2.

Prowadzone od 2012 roku badania naukowe w ramach realizacji projektu Malarstwo barokowe na Śląsku pozwoliły ustalić ponad wszelką wątpliwość, że Beyer z Opawy i Beyer ze Świdnicy to jedna i ta sama osoba. Był to artysta, który w swym długim i płod-nym życiu mieszkał i pracował zarówno na Górnym, jak i Dolnym Śląsku. Jak więc to się stało, że opawski malarz stał się podwójnym bohaterem historii sztuki baroku na Śląsku?

Anton Ernst Beyer urodził się 11. 4. 1704 roku w Opawie jako syn starszego tamtej-szego cechu piernikarzy, Andreasa Beyera, i jego żony Barbary3. Choć w księdze chrztów parafii Wniebowzięcia NMP w Opawie jako imiona przyszłego malarza zapisano Anton Andreas, to jednak artysta później podpisywał się zawsze imionami Anton Ernst4. Podsta-wowe wykształcenie w zakresie malarskiego rzemiosła Beyer zapewne uzyskał w jednym z opawskich warsztatów cechowych. Jednak, jak sam przyznał w 1753 roku, malarskiej sztuki nauczył się u dobrych mistrzow poza Opawą podczas swojej wędrówki czeladniczej, na którą udał się najprawdopodobniej na początku lat 20. XVIII wieku i która zawiodła go do dolnośląskiej Świdnicy. Niestety, nie wiemy u jakich tamtejszych malarzy termino-wał Beyer. Mógł jednak wśród nich być świdnicki mistrz cechowy Abraham Luckisch, bo-wiem w dniu 15. 9. 1726 roku Beyer ożenił się w Świdnicy z wdową po nim, Anną Barbarą, a świadkami na ślubie byli świdniccy artyści: starszy cechu malarzy, Dominicus Seybt, oraz rzeźbiarz, Tobias Franz Stallmeyer5. Opawski artysta zapewne skorzystał z ułatwień, jakie statuty cechów malarzy zazwyczaj przewidywały dla młodych czeladników żenią-cych się z wdowami po mistrzach cechowych i w przyśpieszonym trybie zapewnił sobie tytuł mistrza miejscowego cechu. W dniu 30. 9. 1726 roku uzyskał także tzw. małe prawo miejskie stając się pełnoprawnym mieszkańcem Świdnicy6. Tam też rozpoczął własną działalność artystyczną, o której szerzej poniżej.

Tak dobrze zapowiadająca się świdnicka kariera Beyera została jednak z nieznanych nam powodów przerwana, a artysta razem ze swoją najprawdopodobniej już drugą żoną o imieniu Veronica powrócił do rodzinnej Opawy. Tam urodził im się syn Matthias, w dniu 23. 2. 1730 roku ochrzczony w miejscowym kościele parafialnym pw. NMP, a dwa lata później przyszła na świat córka, Anna Maria, w dniu 26. 7. 1732 roku ochrzczona w tej samej świątyni7. Niestety, dzieci te wkrótce zmarły. W dniu 10. 5. 1731 roku Beyer uzyskał prawa miejskie Opawy i został tamtejszym mieszczaninem jako mistrz cechu malarzy bez

ve východní části českého Slezska. Opava 2004, s. 27, kat. M.1; SCHENKOVá, Marie: Anton Ernst Beyer. In: NIEDZIELENKO, Andrzej – VLNAS, Vít (eds.): Śląsk, perła w Koronie Czeskiej : Trzy okresy świetności w rela-cjach artystycznych Śląska i Czech. Katalog wystawy, Akademia Rycerska, Legnica, 6. 5. – 8. 10. 2006, Valdštejn-ská jízdárna, Praha, 16. 11. 2006 – 8. 4. 2007. Praha 2006, s. 486.2 SACHS, Rainer: Lexikon der bildenden Künstler und Kunsthandwerker Schlesiens bis 1945, 1: A–B. Bres-lau 2001, s. 290; SACHS, Rainer – SOKóŁ, Teresa: Życie i twórczość rzeźbiarza Tobiasa Franza Stallmeyera (1673–1747). In: CZECHOWICZ, Bogusław (ed.): Dziedzictwo artystyczne Świdnicy. Wrocław – Świdnica 2003, s. 150.3 INDRA, B.: Opavští malíři, s. 157; SACHS, R.: Lexikon, s. 290.4 INDRA, B.: Opavští malíři, s. 157.5 Archiwum Archidiecezjalne we Wrocławiu, Księgi metrykalne, sygn. 305e. Zob. także SACHS, R. – SO-KóŁ, T.: Życie i twórczość, s. 150.6 SACHS, R.: Lexikon, s. 290.7 Zemský archiv v Opavě (dalej ZAO), Sbírka matrik Severomoravského kraje, N, inv. č. 6, sig. Op I 6, s. 3, 39.

143ČLÁNKY A STUDIE ANDRzEJ KozIEŁ W ŚWIDNICY, OPAWIE I NA CAłYm ŚLąSKU. ANTON ERNST BEYER

własnego domu. Do 1745 roku artysta nieprzerwanie był wymieniany w spisach podat-kowych rzemieślników jako mieszczanin bez domu należący do najwyższej 1. klasy osób płacących podatki w wysokości 30 krajcarów miesięcznie. Po śmierci drugiej żony Beyer ponownie ożenił się 22. 1. 1742 roku, a jego kolejną wybranką została Agnes Eva, córka byłego burmistrza Opawy Friedricha Piskurka. Po tym ożenku stan zamożności malarza się na tyle polepszył, że 3. 9. 1745 roku zakupił on od ziemskiego adwokata Johanna Lehra kamienicę z wyszynkiem na ulicy Żydowskiej w Opawie za sumę 420 guldenów, płacąc 100 guldenów w gotówce, a resztę w ratach. W 1751 roku dom był już w całości zapłacony. Rosła także pozycja społeczna Beyera – w 1755 roku został on członkiem Rady Miejskiej Opawy, w 1769 roku pełnił funkcje ławnika sądowego, a pod koniec życia dostąpił nawet zaszczytu piastowania funkcji przewodniczącego miejskiego sądu. Po śmierci swojej trze-ciej żony, która zmarła 13. 9. 1760 roku w wieku 50 lat i została pochowana w nowej kryp-cie opawskiego kościoła parafialnego, ożenił się po raz czwarty 2. 6. 1761 roku w Branti-cach koło Karniowa z młodą wdową Marią Josefą Rotter, córką zarządcy brantickich dóbr, a świadkami na ślubie byli branticki namiestnik Maximilian von Habstein oraz opawski mieszczanin Joseph Titl. Ostatnia żona artysty przeżyła go i po jego śmierci 18. 10. 1773 roku wyszła za mąż za jego ucznia i czeladnika, malarza Josepha Luxa. Sam Beyer zmarł 10. 4. 1773 roku w Opawie w wieku 69 lat i jako powszechnie szanowany mieszczanin i ceniony malarz został pochowany w krypcie tamtejszego kościoła parafialnego8.

Swą zamożność i wysoką pozycję społeczną w Opawie Beyer zawdzięczał przede wszystkim swojemu kunsztowi i wysokim malarskim umiejętnościom. Już w latach 40. XVIII wieku w tamtejszych księgach metrykalnych określany był on jako „renomo-wany malarz” (Renomirter Mahler)9. Natomiast w latach 50. XVIII wieku był uważany już za najlepszego malarza obrazów ołtarzowych. Malował dużo i szybko, a honoraria, jakie oczekiwał za swoje obrazy, nie były wygórowane. Niestety, spośród licznych dzieł Beyera wykonanych dla odbiorców z terenów Opawszczyzny do naszych czasów zachowały się tylko cztery obrazy. Pierwszym jest wysokiej klasy artystycznej płótno ołtarzowe Imma-culata (il. 1), które obecnie przechowywane jest w kościele parafialnym pw. św. Jadwigi w Opawie. Choć dzieło to zostało hipotetycznie uznane za pracę Josepha Sterna z 1761 roku z kościoła klasztornego Franciszkanów pw. św. Barbary w Opawie10, to jednak liczne kompozycyjne i formalne analogie z innymi obrazami Beyera nie pozostawiają wątpliwo-ści, iż jest to także jego dzieło, które powstało w latach 50. XVIII wieku11. Niestety, nie jest znane pierwotne miejsce przeznaczenia obrazu, którego duże rozmiary mogą sugerować, iż niegdyś znajdowało się w ołtarzu głównym w którejś z opawskich lub podopawskich świątyń. Drugim zachowanym dziełem Beyera jest płótno Św. Jan Nepomucen (il. 2), które niegdyś znajdowało się w ołtarzu, a dzisiaj wisi na ścianie w nawie kościoła parafialnego

8 INDRA, B.: Opavští malíři, s. 157–158.9 Tak artysta został określony w dniu ślubu z Agnes Evą, córką byłego burmistrza Opawy Friedricha Piskurka. ZAO, Sbírka matrik Severomoravského kraje, O, inv. č. 10, sig. Op I 10, s. 221.10 Obraz olejny na płótnie, 315 × 170 cm. Zob. SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a so-chařství v západní části, s. 121–122, kat. M.90.11 Zob. GORZELIK, Jerzy: recenzja z: SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství v zá-padní části. Dzieła i Interpretacje 8, 2003, s. 160. Najbliższe analogie kompozycyjne łączą ten obraz z płótnem Beyera Immaculata w kościele klasztornym Cystersów w Jemielnicy (il. 10). Pierwowzorem dla obu przedsta-wień był miedzioryt Johanna Davida Kurigera z przedstawieniem srebrnej figury Immaculaty, którą w 1731 roku dla Frauenkirche w Monachium zaprojektował Cosmas Damian Asam. Za tę informację serdecznie dziękuję Pani PhDr. Marii Schenkovej, CSc.


1. Anton Ernst Beyer, Immaculata, kościół parafialny pw. św. Jadwigi, Opawa. Fot. Andrzej Kozieł

pw. św. Mikołaja w Bílovcu12. To dość konwencjonalne przedstawienie powstało w latach 60. XVIII wieku, a jego kompozycyjnym wzorcem była miedziorytnicza ilustracja Johanna Andreasa Pfeffela z popularnego żywota św. Jana Nepomucena pióra Bohuslava Balbína Vita S. Joannis Nepomuceni, opublikowanego w 1730 roku w związku z mającą miejsce rok wcześniej kanonizacją świętego13. Listę tę zamykają powstałe na przełomie lat 60. i 70. XVIII wieku dwa bliźniacze obrazy Św. Otylia i Św. Tekla w kościele parafialnym pw. Trójcy Świętej w Bohuslavicach14. Choć cechują się one już niższą klasą artystyczną, to jednak wciąż zachowały elementy charakterystycznej stylistyki opawskiego malarza.

12 Obraz olejny na płótnie, około 250 × 150 cm. Zob. SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství v západní části, s. 75, kat. M.2.2.13 GORZELIK, J.: recenzja, s. 159.14 Oba obrazy olejne na płótnie, 90 × 74 cm. SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska, 1. Praha 1994, s. 83; SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství v západní části, s. 102–103, kat. M.50.1–2.

145

2. Anton Ernst Beyer, Św. Jan Nepomucen, kościół parafialny pw. św. Mikołaja, Bílovec. Fot. Andrzej Kozieł.

ČLÁNKY A STUDIE ANDRzEJ KozIEŁ W ŚWIDNICY, OPAWIE I NA CAłYm ŚLąSKU. ANTON ERNST BEYER

Możemy żałować, że zaginął cykl obrazów, jaki Beyer namalował dla kościoła para-fialnego Wniebowzięcia NMP w Hrabyni: powstałe w 1757 roku płótno Wniebowzięcie NMP do ołtarza głównego, za które artysta otrzymał zapłatę w wysokości 25 guldenów oraz wykonane rok później cztery obrazy Św. Franciszek Ksawery, Św. Franciszek z Asyżu, Św. Barbara i Św. Katarzyna, za które płacono malarzowi po 8 guldenów za dzieło15. Jed-nak największą stratą było zniszczenie w pożarze Opawy 25. 8. 1758 roku wielkoforma-towego obrazu Wniebowzięcie NMP, które zaledwie trzy lata wcześniej Beyer namalował do głównego ołtarza w ówczesnym kościele parafialnym, a obecnie konkatedralnym

15 INDRA, B.: Opavští malíři, s. 159; SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství v zá-padní části, s. 75, kat. M.2.3–7. W 1756 roku Beyer za 8 guldenów wykonał projekt grafiki z przedstawieniem Matki Boskiej Hrabyńskiej, który graficznie opracował augsburski miedziorytnik Gottfried Bernhard Götz. Zob. Šg: Barokní rytina obrazu Panny Marie hrabyňské. Časopis Slezského musea, série B – vědy historické 7, 1958, s. 120; INDRA, B.: Opavští malíři, s. 159, przyp. 9.


3. Anton Ernst Beyer, Wniebowzięcie NMP, 1755, Slezské zemské muzeum, Opawa. Fot. Andrzej Kozieł


pw. Wniebowzięcia NMP w Opa-wie16. Było to niezwykle prestiżowe zlecenie, którego realizacji Beyer podjął się już w 1753 roku, zrzeka-jąc się z miłości do swego rodzinnego miasta wynagrodzenia za swoją pracę, a prosząc jedynie o zwrot kosztów materiałów malarskich w wysokości 150 guldenów, które zresztą i tak później przekazał jako ofiarę na rzecz opawskiego kościoła17. Szczęśliwym trafem w zbiorach Slezskégo zemskégo muzeum w Opawie zachował się olejny projekt obrazu (il. 3), który został umieszczony w drewnianym modelu całego ołtarza autorstwa Johanna Georga Lehnera18. Na tej podstawie możemy stwierdzić, że tworząc swoje opus magnum Beyer bez wątpienia wzorował się powsta-łym w 1681 roku obrazie najwybit-niejszego dolnośląskiego malarza, Michaela Willmanna o tym samym temacie z ołtarza głównego w koś-ciele klasztornym Cystersów w Lu-biążu – powszechnie cenionym i na-śladowanym dziele19, które opawski twórca powtórzył za pośrednictwem autorskiej akwafortowej reproduk-cji z 1683 roku, odwracającej kom-pozycję malarskiego oryginału20.

16 INDRA, B.: Opavští malíři, s. 158–159; SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství v západní části, s. 32, kat. M.2.1.17 Na temat okoliczności powstania ołtarza i obrazu zob. INDRA, B.: Opavští malíři, s. 158–159.18 Opawa, Slezské zemské muzeum, inw. U 1 B, obraz olejny na papierze, 33 × 15 cm. Zob. NIEDZIE-LENKO, A. – VLNAS, V.: Śląsk, perła w Koronie Czeskiej, s. 399–400, kat. III.3.47 (autorzy noty SCHEN-KOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.), tam wcześniejsza literatura. Lehnera i Beyera łączyły przyjacielskie relacje, o czym świadczy choćby fakt, że razem występowali jako świadkowie na ślubach innych opawskich rzemieśl-ników, przykładowo, 26. 1. 1739 roku malarza Johanna Josepha Pechatzcka i Evy Theresii, wdowy po Josephie Salamonie, czy 26. 2. 1754 roku stolarza Franza Benedizera z Magdaleną Ferg. Zob. ZAO, Sbírka matrik Seve-romoravského kraje, O, inv. č. 10, sig. Op I 10, s. 185, 439.19 Na temat recepcji tego dzieła zob. KOZIEŁ, Andrzej: Michael Willmann i jego malarska pracownia. Wrocław 2013, s. 161.20 KOZIEŁ, Andrzej: Sztuka i promocja sztuki : O funkcji akwafort Michaela Willmanna. In: KAPUSTKA, Ma-teusz – KOZIEŁ, Andrzej – OSZCZANOWSKI, Piotr (eds.): Niderlandyzm na Śląsku i w krajach ościennych. Wrocław 2003, s. 344, il. 6.

4. Anton Ernst Beyer, Wniebowzięcie NMP, 1743, koś-ciół klasztorny Bonifratrów pw. Wniebowzięcia NMP,

Cieszyn. Fot. Andrzej Kozieł


Nie był to zresztą pierwszy przypadek inspirowania się Beyera znakomitym dziełem „ślą-skiego Apellesa”. Już w 1743 roku malując za 52 guldeny wielkoformatowy obraz Wniebo-wzięcie NMP (il. 4) do ołtarza głównego autorstwa Lehnera w kościele klasztornym Boni-fratrów pw. Wniebowzięcia NMP w Cieszynie opawski mistrz sięgnął po Willmannowski wzorzec21. Jednakże w przeciwieństwie do opawskiego obrazu, który pod względem kom-pozycyjnym jest niemalże klonem graficznej reprodukcji lubiąskiego Wniebowzięcia NMP, w cieszyńskim przedstawieniu Beyer zachował większą niezależność starając się para-frazować nie grafikę, lecz malarskie dzieło Willmanna, które opawski artysta najpraw-

21 Obraz olejny na płótnie, sygn.: Ant: E: Bernhartt (w prawym dolnym rogu). Jak wynika z zachowanej umowy oraz zapisów w klasztornej kronice, Lehner rozpoczął pracę nad nastawą w 1742 roku, a 4 lipca 1743 roku otrzymał zapłatę za jej wzniesienie i rzeźbiarski wystrój w wysokości aż 565 guldenów, natomiast Beyerowi za wykonanie obrazu Wniebowzięcie NMP wypłacono bardzo skromne honorarium w wysokości tylko 52 gul-denów. W sumie wykonanie i ustawienie całego ołtarza wraz z kosztami transportu kosztowało cieszyńskich bonifratrów 690 guldenów i 11 krajcarów. Zob. KARGER, Viktor: Materialien zur Teschner Kunsttopographie. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens 20, 1930–1933, s. 74–76; INDRA, B.: Opavští malíři, s. 158; SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství ve východní části, kat. M.1.1.

5. Anton Ernst Beyer, Apoteoza św. Jana Nepo-mucena, 1727, kościół parafialny pw. św. Mi-

chała Archanioła, Dobromierz. Fot. Jerzy Buława

6. Anton Ernst Beyer, Trojca Święta i pięciu ar-chaniołow, 1727, kościół parafialny pw. św. Mi-

chała Archanioła, Dobromierz. Fot. Jerzy Buława


dopodobniej poznał z autopsji podczas swej wędrówki czeladniczej i pobytu w Świdnicy. W rezultacie dla cieszyńskiego kościoła Bonifratrów powstało znakomite dzieło, które za Marią Schenkovą można uznać za jeden z najlepszych barokowych obrazów na Śląsku Cieszyńskim oraz w dorobku samego Beyera22.

Paradoksalnie, to nie w rodzinnym mieście Beyera – Opawie i jej okolicach, lecz po dru-giej stronie granicy na dawniej pruskim, a obecnie polskim Górnym i Dolnym Śląsku za-chowało się najwięcej malarskich dzieł artysty. Bo choć już przed 1730 rokiem powrócił on do rodzinnej Opawy, to jednak nie zaprzestał wykonywania obrazów dla fundatorów z te-renów Dolnego i Górnego Śląska nawet po zajęciu jego większej części przez Prusy. Jeszcze podczas swego pobytu w Świdnicy Beyer wykonał trzy obrazy do kościoła parafialnego pw. św. Michała Archanioła w Dobromierzu koło Świebodzic. Do dolnej kondygnacji ołtarza głównego świątyni trafiło wielkoformatowe płótno Apoteoza św. Jana Nepomucena (il. 5), a do zwieńczenia przedstawienie Trojca Święta, natomiast w ołtarzu bocznym umieszczony został obecnie wiszący na ścianie obraz, który ukazuje Trójcę Świętą i pięciu archaniołów z patronem dobromierskiej świątyni archaniołem Michałem w centrum (il. 6)23. Choć ukoń-czone 13. 9. 1727 roku dzieła były najprawdopodobniej jednymi z pierwszych prac dwu-dziestotrzyletniego artysty po uzyskaniu rok wcześniej tytułu mistrza cechowego, to jed-nak charakteryzuje je już dojrzała wyrafinowana stylistyka oraz wysoka klasa artystyczna.

Gdy trzy lata później Beyer powrócił do Opawy, to był już zatem w pełni ukształtowa-nym malarzem mającym na swoim koncie samodzielne dokonania artystyczne. Co ważne, nie zerwał on kontaktów z dolnośląskim środowiskiem artystycznym i tamtejszymi zle-ceniodawcami. Tym tylko można tłumaczyć fakt, iż to właśnie do Beyera w 1744 roku trafiło zlecenie na wykonanie obrazu Św. Jan Nepomucen do ołtarza bocznego w kościele pomocniczym pw. Trójcy Świętej w Oleśnicy24. Jak się okazuje, zakres prac Beyera w koś-ciele pw. Trójcy Świętej w Oleśnicy – dawnej katolickiej świątyni parafialnej w zdomino-wanym przez protestantów mieście – był większy i to opawski mistrz był autorem ilu-zjonistycznego ołtarza z przedstawieniem Trójcy Świętej na ścianie prezbiterium (il. 7), który w dotychczasowej literaturze był datowany na około 1750 rok i wiązany z Felixem Anton Schefflerem25. Choć malowidło to uległo zniszczeniu w 1945 roku i w jego miejscu znajduje się obecnie w miarę wierna rekonstrukcja z lat 1960–1962 autorstwa Renaty Dubiel, to jednak dzieło to łączą tak uderzające kompozycyjne analogie z ołtarzem głów-nym w kościele klasztornym Bonifratrów w Cieszynie, że możemy bez cienia wątpliwości przyjąć, iż oleśnieckie malowidło wykonał Beyer wzorując się na ukończonej rok wcześ-niej cieszyńskiej nastawie autorstwa Lehnera.

Nie było to jedyne dzieło freskowe Beyera, które wykonał on na pruskim Śląsku. Re-zultaty analizy formalnej malowideł freskowych na sklepieniach prezbiterium i nawy w kościele parafialnym pw. św. Katarzyny Aleksandryjskiej w Śmiczu wyraźnie wskazują,

22 SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství ve východní části, s. 27.23 Obrazy olejne na płótnie, Apoteoza św. Jana Nepomucena, 340 × 215 cm, sygn.: Ant Ern Beÿer / anno 1727 / May perfecit (prawy dolny róg), Trojca Święta, 83 × 60 cm, Trojca Święta i pięciu archaniołow, 435 × 215 cm sygn.: Antoni Ernest Beyer invenit / anno 1727 et 13 Sept: perfecit (u dołu, na środku). Dzieła niepublikowane.24 Obraz olejny na płótnie, 235 × 115 cm, sygn.: A. E. Beÿer fecit 1744 / und renovirt von . König / Anno / 1862 (po prawej na środku). Zob. ŁOZIńSKI, Jerzy – WOLFF-ŁOZIńSKA, Barbara (eds.): Katalog zabytkow sztuki w Polsce, Seria Nowa, 4: POKORA, Jakub – ZLAT, Mieczysław (eds.): Wojewodztwo wrocławskie, zeszyt 1: CHRZA NOWSKA, Anna – STARZEWSKA, Maria – ZIOMECKA, Anna et al.: Oleśnica, Bierutow i okolice. Warszawa 1983, s. 64, il. 245 (jako dzieło nieznanego malarza z około 1755 roku).25 Ibidem, s. 63.


iż wyszły one spod pędzla opawskiego mistrza i jego pomocników (il. 8). W dotychczaso-wej literaturze malowidła te były błędnie datowane na około 1770 rok i wiązane z Fran-zem Antonem Sebastinim, autorem obrazu Męczeństwo św. Katarzyny w ołtarzu głównym świątyni26. Dekoracja freskowa autorstwa Beyera powstała zapewne wkrótce po wznie-sieniu śmiczańskiego kościoła, co miało miejsce w latach 1752–1756. Składają się na nią

26 Zob. ŁOZIńSKI, J. – WOLFF-ŁOZIńSKA, B. (eds.): Katalog zabytków sztuki, 7: CHRZANOWSKI, Tade-usz – KORNECKI, Marian (eds.): Wojewodztwo opolskie, zeszyt. 12: JURASZ, Romana – JURASZ, Tomasz – CHRZANOWSKI, Tadeusz – KORNECKI, Marian: Powiat prudnicki. Warszawa 1960, s. 71–72, il. 108; BRZE-ZICKI, Sławomir – NIELSEN, Christine – GRAJEWSKI, Grzegorz – POPP, Dietmar (eds.): Zabytki sztuki w Polsce : Śląsk. Warszawa 2006, s. 846.

7. Anton Ernst Beyer, iluzjonistyczny ołtarz, około 1744, 1960–1962 (rekonstrukcja), kościół pomocniczy pw. Trójcy Świętej, Oleśnica. Fot. Andrzej Kozieł


następujące przedstawienia – w prezbiterium: Bog Ojciec w otoczeniu aniołow (sklepienie), Mistyczne zaślubiny św. Katarzyny (sklepienie) oraz Umiarkowanie, Męstwo, Roztropność i Sprawiedliwość (pendentywy) oraz na skrzyżowaniu naw: Św. Katarzyna przed cesa-rzem Maksencjuszem (sklepienie) oraz Św. Hieronim, Św. Ambroży, Św. Grzegorz Wielki i Św. Augustyn (pendentywy). W pozostałych przęsłach nawy malowidła z niewiadomych nam powodów nie zostały wykonane.

Marie Schenková oraz Tadeusz Chrzanowski i Marian Kornecki sądzili, iż Anton Ernst Beyer był tożsamy z malarzem Josephem Beyerem (Baworskim), który miał po-chodzić z Opawy i wykonać na terenie Górnego Śląska w 1750 roku polichromię kaplicy Grobu Świętego w kościele parafialnym w Mikulczycach pod Bytomiem, a w 1767 roku dekorację freskową w dawnym kościele klasztornym Franciszkanów pw. św. Barbary i św. Franciszka z Asyżu w Koźlu27. Niestety, polichromia w mikulczyckim kościele zo-stała doszczętnie zniszczona w pożarze drewnianej świątyni w 1982 roku, a malowidła w kościele klasztornym Franciszkanów w Koźlu zostały gruntownie przemalowane przez Ernsta Feya podczas przedwojennej konserwacji z około 1930 roku, czego nie udało się usunąć podczas ostatniej renowacji polichromii w 2009 roku. Tworzyły ją trzy malowidła: zachowane przedstawienie sceny wstawiennictwa królowej Estery w obronie Żydów u króla Aswe rusa na sklepieniu nawy oraz zniszczone w 1945 roku malowidła ukazujące Mojżesza na górze Tabor na sklepieniu empory muzycznej i Abrahama z królem Sodomy Berą na sklepieniu prezbiterium. Natomiast widniejące na ścianie za ołtarzem głównym

27 CHRZANOWSKI, Tadeusz – KORNECKI, Marian: Sztuka Śląska Opolskiego : Od średniowiecza do końca w. XIX. Kraków 1974, s. 328, il. na s. 329; SCHENKOVá, M.: K činnosti opavských malířů, s. 153; TAŻ: K vzá-jemných vztahům, s. 255.

8. Anton Ernst Beyer, Mistyczne zaślubiny św. Katarzyny (fragment), około 1756, kościół parafialny pw. św. Katarzyny Aleksandryjskiej, Śmicz. Fot. Andrzej Kozieł.


iluzjonistyczne przedstawienie nastawy ołtarzowej z obrazem Immaculaty w centrum to wykonane około 1930 roku malowidło na podstawie płótna Beyera tym samym temacie w kościele klasztornym Cystersów w Jemielnicy28. Choć dekorację tę ostatnio Witold Florczak przypisał innemu opawskiemu malarzowi, Josephowi Matthiasowi Lasslerowi, datując jej czas powstania na 1754 rok na podstawie daty zapisanej w formie chronosty-chu w inskrypcji na kartuszu na gurcie oddzielającym nawę od prezbiterium (ReConCILIa MInI Deo)29, to jednak o wiele bardziej prawdopodobne jest to, iż autorem tych malowideł był jednak Beyer. Przemawia za tym nie tylko zbieżność nazwisk i miejsca zamieszkania obu artystów30, lecz także obecność w kozielskiej świątyni obrazów Św. Barbara i Wiecze-rza w Emaus, które wprawdzie pochodzą z dawnego ołtarza bocznego w kościele para-fialnym pw. św. Zygmunta w Koźlu, to jednak bez wątpienia powstały w pracowni Beyera w ostatnich latach jego twórczości31.

Największy zespół prac opawskiego artysty zachował się w dawnym kościele klasztor-nym Cystersów pw. Wniebowzięcia NMP w Jemielnicy koło Strzelec Opolskich. Beyer pracował dla tamtejszego opactwa razem z rzeźbiarzem Lehnerem w latach 1766–1767, a za swe dzieła otrzymał w 1766 roku honorarium w wysokości aż 1000 guldenów32. Tak wysoka suma zapłaty wynikała z szerokiego zakresu prac malarza. Choć był on inny, niż przypuszczali dotychczasowi badacze, bowiem dla cystersów z Jemielnicy przy wyposa-żaniu kościoła odbudowanego po pożarze z 1733 roku pracowali także i inni malarze, jak Georg Wilhelm Neunhertz, Christian Philipp Bentum, Joseph Lassler, Anton Kaps czy Jo-hann Michael Steiner, to i tak zachowało się aż dziesięć oryginalnych płócien Beyera. Są to kameralne obrazy do ołtarzy bocznych: Anioł Stroż i sygnowany Św. Franciszek Ksawery (il. 9) oraz wielkoformatowe płótna z Maryjnego cyklu, który zdobi ściany nawy głównej: Narodzenie Marii, Ofiarowanie Marii w świątyni, Zaślubiny Marii i Jozefa, Zwiastowanie, Nawiedzenie i Immaculata (il. 10) a także wiszące na ścianach po obu stronach prezbi-terium ogromne przedstawienia Wizji św. Roberta z Molesmes oraz Wizji św. Bernarda z Clairvaux (il. 11), wzorowanej na graficznych tezach uniwersyteckich zaprojektowanych około 1745 roku przez Christopha Thomasa Schefflera33. W końcowym okresie twórczości

28 FLORCZAK, Witold: Baroko w Koźlu czyli prawdziwa twarz Estery i Aswerusa. Nowa Gazeta Lokalna 21 (666), 2012. Na temat malowideł zob. także: ŁOZIńSKI, J. – WOLFF-ŁOZIńSKA, B. (eds.): Katalog zabyt-ków sztuki, 7, zeszyt 5: DŁUŻYńSKA, Krystyna – ŻURKOWSKA, Teresa: Powiat kozielski. Warszawa 1965, s. 25, il. 55; BRZEZICKI, S. – NIELSEN, Ch. – GRAJEWSKI, G. – POPP, D. (eds.): Zabytki sztuki, s. 399.29 FLORCZAK, W.: Baroko w Koźlu.30 W Opawie w 2 połowie XVIII wieku działał tylko jeden artysta o nazwisku Beyer – Anton Ernst Beyer. Zob. INDRA, B.: Opavští malíři, s. 156–179.31 Obrazy olejne na płótnie: Św. Barbara, 194 × 117 cm i Wieczerza w Emaus, 210 × 115 cm. Zob. ŁOZIń-SKI, J. – WOLFF-ŁOZIńSKA, B. (eds.): Katalog zabytków sztuki, 7, zeszyt 5, s. 26 (jako dzieła nieznanego ma larza z XVIII/XIX wieku).32 INDRA, B.: Opavští malíři, s. 159.33 Obrazy olejne na płótnie, Anioł Stroż, 208 × 112 cm, Św. Franciszek Ksawery, 206 × 112 cm, sygn.: Beyer opaviensis inve: et pinxit (po prawej u dołu), Narodzenie Marii (data w formie chronostychu 1767), Ofiaro-wanie Marii w świątyni (data w formie chronostychu 1766), Zaślubiny Marii i Jozefa, Zwiastowanie, Nawied-zenie (data w formie chronostychu 1767), Immaculata, około 280 × 220 cm, Wizja św. Roberta z Molesmes i Wizja św. Bernarda z Clairvaux, około 480 × 320 cm. Zob. KRAUSE, W.: Grundriss eines Lexikons, s. 169; ŁOZIńSKI, J. – WOLFF-ŁOZIńSKA, B. (eds.): Katalog zabytków sztuki, 7, zeszyt 14: DWURNIK-GU-TOWSKA, Ewa – SYMBRATOWICZ, Elżbieta: Powiat strzelecki. Warszawa 1961, s. 18; SCHENKOVá, M.: K činnosti opavských malířů, s. 153–155; SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství v západní části, s. 32, przyp. 4.; SCHENKOVá, M.: K vzájemných vztahům, s. 255; BRZEZICKI, S. – NIEL-SEN, Ch. – GRAJEWSKI, G. – POPP, D. (eds.): Zabytki sztuki w Polsce, s. 368.


9. Anton Ernst Beyer, Św. Franciszek Ksawery, 1766–1767, kościół parafialny pw. Wniebowzięcia NMP, Jemielnica. Fot. Jerzy Buława.


Beyera najprawdopodobniej także powstał obraz ołtarzowy Św. Jan Nepomucen (il. 12), który obecnie przechowywany jest w zakrystii kościoła parafialnego pw. św. Michała Ar-chanioła w Prudniku34. Dzieło to jest jedynym zachowanym obrazem z zespołu czterech płócien Beyera, które stanowiły malarskie wyposażenie dwóch ołtarzy bocznych w prud-nickiej świątyni i uległy zniszczeniu w 1945 roku. W ołtarzu pw. św. Jana Nepomucena, oprócz zachowanego dolnego płótna Św. Jan Nepomucen, znajdował się także górny obraz Św. Bernardyn z Sieny. Natomiast bliźniaczy ołtarz pw. św. Wacława zdobiły dwa płótna Beyera: Św. Wacław (dolny obraz) oraz Św. Antoni Padewski (górny obraz)35.

34 Obraz olejny na płótnie, 165 × 96 cm. Zob. ŁOZIńSKI, J. – WOLFF-ŁOZIńSKA, B. (eds.): Katalog zabyt-ków sztuki, 7, zeszyt 12, s. 57 (jako dzieło nieznanego malarza z XVIII wieku).35 REIMANN, Georg Josef: Die Pfarrkirche St. Michael zu Neustadt OS. Breslau 1938, s. 43–46.

10. Anton Ernst Beyer, Immaculata, 1766–1767, kościół parafialny pw. Wniebowzięcia NMP, Jemielnica. Fot. Jerzy Buława


11. Anton Ernst Beyer, Wizja św. Bernarda z Clairvaux, 1766–1767, kościół parafialny pw. Wniebowzięcia NMP, Jemielnica. Fot. Jerzy Buława

Charakterystyczna dekoracyjna maniera malarska opawskiego artysty, polegająca na stosowaniu gładkiej faktury, mocnego konturu i wyrafinowanej, niemalże pastelowej kolorystyki oraz ukazywaniu wydłużonych postaci ludzkich w dynamicznych, niekiedy


12. Anton Ernst Beyer, Św. Jan Nepomucen, kościół parafialny pw. św. Michała Archanioła, Prudnik. Fot. Jerzy Buława


nawet manierycznych pozach, co widoczne jest zwłaszcza w późnych dziełach artysty oraz pracach jego ucznia Luxa, dotąd była wiązana przez badaczy ze środowiskiem wie-deńskim i uznawana za jeden z przejawów nurtu określanego mianem nordismo36. Odkry-cie świdnickiego okresu nauki i twórczości Beyera w zupełnie innym świetle stawia także i kwestię źródeł jego specyficznej maniery malarskiej. Nie ulega bowiem wątpliwości, iż była ona inspirowana twórczością nie Paula Trogera czy Franza Antona Maulbertscha, lecz legnickiego mistrza cechowego, Jeremiasa Josepha Knechtla (1679–1750), którego liczne dzieła były obecne w świdnickich kościołach, zwłaszcza w dawnym kościele para-fialnym, a obecnie katedralnym pw. św. Stanisława i św. Wacława37. To w powszechnie wówczas podziwianych i naśladowanych na Śląsku dziełach legnickiego mistrza Beyer znalazł charakterystyczną „metaliczną” fakturę, złamane róże i fiolety i manieryczne pozy, które stały się fundamentem jego własnej stylistyki oraz jego opawskich uczniów. I w ten sposób twórczość dolnośląskiego artysty stała się źródłowym komponentem jednego z nurtów opawskiego środowiska malarskiego doby późnego baroku.

Rozpostarta między Świdnicą, Oleśnicą, a Opawą, Cieszynem i Bílovcem malarska twórczość Beyera jest znakomitym przykładem żywych kulturowych związków Opaw-szczyzny z Dolnym Śląskiem. Jednocześnie jest dowodem ekspansywnej siły opaw-skiego środowiska artystycznego, które – mimo powstania po 1741 roku politycznych barier – było jednym z istotnych elementów kształtujących sztukę późnego baroku na całym Śląsku. Oczywiście, Beyer nie był jedynym opawskim artystą pracującym dla zle-ceniodawców z tzw. pruskiego Śląska i to nie tylko z przygranicznych terenów wokół Głubczyc, Głogówka i Raciborza, które stały się naturalnym obszarem ekspansji opaw-skich malarzy, jak Joseph Matthias Lassler, Ignaz Raab, Joseph Lux, Ignaz Günther, czy Anton Scharm38. Znane są przykłady obecności prac malarzy z Opawy znacznie dalej od południowo-wschodnich granic Śląska, jak choćby powstała w 1737 roku Droga Krzy-żowa w kościele katedralnym pw. Krzyża Świętego w Opolu, autorstwa podpisującego się Natus Opaviensis nadwornego malarza ze Slezskich Rudoltic, Johannesa Josepha Kontnowitza39, obrazy ołtarzowe Lasslera w dawnych kościołach klasztornych Domini-kanów w Opolu i Raciborzu oraz kościele cmentarnym w Jemielnicy czy wykonana po 1761 roku Droga Krzyżowa autorstwa nieznanego opawskiego malarza (Ignaz Günther?) w kościele parafialnym pw. św. Bartłomieja w Jędrzychowie koło Lubina. Znane są także przypadki obecności dolnośląskich malarzy w Opawie, czego najlepszym przykładem jest urodzony w Czeskim Krumlowie Ignaz Depée, który po odbyciu w latach 1715–1718 czte-roletniej edukacji w Brnie w pracowni Franza Gregora Ignaza Ecksteina, osiedleniu się

36 SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ, J.: Barokní malířství a sochařství v západní části, s. 32; GORZELIK, Jerzy: Franz Anton Sebastini – zbiorowy bohater sztuki górnośląskiej. In: KOZIEŁ, Andrzej – LEJMAN, Beata (eds.): Willmann i inni : Malarstwo, rysunek i grafika na Śląsku i w krajach ościennych w XVII i XVIII wieku. Wrocław 2002, s. 265.37 Na temat twórczości Jeremiasa Josepha Knechtla zob. KOZIEŁ, Andrzej – KŁODA, Emilia (eds.): Jeremias Joseph Knechtel (1679–1750). Legnicki malarz doby baroku. Legnica 2012.38 SCHENKOVá, M.: K vzájemných vztahům, s. 255–261; GORZELIK, J.: Franz Anton Sebastini, s. 262–269; KOZIEŁ, Andrzej: „Śląski Tiepolo” : Szlak Malarstwa Barokowego im. Franza Antona Sebastiniego na Śląsku, katalog wystawy. Głogówek 2012, s. 7–21.39 ŁOZIńSKI, J. – WOLFF-ŁOZIńSKA, B. (eds.): Katalog zabytków sztuki, 7, zeszyt 11: CHRZANOWSKI, Tadeusz – KORNECKI, Marian – GUMIńSKI, Samuel – OLSZEWSKI, Andrzej M.: Miasto Opole i powiat opolski. Warszawa 1969, s. 9, il. 206, 207; CHRZANOWSKI, T. – KORNECKI, M.: Sztuka Śląska Opolskiego, s. 322.


we Wrocławiu, ożenku w dniu 12. 2. 1730 roku z Josephą Heleną, córką Daniela Antona Petzelta, szlifierza kamieni szlachetnych we Wrocławiu przy klasztorze Dominikanów40 i rozpoczęciu samodzielnej działalności artystycznej w stolicy Śląska, wyjechał do Opawy, by tam w latach 1733–1736 wykonać razem z pomocnikiem za w sumie 1300 guldenów dekorację freskową w kościele klasztornym Dominikanów pw. św. Wacława41.

Jednakże żaden z wymienionych powyżej malarzy czynnych w Opawie nie inspirował się dorobkiem dolnośląskiego środowiska artystycznego w aż takim stopniu, jak Beyer i żaden z nich nie pozostawił aż tak dużej części swojej malarskiej twórczości na terenie obecnie polskiego Górnego i Dolnego Śląska. A dokonane w trakcie ostatnich badań symboliczne scalenie opawskiego i świdnickiego Beyera można potraktować jako swego rodzaju drogowskaz dla dalszych współczesnych badań czeskich i polskich historyków sztuki nad opawskim środowiskiem artystycznym doby baroku i jego relacjami z Dolnym Śląskiem.

Zusammenfassung

In Schweidnitz, Troppau und ganz Schlesien : Anton Ernst Beyer (1704–1773) und seine Malertätigkeit Andrzej Kozieł

In der bisherigen Sachliteratur wird der Maler Anton Ernst Beyer (1704–1773) als zwei Personen beurteilt: laut der tschechischen Forschung, die sich mit der Troppauer Kunst befasst und dem Teil von polnischen Forschern, die sich mit der Kunst von Oberschlesien beschäftigen (z.B. B. Indra, M. Schenková, J. Gorzelik) zählt dieser Troppauer Zunftmaler zu den berühmtesten Malern der Al-tarbilder des Barock, dagegen manche deutsche Kunsthistoriker und ihre polnischen Kollegen, die ihr Augenmerk auf die niederschlesische Kunst richteten (R. Sachs, T. Sokoł) betrachten ihn als einen wenig bekannten Maler, der in Schweidnitz tätig war. Erst dank den Forschungen, die seit 2012 im Rahmen des Projektes „Barockmalerei in Schlesien“ stattfanden, gelangte es eindeutig zu beweisen, dass es „nur einen Beyer“ gab, darüber hinaus wurden mehrere bislang unbekannte Werke von Beyer im polnischen Schlesien entdeckt (z. B. in Dobromierz, Kędzierzyn-Koźle, Oleśnica, Prudnik, Śmicz). Es zeigte sich, dass der in Troppau geborene Künstler während seiner Gesellenwanderjahre auch nach Schweidnitz kam, wo er im Jahre 1726 eine Witwe nach dem Stadtmaler heiratete und selbst-ständiges Schaffen in Angriff nahm. Aber schon vor dem Jahre 1730 kehrte er in seine Geburtsstadt Troppau zurück, wo er weiterhin die Bilder im Auftrag der Stifter aus Ober- und Niederschlesien mal-te, auch nachdem der größere Teil dieses Landes von den Preußen besetzt worden war. Das Werk von Beyer stellt nicht nur ein kennzeichnendes Beispiel der kulturellen Bindungen der Troppauer Region mit Oberschlesien dar, da beide Gebiete zu einer einzigen Kunstlandschaft zählten, sondern darüber hinaus einen Beleg der Stärke des Troppauer Kunstzentrums, welches – ungeachtet der politischen Grenzen– zu den grundlegenden Elementen gehörte, die die Kunst im Spätbarock im ganzen Schle-sien geprägt haben.

40 Archiwum Archidiecezjalne we Wrocławiu, Księgi metrykalne, sygn. 449b2.41 INDRA, Bohumír: Opavští malíři od poloviny 16. do první pol. 18. století. Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické 29, 1980, s. 78; SCHENKOVá, M. – OLŠOVSKÝ J.: Barokní malířství a sochařství v západní části, s. 33–34, kat. M.4. Wcześniej Ignaz Depée wykonał dekoracje freskowe w refektarzu klasztoru Paulinów w Mochowie koło Głogówka. Zob. GORZELIK, Jerzy: Rezydencja – klasztor – miasto : Sztuka Gornego Śląska wobec trydenckiej konfesjonalizacji. Gliwice 2014, s. 182–184 (jako Johann Depée).


Sojčák, Michal: Gaining Czechoslovak Citizenship after 1918 : The Case of Civilian Army Employees

The study deals with some issues pertaining to the Czechoslovak citizenship of army employ-ees after the country‘s founding in 1918. Due to Czechoslovakia achieving independence, some persons gained foreign status overnight, despite living and working in the Czech lands for decades. Some of them included former employees of the Austrian-Hungarian armed forces, whose lack of Czechoslovak citizenship prevented them from serving in the newly-formed Czechoslovak army and could not claim for various financial benefits for which they would otherwise be eligible owing to their previous service. Therefore, some of the military employees sought to gain Czechoslovak citizenship. Their applications were decided by low-er-tier political authorities. A number of these applicants were ultimately unsuccessful. This was chiefly caused by the fact that Czechoslovakian authorities would have to compensate them, which would put a strain on the country‘s budget.

Key words Citizenship * Lex Patriae * Foreigners * Military Employees * First Czechoslo-vak Republic

Contact Ostravská univerzita v Ostravě; [email protected]

Dne 28. října 1918 vznikl na troskách bývalého Rakouska-Uherska samostatný česko-slovenský stát. K tomuto dni se také datují počátky československého státního občanství.1 V podobné situaci se po první světové válce ocitly rovněž ostatní státy bývalého habsbur-ského mocnářství: Rakousko, Maďarsko, Polsko a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.2 Všechny nově vzniklé státy hledaly odpověď na dvě klíčové otázky: jakým způsobem bude vymezeno jejich státní území, a především, na základě kterých kritérií jim připadne oby-vatelstvo bývalé habsburské monarchie. K vyřešení těchto otázek měla výrazným způso-bem přispět pařížská mírová konference probíhající od počátku roku 1919. Jednání byla

* Studie byla napsána v rámci řešení projektu SGS na FF Ostravské univerzity, registrační číslo SGS7/FF/2014-2015.1 Státní občanství je obecně definováno jako relativně trvalý právní vztah, který vyjadřuje užší faktický poměr mezi fyzickou osobou a státem. Srov. DAVID, Vladislav: Mezinárodní právo veřejné. Praha 2006, s. 244. Ze starší literatury k pojmu státní občanství a jeho historického vývoje Handbuch der österreichischen polithischen Ver-waltung für die im Reichsrathe vertretenen Königreiche und Länder, 1. Wien 1890, s. 590–594; Österreichisches Staatswörterbuch, 4. Wien 1909, s. 312–314; PRAŽáK, Jiří: Rakouské právo ústavní, 3: Ústava říšská. Praha 1902, s. 9–40; Slovník veřejného práva Československého, II. Brno 1932, s. 976–990.2 Pro účely této studie budeme pro pojmenování Království Srbů, Chorvatů a Slovinců používat v dobové litera-tuře častěji užívaný neoficiální název státu – Jugoslávie.

Získávání československého občanství po roce 1918Případ vojenských gážistů*

MIChAL SoJČÁK

ČLÁNKY A STUDIE


složitá a velice dlouhá, ovšem až do podepsání mírových smluv nebylo možné ani v jed-nom z nových evropských států dospět k definitivnímu řešení státní příslušnosti.3

V Československu byl vydán zákon o státním občanství teprve rok a půl po říjnovém převratu. Do té doby se zásady o nabývání a pozbývání státního občanství řídily zcela podle starých rakouských a uherských předpisů,4 což potvrdil i zákon z 28. října 1918 č. 11 Sb.5 Teprve 9. dubna 1920 vyšel nový ústavní zákon č. 236/1920 Sb., který doplňoval a měnil dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domov-ského v republice Československé. Tato norma převzala ustanovení tří nejdůležitějších smluv uzavřených po první světové válce, a to mírové smlouvy uzavřené s Německem ve Versailles dne 28. června 1919, mírové smlouvy s Rakouskem uzavřené v Saint-Germain dne 10. září 1919 a smlouvy uzavřené v Saint-Germain dne 10. září 1919 mezi pěti velmo-cemi a Československem. Z hlediska budoucího vývoje čs. občanství obsahovala nejdůle-žitější ustanovení smlouva s Rakouskem, smlouva s Německem byla poněkud stručnější a smlouva s Československem na ustanovení předchozích smluv v článku číslo 3 jen od-kazuje. Všechny tři smlouvy se však vzájemně doplňovaly a tvořily jediný celek.6 Zákon č. 236/1920 Sb. upravoval také vztahy s bývalými Uhrami, byť v době jeho projednávání v parlamentu smlouva s Maďarskem nebyla ještě podepsána.7 Podle vládního návrhu se tato smlouva, co se obsahu týče, měla „krýt“ s mírovou smlouvou rakouskou, a tudíž schválení ústavního zákona již nic nebránilo.8 Všechny výše uvedené smlouvy měly za cíl upravit poměr mezi Německem a státy bývalého Rakouska-Uherska, jakož i státoobčan-ské poměry mezi těmito státy navzájem.9

Poválečné mírové smlouvy obsahovaly nejen zásady pro úpravu státního občanství v jednotlivých smluvních státech, ale i závazek těchto států, že ustanovení smluv budou pojata jako ústavní zákony.10 Na druhou stranu však obsahovaly ve vztahu k Českoslo-vensku, ale i k Jugoslávii a Itálii celou řadu výjimek, proto Československo nepřevzalo znění těchto smluv doslovně, ale sloužily jen jako určité směrnice pro budoucí úpravu státního občanství. Na základě těchto výjimek nemusely jmenované státy přijmout za svého státního příslušníka každého občana žijícího toho času na jeho území, ale mohly si jej dle podrobných zvláštních ustanovení vybírati, zatímco například Německo či Ra-kousko tuto možnost neměly. Tehdejší právník a dlouholetý zaměstnanec ministerstva vnitra (dále MV) Vladimír Verner upozorňoval, že tato skutečnost později způsobila v čs. právním řádu jisté nedůslednosti a neúplnosti.11 Československo a Jugoslávie měly mož-nost prozkoumat všechna státní občanství, resp. domovská práva, nabytá na jejich území

3 ŠUCHOVá, Xénia: Česko-slovenské štátne občianstvo a „Lex Dérer“ z roku 1926. In: NIŽŇANSKÝ, Eduard – PETRUF, Pavol (eds.): V premenách stáročí. Zvolen 2001, s. 159.4 ŽLáBEK, Josef – VERNER, Vladimír: Státní občanství a domovské právo v Republice Československé. Praha 1923, s. 1.5 PEŠKA, Zdeněk: Československá ústava a zákony s ní souvislé, I. Praha 1935, s. 137.6 Tamtéž, s. 807–808.7 Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a přidruženými a Maďarskem byla podepsána až 4. 7. 1920.8 PEŠKA, Z.: Československá ústava, s. 809.9 Tamtéž, s. 808. Upravovaly to zejména čl. 70 smlouvy s Rakouskem a čl. 84 smlouvy s Německem.10 ČERNÝ, Jan – VALáŠEK, Miloš: České státní občanství : Ucelený výklad právních předpisů upravujících státní občanství České republiky v návaznosti na státní občanství ČSR, ČSSR a ČSFR. Praha 1996, s. 42.11 VERNER, Vladimír: Státní občanství a domovské právo republiky Československé. Praha 1947, s. 14.

161ČLÁNKY A STUDIE MIChAL SoJČÁK zíSKÁvÁNí ČESKOSLOvENSKéHO OBČANSTví PO ROCE 1918

po 1. lednu 1910 a určit, zdali jejich nositelům bude definitivně přiznáno státní občanství (blíže k této zásadě na jiném místě textu).

Ústavní zákon č. 236/1920 Sb. rozhodně nebyl normou, která by jasným a přehledným způsobem pokrývala všechny oblasti státoobčanské problematiky, naopak, některé jeho pasáže vnesly do státoobčanské agendy značný chaos. Svědčí o tom i zpráva ministerstva národní obrany (dále MNO) ze září 1920 adresovaná MV, v níž požaduje urychlené vydání prováděcích předpisů k ústavnímu státoobčanskému zákonu, neboť jeho provádění na-ráží na značné potíže.12 Známý prvorepublikový právník Antonín Břeský varoval, že i přes schválení zákona č. 236/1920 Sb. zůstala největší část sporných otázek nerozřešena, ba dokonce ku dosavadním pochybnostem přibyly nové.13 Zákon o státním občanství byl svým způsobem pouze reakcí na překotný vývoj po první světové válce, řešil jen aktuální stá-toobčanské otázky. Již zpráva ústavního výboru Národního shromáždění č. 2284 z roku 1920 informuje o nutnosti provést novou jednotnou úpravu otázek státního občanství a domovského práva pro celé Československo mimo jiné proto, že v otázce státního ob-čanství platilo v českých zemích, na Slovensku a Podkarpatské Rusi jiné zákonodárství.14 Ovšem v této chvíli vláda nepokládala za správné činit v této problematice další kroky, ne-boť mírové smlouvy a zákon č. 236/1920 Sb. samy o sobě způsobí aspoň na přechodnou dobu tolik změn v poměrech státního občanství a práva domovského a tolik agendy přísluš-ných úřadů. Za současné nejisté mezinárodní situace by podle ní bylo vhodné počkat do doby, než státoobčanské poměry upraví vnitrostátními normami také okolní státy.15

Ministerští úředníci nejrůznějších vlád se několikrát pokoušeli připravit nový zákon o státním občanství, ale legislativní proces nebyl nikdy dotažen do konce. Z korespon-dence jednotlivých ministerstev vyplývá, že jeden z hlavních důvodů tohoto neutěšeného stavu spočíval zejména ve skutečnosti, že politická reprezentace měla na podobu nového státoobčanského zákona odlišné názory.16 Většina ministerstev se snažila prosadit své požadavky, a proto docházelo ke kompromisu jen velmi těžce.17 Když se konečně v le-tech 1937–1938 rýsovala určitá dohoda a státní občanství mělo být upraveno jednotně a moderně pro celé území republiky, přerušila tyto snahy mnichovská krize a následná okupace.18

Státoobčanský zákon ze dne 9. dubna 1920 číslo 236 Sb., jímž se doplňovala a měnila dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského, se tak stal základním a v podstatě jediným uceleným státoobčanským zákonem v období

12 Národní archiv Praha (dále NA), fond Ministerstvo vnitra – stará registratura (dále MV-SR), sign. 114/1–6, kart. 231.13 BŘESKÝ, Antonín: Právo domovské a státní občanství v republice Československé. Praha 1923, s. 7.14 Státoobčanská legislativa v českých zemích navazovala na předlitavské zákonodárství, na Slovensku a Pod-karpatské Rusi na zalitavské zákonodárství. V této studii bude předmětem zájmu situace v českých zemích, ne-boť státoobčanské poměry na Slovensku a Podkarpatské Rusi byly oproti poměrům v českých zemích mnohem složitější.15 PEŠKA, Z.: Československá ústava, s. 808–809.16 Kromě ministerstva vnitra, pod které agenda státního občanství spadala, se ke státoobčanské problematice nejčastěji vyjadřovalo ministerstvo národní obrany (dále MNO; státní občanství vojenských osob, penzistů, legi-slativa) a zahraničních věcí; dále ministerstvo sociální péče (penzisté a invalidé), školství a národní osvěty (uči-telé a profesoři vysokých škol), zdravotnictví a tělesné výchovy (lékaři), železnic (státní občanství zaměstnanců drah), financí (státní zaměstnanci a finanční zaopatření) a unifikací (legislativa).17 Bližší informace in: NA, fond Předsednictvo ministerské rady, kart. 209, 3403, 3404–3405.18 VERNER, V.: Státní občanství, s. 18.


první republiky, jenž platil až do roku 1948.19 Tento zákon nakonec do značné míry jen navázal na starší předlitavské zákonodárství20 a zahrnoval sobě ustanovení pováleč-ných mírových smluv. Především stanovil, kdo se stal čs. státním občanem, a určil, jak se čs. státního občanství nabývá a pozbývá.21 Zákon potvrzoval, že čs. státní občanství vzniklo společně s vytvořením samostatné republiky dne 28. října 1918.22 Tuto situaci již dříve kodifikovala ústavní listina Československé republiky,23 v níž se v § 4 zdůrazňovalo, že čs. státní občanství je jediné a jednolité, byť existovaly různé předpisy na území dříve předlitavském a zalitavském.

Československé státní občanství bylo bezprostředně spjato s institutem domovského práva.24 Státními občany republiky se dne 28. října 1918 staly automaticky všechny osoby, které měly v tento den domovské právo v libovolné obci, jež se stala po zániku Ra-kouska-Uherska součástí Československa. Tyto osoby musely domovskou příslušnost na území pozdějšího Československa získat nejpozději 1. ledna 1910. Paragraf 1 ústavního zákona č. 236/1920 Sb. však stanovil, že u některých osob vzniklo čs. státní občanství až ke dni platnosti mírových smluv, u smlouvy s Německem ke dni připojení Hlučínska k Československu, tedy k 10. lednu 1920, a v případě smlouvy s Rakouskem k 16. čer-venci 1920.25 V této souvislosti upozorňují právníci Žlábek a Verner na určitý paradox, neboť osoby, jež se staly čs. státními občany k 16. červenci 1920, pozbývají státní občan-ství rakouské nebo uherské teprve k tomuto datu, poněvadž účinky vyplývající ze státní samostatnosti se spojují až se dnem platnosti mírových smluv. Přestože v den platnosti mírových smluv již Rakousko-Uhersko neexistovalo, bylo stanoveno, že do tohoto dne existovalo státní občanství těchto bývalých států. Tehdejší právnická literatura tento stav považovala za nesrovnalost, jejíž důsledky se budou překonávat jen velice těžce. Zají-mavá byla i skutečnost, že československý právní řád spojoval nárok na čs. státní občan-ství s držením domovského práva na území Československa. Nestačilo tudíž jen místo pravidelného pobytu, jak je tomu u současné úpravy státního občanství v České repub-lice. Přesto se československými občany nakonec staly i osoby, které domovské právo na území Československa vůbec neměly. Patřili mezi ně ti, kteří nabyli před 28. říjnem 1918

19 V tomto roce byl přijat nový státoobčanský zákon, který upravoval otázky státní příslušnosti na zcela nových základech. Např. institut domovského práva byl zrušen a nahradilo jej bydliště. ČERNÝ, J. – VALáŠEK, M.: České státní občanství, s. 72nn.20 Především na § 28–32 všeobecného občanského zákoníku z roku 1811, jenž byl později doplněn nejrůzněj-šími dekrety dvorské kanceláře.21 ČERNÝ, J. – VALáŠEK, M.: České státní občanství, s. 41–42.22 VERNER, V.: Státní občanství, s. 13.23 Ústavní listina republiky Československé, jež byla uvedena v platnost zákonem ze 29. 2. 1920, č. 120 Sb.24 Domovským právem (domovskou příslušností) rozumíme osobní právní poměr určité osoby k určité obci. Domovský příslušník měl v obci nárok na nerušený pobyt a chudinské zaopatření v případě, že by se dostal do tíživé sociální situace. Domovského práva v obci mohli nabýt jen státní občané, a to tehdy, jestliže se v této obci po dosažení plnoletosti deset let nepřetržitě a dobrovolně zdržovali, přičemž po tuto dobu nepřipadli na obtíž veřejnému chudinskému zaopatření. Ženy vždy po provdání nabývaly domovskou příslušnost manžela. Pokud manžel zemřel nebo bylo manželství soudně rozvedeno nebo rozloučeno, podržela si vdova, resp. rozvedená (rozloučená) žena domovské právo v té obci, ve které jej měla v době úmrtí manžela či rozvodu (rozluky), s do-datkem, že mohla nově nabýt domovskou příslušnost v jiné obci. Děti nabývaly domovské právo svého otce, ne-manželské děti matky. Slovník veřejného práva Československého, I. Brno 1932, s. 434–449.25 KINDL, Vladimír: Československé státní občanství 1918–1938 (28. 10. 1918–30. 9. 1938). In: Českosloven-ské právo a právní věda v meziválečném období (1918–1938) a jejich místo ve střední Evropě, 1. Praha 2010, s. 412.


domovské právo v některé obci bývalého Rakousko-Uherského mocnářství nacházející se mimo území ČSR a stali se skutečnými úředníky26 nebo zřízenci státu, státních ústavů nebo podniků. Tím se však podle Žlábka a Vernera opouští mírovými smlouvami daný přirozený základ pro určení státní příslušnosti – domovské právo, a vznikají tím další nesrovnalosti.27

Československými státními občany se staly od 16. července 1920 rovněž osoby, které nabyly domovské právo na území ČSR až po 1. lednu 1910. Nestalo se tak již automaticky, ale pouze v tom případě, pokud jim bylo čs. státní občanství přiznáno československým státem.28 Dále to byly osoby, které na plebiscitním území Těšínska, Oravy a Spiše požá-daly o souhlas s nabytím čs. státního občanství a tento souhlas jim byl vysloven.29

V zákoně č. 236/1920 Sb. byl podstatný § 19, podle něhož se vláda zmocňuje, aby ku provedení tohoto zákona dohodla se o podrobnostech s vládami států, jichž se týče. S okol-ními státy byly proto následně uzavřeny mezinárodní smlouvy,30 které měly některé otázky státního občanství ve smluvních státech dále upřesnit.

V této teoretické části je nezbytné ještě pojednat o možnostech nabytí čs. státní přísluš-nosti. Ty určily § 4–12 zákona č. 236/1920 Sb. Podle nich rozlišujeme tyto základní způ-soby nabytí čs. státního občanství: 1) narozením, 2) sňatkem, 3) legitimací dítěte, 4) opcí, 5) přiznáním podle mírových smluv po první světové válce, 6) udělením.31

Nabývání čs. státního občanství narozením, sňatkem, legitimací dítěte a udělením vy-cházelo ze starších rakouských a uherských norem, zejména z rakouského všeobecného občanského zákoníku z roku 1811. Pro děti narozené na území Československa bylo klíčové domovské právo rodičů, neboť právě ono určovalo jejich státní příslušnost. Děti československých příslušníků i cizinců tudíž automaticky nabývaly československou nebo cizí státní příslušnost otce, případně matky.

Cizinka sňatkem s čs. státním příslušníkem automaticky získala čs. státní příslušnost bez ohledu na to, zda provdáním své dosavadní státní občanství ztratila. Československá státní příslušnost jí zůstala i v případě rozvodu, rozluky či manželovy smrti. Jen neplat-nost manželství vyslovená čs. soudem ji zbavovala čs. občanství, a dotyčná získala opě-tovně svou bývalou státní příslušnost. Legitimovat nezletilého potomka cizinky naroze-ného mimo manželství bylo možné s podmínkou, že rodiče dodatečně uzavřeli sňatek.

Pro většinu z takřka 200 000 osob postrádajících po 28. říjnu 1918 domovské právo na území českých zemí, které se chtěly stát čs. státními občany,32 představovala jedinou mož-nost získání čs. státní příslušnosti tzv. naturalizace neboli udělení čs. státního občanství.

26 Za skutečného státního úředníka bylo možné považovat jen definitivního pragmatikálního zaměstnance, ni-koli tedy zaměstnance v poměru prozatímním, smluvním apod. VERNER, V.: Státní občanství, s. 30–31.27 ŽLáBEK, J. – VERNER, V.: Státní občanství, s. 2.28 ČERNÝ, J. – VALáŠEK, M.: České státní občanství, s. 43.29 Článek III rozhodnutí konference velvyslanců a čl. 1 Smlouvy Československo – polské. Další skupiny, které se staly čs. občany in: ČERNÝ, J. – VALáŠEK, M.: České státní občanství, s. 43–46.30 Mezinárodní smlouvy: tzv. brněnská smlouva ze dne 7. 6. 1920 (č. 107/1921 Sb.) o úpravě státního občanství a ochraně menšin mezi republikou Československou a republikou Rakouskou; Smlouva mezi republikou Česko-slovenskou a říší Německou podepsaná dne 9. 6. 1920 (č. 308/1922 Sb.); Rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži o Těšínsku, Oravě a Spiši, ze Spa z 28. 6. 1920 (vládní vyhláška č. 20/1924 Sb.); Smlouva mezi Česko-slovenskem a Polskem o otázkách právních a finančních (podepsaná ve Varšavě 23. 4. 1925 č. 56/1926 Sb.).31 Bližší informace ČERNÝ, J. – VALáŠEK, M.: České státní občanství, s. 46–55.32 Ne všichni cizinci pobývající na čs. území toužili z nejrůznějších důvodů získat čs. občanství.


Tito cizinci si mohli podat žádost u politického úřadu první instance,33 v jehož obvodě se nacházela jejich nynější domovská obec.34 Československý stát si vyhradil, že nepřijme za čs. státního příslušníka každého cizince žádajícího o čs. občanství. Proto stanovil určitá kritéria, která musel cizinec splnit. Cizí státní příslušníky šetřil zejména po stránce ná-rodnostní, politické, mravní a hospodářské spolehlivosti. O udělování státního občanství rozhodovaly politické úřady druhé instance.35 V případě neúspěšného vyřízení existovala možnost podat odvolání do Prahy k MV. Nezletilé manželské děti v nabytí občanství násle-dovaly otce, mimomanželské matku, nerozvedená nebo nerozloučená manželka manžela.36

Na rozdíl od předchozích kategorií nabývání čs. státního občanství opcí a přiznáním vycházelo již zcela z mírových smluv uzavřených po první světové válce. Poválečné mírové smlouvy poskytly některým osobám právo zvolit si státní občanství na základě vlastního rozhodnutí. Tímto aktem rozumíme vykonání práva opčního. Tyto skupiny osob opět vy-mezoval ústavní zákon ze dne 9. dubna 1920 č. 236 Sb. o nabývání a pozbývání čs. stát-ního občanství a články 3–5 vládního nařízení ze dne 30. října 1920 č. 601 Sb., jimiž se výše uváděný ústavní zákon prováděl. Pro čs. státní občanství mohlo optovat v různě sta-novených lhůtách celkem šest skupin osob, které zahrnovaly sedm států (Polsko, Itálie, Rakousko, Rumunsko, Jugoslávie, Maďarsko, Německo).37 O opci podané u politického úřadu první instance a splňující všechny zákonem dané náležitosti rozhodovalo MV tím způsobem, že o ní vydalo příslušné osvědčení.38

Jak již bylo uvedeno, zdaleka ne všichni obyvatelé, kteří měli 28. října 1918 domovské právo na území Československa, byli po převratu automaticky považováni za čs. státní pří-slušníky. Osoby, jež nabyly domovské právo v libovolné obci na budoucím území republiky teprve po 1. lednu 1910 a příslušely předtím do některé obce ležící na území bývalého Ra-kouska-Uherska mimo území Československa, si mohly podle § 9 zákona č. 236/1920 Sb. požádat o přiznání čs. občanství, a to ve lhůtě do 31. prosince 1921.39 Na tyto žadatele se až do definitivního rozhodnutí o jejich žádostech nahlíželo jako na čs. státní příslušníky.40 Pokud jim byla žádost zamítnuta, nebo ji z nějakých důvodů vůbec nepodali,41 stávali se

33 Okresní hejtmanství, od roku 1922 Okresní správa politická, od roku 1928 Okresní úřad.34 Žádost obsahovala tyto nezbytné formality: jméno, příjmení, zaměstnání (resp. povolání) a žadatelovo bydli-ště, případně jméno manželky a dětí mladších 18 let.35 Zemské správy politické (dále ZSP), od roku 1928 zemské úřady (dále ZÚ).36 Více k praxi udělování státního občanství viz SOJČáK, Michal: Nabývání československého státního občan-ství v letech 1918–1935 : Na příkladu politického okresu Moravská Ostrava. In: Ostrava : Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 24. Ostrava 2009, s. 162–164.37 Lhůty byly půlroční, roční, dvouleté, jen výjimečně byly prodlužovány. Více k problematice viz KINDL, V.: Československé právo, s. 415.38 Osoby starší 18 let vykonávaly opci samostatně. V případě platného manželství zahrnovala manželova opce i opci manželčinu a opci dětí mladších 18 let. Opci nebylo možno odvolat. Bližší informace o opci podává WEYR, František: Československé právo ústavní. Praha 1937, s. 309.39 Vyplývalo to z nutnosti Československa respektovat tyto právní předpisy upravující přiznávání státního ob-čanství: čl. 76 a 77 smlouvy ze Saint-Germain s Rakouskem; článek III. rozhodnutí konference velvyslanců ze 28. 7. 1920 o Těšínsku, Oravě a Spiši a článek 1 smlouvy mezi Československem a Polskem o otázkách právních a finančních.40 Jinak byla procedura vyřizování žádostí o přiznání čs. občanství totožná s šetřeními prováděnými v rámci udělování čs. státní příslušnosti (tzv. naturalizace).41 Většinou ji nepodaly z toho důvodu, že si myslely, že se staly po převratu automaticky čs. příslušníky. Dokonce při sčítání lidu v roce 1921 byla velká část z nich také vykazována za čs. státní občany. Viz SOJČáK, M.: Nabý-vání, s. 158.


od 16. července 1920 příslušníky státu, v jehož obci měli domovské právo před 1. lednem 1910.42 Podle sčítání lidu v roce 1921 žilo v českých zemích přibližně 200 000 obyvatel bez čs. státní příslušnosti. Toto číslo je zcela nepochybně podhodnocené, neboť mezi čs. státní příslušníky byly zahrnuty právě i osoby, které si podaly žádost o přiznání čs. občanství.

Československé státní občanství se tak „zrodilo“ ve složitých poválečných poměrech. Vycházelo ze staršího zákonodárství, avšak zásadně je ovlivnily poválečné mírové smlouvy, jejichž ustanovení o státním občanství přejal československý stát ve formě ústavního zá-kona č. 236/1920 Sb. Tento zákon byl dále doplňován mezinárodními smlouvami s okol-ními státy. A právě naplňování těchto smluv a zákonů v praxi, rozhodování politických úřadů a nekonečné stohy korespondence mezi ministerskými úředníky, ale i ministerstvy a nejrůznějšími oblastmi státní správy teprve potvrdily názory řady dobových právníků43 a úředníků politických správ, podle nichž byla státoobčanská agenda nejsložitější oblastí státní správy. Zcela vypovídající je v této věci zpráva Okresního hejtmanství ve Fryštátě z prosince 1921. Hejtmanství hodnotí velice skepticky dosavadní provádění předpisů a zákonů týkající se státního občanství a domovského práva v Československu. Doslova uvádí, že otvírají smutnou perspektivu do budoucna pro toto dotčené odvětví státní správy. Zejména předpisy o nabývání státního občanství budou působit značné problémy, neboť evidence těchto skutečností obcemi je nedostatečná a těžko lze naříditi něco dokonalej-šího. Především v pohraničních okresech a v průmyslových krajích44 bude tato agenda státní správy těžkým břemenem vyčerpávajícím síly politických úřadů nekonečnými spory… Hejtmanství zakončuje zprávu skepticky: Již dnes se dějí podvodné manipulace o otázce státního občanství, a tím spíše tomu bude v budoucnu, až skutečnosti, na nichž závisí roz-hodnutí o státním občanství, stanou se budoucím generacím neznámy, anebo již těžce zjis-titelny a předpisy nyní platné méně srozumitelny resp. méně známy.45 Po těchto slovech nepřekvapí informace, že v mnoha sporných oblastech čs. státního občanství musel po celou dobu trvání meziválečné republiky nesčetněkrát rozhodovat Nejvyšší správní soud.

Brzy po schválení zákona č. 236/1920 Sb. se začaly na úřadech první instance hro-madit stovky žádostí o přiznání a udělení čs. státního občanství. Zejména se týkaly osob s domovským právem v Polsku, Německu a Rakousku. Jiní využili práva opce. Naprostá většina cizinců si žádala o čs. občanství z důvodů ryze existenčních. Mnozí z nich totiž na území Československa žili a pracovali dlouhé desítky let, či se zde dokonce narodili. Ne-starali se však o aktualizaci svého domovského práva, a proto byli po převratu považováni za cizí státní příslušníky. Absence čs. státní příslušnosti jim způsobila značné komplikace, neboť mohli být kdykoli propuštěni z práce, neměli nárok na různé sociální zabezpečení ze strany státu, nemohli volit či účastnit se politického života.46

42 Podat žádost o přiznání čs. občanství mohly i osoby, které na území Těšínska, Oravy a Spiše získaly domovské právo po 1. 1. 1914, nebo zde alespoň od ledna 1908 řádně bydlely. Tuto cestu obvykle volili i lidé, jež pro čs. státní občanství opomenuli optovat, poněvadž opční lhůta zde vypršela 28. 4. 1922, kdežto žádost o přiznání bylo možno podat až do 31. 5. 1923. ČERNÝ, J. – VALáŠEK, M.: České státní občanství, s. 53–54.43 Např. Antonín Břeský uvádí: Z vylíčených předpisů o právu domovském a státním občanství jest zřejmo, že jsou velmi spletité a že zavdávají podnět ku velikému množství pochybností. Bylo nám lze jen nejvážnějších sporných otázek se dotknouti. BŘESKÝ, A.: Právo domovské, s. 112.44 Kde se nacházely nejpočetnější skupiny cizích státních příslušníků. Srov. Československá statistika, Svazek 9, Řada VI., Sešit 1: Sčítání lidu. Praha 1924, s. 53–59.45 NA, fond MV-SR, sign. 114/12, kart. 234. 46 Více k právům a povinnostem cizinců na území Československa, viz Slovník veřejného práva Československého, I. Brno 1929, s. 160–175.


Pro studium prvorepublikové státoobčanské problematiky představuje klíčový zdroj in-formací Národní archiv v Praze. Několik stovek kartonů obsahuje různorodý materiál, od všeobecných spisů přes legislativu a směrnice, až po státoobčanské archy, což je oficiální korespondence, v níž je zaznamenána státoobčanská procedura daného cizince od po-dání žádosti do jejího konečného vyřízení úřady.47 Z těchto dokumentů lze vyčíst, jakým způsobem byly státoobčanské normy aplikovány v praxi. Klíčový je zejména fond Minis-terstvo vnitra – stará registratura.48 Ten obsahuje i další materiál se státním občanstvím úzce související: záležitosti týkající se pobytu a vypovídání cizinců, pasové politiky, opcí, vystěhovalectví, domovského práva či zajatců. Při procházení tohoto rozsáhlého souboru vysledujeme, že některé skupiny cizích státních příslušníků jsou v archiváliích reflektovány mnohem častěji. Patří mezi ně především státní zaměstnanci, učitelé, profesoři vysokých škol, duchovní, gážisté a další vojenské osoby, vdovy, určité národnostní skupiny (Němci v pohraničí a na Hlučínsku, Poláci na Těšínsku) a obecně jakékoli osoby, které pobíraly od státu finanční částky, ať už to byly důchody, penze, či jiné formy sociálního zaopatření. V tomto archivu je uložena i komunikace MV s ostatními ministerstvy či jinými státními úřady v otázce státního občanství.49

Pro účel této práce jsem se rozhodl vybrat jednu skupinu a na ní nastínit složité poměry panující ve státoobčanské agendě po roce 1918. Zvolil jsem tzv. vojenské gážisty.50 Byli to vojáci z povolání, kteří sloužili v bývalé rakousko-uherské armádě a po převratu byli přejímáni do československé armády. Ze státoobčanských spisů vyplývá, že mezi vojenské gážisty patřili především důstojníci, kteří od státu dostávali za své služby pevný, většinou měsíční či roční plat.51

Přejímání vojenských osob z povolání sloužících v bývalé rakousko-uherské armádě probíhalo od převratu, neboť k podání přihlášky do čs. armády byly tyto osoby vyzvány již v prosinci 1918. V československém vojsku však mohli sloužit pouze lidé, kteří se pro-kázali čs. státním občanstvím, a to bez ohledu na svou národnost. Ovšem v případě ne-znalosti českého či slovenského jazyka se museli zavázat, že absolvují jazykový kurz nebo zkoušku.52

Podle některých zpráv byl zájem o vstup do čs. vojska sice poměrně veliký, ale probíhal chaoticky. V lednu 1919 Magistrát hlavního města Prahy psal na MNO ve věci udílení

47 Některé z těchto žádostí (státoobčanských archů) jsou poměrně úplné, obsahují všechny materiály související s procedurou (žádost cizince, posudky čs. orgánů, konečné rozhodnutí apod.), v mnohých však tyto informace buď částečně, nebo z větší části chybí.48 Další důležité fondy uložené v NA reflektující státoobčanskou problematiku: Prezidium policejního ředitelství Praha, Zemský úřad Praha, Státní občanství a matriční věci, Zemský úřad Praha, Policejní a bezpečnostní zále-žitosti, Prezidium zemského úřadu v Praze, Předsednictvo ministerské rady.49 Pro studium problematiky státního občanství vojenských gážistů je podnětný rovněž Vojenský ústřední archiv v Praze (dále VÚA). Tento archiv ovšem mnoho nových informací v otázce státního občanství vojenských gážistů nepřináší, neboť mnohdy obsahuje tutéž korespondenci, která je uložena v NA ve fondu MV-SR.50 K pojmu gáže, gážisté Ottův slovník naučný, 9. Praha 1895, s. 820; Masarykův slovník naučný, II. Praha 1926, s. 950; Příruční slovník naučný, II. Praha 1963, s. 12.51 Podle zákona ze dne 19. 3. 1920 č. 195 Sb. o úpravě služebních požitků československého vojska se služné (gáže) aktivních důstojníků a vojenských úředníků v závislosti na hodnostní třídě pohybovalo od 2 808 Kč do 28 008 Kč ročně. Kromě toho měli nárok na různé další přídavky, mimořádné dávky apod.52 Více k problematice německých důstojníků v čs. armádě ŠRáMEK, Pavel: Důstojníci německé národnosti v československé meziválečné armádě. In: Češi a Němci v meziválečném Československu. Ostrava 2013, s. 254–260. Obecně k historii armády a vojenství na českém území KOLDINSKá, Marie – ŠEDIVÝ, Ivan: Válka a ar-máda v českých dějinách : Sociohistorické črty. Praha 2008.


domovského práva cizím vojenským gážistům, kteří domovsky příslušeli do Německa či Rakouska.53 Přestože mnozí z nich v Praze vůbec nebydleli, žádali o domovskou přísluš-nost v hlavním městě a některým bylo údajně vyhověno. Dle magistrátních úředníků tak činili jen z toho důvodu, aby získali čs. občanství a stali se členy vojska. Pražský magistrát varoval, že tímto způsobem bude mnoho úředních míst obsazeno německými gážisty a fi-nančně zatížen rozpočet MNO. Podle jiné zprávy MNO z roku 1921 docházelo již delší dobu v některých částech republiky k falzifikacím domovských listů za účelem získání čs. státní příslušnosti a tím pádem finančního zaopatření. Údajně se to týkalo nejen obcí na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, ale rovněž v německém pohraničí českých zemí.54 Na podobné nesrovnalosti upozorňoval také dobový tisk. Právo lidu v článku z roku 1921 uvádí, že úřady mnohdy samy dopomáhají cizincům k dosažení čs. státní příslušnosti, neboť když mnozí rakouští generálové shledali, že česká pense je vydatnější než rakouská, stali se honem Čechoslováky s pomocí čs. úřadů.55 Celkový počet čs. státních příslušníků německé národnosti v československé armádě však nebyl příliš vysoký, neboť například v roce 1922 tvořili němečtí důstojníci ve vojsku jen 11,9 % důstojnického sboru, což ne-odpovídalo národnostnímu složení v rámci republiky. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že v roce 1922 bylo vydáno další nařízení, podle něhož museli všichni důstojníci vykonat jazykovou zkoušku před zvláštní komisí, nebo alespoň prokázat znalost českého či slo-venského jazyka.56

Výše uvedené skutečnosti nahrávaly potřebě schválit nový zákon, jenž by otázku vo-jenských gážistů kodifikoval po právní stránce. Stal se jím zákon ze dne 19. března 1920 č. 194/1920 Sb., jímž se upravovalo přejímání vojenských gážistů bývalé rakousko-uherské, rakouské a uherské branné moci do branné moci Československé republiky a jímž se upravovaly zaopatřovací nároky bývalých vojenských gážistů, kteří se na česko-slovenském národě provinili. Na něj navazovalo prováděcí nařízení k tomuto zákonu ze dne 3. září 1920 č. 514 Sb.

Podle § 1 zákona č. 194/1920 Sb. MNO přísluší právo přejímati podle vlastních uvá-žení bývalé rakousko-uherské, rakouské a uherské vojenské gážisty do vojenských služeb Československé republiky jako československé vojenské gážisty.57 Z uvedeného paragrafu je patrné, že v procesu přejímání vojenských osob z povolání sehrálo podstatnou roli MNO, což je i logické, neboť do jeho kompetence tyto osoby spadaly.

Při aplikaci zákona však MNO bezprostředně spolupracovalo s MV, poněvadž klíčo-vou roli v zákoně sehrávala otázka státního občanství. Ti, kteří do vojska přejati nebyli, měli po odchodu z armády nárok na určité finanční zaopatření (tzv. odbytné nebo zaopa-třovací požitky) ze strany státu. Museli však prokázat vlastnictví čs. státního občanství. V § 2 zákona se totiž uvádí, že pokud MNO nepřejme dosud činné gážisty do českoslo-venské vojenské služby, získají tyto osoby finanční zaopatření, tzv. odbytné, pouze tehdy, jestliže získaly nejpozději dne 1. ledna 1910 domovské právo v některé obci na území Československa. Jestliže sloužily tyto bývalé vojenské osoby v branné moci méně než pět let, měly nárok na odbytné rovnající se jejich jednoročnímu služebnímu příjmu (gáži).

53 NA, fond MV-SR, sign. 114/1–6, kart. 231.54 Tamtéž, sign. 114/78, kart. 233.55 Tamtéž, sign. 114/113, kart. 234.56 ŠRáMEK, P.: Češi a Němci, s. 254.57 Srov. § 1 zákona č. 194/1920 Sb.


Pokud tomu bylo déle než pět, ale méně než deset let, bylo jim poskytnuto odbytné ve výši dvojnásobné roční gáže, kterou pobírali dne 28. října 1918. Na tu měli nárok i osoby slou-žící v armádě déle než deset let. Ty si však místo gáže mohly vybrat zaopatřovací požitky podle vojenských zaopatřovacích zákonů a nařízení, které platily 28. října 1918 v bývalém Rakousku-Uhersku. Zákon zdůrazňoval, že na zaopatřovací požitky měli nárok rovněž pozůstalí po těchto osobách, tedy vdovy a jejich děti.58

Bývalí vojenští gážisté z povolání, kteří získali domovské právo v některé obci Československa teprve po 1. lednu 1910, měli nárok na odbytné a požitky uvedené v předešlých odstavcích tohoto zákona pouze tehdy, jestliže jim byla podle § 9 zákona č. 236/1920 Sb. výslovně přiznána čs. státní příslušnost, a to ve lhůtě do 31. prosince 1921. Tento paragraf vycházel z povinnosti respektovat mírové smlouvy uzavřené po první světové válce.

Naopak vojenským gážistům, kteří se stali čs. státními příslušníky na základě opčního prohlášení, finanční nároky vyplývající ze zákona č. 194/1920 Sb. nepříslušely. Stejně tak tomu bylo u čs. občanů optujících pro cizí státní příslušnost, což ostatně potvrzovala zpráva MV z 18. února 1921, podle níž vojenští gážisté, kteří optovali ve prospěch cizího státu, pozbyli tím nároku na zaopatřovací požitky se strany čs. státu. Další výplatu nutno tudíž ihned zastaviti. Osoby tyto (ať se jedná o vojenské gážisty či o osoby mužstva), pokud jsou ve věku podléhajícím branné povinnosti, nutno z moci úřední propustiti z branné povin-nosti a vymazat z evidence.59

Právě opční prohlášení celý systém přejímání vojenských gážistů nejvíce komplikovala. Cizí státní příslušník ztrácel vykonáním opce pro československý stát nárok na finanční zaopatření ze strany úřadů. Platilo to i v opačném případě. Vyřizování opcí se protahovalo a někdy i několik let od podání opčního prohlášení nebylo u některých optantů zřejmé, zdali u nich skutečně došlo ke změně státní příslušnosti. Přitom podle zákona č. 236/1920 Sb. byla opce považována za právoplatnou dnem, kdy bylo opční prohlášení podáno u pří-slušného úřadu.60 V praxi však panovaly zmatky. Dokládá to následující komunikace mini-sterských úředníků.61 V polovině 20. let se MNO obrátilo na MV s dotazem, do jaké doby mají být vypláceny zaopatřovací požitky československých vojenských gážistů ve výslužbě, kteří optovali pro Rakousko nebo jiný stát, ale jejichž nová státní příslušnost ještě není novým státem potvrzena. Podle MNO přestává být optant čs. státním příslušníkem sice již dnem řádně doloženého opčního prohlášení, avšak až tehdy, jestliže stát, v jehož prospěch optuje, vydá rozhodnutí, že opce je považována za právoplatnou. Dokud toto rozhodnutí není vydáno, nelze s jistotou tvrdit, že ke změně státní příslušnosti reálně dojde, a tudíž nelze takovému optujícímu zastavit zaopatřovací požitky, poněvadž se pořád považuje za čs. občana. MV oponovalo, že již dnem řádně podané opce mají být optantům zaopatřo-vací požitky zastaveny, neboť se tímto jednostranným aktem dobrovolně rozhodují pro ob-čanství jiného státu. Pokud by se však později ukázalo, že opční prohlášení bylo neplatné a ke změně občanství by nedošlo, byly by dané požitky straně dodatečně vyplaceny. Pro zpřehlednění situace se československá a rakouská strana v roce 1922 dohodly na pravi-

58 Srov. § 2 zákona č. 194/1920 Sb.59 NA, fond MV-SR, sign. 114/54, kart. 232. Občas se vyskytl případ, kdy člověk optoval pro cizí státní přísluš-nost, ale vojenská správa jej i nadále považovala za čs. státního občana a zařadila ho podle ustanovení branného zákona do čs. vojska. Cizí zastupitelské úřady pak na tuto skutečnost opakovaně poukazovaly.60 VERNER, V.: Státní občanství, s. 38.61 NA, fond MV-SR, sign. 114/71, kart. 233.


delné výměně opčních seznamů, aby na základě této evidence mohly být podchyceny vo-jenské osoby, které optovaly pro Rakousko a Československo, a tudíž jim již nebyly další finanční částky vypláceny.62

Výše nastíněné situace naznačují, že povinnost Československa respektovat znění pová-lečných mírových smluv v praxi s sebou leckdy nesla i paradoxní situace. Vojenské osoby žádající o přiznání čs. státní příslušnosti dle § 9 zákona č. 236/1920 Sb. (domovské právo na území budoucího Československa získaly po 1. lednu 1910) byly oproti optantům svým způsobem zvýhodněny. Při podávání žádosti o přiznání čs. občanství totiž nesehrávala národnost těchto osob žádnou roli (klíčové bylo vlastnictví domovského práva), navíc až do konečného vyřízení spisu byly považovány za čs. příslušníky. V případě, že jim byla čs. státní příslušnost nakonec přiznána, měly i nadále nárok na plné finanční zaopatření ze strany čs. státu. Naopak osoby úspěšně optující pro československý stát na ně nárok mít neměly, přitom mezi ně mnohdy patřili lidé, kteří sice domovské právo od 1. ledna 1910 na území Československa nezískali, ale vlastnili je před tímto datem, či dokonce byli českého původu. Například podle článku 8 smlouvy s Rakouskem č. 107/1921 Sb. mohli pro Československo optovat ti rakouští státní občané, kteří měli ke dni 10. března 1921 nejméně deset let bydliště v Československu.63 Stejně tak mohly optovat pro Českosloven-sko osoby, které byly jazykem a rasou Čechoslováky, ale příslušely domovským právem do některé obce bývalého Rakousko-Uherska ležící mimo území republiky, a staly se tak stát-ními občany Itálie, Polska, Rakouska, Rumunska, Jugoslávie či Maďarska.64 V praxi se tak stávalo, že na odbytné či zaopatřovací požitky mohly dosáhnout vojenské osoby polského či německého původu, přestože k československému území domovsky příslušely teprve od roku 1910. Naopak vojenské osoby českého původu, například patnáct let žijící v ra-kouské Vídni a tam i před rokem 1910 nabyvší domovské právo, svým opčním prohláše-ním nárok na finanční požitky ze strany státu ztratily. Celou situaci dokresluje skutečnost, že dle prováděcího nařízení ze dne 3. září 1920 č. 514 Sb. mohly být zaopatřovací požitky (či odbytné) podle zákona z 19. března 1920 č. 194 Sb. poskytnuty ve výjimečných přípa-dech i osobám, jimž bylo čs. státní občanství po 28. říjnu 1918 po dohodě s MNO a mi-nisterstvem financí vysloveně uděleno (tzv. naturalizace).65 Tím se mohly osoby optující pro Československo cítit ještě více znevýhodněny, neboť tak mohla být finanční výpomoc ze strany státu poskytnuta dokonce i osobám, které nejenže nebyly českého původu, ale nikdy domovské právo na území Československa nezískaly.66

Paragraf 4 zákona č. 194 /1920 však zdůrazňoval, že ani vojenské osoby, jež se staly čs. státními občany dle § 9 zákona č. 236/1920, neměly automaticky nárok na finanční zao-patření ze strany státu. Patřily mezi ně osoby, jimž bude do jednoho roku po návratu rus-kých legií do vlasti po provedeném šetření prokázáno, že za války buď československý národ nebo jeho příslušníky poškodily jednáním, svědčícím o jejich zášti proti československému národu, nebo že se snažily pronásledováním československého národa nebo jeho příslušníků,

62 Tamtéž, sign. 114/54, kart. 233.63 ČERNÝ, J. – VALáŠEK, M.: České státní občanství, s. 49.64 VERNER, V.: Státní občanství, s. 34.65 NA, fond MV-SR, sign. 114/1–6, kart. 231.66 Útržkovitá komunikace čs. úřadů roztroušená v řadě kartonů v NA ve fondu MV-SR však naznačuje, že čs. orgány mohly ve výjimečných případech poskytnout zaopatřovací požitky i vojenským osobám, které pro Československo optovaly.


nabýti zvláštních osobních výhod a prospěchů.67 Zákon šel tak daleko, že v případě, pokud byly takové osoby již přijaty do vojenských služeb Československa, měly být propuštěny bez jakýchkoli nároků na finanční zaopatření.68

Ústavní zákon o státním občanství č. 236/1920 Sb. a zákon č. 194/1920 Sb. o přejímání vojenských gážistů do státoobčanské problematiky kýžený řád nevnesly. Svědčí o tom i zpráva MNO z 3. března 1921. V souvislosti s vyřizováním státního občanství jednoho vojenského gážisty konstatuje, že otázka státního občanství jest prozatím ve stavu velmi nejasném a labilním.69

Určité naděje MNO vkládalo do mezinárodních smluv uzavřených s okolními státy na základě § 19 zákona č. 236/1920 Sb., jež upravovaly i problematiku státního občan-ství. V záležitosti vojenských gážistů byla klíčová tzv. brněnská smlouva s Rakouskem ze dne 7. června 1920 č. 107/1921 Sb. Základem pro posuzování státní příslušnosti mělo být i nadále domovské právo. V článku 3 však obsahovala důležité znění týkající se vojen-ských gážistů, jež vliv domovské příslušnosti výrazně oslabovalo. Podle něj se staly vojen-ské osoby (gážisté a poddůstojníci) státními příslušníky toho státu (Československa nebo Rakouska), ve kterém konaly v 10. den po podepsání smlouvy, tj. 17. června 1920, službu v branné moci, přestože domovským právem příslušely do některé obce druhého státu. V praxi to znamenalo, že ty osoby, jež vlastnily 28. října 1918 na území Československa po dlouhá léta domovské právo, ale jako gážisté a poddůstojníci sloužili ještě 17. července 1920 službu v branné moci Rakouské republiky, se nestaly čs. občany.70 Jak upozorňuje Vladimír Verner, ustanovení článku 3 bylo do tzv. brněnské smlouvy pojato jako zcela nové a navíc nevycházelo z mírových smluv uzavřených po první světové válce.71 Vzniklo vzájemnou dohodou mezi dvěma státy, přičemž při vyjednávání o otázkách státního ob-čanství se na československé straně angažovalo především MV.72 Ovšem i podle dobového mínění tzv. brněnská smlouva celou státoobčanskou agendu vojenských osob spíše zne-přehlednila. MNO některé její pasáže označilo přímo jako nevýhodné pro Českosloven-sko. Znejistila státoobčanskou příslušnost řady vojenských gážistů, kteří museli mnohdy procházet složitou procedurou s cílem zjistit svou aktuální státoobčanskou příslušnost. Ostatně úředníci MV před tímto dopadem předem varovali, protože podle nich nejasnost a složitost v otázce domovského práva a státního občanství bude zvětšena, až nabude plat-nosti tzv. brněnská smlouva ze dne 7. června 1920…73 Konečné znění tzv. brněnské smlouvy vzbudilo jistou řevnivost mezi oběma ministerstvy, což dokládá jejich komunikace z roku 1923. Úředníkům MNO se nelíbilo, že při jednání o státoobčanských otázkách s okolními státy nemají možnost vyslat k jednání své zástupce či vznést připomínky. Například při vyjednávání o podobě tzv. brněnské smlouvy o státním občanství byla bez jejich vědomí do smlouvy pojata ustanovení o vojenských gážistech a jiných vojenských osobách. Tím vznikají škody nejen resortu, ale i státu. MNO proto důrazně požadovalo spolupráci všech

67 Viz § 4 zákona č. 194/1920 Sb.68 Výjimečně mohly být zaopatřovací požitky či odbytné poskytnuty těm osobám, které se prokázaly neobyčej-nými zásluhami. Srov. § 4 zákona č. 194/1920 Sb.69 NA, fond MV-SR, sign. 114/54, kart. 232.70 PEŠKA, Z.: Československá ústava, s. 130.71 VERNER, V.: Státní občanství, s. 62.72 Bližší informace o tzv. brněnské smlouvě VERNER, V.: Státní občanství, s. 60–65.73 NA, fond MV-SR, sign. 114/54, kart. 232.


resortů při řešení těchto otázek. MV tyto výtky odmítlo, podle něj mělo MNO možnost do podoby smluv zasáhnout, neboť byly předmětem jednání ministerské rady. Nyní již platné smlouvy není možné měnit.74

Vojenští gážisté bývalé rakousko-uherské, rakouské a uherské armády, kteří bydleli na území Československa a stali se z různých důvodů (v důsledku převratu a následných zákonů, na základě mírových či mezinárodních smluv) cizími státními příslušníky, měli možnost stát se čs. státním příslušníkem tím způsobem, že požádali o přiznání nebo udě-lení čs. státního občanství. Úřady projednávaly žádosti všech vojenských gážistů, ať už se týkaly vojenských gážistů z povolání, v záloze, v domobraně, mimo službu, ve výslužbě apod., a také čekatelů důstojnických hodností.75

Žádosti cizinců-vojenských gážistů procházely stejnou procedurou jako žádosti ja-kéhokoli jiného cizího státního příslušníka. Úřady první instance shromáždily o žada-teli všechny potřebné informace a předložily žádost druhé instanci, která o nároku na čs. státní občanství rozhodla. V případě záporného verdiktu se mohl žadatel odvolat k MV. Všichni gážisté museli podepisovat prohlášení, že se v případě udělení či přiznání čs. ob-čanství zřeknou nároku na jakékoli požitky, jež by jim příslušely z titulu vojenské služby v bývalé armádě.76 Pak je ovšem otázkou, zdali by takové osobě vlastnictví čs. státní pří-slušnosti přineslo kýžené výhody. To potvrdilo i MNO, podle něhož nabytím čs. státního občanství ještě cizí státní příslušník automaticky nenabýval zaopatřovacích požitků ze strany československého státu. Naopak pozbytím dosavadního státního občanství ztrácel nárok na zaopatřovací požitky svého současného domovského státu. Proto úředníci na ministerstvu obrany soudili, že povinností státu je udělit státní občanství pouze takovému vojenskému gážistovi, kterému je ochoten vyplácet i zaopatřovací požitky.77

Od roku 1922 se do značné míry změnila situace u osob žádajících o přiznání čs. stát-ního občanství. Bližší informace podával oběžník MV určený podřízeným zemským úřa-dům ve věci přiznávání čs. státního občanství vojenským gážistům z povolání, do činné služby čs. republiky nepřevzatým a pensistům bývalé rakousko-uherské branné moci vy-daný 7. ledna 1922.78 Podle něj rozhodovalo o žádostech vojenských gážistů a příjemců vojenských zaopatřovacích požitků již jen MV po dohodě s MNO. Což ovšem znamenalo, že hlavní pilíř politické správy ve věci přiznávání státního občanství – ZSP – měl být z této procedury zcela vynechán. Zemští úředníci se však svého nároku vzdát rozhodně nechtěli, a přes pokyn MV i nadále státní občanství přiznávali. Pouze v některých případech, ze-jména tehdy, kdy si sami nebyli jisti konečným rozhodnutím, posílali žádost k vyjádření ministerským úředníkům. To odstartovalo další písemnou úřednickou „přestřelku“, ten-tokrát mezi těmito dvěma instancemi státní správy. MV opakovaně vyzývalo ZSP, aby každou žádost vojenských gážistů a penzistů o přiznání státního občanství předložily ministerstvu k rozhodnutí. Pokud již byla tato osvědčení vydána, měly být tyto spisy opět předloženy úředníkům vnitra k přezkoumání. Lze si jen stěží představit, jak mohl tento výnos fungovat v praxi. Zemské úřady byly dle platných zákonů ve druhé instanci opráv-něny přiznávat státní občanství, a pokud je již odsouhlasily, nemohlo být těmto cizincům

74 Tamtéž, sign. 114/54, kart. 233.75 Tamtéž, sign. 114/130, kart. 234.76 Patří sem i tzv. odbytné a zaopatřovací požitky dle zákona č. 194/1920 Sb.77 NA, fond MV-SR, sign. 114/130, kart. 234.78 Tamtéž, sign. 1/31, kart. 3463.


žádným legálním způsobem odebráno a opětovně podrobeno přezkoumání MV. Doruče-ním státoobčanského dekretu se cizinci definitivně stávali čs. státními příslušníky. Jiná možnost připadala v úvahu pouze tehdy, pokud probíhající státoobčanská procedura ne-byla definitivně ukončena.

Podobně jako v případě jiných skupin cizinců žádajících o čs. státní občanství (učitelů, válečných invalidů, lékařů, státních zaměstnanců, osob německé národnosti v pohraničí, polské národnosti na Těšínsku apod.) se do státoobčanské agendy aktivně zapojovala i další ministerstva. V případě přiznávání a udělování čs. občanství vojenským gážistům se angažovalo především MNO.79 V prosinci 1921 žádalo po MV, aby mu ve věci udílení čs. státního občanství byly předkládány státoobčanské žádosti cizinců, zejména bývalých vojenských gážistů z povolání a obecně osob, které pobírají vojenské zaopatřovací požit-ky.80 Tito cizí státní příslušníci by svými finančními nároky mohli zatížit vojenskou správu a ministerstvo financí. Úředníci MNO také vyjádřili přesvědčení, že jejich kolegové na MV nikdy nepřiznávají, či neudělují čs. státní příslušnost, aniž se s nimi předem poradili.

Dle MNO měl být při udělování státního občanství vojenským gážistům brán zřetel nejen na zájmy vojenské, ale také na národohospodářská a politická kritéria. V případě vojenského kritéria nebylo podle tohoto ministerstva v zájmu vojenské správy, aby cizí státní příslušníci, v očích státu nespolehliví, byli přijímáni do čs. státního svazku a tím pádem do branné moci. Národohospodářské poměry se týkaly zaměstnávání cizinců. Po-dle úřadu byla nezaměstnanost čs. příslušníků již tak dost vysoká, nebyl proto důvod za-městnávat je na úkor domácích příslušníků. Politické kritérium bývalo sledováno velice bedlivě. Úředníci MNO požadovali po MV detailní prošetření každé žádosti a varovali před udělením občanství nespolehlivým osobám, neboť příslušníků nečeskoslovenské ná-rodnosti máme nadbytek a netřeba jich nijak rozmnožovati… Na druhou stranu MNO při-pouštělo obtížnost daného úkolu, protože jest zpravidla těžko, ne-li skoro vyloučeno, zís-kati si správných a spolehlivých informací o uchazečích po stránce jejich politické a mravní kvality a dlužno proto i podané posudky a relace vyšetřujících orgánů v tomto směru přijí-mati s jistou reservou a přezkoumávati je se zvláštní opatrností. V této souvislosti stejné ministerstvo poukázalo na skutečnost, že rovněž ostatní státy postupovaly při přijímání cizích státních příslušníků do svého státního svazku velice restriktivně. Jugoslávie údajně cizince nepřijímala vůbec. Přálo si proto co nejpřísnější postup ve věci udělování občanství cizím státním příslušníkům.

Podobný názor z pera MNO zaznamenáme i v červenci 1927. Opět vyjadřovalo stano-visko v otázce udílení čs. státního občanství. Žádá MV, aby všechny žádosti osob, které ještě podléhají branné povinnosti a zejména těch, které byly v bývalé monarchii vojenskými gážisty, byly mu zasílány k vyjádření, ježto má resortně zájem na tom, aby nebylo státní občanství udělováno osobám, které se provinily nějak ve své vojenské činnosti na národu čes-koslovenském a jeho příslušnících a dále vojenským gážistům bývalé armády, které by mohly oproti československému státu uplatňovati nějaký nárok na zaopatřovací požitky… Osoby ty, byvše zbaveny hodnosti dřívější, byly by živlem ve vojsku nespokojeným, roztrpčeným a ne-spolehlivým, musely by býti rozdíleny po různých plucích a útvarech a vojenská správa má zájem na tom, aby počet jejich nebyl rozmnožován. I nadále MNO pochybovalo o tom, že

79 Občas lze objevit i posudek ministerstva zahraničních věcí týkající se politické spolehlivosti vojenského gá-žisty.80 NA, fond MV-SR, sign. 114/130, kart. 234.


mu byly zasílány k vyjádření žádosti všech osob, které žádaly o udělení československého státního občanství, bez rozdílu stáří a pohlaví, a že se celý proces řídil jeho dobrozdáním.81

V Národním archivu se nacházejí pouze některé žádosti vojenských gážistů o přiznání a udělení čs. státního občanství, jež ve třetí instanci vyřizovalo MV.82 Bohužel nejsou uložené pohromadě v několika kartonech, nýbrž roztroušeny v mnoha kartonech napříč fondem a mnohdy jsou navíc ještě neúplné.83 Sondáž do několika desítek spisů však na-značuje, že MV se většinou vyslovilo proti udělení či přiznání čs. státního občanství vojen-skému gážistovi. Opačný postup zvolilo jen u těch osob, které splňovaly veškerá kritéria, především se vzdaly nároku na zaopatřovací či jiné požitky ze strany čs. státu. Jen občas ministerstvo souhlasilo s udělením či přiznáním čs. občanství i osobám, jež toto prohlá-šení nepodepsaly. Tím stát souhlasil, že bude žadateli vyplácet finanční zabezpečení ve formě odbytného nebo zaopatřovacích požitků.84

Sondáž také potvrzuje, že MV zpočátku rozhodovalo poměrně samostatně a MNO za-sílalo k vyjádření jen ty spisy, u nichž si nebylo jisté, zdali dotyčnému gážistovi občanství udělit či přiznat. Pokud se k takovému spisu vyjádřilo,85 pak většinou podobně jako MV nesouhlasilo s nabytím čs. státního občanství. Jen občas vyslovilo opačný názor. Zdá se, že MV názor úředníků z MNO takřka vždy přejalo. Následně cizinec podepsal prohlášení, že se vzdává jakýchkoliv nároků na finanční požitky, které by mu příslušely z titulu vojen-ské služby v bývalé armádě.

MNO zpočátku pravidelné, později občasné „opomíjení” ze strany úředníků na vnitru nenechávalo bez odezvy. Požadovalo na nich užší spolupráci obou resortů a předkládání všech spisů vojenských osob, neboť podle něj byly do branné moci a čs. státního svazku přijímány osoby pochybné spolehlivosti, nejen vojenští gážisté, ale zejména nejrůznější penzisté. Jejich pozůstalí pak finančně zatěžovali stát. MV tyto výtky jako obvykle od-mítlo.86 Spolupráce obou resortů byla přitom jednoznačně potřebná, což dokazuje zpráva MNO směřovaná úředníkům MV v květnu 1922. MNO mělo eminentní zájem, aby mu byla zasílána jména gážistů, kterým byla žádost o čs. občanství zamítnuta, poněvadž úřad potřeboval vědět, komu může dále vyplácet zaopatřovací požitky.87 Mělo to svou logiku, neboť pokud si cizinec zažádal o přiznání čs. občanství podle § 9 zákona č. 236/1920 Sb., byl až do vyřízení žádosti považován za čs. státního příslušníka, a tudíž měl nárok na za-

81 Vojenský ústřední archiv (dále VÚA), fond MNO, prezidium III, sign. 9 1/4, kart. 7145.82 Státoobčanské žádosti vojenských osob, které ve druhé instanci vyřizovaly ZSP nebo ZÚ, jsou stejně jako všechny ostatní žádosti cizích státních příslušníků uloženy ve fondech okresních a oblastních (Čechy) či zem-ských (Morava a Slezsko) archivů. Tyto žádosti jsou navíc v případě Moravy a Slezska řazeny chronologicky po-dle abecedy ve stovkách kartonů, kvůli čemuž nelze na této úrovni dohledat ucelený vzorek žadatelů – vojenských gážistů o státní občanství.83 Zejména v NA, fond MV-SR, kart. 231–236, 1929–1937, 3462–3465, 5703–5705.84 Tento přístup čs. stát uplatňoval zejména vůči různým specializovaným vojenským odborníkům a vdovám po vojenských osobách, které byly českého původu, ale po svém zemřelém manželovi – vojenském gážistovi přejaly domovské právo a tím pádem i jeho cizí státní příslušnost.85 Častěji se MNO vyjadřovalo k osobám žádajícím o přiznání čs. občanství. Ve druhé polovině 20. let se však do problematiky udělování státního občanství promlouvalo již poměrně pravidelně. Potvrzoval by to i spis sepsaný MNO v roce 1927, podle něhož MV zasílá skutečně zpravidla všechny žádosti bývalých vojenských gážistů minis-terstvu k vyjádření a jen výjimečně vyskytly se ojedinělé případy, kdy se tak nestalo, a to z toho důvodu, že minister-stvu vnitra, resp. zemské správě politické nebylo známo, že žadatel nebyl bývalým vojenským gážistou.VÚA, fond MNO, prezidium III, sign. 9 1/4, kart. 7145.86 NA, fond MV-SR, sign. 114/54, kart. 233.87 Tamtéž, sign. 114/78, kart. 233.


opatřovací požitky. V praxi tak nepochybně docházelo k případům, kdy vojenskému gá-žistovi byla jeho žádost o přiznání čs. státního občanství zamítnuta, a tím pádem se stával definitivně cizincem. Přesto mu však byly i nadále vypláceny zaopatřovací požitky či jiné důchody ze strany čs. státu (resp. MV a ministerstvem financí). Při procházení státoob-čanských spisů těchto osob zjistíme, že některým osobám byly takto finanční částky stá-tem vypláceny ještě mnoho let po zamítnutí jejich žádosti. Stávalo se tak většinou proto, že domovské obce uchazečů o přiznání čs. občanství nebyly politickými úřady druhé či třetí instance uvědomeny o tom, že dané osobě byla žádost vyřízena negativně, tudíž ji nadále vykazovaly jako čs. státní příslušníka, protože získala domovské právo na česko-slovenském území po roce 1910.

Závěr

V této studii jsem poukázal na některé praktické aspekty prvorepublikového státního ob-čanství. Československá státoobčanská legislativa z větší části navazovala na starší záko-nodárství, ale zároveň byla ovlivněna mírovými a mezinárodními smlouvami uzavřenými po první světové válce. Ty čs. státoobčanské zákonodárství do značné míry znepřehlednily a politickou správu na všech úrovních postavily před těžkou úlohu zorientovat se ve slo-žité změti nových státoobčanských norem a paragrafů. Hektická situace po první světové válce nejspíše ani jiný výsledek neumožňovala. Proto se od počátku v zákonech objevovaly mezery, jež bylo třeba odstranit, což se však po dobu trvání meziválečné republiky nikdy zcela nepodařilo.

Se vzniklou situací se museli vypořádat i vojenští gážisté. Zákon č. 194/1920 Sb. upra-vil způsob jejich přejímání do armády. Nejsložitější byla situace u těch gážistů, kteří žili na území Československa, ale domovské právo zde získali až po roce 1910, nebo je do roku 1918 neměli vůbec. Ti si museli zažádat o přiznání, resp. udělení čs. občanství. O jejich žádostech rozhodovaly úřady druhé instance (ZSP, ZÚ), v případě odvolání MV v Praze. To si však činilo nárok rozhodovat ve všech záležitostech týkajících se vojenských gážistů-

-cizinců, což vyvolávalo určité konflikty s úředníky ve druhé instanci. Do státoobčanské procedury se aktivně zapojovaly také další resorty, zejména MNO, které si rovněž vyhra-zovalo právo zaujmout postoj k vojenským osobám a požadovalo, aby mu byly ke konzul-taci překládány všechny žádosti těchto osob. V praxi tomu tak však vždy nebylo.

Žádosti o čs. státní občanství ze strany vojenských gážistů – cizinců se nacházejí v mnoha archivech po celé České republice. V Národním archivu jsou uloženy pouze ar-chy, k nimž se ve třetí instanci vyjadřovalo MV. Z nich vyplývá, že ať už rozhodovalo o stá-toobčanských spisech vojenských gážistů samostatně jen MV, nebo po konzultaci s MNO, byly vyřízeny spíše záporně. Jen občas souhlasil některý z těchto úřadů s přiznáním či udě-lením státního občanství. Tento postup vycházel z předpokladu, že stát by musel převzít i finanční zaopatření cizince, čímž by však zatížil státní pokladnu. K žádostem vojenských gážistů se však ve druhé instanci vyjadřovaly i zemské úřady, jež mohly samy čs. občan-ství přiznat či udělit. Tyto spisy se dnes nacházejí mezi stovkami až tisíci státoobčanských archů nejrůznější provenience v okresních, oblastních a zemských archivech. Dohledat v nich ucelený vzorek žadatelů-vojenských gážistů je proto prakticky nemožné. Nelze tu-díž s jistotou tvrdit, zda se přístup úředníků MV a MNO ve věci přiznávání a udělování čs. státního občanství vojenským gážistům nějak zásadně odlišoval od postoje úředníků zemských úřadů. Vzájemná korespondence těchto úřadů však naznačuje, že úřady druhé


instance byly vůči těmto osobám shovívavější a častěji jejich žádost vyřídily pozitivně. Na-bízí se otázka, která instance v konečném důsledku vyřídila větší počet žádostí. Zkuše-nosti ze studia státoobčanských archů jiných kategorií cizinců (učitelů, železničních zří-zenců, určitých národnostních skupin apod.) však naznačují, že ve druhé instanci mohla být rozhodována podstatná část žádostí vojenských gážistů. A poněvadž byly úřady na zemské úrovni nejspíše shovívavější, je docela možné, že v konečném důsledku čs. státní občanství obdržela celá řada vojenských gážistů.

Tak či onak, cizí vojenští gážisté byli po roce 1918 postaveni před velmi nelehkou volbu. Jestli zůstat na území Československa cizími státními příslušníky, odejít do své domovské země, nebo se pokusit získat čs. státní občanství. Obecně lze konstatovat, že nižší sociální vrstvy měly většinou o udělení čs. občanství zájem, jeho ziskem se jim dostalo mnohých benefitů, zejména sociálního zaopatření ze strany domovské obce ležící na území Česko-slovenska. Pro majetnější osoby naopak vlastnictví čs. příslušnosti nepředstavovalo až takovou výhodu. Ale jak se v této situaci rozhodovali vojenští gážisté? Rozhodnutí bylo pro ně o to složitější, že nabytí čs. státního občanství (ať už přiznáním, udělením, či opcí) pro ně nemuselo být vždy výhodné. Těmito akty se sice stali československými občany, čímž získali z toho vyplývající výhody, ale přišli nebo mohli přijít o jistotu finančního zaopatření ze strany svého dosavadního domovského státu. Každý vojenský gážista tu-díž nepochybně postupoval zcela individuálně, na základě posouzení vlastní situace. To vše poukazuje na širokou paletu možných řešení, před kterými vojenští gážisté (a cizinci obecně), po roce 1918 stáli.

Zusammenfassung

Die Erlangung der tschechoslowakischen Staatsbürgerschaft nach 1918 : Die Causa der Gagisten Michal Sojčák

In der Studie setzt sich der Verfasser mit der Problematik der tschechoslowakischen Staatsbürger-schaft der Militärgagisten nach der Entstehung des tschechoslowakischen Staats im Jahre 1918.

Der Zerfall von Österreich-Ungarn beeinflusste auch viele Lebensschicksäle in den böhmischen Län-dern, da viele Leute sich in eine völlig neue Situation versetzt sahen. Seit dem 28. Oktober, dem Tag der Entstehung des Staates, wurden manche Personen von einem Tag zum anderen plötzlich als Aus-länder betrachtet, trotz des Umstandes, dass manche von ihnen auf dem böhmischen Gebiet mehrere Dutzend Jahre gelebt und gearbeitet haben. Und eben die Schicksale von Personen, die in der Tsche-choslowakei plötzlich zu Ausländern geworden sind und als Personen mit fremder Staatsbürgerschaft bemüht waren die tschechische zu erlangen, gilt in der vorgelegten Studie die Aufmerksamkeit des Autors.

Die tsch. staatsbürgerliche Gesetzgebung knüpfte größtenteils auf ältere Gesetzgebung an, zugleich wurde sie aber von den Friedens- und internationalen Verträgen, die nach dem Ersten Weltkrieg un-terzeichnet wurden, beeinflusst. Von diesen Verträgen wurde die tsch. staatsbürgerliche Gesetzge-bung im wesentlichen unübersichtbar gemacht und die politische Verwaltung auf allen Ebenen wurde vor die schwierige Aufgabe gestellt sich in dem Gewirr von neuen staatsbürgerlichen Normen und Pa-ragraphen möglichst schnell zu orientieren.

Als Staatsbürger der Tschechoslowakischen Republik wurden automatisch nach der Wende alle die-jenigen Personen betrachtet, die vor dem 1. Januar 1910 das Indigenat in einer Gemeinde erlang-ten, die nach dem Niedergang von Österreich-Ungarn zum Bestandteil des tsch. Staates geworden ist. Diejenigen, die das Heimatsrecht auf dem Gebiet der späteren Tschechoslowakei erst nach dem

ČLÁNKY A STUDIE


genannten Datum oder überhaupt nicht erlangten, traten dem neuen Staat nur in dem Fall bei, falls er damit übereinstimmte (also nicht automatisch). Manche Einwohnergruppen konnten die tschechi-sche Staatsbürgerschaft mittels der Abgabe von sog. Optionserklärung erlangen.

Mit den neuen Verhältnissen mussten sich auch die Militärgagisten irgendwie abfinden. Das Gesetz Nr. 194/1920 der Ges. Slg. regelte die Art und Weise ihrer Aufnahme in die tsch. Armee. Die Militär-personen mit dem Heimatsrecht auf dem Gebiet der Tschechoslowakei vor dem 1. Januar 1910 wurde zwar nach der Wende als tsch. Bürger betrachtet, aber das Verteidigungsministeriums hat die Wahl getroffen, wer auch in die tsch. Armee aufgenommen wird und wer nicht. Wenn die Übernahme nicht erfolgte, hatten die Soldaten je nach den Dienstjahren mindestens den Anspruch auf bestimmte finan-zielle Unterstützung. Viel komplizierter war die Situation bei derjenigen Gagisten, die auf dem Ge-biet der Tschechoslowakei gelebt haben, ihr Heimatsrecht aber erst nach 1910 oder übrehaupt nicht erlangt haben. In dem Falle mussten sie um die Zuerkennung der Staatsbürgerschaft, bzw. um die Einbürgerung ersuchen. Von ihren Ansuchen haben die Ämter zweiter Instanz entschieden, im Falle ihrer Berufung das Innenministerium in Prag. Das Innenministerium engagierte sich nachdrücklich in der Frage der Militätrgagisten underhob sogar den Anspruch in allen ihren Angelegenheitenzu entscheiden, was zu gewissen Konflikten mit den Beamten derzweiten Instanz führte.In diese staats-bürgerliche Prozedurgriff dabei aktiv auch das Verteidigungsministerium ein.

Ungeachtet der Tatsache,ob von dem staatsbürgerlichen Schrifttum der Militärgagisten das Innen-ministerium selbstständig oder nach der Konsultation mit dem Verteidigungsministerium entschie-den hat, wurden die meisten Ansuchen abgelehnt. Nur in manchen Fällen gab eines der Ämter die Zustimmmung zur Einbürgerung. Diese Vorgehensweise beruhte auf der Voraussetzung, dass der tsch. Staat im Falle der Zustimmung für die finanzielle Sicherstellung des Ausländers sorgen müsste, was zur Belastung der Staatskasse führen würde. Zu den Ansuchen der Militärgagisten äußerten sich aber in der zweiten Instanz auch die Landesämter (politische Landesverwaltungen), welche befugt waren selbstständig über die Einbürgerung zu entscheiden. Das Material, das im Nationalarchiv überliefert ist, deutet an, dass die Ämter der zweiten Instanz gegenüber der Militärgagisten / Auslän-dern etwas mehr Nachsicht gezeigt hatten und viel öfter ihrem Ansuchen zugestimmt haben.

Auf jeden Fall sahen sich die Militärgagisten nach 1918 vor eine nicht leicht zu treffende Wahl ge-stellt – ob auf dem Gebiet der Tschechoslowakei als Ausländer zu bleiben oder in ihr Heimatsland zurückzukehren, gegebenenfalls versuchen, die tsch. Staatsbürgerschaft zu erlangen. Ihre Entschei-dung war äußerst schwer zu treffen, wenn wir bedenken, dass die Einbürgerung (sei es durch Zustim-mung, Verleihung oder mittels der Option) nicht unbedingt verteilhaft sein musste. Durch diesen Akt sind sie zwar zu den tschechoslowakischen Staatsbürgern geworden und erlangten somit auch die entsprechenden Begünstigungen, büßten aber zugleich die Sicherheit der finanziellen Unterstützung seitens ihres bisherigen Heimatlandes ein.

ČLÁNKY A STUDIE


Ošský konflikt (2010)Historický, politický a sociálně-kulturní pohled na jižní Kyrgyzstán

zhYLDYz KAARbAEvA

Kaarbaeva, Zhyldyz: Osh Conflict (2010) : Historical, Political, and Sociocultural View of Southern Kyrgyzstan

The Czech academic community has a limited number of authors as well as a lack of scien-tific publications that deal with Central Asian problematic. The few Czech-language publi-cations that have been published have not been devoted to historical, social, cultural, and political issues in Central Asian countries in greater detail. The purpose of this article is to fill this gap and to provide a historical, political, and socio-cultural view of southern Kyr-gyzstan. In order to achieve this goal, the author of this article analyses the causes of the Kyrgyz-Uzbek ethnic conflict in 11-14 June 2010 in Osh. This analysis provides a frame-work for interpreting socio-cultural and political problems before and after the conflict that faced a southern region of Kyrgyzstan and shaped its view. This article is based on an analy-sis of various texts by experts and of the media, but also on the outputs of the author’s field research that lasted a total of six months between 2010–2013.

Key words Kyrgyzstan * Kyrgyz majority * Uzbek minority * Inter-ethnic Conflict * Eth-no-political conflict * Ethnic-nationalism

Contact Západočeská univerzita v Plzni; [email protected]

Kyrgyzstán je malou, chudou středoasijskou zemí, která od 90. let 20. století prošla již dvěma závažnými (etnickými) konflikty.1 Konfliktní potenciál země je vysoký. Nejedná se

1 Údaje HDP na obyvatele v Kyrgyzstánu se liší a pohybují se mezi 2 500 až 3 400$. The World Factbook uvádí, že v r. 2014 HDP v paritě kupní sily na obyvatele v zemi činil 3 400$, podle portálu Trading Economics 3 110$, podle Index Mundi 2 500$. Global Finance uvádí pro rok 2013 necelých 2 568$ a zařazuje tak Kyrgyzstán do skupiny států z nejnižším HDP na obyvatele. Pro srovnání: Turkmenistán 9 394.35$; Uzbekistán 3 821$; Ka-zachstán 14 750$ a Česká republika 27 663$. Central Inteligence Agency : The World Factbook. Online, cit. 2. 5. 2015, dostupné na https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2004.html; Trading Economics. Online, cit. 2. 5. 2015, dostupné na http://www.tradingeconomics.com/kyrgyzstan/gdp-per-capita; Index Mundi. Online, cit. 2. 5. 2015, dostupné na http://www.indexmundi.com/kyrgyzstan/gdp_per_capita_ %28ppp%29.html; ARIDAS, Tina – PASQUALI, Valentina: The World’sRichest and PoorestCountries. Global Finance, 14. 6. 2013. Online, cit. 2. 5. 2015, dostupné na https://www.gfmag.com/global-data/economic-data/ worlds-richest-and-poorest-countries. Podle Indexu ekonomické svobody 2015, který připravuje americký think-tank Heritage Foundation s listem Wall Street Journal, se Kyrgyzstán oproti roku 2014 posunul z 85. na 82. místo a řadí se do skupiny států s mírnou ekonomickou svobodou. V zemi došlo k výraznějšímu zlepšení obchodní svobody, snížení korupce a v prostředí pro zaměstnance a trh se stal více otevřenější obchodu a investi-cím. Avšak zhoršily se ukazatele kontroly vládních výdajů, míry svobody podnikatelského prostředí a rozpočtové disciplíny. Mezi 42 zeměmi asijsko-pacifického regionu figuruje Kyrgyzstán na 15. pozici a jeho celkové skóre je vyšší než regionální a světový průměr. Ve srovnání se zeměmi s přechodnými ekonomikami východní Evropy však Kyrgyzstán pořád zaostává v klíčových ukazatelích ekonomické svobody, které poukazují na nižší příjmy


jenom o mezietnické konfliktní situace, ale též o příhraniční, vnitropolitické spory o vodu, které mohou vyvrcholit až v ozbrojený konflikt.2 Události z období dubna (května) až června roku 2010 jsou obyvateli jižního Kyrgyzstánu vnímány jako nejkrvavější události v moderním historickém vývoji tohoto regionu. Důsledky, stejně jako příčiny, ošského konfliktu měly nestabilizující dopad na etnickou situaci v jižním Kyrgyzstánu. Došlo k přehodnocení jeho vztahu k „Severu“, potažmo k centrální vládě, což mělo za následek oslabení suverenity kyrgyzského státu a destabilizaci celého středoasijského regionu.

V jižních regionech Kyrgyzstánu je dodnes etnopolitická situace nepředvídatelná a v ja-kékoliv době může přerůst v další mezietnický konflikt. Obyvatelstvo jižního Kyrgyzstánu je bez ohledu na etnickou příslušnost unaveno etnickými konflikty a přeje si klidný život. Aby se dlouhodobý konflikt mezi Kyrgyzy a Uzbeky mohl začít řešit, je nutné nahlédnout do vývoje kyrgyzsko-uzbeckých vztahů, zjistit jejich specifika a problémy. Cílem studie je proto vymezit a analyzovat kyrgyzsko-uzbecké vztahy v kontextu mezietnického konfliktu z roku 2010. Pokusím se vymezit faktory, které ovlivňují dynamiku vývoje vztahů mezi Kyrgyzy a Uzbeky v regionu, a přiblížit příčiny ošského konfliktu z roku 2010 a náchyl-nost země ke konfliktům. Jinými slovy, snažím se odpovědět na otázku, proč v zemi, která sice není demokratická a rozvinutá, ale v porovnání s jinými autoritářskými režimy v re-gionu prošla odlišným, nicméně liberálnějším vývojem, a v zemi, jejíž tradiční společnost je poměrně otevřená a lidumilná, dochází k mezietnickým konfliktům.3 Ošský konflikt bude proto nahlížen ze dvou perspektiv (vnitřní a vnější), které budou zároveň podrobeny analýze. Budu vycházet z analýzy vybraných cizojazyčných a domácích zdrojů a z dílčích výsledků vlastního terénního výzkumu z let 2010–2013.4

a větší míru chudoby země. Rovněž světový průměr v ukazatelích obchodní svobody Kyrgyzstán překonal teprve nedávno. Podpora fungování Kyrgyzstánu jakožto právního státu je slabá, rovněž slabá je ochrana vlastnických práv. V zemi je stále vysoká míra korupce a nutná reforma soudního systému nebyla provedena. Pro srovnání uvedeme, že se v tomto roce i Uzbekistán posunul ze 163. místa na 160., zatímco Kazachstán se propadl oproti loňsku z 67. na 69. místo, Tádžikistán ze 139. na 140. a Ruská federace ze 140. místa na 143. Česká repub-lika v indexu ekonomické svobody zaznamenala posun z 26. místa na 24., a to především v důsledku zlepšení ochrany vlastnických práv, boje s korupcí a nízké inflace. KAŠPAROVá, Kateřina: Petr Mach k Indexu ekono-mické svobody 2015, Svobodní, 27. 1. 2015. Online, cit. 1. 5. 2015, dostupné na https://www.web.svobodni.cz/clanky/petr-mach-k-indexu-ekonomicke-svobody-2015; 2015 Index of Economic Freedom. Online, cit. 1. 5. 2015, dostupné z: http://www.heritage.org/index/country/kyrgyzrepublic; 2014 Index of Economic Freedom. Online, cit. 1. 5. 2015, dostupné na:http://www.thf_media.s3.amazonaws.com/2014/pdf/Index2014_Highlights.pdf.2 Např. v r. 2013 bylo na hranicích Kyrgyzstánu zaregistrováno 41 konfliktních situací. С начала года на границах Кыргызстана зафиксирован 41 конфликт, K-News, 12. 10. 2013. Online, cit. 27. 11. 2014, dostupné na http://www.knews.kg/action/38275_s_nachala_goda_na_granitsah_kyirgyizstana_zafiksirovan_41_kon flikt/. K září 2013 se uvádí přibližně 145 konfliktních zón mezi etniky В Кыргызстане около 145 конфликтных межэтнических точек. K-News, 27. 9. 2013. Online, cit. 27. 11. 2014, dostupné na http://www.k-news.kg/ society/37410_v_kyirgyizstane_okolo_145_konfliktnyih_mejetnicheskih_tochek). Podle Global Peace Index 2013 je Kyrgyzstán na 131. místě světového žebříčku (Česká republika 14., Kosovo 72., Venezuela 128.; Kazach-stán 78., Turkmenistán 103., Uzbekistán 124.). Global Peace Index 2013. Online, cit. 27. 11. 2014, dostupné na http://www.visionofhumanity.org/pdf/gpi/2013_Global_Peace_Index_Report.pdf, 21. 1. 2013.3 HORáK, Slavomír: Předposlední fáze zhroucení Kyrgyzstánu? Online, cit. 21. 11. 2014, dostupné na http://www.slavomirhorak.euweb.cz/MP201008-Kyrgyzstan.htm; БАКТЫГУЛОВ, Шерадил: Возможности для Кыргызстана в современном мире. In: НОГОЙБАЕВА, Чолпон – ИСАКОВА, Чинара – НОЙБАУЭР, Александр (eds.): 20 лет демократического развития в Кыргызстане: взгляд изнутри и извне. Бишкек 2012, s. 16–28.4 Účelem terénního výzkumu byl sběr informací o průběhu ošského konfliktu a analýza pokonfliktní situace ve městech Oš a Džalal-Abad. V průběhu terénního výzkumu bylo provedeno 135 rozhovorů s respondenty, z nichž většina byla svědky konfliktu. Shromažďovala jsem informace obsažené ve zprávách lokálních nevládních orga-nizací, v zahraničních článcích a v místních masových médiích. Bylo prohlédnuto dvacet videozáznamů, které

179ČLÁNKY A STUDIE zhYLDYz KAARbAEvA OŠSKý KONfLIKT (2010)

Dalším záměrem studie je za pomoci rozboru ošského konfliktu z roku 2010 poskyt-nout historický, politický a sociálně-kulturní obraz Kyrgyzstánu, především pak jeho již-ních oblastí.5 Vzhledem k tomu, že se snažím ukázat vývoj kyrgyzsko-uzbeckých vztahů v kontextu mezietnického konfliktu a historický, politický a sociálně-kulturní obraz jižního Kyrgyzstánu v jeho komplexnosti, neboli ve všech jeho projevech a přirozené ná-slednosti,6 a také vzhledem k tomu, že nemůžeme přesně určit, které z faktorů a událostí ve zkoumané problematice je/jsou rozhodující či klíčové, používám metodu deskripce.7 Metoda deskripce byla použita i proto, že kyrgyzsko-uzbecká mezietnická problematika je v českém odborném prostředí poměrně novým tématem. Z toho důvodu se právě tato metoda jeví ve snaze přiblížit českému čtenáři dané téma jako nejvhodnější.

Jelikož ošský konflikt z roku 2010 bývá označován různě (mezietnický konflikt, ošské události, občanská válka), pro účely studie bude používán termín konflikt. Podle definice I. Elbadawiho a N. Sambanisa lze pojmem občanská válka či vnitrostátní konflikt ozna-čit ozbrojený konflikt, který odpovídá následujícím šesti kritériím: 1) vyžádal si více než 1 000 obětí; 2) ohrozil suverenitu mezinárodně uznávaného státu; 3) odehrává se v hra-nicích daného státu; 4) zahrnuje „stát“ jako jednoho z hlavních účastníků konfliktu; 5) rebelové (v daném státu) jsou schopni vytvořit organizovanou opozici; 6) obsahuje skupiny ochotné sdílet společný prostor v jednotném státním útvaru i po skončení vál-ky.8 Použijeme-li zmíněnou definici pro náš případ, zjistíme, že ošský konflikt se nedá beze zbytku označit za občanskou válku. V tomto případě se jedná o konfliktní situaci, která je ozbrojená, vyžádala si méně než 1 000 obětí (podle závěrečné zprávy nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise 470 mrtvých, ačkoliv skutečné údaje o zabitých můžou být značně vyšší), ohrozila suverenitu státu a měla potenciál ohrozit suverenitu okolních států, odehrála se v hranicích jeho území a rovněž měla potenciál se rozšířit či vyvolat obdobnou konfliktní situaci, respektive konflikt v sousedních zemích regionu.9 Ošská konfliktní situace navíc sice nezahrnuje stát jako jednoho z hlavních účastníků konfliktu, tudíž stát oficiálně nepodporoval ani jednu ze bojujících stran, avšak toto kritérium zde není jednoznačné. Je nutné se podívat na faktickou roli státu na začátku a na konci kon-fliktu. Z kyrgyzského pohledu byl stát v počátcích konfliktu nepřímým účastníkem, za-tímco Uzbeci jej považují za přímého účastníka, a to především v závěrečné fázi konfliktu. Jinými slovy řečeno, hovořit o ošském konfliktu 2010 jako o střetu znesvářených skupin obyvatel, který je výsledkem neschopnosti státu ho řešit, zatím nelze.10

byly natočeny během konfliktu, a dále záznamy, které byly natočeny a zveřejněny po jeho ukončení a vztahovaly se ke zdejším událostem.5 Těžiště zájmu se koncentruje na administrativní centra Ošské a Džalal-Abadské oblasti, Oš a Džalal-Abad.6 Projekt Vědecké metody pro doktorandy : Vědecké metody ve společenských vědách. Praha 2009–2010. Online, cit. 30. 4. 2015, dostupné na http://www.doctorandus.info/info/index.php?page=b_vmd.7 Tamtéž.8 VAĎURA, Vladimír: Vliv přítomnosti nerostných surovin a dalších cenných přírodních zdrojů na propuknutí, průběh a řešení vnitrostátních ozbrojených konfliktů. Disertační práce, Masarykova univerzita. Brno 2009. Srov. ELBADAWI, Ibrahim – SAMBANIS, Nicholas: Why Are There So Many Civil Wars in Africa? Understanding and Preventing Violent Conflict. World Bank. Online, cit. 4. 5. 2015, dostupné na http://www.web.worldbank.org/archive/website01241/WEB/IMAGES/28130.PDF.9 Report of the Independent International Commission of Inquiry into the events in southern Kyrgyzstan in June2010. Kyrgyzstan Inquiry Commission 2011. Online, cit. 4. 5. 2015, dostupné na http://www.reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/Full_Report_490.pdf (dále Report 2010).10 VAĎURA, V.: Vliv přítomnosti.


Stejně tak se nedá úplně říci, že by rebelové v Kyrgyzstánu vytvořili organizovanou opozici. Jde o to, že v Kyrgyzstánu se nevylučuje určitá propojenost některých představi-telů politické elity se skupinami organizovaného zločinu. Podobně se nevylučuje možnost politicky využít této propojenosti. Další skupinu, která by se mohla ujmout role rebelů, představují přívrženci radikálních islamistických organizací. Rovněž poslední kritérium hovořící o skupinách ochotných sdílet společný prostor v jednotném státním útvaru i po skončení války není zcela naplněno. Ne každý občan země se cítí být jejím občanem nebo členem jednotného národa. Také uzbecké separatistické akce, zesilující kyrgyzský nacio-nalismus a intenzivní migrační procesy poukazují na neochotu společní koexistence.

Shrneme-li výše uvedené, pak se podle některých výše uvedených kritérií ošský konflikt z roku 2010 sice blíží k definici občanské války či vnitrostátního konfliktu, avšak začínal spíše jako konfliktní situace, která rapidně přešla do fáze intenzivního konfliktu.11 Oš-ský konflikt byl přitom formou hrozby etnické a kulturní identifikace. Tyto identifikace nejsou a priori příčinami konfliktu, nýbrž představují pouhý základ pro mobilizaci stran konfliktu.12

Příčiny ošského konfliktu

Kyrgyzstán se kulturně a politicky dělí na severní a jižní Kyrgyzstán.13 Sever země je in-dustriální a tvoří jej čtyři oblasti: Čujská, Talasská, Issyk-Kul’ská a Narynská. Jižní část země je primárně agrárním regionem a zahrnuje Džalal-Abadskou, Ošskou a Batken-skou oblast.14 K tomuto rozdělení jižního Kyrgyzstánu na tři samostatné celky došlo ve funkčním období prvního prezidenta země Askara Akajeva. Do té doby jižní region tvořila jen Ošská oblast. Severní část země byla historicky součástí zájmové sféry Kazachstánu, Jižního Uralu a Sibiře. Jižní region jako součást širšího Ferganského údolí byl tradičně ovlivňován Uzbekistánem a v předsovětské době částečně i Ujgurskou autonomní oblastí Čínské lidové republiky.15

Jako každá země i Kyrgyzstán má svébytné rysy, které určují jeho politické, kulturní a sociálně-ekonomické dění. Mezi určující charakteristiky země patří především klany a regionalismus.16 Jinými slovy řečeno, zatímco národní identita obyvatelů Kyrgyzstánu

11 КОЗАЧКОВ, Михаил: Кыргызстан и Узбекистан : к вопросу границы и региональной стабильности, Центральная Евразия, 9. 1. 2013. Online, cit. 4. 5. 2015, dostupné na http://www.ceasia.ru/forum/kirgizstan-i- uzbekistan-k-voprosu-granitsi-i-regionalnoy-stabilnosti.html.12 КАМЕНКО, Иван: Социальные конфликты : угрозы реальные и мнимые. Институт общественной политики, 2. 9. 2013. Online, cit. 4. 5. 2015, dostupné na http://www.ipp.kg/ru/news/2715/.13 SIDORENKO, Alexey: Kyrgyzstan: the „Archived“ Revolution. Global Voices, 9. 4. 2010. Online, cit. 1. 5. 2015, dostupné na https://www.globalvoicesonline.org/2010/04/09/kyrgyzstan-archived-revolution/.14 БИТИКЧИ, Элери – АБИШОВА, Бегимай: Политическое активирование региональной идентичности северюг у кыргызов, Код Кыргызов, 27. 01. 2014. Online, cit. 1. 05. 2015, dostupné na http://www.kgcode.akipress.org/unews/un_post:1967.15 Alexandr Knyazev uvádí, že rozdělením Ošské oblasti na tři celky chtěl Akajev dosáhnout rozdělení také již-ních politických klanů. Avšak v praxi došlo k tomu, že značná část politických procesů přešla do neformální roviny rozhodování a řídit jižní klany se stalo obtížnějším. Jako druhou chybu Knyazev označuje fakt, že Akajev podcenil veškeré rozdíly mezi severním a jižním regionem, a to především v ekonomické sféře a v tom, jakým problémům čelil každý z regionů. КНЯЗЕВ, Александр: Státní převrat 24. března 2005 v Kyrgyzstánu. Biškek 2007. Online, cit. 9. 5. 2015, dostupné z: http://www.knyazev.org/books/Gov_over_3.pdf.16 BERDIKEEVA, Saltanat: National Identity in Kyrgyzstan : the Case of Clan Politics. Online, cit. 2. 5. 2015, do-stupné z: http://www.aytmatov.org/metinler/national_identity_of_kyrgyzstan_-_the_case_of_clan_politics.pdf.


odráží jejich historii, kulturu, ideologii, jazyk a etnicitu, národní identita kyrgyzského17 etnika se ještě navíc odvíjí od příslušnosti k určitému klanu a regionu. Klanová a regio-nální identita se tak jeví jako zásadní politické dělítko země na „Sever“ a „Jih“. Avšak toto rozdělení je posilováno a prohlubováno zejména politicky jak vnitřními, tak vnějšími aktéry. Dynamika politicko-kulturního rozdělení kyrgyzské společnosti, stejně jako dyna-mika mezietnického rozdělení obyvatelstva jižního Kyrgyzstánu (zde se jedná především o Kyrgyzy a Uzbeky) může být ovlivněna politickými aktéry i masmédii, výzkumnými cen-try, kriminálními autoritami a radikálně islamistickými skupinami. V podmínkách mezi-klanových bojů o moc a celkového mocenského vakua dochází k tomu, že vnitropolitická situace země je snáze ovlivnitelná určitými aktéry.18 Příkladem toho, jak za jistých poli-tických a sociálně-kulturních podmínek může být využito regionální a etnické rozdělení Kyrgyzstánu, je právě ošský konflikt z roku 2010.

V noci z 10. na 11. června 2010 došlo v jednom z ošských zábavních podniků k potyčce mezi mladými lidmi kyrgyzského a uzbeckého etnika. Důvodem k potyčce byl spor o au-toritu. Avšak již během několika hodin se situace vymkla kontrole a přešla v násilné akce a srážky mezi Kyrgyzy a Uzbeky v různých částech města.19

Ošskému konfliktu předcházel tzv. dubnový státní převrat téhož roku, během kterého byl sesazen tehdejší prezident Kurmanbek Bakijev (představitel jižních klanů) a moci se ujala dočasná vláda pod vedením Rozy Otunbajevové.20 V květnu stoupenci Bakijeva or-ganizovali protestní akce a obsadili budovy místních administrací Ošské, Džalal-Abadské a Batkenské oblasti. V tentýž měsíc byly budovy místních administrací vráceny přívržen-cům dočasné vlády a jižní rezidence Bakijevova byla spálena. V červnu došlo v kasinu ke střetu mezi kyrgyzskými a uzbeckými mladíky a místní mocenské struktury již nedokázaly kontrolovat davy obou etnik. V první den mezietnického střetu (10.–14. 6.) se obětmi ma-sových nepořádků21 stali studenti koleje Ošské státní univerzity, byla spálena Filharmo-nie a byly vyrabovány trhy v jednotlivých částech města. Uzbecké obyvatelstvo vesnice Nariman zablokovalo hlavní silnici, která spojuje Oš s letištěm a Biškekem. Na ošském předměstí, ve Furkatu, se mezi Kyrgyzy distribuovaly automatické zbraně, které byly ná-sledně použity proti Uzbekům. Došlo také k rozsáhlému zapalování uzbeckého majetku. K obdobným násilnostem vůči uzbeckému obyvatelstvu došlo i v dalších částech města,

17 Vzhledem k tomu, že Kyrgyzstán je mnohonárodnostním státem, se jedná o identitu každého obyvatele země jakožto příslušníka určitého etnika a také o jejich identitu ve vztahu ke státu, tedy jakožto Kyrgyzstánců. Proto je též nutné rozlišovat mezi pojmy kyrgyzský (vztahující se ke kyrgyzskému etniku konkrétně) a kyrgyzstánský (ve smyslu celostátním).18 BERDIKEEVA, S.: National Identity; БИТИКЧИ, Э. – АБИШОВА, Б.: Политическое активирование.19 Ошские события напомнили о межэтническом конфликте 20летней давности. РИА Новости, 11. 6. 2010. Online, cit. 3. 5. 2015, dostupné na http://www.ria.ru/world/20100611/245262070.html.20 Klanová příslušnost Rozy Otunbajevové se nedá určit jednoznačně. Je seveřankou, která byla vychována v Oši a Biškeku, avšak ve své politické kariéře spolupracovala s představiteli jak severní, tak jižní politické elity. Rozu Otunbajevovou lze označit za kontroverzní osobnost kyrgyzské politiky. Více КНЯЗЕВ, А.: Státní převrat.21 Jednalo se především o znásilňování a zabití studentů. Závěrečná zpráva mezinárodní nezávislé komise však uvádí, že informace o znásilňování a zabití kyrgyzských studentů nejsou řádně podloženy, tím pádem ani mobi-lizace kyrgyzského venkovního obyvatelstva na základě kyrgyzského etnonacionalismu není objektivně zdůvod-něna. Osobně zastávám názor, že členové a skupina expertů nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise, úplně nerozumí reáliím ošského konfliktu. Jejich celková interpretace ošských událostí je proto jednostranná. Napří-klad zpráva mezinárodní komise není objektivní už proto, že v případech zabití a znásilňování Kyrgyzů používá obecný pojem masové nepokoje, kdežto u Uzbeků se jedná o masovém znásilňování a zabíjení, nemluvě o tom, že celá řada skutečností nebyla vůbec uvedena, či byla zmíněna na velmi obecné rovině.


např. v Čerjomuškách a Onadyr, kde se nacházely uzbecké čtvrtě mahall’i. Ve stejné době se zvyšovalo napětí mezi Kyrgyzy a Uzbeky také v sousedním městě Džalal-Abadu, které vyvrcholilo srážkami mezi oběma etniky. Rozsah a intenzita ošských nepokojů začala tře-tím dnem pozvolna ustupovat, nicméně srážky mezi etniky v jednotlivých částech města pokračovaly, a to zejména v zadržování rukojmí. V té době se džalal-abadští Kyrgyzové zmocnili zbraní, na což Uzbekové odpověděli zřízením barikád, zapalováním aut a střel-bou. Ke střetům došlo i na džalal-abadském předměstí Taš Bulak a Suzak. Dne 14. června se situace v Oši více stabilizovala, avšak docházelo k ojedinělým případům násilí, znásil-ňování, rabování a zadržování rukojmích. V sousedním Džalal-Abadu se situace zklidnila ráno příštího dne.22

Pro přiblížení historického, politického a sociálně-kulturního kontextu vývoje kyrgyz-sko-uzbeckých vztahů je nutné zaměřit se na analýzu příčin ošského konfliktu. Jinými slovy řečeno, detailnější analýza příčin konfliktu nám umožní ukázat historické, politické a sociálně-kulturní aspekty vývoje vztahů mezi oběma etniky.

Pro zjištění příčin etnického konfliktu z roku 2010 bylo zřízeno hned několik vyšet-řovacích komisí: národní, parlamentní a mezinárodní.23 Jak uvádí tehdejší starosta Oše M. Myrzakmatov, národní a parlamentní komise se shodly, že hlavním důvodem byly se-paratistické akce předních uzbeckých lídrů. Naproti tomu nezávislá mezinárodní vyšet-řovací komise (IIC) pod vedením Kimmoa Kiljunena označila za hlavní důvod kyrgyzský etnonacismus.24

Výzkumem a zhodnocením ošského konfliktu se zabývaly i jednotlivé lokální a mezi-národní organizace občanské společnosti.25 Pozornost mu věnovala rovněž řada autorů, z nichž by měl být připomenut Vadim Kozyulin z Ústavu ruských politických studií (ПИРЦентр), jenž se zabýval historickým kontextem a příčinami současného konfliktu mezi Kyrgyzy a Uzbeky.26 Kozyulin tvrdí, že příčiny konfliktů sahají až do dob carského Ruska. Uvádí, že vztahy mezi oběma etniky nikdy nebyly úplně jednoduché. Obě etnika považují

22 Report 2010.23 Byla též zřízena vyšetřovací komise při ombudsmanovi Kyrgyzské republiky (dále KR), která za hlavní vi-níky v ošském konfliktu označila uzbeckého lídra Kadyržana Batyrovova a jeho blízké okolí. ВЕЙЦЕЛЬ, Роман: О некоторых причинах межнационального конфликта на юге Кыргызстана в 2010 году, Время Востока (East Time), 10. 7. 2012. Online, cit. 30. 11. 2014, dostupné na http://www.easttime.ru/analytics/kyrgyzstan/o-

-nekotorykh-prichinakh-mezhnatsionalnogo-konflikta-na-yuge-kyrgyzstana-v-2010-.24 МЫРЗАКМАТОВ, Мелис: В поисках истины : Ошская трагедия: документы, факты, интервью, об-ращения и заявления. Бишкек 2011, s. 10. V závěrečné zprávě je použit termín etnonacionalismus (ethno-nationalism) . Report 2010; srov. též Конфликт в Киргизии протекал без участия „третьей силы“ – комиссия, РИА Новости, 3. 5. 2011. Online, cit. 22. 11. 2014, dostupné na http://www.ria.ru/world/20110503/ 370502528.html.25 Jako příklad uvedeme Эгалите (Egalitee), Институт общественной политики (Ústav veřejné politiky), Центр общественных технологий (Centrum veřejných technologií), Лига защитников прав ребенка(Sdru-žení zastánců dětských práv), Эдвокаси-центр по правам человека г. Ош (Ošské centrum pro lidská práva) a řadu dalších organizací. Zmínku o těchto a dalších organizacích, které spolupracovaly na procesu budování míru na jihu Kyrgyzstánu, najdeme v závěrečné zprávě stálého fondu OSN pro budování míru. UN Peacebuil-ding Fund – Immediate Response Facility (IRF) : Immediate Response Facility (IRF1) : Final Evaluation – Kyr-gyzstan : 10 May – 30 June 2012. Online, cit. 22. 11. 2014, dostupné na http://www.unpbf.org/wp-content/uploads/Kyrgyzstan_2012.pdf.26 КОЗЮЛИН, Вадим: Ошский конфликт : драма с продолжением, ПИР-Центр. Online, cit. 22. 11. 2014, dostupné na http://www.pircenter.org/kosdata/page_doc/p2232_1.pdf. Ústav ruských politických studií je rus-kou nevládní organizací, která byla založena v roce 1994 a zaměřuje se na oblast mezinárodní bezpečnosti, ne-šíření jaderných zbraní a odzbrojení; od roku 2010 má poradní status při OSN. ПИР-Центр. Online, cit. 22. 11. 2014, dostupné na http://www.pircenter.org/pages/48-about-pir-center.


to druhé za přistěhovalce a sebe samo za domorodé obyvatelstvo. Kyrgyzští Uzbekové vedou tradičně usedlý způsob života.27 Ačkoliv jsou zemědělci, obchodníky a podnikateli, nemají obecně zájem o studium na státních vysokých školách, zastoupení ve státních úřa-dech a bezpečnostních sborech. Kyrgyzská část obyvatelstva města Oš a Džalal – Abad se skládá především z přistěhovalců z horských oblastí země a jejich potomků. Mnozí z nich na rozdíl od Uzbeků absolvují místní vysoké školy a ucházejí se o zaměstnání ve státních úřadech (soudy, policie, státní zastupitelství). Mezi Kyrgyzy a Uzbeky jsou tedy patrné sociální a ekonomické rozdíly. Uzbeci sice často neprojevují zájem o kyrgyzstánské vzdě-lání, zato řídí podstatnou část obchodu. To neznamená, že je Uzbekům odmítán přístup ke střednímu a vysokoškolskému vzdělání jako takovému, ale to, že ta část uzbecké mládeže, která stojí o vzdělání, upřednostňuje spíše „uzbecké“ univerzity, jako je např. Kyrgyz-sko-Uzbecká univerzita, Univerzita „Дружбы народов“ Alima Batyrova, či zahraniční univerzity. Na druhou stranu přibližně do roku 2005 studoval na státních univerzitách v Kyrgyzstánu velký počet uzbekistánských studentů, a to včetně studentů z hlavního města Taškentu. 28 Uzbeci také kompaktně obývají uzbecké čtvrtě. Ovšem v některých z nich mohou bydlet i Kyrgyzové. Podíl Kyrgyzů může být sice menší, ale většinou se (ales-poň před konfliktem z roku 2010) jednalo o naprosto běžné a bezkonfliktní soužití, jako např. v Džalal-Abadě, kde se na rozdíl od většího Oše uzbecké a kyrgyzské čtvrti navzá-jem razantněji nevymezovaly. Ačkoliv po konfliktu z roku 2010 došlo k určitému ústupu společného soužití, dnes lze opět pozorovat soužívání obou etnik kupříkladu v panelových domech. Obě etnika sdílejí nejenom společný dům, ale i stejnou ulici a sídliště jako celek. Promíchané společné bydlení je záměrné, aby se obě entity navzájem příliš neseparovaly. Vedle toho, ještě do roku 2010 Kyrgyzové a Uzbeci nemuseli nutně žít separátně. Ačkoliv je i dnes znatelné etnické napětí, některé lokality vedle sebe existují na základě soused-ských vztahů. Kyrgyzové převážně působí na státních (administrativních, mocenských) pozicích téměř na všech úrovních, přesto výše příjmů u většiny z nich není vysoká. Ačkoliv se ani výše příjmů většiny Uzbeků příliš neliší od Kyrgyzů, majetkový rozdíl mezi dvěma entitami se zdá být (a také se uvádí) hlavním neslučitelným bodem vzájemných vztahů.29

27 Je třeba z určitých důvodů rozlišovat mezi kyrgyzskými a uzbeckými Uzbeky. Rozdíly jsou mezi nimi dány vlivem specifik politického a sociálně-kulturního prostředí Kyrgyzstánu a mají dopad na vývoj jejich identity a mentality. Dále by se dalo hovořit o vnitroregionálních odlišnostech Uzbeků uvnitř Kyrgyzstánu. Např. nookat-ští Uzbekové a větší část uzgenských Uzbeků se liší od ošských a džalalabadských tím, že jedni převážně předsta-vují venkovské a druzí městské obyvatelstvo. Průběh ošského konfliktu prokázal, že mezi místními uzbeckými lídry nedochází vždy ke konsensu. Například většina uzgenských Uzbeků se odmítla zúčastnit tohoto konfliktu.28 Zdrojem vlastní vzpomínky a zkušeností autorky studie. Kyrgyzští Uzbeci udržují vztahy s prehistorickou vlastí, a to především v osobní rovině – uzavření sňatků a další příbuzenství v Uzbekistánu. Srov. КАДЫРОВ, Диас: Узбеки Казахстана и казахи Узбекистана. Диаспоры – это хорошо, но „топорный“ подход Ташкента к границам – плохо, ЦентрАзия, 18. 10. 2002. Online, cit. 22. 11. 2014, dostupné na http://www.centrasia.ru/newsA.php?st=1034910480.29 Vadim Kozyulin uvádí, že většina Kyrgyzů je vnímána, či dokonce zaujímá v sociální struktuře pozice lum-penů. Autor pro lepší porozumění bohužel neuvádí, kým a proč konkrétně jsou Kyrgyzové vnímáni jako lumpeni. Obdobná generalizace může vést ke zkreslenému výkladu daného tématu. Lumpeny se označuje deklasována, znevýhodněná marginální skupina; může být skupina, která zahrnuje široké spektrum osob, např. dlouhodobě nezaměstnané osoby, nebo osoby málo přispívající vývoji společnosti. Nejbližším synonymem tohoto termínu je výraz podtřída. Srov. КОЗЮЛИН, В.: Ошский конфликт, s. 1; Slovník ruského jazyka. Online, cit. 10. 5. 2015, dostupné na: http://www.vedu.ru/expdic/14725/.; Slovník cizích slov. Online, cit. 10. 5. 2015, dostupné na http://www.slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/underclass; BLáHA, Ondřej: Jazykové – nezbeda, roš-ťák, darebák a grázl. Český rozhlas 17. 7. 2006. Online, cit. 1. 10. 2015, dostupné na http://www.rozhlas.cz/ olomouc/okenko/_zprava/jazykove-nezbeda-rostak-darebak-a-grazl–268318.


Napětí ve vztazích mezi Kyrgyzy a Uzbeky přetrvává dodnes. I v minulosti docházelo k násilným střetům, mezi nejvýznamnější patří ty z let 1961 a 1990. Kozyulin uvádí, že ani po ošských událostech z roku 1990 nebyla vládními orgány přijata opatření pro předchá-zení obdobným konfliktům a jakákoliv veřejná diskuse o mezietnických vztazích byla za-kázána.30 Konflikt z roku 1990 byl úspěšně „zakonzervován“. Další výraznější mezietnické napětí mezi Kyrgyzy a Uzbeky bylo zaznamenáno v letech 2004 a 2006. Důvodem byl zákon O státním jazyce [rozuměj zákon o kyrgyzštině, pozn. aut.], který byl uzbeckou mi-noritou vnímán jako způsob vyloučení etnických menšin z mocenských struktur a požada-vek uznání uzbečtiny jako dalšího oficiálního jazyka. Mezietnické napětí a střety vyvolalo omezení hodin výuky uzbečtiny a uzbecké literatury na uzbeckých základních a středních školách ve prospěch výuky kyrgyzštiny.31 V následujících letech se systematicky objevo-valy konfliktní situace především mezi kyrgyzskou a uzbeckou mládeží. Kozyulin uvádí, že centrální a místní vládní struktury se snažily nešířit události o mezietnických střetech veřejně, ruská masmédia se nicméně těmito incidenty zabývala detailně. Uvedené tvrzeni Vadima Kozyulina je přinejmenším sporné, neboť do doby přípravy této studie jsem neza-znamenala žádné ruské zdroje dostupné na internetových stránkách, které by se zabývaly problematikou mezietnických konfliktů v jižním Kyrgyzstánu v období let 2008–2009, resp. těmi etnickými konflikty, kterými se kyrgyzská masmédia nezabývala. Co se týče ruských televizních kanálů, ve většině případů centrální ruské televizní kanály vysílají na území Kyrgyzstánu, a tím pádem by byly i kyrgyzské veřejnosti přístupné informace o me-zietnických střetech ve zmiňovaném období. Nejčastěji v těchto médiích narazíme na pro-blematiku etnického konfliktu z 90. let 20. století a z roku 2010. Častěji se zabývají proble-matikou mezietnických konfliktů v Kyrgyzstánu místní odborníci. Dokonce existuje určitý rozdíl v názorech kyrgyzských autorů ze severu a jihu země. Existuje domněnka, že „jižní“ problematice může rozumět jen odborník-příslušník jižního regionu.32

V daném případě se jedná o tzv. domácí konfliktní situace, kde stranami konfliktu sice mohou být různá etnika, ale nemůžeme jej kvalifikovat jako mezietnický, protože pů-vodně nevzniká jako mezietnický a rozsáhlý konflikt. Mezietnické konflikty mají tedy pů-vod v těchto místních „puberťáckých“ potyčkách, které za určitých okolností přecházejí do většího konfliktu. Neměli bychom opomíjet vliv místní kultury, která spočívá v „bojov-ném duchu“ mužů, zejména jsou-li mladistvého věku. Například zbití dvou kyrgyzských

30 V článku Ошская резня 1990 года : Хронология трагедии se uvádí, že vládní činitelé se snažili vyhýbat se tématu ošského masakru v 90. letech 20. století, Фергана, 8. 6. 2010. Online, cit. 23. 11. 2014, dostupné na http://www.fergananews.com/articles/6601. Více k tématu ošských událostí ШЕЙНИС, Виктор Леонидович – ОМУРАЛИЕВ, Нурбек Ашимканович: Комментарии В. Л. Шейниса и Н. А. Омуралиева. Журнальный зал 2007. Online, cit. 23. 11. 2014, dostupné na http://www.magazines.russ.ru/nlo/2007/84/m7.html.31 V r. 2003 bylo v Kyrgyzstánu 141 uzbeckých základních a středních škol, v r.2008 se jejich počet omezil na 129 a k roku 2012 jich zůstalo 91. ВАЛЬСАМАКИ, Алиса: Узбекский язык на юге Кыргызстана сокращается. Радио Азаттык, 5. 10. 2012. Online, cit. 23. 11. 2014, dostupné na http://www.rus.azattyq.org/content/uzbek- language-in-southern-kyrgyzstan/24729124.html. Farangiz Nadžibulla uvádí, že vedle toho, že Uzbekové ne-gativně vnímají přechod řady uzbeckých škol na výuku v kyrgyzském jazyce a zvýšení mezietnického napětí či konfliktu, jsou zaznamenány i místní aktivity na zlepšení mezietnických vztahů za pomoci studia státního jazyka (tj. kyrgyzštiny). Jelikož jazyková otázka je jednou ze základních příčin vzniku mezietnických konfliktů, znalost státního jazyka, historie a kultury by v budoucnosti vedla ke zrušení „jazykových bariér“. To by posílilo jednotu kyrgyzské společnosti, také by to vychovalo nové generace kyrgyzských občanů, které by dokázaly přemýšlet bez etnických omezení. НАДЖИБУЛЛА, Фарангиз: В узбекских школах Ошской области стали преподавать на кыргызском, Радио Азаттык, 12. 9. 2011. Online, cit. 23. 11. 2014, dostupné na http://www.rus.azattyq.org/content/uzbek_school_osh_jalalabad_kyrgyz_language/24323320.html.32 Srov. КОЗЮЛИН, В.: Ошский конфликт, s. 2.


mladíků Dungany kvůli sporu o volné místo v místní internetové kavárně v únoru 2006 ve vesnici Iskra v Čujské oblasti vyvolalo konfliktní situaci mezi dunganskou a kyrgyzskou mládeží. Rovněž spor o autoritu mezi kyrgyzskými a tádžickými mladíky ve vesnici An-darak v Batkenské oblasti vyvolal napětí mezi tyto etniky stejně jako ošský konflikt z roku 2010 začnuvší srážkou mezi kyrgyzskou a uzbeckou mládeží v kasinu.33 V „puberťáckých“ srážkách mají původ i příhraniční konfliktní situace. Expert na středoasijský region Vla-dimir Paramonovov uvádí, že se nejedná o (mezietnický) konflikt, ale o konfliktní situaci.34 Podle dalšího odborníka, Ivana Kamenkova, nejsou mezietnické konflikty zapříčiněny et-nickými, jazykovými, náboženskými a kulturními odlišnostmi, které představují jen dopl-ňující konfliktogenní a mobilizační faktory, jimiž jsou maskovány skutečné zájmy aktérů konfliktu.35

Ilja Gerasimov spatřuje příčiny etnických konfliktů v Kyrgyzstánu v historickém vývoji regionu, které ještě doplňuje o socioekonomické faktory. Uvádí, že mezietnické vztahy v sovětském období byly ve většině případů přátelské. Od 80. let 20. století se v důsledku zhoršujících se socioekonomických poměrů změnila etnodemografická situace. Masová migrace Rusů a rusky mluvícího obyvatelstva, Němců, Židů a dalších etnik z Kyrgyzs-tánu především do Ruska, Německa, Izraele a USA vedla k tomu, že obyvatelstvo jižního Kyrgyzstánu začali tvořit primárně Kyrgyzové a Uzbeci. Kyrgyzské a uzbecké rodiny jsou tradičně mnohodětné. Získání nezávislosti doprovázely v Kyrgyzstánu závažné problémy, které způsobily překotný pokles životní úrovně obyvatelstva země. Rovněž socioekono-mické problémy zapříčinily vnitřní migraci obyvatelstva. Tato migrace se neprojevila jen v migraci venkovského obyvatelstva do měst, ale také v meziregionálních migračních vlnách, např. z Narynské, Issyk-Kul’ské a jižních oblastí primárně na sever, do Čujské oblasti a hlavního města Biškek. Původní státní demografická politika tak pozbyla na aktuálnosti a nová prakticky neexistovala, což v mnohém problematizovalo sféru řízení etnodemografických procesů v zemi.

Téměř obdobné vysvětlení přínáší i v současné době využívaná Koncepce posílení národní jednoty a mezietnických vztahů (dále Koncepce), která vznikla po červnovém ošském konfliktu a poskytuje komplexní vhled do kontextu etnických konfliktů.36 V části

33 МАРАТОВА, М.: Из Искры возгорелось пламя : Киргизодунганский конфликт начался изза место у компьютера, ЦентрАзия, 11. 2. 2006. Online, cit. 27. 11. 2014, dostupné na http://www.centrasia.ru/newsA.php?st=1139608140. Srov. В Киргизии киргизы и дунганы столкнулись на национальной почве, NEWSru.com, 6. 2. 2006. Online, cit. 27. 11. 2014, dostupné na http://www.newsru.com/arch/world/06feb2006/ dung_kirg.html; Ошские события напомнили о межэтническом конфликте 20-летней давности, РИА Новости, 11. 6. 2010. Online, cit. 27. 11. 2014, dostupné na http://www.ria.ru/world/20100611/245262070.html; КАМЕНКО, И.: Социальные конфликты.34 КОЗАЧКОВ, М.: Кыргызстан и Узбекистан.35 КАМЕНКО, И.: Социальные конфликты.36 Koncepce byla rozpracována pro konkretizaci a realizaci státní politiky trvalého rozvoje pro léta 2013–2017. Daný program vznikl na bázi Koncepce etnické politiky a národní konsolidace a Koncepce národnostní politiky, kterou rozpracovalo Shromáždění národů Kyrgyzstánu, poslanci Džokorku Keneša (parlamentu) KR, předsta-vitelé organizací občanské společnosti, vzdělávacích a odborných institucí, a také další experti. V dané Koncepci se národem rozumí určité sociálně-politické společenství, synonymum slova stát. Termínem mezietnické vztahy označuje Koncepce oblast vzájemných vztahů mezi představiteli různých etnik, obývajících území určitého státu. Viz oficiální stránky prezidenta KR. Koncepce posílení národní jednoty a mezietnických vztahů. Biškek 2013. On-line, cit. 25. 11. 2014, dostupné na http://www.president.kg/files/docs/kontseptsiya_ukrepleniya_edinstva_ naroda_i_mejetnicheskih_otnosheniy_v_kr.pdf); ГЕРАСИМОВ, И.: Этнические конфликты в Кыргызстане. Проблемы исторические, ЦентрАзия, 19. 8. 2013. Online, cit. 25. 11. 2014, dostupné na http://www.centrasia. ru/newsA.php?st=1376892240.


Analýza mezietnických vztahů v Kyrgyzské republice Koncepce též uvádí, že současný stav a tendence (mezi)etnických vztahů jsou podmíněny především historickými, demografickými, migračními, socioekonomickými a politickými procesy. Autoři Kon-cepce uvádějí, že soužití mezi etniky na území Kyrgyzstánu bylo v historické retrospektivě nekonfliktní. Země má tak historicky potenciál pro opětovné mírové soužití etnik. I přes pokračující migrace obyvatel různého etnika, zůstává Kyrgyzstán mnohonárodnostním státem.37 Účinnější management etnických vztahů tak vznikl z uvědomělé potřeby sledo-vat změny etnické struktury obyvatelstva země, což vytvoření funkčního modelu manage-mentu etnických vztahů stejně neprospělo.38

Koncepce uvádí, že kyrgyzská státní politika prošla v etnické oblasti třemi vývojovými fázemi. První fáze je období po získání nezávislosti, která je charakterizována zvýšenou mírou národního uvědomění, aktualizací ideologie budování národa a kyrgyzské státnosti. Druhá fáze (druhá polovina 90. let) proběhla pod heslem Kyrgyzstán je náš společný dům. V roce 1994 vzniklo Shromáždění národů Kyrgyzstánu (dále SNK), jehož základem se stala kulturní centra jednotlivých etnik. Podle Koncepce SNK je prospěšnou konzulta-tivní strukturou. Zhoršení mezietnických vztahů, zvyšující se počet sociálních konfliktů a místy se vyskytující regionalismus se výrazně projevuje ve třetí fázi (po roce 2005). Zejména tato fáze ukázala, že ne všichni občané země se cítili být součástí jednotného kyrgyzského národa a státu. To je jeden z důvodů, proč se jednotná kyrgyzská občanská společnost bez ohledu na etnickou příslušnost formuje obtížně. Na pozadí vysoké sociální a regionální diferenciace, nezaměstnanosti, náboženské radikalizace, kriminalizace a kle-sající vzdělanosti probíhá rovněž politizace etnických vztahů.39 Proto se vysoká náchyl-nost země ke konfliktům nezdá být něčím překvapujícím či neočekáváným. Překvapující se spíše zda být skutečnost, že se vzdor výše uvedeným faktorům v zemi odehrálo relativně málo konfliktů.

Formování společné občanské identity se v 90. letech 20. století nezdálo být prioritní. Rozvoj mezietnických vztahů v postsovětské době byl ovlivňován geopolitickými a psy-chologickými důsledky rozpadu SSSR, socioekonomickou krizí, přechodnou dobou, na-růstající nezaměstnaností, nevyřešenými spory o vodu a půdu, příhraničními a územními spory a mnohými dalšími faktory. Na tehdejší dobu již četné etnické rozpory a problémy přivedly zemi k tragickým ošským událostem 90. let. 20. století, ale jejich původ, vývoj a následky se dodnes nestaly předmětem hlubšího výzkumu a analýzy. Stejně tak tomu je v případě reflexe ošského konfliktu z roku 2010. To vyplývá z textu Závěrečné zprávy ne-závislé mezinárodní vyšetřovací komise (IIC), o čemž se zmiňuje kyrgyzská vláda ve svých Komentářích vydaných vládou v reakci na zmiňovanou zprávu. Kyrgyzská vláda uvádí, že

37 Podle jednotlivých výzkumů zastupují etnické menšiny 28 % obyvatelstva Kyrgyzstánu. Kyrgyzstán je zemí, obývanou více než 80 etniky. Uzbeci žijí převážně v Ošské, Džalal-Abadské a Batkenské oblasti. V r. 2009 je-jich podíl na obyvatelstvu Ošské oblasti činil 28 %, Džalal-Abadské 25 % a Batkenské 15%. V r. 2012 v zemi s 5,5 miliony obyvatel činil podíl Kyrgyzů 72,2 %, Uzbeků 14,3 %, Rusů 6,8 %, ostatních etnik 6,7 %, přičemž početnými etnickými skupinami jsou zde Dunganové 1,1 %, Ujgurové 0,9 %, Tádžikové 0,9 %, Turci 0,7 %, Ka-zachové 0,6 %, Tataři 0,5 %, ázerbájdžánci 0,3 %, Korejci 0,3 %, Ukrajinci 0,3 %, Kurdové 0,3 % a Němci 0,2 %. ЯЛОВКИНА, Анна:Исследование: 28% населения КР – представители этнических меньшинств, Вечерний Бишкек, 23. 10. 2013. Online, cit. 26. 11. 2014, dostupné na http://www.vb.kg/doc/248442_issledovanie:_28_naseleniia_kr_predstaviteli_etnicheskih_menshinstv.html).38 Oficiální webové stránky prezidenta KR. Koncepce dostupné na http://www.president.kg/files/docs/kontseptsiya_ukrepleniya_edinstva_naroda_i_mejetnicheskih_otnosheniy_v_kr.pdf.39 Tamtéž.


se nezávislé komisi nepodařilo určit „ty síly“, které etnický konflikt vyvolaly, resp. vypro-vokovaly. Závěrečná zpráva neodráží celou řadu závažných událostí, které prozkoumány být měly.40 Zasloužené pozornosti se nedočkal ani důležitý systém prevence konfliktu. V Koncepci se uvádí, že závažnost etnických problémů byla podceněna vládními orgány, stejně jako byly podceněny především politické a ekonomické faktory, jež následně po-sloužily jako zdroj vzrůstajícího napětí mezi etniky. Etnické záležitosti byly vnímány spíše jako sociokulturní, jelikož se týkaly aspektů jazyka a realizace kulturních a vzdělávacích nároků občanů. V politické sféře docházelo k „zahrávání“si s lídry etnických menšin, což v kombinaci s vnitropolitickou nestabilitou a nacionalistickými tendencemi vedlo k ne-zájmu etnických menšin účastnit se sociálních procesů v zemi a k jejich následné izolaci. Neřešené problémy z dob mezietnického konfliktu 90. let 20. století, již zmíněný kritický stav sociálního a ekonomického sektoru a neschopnost mocenských struktur zabránit opakování mezietnického konfliktu zapříčinily v roce 2010 další etnický konflikt.41

Jen obtížně lze hovořit o existenci jednotné občanské společnosti. Rovněž lze konsta-tovat absenci společné identity a loajality vůči společnému státu. Míra sociální integrace Uzbeků a dalších etnik s Kyrgyzy do společné kyrgyzstánské společnosti je marginální. Nízká míra socializace ostatních etnik je výsledkem nejen narůstajícího kyrgyzského nacionalismu a „standardního“ rozdělení sfér působnosti etnik, jako například politika (Kyrgyzové) a obchod (Uzbeci), ale též celkového nezájmu etnických menšin o podobnou integraci. Právě tento nezájem ze strany etnických menšin vyvolává nárůst kyrgyzského nacionalismu. Je třeba uvést, že etnická nesnášenlivost Kyrgyzů je zesílena dlouhodobým vnímáním Kyrgyzů jako lumpenů a divokých horalů, kteří se začali stěhovat do měst pře-devším z ekonomických důvodů. Vnitřní migrace z vesnic do měst byla intenzivní, což výrazně ovlivnilo nejen etnickou strukturu městského obyvatelstva, ale ekonomické a sociokulturní prostředí velkoměst celkově. Kyrgyzské horské obyvatelstvo bylo nuceno opustit tradiční prostředí a styl života, městské obyvatelstvo se s nimi ve svém okolí mu-selo vyrovnat.42 Zatímco pro přestěhované Kyrgyzy se jejich nároky na lepší život a sebe-

40 Fergana. Kyrgyzstánské prohlášení v návaznosti na závěrečnou zprávu Mezinárodní nezávislé komise pro vyšetření událostí v jižním Kyrgyzstánu v červnu 2010. Online, cit. 25. 11. 2014, dostupné na http://www.ferga nanews.com/archive/2011/kg_comments_russian_final.pdf.41 Zde je na místě zmínit skutečnost, že oddíly státní armády zasáhly do průběhu ošského konfliktu v roce 2010 až po několika dnech, ke konci jeho intenzivní fáze. I přes medializované žádosti tehdejší prezidentky Rozy Otun-bajevové vláda v Biškeku nepospíchala s řešením tohoto konfliktu. Opožděný zásah armádních oddílů následně prokázal, že mocenské struktury disponovaly dostatečnými kapacitami a mohly konflikt ukončit dříve a zabránit ztrátám na lidských životech. Podobná situace spíše svědčí o tom, že tehdejší dočasná vláda sledovala vlastní politické zájmy proti svým jižním oponentům. Daná situace je jedním z těch indikátorů, které identifikují vztah

„Sever“ k „Jihu“, a ze kterého je také vidět, že centrální vláda (ani tato přechodná) mezi nimi nehraje roli jakéhosi mostu. Neméně důležitým aspektem je také nejednoznačné vnímání části uzbeckého obyvatelstva při zásahu vo-jenských oddílů během konfliktu, které jej hodnotilo negativně. Uzbecké obyvatelstvo vnímalo tento zásah jako akci proti uzbeckému etniku. Obdobně byly předneseny tyto akce i v některých světových masmédiích. Armádu a vládu nepřijímali Uzbekové jako státní struktury přizvané plnit své funkce vůči každému občanovi země, ale jako primárně kyrgyzskému etniku. Služba v policejních a vojenských oddílech je přitom přístupná příslušníkům různých etnik. Podobně během mezietnického konfliktu kyrgyzští i uzbečtí lékaři ošetřovali zraněné bez ohledu na jejich národní příslušnost. Jako další ukazatel fragmentace země se jeví regionální kritérium, které se proje-vuje v tom, že ošský konflikt je „Seveřany“ vnímán jako konflikt mimo Kyrgyzstán. Zdrojem informací rozhovory s respondenty během terénního výzkumu v období od července do poloviny září roku 2010. Osobní údaje nejsou uvedeny z důvodu zachování anonymity respondentů; srov. již citované oficiální webové stránky prezidenta KR.42 Podle Ivana Safrančuka nebyla města připravena na masovou a neorganizovanou migraci z chudších (ves-nických) regionů. Z přistěhovalců se nestávají obyvatelé města, ale spotřebitelé jeho ekonomických možností. Takto pojaté „nové městské obyvatelstvo“ nedosahuje ve svém sociálním a kulturním vývoji úrovně městského


realizaci v rámci vlastního státu zdály být zřejmé, pro většinu nekyrgyzského městského obyvatelstva to bylo pravým opakem. V minulosti bylo kyrgyzské etnikum umístěno do jakéhosi „kastovního“ systému oproti ostatním etnikům, zejména ruskému. Pro většinu kyrgyzského obyvatelstva z horských oblastí platily určité teritoriální a sociální mantinely v rámci vlastního státu až do pozice tzv. lumpenů.43 Například i dnes ve městech Oš a Dža-lal-Abad narazíte na podniky (kadeřnictví, menší obchodní domy, a dokonce i nevládní organizace), kde neoficiálně platí etnické kritérium. Po získání nezávislosti Kyrgyzstánu se z Kyrgyzů stalo titulární etnikum a některá jiná etnika (např. Rusové) začala ztrácet do-savadní „privilegované“ pozice ve prospěch Kyrgyzů. Jestli ještě před lety nebyla situace kolem mezietnické tolerance výrazně kritická, po ošském konfliktu v roce 2010 se situace značně změnila. Kyrgyzský nacionalismus zesílil zejména v jižním Kyrgyzstánu. Naciona-listé nebo zastánci etnické exkluzivity Kyrgyzů začali obsazovat přední funkce ve státě.44 Nelze ostatně jednoznačně říci, že právě nacionalismus je prvořadou příčinou etnických konfliktů. Obecně byl kyrgyzský nacionalismus do ošského konfliktu mírný. Projevoval se spíše „chvályhodným vlastenectvím“ v tom, že si kyrgyzský národ váží a vysoko cení existenci vlastního státu a krajanství. Dnes je jasné, že se málo komu chce hrát s Kyrgyzy hru Kyrgyzstán – náš společný dům, resp. stane se tak pouze pod podmínkou, že v této hře nebudou Kyrgyzové vyhrávat.45

Jinými slovy řečeno, v červnu 2010, kdy došlo k ošskému konfliktu, se vytvořily problé-mové zóny a neřešené problémové otázky, které přispěly k vypuknutí ošského konfliktu. Těmi jsou: jazyková otázka (rozvoj úředního jazyka, status uzbečtiny); uzbecká nespo-kojenost s nedostatečným zastoupením Uzbeků v mocenských orgánech; zneužití me-zietnické otázky nacionalisty ve prospěch osobních politických a ekonomických zájmů; částečná sociální integrace Uzbeků do sféry veřejné politiky a jejich odchod do ilegálních nábožensko-politických organizací.46 Dále se centrální vláda nesnaží řešit etnické pro-

obyvatelstva, což v důsledku vede k opačnému procesu – k degradaci měst na úroveň přistěhovalců. Podobná de-gradace se dotkla nejen hlavního města Biškeku, města Oše a Džalal-Abadu, ale i dalších větších měst v Kyrgyzs-tánu. САФРАНЧУК, Иван: Трансформация угроз внутренней нестабильности в Центральной Азии. ПИР-Центр, Online, cit. 7. 12. 2014, dostupné na http://www.pircenter.org/media/content/files/12/14116652640.pdf. Analytička Džamila Džeenbajeva uvádí, že již v r.1989 z okolních vesnic do Biškeku migrovalo 80 % obyva-telstva. Přibližně 1,5 milionů lidí se (celkový počet obyvatelstva země je 5,4 milionů obyvatel) stalo pracovními migranty a vytvořilo neformální (stínový) ekonomický sektor. V r. 2008 se kolem Biškeku objevilo 30 nových sídlišť vnitřních migrantů. Míra chudoby v těchto sídlištích zůstává nízká. Podle Džeenbajeve jsou vnitřní mi-granti schopni tvořit novou střední třídu na základě svého podnikatelského potenciálu a své vzrůstající role producentů a spotřebitelů zboží a služeb ЖЕЕНБАЕВА, Жамиля: Межсекторальное сотрудничество в разработке политики создания нового среднего класса из числа внутренних мигрантов, занимающихся предпринимательской деятельностью в рамках неформального сектора. In: Центр социальных иссле до ва-ний АУЦА : Кыргызстан на современном этапе развития. Бишкек 2008, s. 41–49.43 Matthew Kupfer např. uvádí, že podle Uzbeků nejsou Kyrgyzové civilizovaní a schopni žít v demokratické společnosti. Srov. KUPFER, Matthew: Four Years After Ethnic Violence : A Glimmer of Hope in Kyrgyzstan, Radio Free Europe Radio Liberty, Online, 6. 12. 2014, dostupné na http://www.rferl.org/content/four-years- after-ethnic-violence-a-glimmer-of-hope-in-kyrgyzstan/25423822.html.44 НОГОЙБАЕВА, Чолпон: Транзитный период и проблемы строительства нации в Кыргызстане. In: НОГОЙБАЕВА, Ч. – ИСАКОВА, Ч. – НОЙБАУЭР, А. (eds.): 20 лет демократического, s. 29–39.45 PLOCEK, Josef: Jakou mají budoucnost suverenita, národní a teritoriální stát?, Střední Evropa. Online, cit. 30. 11. 2014, dostupné na http://stredni.evropa.sweb.cz/editor/clanek120.pdf.46 Jak již bylo uvedeno, fungovalo určité nepsané rozdělení sfér činností mezi Kyrgyzy a Uzbeky. To bylo do jisté míry jakýmsi mechanismem pokojného společného soužití, které bylo narušeno, což vedlo k ošskému konfliktu, popřípadě může vést k dalším konfliktním situacím. Na aspekt odchodu radikálně zaměřených Uzbeků do ile-gálních (islamistických) organizací by mělo být nahlíženo i z hlediska toho, že nábožensky založené organizace


blémy, natož zabývat se jejich prevencí. Vláda se spíše snaží vypořádat s důsledky těchto konfliktů. Nekompetentnost silových struktur v otázkách mezietnických konfliktů vede k opačnému výsledku – k jejich opětovnému vzniku. Absence účelné a koordinované vládní (mezi)etnické politiky se promítá do dalších struktur, které se účastní procesu rea-lizace vládní etnické politiky a řešení etnických otázek.47

K interpretaci vztahů mezi Kyrgyzy a Uzbeky

Téměř kterýkoliv článek o ošském konfliktu především od zahraničních autorů nabízí vnější pohled na kyrgyzsko-uzbecké vztahy jako trvale nepřátelské v důsledku především sovětské politiky budování nových států a jejich národů.48 Jak uvádí Ivan Kamenko, histo-ricky se území Kyrgyzstánu, jako součást širšího asijského prostoru, stalo centrem mnoha kultur, jazyků, náboženství, politických a hospodářských zájmů a bojů různých národů a jejich elit o životní prostor s odlišnými nacionalistickými motty. Situaci zkomplikovala nepromyšlená ruská kolonizace, která vedla k nedostatku půdy pro původní obyvatelstvo a jeho boje o ochranu vlastní kulturní a náboženské svébytnosti. Sovětská ideologie „přá-telství mezi národy“ a sovětského občana s jednotnou kulturně-ideologickou identitou však rozdílnost etnik posunula z pořadu dne do stínu na několik desítek let. Po rozpadu Sovětského svazu dochází k růstu nacionalismu a významu náboženství, národní kultura začíná mít novou sociální hodnotu, jejíž „odpůrci“ z řad jiných etnik jsou pronásledováni. Některá z těchto etnik byla deportována ve stalinské epoše, žila izolovaně od původního obyvatelstva, což vedlo k jejich minimální integraci do společenského a kulturního života Kyrgyzstánu.49 Zejména některé stručnější zdroje nabízejí jednoduchý a jednostranný vý-klad mezietnických vztahů v Kyrgyzstánu a ošského konfliktu.

UCDP Conflict Encyclopedia například uvádí, že po získání nezávislosti prováděl Kyr-gyzstán reformy, které byly zacíleny na posílení kyrgyzského etnika (vůči ostatním et-nikům).50 Pokud se jedná o posílení kyrgyzského etnika přes akcent na kyrgyzskou ná-rodní symboliku, kulturu, tradice, ideologii a historii, to vše se zdá být běžným při vzniku

nejsou pro Uzbeky jakožto radikálnější a tradičnější část populace země úplně cizí. Tento předpoklad potvrzuje skutečnost, že ve většině případů sídla obdobných organizací najdeme právě v uzbeckých čtvrtích a okrscích. V daném případě nemůžeme jednoznačně tvrdit, že pouze politické vyloučení Uzbeků vede k jejich vstupu do těchto organizací. Je však pravděpodobnější, že vstup do islamistických organizací je jednou z cest, jak dosáh-nout dlouhodobějšího zapojení Uzbeků do politické sféry státu. Někteří, jako např. M. Kupfer, tvrdí, že spojitost Uzbeků s islamistickými spolky není tak pravděpodobná, jak se Kyrgyzům může zdát. KUPFER, M.: Four Years.47 КОЗЮЛИН, В.: Ошский конфликт, s. 2–3.48 Příkladem jsou téměř veškeré příspěvky použité v této studii. Mezi institucemi, v jejichž zprávách a výzku-mech narazíme na interpretaci historie kyrgyzsko-uzbeckých vztahů jako permanentně konfliktní, je OSN, OBSE nebo databáze Uppsala Conflict Data Program, nemluvě o četných oficiálních a neoficiálních materiálech, dostupných na internetu, včetně ruských zdrojů.49 КАМЕНКО, И.: Социальные конфликты. Podle Petera Finkeho byl ošský konflikt vyvolán přetrvávajícím napětím a nepřátelskými vztahy mezi oběma etniky z minulosti. Finke poukazuje, že středoasijské státy vytvo-řené v sovětské době jen zhruba odpovídaly původním hranicím státních útvarů či teritoriu obývanému středo-asijskými etniky, čímž byl založen základ pro mezietnickou konkurenci, spory a konflikty jak v tehdejších dobách, tak i do budoucna. Vzhledem k tomu se zdá být počet konfliktů v daném regionu malý, ačkoliv i tak je zde vy-soká míra vzniku konfliktů. FINKE, Peter: Patterns of Identification and Ethnic Differentiation in Central Asia : the Case of the Uzbeks. CASCA 2013. Online, cit. 7. 12. 2014, dostupné na http://www.casca-halle-zurich.org/ wp-content/uploads/2014/10/160x240_CASCA_web.pdf.50 UCDP Conflict Encyclopedia, Online, cit. 29. 11. 2014, dostupné na http://www.ucdp.uu.se/gpdatabase/ gpcountry.php?id=89&regionSelect=6-Central_and_Southern_Asia#.


kteréhokoliv nového státu. Nejednalo se tedy o nucenou asimilaci s Kyrgyzy řízenou shora, ale o integraci společnosti a občanskou loajalitu. Jelikož se jedná o první nezávislý stát v historii kyrgyzského národa, postrádá zatím zkušenosti s tzv. procesy budování státu a národu a dodnes se „transformuje“ za nejednoduchých sociálních, politických a ekonomických podmínek. Z těchto důvodů není vždy schopný garantovat základní práva všem svým občanům bez výjimek a bez ohledu na etnickou příslušnost. Nelze tedy konstatovat, že stát funguje „dobře“ pro Kyrgyzy a „špatně“ pro ostatní. Výše uvedený zdroj uvádí rovněž, že po získání nezávislosti kyrgyzský jazyk získal status úředního jazy-ka.51 Z těchto, na první pohled běžných informací vyplývá, že Kyrgyzové získali cizí státní území, na které z neznámých důvodů neměli mít nárok, a proto se kyrgyzština „neprá-vem“ prosadila jako úřední jazyk na úkor ostatních jazyků. Není tedy jasné, který z jazyků by měl být v Kyrgyzstánu úředním: dunganština, ujgurština, korejština, nebo ukrajin-ština? Vezměme v úvahu analogickou situaci v Lotyšsku, kde Rusové tvoří významnou národnostní menšinu. Úředním jazykem je zde lotyština, nikoliv ruština. Stejná situace je i České republice s úředním jazykem češtinou, nikoliv slovenštinou, i na Slovensku s úředním jazykem slovenštinou, a ne maďarštinou. Málo koho překvapuje, že všechny uvedené jazyky jsou státními jazyky, a málokoho napadne tvrdit, že se tyto státní jazyky prosadily na úkor jazyků jiných etnických menšin a že požadavek znalosti státního jazyka je popíráním lidských práv a je schopen vykořenit etnickou identitu občanů.

Ustanovení uzbečtiny v Kyrgyzstánu jako oficiálního jazyka je jednou z příčin ošského konfliktu. V blízké budoucnosti získá uzbečtina tento status jen stěží. Možná v dlouho-dobé perspektivě za předpokladu, že se uzbecké obyvatelstvo začne ztotožňovat se státem, resp. zaujme-li vůči němu loajální stanovisko.52 Tvrdit, že Kyrgyzstán je státem se spole-čenstvím, jehož členové se vyznačují sblížením (občanského) myšlení a cítění, jak již bylo uvedeno výše, zatím nelze. Etnické menšiny se cítí být ohroženy a za takových podmínek je zdánlivě standardní požadavek znalosti úředního jazyka jejími příslušníky vnímán jako hrozba.

Kyrgyzstán je mnohonárodnostním státem, jehož pokojná existence a rozvoj nejsou možné bez jednotného kyrgyzstánského národu. V praxi by tak měl být častěji upřednost-ňován termín kyrgyzstánský před kyrgyzský, což by se mělo odrážet v procesech formo-vání jak národa, tak i občanské společnosti. Mezietnické konflikty a konfliktní situace jsou rovněž součástí nekontrolovatelného, nepromyšleného a zpolitizovaného procesu formování v zemi občanské společnosti. Těchto procesů se místy „trefně“ zúčastňuje řada mezinárodních vládních a nevládních organizací. Proto mnoho neziskových nevládních organizací postrádá důvěru místního obyvatelstva. Integraci kyrgyzsko-uzbeckého oby-vatelstva jižního Kyrgyzstánu překáží zneužití uzbecké otázky vnitřními a vnějšími aktéry pro jejich politicko-mocenské cíle. Kupříkladu zneužití uzbeckého „nástroje“ severními klany v jejich boji o moc s jižními klany, znemožňuje uzbeckou otázku vyřešit.

Předpoklad, že kyrgyzsko-uzbecké vztahy nejsou historicky nepřátelské, vyvrací i Askar Akajev, prezident KR z let 1990–2005. Podle něj se mezi Kyrgyzy a Uzbeky nejedná, resp. nejednalo se vždy o nepřekonatelný mezietnický rozpor nebo o zásadně odmítavý postoj ve vzájemném vnímání, na což často upozorňují média. Uzbeci-zemědělci a Kyrgyzové-

-kočovníci žili vedle sebe od pradávna a navzájem se doplňovali. Jejich vztahy se zásadně

51 Tamtéž.52 PLOCEK, J.: Jakou mají budoucnost, s. 12–13.


a dlouhodobě zhoršily po ošském konfliktu z roku 2010, který podle něj způsobili političtí avanturisté.53 Podobného názoru je i prezident Uzbekistánu Islam Karimov. Podle Kari-mova ošský konflikt není konfliktem mezi oběma etniky, jelikož ani jedno z nich nemá k těmto počinům důvod, resp. nemá zájem řešit spory násilně. Usuzuje tedy, že tento kon-flikt je výsledkem „vnějšího“ vlivu a kalkulace.54

Úsudek o přátelských a mírumilovných základech vztahů mezi Kyrgyzy a Uzbeky po-tvrzuje pokonfliktní vývoj ve vybraných lokalitách a segmentech společností, kde došlo k návratu do původního stavu relativně brzy. Pro kyrgyzsko-uzbecké vztahy, stejně jako pro vztahy Kyrgyzů s dalšími etniky, je tedy příznačné jak historicky přetrvávající napětí a nevraživost, tak i historicky přetrvávající pokojné soužití. Zmíněná nevraživost během vzájemné asimilace (zejm. z důvodu jazykové, kulturní a náboženské blízkosti) nebránila a v průběhu poměrně dlouhého klidného období se etnika spíše sbližovala.55 Zde je na místě se zamyslet, za jakých okolností se tyto domácí konfliktní situace transformují do dimenze mezietnického konfliktu. Kde, kdy a jak je etnicita zneužita pro sociální a poli-tické akce?56

Sociálně-politický, nebo mezietnický konflikt?

Ačkoliv mezi odborníky neexistuje shoda o tom, zda je Kyrgyzstán slabý, nebo rozpada-jící se stát, řada z nich (V. Paramonov, S. Pritčin, Z. Urmanbetovova) nevylučuje fakt, že po ošském konfliktu roku 2010 bude pravděpodobným scénářem budoucího vývoje země destabilizace.57 Snížení stability ve vnitropolitické situaci země nespočívá pouze v přijetí nové ústavy, či zlepšení stávajících zákonů, jak se často zdá. Velký díl viny nesou pro-cesy a tendence světové (geo)politiky, jejichž součástí je Kyrgyzstán, svébytná politická schémata, praktiky, historické paměti, charakter vzájemných vztahů moci a obyvatelstva, role konkrétních politiků a mnoho dalších faktorů. Po rozpadu Sovětského svazu země

53 ШИПИЛОВA, Елена – ПОПОВ, Антон: В Кыргызстане многие еще только ждут своего часа. РосБиз-нес Консалтинг, 1. 9. 2010. Online, cit. 27. 11. 2014, dostupné na http://www.rbcdaily.ru/magazine/business/ 562949988485182.54 Ошский конфликт : Учебный класс „Конфликтология“, 14. 05. 2012. Online, cit. 28. 11. 2014, dostupné na http://www.conworkshop.blogspot.cz/2012/05/blog-post_6774.html.55 Jedním z potvrzení hlubší asimilace mezi jižními Kyrgyzy a Uzbeky je to, že severní Kyrgyzové označují jižní protějšky jako Sarty. Příslušníci sartských kmenů začali být označováni jako Uzbekové a stali se součástí uzbeckého národa ve 20. letech 20. století při vzniku Uzbecké SSR. КОКАЙСЛ, Петр – УСМАНОВ, Амирбек: История Кыргызстана глазами очевидцев. Прага 2012, s. 159–160.56 Ethnic Differentiation, Interethnic Relations and Conflict in Central Asia: the Case of the Uzbeks in Kyrgyz-stan, Afghanistan, Tajikistan and Kazakhstan. Halle-Zurich Center for the Anthropological Studies of Central Asia. Online, cit. 7. 12. 2014, dostupné na http://www.casca-halle-zurich.org/ethnic-differentiation-intereth-nic-relations-and-conflict-in-central-asia/.57 Podle Indexu selhávajících států 2014, kterou zveřejnuje organizace The Fund for Peace zabývající předcháze-ním násilným konfliktům a podporující udržitelnou bezpečnost, figuruje Kyrgyzstán na 58. pozici mezi 178 státy, kde Jižní Súdán (1.) vykazuje nejvyšší míru zranitelnosti a naopak Finsko (178.) je velmi udržitelným státem. Kyrgyzstán je tak zařazen do skupiny států s velmi vysokým varováním. Srov. Fragile States Index 2014. Online, cit. 6. 5. 2015, dostupné na http://www.library.fundforpeace.org/library/cfsir1423-fragilestatesindex2014-06d.pdf ). Podle dvojice Šmíd – Vaďura nelze v současné době hovořit o postsovětských státech jako o selhávajících státech, ačkoliv většina z nich odpovídá definici slabých států. ŠMÍD, Tomáš – VAĎURA, Vladimír: Teoretické vymezení a konceptualizace fenoménu slabých a selhávajících států, Mezinárodní vztahy, 2009. Online, cit. 6. 5. 2015, dostupné na https://www.mv.iir.cz/search/authors/view?firstName=Tom%C3%A1%C5%A1&last Name=%C5%A0m%C3%AD.


prochází transformací, kterí nevede vpřed ani vzad, zkrátka nikam.58 Stát postrádá nutný sociální základ pro demokratické politické změny. Místo toho se zde usazují organizace radikálních islamistů, funkcí státu v procesech formování společenských hodnot se ují-mají náboženské složky a činitelé. Společnost a sociální procesy v zemi jsou proto v kri-tickém stavu.59

Za těchto okolností a v důsledku státního převratu v dubnu 2010 vzniklo mocenské va-kuum, které bylo citelné zejména na jihu země. Veškeré politické síly se snažily připravit na možné přerozdělení moci v zemi, a to včetně předních uzbeckých lídrů. Nástupci Bakijeva ve snaze získat zpět moc na jihu země destabilizovali tamní situaci. Touto destabilizací chtěli „bakijevci“ dosáhnout demoralizace biškekské prozatímní vlády a omezit její vliv v Oši a Džalal-Abadě. Není vyloučeno, že jejich cílem mohlo být oddělení jihu od zbytku země. Za těchto podmínek se uzbecká otázka jevila jako vhodná pro všechny protistrany. Prozatímní vláda byla ochotna ustoupit některým uzbeckým požadavkům výměnou za je-jich podporu v boji o moc. Viceministr prozatímní vlády A. Beknazarov vyzval uzbeckou mládež, aby pomohla vyhnat „bakijevské“ ozbrojence z budovy džalal-abadské administ-rativy. Byl spálen rodinný dům bývalého prezidenta, kyrgyzská jurta a vlajka, což bylo zji-třeně vnímáno jeho přívrženci. Za vysoké společenské politizace měly běžné potyčky mezi Kyrgyzy a Uzbeky politický charakter, ale později, když došlo ke spálení dvou uzbeckých domů, přerostl (politický) konflikt v mezietnický. Mezi aktéry ošského konfliktu se kromě bývalého kyrgyzského prezidenta Bakijeva, prozatímní vlády v Biškeku, ošského starosty M. Myrzakmatova, kriminálních prvků a případných islamistických organizací uváděly i tzv. „třetí síly“ anebo „třetí (neviditelná, skrytá) stranu“ konfliktu. Tou byli tádžičtí (a do-konce i lotyšští) snajpři, „neviditelná ruka“ Moskvy a Washingtonu. Představitelé OBSE uvádějí nejednoznačný přístup v pozici obou mocností ke konfliktu v Kyrgyzstánu. Víme, že nejednoznačná ruská pozice zklamala jižní Kyrgyzy.60 Přítomnost vojenských základen

58 БАКТЫГУЛОВ, Шерадил: Возможности для Кыргызстана в современном мире. In: НОГОЙБАЕВА, Ч. – ИСАКОВА, Ч. – НОЙБАУЭР, А. (eds.): 20 лет демократического, s 18; ШАКИРЖАНОВ, Рефат: Дестабилизация : основной и наиболее вероятный сценарий развития Кыргызстана, Центральная Азия, 25. 5. 2010. Online, cit. 7 12. 2014, dostupné na http://www.ceasia.ru/forum/destabilizatsiya-osnovnoy-i- naibolee-veroyatniy-stsenariy-razvitiya-kirgizstana.html.59 Nejchudší země jako Kyrgyzstán a Tádžikistán vykazují vysokou míru korupce a neschopnosti kontrolovat své periferní regiony. Proto na jejich území vznikají mezinárodní a regionální islamistické organizace, jejichž bojov-níci a zbraně můžou být kdykoliv použity v teroristických akcích v jiných zemích. Zde islamisté též nabírají nové rekruty. САФРАНЧУК, И.: Трансформация; ШУЛЬТЕ, Юлия: Рефлексия как необходимый этап в развитии гражданского общества. In: Центр социальных исследований АУЦА : Кыргызстан на современном этапе развития. Бишкек 2008, s. 21–27.60 Kyrgyzstán a větší části jeho obyvatelstva charakterizuje pravděpodobně nadměrná loajalita vůči partnerům. Obzvlášť to platí pro Ruskou federaci, ačkoliv prezidenství K. Bakijeva tomu moc nenasvědčovalo. I když spo-lečná historická minulost a strategicko-geopolitické pozice a zájmy kyrgyzského státu diktují v zahraniční poli-tice proruskou orientaci, základy loajality kyrgyzského / kyrgyzstánského národa nespočívají v pragmatických zájmech, ale v jeho charakteristice. Na středoasijské poměry je otevřenější a nepragmatická, což v kombinaci s vysokou mírou korupce a nezájmu státních funkcionářů o budoucnost země přivedlo stát a společnost ke krizi.

„Dětské“ zklamání kyrgyzských jižanů z nejednoznačné pozice Ruska, resp. odmítnutí pomoci během ošského konfliktu je způsobeno jednak naivními představami o Rusku jako o „všemohoucím velkém bratrovi“, který po-může bez skrytých motivů, jednak neporozuměním aktuálnímu (geo)politickému dění. V tomto smyslu jsou jižní Kyrgyzové porovnatelní s Indiány, když poprvé uviděli Evropany. Obecně je pro ně příznačná mentalita, kvůli níž jim není jasné, proč jiná strana nemusí pomáhat, když může. Pořád jsou citelné pozůstatky z minulosti, kdy se k Rusku vzhlíželo v rámci sovětské ideologie mezinárodního přátelství. Na jihu země je naprosto samozřejmé, že lidé pomůžou. Jinými slovy, je na čase, aby se mentalita jižanů začala modernizovat, odpovídat současným ten-dencím vývoje a přizpůsobovat se okolnímu světu. Je na čase pochopit, že být závislý není vždy dobré a že je třeba jednat a řešit vlastní vnitřní záležitosti samostatně. Poučit se z ošského konfliktu, kdy jižané zůstali téte-à-téte


Ruské federace a Spojených států v Kyrgyzstánu skýtalo zemi pocit určitého bezpečí. Vo-jenské základny odmítly zprostředkovat dodávky humanitární pomoci. Tato situace uka-zuje, že loajalita vůči mocnostem ještě nezaručuje jejich podporu či pomoc.61

O tom, že ošský konflikt není pouze konfliktem mezietnickým, ale podstatně složitěj-ším jevem, svědčí též existence několika hypotéz o jeho příčinách. Podle jedné z nich se předpokládá, že nějaké vnější síly iniciovaly a podporovaly uzbecké lídry v jejich separati-stických snahách a střetech s kyrgyzským etnikem. Tyto síly usilovaly o omezení ruské pří-tomnosti v regionu. Podle druhé hypotézy se stal konflikt výsledkem vnitřních bojů o moc. Uzbečtí lídři se po státním převratu v roce 2010 spolupodíleli na zřízení moci biškekské prozatímní vlády na jihu země a tím si vydobyli určitý podíl na moci. Prozatímní vláda však pod tlakem jihokyrgyzské politické elity tyto uzbecké mocenské požadavky musela odmítnout. Prozatímní vláda se obávala rozdělení země a spolupráce s uzbeckou stranou by mohla zmíněné regionalistické tendence zesílit. Z dalších možných příčin ošského konfliktu, jakož i konfliktů budoucích, uvádí Roman Vejcel středoasijskou tradici mno-hodětnosti, která je zvláště příznačná pro jihokyrgyzské a uzbecké rodiny. S tím souvisí další tradice, podle níž rodina musí obstarat pro syny dům, a tedy i půdu. S nedostatkem půdy a přelidněním se jako s významnými problémy potýká region již od dob kolonizace. Obdobného názoru jsou i kyrgyzští experti, podle kterých růst populace země způsobuje etnické konflikty.62

Z výše uvedeného výplývá, že v současném Kyrgyzstánu konflikty nevznikají jako me-zietnické, ale jsou vyvolávány uměle. Příčiny jsou z velké míry spíše politické, sociální a ekonomické než historicky odůvodněné. Kromě toho se ne vždy jedná o masový konflikt, ale o konfliktní situaci, která však nesmí být přehlédnuta. Na úrovni individuálních osob vede aktualizace etnicity, ať v rámci státní etnické politiky, nebo formou mezietnického konfliktu, k nepřetržité obnově nenávisti mezi etniky až do fáze permanentně konfliktního vztahu. Pod vlivem podobných negativních faktorů, kterých je v zemi celá řada, mohou vnitřní a vnější aktéři měnit situaci uvnitř země podle svých zájmů a cílů.

Závěr

Když v 90. letech 20. století došlo k otevřenému střetu mezi Kyrgyzy a Uzbeky, stačila pro normalizaci vztahu mezi nimi relativně krátká doba, což nasvědčuje tomu, že vzájemné vnímání Kyrgyzů a Uzbeků není jen nepřátelské. Ačkoliv o výrazném zhoršení vzájem-ného vnímání se můžeme přesvědčit dnes. Pět let od ošského konfliktu se však Kyrgyzové a Uzbeci pomalu vracejí ke každodennímu životu. Napětí mezi etniky je zatím nejasného charakteru. Není zřejmé, kam mohou vést jejich interakce. Ošský konflikt z roku 2010 se na dlouhá leta zapsal do paměti každého obyvatele jižního Kyrgyzstánu, bez ohledu na etnickou příslušnost. Zvlášť u Kyrgyzů a Uzbeků se tyto vzpomínky budou přenášet

s kriminálníky, islamisty, snajpry, „třetími silami“ a nakonec jeden proti druhému samotní. Kyrgyzstán musí přehodnotit obsah své loajality, aby na místo „dětského, urážlivého, nejistého sebevnímání a chování“ přišel nový, posílený, pragmatický a politicky zralý jednotný národ a stát, kde pro každého občana Kyrgyzstán není pouze společným, ale skutečně jeho vlastním domem.61 КОЗЮЛИН, В.: Ошский конфликт, s. 3–6.62 Srov. ВЕЙЦЕЛЬ, Р.: О некоторых причинах; КУДРЯВЦЕВА, Татьяна: Кыргызстан: потенциал мира или угрозы? Информационное агентство „24.kg“, 31. 10. 2013. Online, cit. 8. 12. 2014, dostupné na http://www.arch.24.kg/community/164207-kyrgyzstan-potencial-mira-ili-ugrozy.html.


z generace na generaci jako genetický kód. Jisté však je, že dvě kultury – usedlá a kočovná – koexistovaly odedávna a za vhodných vnějších a vnitřních podmínek je toto soužití možné i dnes. Obraz Jižního Kyrgyzstánu tvoří nejen kyrgyzská a uzbecká složka společnosti, ale i mnoho dalších etnik, která se v různých sférách fungování regionu vzájemně doplňují.

Třebaže v porovnání s ostatními středoasijskými státy procházel Kyrgyzstán liberál-nějším vývojem, meziklanové boje o moc, nedostatečně rozvinuté hospodářství, slabé sociální procesy, přítomnost radikálních islamistických skupin a současné dění na me-zinárodní politické scéně oslabují vnitřně nejednotnou zemi. Jako neúčinnější způsob ovlivňování vnitřního i vnějšího politického dění v Kyrgyzstánu se jeví působení prostřed-nictvím etnické otázky. Ošský konflikt z roku 2010 je ukázkovým příkladem toho, jak se

„uplatňuje“ výše zmíněný vnitřní a vnější vliv v zemi a jak by mohl být „uplatněn“ v dal-ších zemích středoasijského regionu. Ošský konflikt odhalil celou řadu dílčích problémů. Sociálně-ekonomické rozdíly mezi etniky a jejich separatistické tendence vyžadují dobře promyšlené a prakticky fungující koncepce etnické politiky v překonávání politicky-kul-turního rozdělení země na „Jih“ a „Sever“ a ve zformování jednotného kyrgyzstánského národa se společnou identitou a státní ideologií. Jinak řečeno, jestliže před ošským kon-fliktem veškeré rozdělení společnosti mělo ve většině případů „pokojný“ a spíše historicky a kulturně „symbolický“ charakter, po jeho vypuknutí dochází k prohlubující se etnické segmentaci obyvatelstva jižního Kyrgyzstánu.

Začátek ošského konfliktu lze označit za pomyslný konec dosavadním pokusům země o liberálnější vývoj.63 V důsledku konfliktu došlo ke značné radikalizaci kyrgyzského etno-nacionalismu, což v praxi znamenalo upřednostňování kyrgyzského etnika, jeho jazyka a kultury před zbývajícími etniky. Zjednodušeně se dá říci, že došlo ke změně dřívější kon-cepce Kyrgyzstán – je náš společný dům na koncepci Kyrgyzstán je náš [Kyrgyzů] dům.

Pozn. Za pomoc při jazykové úpravě této studie děkuje autorka ing. Andrey Štolfové a ing. Janě Zychové.

Summary

Osh Conflict (2010) : Historical, Political, and Sociocultural View of Southern Kyrgyzstan Zhyldyz Kaarbaeva

Ethnic conflicts in Kyrgyzstan have occurred repeatedly since Kyrgyzstan gained its independence from the Soviet Union in August 1991. In many cases, most of the violent and non-violent conflicts have emerged as insignificant community disputes, or a domestic conflict situations. There are several factors that have been identified as the sources of inter-ethnic clashes and their transformation into an armed conflict between ethnic groups within the country. This article seeks to explore and analyze the basic causes of interethnic violence on 11-14 June 2010 in Osh. This conflict began as a skirmish between Kyrgyz and Uzbek young people, but then spread to some southern areas of southern Kyr-gyzstan. Although there are not enough definitive marks for adequate classification of the Osh conflict as an interethnic conflict, the author does not define it as a civil war, but rather as an interethnic con-flict. The main argument is that the Osh conflict did not affect the entire nation of the whole country, but only part of it, and Uzbeks did not oppose the central government in Bishkek. There is likely to be a civil war due to an increase of political tensions between the northern and southern Kyrgyz political

63 Alexandr Knyazev označuje státní převrat (nikoliv revoluci) z 24. 3. 2005 za klíčovou událost, která ukončila existenci Kyrgyzstánu jakožto nejdemokratičtější země v regionu. КНЯЗЕВ, A.: Státní převrat.


elite. The alternative definition is an ethnic civil war that is not caused only by politics, but also by social and economic factors.

The analysis of the root causes of the conflict and its interrelationships shows that most are political, social, and economic. The ethnic conflict in Osh has also been a part of international politics, activities of criminal organizations and radical Islamic groups. As a result, the analysis of the causes of ethnic conflict in Osh makes it possible to present a general description of present-day southern Kyrgyzstan.

HISTORICA REvUE pRo hISToRII A příbUzNé věDY 2015/2196

Historický pramen a badatelsky orientované učení v německých učebnicích dějepisu*

DENISA LAbISChovÁ

MATERIÁLY

Labischová, Denisa: Historical Sources and Inquiry-based Teaching in German History Textbooks

The study is based on the theory of inquiry-based education, which has been used mainly in Science didactics. The author presents the results of qualitative content analysis of German History textbooks for secondary schools. The aim of the research was to find out to what ex-tent and in which way the analysis, criticism and interpretation of historical sources (written and iconic) is guided. The research findings were compared with Czech and foreign (British, French, Swiss and Austrian) textbooks for upper secondary schools. The results of the re-search can be used in creating modern, up-to-date texts and materials used in teaching.

Key words History Didactics * German History Textbooks * Inquiry-based Education * Content Analysis * Interpretation of Historical Sources

Contact Ostravská univerzita v Ostravě; [email protected]

Současná didaktika dějepisu reflektuje aktuální trendy ve vývoji nejen mateřského oboru, ale také oborů příbuzných, a plně tak využívá potenciál interdisciplinarity. Zajímavé pod-něty přicházejí kupříkladu z teorie vyučování přírodních věd, kde se v posledním desetiletí mohutně rozvíjí tzv. badatelsky orientované vzdělávání (IBSE; inquiry-based science edu-cation) postavené na kognitivně konstruktivistických principech a využívající v procesu osvojování učiva experimentální metody.1 Jde především o vykročení z tradičního modelu pouhé reprodukce znalostí nabytých studiem výkladových textů a o všestranné zapojení objevného učení, kdy se žáci stávají jakýmisi „mladými badateli“ a sami aktivně budují své poznání pomocí didakticky usměrňovaných postupů vědecké práce. Toto řízené bá-dání se uplatňuje v několika formách v závislosti na míře samostatnosti žáka a facilitační roli učitele. Rozlišujeme tak bádání potvrzující, kdy žáci vlastní praxí ověřují již známé otázky, postupy i výsledky, strukturované, při němž vysvětlují studovaný jev na základě dané otázky a daného postupu, nasměrované, kdy je jim předložena pouze výzkumná otázka, a otevřené, v jehož rámci je žákova badatelská autonomie nejširší – sám formuluje otázku, promýšlí a realizuje zkoumání jevu i prezentuje výsledky.2

* Studie vznikla díky výzkumnému stipendiu Georg-Eckert-Institutu – Leibnitz-Institutu für Internationale Schulbuchforschung v Braunschweigu v roce 2014.1 PAPáČEK, Miroslav: Badatelsky orientované přírodovědné vyučování : cesta pro biologické vzdělávání gene-rací Y, Z a alfa? Scientia educatione 1, 2010, s. 41.2 Dle Eastwellovy teorie viz STUCHLÍKOVá, Iva: O badatelsky orientovaném vyučování. In: PAPáČEK, Miroslav (ed.): Didaktika biologie v České republice 2010 a badatelsky orientované vyučování. České Budějovice 2010, s. 132.

197mATERIÁLY DENISA LAbISChovÁ HISTORICKý PRAmEN A BADATELSKY ORIENTOvANé UČENí

Metodika badatelsky orientovaného učení je dnes již poměrně důkladně propracována v didaktice biologie, chemie, fyziky či matematiky, v oblasti humanitních disciplín je za-tím tento koncept spíše v počátcích.3 Ačkoliv se však nesetkáme přímo s označením IBL (inquiry-based learning), můžeme implementaci badatelského učení do dějepisné výuky vysledovat v pracích především zahraničních autorů již od 70. let 20. století, vezmeme-li v potaz, že jádrem „bádání“ je v případě školního dějepisu především analýza, kritika a interpretace historických pramenů.4 Žáci si systematicky osvojují postupy historikovy práce, čímž prohlubují základní kompetence historického myšlení a kultivují individuální historické vědomí. Pozitiva badatelsky orientované výuky dějepisu jsou tudíž více než zřejmá – od respektování principu multiperspektivity, kdy žáci poznávají a učí se chápat odlišné pohledy na historické události a procesy, přes podněcování senzitivity ke kultur-ním odlišnostem po kritickou reflexi širokého spektra informačních zdrojů s různorodou mírou hodnověrnosti.5

Uvedenému paradigmatu odpovídající neklasický (postmoderní) model historické na-race6 se promítá do koncepce většiny zahraničních učebnic dějepisu určených pro vyšší stupeň sekundárního vzdělávání (v sousedním Německu je nejvíce rozpracován pro gym-názia), zatímco v základních školách evropských zemí dominuje klasický narativní pří-stup – na historickém příběhu postavený výklad dějin. Pro české prostředí je příznačné, že význam práce s historickými prameny je sice v odborné veřejnosti soustavně zdůrazňo-ván,7 stávající středoškolské učebnice dějepisu však nadále setrvávají převážně u tradič-ního způsobu prezentace učiva.8

Aktuální výzkum britských, francouzských, švýcarských a rakouských učebnic dějepisu z roku 2014 ukázal, že dominující typ badatelství je určován především charakterem his-torické kultury dané země. Pro rakouské a švýcarské texty je příznačné tzv. potvrzující a strukturované bádání, v britských učebnicích se intenzivněji prosazuje také bádání na-směrované či otevřené. Vzhledem k absenci jednotného kurikula pro střední školy ve Velké Británii byla zjištěna značná variabilita v pojetí tamějších učebních textů, společný je jim důraz na rozvíjení širokého spektra kompetencí k učení i sebepoznání – žáci kupříkladu reflektují vlastní učební styl a dle toho jsou jim doporučeny vhodné typy historických pramenů k dalšímu studiu. V sousedním Rakousku je gymnaziální dějepis integrován společně se základy společenských věd do souhrnného předmětu Geschichte und Sozial-kunde / politische Bildung, což se odráží ve volbě konkrétních studovaných zdrojů – pod-statná je aktualizace pramenného materiálu a vztah k současné společenské a politické

3 LABISCHOVá, Denisa: Badatelsky orientovaná výuka : základní paradigma pro tvorbu moderní učebnice dě-jepisu. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd 28, 2014, 2, s. 110−127.4 Blíže GRACOVá, Blažena: Historické prameny ve školní výuce dějepisu ve světle empirických šetření. Histo-rica. Revue pro historii a příbuzné vědy 5, 2014, 2, s. 150−160.5 ŘÍČAN, Jaroslav: Which aspects of inquiry-based approaches should be emphasised in teaching of humani-ties. In: NIKOLIĆ, Radmila (ed.): Current Trends in Educational Science and Practise, III. Užice 2012, s. 32–47.6 JULKOWSKA, Violetta: Nová maturita v Polsku : zkušenosti a reflexe. In: GRACOVá, Blažena – LABIS-CHOVá, Denisa (eds.): X. sjezd českých historiků. Ostrava, 14.–16. 9. 2011, III. Ostrava 2013, s. 148–149.7 LABISCHOVá, Denisa: Didaktická média ve výuce dějepisu. Ostrava 2008; LABISCHOVá, Denisa – GRA-COVá, Blažena: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostrava 2008; LABISCHOVá, Denisa – HUDECOVá, Dagmar: Nebojme se výuky moderních dějin : Nejnovější a soudobé dějiny v současném dějepisném vyučování. Praha 2009.8 Je třeba vzít v potaz, že dnes máme především pro gymnázia k dispozici pouze zastaralé tituly z 90. let 20. sto-letí. Nejčastěji se používá tzv. Čornejova řada vydaná v letech 2001–2002.


realitě. Komparativní perspektiva je ovšem typická také pro francouzské a švýcarské učebnice v souladu s moderním chápáním školního dějepisu jako vědy zkoumající histo-rické vědomí v kontinuální linii minulost – současnost – budoucnost.9

Cíle a metody výzkumu

Česká didaktika dějepisu staví již více než dvacet let poznatkovou bázi svého oboru pře-devším na zahraničních impulsech, přičemž nejsilnější je patrně vliv trendů vycházejících z německého prostředí. Právě z tohoto důvodu pojednáváme o implementaci badatel-ského učení do německých učebnic dějepisu v samostatné studii.

Předmětem prezentovaného výzkumu se stala obsahová analýza nejnovějších němec-kých učebnic dějepisu pro gymnázia (případně jiné typy středních škol – např. Real-schule) z hlediska didaktického uchopení aktivit žáků. Badatelsky orientované učení je v odborné literatuře chápáno velmi široce, pro záměry našeho výzkumu byla proto pozor-nost zaměřena zejména na promyšlenou a strukturovanou analýzu a interpretaci historic-kých pramenů, přičemž pro dokreslení jsme si všímali také pasáží věnovaných konkrét-ním metodickým postupům badatelského charakteru.

Cílem výzkumu bylo zjistit, zda jsou v zahraničních učebnicích zařazeny samostatné kapitoly věnované práci s historickými prameny a dalšími informačními zdroji; postih-nout, jakým způsobem je práce s historickými prameny a dalšími zdroji řízena (aparát řídící osvojování učiva, aplikace obecných interpretačních modelů); srovnat, nakolik zvolený pramenný materiál koresponduje s obsahem předchozích kapitol (jaká je úroveň didaktické progrese);10 popsat, které další prvky badatelsky orientované výuky se v učeb-nicích vyskytují a jak jsou didakticky uchopeny; porovnat charakteristické rysy badatelské organizace učebního textu s učebnicemi vydanými v jiných evropských zemích a v České republice.

Pro výzkum školních učebnic jsou využívány nejrůznější výzkumné nástroje s ohledem na předmět a cíl zkoumání. Uplatňuje se jak přístup kvantitativní, tak kvalitativní. Kvan-titativní metody obecně sledují výskyt, frekvenci, pořadí či stupeň existence zkoumaného jevu a v případě učebnic jsou nejčastěji zaměřeny na četnost výskytu strukturních kompo-nent verbálního a ikonického textu.11 Jejich nevýhodou je především nemožnost postih-nout míru funkčnosti a adekvátnosti zařazení jednotlivých didaktických prvků. Proto je kvantitativní analýza obvykle alespoň částečně doplněna kvalitativní interpretací zkou-maných dat.

Výzkumy v oborové didaktice dějepisu se koncentrují zejména na kvalitativní (resp. nekvantitativní)12 obsahové analýzy učebnic pro základní a střední školy, řízené pře-dem stanovenými kritérii, a jsou obvykle doplněny metodami dotazování (empirická šetření ve vztahu k používání a preferenci konkrétních učebnicových titulů) a postupy

9 LABISCHOVá, D.: Badatelsky orientovaná výuka, s. 126–127.10 Termín didaktická progrese je převzat z německé didaktiky cizích jazyků a zahrnuje systematičnost a návaz-nost učiva v souladu s obecnými didaktickými zásadami (postup od jednoduššího ke složitějšímu, od známého k neznámému).11 Metodu u nás rozvinul především Jan Průcha. PRŮCHA, Jan: Učebnice : Teorie a analýzy edukačního média. Praha 1998.12 Pojem zavedl Peter Gavora. Srov. GAVORA, Peter: Úvod do pedagogického výzkumu. Brno 2000, s. 117.


komparativními (srovnání českých a zahraničních učebnic, synchronní i diachronní hledisko).13

V našem výzkumu byla použita ověřená metodika a byl zachován již daný soubor krité-rií v souladu s vytyčenými výzkumnými cíli:14

1) typ pramene,2) teoretický rámec (charakteristika pramene, znaky, funkce, historický vývoj),3) existence obecného modelu (struktury) pro analýzu pramene,4) otázky řídící analýzu a interpretaci pramene,5) komparace s jinými prameny,6) vztah k vzdělávacímu obsahu daného tematického celku.

Zkoumaný soubor německých zahraničních učebnic zahrnoval celkem 21 knižních ti-tulů určených pro vyšší stupeň gymnázií (případně pro jiný typ středních škol). Výběr byl omezen pouze na výklad pokrývající dějiny 20. století (většinou poslední dva díly kon-krétní učebnicové řady) s ohledem na skutečnost, že právě pro nejnovější dějiny máme k dispozici nejširší spektrum pramenů – od tištěných textů nejrůznější provenience přes ikonografické prameny (fotografie, karikatury, plakáty) po zdroje audiovizuální (filmové dokumenty, dokumentární filmy, hrané filmy s historickou tematikou). Vedle toho umož-ňují především dějiny po roce 1945 aplikaci metody oral history, která je pro zařazení postupů badatelské výuky mimořádně vhodná. Preferovány byly učebnice nejaktuálnější, vydané od roku 2007.

Analyzovány byly výhradně samostatné kapitoly a podkapitoly věnované analýze a in-terpretaci historických pramenů a dalším badatelsky zaměřeným učebním činnostem, prvky IBL začleněné v dalších pasážích textu byly pro účely tohoto výzkumu ponechány stranou.

Analýza německých učebnic dějepisu z hlediska implementace IBL

Obdobně jako výukové materiály vydávané v jiných evropských zemích (ve Velké Británii, Francii, Švýcarsku a Rakousku) obsahují prakticky všechny středoškolské učebnice pou-žívané v SRN samostatné kapitoly věnované práci s historickými prameny. Obvykle jsou tyto kapitoly (příp. podkapitoly) zařazovány průběžně k jednotlivým tématům v rámci chronologického výkladu evropských a národních dějin, patrná je přitom snaha vybírat takové prameny, které jsou pro dané období typické a jejichž využití se jeví jako nosné pro hlubší porozumění probírané látce (k učivu vztahujícímu se ke středověkým dějinám tak v německých učebnicích nalezneme např. pasáže popisující, jak vnímat architektonické památky, k novověku se váže ikonografická analýza reprodukcí významných výtvarných děl apod.). Ve výkladu dějin 20. století se nejčastěji objevuje interpretace propagandis-tických materiálů k nacistickému Německu a pěstování Hitlerova kultu – záznamy po-litických projevů, ideologické a politické plakáty, nejrůznější manipulace s fotografiemi s cílem dosáhnout oslnivého účinku či vymazat z reprezentativního snímku „nepohodlné“ osoby. Osnova pro užití metody oral history k tématům se zase váže ke každodennímu

13 Přehled dosavadních výzkumů GRACOVá, Blažena: Empirické výzkumy v didaktice dějepisu u nás, jejich potřebnost a význam. In: HRUBá, Michaela – RYANTOVá, Marie – VOREL, Petr (eds.): IX. sjezd českých his-toriků. Pardubice, 6.–8. září 2006, I. Pardubice – Praha – Ústí nad Labem 2007, s. 97–114.14 LABISCHOVá, D.: Badatelsky orientovaná výuka, s.115.


životu v obou rozdělených německých státech v 70.−80. letech 20. století se zaměřením na proměny v genderových rolích, na život dětí a mládeže (hry, mládežnické organizace, oblast školství a vzdělávání), na způsoby trávení volného času.

Vedle začleňování metodických oddílů na konci jednotlivých kapitol učebnice nalez-neme u některých publikací v závěrečné příloze samostatný blok zahrnující obecnější interpretační modely pro jednotlivé typy pramenů vycházející obvykle z odborné litera-tury – např. z modelu Pandelova, Gautschiho či Sauerova.15 Výhodou takto pojatých kom-ponent je jejich aplikovatelnost na jakýkoliv konkrétní materiál pramenného charakteru. Kupříkladu publikace Zeitreise 4 obsahuje v úplném závěru celkem 24 obecných postupů řídících badatelskou práci a provázejících celou čtyřdílnou učebnicovou řadu s odkazy na konkrétní strany v učebnicích.16

Ve Forum Geschichte 9 je závěrečný metodický oddíl rozčleněn do čtyř částí – vyhle-dávání informací (v archivu, tisku, na internetu, v knihovně), návštěva míst paměti (po-mníky a památníky, muzea), analýza textů, obrazů, map a uměleckých děl a nakonec vy-hodnocení a prezentace výsledků bádání (schémata, myšlenkové mapy, portfolio, projekty, změna perspektivy, syntéza).17 Obdobný metodický blok je obsažen také v učebnicích Zei-ten und Menschen (zde nazvaný Metodická dílna)18, Geschichte Real19 či Entdecken und Verstehen20. Učebnicová řada Das waren Zeiten má tyto modely uvedeny napředsázce.21 V následujícím textu se zaměříme na nejfrekventovanější typy historických pramenů, se kterými jsme se v zahraničních učebnicích setkali.

Písemné prameny

Obecný návod, jak pracovat s písemným pramenem, nalezneme kupříkladu v učebnici Zeitreise 4. Žáci si mají předložený text minimálně dvakrát přečíst a nejprve vystihnout hlavní téma, poté zjistit údaje o osobách, lokaci a dataci. Následuje vyhledání neznámých pojmů v lexikonech, členění textu do smysluplných oddílů a jejich pojmenování (kódo-vání), zjištění údajů o autorovi (zda se jedná o přímé, či zprostředkované svědectví), za-sazení do historických souvislostí, postižení hlavního záměru autora textu a posouzení hodnověrnosti zdroje.22

15 GAUTSCHI, Peter: Guter Geschichtsunterricht : Grundlagen, Erkenntnisse, Hinweise. Schwalbach/Ts. 2011; PANDEL, Hans Jürgen – SCHNEIDER, Gerhard: Handbuch Medien im Geschichtesunterricht. Schwalbach/Ts. 2005; SAUER, Michael: Bilder im Geschichtsunterricht – Typen – Interpretationsmethoden, Unterrichtsver-fahren. Seelze 2000.16 CHRISTOFFER Sven (Hg.): Zeitreise, 4. Stuttgart – Leipzig 2013, s. 190−201.17 RAGENHARDT, Hans-Otto: Forum Geschichte, 9 : Vom Imperialismus bis zur Gegenwart. Berlin 2014, s. 348–359.18 LENDZIAN, Hans-Jürgen: Zeiten und Menschen : Geschichte. Einführungsphase Oberstufe Nordrhein-West-falen. Paderborn 2014, s. 286–311.19 BROKEMPER, Peter – KÖSTER, Elisabeth – POTENTE, Dieter: Geschichte Real : Nordrhein-Westfalen, 3. Berlin 2013, s. 226–227.20 BERGER von der HEIDE, Thomas: Entdecken und Verstehen, 3: Differenzierende Ausgabe : Von der Zeit des Nationalsozialismus bis zur Gegenwart. Berlin 2014, s. 194–207.21 BRÜCKER, Dieter – FOCKE, Harald: Das waren Zeiten, 4: Deutschland, Europa und die Welt von 1871 bis zur Gegenwart. Bamberg 2010; TITÍŽ: Das waren Zeiten, 3: Deutschland, Europa und die Welt von 1871 bis zur Gegenwart. Bamberg 2014.22 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise, 4, s. 193.


Podrobněji je analýza textu rozebrána v publikaci Zeiten und Menschen. Prvním kro-kem je dle autorů vyjasnění pohledu čtenáře – každý člověk totiž navazuje na dosavadní vědomosti (prekoncepty), které ovlivňují způsob, jakým je text čten. Žáci jsou vedeni k tomu, aby se pokusili své znalosti a nové informace propojit. Druhá fáze zahrnuje první vhled do obsahu (orientační čtení) spočívající v zachycení formálních znaků textu, určení typu pramene, uvedení autora, místa a data vzniku. Autoři doporučují vyznačit klíčové a neznámé pojmy. Třetí krok spočívá v pozorném (statarickém) čtení odstavec po odstavci doplněném poznámkami, na jejichž základě je vytvořen grafický strukturní diagram textu postihující jeho logiku. V poslední fázi je pak text srovnáván se vstupním konceptem čte-náře (podobnosti, odlišnosti).23

Autoři Geschichte plus 10 se zaměřili na analýzu mediálního sdělení (novinového článku). Kapitola je uvedena citátem spisovatele Luciana de Crescenza k základnímu prin-cipu svobodného vyjádření danému možností volně zveřejňovat kontroverzní pohledy na určitou společenskou situaci. Je zde ovšem zdůrazněno, že předpokladem svobody slova je jistá zodpovědnost – respektování objektivity informací a vyvarování se nepřátelských předsudků. Žáci se dozvídají, že také noviny jsou historickým pramenem, který umožňuje poznat každodenní pohled na aktuální společenské dění. Analýza je zde orientována mo-delem amerického sociologa Lasswella („6 W“), přičemž základem kritického uchopení je důsledné rozlišení zprávy a komentáře. Komparace dvou různých novinových článků je uvedena na příkladu informace o zastřelení studenta na demonstraci konané 2. června 1967 v Západním Berlíně. Úkolem žáků je nejprve zjistit politický profil a čtenářský okruh obou deníků, rozlišit zpravodajské a publicistické prvky, srovnat obě informace s vlast-ními vědomostmi o události, charakterizovat způsob argumentace obou redaktorů (věcná, emocionální, jazykové prostředky, stavba titulků).24

Porozumění novinovým komentářům je rozvíjeno v učebnici Geschichte Real 3. V úvodu je osvětlen charakter komentáře daný orientací na význam události, na hledání souvislostí, polemiku s jinými názory a spoluutváření čtenářova vlastního názoru. Obecný model ana-lýzy komentářů je aplikován na komentáři z východoněmeckých novin Neues Deutschland z roku 1961 obhajujícím stavbu berlínské zdi.25

Historické fotografie

Využití ikonografických pramenů ve výuce dějepisu odpovídá trendu intenzivní vizuali-zace současného světa, kdy verbální text ustupuje v mnohostranné reflexi sociální reality (prostřednictvím médií, školního vzdělávání) spíše do pozadí.

Srovnání dvou fotografií z dějin každodennosti (odlišné způsoby bydlení v dělnické a měšťanské rodině na počátku 20. století) je zařazeno v publikaci Entdecken und Ver-stehen 2.26 Učebnice Zeitreise 3 obsahuje samostatnou podkapitolu k analýze fotografií na příkladu válečných snímků z první světové války. Akcent je kladen na pochopení faktu, že fotografie je jen zdánlivým odrazem skutečnosti. Při analýze se žáci koncentrují na

23 LENDZIAN, H.-J.: Zeiten und Menschen, s. 40–41.24 FUNKEN, Walter – KOLTROWITZ, Berndt: Geschichte plus, 10. Berlin 2009, s. 63.25 BROKEMPER, P. – KÖSTER, E. – POTENTE, D.: Geschichte Real, s. 156.26 UWE, Andrea (Hg.): Entdecken und Verstehen, 2: Differenzierende Ausgabe : Geschichte Niedersachsen. Ber-lin 2013.


důkladné pozorováni obrazu, zkoumání připojeného popisujícího textu, rozlišení sou-kromého, propagandistického či zpravodajského snímku, posouzení, zda se jedná o „mo-mentku“, nebo stylizovanou fotografii. Dále se pokoušejí vystihnout technické postupy (perspektivu, výřez), záměry fotografa, vyhledávají další fotografie a jiné zdroje k dané události. Aktivizujícím prvkem je jistě úloha, kdy si mají zahrát na cenzory a vyhotovit po-sudek schvalující či nedoporučující zveřejnění snímku.27 Příklady fotografií z bojišť Velké války také zařazují autoři publikace Horizonte 9.28

K tématu sovětské diktatury a kultu osobnosti v první polovině 20. století se váže roz-bor manipulace s fotografií na známém příkladu snímku V. I. Lenina na Sverdlovském náměstí z roku 1920. Po stručném úvodu k historii fotografie a vysvětlení, že tyto vizuální prameny zachycují pouze určitý výsek reality daný záměry fotografa či zadavatele, při-čemž snahy o dodatečné úpravy jsou staré jako fotografie sama, následuje analýza uve-deného příkladu. Žáci obrázky detailně pozorují a srovnávají, hledají odpověď na otázku, proč byl Trockij později „odstraněn“, a komparují snímky s jinými historickými prameny.29

Ve čtvrtém dílu řady Zeitreise je analýza historické fotografie zařazena k tématu Hitle-rova kultu. Využita je přitom pohlednicová série fotografa Heinricha Hoffmanna z roku 1927 zachycující nacistického vůdce v pečlivě nacvičených řečnických pózách, kdy úko-lem žáků je na základě snímků vysvětlit, jak chtěl Hitler vypadat a čím působil na masy. Výkladový text se dále zabývá propagandou NSDAP, jejími prostředky a účinky. Žáci se zamýšlejí nad tím, proč už v současném Německu přehnaná glorifikace jedné politické osobnosti prakticky neexistuje.30

Podobně se na stylizaci Hitlera na oficiálních fotografiích zaměřili autoři nejnovějšího vydání Entdecken und Verstehen 3. Interpretace je zaměřena na motiv vzniku, popis všech prvků (osoby, perspektiva, popisek) a hodnocení (intence autora, znaky propagandy, emocionální účinek). Pro ilustraci byly také zde použity snímky vůdcova „dvorního“ fo-tografa H. Hoffmanna ze září 1934 využívajícího množství propagandistických technik (Hitlerova postava je na snímku největší, dominuje obrazu, je osvětlena, působí maje-státně).31

Historické karikatury

Historická karikatura představuje svébytný žánr s obrovským didaktickým potenciálem. Karikatury umožňují uplatňovat multiperspektivní přístup, kdy se žáci učí porozumět faktu, že neexistuje objektivní karikatura, protože kreslíř do svého díla vždy vkládá svůj vlastní, mnohdy velmi vyhraněný názor na určitou společenskou situaci a snaží se o něm přesvědčit publikum. K jedné historické události se často vztahují karikatury vyjadřující velmi protichůdné postoje, přičemž každá strana se snaží protivníka zesměšnit a učinit ho tak v očích vnímatele méně nebezpečným. Příkladem může být období studené války, kde se ideologický boj odehrával také na stránkách velkých deníků. Vedle toho je podstatná

27 CHRISTOFFER, Sven (Hg.): Zeitreise, 3. Stuttgart – Leipzig 2013, s. 154–155.28 GEUS, Elmar (Hg.): Horizonte, 9: Geschichte Realschule Bayern. Braunschweig 2011.29 FUNKEN, W. – KOLTROWITZ, B.: Geschichte plus, 10, s. 20–21.30 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise, 4, s. 52–53.31 BERGER von der HEIDE, T. – OAMEN, Hans-Gert (Hg.): Entdecken und Verstehen, 3: Von der Zeit des Nationalsozialismus bis in die Gegenwart. Berlin 2010, s. 20–21.


použitá ikonografická symbolika, kterou je nezbytné dešifrovat, abychom pochopili pod-statu sdělení.32

Karikatury jsou v rámci výkladu dějin zařazovány ve většině učebnic již k učivu váží-címu se ke konci 18. století, především k době Velké francouzské revoluce, velký prostor je jim věnován také v souvislosti s událostmi roku 1848.33 V učebnici Zeitreise 3 se kupří-kladu setkáme s výraznou orientací na dešifrování symboliky. Zvolená karikatura je opat-řena popisky podstatných detailů a jejich významu. Žáci srovnávají jednotlivé karikatury znázorňující určitou situaci a posuzují, která z karikatur ji lépe vystihuje.34

Tvůrci Geschichte plus 10 si jako příklad zvolili karikaturu k poválečnému rozdělení Německa. Upozorňují, že „boom“ karikatur trval po celou dobu až po znovusjednocení obou států. Vzhledem k tomu, že model pro interpretaci karikatury byl zařazen již v před-chozích dílech učebnice (obsah, výpověď, zhodnocení, zařazení do systému dosavadního vědění), jsou zde obsaženy prohlubující a konkretizující informace (objasnění symboliky a historického kontextu).35 V publikaci Zeit für Geschichte 12 je vedle velmi podrobného postupu analýzy karikatur uveden i „malý lexikon symboliky“ ke konkrétním příkladům karikatur.36

Hned několik karikatur, které vznikly v letech 1989–1991 na téma znovusjednocení Německa v různých zemích (Polsko, USA, Velká Británie, Izrael, Francie) je otištěno v učebnici Zeiten und Menschen 2. Dozvídáme se zde, že záměrem karikaturisty není po-jmout daný jev v celé jeho šíři, nýbrž ve vypointované formě a že karikatury jsou vhodným pramenem pro pochopení názorů, soudů a postojů své doby. Struktura didaktické analýzy karikatury je zde velmi podrobná. Nejprve je stanovena hlavní otázka (v tomto případě, jaké obavy ze sjednocení Německa se objevovaly v zahraničí), následuje popis (základní údaje o vzniku, obrazové a textové prvky karikatury, historická situace, symbolika), dále je sledován postoj karikaturisty, přesvědčovací techniky, aktuální společenské souvislosti, přiměřenost či jednostrannost historické argumentace a zhodnocení ze současné per-spektivy.37

Historické plakáty

V učebnicích dějepisu se setkáme s plakáty politickými (volební kampaň, nejrůznější ob-čanské aktivity, např. v rámci emancipačního hnutí sociokulturních skupin), reklamními, na nichž je možno demonstrovat historické proměny spotřebního chování, genderové stereotypy v reklamě či technický pokrok, a uměleckými (např. divadelními či filmovými). Plakáty obvykle spojují obrazovou a textovou složku ve smysluplný celek. Důležitá je po-dobně jako v případě karikatury symbolika – např. barvy podtrhující politické stranictví, široké spektrum ikonických kódů (hákový kříž, zaťatá pěst, mírová holubice, kompoziční umístění zobrazených objektů do centrální části obrazu, vlevo, vpravo, do popředí či do

32 LABISCHOVá, D.: Didaktická média; LABISCHOVá, D. – GRACOVá, B.: Příručka.33 LENDZIAN, Hans-Jürgen: Zeiten und Menschen, 1. Geschichte : Kurzstufe 1. Paderborn 2010, s. 250–255.34 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise, 3, s. 32–33.35 FUNKEN, W. – KOLTROWITZ, B.: Geschichte plus, 10, s. 36.36 EGNER, Anton (Hg.): Zeit für Geschichte, 12: Vom Europa der Nachkriegszeit zur Welt des 21. Jahrhunderts. Braunschweig 2011, s. 96–97.37 AUSTERMANN, Lambert – LENDZIAN, Hans-Jürgen: Zeiten und Menschen, 2: Geschichte. Paderborn 2011, s. 238–240.


pozadí s cílem podtrhnout jejich význam). Součástí plakátu jsou pak snadno zapamatova-telná hesla, jejichž cílem je vnímatele přesvědčit a také vybudit k určité aktivitě.

Roli politických plakátů při volebním boji v období Výmarské republiky přibližuje pub likace Zeitreise 4. Autoři zdůrazňují, že politické plakáty vždy upozorňují na sociální a hospodářské problémy své doby a zároveň nabízejí řešení. Ukazují tedy současníkovi, z čeho měli lidé v dané době strach, v co vkládali naděje, co se jich dotýkalo. Na příkladech plakátů NSDAP, KPD, SPD a strany Deutsche Zentrumspartei z roku 1932 postupují žáci od podrobného popisu (autor, podnět, zobrazené osoby, předměty a situace, text) přes dů-kladné zkoumání (nonverbální komunikační znaky zobrazených postav, symboly, barvy, typ písma, využití argumentů, pocitů, stereotypů) po hodnocení (k jaké historické situaci se plakáty vztahují, na které problémy poukazují, co vypovídají o politice a rétorice dané strany, jak se liší od plakátů současných).38

Autoři Entdecken und Verstehen 2 rozlišují a samostatně pojednávají o plakátech pro-pagandistických a volebních. V prvním případě je srovnávána propaganda z první světové války reprezentující válečné cíle obou stran a různých zapojených zemí (s příklady němec-kého, francouzského, dvou britských a tří amerických plakátů).39 Pro plakáty volební se ukázky i postup analýzy do značné míry shodují s učebnicemi Zeitreise, Das waren Zei-ten 3 a Zeiten und Menschen 1.40

Dalším typem jsou pak plakáty reklamní. Učebnice Entdecken und Verstehen 3 přináší ukázky reklamy na kakaové produkty z let 1880–1912. Autoři vysvětlují, že také v reklamě se odráží duch doby. Pomocí ní je možno pochopit, jaké potřeby měli tehdejší lidé a na které emoce konzumentů tvůrci reklamy cílili, aby zvýšili zisk firem. Žáci hledají odpovědi na otázky, zda by reklamy z ukázky oslovily i současného spotřebitele, které symboly zde byly využity, jaké pocity mohly vyvolávat, v jaké roli byli v dobové reklamě zobrazováni obyvatelé Afriky. Dané historické plakáty pak srovnávají se současnou reklamou na čo-koládu.41

Auditivní prameny

V učebnici Zeitreise 3 se žáci mimo jiné dozvídají, že v 19. století ovlivnily politické písně možná více lidí než knihy či noviny a že společný zpěv posiloval vědomí pospolitosti. Je zde důkladně analyzován text německé státní hymny jako symbolu identifikace občanů se státem. Východiskem je osvětlení kontextu vzniku hymny a její stručné dějiny (role v nacistickém Německu, po roce 1945). Gymnazisté hledají hlavní poselství textu písně, koncipují úvahu na téma, proč byly politické písně v různých dobách označovány za „ne-bezpečné“.42 Text hymny je rozebírán taktéž v učebnici Entdecken und Verstehen 2, žáci vyhledávají v atlasu geografické pojmy z první sloky a odhadují pocity cizinců při jejím poslechu.43

38 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise 4, s. 38–39.39 BERGER von der HEIDE, T. – OAMEN, H.-G.(Hg.): Entdecken und Verstehen, 2: Von der Reformation bis zur Weimarer Republik. Berlin 2009, s. 212–213.40 Tamtéž, s. 247; BRÜCKER, D. – FOCKE, H.: Das waren Zeiten, 3, s. 64; LENDZIAN, H.-J.: Zeiten und Men-schen, 1, s. 348–349.41 BERGER von der HEIDE, T. – OAMEN, H.-G. (Hg.): Entdecken und Verstehen, 3, s. 16–17.42 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise, 3, s. 70–71.43 BERGER von der HEIDE, T. – OAMEN, H.-G. (Hg.): Entdecken und Verstehen, 2, s. 163.


Autoři navazujícího dílu Zeitreise 4 upozorňují na fakt, že v nacistické propagandě se-hrál významnou úlohu rozhlas, kdy Goebbels a Hitler ovlivňovali veřejné mínění přímo v obývacích pokojích lidí.44 Důkladně analyzován je výňatek z Goebbelsovy řeči Chcete totální válku?, pronesené 18. února 1943, označované za „mistrovské dílo“daného žánru. Vedle zjištění základních údajů (kdo, kdy, kde) žáci definují cílové publikum, vyhledávají informaci, zda místo konání nese nějaký symbolický význam, analyzují tón, tempo, akcent a pauzy v řečníkově projevu i průběžné reakce posluchačů. Jejich úkolem je mimo jiné objasnit, proč Goebbels opakovaně uvozoval jednotlivé části vystoupení slovy Angličané tvrdí…, a celou řeč i její zjevné účinky na široké masy zhodnotit.45

Role rozhlasového vysílání v šíření nacistické ideologie důkladně rozebírá také učeb-nice Forum Geschichte 9. Záznam Hitlerova projevu z 10. února 1933 po převzetí moci NSDAP v berlínském paláci sportu je zkoumán z hlediska historického kontextu a použi-tých výrazových prostředků od volby slov (prázdné floskule, hesla, superlativy, rétorické obraty, argumentační struktura) přes nonverbální projevy (celkové vystupování, gestika) po technické prostředky (zvuk). Analýza politických projevů vychází z jejich hlavního cíle – přesvědčit publikum, vyvolat aplaus, podporu a slepé následování. Žáci vyhledávají formulace, které měly vzbudit emoce posluchačů.46

Historické filmy

Autoři Forum Geschichte 9 ukazují odraz změn společenského klimatu na konci Výmar-ské republiky v umělecké produkci na příkladu amerického filmu natočeného podle zná-mého románu Na západní frontě klid v roce 1930. Klasický postup kritické interpretace filmového díla zahrnuje formální analýzu (autor, doba a podnět vzniku, filmová předloha, hudba), zkoumání obsahu a dramaturgie (téma, umělecké prostředky jako zvuk, kamera, scény), logické výstavby a účinků na publikum, postižení historického kontextu (volba tématu, odkazy na aktuální společenské problémy) a celkové zhodnocení, včetně kompa-race s jinými prameny (např. s dobovým tiskem).47

V publikaci Zeit für Geschichte 11 je rozbor audiovizuálních pramenů spojen s analý-zou historických fotografií. Autoři upozorňují na problematičnost jejich využití vzhledem k tomu, že nejsou reálným zobrazením historické skutečnosti. Pro práci s těmito zdroji do-poručují model historické konstrukce a dekonstrukce založený na postižení motivu tvůrce snímku (obraz události je v souladu s jeho představami), dodatečných úprav (kontrasty, obrazové efekty, vystřižení nežádoucích objektů), modu využití jinými osobami (v tisku, učebnicích, na internetu), doplnění komentářů. Historik tedy interpretuje dílo s ohledem na situační podmíněnost vzniku a recepce. Jako příklad je zvolen film Leni Riefenstahlové Triumf vůle z roku 1934, který žáci sami rozebírají dle nastíněného postupu.48

Učebnice Das waren Zeiten 3 přináší v kapitole nazvané Co ukazují hrané filmy? zá-kladní kostru pro didaktické uchopení tohoto žánru. Vedle nastínění významu filmu jako

44 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise, 4, s. 52.45 Tamtéž, s. 86–87.46 RAGENHARDT, Hans-Otto: Forum Geschichte, 9. Berlin 2007, s. 110–111, 156–157. Také v této učebnici je analyzována Goebbelsova řeč z 18. 2. 1943.47 Tamtéž, s. 88–89.48 EGNER, Anton u. Kol.: Zeit für Geschichte, 11: Herausforderungen der Moderne. Braunschweig 2010, s. 328–329.


historického pramene (umožňuje nahlédnout do životních poměrů, způsobů myšlení a chování lidí v určité epoše) jsou zde podtržena jistá omezení spojená s jeho využitím (nutnost uvědomit si, že mohly být záměrně vypuštěny podstatné informace, že vznik filmu mohl být ideologicky motivován). Analýza hraného historického filmu by měla od-rážet jeho specifika. Podstatné jsou tudíž formální znaky jako nastavení kamery, délka a střih scén, dialogy, zvukové efekty, hudební podkres, které žáci zaznamenávají do pra-covního listu, a dále pak věcné informace o době vzniku, prezentovaném světonázoru, osobách režiséra, scénáristy a herců, o financování, propagaci filmu a dostupná fakta o přijetí tehdejšími i současnými diváky. Příklady jsou zvoleny mezi filmy z 50. let, žáci připravují referáty na téma bydlení, odívání, stravování, rodinný život, genderové a gene-rační vztahy, vztah k nacistické minulosti, mentalita „hospodářského zázraku“.49

V učebnici Entdecken und Verstehen 3 je perspektivista zobrazení historické reality v hraných filmech dokumentována na ukázce z amerického filmu režiséra Billyho Wildera Raz dva tři z roku 1961 o zástupci Coca-coly v Západním Berlíně. Didakticky strukturo-vaná práce spočívá ve vyhledání vhodných sekvencí filmu, postižení perspektivy filmo-vého zpracování (která fakta jsou zfalšována, zda jsou zde obsaženy předsudky, zda se jedná o propagandu) a v kritickém zhodnocení.50

Oral history

Pamětníci jsou v publikaci Zeitreise 4 charakterizováni jako osoby, které dané historické události buď přímo zažily, nebo jimi byly bezprostředně zasaženy. Hodnota jejich vyprá-vění spočívá dle autorů především v důkladném popisu detailů umožňujícím pochopit okolnosti dané události komplexněji, určitým úskalím je naopak časový odstup, přirozený proces zapomínání a mnohdy i odlišnost současného a dřívějšího náhledu narátora na to, co se v minulosti odehrálo. Gymnazisté se učí postupovat ve třech krocích. Začínají peč-livou přípravou interview, založenou na vyhledání vhodných pamětníků, vypracování os-novy rozhovoru, formulaci stěžejních otázek, kontaktování narátora a stanovení termínu. Následuje vlastní dotazování, přičemž důležité je navození atmosféry důvěry a svolení na-rátora s případným pořízením záznamu. Ve fázi vyhodnocení jsou pak vedeni k tomu, aby analýze záznamu věnovali dostatek času, vyznačovali podstatné pasáže sdělení, srovná-vali výpověď s dostupnými historickými informacemi, shrnuli a zhodnotili hlavní zjištění, ke kterým dospěli. V této podkapitole je zařazena ukázka interview se ženou (nar. 1967), která v dětství prožitém v DDR z podnětu rodičů vystoupila z Freie Deutsche Jugend, za což byla postižena např. vyloučením z volnočasových aktivit. Nalezneme zde dále výňatek z deníku, který jí vedl otec, přičemž žáci komparují obsah obou pramenů. Doplňujícími aktivitami je formulace fiktivního dopisu citované narátorce, v němž sdělují svůj pocit z je-jího sdělení, připravují ve dvojicích vlastní interview s vybraným pamětníkem a výsledky pak prezentují v portfoliu, projektu či před třídou.51

Také autoři učebnice Entdecken und Verstehen 3 upozorňují na selektivní vzpomínání pamětníků (vnímali a uchovávají v paměti to, co je pro ně důležité, mnohé informace jsou vytěsňovány). Vedle obecného modelu pro přípravu, realizaci a vyhodnocení rozhovoru

49 BRÜCKER, D. – FOCKE, H.: Das waren Zeiten, 3, s. 248.50 BERGER von der HEIDE, T.: Entdecken und Verstehen, 3, s. 102–103.51 Tamtéž, s. 164–165.


zde nalezneme také konkrétní návrh záznamového formuláře ke vzpomínkám na první dny po otevření hranic v roce 1989 (dotaz na tehdejší a současné zaměstnání, kde narátor prožil tyto historické momenty, jak se o otevření hranic dozvěděl, jaké pocity přitom zaží-val, jaké bylo první setkání s občany z druhého státu a kde se odehrálo, jak na události rea-govali lidé v okolí, zda zaznívala kritika, jak pamětník hodnotí znovusjednocení dnes a zda i v současnosti vnímá rozdíly mezi oběma částmi Německa). Žáci jsou vedeni k tomu, aby hledali vhodné osoby nejprve mezi příbuznými a v okruhu známých a důkladně se sezná-mili s historickou situací na základě studia dobového tisku, odborné literatury či interne-tových zdrojů.52

Další aktivity k rozvíjení kompetencí historického myšlení

Některé učebnice obsahují kapitoly, které čtenáře seznamují s historickými metodami průřezově, v rámci pojednání o určitém tématu, např. propagandy, genderu, dětství, rodiny. Příkladem je kapitola nazvaná Média a propaganda v publikaci Entdecken und Verstehen 3 přibližující jednotlivé propagandistické prostředky – rozhlas, film, plakáty, fotografie.53 Podobně Zeit für Geschichte 12 obsahuje kapitolu věnovanou analýze propa-gandy s využitím tématu studené války. Žáci se seznamují s funkcemi a znaky propagandy (snaha přesvědčit, zjednodušení, míšení fakt a postojů, užití metafor, analogií, pojmů v posunutých významech, stereotypů, polarizace, dogmatismu, ideologie) s ukázkou le-táku propagujícího stavbu berlínské zdi v roce 1961 a argumentace Eduarda von Schnitz-lera z televizního vysílání DDR z roku 1961 namířené proti sousednímu nepříteli.54

Propojení a srovnání textových a ikonografických pramenů je zdůrazněno v učebnici Geschichte Real 3. Výhodu spatřují autoři v hlubším vhledu do tématu, který umožňuje lepší pochopení silných a slabých stránek obou forem reprezentace historické skutečnosti. Obrazové prameny lépe ukazují, jak byla událost ve své době vnímána, text ji popisuje detailněji. Úkolem žáků je formulovat, jak působí text a obraz (fotografie) odděleně, které obsahové shody lze rozpoznat, zda je text bez obrazového materiálu srozumitelný, zda snímek poskytuje dostatečnou informaci, v čem se oba prameny navzájem doplňují.55

Jinde je představena analýza méně frekventovaných pramenů – např. poštovních zná-mek, jejich původu, textové a obrazové složky, intencí pro výběr motivu (oslava osobností, významné aktuální události, výročí). Žáci srovnávají západoněmecké a východoněmecké známky a nacházejí nejen odlišnosti, ale i shodné prvky.56 Autoři Forum Geschichte 9 se samostatně věnují rozboru válečných pohlednic z doby první světové války a jejich pod-statné úlohy v rámci válečné propagandy.57

Vedle analýzy historických pramenů se v učebnicích našich západních sousedů setkáme také s dalšími didaktickými metodami prohlubujícími kompetence historického myšlení. Žáci se učí vyhledávat v odborných slovnících a v elektronických databázích na inter-netu, přičemž jsou vedeni k formulaci výzkumné otázky a klíčových slov pro zadání do

52 Tamtéž, s. 158–159.53 BERGER von der HEIDE, T. – OAMEN, H.-G. (Hg.): Entdecken und Verstehen, 3, s. 22–23.54 EGNER, A. (Hg.): Zeit für Geschichte, 12, s. 9–10.55 BROKEMPER, P. – KÖSTER, E. – POTENTE, D.: Geschichte Real, 3, s. 126–127.56 FUNKEN, W. – KOLTROWITZ, B.: Geschichte plus, 10, s. 55.57 RAGENHARDT, H.-O.: Forum Geschichte, 9, s. 24–25.


vyhledávačů. Např. v knize Zeitreise 3 je citace z výkladového slovníku opatřena vyznače-ním klíčových slov a popisky.58 Důraz je kladen na identifikaci seriózních zdrojů (oficiální stránky historických institucí – muzeí a archivů) a na jejich důsledné odlišení od zdrojů méně důvěryhodných. Gymnazisté se také učí prezentovat historické informace ve formě tematické nástěnky, vypracovat portfolio k určitému historickému problému, analyticky studovat grafy a diagramy, pracují s plány historických měst a historickými mapami obecně, vytvářejí mentální mapy či vyprávějí o historické události (aktéři, doba, místo, příčiny, následky, souvislosti, hodnocení z pohledu současné historiografie). Zajímavý je nácvik strukturované a podložené argumentace v diskuzi (stanoviska pro a proti v nahlí-žení na určitý historický problém).59 Z mimoškolních institucí je samostatně pojednáno bádání v archivu a plánování a realizace návštěvy historického památníku.60

Nalezneme zde též metodiku projektového vyučování zahrnující mimo jiné sebereflexi vlastního ústního projevu při prezentaci určitého historického tématu. V přehledné ta-bulce jsou uvedena kritéria pro posuzování přednesu, která se týkají míry opory v textu, nasazení hlasu, tempa, jistoty vystupování, orientace na publikum, očního kontaktu, srozumitelnosti, mimiky a gestiky. Zaujme myšlenková mapa nazvaná Co posluchače fru-struje (překročení časového limitu, absence hlavní myšlenkové linie, monotónní či chao-tická mluva, nonverbální signály špatné nálady, nejistoty či nezájmu, nesrozumitelná vý-slovnost).61

Interpretace statistických údajů je v učebnici Zeit für Geschichte 11 rozdělena do tří částí. První část spočívá ve formálním popisu zahrnujícím zvolené téma tabulky či grafu, použité prameny, způsob prezentace (typ grafu), vymezení proměnných, definici hlavních pojmů a základní číselné údaje. Dále se provádí zhodnocení obsahu ve smyslu formulace výzkumné otázky, verbalizace prezentovaných dat (trendy či fáze ve vývoji jevu, kompa-race kategorií včetně posouzení srovnatelnosti dat z geografického a chronologického hlediska) a vyhodnocení, zda byly stanovené otázky zodpovězeny. Následuje kritika za-ložená na posouzení hodnověrnosti zdroje, intencí autora a kritické stanovisko k formu-laci závěrů. Gymnazisté se dovídají také několik základních informací k historii statistiky, k využití v různých vědních oborech a o významu statistických údajů pro hospodářské a sociální dějiny. Seznamují se rovněž s ústředními pojmy deskriptivní statistiky (abso-lutní a relativní četnosti, nominální a ordinální znaky).62

Podobný postup volí autoři učebnice Zeitreise 3. Setkáme se zde s přehledem jednot-livých typů zobrazení statistických dat (tabulka, graf sloupcový, spojnicový a výsečový), jejich adekvátního využití, hlavních výhod a nevýhod.63 Na konkrétních příkladech pak žáci sami analyzují předložené grafy a tabulky (např. k vývoji nezaměstnanosti v letech 1919–1933 či k průběhu hospodářské krize v letech 1929–1934 z hlediska produkce, in-vestic a mezd) s využitím podrobného katalogu otázek.64

58 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise, 3, s. 120–121.59 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise, 4, s. 190−201.60 BERGER von der HEIDE, T. – OAMEN, H.-G. (Hg.): Entdecken und Verstehen, 3, s. 40–41.61 EGNER, A. u Kol.: Zeit für Geschichte, 11, s. 209–211.62 Tamtéž, s. 14.63 CHRISTOFFER, S. (Hg.): Zeitreise, 3, s. 106–107.64 BAUMGÄRTNER, Ulrich (Hg.): Horizonte, 9: Geschichte Gymnasium. Braunschweig 2008, s. 68–69.


Prohlubována je dále také schopnost komparace historických jevů, a to na základě kategorizace (logické a systematické klasifikace věcného obsahu historických informací vztahujících se k porovnávanému fenoménu). Gymnazisté se dovídají, že každá vědní dis-ciplína disponuje vlastním kategoriálním systémem, přičemž pro historii jsou stěžejními pojmy politika, společnost, osobnosti, hospodářství, kultura, jazyk, obraz světa, ideje.65

Je-li obecným cílem školního dějepisu rozvíjení kompetencí historického myšlení, pak jistě stojí za zmínku, že se v některých německých učebnicích pro gymnázia setkáme také s bližším osvětlením tohoto termínu. Kupříkladu publikace Zeit für Geschichte 11 přináší graficky znározněný model historického myšlení, kdy centrálním pojmem je rekonstrukce, v jejímž rámci probíhá cyklický proces zahrnující stanovení problému a výzkumných otá-zek, rešerše, analýzu pramenů a výkladů, dekonstrukci, interpretaci, syntézu, hodnocení, závěry a z nich vyplývající otázky vedoucí k vymezení nových problémů.66 Postupu his-torikovy práce se věnuje rovněž učebnice Zeiten und Menschen. Východiskem jsou zde úvahy, co je to historie a historická rekonstrukce, jaký je význam dějin, které gymnazisté rozvíjejí ve skupině s využitím mentálního mapování.67 Přiblížen je také postup histo-rické kritiky, analýzy a komparace různých interpretací dějin s podrobným modelem řídícím analýzu historické literatury (formální znaky, obsah, argumentační struktura).68 Znaky historické narace (temporalita, perspektivita, retrospektivita, parcialita, selekti-vita) a její principy jsou uvedeny na příkladu tématu pádu berlínské zdi v učebnici Zeit für Geschichte 12.69

Závěr

Z kvalitativní analýzy německých učebnic dějepisu pro gymnázia vyplývá, že historická edukace je zde výrazně orientována na rozvíjení kompetencí historického myšlení a na badatelsky pojatou výuku. Interpretace historických pramenů sehrává v tomto konceptu ústřední roli. Všechny zkoumané publikace obsahují samostatné kapitoly, obvykle na-zvané Metoda, jež řídí analýzu historických pramenů, ať již písemných, či ikonografic-kých (fotografie, karikatury, plakáty). Část učebnic obsahuje v závěrečném oddílu (v pří-loze) ucelený blok obecných modelů pro interpretaci různých typů pramenů aplikovaných v jednotlivých tematických celcích na konkrétní pramenný materiál (i s odkazy na pří-slušné strany publikace).

Práce s historickými prameny je vhodně didakticky strukturovaná a zahrnuje vždy charakteristiku daného pramene, jeho specifických znaků a funkcí, často je také nastí-něn stručný historický vývoj. Následuje obecný interpretační model, který je přenesen na příklady vztahující se k probíranému učivu s vysvětlením konkrétních prvků a souvislostí. Podstatnou roli sehrávají učební úlohy a otázky pro žáky, kteří prameny s využitím pří-slušného interpretačního modelu sami analyzují a srovnávají je s dalšími prameny a in-formačními zdroji.

65 EGNER, A. u. Kol.: Zeit für Geschichte, 11, s. 74–75; AUSTERMANN, L. – LENDZIAN, H.-J.: Zeiten und Menschen, 2, s. 75.66 EGNER, A. u Kol.: Zeit für Geschichte, 11, s. 208.67 LENDZIAN, H.-J. (Hg.): Zeiten und Menschen, s. 7–11.68 Tamtéž, s. 70.69 EGNER, A. u. Kol.: Zeit für Geschichte, 12, s. 20–21.


Promyšlenost a systematičnost v pojetí badatelského učení se odráží v úrovni didak-tické progrese – autoři navazují na dosavadní znalosti žáků, odkazují na pasáže v před-chozím textu. Zvolený pramenný materiál vždy plně koresponduje s probíraným učivem, metodika jeho analýzy slouží k prohloubení a rozšíření poznatků získaných studiem vý-kladového textu.

Vedle písemných, ikonografických, auditivních a audiovizuálních pramenů je rozvíjena metoda oral history, analýza statistických a kartografických údajů. Pozornost se soustře-ďuje rovněž na další výukové aktivity (projektové vyučování, referáty, prezentace, portfo-lio, mentální mapování, eseje, argumentace v diskuzi), setkáme se i s modely historického myšlení a historické rekonstrukce. Akcentován je multiperspektivní přístup a kritická re-flexe informačních zdrojů.

Porovnáme-li koncepci zkoumaných učebnic s publikacemi vydanými v jiných evrop-ských zemích, můžeme konstatovat, že jsou v nich prvky badatelského učení srovnatelné. Německé texty uplatňují převážně analytické, deduktivní postupy, nejvícepodobností na-jdeme s rakouským a švýcarským pojetím (tzv. potvrzující a strukturované bádání).

V současných českých učebnicích není analýza historických pramenů zdaleka tak pro-pracována, obrazový materiál plní mnohdy pouze ilustrativní funkci. Tvůrci nových učeb-ních textů mohou cennou inspiraci nalézt právě u našich západních sousedů, kde je pře-devším gymnaziální dějepis utvářející základy oborového myšlení pojímán jako důležitá průprava pro vysokoškolské studium.

Summary

Historical Sources and Inquiry-based Teaching in German History Textbooks Denisa Labischová

Qualitative content analysis of German textbooks has shown that special attention is paid to historical sources and their implementation. Individual textbook series differ in frequency and their preferred way of implementing an inquiry-based analysis of historical sources. However, it was possible to iden-tify common features. Textbooks focus on a wide range of sources, from written documents, statistics to iconographic sources, photographs, caricatures and posters. Authors mostly apply general inter-pretation models, based on History curriculum, historical context clarification and multi-perspective approach. The concept of German textbooks is comparable with other foreign textbooks and may be a valuable inspiration for Czech authors.


Problem prowincji gołęszyckiej i jej przynależności państwowej i kościelnej do początków XIII w. w historiografii

ANToNI bARCIAK

Barciak, Antoni: The Issue of Golensizi Province and its State and Church Affiliation until the Beginning of the 13th Century in Historiography

The issue of affiliation of Golensizi province has only recently come under serious scrutiny by Czech historians. They proved, that this region, including the western lands that later came to be called the Duchy of Troppau, came under Czech domination in the second half of the 12th century. It was incorporated into the Olomouc diocese soon afterwards. The dis-agreements between the bishops of Wroclaw and Olomouc in the second decade of the 13th century, confirmed by historical sources, were caused by the Moravian margrave‘s occupa-tion of the gold-bearing lands which primarily belonged to the bishop of Wroclaw. In fact, the disagreements were about the borders of both dioceses in the Golensizi Province region.

Key words Golensizi Province * Affiliation * Borders * Disagreements * 13th century * Historiography

Contact Uniwerstytet Śląski; [email protected]

Najstarsze dzieje terenów pogranicza śląsko-morawskiego, zwłaszcza w rejonie póź-niejszego księstwa opawskiego, długo pozostawały słabo rozpoznane. Skąpa podstawa źródłowa, a przy tym możliwość różnej jej interpretacji oraz niedostateczne rozpoznanie archeologiczne powodowały, że nasza wiedza o dziejach tych terenów w najstarszym okresie historycznym była niewielka, a także fragmentaryczna. Kontrowersje wzbudzała zwłaszcza sprawa prowincji gołęszyckiej. Dopiero przed 50-cioma laty, dzięki zaangażo-waniu zwłaszcza czeskich badaczy, historyków i archeologów, którzy zajęli się wnikliwie wyjaśnianiem dziejów tych terenów, otrzymaliśmy pełniejszy obraz przeszłości tej ziemi. Wspomniane badania zwłaszcza czeskich zatem badaczy w znacznym stopniu zweryfi-kowały wcześniejsze sądy i interpretacje, koncentrując się na takich zagadnieniach jak m.in.: przynależność tych ziem, obszar gołęszyckiej prowincji, czy w ogóle problem cze-skiej polityki w tym rejonie. Ich wynikiem było rozwiązanie przede wszystkim problemu prowincji gołęszyckiej, a przy tej okazji podjęcie także problemów związanych z kształ-towaniem się granic w tym rejonie. Są to ważne i podstawowe problemy związane z naj-starszymi dziejami Śląska, zaś całą dyskusję naukową i jej ustalenia w kwestii owej pro-wincji gołęszyckiej warto przypomnieć i przybliżyć, chociażby ze względu na wrastające zainteresowanie dziejami Śląska, koncentrując się przy tym w drugiej części artykułu na kwestiach związanych ze sporami o przynależność kościelną tej ziemi w latach 20. XIII w. uzupełniając nieco dotychczasowe ustalenia.

obzoRY


Źródła do zagadnienia przynależności państwowej czy kościelnej ziem pogranicza morawsko-śląskiego, w tym także prowincji gołęszyckiej są niezwykle skąpe i przy tym wcale nie jednoznaczne. Stąd stanowiska badaczy, opierających się przecież na tych sa-mych przekazach, czasem zdecydowanie się różnią. Świadczyć o tym mogą chociażby wy-dane mniej więcej w tym samym czasie rozprawy M. Vacha1 i L. Peřicha2, o czym będzie jeszcze mowa. Przykładem może być różna interpretacja związana z funkcjonowaniem czeskiej komory celnej niedaleko Hradca na drodze prowadzącej do Polski, potwierdzonej dokumentem księcia ołomunieckiego Ottona z 1078 r., nadającym co szósty denar z cła tam pobieranego ołomunieckiemu klasztorowi Hradište i następnie powtórzonym przez króla Władysława w 1160 r.3 Jedni badacze uważają, że jest to dowód na przynależność wspomnianego grodu, czyli Hradca, a nawet całej ziemi, zwanej później Opawszczyzną do Czech, inni, że do Polski.

Jak zatem przedstawiał się problem zasięgu Śląska i przynależności Opawszczyzny, w tym prowincji gołęszyckiej do początków XIII w., i jak postrzegała to literatura? Pomi-jając problem przynależności bądź nie Śląska do państwa wielkomorawskiego i następnie do powstającego państwa czeskiego, przyjmuje się powszechnie, że Śląsk, którego najdal-szy zasięg łączony jest często z oddaloną znacznie od współczesnych granic państwowych miejscowością Hranice na Moravě4, został zajęty przez Czechów w wyniku wyprawy Brze-tysława na Polskę w 1039 r. Na mocy pokoju zawartego w Kwedlinburgu w 1054 r. Śląsk miał być zwrócony władcom polskim, poza terenami w rejonie Bramy Morawskiej, utoż-samianymi często z ziemią Gołęszyców5. Poświadczone źródłowo walki książąt polskich z Czechami w drugiej połowie XI i pierwszej połowie XII w. na tym pograniczu trakto-wano zwykle jako próby odzyskania straconych w 1039 r. terenów. Wskazywano przy tym na próby zdobycia Hradca przez Bolesława Śmiałego w 10606, a także na wzmiankowane za panowania Bolesława Krzywoustego przez Galla Anonima walki na pograniczu pol-sko-morawskim, w tym spalenie około 1106 r. grodu Koźle7, czy wreszcie zdobycie około 1108 r. Raciborza8. Tak więc przyłączenie pogranicznych ziem w tym rejonie do Śląska wiązane jest zazwyczaj z wojnami polsko-czeskimi Krzywoustego9 i zawartym w 1137 r.

1 VACH, Miloslav: K minulosti Holasicka v 11 a 12. století. Časopis Slezského muzea, Řada B – vědy historické 10, 1961 (dalej ČSM/B), 1–2, s. 36n. i 91n.2 PEŘICH, Leopold: K otázce hranice mezi Moravou a Slezskem v 11. a 12. století. ČSM/B 12, 1963, 2, s. 69n.3 FRIEDRICH, Gustav (ed.): Codex diplomaticus et epistolarius Regni Bohemiae (dalej CDB), I. Pragae 1904–1907, nr 79, s. 82–85; nr 208, s. 194–197.4 Np. SEMKOWICZ, Władysław: Historyczno-geograficzne podstawy Śląska. In: KUTRZEBA, Stanisław (red.) Historia Śląska od czasów najdawniejszych do 1400 r., I. Kraków 1933, s. 42; TYSZKIEWICZ, Jan: Z dziejów Śląska opawskiego we wczesnym średniowieczu. Śląski Kwartalnik Historyczny Sobotka 22, 1967, 1–2, s. 2.5 Por. np. WIHODA Martin: Mocenský zápas českého a polsko státu v 11. a 12. století. Sbornik prací filozofické fakulty Brněnské univerzity XLVI, Řada historická 44,1998, s. 7.6 Por. Galli Anonymi Cronicae et gesta ducum sive principum Polonorum. In: MALECZYńSKI, Karol (ed.): Monumenta Poloniae Historia. Nova series, II. Kraków 1952, s. 32; VACH, M.: K minulosti Holasicka, s. 38n. Próbował tłumaczyć, że chodziło o Hradec Králové, co jednak nie zostało w literaturze przyjęte – por. BAKALA, Jaroslav: Holasické pomezí v 11. a 12. století. ČSM/B 13, 1964, 2, s. 106–108.7 Galli Anonymi Cronicae, s. 105.8 Tamże, s. 115.9 Por. np. BAKALA, J.: Holasické pomezí, s. 111.

213OBzORY ANToNI bARCIAK PROBLEm PROWINCjI gOłęSzYCKIEj I jEj PRzYNALEżNOŚCI

pokojem10. To wówczas, zdaniem W. Latzke’go, tereny prowincji gołęszyckiej miały zo-stać podzielone na część należącą do Śląska i część należącą do Czech11.

W zgodnej opinii badaczy problem przynależności prowincji gołęszyckiej w samych początkach XIII w. rozstrzyga dokument wydany w lipcu (mense iulio) 1201 r. przez Prze-mysła Otokara I, króla czeskiego i księcia ołomunieckiego (rex Bohemiae et dux Olomu-censium), razem z żoną Konstancją, w którym czeski władca przekazał dziesięciny in pro-vincia Golassizch, biskupstwu ołomunieckiemu. W dokumencie tym pojawia się po raz pierwszy w źródłach określenie prowincja gołęszycka, w rozumieniu jednostki terytorial-nej zaś swobodne nią dysponowanie przez króla czeskiego poświadcza jej przynależność do państwa czeskiego12.

Odtąd też określenie prowincja gołęszycka, czasem tylko domyślne, w znaczeniu jed-nostki terytorialnej, występuje kilkakrotnie w dokumentach: z 1213 r. (in Golessicensi provincia)13, z 1218 r. (in Holachiz)14, z 1229 r. (de Golesisco)15, oraz 1234 (sitam in Holachiz)16, wreszcie z 1238 r. (provincia Holachiz)17, a w 1240 r. zastępuje go wyjątkowo określenie districtus Holascensis18. Równocześnie od lat 20. XIII w. zamiennie zaczęło używać innego określenia prowincja opawska19, poświadczającego istnienie ośrodka w mieś cie Opawa20.

Centrum owej prowincji gołęszyckiej do niedawna badacze upatrywali w Hradcu nad Morawicą, koło Opawy21, choć wskazywano też na Lubomię, największy oraz najlepiej umocniony gród w tym regionie22. Badania archeologiczne wykazały jednak, że star-szym ośrodkiem grodowym w stosunku do Hradca były Holasovice, które utożsamiane są obecnie powszechnie z występującą w bulli papieskiej dla biskupstwa wrocławskiego z 1155 r. miejscowością należącą do władców polskich, oznaczoną jako Gradice Golensi-scezke23, stanowiącą siedzibę kasztelana. Tymczasem Hradec nad Morawicą, jak wykazały

10 Por. np. LATZKE, Walter: Schlesiens Südgrenze bis zum Anfange des 13. Jahrhunderts. Zeitschrift des Ve-reins für Geschichte Schlesiens (dalej ZVGS) 71, 1937, s. 95n.; KORTA, Wacław: Historia Śląska do 1763 roku. Warszawa 2003, s. 72. Natomiast za przyłączeniem Opawszczyzny wówczas ale do państwa Przemyślidów opowiadzieli się niedawno autorzy pracy JIRáSEK, Zdeněk a kol.: Slezsko v dějinách Českého státu, I: Od pra-věku do roku 1490. Opava 2012, s. 129.11 LATZKE, Walter: Die Besiedlung des Oppalandes im 12. und 13. Jahrhundert. ZVGS 72, 1938, s. 44.12 FRIEDRICH, Gustav (ed.): CDB II. Pragae 1912, nr 22, s.18–20.13 Tamże, nr 110, s. 104–106.14 Tamże, nr 161, s. 151–152.15 Tamże, nr 327, s. 332–334.16 FRIEDRICH, Gustav (ed.): CDB III/1. Pragae 1942, nr 97, s. 112–113.17 Tamże, nr 174, s. 215.18 FRIEDRICH, Gustav – KRISTEN, Zdeněk (eds.): CDB III/2. Pragae 1962, nr 227, s. 305–306.19 Pierwszy raz w 1220 r. FRIEDRICH, G. (ed.): CDB II, nr 195, s. 179–181.20 BAKALA, Jaroslav: Holasická provincie a formování opavského vévodství. ČSM/B 18, 1969, s. 13n.21 Przegląd starszej literatury w tej sprawie por. BAKALA, J.: Holasická provincie, s. 12, przypis 7. Por też PRA-SEK, Vincenc: Dějiny kraje Holasovského čili Opavského až do r. 1318. Opava 1891.22 Np. JIRáSEK, Z. a kol.: Slezsko v dějinách, s. 105.23 KOUŘIL, Pavel: Schlesien in der Geschichte des böhmischen Staates des 9. bis 12. Jahrhunderts : Archäolo-gische Abhandlungen – zusammenfassende Übersicht. In: BORáK, Mečislav (ed.): Slezsko v dějinách českého státu. Šenov u Ostravy 1998, s. 62; KOUŘIL, Pavel – PRIX, Dalibor – WIHODA, Martin: Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000, s. 412n.


wnikliwe badania m.in. J. Bakali, przynależał do prowincji przerowskiej24 i nie stanowił centrum administracyjnego25. Między Holasowicami a Hradcem musiała zaś przebiegać wyznaczona jeszcze niezbyt precyzyjnie granica prowincji.

Jak słusznie zauważył J. Bakala istotnym problemem jest więc pojmowanie obszaru go-łęszyckiej prowincji, czyli jej zasięg26. Nie jest on bowiem znany. Zazwyczaj utożsamiano tę prowincję z terytorium plemiennym Gołęszyców, uznawanych za jedno z plemion ślą-skich, przy czym niektórzy badacze polscy starają się umieścić w tym rejonie również ta-jemnicze plemię Lupiglaa27, co jednak odrzucają inni badacze28. Powszechne jest zatem utożsamianie prowincji gołęszyckiej z terenami Opawszczyzny i późniejszego księstwa opawskiego wraz z południowymi terenami ziemi głubczyckiej i współczesnym Śląskiem opawskim29, które to ziemie również w niemal powszechnej opinii badaczy miały przyna-leżeć do Moraw i w konsekwencji do Czech już od XI w.30.

W nowszej zwłaszcza literaturze zwracano uwagę na istotne przeobrażenia, jakie zaszły na przełomie XII i XIII w. na Morawach, które pociągnęły za sobą również zmiany orga-nizacyjne. Dokonały się one także w północnych rejonach tej ziemi31. Od drugiej połowy XII w. prowadzony był tu przez instytucje kościelne intensywny proces kolonizacyjny32. Nadawanie ziem pogranicza instytucjom kościelnym było starą i sprawdzoną praktyką, służącą mocniejszemu ich powiązaniu z organizacją państwową. M. Wihoda z tym okre-sem wiąże reformę systemu zarządzania Moraw. Wtedy to na przełomie XII i XIII w. lo-kalne centrum przeniesione zostało z Holasowic do Opawy.33. Wtedy też miała ukształto-wać się prowincja gołęszycka, która jak wykazał J. Bakala, obejmowała zachodnią jedynie część późniejszego księstwa opawskiego34, ale jej obszar przesunięty miał zostać następ-nie w kierunku wschodnim.

Problemem badawczym pozostawał czas i okoliczności przejęcia terenów prowincji gołęszyckiej przez Czechy i biskupstwo ołomunieckie. Poglądy o przynależności teryto-

24 BAKALA, J.: Holasická provincie, s. 12 n.; TENŻE: Holasické pomezí, s. 112n.; Por. też WIHODA, Martin: Eko-nomické zázemí Hradce nad Moravicí na střední Moravě ve 13. století. Časopis matice moravské 108, 1989, s. 79n.25 KOUŘIL, P. – PRIX, D. – WIHODA, M.: Hrady, s. 413n.26 BAKALA, J.: Holasická provincie, s. 10.27 Por. TYSZKIEWICZ, Jan: Z badań nad wczesnośredniowiecznym osadnictwem dorzecza Odry. In: Studia z dziejow osadnictwa, I. Wrocław 1963, s. 54–66; TENZE: Z dziejów Śląska opawskiego, s. 2. Przegląd litera-tury w tej sprawie por. PARCZEWSKI, Michał: Płaskowyż Głubczycki we wczesnym średniowieczu. Kraków 1982, s. 123n.28 Por. np. JIRáSEK, Z. a kol.: Slezsko v dějinách, s. 105.29 Por. np. BAKALA, J.: Holasická provincie, s. 9, przypis 3, gdzie zestawiono starszą zwłaszcza literaturę w kwestii zasięgu tejże prowincji. Por też JIRáSEK, Z. a kol.: Slezsko v dějinách, s. 105.30 Tak PEŘICH, L.: K otázce hranice, s. 69n.; MACŮREK, Josef: (ed): Češi a Poláci v minulosti, 1. Praha 1964, s. 50; GROBELNÝ, Andělín (ed.): Ostravsko do roku 1848 : Kapitoly k historickému vývoji Slezska a Ostravska od pravěku k revolučnímu roku 1848. Ostrava 1968, s. 36.31 BAKALA, J.: Holasická provincie, s. 9n.32 BAKALA, J.: Holasické pomezí, s. 116; TENŻE: Holasická provincie, s. 21; WIHODA, Martin: Přemyslovská expanze v Horním Slezsku a vznik holasické provincie. Acta historia et museologica Universitatis Silesianae Opa-viensis 2, 1997, s. 37n.; KOUŘIL, P. – PRIX, D. – WIHODA, M.: Hrady, s. 427 n.; WIHODA, Martin: Hlubčice, přemyslovský klič k branám piastovského Slezska? In: JUROK, Jiří (ed.): Královská a poddanská města od své geneze k protoindustrializaci a industrializaci. Příbor 2001, s. 53n.33 WIHODA, M.: Ekonomické zázemí Hradce nad Moravicí, s. 81 n.; TENŻE: Hlubčice, přemyslovský klíč, s. 54.34 BAKALA, J.: Holasická provincie, s. 10n.


rialnej omawianego terenu zostały zrewidowane dopiero w początku lat 60. XX wieku. Wtedy to M. Vach opublikował inspirujący artykuł o dziejach tych terenów w XI i XII w.35, wykazując, że tereny prowincji gołęszyckiej przyporządkowane zostały Czechom dopiero pod koniec XII, a wiązać się to miało z ekspansją Przemyślidów. Tym samym badacz ten zapoczątkował dyskusję wśród czeskich badaczy, którzy starali się określić bliżej czas przejęcia tej prowincji przez Czechy, wiążąc to wydarzenie z drugą połową XII w. (między rokiem 1155 a 1195)36. Próby bliższego określenia tej daty były jednak różne37. Wyzna-czały je bulla papieska z 1155 r.38, potwierdzająca przynależność tych terenów do diecezji wrocławskiej oraz dokument z 26 grudnia 1195 r., wydany w Opawie przez Vladimira księcia ołomunieckiego, który za zgodą brata Brzetysława nadał klasztorowi hrade-ckiemu koło Ołomuńca wieś Bojanovice39. Przyjmowano, że tereny te przeszły pod cze-skie panowanie podczas kryzysu w Polsce po śmierci Kazimierza Sprawiedliwego, czyli między 1194 a 1195 r.40, pozostając pod względem organizacji kościelnej nadal w diecezji wrocławskiej41.

Za końcem lat 70. i początkiem 80. XII w. (1179–1182) opowiedział się wprawdzie ostrożnie M. Wihoda, wskazując, że ani sytuacja wewnętrzna w Czechach, ani ówcześni władcy ołomunieccy nie pozwalały na to, by stało się to w samym końcu XII w.42 Badacz ten zwrócił też uwagę na księcia Fryderyka, z którego to inicjatywy i działania ziemia ta, jego zdaniem, włączona została do Moraw. M. Wihoda postrzegał przy tym zajęcie pro-wincji golęszyckiej inaczej niż to dotąd czynili inni badacze, a więc nie poprzez pryzmat ekspansji Przemyślidów na Śląsk i rywalizacji z Piastami o ziemie pogranicza, ale jako na indywidualną akcję księcia Fryderyka. Sytuację tę, zdaniem tego badacza, starał się wykorzystać sprawujący wówczas rządy w Ołomuńcu Przemysł Otokar, od 1197 król cze-ski. On to celem umocnienia swojej pozycji na pograniczu, wydał wspomniany dokument z 1201 r.43, który w istocie zawierał potwierdzenie, jak już wspomniano, przynależności prowincji gołęszyckiej do Moraw i do diecezji ołomunieckiej.

Po ponad dwudziestu latach od wydania dokumentu Przemysła Otokara I dla biskupa ołomunieckiego w 1201 r. doszło do sporów między biskupem wrocławskim a biskupem ołomunieckim, poświadczonych, dość ogólnikowo, zasadniczo dwoma tylko zachowa-nymi do dziś dokumentami z lat 20. XIII w. W literaturze wspominano o nich, ale nie poświęcano im większej uwagi. Ograniczano się zazwyczaj do ich zasygnalizowania. W powszechnej opinii historyków owe ostre w sumie i długoletnie spory, to spory o na-leżne z prowincji goleszyckiej dziesięciny, będące konsekwencją przekazania ich w 1201 r.

35 VACH, M.: K minulosti Holasicka, s. 36n.36 BAKALA, J.: Holasické pomezí, s. 115; KOUŘIL, P. – PRIX, D. – WIHODA, M.: Hrady, s. 414n.37 Np.VACH, M.: K minulosti Holasicka, s. 97n. zdaje się wskazywać na lata 1196–1197, bo wtedy jego zdaniem Przemysł Otokar I przejął władzę w księstwie ołomunieckim.38 APPELT, Heinrich (ed.): Schlesisches Urkundenbuch (dalej SU), I. Wien – Köln – Graz 1971, nr 28, s. 20–21.39 FRIEDRICH, G. (ed.): CDB I, nr 353, s. 317–318.40 Np. BAKALA, J.: Holasické pomezí, s. 116; LATZKE, W.: Schlesiens Südgrenze, s. 97–98.41 Por. np. KOUŘIL, P. – PRIX, D. – WIHODA, M.: Hrady, s. 417. Ostatnio zaprezentowano pogląd, że rejony Opawy, Karniowa i Głubczyc weszły w skład diecezji ołomunieckiej po jej utworzeniu w 1063 r. JIRáSEK, Z. a kol.: Slezsko v dějinách, s. 125.42 Por. WIHODA, M.: Přemyslovská expanze, s. 34n.; KOUŘIL, P. – PRIX, D. – WIHODA, M.: Hrady, s. 414n. Podobnie JIRáSEK, Z. a kol.: Slezsko v dějinách, s. 178.43 WIHODA, M.: Přemyslovská expanze, s. 39n.


w ręce biskupa ołomunieckiego. Pewne zdziwienie, części przynajmniej badaczy, bu-dziło pojawienie się sporów dopiero w latach 20. XIII w., także bierność poprzedników wrocławskiego biskupa Wawrzyńca, jak również bierność władców śląskich w tej spra-wie. Zwracano też uwagę na poprawne kontakty między biskupami wrocławskim Waw-rzyńcem a ołomunieckim Robertem, tyle, że odnieść je można raczej tylko do samego początku lat 20. XIII w.44. Obu biskupów spotykamy razem w dobrej chyba jeszcze ko-mitywie 2 lipca 122145. Natomiast pobyty archidiakona ołomunieckiego Radosława we Wrocławiu u biskupa Wawrzyńca w 1223 r.46 i 1227 r.47 wcale nie muszą świadczyć o do-brych wówczas stosunkach między oboma biskupami, a jak zauważył M. Wihoda, wiązać je raczej należy z rokowaniami w sprawie zażegnania sporów.

Pierwszy ze wspomnianych dokumentów, wydany przez papieża Honoriusza III 27 stycz nia 1224 r., jednoznacznie wskazuje na przyczyny tych sporów. W dokumencie tym jest mowa o zajęciu i to per violentiam, przez niedawno zmarłego margrabiego mo-rawskiego Władysława Henryka possessiones quasdam ecclesiae sue, in quibus aurifo-dinae consistunt, czyli majątku biskupa wrocławskiego, w którym znajdowały się kopal-nie złota48. Zajęcie tego majątku musiało nastąpić przed końcem 1222 r., kiedy to zmarł wspomniany margrabia. Przypomnijmy, że dobre raczej stosunki między biskupami wrocławskim i ołomunieckim poświadczone są ostatni raz w połowie roku 1221.

Papież we wspomnianym piśmie z 27 stycznia 1224 r. zwracał się do króla czeskiego, by ten spowodował oddanie biskupowi wrocławskiemu złotodajnych terenów wraz z utra-conymi zyskami, wspominając przy tym, że do doprowadzenia do zwrotu zajętych tere-nów, pod rygorem kar kościelnych, wyznaczeni byli już wcześniej biskup krakowski, opat Jędrzejowa i scholastyk lubuski, krakowski i gnieźnieński. O jakie to złotonośne tereny chodziło, nie wiemy. Niedostatek współczesnych źródeł nie pozwala na ścisłą ich lokali-zację. Złotonośne, czy w ogóle kruszconośne tereny mogły znajdować się w różnych miej-scach w rejonie Jesionków. Lokalizowane były np. w okolicach Zuckmantla. To te tereny, czyli Zuckmantel z okolicą, zdaniem niemieckiego badacza J. Pfitznera mieli w począt-kach lat 20. XIII w. utracić biskupi wrocławscy49. Zdecydowanie zaprzeczał temu jednak W. Latzke, twierdząc, że Zuckmantel w tym czasie, czyli w początkach XIII w., nie należał do biskupa wrocławskiego, pozostając częścią Moraw50. Natomiast R. Zuber wskazywał na inne jeszcze określane w późniejszych czasach jako kruszconośne tereny w okolicach Frývaldova lub położonych blisko granic Moraw i Śląska Ondřejovic i Mikulova, gdzie po-świadczone jest wydobywanie kruszców51. Utracone przez biskupa wrocławskiego tereny położone były niewątpliwie w rejonie prowadzonej przez niego kolonizacji i stanowiły jego własność, a ograniczały się zaś zapewne do niewielkiego obszaru położonego blisko morawskiej już wtedy prowincji gołęszyckiej.

44 Por. Tamże, s. 38; KOUŘIL, P. – PRIX, D. – WIHODA, M.: Hrady, s. 418.45 FRIEDRICH, G. (ed.): CDB II, nr 216, s. 200–203; nr 217, s. 203–205.46 Tamże, nr 248, s. 240; nr 249, s. 240.47 Tamże, nr 307, s. 306.48 Tamże, nr 254, s. 244–245.49 PFITZNER, Josef: Geschichte der Bergstadt Zuckmantel in Schlesien bis 1742. Zuckmantel 1927, s, 19n.; TENŻE: Die älteste Geschichte der Stadt Zuckmantel in Schlesien. ZVGS 58, 1922, s. 3n.50 LATZKE, W.: Die Besiedlung des Oppalandes, s. 70n.51 ZUBER, Rudolf: Osidlení Jesenicka do počátku 15. století. Opava 1972, s. 29; Por. też Zlatohorsko včera a dnes 1224–1974. Zlaté Hory 1975.


Trwający kilka lat spór był sporem kościelnym i toczył się przed sądami kościelnymi, a biskup wrocławski odwoływał się nawet do papieża. Łącznie powoływane były przy-najmniej cztery razy komisje52. Początkowo papież wyznaczył specjalną komisję złożoną z trzech wyższych dostojników kościelnych z Miśni i Saksonii. Biskupa wrocławskiego miał reprezentować jego kapelan Gotfryd53. Jej zadaniem było przesłuchanie stron sporu54. Wcześniejsze zaangażowanie wielu duchownych w rozwiązanie sporów poświadcza do-kument papieża Grzegorz IX z 7 czerwca 1229 r., dla biskupa krakowskiego i prepozytów praskiego oraz św. Mikołaja w Krakowie, wymieniający powoływane wcześniej komisje. Ze wspomnianego dokumentu. wynika jasno, że ten długi i ostry spór między biskupami wrocławskim i ołomunieckim toczył się super limitibus suarum diocesum de Golesisco, a więc o granice diecezji55, czyli w sumie o tereny, z których miały być pobierane przez biskupów dziesięciny. Wszystko wskazuje zatem, że spór ten był sporem o przynależność kościelną zajętych przez Henryka Władysława złotonośnych terenów włączonych do prowincji gołęszyckiej, skolonizowanych wcześniej przez biskupa wrocławskiego. Przez niego też traktowany był jako spór o granice diecezji. Można też w takim razie zrozu-mieć brak zainteresowania książąt śląskich sporem o własność biskupią. Łatwo również wytłumaczyć brak reakcji poprzedników biskupa Wawrzyńca, bo spór zaistniał dopiero zapewne na krótko przed 1222 r., od chwili zajęcia złotonośnych terenów. Najwyraźniej z utratą całej prowincji goleszyckiej, zajętej już znacznie wcześniej, usankcjonowaną do-kumentem Przemysła Otokara I z 1201 r., biskup wrocławski musiał się pogodzić. Nie chciał jednak dopuścić do utraty złotonośnych terenów odebranych mu przez Henryka Władysława, bo przedstawiały one dla biskupa wrocławskiego znaczną wartość. Poświad-cza to determinację obu stron, które odwoływały się do różnych instytucji kościelnych56, ostatecznie nawet do papieża. Pod hasłem wytyczenie granicy toczył się bowiem spór mię-dzy biskupami, o zwierzchność nad złotonośnymi terenami.

Dokument z 1229 r. przynosi równocześnie ostatnią informację o sporze. Papież za-bronił w nim wszelkich dalszych apelacji. Sytuacja w tym rejonie uległa więc stabilizacji. Prowincja gołęszycka wraz z nierozpoznanymi bliżej kruszconośnymi terenami zabra-nymi przed 1222 r. biskupowi wrocławskiemu stała się na trwale częścią Moraw i diecezji ołomunieckiej.

Badania ostatniego półwiecza przyniosły wyjaśnienie problemów związanych z pro-wincją gołęszycką i jej przynależnością do początków XIII w. Jest to zasługą kilku histo-ryków czeskich, zwłaszcza zaś J. Bakali, ale istotne uzupełnienia wniósł także M. Wihoda. Wkład swój mają również czescy archeologowie. Włączenie do Królestwa Czech pro-wincji gołęszyckiej w ostatniej ćwierci XII w. wydaje się więc być indywidualną i lokalną akcją księcia Fryderyka. Do akcji tej, zdaniem M. Wihody, włączył się Przemysł Otokar I poprzez wydanie w 1201 r. dokumentu dla biskupa ołomunieckiego, którego celem było podkreślenie znaczenia władcy czeskiego na Morawach. Natomiast spory między bisku-pami z Wrocławia i z Ołomuńca z lat 20. XIII w. należy postrzegać jako spory o granice

52 Por. LATZKE, W.: Schlesiens Südgrenze, s. 99; FRIEDRICH, G. (ed.): CDB II, nr 292, s. 291–292; nr 293, s. 292; nr 307, s. 306; nr 327, s. 332–334.53 FRIEDRICH, G. (ed.): CDB II, nr 292, s. 291–292.54 Tamże, nr 293, s. 292.55 Tamże, nr 327, s. 332–334; SU I, nr 301, s. 224–225.56 Por. MALECZYńSKI, Karol (ed.): Codex diplomaticus nec non epistolaris Silesiae, III. Wrocław 1964, nr 341, s. 169; nr 342, s. 169.


prowincji gołęszyckiej, czyli pośrednio także o dziesięciny, w rejonie włączonych do tej prowincji przed 1222 r. przez księcia Henryka Władysława złotonośnych, dziś trudnych do jednoznacznej lokalizacji terenów. Dokument papieski z 1229 r. ostatecznie potwier-dzał ówczesny stan faktyczny, czyli przynależność całej prowincji goleszyckiej do Moraw i diecezji ołomunieckiej. Wtedy też na tym odcinku granice państwowe i granice diecezji zaczęły się pokrywać. Po 1229 r., czyli po wydaniu wspomnianego dokumentu papie-skiego, nie słychać już nic o problemach granicznych w tym regionie.

Summary

The Issue of Golensizi Province and its State and Church Affiliation until the Beginning of the 13th Century in Historiography Antoni Barciak

The oldest history of the Silesian-Moravian borderland, especially the region that later came to be called Duchy of Troppau was not studied thoroughly for a long time. The insuf-ficient historical source basis, the possibility of varying interpretations and the unsatisfac-tory archeological recognition caused that our knowledge about the history of these lands in the oldest historical period was very limited and partial. Thanks to the commitment of Czech scholars – particularly historians and archeologists who explained the history of these lands over 50 years ago, a more complete picture of the past of this region was ob-tained. The above-mentioned studies of the scholars verified the earlier opinions and inter-pretations to a great degree.

The occupation of Golensizi Province by the Bohemians which took place in the years 1179–1182 seems to have been an individual local effort by prince Frederick. Ottokar I of Bohemia joined this action by issuing a document in which he granted the tithes from this province to the bishop of Olomouc in 1201. In this way, he wanted to emphasize his impor-tance as a Bohemian ruler. The disputes between the bishops of Wroclaw and Olomouc in the second decade of the 13th century were not disputes about the tithes from this province but they were rather over the entire border of both dioceses in the gold-bearing lands incor-porated into Golensizi Province and taken from the bishops of Wroclaw before 1222. A pa-pal document from 1229, which summarized the course of the dispute, generally confirmed the state of affairs that time. Finally, the country frontiers began to coincide with the bor-ders of the diocese at that time. There is no mention of the border problems in this region after 1229, i.e. after the above-named papal document had been issued.


LITERATURA

219

Recenze

STORCHOVÁ, Lucie a kol.: Koncepty a dějiny : Proměny pojmů v současné historické vědě. Praha : Skriptorium, 2014, 447 s. ISBN 987-80-87271-87-2; DAVID, Jaroslav – ČECH, Radek – DAVIDOVÁ GLOGAROVÁ, Jana a kol.: Slovo a text v histo-rickém kontextu : Perspektivy historickosémantické analýzy jazyka. Brno : Host 2013, 324 s. ISBN 978-80-7464-228-9.

Zájem o teoretické a metodologické otázky se v české historiografii neustále zvyšuje. V poslední době nejde jen o dvě recenzované publikace, nýbrž i o publi-kaci o kritických teoriích moderní společnosti. Ta si však vyžaduje samostatnou recenzní pozornost již vzhledem k tomu, že je inspirována dlouholetými in-telektuálními aktivitami, v jejichž čele stojí od r. 1923 vlivný Institut für Sozialforschung ve Frankfurtu nad Mohanem. Podobně je tomu tak s obsáhlou knihou o badatelských problémech moderních soudobých dějin.1 Badatelský kolektiv soustředěný kolem Lucie Storchové má nepochybně velkou zásluhu na tom, že právě díky jeho badatelskému úsilí se v české histo-riografii zjevně zvýšil tlak na kulturu konceptualizace v historikově práci. Svým zaměřením poněkud připo-míná osmidílnou německou encyklopedickou řadu Historische Grundbegriffe (eds. Otto Brunner, Werner Conze, Reinhart Koselleck, 1972–1997), která se za-bývá základními interpretačními pojmy nejen s ohle-dem na historiografii, nýbrž i na pojmovou vytříbenost publicistiky.

Zatímco v německém případě šlo o hesla řazená v abecedním pořádku, v českém případě se setkáváme se snahou o tematicky pojatou strukturaci konceptů, jež je vyložena v jednodílné kolektivní monografii. Z hlediska komplexnosti tohoto žánru v ní však chybí shrnující závěr. Nahrazen je velmi dobře propracova-ným věcným rejstříkem i tím, že čtenář má u každého hesla k dispozici zpětné odkazy ke stejným pojmům, které jsou obsaženy v jiných heslech. Jednotlivé pří-spěvky jsou také obohaceny závěrečnou pasáží o vý-hledech dalšího bádání. Jistým problémem ovšem zůstává komplexnější zdůvodnění procedury vedoucí k tomu, že některé koncepty byly vybrány jako zá-kladní, kdežto jiné byly opomenuty. Jejich výběr byl dán diskusemi na toto téma mezi autory, o nichž jsme jen elementárně informováni v úvodu. Nevíme tedy, jak se vlastně vytvářel konsens o tom, co a proč je dů-ležité, co je méně důležité a co důležité není. Pojem

1 Viz HRUBEC, Marek a kol.: Kritická teorie spo-lečnosti : Český kontext. Praha 2013; ČECHUROVá, Jana – RANDáK, Jan a kol.: Základní problémy studia moderních a soudobých dějin. Praha 2014.

koncepty historikovy práce je tu spojen s důrazem na jeho teoretickou výbavu. Okolnost, že jeho předporo-zumění tématu, které zkoumá, je též ovlivněno ať již přiznanými nebo jen podvědomými světonázorovými či jinými hodnotovými preferencemi, je přitom spíše komplementární než konstitutivní komponentou jed-notlivých autorských přístupů.

Samostatné pojednání o tom, jak se současná historiografie dopracovala k pojmu konceptualizace a jak se tento pojem vyvíjel, zde citelně chybí. Jistým překvapením pro mě je, že pojem konceptualizující historiografie, jenž do historického bádání vnesl před čtyřiceti lety francouzský historik Paul Veyne, je v ně-kterých příspěvcích sice připomínán, aniž by však přitom byl hlouběji analyzován s ohledem na jeho konstitutivní texty z let 1974 a 1976 (s. 17–18, 53, 55, 72). Konceptualizující historiografii tehdy chápal jako opravdovou historiografii. Bral přitom v úvahu mj. ideální typy Maxe Webera, jež jsou schopny pojmeno-vávat konkrétní události prostřednictvím obecnějších pojmů, díky nimž se lépe orientujeme v mezilidských vztazích.

Ideální typy přitom chápal jako nezbytný předpo-klad celistvosti historikova textu, jenž je musí ovšem konstruovat s ohledem na dobu a témata, kterými se zabývá. Pojímal je tedy historičtěji a tudíž i v menší míře „univerzálnosti“ než Weber. Nicméně však uzná-val, že právě jejich prostřednictvím je možno překonat událostní pojetí historiografie. Navíc se domníval, že historie má blíže k filozofii než k vědě, protože zkoumá svůj předmět zprostředkovaně, a tudíž je ve své podstatě intelektuální disciplinou. Historik se má podle něho soustředit na to, jak nejlépe vysvětlit okolnost, proč lidé v minulosti jednali rozdílně od lidí v současnosti. Konceptualizující historiografie měla tudíž podle Veynových představ diferencovat mezi hodnotovými komponentami minulých a současných kulturních praxí s důrazem na sdělení, co v nich jako historici považujeme za charakteristické či jinak smě-rodatné.2

Zároveň si kladu otázku, do jaké míry souzní v re-cenzované publikaci pojem konceptualizace s bo-jovným plakátem ruského avantgardisty a jednoho z tvůrců bolševické propagandy Ela Lisického, který jej r. 1919 vytvořil na podporu vojenské porážky bě-logvardějců v občanské válce. Autoři jej totiž použili jako poutač na předním obalu své knihy s tím, že ve

2 VEYNE, Paul: L’histoire conceptualisante. In: LE GOFF, Jacques – NORA, Pierre (eds.): Faire de l´his-toire I. (Nouveaux problèmes). Paris 1974, s. 62–92; TÝŽ: L´inventaire des differences. Paris 1976.


frontispisu je uvedeno jeho motto v ruštině, jež by se do češtiny dalo přeložit jako Rudým klínem bij(te) bílé. Vlastní ruský text, jenž byl integrální součástí umělcovy grafiky, nechali ovšem odstranit. Předpo-kládám proto, že jim šlo o to, aby zvolenou grafickou symbolikou zdůraznili ofenzivnost svého počínání, jemuž přičítají zásadní pedagogický význam. Jejich pojem historie jako vědy by si ovšem zasloužil po vlně postmoderních ataků na vědeckost jako takovou ze-vrubnější zdůvodnění vzhledem k tomu, že si pod ním lze dnes poněkud tautologicky představit především dějiny bádání a myšlení, jež se z „nějakých“ důvodů označuje za vědecké.

Jsem si přitom velmi dobře vědom toho, že jde o úkol nanejvýš obtížný. Jako téma byl otevřen pře-devším ve stati o vědě a vědění, již napsali Lucie Stor-chová a Jiří Růžička (s. 155–181). Z jejich přístupu k věci vyplývá, že historii, resp. historiografii mnohem více než jako vědu chápou v foucaultovském smyslu jako „vědění“, které v téměř v neomezeném rozsahu různých kontextualizací a konfigurací analyzuje pod-mínky možností a hranic té části „poznávatelného“, jíž učenci v různých dobách přikládají větší důvěry-hodnost, než částem jiným. Toto pojetí nevysvětluje ovšem to, proč je historiografie na rozdíl od historic-kého románu či filmu „vlastně“ vědou, neboť i ony operují de facto s konceptem důvěryhodnosti, který v nich lze poměřovat např. jejich potenciálem k sym-bolické komunikaci. Jinými slovy: čím je větší, tím jsou důvěryhodnější.

Zároveň mám dojem, že kolegové Storchová a Rů-žička považují za již zastaralou vědeckou analýzu předmětného výzkumného pole prostřednictvím we-berovských ideálních typů, skrze něž historik vybírá z konkrétní resp. neuspořádané reality to, co pro ni z hlediska abstraktní diferenciace považuje za repre-zentativní, a pak se snaží prokázat vhodnost takto po-jatých ideálních typů prostřednictvím jejich explikační produktivity. Tento metodologický přístup je však stále přesvědčen o tom, že mimo něj vědy o společ-nosti nedokážou prosazovat smysluplné obrazy světa. Podle představ weberovského nominalismu jsou tyto obrazy navíc typologicky odlišné např. od náboženství či utopií proto, že nejsou založeny na víře či zbožném přání, nýbrž na verifikaci, o níž platí, že čím větší je její míra, tím správněji je ideální typ konstruován. Pravda jako taková pro něj vlastně neexistuje, stále však nic-méně staví na konstrukcích interpretační pravdivosti.

Výklad publikace je rozvržen do tří hlavních celků, které konkrétněji strukturují témata, jež autoři po-važovali pro svůj pohled na věc za vhodná. V zásadě jde o strukturaci na základě symboliky „obráce-ného stromu“, jehož jednotu tvoří kořeny, které jsou v tomto případě ovšem umístěny„nahoře“. Dále jde o prostřední kmen a větve, v daném případě ovšem neumístěné nad, nýbrž pod kmenem. Nejprve jim jde o vlastní základní koncepty historiografie (pramen, metoda, událost, čas, prostor, fakt, pojem, struktura, proces, diskurs, narace, historický aktér, historie) a potom o důležité a badatelsky aktuální konceptuali-

zační zlomy, stejně jako o jejich aplikace v historickém výzkumu (společnost, politika, kultura, hospodářství, třída, gender, etnicita, rasa). Nakonec se zde setká-váme s analytickými konceptualizačními katego riemi, které současní historici považují za samozřejmé (iden-tita, paměť, modernizace, věda/vědění, diktatura a au-toritářské režimy, válka, zbožnost, město, krajina).

Ponechme přitom stranou výběr témat v třetím vý-kladovém bloku, i když by se dalo namítnout, proč je zde např. pojednána válka, ale revoluce ne, podobně též diktatury a autoritářské režimy vs. občanská společnost, město vs. venkov. Z věcného rejstříku je patrné, že v knize jako celku jsou nejvíce zastoupeny pojmy jako diskurs, kultura, politika, skutečnost/rea-lita, ekonomika, kontext, moc a systém. Až po nich co do četnosti následuje dějinný vývoj. Již z této okolnosti je zřejmé, nakolik se tato publikace svým pojetím od-lišuje od Úvodu do studia dějepisu, jenž vznikl r. 1985 pod vedením Miroslava Hrocha. Autoři věnovali své Koncepty a dějiny totiž právě 30. výročí dokončení tohoto, jak sami říkají, na daném poli dosud nejvliv-nějšího českého díla. Na výkladu jejich publikace má více než pětinový autorský podíl Jan Horský, po něm následuje s necelými 17 % Jiří Růžička a za něj se řadí s 10% Lucie Storchová. Dohromady tedy napsali při-bližně polovinu textu. K tomu dodejme, že v patnácti-členném autorském kolektivu je zastoupeno pět žen.3

Teoretická reflexe problematiky obsažená v jed-notlivých příspěvcích je vesměs imponující. Jistým problémem je však výběr autorit, které jsou pro dané téma považovány za reprezentativní. Nejde přitom jen o to, že většina z nich se rekrutuje z anglicky či německy psané historiografie a dalších společenských věd, po nichž následuje francouzsky psaná produkce. Za závažnější v tomto směru považuji totiž okolnost, do jaké časové hloubky se přitom jde a do jaké míry je přihlíženo alespoň k té části české historiografie, jež se utvářela v živém kontaktu se západními metodolo-gickými vzory, k nimž byla schopna přidat též „něco ze svého“. Historik hospodářských a sociálních dějin by např. očekával, že v rozsáhlé stati o hospodářství (s. 155–181), budou vzaty v potaz také vlivné autority, jež se zabývaly hospodářskými cykly, krizemi (Josef Schumpeter) či společenskou a kulturní rolí peněz (viz alespoň Jacques Le Goff, Niall Ferguson a Georg Si-mmel). Připomínám to proto, že Jiří Růžička ve svém výkladu klade mj. důraz na teoretické koncepty hospo-dářského vývoje, resp. změn. K tématu kapitalismu by proto snad stálo za to připomenout z českých histo-riků alespoň Jaroslava Purše, Pavlu Horskou a Milana Myšku.

Z pochopitelných důvodů nemohl zmínit francouz-ského ekonoma Thomase Pikettyho, jehož bestseler vyšel již francouzsky (2013), anglicky a německy

3 Radek Buben, Veronika Čapská, Miloš Havelka, Jan Horský, Jaroslav Ira, Markéta Křížová, Rudolf Kučera, Karolína Pauknerová, Michal Pullmann, Jiří Růžička, Lenka Řezníková, Matěj Spurný, Lucie Storchová, Karel Šima, Jan Tuček.

221LITERATURA RECENzE

(2014) a pod názvem Kapitál v 21. století má v květnu 2015 vyjít i česky. Růžičkův příspěvek je zpracován se sympatickým intelektuálním nasazením, po jeho pře-čtení se nicméně vtírá otázka, zda je u takto širokého pojmu vůbec možno vybrat konceptualizace, u nichž lze dosáhnout relativní shody o tom, že jsou alespoň pro moderní hospodářské dějiny reprezentativnější, než jiné. Ve stati o modernizaci postrádám alespoň zmínku o Bedřichu Loewensteinovi, Janu Kellerovi a Milanu Hlavačkovi, v pojednání o městech o Jiřím Musilovi a Ludě Klusákové. Dále se lze např. ptát, zda jsou pro pojednání o rase ještě relevantní názory rakouského sociologa Ludwiga Gumplowicze a zda je v příspěvku o třídě možno ponechat stranou francouz-skou historiografickou tradici, na niž u nás před více než pětadvaceti léty upozornila Ivana Holzbachová.4

V případech, v nichž se autoři zabývají velkým množstvím autorit, dochází občas i k tomu, že jejich výklad směřuje k literárnímu tvaru pestrobarevné mozaiky, v níž poněkud zaniká to, co si o předmětu svého výkladu vlastně myslí sami autoři. Promyšlená redukce autorit v sevřenější tematizaci po mém soudu vede spíše k tomu, že je takový výklad nejen přehled-nější, nýbrž je i zřejmější, jak se vlastně autor staví k tématu, o němž pojednává. Za samostatnou recenzi by jistě stálo zpracování problému, v jakém diskur-sivním prostoru se autoři pohybují. Mám totiž dojem, že někteří z nich oscilují mezi „objektivismem“ vel-kého počtu historiografických autorit, o něž se opírají a jiní se zase pokoušejí o cosi, co bych nazval „zlatou“ střední cestou mezi nominalismem, jenž klade důraz na konstrukci interpretačních pojmů a realismem, v němž pojmy vždy nějakým způsobem vystupují z ja-zyka směrem k „realitě“ ležící mimo něj, jak je patrné např. ze závěru stati Jana Horského o struktuře (s. 67).

V jiných příspěvcích se zase tak či onak projevuje snaha o překonání postmoderního relativismu tím, že se autoři z historiografie snaží učinit opět předmět kritického bádání o společnosti. Představitele tohoto trendu rovněž zajímá, do jaké míry lze tímto způsobem reagovat na problémy doby, v níž žijeme, aniž bychom se vzdali postmoderního metodologického instru-mentária všude tam, kde umí lépe než modernistické přístupy postihnout jak, případně i proč a v jakých kontextech se konstitují pojmy a jejich významy, skrze něž jako historici interpretujeme minulost v interakci s celou škálou informací, které o ní máme k dispozici. Tímto či podobným směrem se, jak se domnívám, vy-daly mj. příspěvky Karla Šimy o naraci (s. 87–94), Lenky Řezníkové o prostoru (s. 36–45) a Michala Pullmanna o společnosti (s. 121–132). Iniciativní roli genderových studií při prosazování teoreticky sofisti-kovanějších konceptů v historiografii zase zdůrazňuje Lucie Storchová (s 194–204).

Zatímco první recenzovaná publikace vychází z he-terogenní a místy i hybridní plurality konceptualizací,

4 HOLZBACHOVá, Ivana: Společnost – dějiny – struktura : Historický materialismus a škola Annales. Praha 1988, s. 99–104.

druhá se zabývá „jen“ metodami historické séman-tiky. Její autoři se hlásí k metodologickému odkazu Josefa Macka, zejména pak k jeho inspirativní stati Historická sémantika, kterou vydal r. 1991 v Českém časopisu historickém. K tomu dodejme, že její pů-vodní verze nemohla r. 1970 vyjít v Československém časopise historickém, ačkoliv již byla v stránkové ko-rektuře. V české historiografii existovala ovšem také paralelní linie metodologického využití historické sémantiky, kterou ve své monografii o průmyslové revoluci představil Jaroslav Purš, jenž se v této souvis-losti hlásil k inspiraci Lucienem Febvrem. Tato linie zůstala v publikaci Slovo a text ovšem nepovšimnuta, přestože Purš měl ke kvantifikaci historických procesů podobně blízko, jako její autoři zdůrazňují kvantifi-kační metodologické instrumentárium historické sé-mantiky.5

Jejich text je rozdělen do několika částí, pro něž jsou z metodologického hlediska klíčové takové pojmy jako tematická koncentrace textu, tematická koncen-trace a ideologie, klíčová slova, měření podobnosti/rozdílnosti volby tematických slov a sémantika proprií, tj. vlastních jmen s důrazem na toponyma. Přístup autorů k věci nepochybně potvrzuje tezi, že propra-covaná kvantitativní analýza posunů ve významech stejných slov, jejich valencí a proměn po diachronní li-nii je zjevně produktivní interpretační strategií. Nejen lingvistům, nýbrž i historikům tak dává komplexnější interpretační možnosti, které jsou sofistikovanější než historickosémantické metody, jež nejsou kvanti-tativní. Historika hospodářských a sociálních dějin zde zaujme především analýza novoročních proslovů československých, resp. českých prezidentů v letech 1949–2013 (Radek Čech) a pojmů dělník a rolník, měšťák, maloměšťák, partaj/ strana a demokracie (Jaroslav David). K nim lze přiřadit stať o regionál-ních novinách v Opavě a Ostravě-Přívoze na přelomu 19. a 20. století ve vztahu k ideologickému boji, nacio-nalismu a antisemitismu (Hana Šústková), v níž však postrádám ohled na sociálně-demokratický tisk.

Zároveň je zřejmé, že výsledky kvantitativně pojaté sémantické analýzy závisí stejně jako u jiných historic-kých metod na výběru informačních zdrojů, které mají tomuto účelu posloužit. Větší pozornost by si však za-sloužila otázka konstrukcí reprezentativnosti tohoto výběru a s ní spojených interpretačních hypotéz. Tímto prizmatem lze např. nahlížet výklad sémantiky pojmu proletář. Teze, že na její proměny měl zásadní vliv mo-dernizační vývoj společnosti a zejména pak pronikání, resp. prosazování komunistické ideologie 19. století do veřejných diskursů (s. 150), je sice správná, nic-méně příliš povšechná. Autorům totiž unikl význam revoluce 1848–1849 pro zásadní posun v této séman-tice, v níž se proletáři např. v Paříži či Vídni stali poli-tickou silou, jež rázně vstoupila do veřejného prostoru, aby v něm prosazovala své požadavky formou maso-vého sociálního protestu (srov. s. 144nn.).

5 Srov. PURŠ, Jaroslav: Průmyslová revoluce : Vývoj pojmu a koncepce. Praha 1973, s. 29–119.


Do tohoto pojmu pak začala být vkládána různá sémantika, jež nebyla zdaleka jen marxistická, jak je ostatně velmi dobře patrné z Klácelova novinářského slovníku z r. 1849, jejž však autoři této publikace opo-míjejí. Právě on totiž velmi dobře dokumentuje, že pře-vratná doba je schopna do jazyka delegovat celou řadu výrazů, jež se v něm dosud nacházely jen zřídka nebo začaly pod jejím tlakem zjevně měnit svůj význam.6 Tím se vracím k otázce, nakolik jazyk určuje naší in-terpretaci dějin, či zda jsou to spíše „vnější“ signály společenských změn, které určují interpretaci dějin v našem jazyce. V této souvislosti se v publikaci Slovo a text setkáváme s jistým důrazem na realistickou in-terpretaci tohoto vztahu, v níž hypotéza společenské změny ovlivňuje sémantický rozbor jazyka, jenž ji má vyjadřovat, ovšem s tím, že se zde bere v úvahu též vliv typu (žánru) textů, který je analyzován a osobitost jeho autora (s. 61, 99, 125, 140 aj.).

Škoda jen, že se tu jen komplementárně postihuje vztah mezi zjištěními kvantitativní sémantické analýzy na straně jedné a fenoménem symbolické komunikace na straně druhé. K tomu by se nabízel např. závěr, že v prvomájových heslech se mezi léty 1949–1984 ani jednou nevyskytl pojem proletář, jenž byl nahrazen pojmem pracující, resp. dělník (s. 233). Historik by se totiž v této souvislosti snažil zřejmě ověřit hypotézu, že konfrontační potenciál, který je v pojmu proletář obsažen, začal ustupovat pozitivní symbolice „šťast-ného“ budování socialistické společnosti ve jménu

„radostného dneška“ či „radosti a krásy“ života (viz prvomájová hesla z let 1961 a 1977, s. 311, 313). Čes-koslovenští komunisté v tomto jazykovém posunu zřejmě po více než deseti letech své vlády spatřovali obecně přitažlivější legitimizaci své moci, než v „bo-jovné“ symbolice třídního boje.

Závěrem rád konstatuji, že obě publikace mají ta-kovou kvalitu, že je lze považovat téměř za „povinnou“ četbu pro všechny zájemce, jimž nestačí orientace v minulosti jen prostřednictvím toho, co považují za „samozřejmé“. V první řadě by se toto doporučení mohlo týkat těch profesních historiků, kteří si buď vy-stačí takříkajíc jen se svými prameny, či se snaží vyjít vstříc těm ideologickým kódům současnosti, o nichž se domnívají, že jsou „žádoucí“. Pokud tak profesní historici nebo studenti historie učiní, nebudou ovšem postaveni před snadný úkol, neboť bude právě jen na nich, čím ze zde představených konceptů, teorií a me-tod se nechají ovlivnit. Nepochybně se však mohou rozhodnout i proto, že budou své i badatelské inspi-race hledat někde jinde. V každém případě však budou muset volit mezi tím, co je pro ně konceptuálně důle-žité a co nikoliv.

Jiří Štaif

6 Srov. hesla Anarchie, Barikáda, Komunismus, Pau-perismus, Proletar a Revoluce in: KLáCEL, Matouš František: Slovník pro čtenáře novin, v němž se vysvět-lují slova cizího původu. Brno 1849.

ŠVIHLÍKOVÁ, Ilona: Přelom : Od velké recese k velké transformaci. Bratislava : Inaque.sk, 2014, 278 s. ISBN 978-80-89737-06-2.

Nová publikace Ilony Švihlíkové navazuje v mno-hém na její předchozí úspěšnou knihu Globalizace a krize. Nové dílo vychází z velice zajímavého, byť kontroverzního konceptu Kondratěvových vln a také z teo rie chaosu. Kniha je psána srozumitelným jazy-kem, a je proto vhodná nejen pro vědeckou obec, ale také pro nejširší čtenářskou veřejnost, která hledá alternativní zdroje informací o ekonomickém, po-litickém, historickém a sociálním vývoji především západního světa. Je třeba zdůraznit, že autorka je mainstreamovým křídlem domácích neoliberálních ekonomů považována za rebelku, která se kriticky ozývá proti snaze nadnárodních korporací i řady poli-tických lídrů přetavit stát na privátní zdroj příjmů pro vybrané šťastlivce z řad nejbohatší společenské vrstvy. Snad i z toho důvodu byla její kniha vydána na Slo-vensku, kde očividně panuje mnohdy demokratičtější prostředí pro vydávání literatury než v české kotlince.

Švihlíková předkládá čtenářům nesmírně faktogra-ficky a myšlenkově nabitou práci, která si jistě najde své čtenáře. Kniha je rozdělena na dvě hlavní části. V první části autorka reaguje na Velkou recesi (cca od r. 2008), pokračující změny poměru sil v globální eko-nomice i v mezinárodních vztazích, na rostoucí nerov-nost a hromadící se sociální problémy. Ve druhé části rozebírá dva možné scénáře společenského vývoje.

Historicko-ekonomický exkurz nás ve výkladu za-vede do 70. let 20. století, kdy podle Ilony Švihlíkové došlo k zásadním změnám, které odstartovaly velké problémy, jimž musí společnost v současnosti če-lit. Dle autorky došlo v tomto období k postupnému ukončení smíru mezi kapitálem a prací vyjádřenému v konceptu sociálního státu. Kdo zde cítí inspiraci v díle Karla Marxe, ten se nemýlí. Vedle Marxe, i když není v díle často citován, je to John Maynard Keynes a Joseph Alois Schumpeter, kterým je dávána přednost před jinými ekonomy. Od 70. let dochází dle autorky rovněž k oslabování odborů, přichází se s tzv. flexi-bilitou na trhu práce, která deklasuje a decimuje za-městnance, narůstá pracující chudoba, vzrůstají státní dluhy a také je postupně destruována střední spole-čenská vrstva obyvatel, která by v ideálním případě měla tvořit jádro stabilní demokratické společnosti.

Velkou recesi vnímá Švihlíková jako selhání Západu (zejm. USA, Evropa) na úrovni hospodářské praxe i teorie. V této souvislosti hovoří o systémové krizi, kterou odstartovaly ekonomické změny v 70. letech 20. století. Za jeden z největších problémů posledních let považuje financializaci hospodářství. Švihlíková píše, že se banky samy o sobě staly systémovým rizi-kem pro světovou ekonomiku (s. 43). Otázkou je, kdo z politické služebné třídy se zaslouží o to, aby došlo k omezení finančního kapitálu a nadnárodních kon-glomerátů. Kniha je obžalobou současného ekono-mického stavu, za kterého dochází např. k záměrné výrobě zmetků, abychom byli jako spotřebitelé nuceni co nejčastěji kupované zboží (ideálně ihned po uply-

223

nutí záruční doby) vyměnit. Autorka trefně uvádí, že spotřebováváme, abychom mohli vyrábět. Dále upozor-ňuje na nechvalně známou roli významných světových ekonomických institucí, v první řadě Mezinárodního měnového fondu (dále MMF), který dostal již řadu národních států do katastrofální ekonomické situace. V souvislosti s MMF hovoří Švihlíková o již vžitém sousloví pochval, potop, pomož, ovládni, které MMF hojně využívá vůči mnoha zemím. I když se autorka v textu oficiálně k marxismu nehlásí, čerpá z něj sil-nou inspiraci, kterou čtenář nalezne v často kladeném důrazu na soupeření práce a kapitálu (s. 59, 111 ad.). Za velice sympatický a mezi tuzemskými ekonomy převážně ojedinělý považuji důraz, který Švihlíková klade na obranu sociálního státu. Sociální stát byl v minulosti nezbytnou zárukou toho, že nedocházelo k rozsáhlým sociálním bouřím a nepokojům. Nebyl si toho jako první vědom až kancléř Bismarck, ale již někteří podnikatelé, např. Aristide-Jacques Boucicaut, majitel francouzského obchodního domu Le Bon Mar-ché, ve kterém byly zaměstnancům ve druhé polovině 19. století dopřávány jisté sociální vymoženosti, které bychom dnes mohli označit za prvky sociálního státu.

V knize se objevuje myšlenka, že sociální stát je možné udržet pouze za kolektivní kontroly či přímého vlastnictví strategických odvětví hospodářství (s. 111). Autorka vnímá stát jako důležitého aktéra, a proto zmiňuje znárodnění průmyslu (hutě, infrastruk-tura). Nedefinuje pojem znárodnění, ale uvádí, že se nemusí jednat pouze a jenom o zestátnění a státní řízení ekonomiky. Ideální by dle Švihlíkové bylo omezení soukromého vlastnictví různými formami např. družstevnictví a participace zaměstnanců. Dle mého názoru je ovšem nutné přesně definovat, co se míní strategickým odvětvím. V každé oblasti i době to může znamenat něco jiného. Např. v českém prostředí či v Německu bylo strategickým odvětvím v 19. a ve velké části 20. století hutnictví. Je jím ještě dnes? Do-mnívám se, že nikoli. Osobně považuji za strategické odvětví obecně energie, které slouží širokému spektru populace, tedy voda, plyn, elektřina atd. V soukro-mých rukou nesmí být rovněž zdravotnictví či školství. Jedná se o základní služby, které nesmějí být nástrojem pro opatřování zisku či dobývání renty velkoburžoazie.

Konkrétnější je autorka v popisech typických příkladů ekonomického chování jednotlivých zemí. Zdůrazňuje Skandinávii (s. 113) jako úspěšný model (nejvyšší míra participace žen na politickém i eko-nomickém životě, nejvyšší konkurenceschopnost, nejvyšší kvalita života atd.). Dále je sice uvedeno, že dochází k jistým modifikacím, ale tyto proměny již autorka blíže nerozvádí. Dle mého názoru došlo i v se-verských zemích k rozsáhlému narušení sociálních vy-možeností a od 70. let se situace výrazně zhoršila. Bylo by dobré uvést např. míru inflace, rozšíření bezdomo-vectví, velkou kriminalitu, na kterou upozorňují také cestovní průvodci, zhoršení stavu zdravotnictví atd. Osobně se domnívám, že např. Švédsko za vlády Olofa Palmeho bylo v sociální rovině zcela jinou zemí, než jakou je dnes. Osobně bych také uvítal bližší rozvedení

některých specifických aspektů japonské ekonomiky (s. 119). V knize je sice zmíněn model zaibatsu či ringi systém, ale bližší rozvedení např. v poznámkovém aparátu by čtenář hledal marně.

Fundovaný komentář Ilony Švihlíkové je v celé knize doplňován grafy (29) a tabulkami (27), které nám pomáhají blíže pochopit řadu souvislostí. Za velice zdařilé považuji uvádění údajů z různých spo-lečenských věd, např. sociální mobilita (s. 119, 120). Tím, že se autorka nedrží pouze na poli ekonomie, má text vyšší vypovídající hodnotu než kdybychom sle-dovali pouze růst HDP, HNP, inflaci atp. Neopomíná také na více místech zmínit změny technologií či ně-které aktuality (např. břidlicový plyn, 3D tiskárny).

V knize je věnována pozornost také eurozóně, která byla dle slov autorky navržena tak, že stále stojí na jedné noze, a to ještě polochromé (s. 149). Švihlíková zmiňuje přijetí Kypru – země s nejasnou teritoriální integritou a navíc bankovním rájem, což je totéž jako si pustit do kurníku lišku (s. 150).

Po kritice současného systému, který je dle autorky více konkurenční mezi státy než mezi firmami a záro-veň nesmírně surovinově a ekologicky náročný a plýt-vavý, přichází rozuzlení v druhé části knihy v podobě dvou scénářů. Dle černého scénáře by mohla vzrůsta-jící automatizace spustit lavinu rostoucí nezaměstna-nosti, což by mělo za následek sociální nepokoje a re-voluce. Stabilizující roli pro elity by čím dál více plnila mediální propaganda a pokračující degradace vzdě-lávacího systému. Mezi prvky, jež by vedly k totalitní společnosti, autorka zmiňuje např. omezení volebního práva pro lidi bez pracovního poměru. S každou další stranou černého scénáře jsem se víc a víc těšil na scé-nář pozitivní. V něm se dozvídáme, že USA a některé státy západní Evropy budou čelit nástupu nových technologií (plná aplikace informačních technologií a nástup 3D tisku), což vyvolá nevyhnutelný tlak na transformaci systému (s. 210). Oproti současnému stavu, kdy myšlenkově impotentní umírněná levice (např. Hollande) kopíruje neoliberální nesmysly, bude nutno přistoupit ke kvalitativním změnám v podobě družstevního systému, zaměstnanecké participace, lo-kalizace ekonomiky atd. Podle Švihlíkové přivodí 3D tisk vyšší míru lokalizace a decentralizace (s. 211). In-spiraci bychom dle autorky měli hledat částečně v Číně, ale především ve státech Latinské Ameriky. V Brazílii se tak můžeme inspirovat participativním rozpočtem, v Argentině konceptem lokální měny či přebíráním továren zaměstnanci (s. 213).7 Je velkou otázkou, zda systémové změny, které nastartovali zaměstnanci v Brazílii, Argentině či Venezuele bude možné apliko-vat např. v České republice. Dle Švihlíkové pracovní sílu uvolněnou ze starých technologií nové technolo-gie neabsorbují, a proto je třeba hledat alternativní ře-šení (s. 217). Jedním z nich by mohl být čtyřdenní pra-covní týden (s. 217) či koncept tzv. společnosti péče

7 K této problematice podrobněji např. televizní do-kument The Take. Existuje rovněž internetová stránka www.thetake.org.

LITERATURA RECENzE


(care-economy). Jedná se o systémové řešení, které je zcela aktuální vzhledem k demografickému vývoji. Pracovní místa by se dle tohoto řešení měla nabízet zejména v oblastech výchovy a péče o děti, o nemocné, invalidy nebo o seniory. V současném systému se např. pečovatelka stará o nemocné či seniory, je odměněna bídným platem a nízkým sociálním statusem (s. 218). Tento stav by bylo dobré změnit. Dále se nabízí orien-tace pracovního trhu na kulturní sféru, životní pro-středí (tzv. zelená pracovní místa) či oblast celoživot-ního vzdělávání (s. 219). Společnost péče by tak lidský potenciál směřovala tam, kde je potřeba, nikoliv tam, kde je zisk. Pro tuto společnost by ovšem muselo být omezeno soukromé vlastnictví a dominantní posta-vení by muselo získat veřejné (kolektivní) vlastnictví (s. 219). Jako přelomový mezník uvádí autorka 3D tisk, který považuje za technologii tzv. 5. K-vlny. 3D tiskárny by tak měly změnit strukturu výroby v glo-bálním měřítku (s. 220–222). Dalším aspektem je princip lokalizace ekonomiky. Hospodářství na lokální úrovni by bylo ekologické a šetrné, zaručovalo by tr-vale udržitelný rozvoj společnosti. Drželo by produkci na místě a tím také zdroje. Muselo by dojít k rozšíření autonomního měnového a bankovního systému, roz-voji kampeliček, družstevních záložen, energie by byla čerpána z lokálních zdrojů. Oblečení i základní potra-viny by byly vyráběny a distribuovány v rámci lokality. Lokální úroveň by také napomohla širší participaci občanů na rozhodování a dalším směřování obce. Jako vzor uvádí Ilona Švihlíková Venezuelu, kde existuje přibližně 70 000 fungujících družstev, či Itálii, kde je zhruba 15 % družstevní ekonomiky (s. 233). Jako mo-delový příklad z finanční sféry uvádí družstevní banku JAK ve Švédsku.

Jak černý, tak pozitivní scénář jsou možnými al-ternativami vývoje a je pouze na nás kterou cestou půjdeme. Oceňuji, že autorka nezůstala pouze na poli analýzy a přikročila k futurologickému rozboru. V rámci šedivého a konformního neoliberálního eko-nomického myšlení je recenzovaná kniha příjemným zpestřením a jistě zaujme široké zájemce o společen-ské vědy.

Adam Židek

MüCKE, Pavel: Místa paměti druhé světové války : Svět vojáků československého zahraničního odboje. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2014, 282 s. ISBN 978-80-246-2563-8.

Monografie zkušeného vědeckého pracovníka Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR tema-ticky navazuje na autorovu monografii Rámce paměti druhé světové války v českých zemích. Vzpomínkové práce vojáků druhého čs. odboje (2013). K tématu největšího válečného konfliktu v lidských dějinách již bylo vydáno množství odborných monografií, studií, vzpomínkových prací, populárně naučných publikací a jiných knižních titulů, které se řadí k literatuře faktu. Jelikož se však jednalo o konflikt globálního rozsahu, jenž ovlivnil značnou část tehdejší světové populace, nabízí se stále řada problémů, které lze reflektovat

z mnoha prizmat téměř nevyčerpatelného množství pamětníků. Historici i příznivci literatury faktu již měli možnost se seznámit s nesčetnými memoáry domácích i exilových politiků, diplomatů, vojáků, pří-slušníků odboje, členů partyzánských skupin, vězňů koncentračních táborů, perzekuovaných obyvatel z řad Židů a jiných etnických, politických a sociálních skupin, či sledovat vnímání konfliktu představiteli většinového civilního obyvatelstva. V rámci odborné a populárně naučné literatury vznikly publikace za-bývající se politickými, vojenskými, diplomatickými, ekonomickými, sociálními a dalšími dimenzemi kon-fliktu, včetně reflexe každodennosti různých sociál-ních či socioprofesních skupin.

V recenzované monografii se autor zaměřil na ana-lýzu, komparaci a syntézu dochovaných svědectví, vzpomínkových rozhovorů a memoárů příslušníků československého vojenského zahraničního odboje ve druhé světové válce. Detailně zpracoval svědectví reprezentantů československých vojáků ze všech bo-jišť, jichž se československá zahraniční branná moc ve druhé světové válce účastnila (východní a západní fronta, střední východ a severní Afrika, piloti RAF ve Velké Británii, paradesantní skupiny vysazené v pro-tektorátu atd.). Autor neopomíjí ani téma působení protektorátního vládního vojska v Itálii či dezerci mnoha vojáků armády Slovenského štátu na východní frontě a jejich účast v tzv. Svobodově armádě či ve Slovenském národním povstání. Zatímco většina his-torických a populárně naučných publikací se v rámci tématu druhé světové války věnuje převážně fakto-grafickému popisu politických či vojenských událostí, Mücke analyzuje prostřednictvím dochovaných svě-dectví i psychologické aspekty konfliktu, mentalitu vojáků, interpersonální vztahy ve vojenských kolekti-vech, osobní pocity a emoce. A to vše jak v rámci sub-jektivních vnímání těchto aspektů jedinci, tak i z hle-diska působení psychologických a sociálních faktorů uvnitř komunit a skupin, v nichž se pamětníci kon-fliktu účastnili. Hlavní devizou Mückeho monografie je akcent na interpersonální, psychologické, sociální faktory uvnitř komunit československého zahranič-ního vojenského odboje. Autor pracuje s konceptem

„míst paměti“, tj. hmotných a symbolických památek, které formují kolektivní identitu. Pozitivem je, že se neomezuje pouze na deskripci fakt, ale pokouší se o reflexi dobových událostí optikou zúčastněných vo-jáků. Detailně analyzuje rozličné aspekty pobytu čes-koslovenských vojáků na zahraničních bojištích a je-jich vnímání různých modelových situací. Publikace je přehledně strukturovaná a jednotlivé kapitoly popisují vztah vojáků k vlasti, jejich vnímání spolubojovníků, spojenců, nepřátel, velitelů, politických představitelů a civilních osob. Neopomíjí ani expresivní, emocio-nální či kontroverzní vjemy vojáků, pokud alespoň byli ochotní tyto informace uvést. Veškerá citovaná svědectví doplňuje Mücke vlastními interpretačními rámci a analytickými komentáři. V úvodu konstatuje, že klasická historická „velká vyprávění“ spoluvytváří historické mýty, zatímco svědectví pamětníků vytváří

225LITERATURA zpRÁvY o LITERATUřE

realistické vnímání historických dějů prostřednictvím reflexe zúčastněných osob, jejichž svědectví vytváří autentičtější vnímání historických procesů. Konstato-vání je však ambivalentní. Reflexe události prostřed-nictvím jedné osobnosti je vždy subjektivní, parciální a fragmentované. Pamětník či skupina pamětníků nemohou vnímat historický proces komplexně a glo-bálně v celé jeho složitosti.

Každé téma autor charakterizuje ideálními mode-lovými typy situací a osobností, které pak konfrontuje s realitou prostřednictvím získaných svědectví. Mücke nahlíží na svědectví vojáků a tematické rámce z více perspektiv, nestanovuje kategorické závěry. Pozitivem je implementace tematických celků druhé světové války do širšího kontextu československých dějin. Au-tor prostřednictvím vzpomínek pamětníků analyzuje prvorepublikové legionářské tradice československé armády, vývoj politické situace v Československu po roce 1945, resp. 1948. Rozebírá i tragická svědec-tví účastníků západního (a mnohdy i východního) odboje, kteří byli v období komunistického režimu vystaveni perzekuci. Velmi detailně se autor věnuje vnímání fundamentálních témat československých dějin, které v předvečer druhé světové války výrazně ovlivnily nacionální a morální étos československé společnosti – mnichovské dohodě a obsazení zbylých částí českých zemí a jejich reflexi z perspektivy vojáků. Podrobně je v knize analyzováno téma tzv. mnichov-ského mýtu a jeho vlivu na československou společ-nost, přičemž autor odkazuje na práci historika Jana Tesaře Mnichovský komplex : Jeho příčiny a důsledky (2000). Mücke primárně interpretuje Tesařův koncept bez dalších kritických komentářů. Mnichovský mýtus výrazně rezonuje v českém a slovenském historickém diskursu a existuje se k němu více interpretačních zá-věrů (Ivan Šedivý, Jan Urban, Jindřich Dejmek, Marie Koldinská, Pavel Šrámek ad.). V rámci tohoto tématu by měl autor podle mého názoru pracovat s větším po-čtem interpretačních konceptů, který patří k nejdůle-žitějším v moderní československé historii.

Heuristika a analýza použitých zdrojů v publikaci byla bezesporu provedena kvalitně, je výsledkem dlou-holeté badatelské práce a projevily se v ní kvality zku-šeného vědeckého pracovníka. Mücke pracoval s ar-chivními i tištěnými prameny, s rozsáhlým spektrem tuzemské i zahraniční odborné literatury, s memoáry účastníků zahraničního odboje i s elektronickými zdroji. Jako pracovník Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR realizoval řadu rozhovorů s pamětníky, které tvoří důležitou část po-užitých zdrojů.

Jazyková stránka monografie je na solidní úrovni, monografie je napsána čtivě. Přesto však autor při redakci přehlédl drobný gramatický lapsus (na s. 89, pozn. 181 uvádí příslušníků polského regionu, při čemž míněni byli příslušníci polského legionu; totéž na s. 192, pozn. 381). V textu však nalezneme i některé faktografické chyby, nepřesnosti, či sporné a vágní interpretace. Například na s. 129 (pozn. 274) je jako datum zahájení operace Barbarossa uvedeno 21. čer-

ven 1941, ovšem ve skutečnosti k napadení SSSR Německem došlo o den později. Na s. 186 se autor zmiňuje o průběhu polského tažení v roce 1939 a píše o historickém mýtu nasazení polské kavalerie proti tankům, což je stereotyp generovaný goebellsovskou nacistickou propagandou, který byl již nejednou v od-borné literatuře revidován a reinterpretován. Ve sku-tečnosti, přestože Německá armáda v polském tažení záhy zvítězila, utrpěla citelné ztráty (16 000 mrtvých, celkové ztráty více než 40 000 mužů) a letecký park Luftwaffe v rámci bilance svých poškozených a se-střelených letadel utrpěl ztráty ve výši 25 % kapacity nasazených sil. Za velmi vágní považuji interpretaci na s. 187 ze zemí českých, moravských, slezských, slo-venských a podkarpatoruských (podle mého názoru by správně mělo být z českých zemí, Slovenska a Pod-karpatské Rusi, popř. z tehdejšího Československa). Rovněž formulace prizmatem tohoto pohledu (s. 192) je poněkud neobratná. Za výrazný deficit považuji absenci ikonografických příloh (s výjimkou fotografie na obálce). Vzhledem k tomu, že k tématu vojenských operací, politického dění i každodennosti během druhé světové války lze jistě nalézt množství fotografií, je jejich absence handicapem posuzované publikace. Čtenáři komplikují orientaci v knize absence personál-ního rejstříku, rejstříku korporací a seznamu zkratek.

Přes vyřčené výtky nepatří rozhodně recenzovaná monografie Pavla Mückeho mezi průměrné knižní tituly zabývající se druhou světovou válkou. V rámci publikací, které se tomuto v zásadě tématu věnují, jistě vynikne svou originalitou, kvalitní heuristikou a metodologickou náročností. Laický čtenář ji pa-trně nevyhledá z důvodu sofistikovaných interpretací a rozsáhlých analýz, byť i on může pozitivně kvitovat informační potenciál publikace. Přehlédnout Müc-keho monografii by neměli rozhodně archiváři, his-torici a politologové zabývající se dějinami 20. století.

Lukáš Vaculík

Zprávy o literatuře

SOUKUP, Pavel: Reformní kazatelství a Jakoubek ze Stříbra. Praha : Filosofia, 2011, 438 s. ISBN 978-80-7007-359-9.

Kniha Pavla Soukupa představuje přepracovanou verzi jeho disertace obhájené již r. 2007. Přes dobu, jež uběhla od vzniku původní verze tohoto textu, stojí za to si jej připomenout alespoň stručnou anotací. Důvodem je nejen klíčový význam husitství v českém historickém diskursu, kdy si právě tato kapitola našich dějin našla cestu do světové historiografie, ale i fakt, že Soukupovou knihou se nám představuje nová bada-telská generace.

Autor se ve své knize sice soustředí na významného husitského učence Jakoubka ze Stříbra, jeho dílo nic-méně zařazuje do kontextu soudobých reformních


a heretických hnutí (hlava Reforma, hereze a kaza-telna), stejně jako nás seznamuje s dosud ne dosti probádanou problematikou středověkého kazatelství (úvod hlavy Nejstarší kázání Jakoubka ze Stříbra). Právě pouze na základě širšího kontextu totiž můžeme lépe uchopit specifika Jakoubkova kazatelství, tvrdí právem autor. Kultivovaně napsané shrnutí s mnoha pronikavými postřehy svědčícími o značném úsilí, jež autor do svého textu vložil, lze přitom využít i bez ohledu na zbytek textu jako úvod do hned několika problémových okruhů. Ukazuje, jak spolu zápasily různé přístupy k šíření podobných představ a myšle-nek – nakonec nad snahou oslovit každého jednotlivce zvláště, případně klást důraz na iniciativu laiků vítězí představa kněze-kazatele-vůdce, který oslovuje spo-lečnost jako celek. Autor se domnívá, že spolu s pro-sazováním vysluhování svátosti pod obojí oltářním laikům, které poskytlo hnutí identifikační praktiku, představovalo důvod celospolečenského ohlasu re-formátorů okolo Husa. Rovněž „husity“ symbolicky spojilo s prvotní církví a bylo znamením jejich vůle k odporu vůči té církevní praxi, jež se zdála odporovat Božímu zákonu. Zároveň užití média veřejného kázání zabránilo marginalizaci husitství, učinilo z něj věc ve-řejnou. Condicio sine qua non zde představovala exis-tence měst, a tedy i publika pro kazatelskou činnost.

Toto představení jeviště a herců Soukupovi ná-sledně umožňuje, aby svou pozornost přesunul k pro-blematice Jakoubkových nejstarších kázání. Poměrně značnou pozornost autor věnuje nejprve Jakoubkově práci s texty, již se úspěšně snaží zasadit do soudobého kontextu. Čtenáře potěší i přehledná tabulka, v níž jsou sumarizována data pro jedno z kázání.

Sondy do homiletiky a exegeze konečně nabízejí důkladnou analýzu metaforiky Jakoubka i jeho sou-putníků, jež umožňuje rozpoznat, s jakými koncepty a předsoudy chtěli pražští univerzitáni, aby byly jejich názory spojovány (zápas světla s temnotou, analogie mezi rytířským zápolením těla a rytířským zápolením ducha apod.). Soukup dále ukazuje, jak tato meta-forika inspiruje k otevřeným vyjádřením v otázce spravedlivé války, přiznává také nicméně, že Jakou-bek zde navazuje na dlouhou starší tradici pojednání o duchovním boji, jak je patrné z četných výpůjček z děl starších autorů. V následující podkapitole autor ukazuje, že i to, že se Jakoubek a jeho druzi pohybo-vali v tradici soudobé učenosti, nutně neznamenalo, že by se nechali trpně unášet názory starších autorit. Obratně naopak využívali jejich metod i konkrétních sentencí jako nositelů myšlenky, pomocníků při for-mulaci vlastních názorů. Zde, píše Soukup, hranice probíhala spíše mezi radikály a učenými mistry, ať již pod jednou, nebo podobojí. Autor to demonstruje i v poslední kapitole, jež je věnována postojům radi-kálů. U nich se ochota navázat na starší učenou tradici vytrácí, neboť v jejich očích brání porozumění Písmu, které se jim stává jedinou autoritou, než aby pomáhala v jeho výkladu.

Knihu kromě shrnutí uzavírá i několik ukázek s vy-značenými výpůjčkami, jež čtenáři pomáhají ujasnit

si na konkrétním materiálu některá autorova tvrzení, následuje tradiční seznam pramenů a literatury.

Kultivovaný jazyk a snaha o sdělnost jednak do-dává na přesvědčivosti analytickým pasážím, jednak umožňuje využít knihy jako úvodu do důležitého tématu středověkého kazatelství a pracovní metody středověkých učenců, případně jako čtivého a proble-matizujícího seznámení s „předchůdci“ husitství. Na jednu knihu úctyhodný výkon.

David Kalhous

NOVOTNÝ, Gustav: Lékař, na kterého se zapomnělo. Praha : Historický ústav AV ČR, 2012, 512 s. ISBN 978-80-7286-205-4.

Autor knihy, vědecký pracovník brněnské pobočky Historického ústavu Akademie věd České republiky, se velmi detailně a do hloubky zabývá životem a od-bornou i společenskou činností významného českého lékaře Jaroslava Bakeše (1871–1930). Základem rozsáhlých informací k této historické monografii jsou precizní rešerše dokumentů v četných archivech a matrikách (např. v Brně, Blansku, Olomouci a Vídni), odborné literatury, soukromé i úřední ko-respondence a jiných pramenů. Kniha je členěna do dvanácti kapitol, obsahuje obrazové a další přílohy. Kapitoly jsou seřazeny v chronologickém sledu jed-notlivých etap Bakešova života a ilustrovány 66 ob-rázky.

Bakeš pocházel ze zámožné, rozvětvené a vý-znamné česko-německé rodiny, ke které patřily mnohé přední osobnosti českého veřejného života. V prvních čtyřech kapitolách se autor zabývá rodinnými vztahy, dětstvím a raným mládím Bakeše a vlivy na jeho intelektuální a osobnostní vývoj. Dovídáme se zde například, že Bakeš byl vnukem Jindřicha Wankela, lékaře, který se zabýval také archeologií a speleolo-gií. Jeho otec František byl učitel, hudebník, etnograf, folklorista, statkář a poslanec Moravského zemského sněmu, matka Lucie byla etnografkou a sociální pra-covnicí. K rodině patřil i bratranec Karel Absolon, vý-znamný krasový badatel. Autor nachází určující vlivy na rozvoj Bakešovy renesanční osobnosti právě v inte-lektuálním rodinném zázemí.

Další kapitoly jsou ve značném rozsahu věnovány Bakešově lékařské a vědecké činnosti a jeho veřejně prospěšné a charitativní práci a jsou nejvýznamnější součástí publikace. Je zde podáno svědectví o Bake-šově naprosté oddanosti lékařskému povolání, která jej provázela po celý život. Autor se detailně věnuje jeho studiu na lékařské fakultě Vídeňské univerzity v letech 1888–1895. V dalších letech absolvoval Bakeš ve Vídni stáže na interní a pediatrické klinice a hlavně na chirurgické klinice u prof. Eduarda Alberta, který ho svými odbornými znalostmi, pracovními metodami a dovednostmi i vědeckou erudovaností nesmírně ovlivnil a obohatil. Jeho metody Bakeš ve své praxi nejen uplatňoval, ale i dále úspěšně rozvíjel. Díky Al-bertovu vlivu začal také publikovat odborné články a studie. První článek publikoval ještě ve Vídni, za svůj život pak asi 45 článků v odborných časopisech. Vedle

227LITERATURA zpRÁvY o LITERATUřE

toho se zúčastňoval mnoha vědeckých konferencí, např. v Praze, Vídni, Vratislavi, Lisabonu Bruselu.

Ve studiu na Vídeňské univerzitě, v kontaktu s vý-znamnými a vynikajícími odborníky i v jeho vídeň-ské odborné praxi pod vedením nejlepších znalců a v osobních předpokladech, spatřuje autor základy Bakešových budoucích úspěchů (s. 98: Tyto solidní základy se u něj spojily s pracovitostí a houževnatostí zděděnou po předcích.).

Od r. 1902 byla další jeho životní etapou Třebíč. Tam nastoupil jako primář nově zřízené nemocnice a osobně dohlížel na její dostavbu. Získal pověst od-vážného a dovedného operatéra, nemocnici proslavil a pozvedl na nejvyšší odbornou úroveň. Od r. 1906 byl také privátním docentem na brněnské technice, kde přednášel obor První pomoc při nenadálých nehodách a náhlých onemocněních v průběhu technických pod-niků. Sympatické je, že autor vyčíslil a doložil i Bake-šovy drobné přešlapy a neúspěchy a nesnažil se o jeho glorifikaci.

V r. 1909 se Bakeš stal primářem nově zřízeného chirurgického oddělení v Moravské zemské nemocnici u sv. Anny v Brně, kde mohl plně rozvinout své schop-nosti. Další povinnosti mu přibyly, když vypukla první světová válka, kdy pracoval i v dočasně zřízené vojenské nemocnici v Brně. Tam se setkával s různými epidemiemi, operoval stovky lidí s těžkými zraněními a zachraňoval jejich životy. Za svou obětavou práci byl vyznamenán císařem.

Do všestranného popisu osobnosti a činnosti Bakeše autor zahrnuje i důkladně ověřené informace o členech jeho rozsáhlé rodiny a o mnoha jeho spolu-pracovnících. Možná by bylo vhodné, kdyby některé informace o těchto osobách byly vydány zvlášť jako samostatné články nebo studie (např. životopis Jindři-cha Wankla zabírá více než 30 stran), protože mnohé tyto informace mají pro téma a cíl práce doplňující význam.

V kapitole Konflikt místo společenství. Jaroslav Bakeš a Julius Petřivalský se Novotný do hloubky za-bývá situací po vzniku republiky a založení brněnské univerzity. V té době byla Bakešovi odepřena akade-mická kariéra, o kterou měl zájem a odňato oddělení v nemocnici u sv. Anny, které se stalo součástí lékař-ské fakulty. Autor zde podává fundovanou analýzu společenských okolností, kvůli nimž byla odborníkovi Bakešova formátu odepřena možnost působit na lé-kařské fakultě. Dílčí neúspěchy Bakešovy profesní kariéry jsou pojednávány ze všech možných dalších aspektů, např. z hlediska profesionální konkurence a nevraživosti.

Přes tyto nezdary se Bakeš, který musel přejít jako primář chirurgického oddělení do upravené nemoc-nice na Žlutém kopci v Brně, nevzdával. Po třetí ve svém životě vybudoval a řídil moderní nemocnici špičkové úrovně. Rozvinul metody nejen moderní chi-rurgie, ale i moderní onkologie. Ta jej zaujala už počát-kem 20. let – setkával se s nezměrným utrpením a měl hluboký zájem ulehčit svým pacientům v jejich po-stižení. Byl přesvědčen, že v Brně chybí ústav určený

pro dlouhodobě nemocné pacienty s nádorovým one-mocněním. V r. 1928 založil společně se svou matkou Lucií a blízkými spolupracovníky Spolek Dům útěchy, jehož úkolem bylo vybudovat útulek pro postižené lidi umírající na rakovinu. Jeho úmyslem bylo vybudovat hospicové zařízení a současně v něm umožnit výzkum-nou práci. Vzhledem k různým zdlouhavým administ-rativním průtahům byl Dům útěchy otevřen a dán do provozu až v roce 1935 a funguje dodnes pod názvem Masarykův onkologický ústav. Bakeš se otevření nedo-žil. Brněnský onkologický ústav se stal prvním svého druhu v republice a vynikal moderně propracovaným a funkčním řešením nemocnice.

V kapitole Lékařská a publikační činnost Jaroslava Bakeše a jeho odborné kontakty se autor s mimořád-nou důsledností věnuje hodnocení léčebných a ope-račních postupů při zákrocích na žaludku, žlučníku, ledvinách aj. a popisem vynalezených lékařských nástrojů. Ze soupisu použitých pramenů a literatury je zřejmé, že je dobře obeznámen i s odbornou lékařskou literaturou.

Na základě důkladného studia pramenů a jejich pečlivého zhodnocení dochází autor k přesvědčení, že Bakeš byl mimořádně zdatný lékař, zcela oddaný svému povolání, který byl vždy obětavě k dispozici svým pacientům, udržoval krok s vývojem lékařské vědy a sám přispěl k jejímu vývoji. V závěru mono-grafie je dokreslena košatá osobnost Bakeše i jeho osobními zálibami a zájmy, jako byl lov, cestování, automobilismus, literatura a umění, na téměř profe-sionální úrovni byl jeho zájem o mineralogii a jeho vzácná sbírka minerálů je dnes uložena v Moravském zemském muzeu v Brně.

Novotný představil fascinující osobnost Bakeše v její komplexnosti a s hlubokou znalostí Bakešova osudu, životních výher i proher, jeho přínosu lékařské praxi i vědě a také jeho charitativní činnosti. Autor do-kázal představit Bakeše ve velkých proměnách doby, ve vztahu k jeho pacientům, rodině a společnosti. Kva-lifikovaně dokázal posoudit význam výsledků Bake-šovy odborné činnosti pro českou chirurgii a onkologii i jeho novátorství a zařadit vše do kontextu evropské lékařské vědy. Příjemnou stránkou publikace je její kultivovaná čeština. Je jistě velkou zásluhou autora, že zabránil tomu, aby se v budoucnu na tak významného lékaře a vědce znovu zapomnělo.

Miroslava Kyselá

ŠÍL, Jiří a kol.: Země a její muzeum : Slezské zemské muzeum a muzejní tradice českého Slezska. Opava : Slezské zemské muzeum, 2014, 485 s. ISBN 978-80-87789-20-9.

Publikace Země a její muzeum nepředstavuje mo-nografii v klasickém smyslu slova. Ve své podstatě se jedná o retrospektivní výstavní katalog k výstavě iden-tického jména mapující na příkladu několika desítek sbírkových předmětů osudy slezského muzejnictví za posledních dvě stě let. Publikace vznikla jako jeden z hlavních výstupů Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) s názvem


Slezsko : paměť-identita-region (DF119010VV018), jehož řešitelem a realizátorem je v letech 2011–2015 Slezské zemské muzeum v Opavě. Anotovaný výstavní katalog navazuje na starší výstavní projekty a kata-logy: Paměť Slezska (2011), Město – zámek – krajina (2012), Znamení vertikál (2013) a Země a její pán (2014) a před finálním katalogem Neklidné století (2015) představuje díky svému obsahu svorník celého projektu.

Úkolem výstavy i katalogu samotného bylo v roce dvoustého výročí slezského muzejnictví (2014) obrátit pozornost veřejnosti k historii slezského muzejnictví a k výročí Slezského zemského muzea. Výstavní kata-log je rozdělen do čtyř základních částí: I. Ve službách veřejnosti (1814–1882), II. Země muzeí (1882–1918), III. Republika a okupace (1918–1945) a IV. Dědictví (1945–2014), které jsou doplněny úvodem, cizoja-zyčným (německým) resumé, prameny a literaturou, seznamem zkratek a jmenným a místním rejstříkem. Pomocí širokého spektra odborně popsaných sbír-kových předmětů katalog prezentuje vývoj slezského muzejnictví od počátků po současnost. Před čtená-řem či spíše milovníkem zašlých časů tak v publikaci postupně v chronologickém sledu defilují předměty přírodovědného i společenského charakteru, pomocí nichž se autoři výstavy i katalogu snaží na téměř pěti stech stranách vyprávět příběh slezského muzejnictví a poukázat nejen na výjimečnost či exkluzivitu před-mětů samotných, ale zejména na peripetie a osobnosti spojené se vznikem regionálních muzeí a jejich půso-bení v průběhu dvou staletí.

Výstavní katalog Země a její muzeum se snaží na exkluzivních exponátech i předmětech denní potřeby ukázat různorodý charakter slezských muzejních sbí-rek a poukázat na propojenost muzejnictví s běžným životem.

Charakter publikace vydané formou výstavního katalogu umožňuje čtenáři se díky se díky podrobným heslům seznámit s jednotlivými sbírkovými předměty. Každé heslo obsahuje vedle kvalitní obrazové repro-dukce odborný popis předmětu, místo jeho uložení a literaturu k tématu.

Kamil Rodan

DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana – ZELENKA, Jan a kol.: Přemyslovský dvůr : Život knížat, králů a rytířů ve středověku. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2014, 626 s. IBSN 978-80-7422-276-4.

V r. 2014 vyšla dlouho očekávaná syntéza kolektivu autorů pod taktovkou Dany Dvořáčkové-Malé a Jana Zelenky zabývající se problematikou přemyslovského dvora. Dílčích studií s touto tématikou jsme se dočkali již v předchozích sbornících, které vyšly v návaznosti na grantový projekt výše zmiňované autorské dvo-jice s názvem Dvory a rezidence ve středověku.1 Ano-

1 DVOŘáČKOVá-MALá, Dana: Dvory a rezidence ve středověku. Praha 2006; DVOŘáČKOVá-MALá, Dana – ZELENKA, Jan: Dvory a rezidence ve středo-věku II. : skladba a kultura dvorské společnosti. Praha

tovaná publikace tento výzkum uzavírá a překládá jeho výsledky v ucelené podobě. V celkem sedmnácti kapitolách tak autoři nabízejí komplexní pohled na všemožné aspekty života a organizace středověkého panovnického dvora v období od 10. do 14. století. Je třeba současně dodat, že takovou studii česká medie-vistika doposud postrádala, a tak je její vydání vítaným počinem nejen pro zainteresované badatele, nýbrž i pro širokou veřejnost.

Středověký panovnický dvůr je čtenáři představen jako pulzující srdce Českého království, jako prostor, který se řídil vlastními zákonitostmi a jako takový byl i centrem středověké společenské nobility. Příležitosti, které nabízel, i jeho vzdělanost, lesk a bohatství při-tahovaly širokou paletu lidí, od šlechticů a kleriků až po potulné pěvce a dobrodruhy pokoušející vrtkavé kolo fortuny. Zjišťujeme jeho hmotné zázemí, sezna-mujeme se s jeho každodenností, se členy dvorské společnosti, jejich ideály i s pohledem středověkých vzdělanců na panovnický dvůr a dvorskou společnost. Autoři se nevyhýbají ani takovým tématům, která jsou z pramenů jen těžko vystopovatelná, jako je např. do-bový pohled na homosexualitu a manželství, ženství a lásku, výchovu a dětství, hygienu či stolování.

Zvláštní pozornost je v duchu postmoderního bá-dání zaměřena na ideje a mentalitu dvorské společ-nosti. Vůbec poprvé se tak v českém prostředí setká-váme s rozborem literárních textů, které prokazatelně vznikly na objednávku pražského královského dvora s cílem legitimizovat přemyslovskou velmocenskou politiku v závěru 13. století. Rozmach přemyslovské moci v tomto období byl pochopitelně trnem v oku přemyslovským konkurentům na poli středoevropské politiky a literární tvorbu tak můžeme chápat i jako programovou záštitu před různými nařčeními, jimž byli Přemyslovci – zejména Přemysl Otakar II. – vy-staveni. Panovnická sebeprezentace, která je znatelná právě ve středohornoněmecké lyrice a epice, nám také ukazuje, jak Přemyslovci vnímali (nebo ještě přes-něji řečeno: chtěli vnímat) sami sebe. Vedle rozboru panovnického a rytířského ideálu se tak setkáváme s Přemyslem Otakarem II. coby bájným Alexandrem Velikým, jehož osobnost i životní události byly vhodně opracovány a promítnuty do středověké šablony, aby nakonec plnily úlohu knížecího zrcadla, které mělo Přemyslovým potomkům přiblížit ctnosti a charakte-ristiku úspěšného a Bohem milovaného vladaře. Au-toři se pochopitelně neomezují jen na tuto tématiku, protože zmiňují i literární tvorbu, jež s pražským dvo-rem přímo nesouvisela, ale která nám umožňuje ni-terně nahlédnout do náboženské spirituality, rytířské mystiky i dvorské lásky 13. století.

2008; DVOŘáČKOVá-MALá, Dana – ZELENKA, Jan: Dvory a rezidence ve středověku III. : všední a sváteční život na středověkých dvorech. Praha 2009; DVOŘáČKOVá-MALá, Dana – ZELENKA, Jan: Cu-ria ducis, curia regis : panovnický dvůr za vlády Přemy-slovců. Praha 2011.

LITERATURA zpRÁvY o LITERATUřE 229

Autoři se ve svém přístupu k problematice pře-myslovského dvora museli vyrovnat hned s několika výzvami. Patrně nejvýznamnější z nich je vůbec ucho-pení a vymezení pojmu dvůr (curia) a to zejména ve vztahu k absenci dochovaného dvorského řádu (ordo) pro přemyslovské období. Jeho někdejší existenci sice tušíme na základě zmínky Petra Žitavského, který ve Zbraslavské kronice hovoří o funkci dvorského hof-mistra, ale spolehlivě ji doložit nemůžeme.2 S prvními dvorskými řády, které nám (ne)přímo osvětlují organi-zaci a funkce českého panovnického dvora, se totiž se-tkáváme až v lucemburském období (jako první v čes-kém prostředí postuloval dvorský řád na dvoře Karla IV. František Kavka).3 Autoři tento pramenný výpadek nahrazují dochovanými dvorskými řády Hinkmara z Remeše (9. stol.) a Konráda z Megenberku (14. stol.) a spisem De nugis curialum klerika Waltera Mapa (12. stol.) s tím, že právě teoretická pojednání podle nich nabízejí vhodný pohled na uspořádání středo-věké společnosti, v níž dvůr tvořil centrum dění.

Nemenším problémem, před nímž autoři stanuli, byl problém interpretační, který se primárně týká zejména hagiografických a umělecko-literárních děl, do určité míry jej však lze vztáhnout na všechny typy pramenů. U žádného z dochovaných pramenů – snad s výjimkou účetních knih a urbářů – si totiž nemůžeme být jisti, že jednoznačně zachycují realitu přesně tak, jak ve skutečnosti proběhla. Autoři jsou si toho velmi dobře vědomi, a proto nabízejí pohled na přemyslov-ský dvůr hned z několika perspektiv s cílem zachytit sledovaný objekt v celé jeho komplexnosti. Metodicky se proto odvolávají také na nové poznatky z oblastí ar-cheologie a umělecko-vědných disciplín, které v tomto případě nahrazují nedostatek primárních pramenů.

Vyzdvihnout je třeba rozsah sekundární literatury, ze které autoři vycházejí. Z ní je patrné, že řada závěrů je inspirována právě německým prostředím, které má s výzkumem středověkých dvorů a rezidencí, popř. s tématy symbolické komunikace, rituálů či vizuali-zace panovnické moci již letité zkušenosti.

Za nespornou výhodu publikace považuji skuteč-nost, kterou editoři zmínili v úvodu, totiž že kniha se nesoustřeďuje pouze na odbornou veřejnost, nýbrž si klade za cíl přiblížit téma o životě na panovnickém dvoře a o dvorské kultuře co nejširšímu spektru čte-nářů. Z tohoto důvodu je zvolen odborně fundovaný populárně-naučný sdělovací styl, který je doprovázen sérií výňatků z dobových pramenů i bohatou obrazo-vou přílohou. Posuzovaná kniha je vítaným příspěv-kem k výsledkům moderní české medievistiky.

David Sychra

2 Navzdory neexistenci dvorského řádu pro přemy-slovské období máme doložen úřad tzv. palácového hraběte (comes palatinus) z období vlády prvního českého krále Vratislava I. Srov. DVOŘáČKOVá--MALá, D. – ZELENKA, J.: Curia ducis, s. 102.3 KAVKA, František: Život na dvoře Karla IV. Praha 1993, zejm. s. 78–87.

POPELKA, Petr: Zrod moderní dopravy : Moderni-zace dopravní infrastruktury v Rakouském Slezsku do vypuknutí první světové války. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2013, 312 s. ISBN 978-80-7464-384-2.

Recenzovanou práci lze chápat jako vyvrcho-lení autorova soustavného a dlouhodobého zájmu o problematiku modernizace dopravní infrastruk-tury na konkrétním, geograficky vymezeném území. V úvodní kapitole seznamuje autor čtenáře s proce-sem modernizace dopravní infrastruktury a upozor-ňuje na její problematický charakter. Důležitou tezí, s níž pracuje v dalších kapitolách, je především regi-onální diferencovanost a mnohovrstevnatost tohoto procesu. Ačkoliv si je autor vědom skutečnosti, že modernizující doprava má rovněž výrazný společen-ský, kulturní a civilizační rozměr (s. 10), ponechává jej záměrně stranou. Soustředí se především na ob-last historickou a ekonomickou, neboť svou práci pojímá materiálově. Jejím cílem je zachytit základní jevy v oblasti modernizující se dopravy, a poskyt-nout tak relevantní údaje pro komparaci s dalšími regiony (s. 11). Důležitou roli ve výzkumu tedy vedle příslušné literatury české i zahraniční provenience sehrávaly především tištěné prameny oficiálního či polooficiálního charakteru – statistiky státních orgánů, úřední listy a věstníky, dobrozdání obchod-ních a živnostenských komor, statistické publikace zemských orgánů, dobová literatura a archivní ma-teriál aktové povahy, uložený v příslušných zemských a okresních archivech. S jejich využitím pomocí autor rekonstruuje proces tzv. dopravní revoluce na území Rakouského Slezska od 18. století do vypuknutí první světové války, ovšem s nezbytnými časovými a prostorovými přesahy.

Jádro publikace tvoří třetí a čtvrtá kapitola, které jsou věnovány genezi silniční a železniční infrastruk-tury. V případě výstavby silniční sítě autor rozlišuje tři období. V první fázi do konce 18. století sehrávaly významnou roli při budování silniční infrastruktury merkantilistické myšlenky kombinované s válečnými aktivitami habsburské monarchie. Výrazným zlomem v angažmá státní správy ve výstavbě rakouskoslezské dopravní bylo připojení Haliče v r. 1772. Strategický zájem státu však komplikoval především neutěšený stav státních financí spojený se složitým systémem financování dopravní infrastruktury. Do něj vstupo-vala také problematika reluice silniční roboty a systém tzv. zemské konkurence, jejíž podstatu autor jasným a čtivým způsobem přibližuje na příkladech výstavby konkrétních silnic. Druhé období do r. 1848 poté autor charakterizuje na základě pramenů jako dobu, v níž je kvůli nedostatku státních financí zaváděn systém tzv. dobrovolné silniční konkurence s cílem přenést investiční břemeno na jiné než státní orgány. Poslední období do r. 1914 je poté fází výstavby především okresních silnic, do níž se výrazně zapojují obecní samosprávy, snad jen s výjimkou dopravně izolova-ného Jesenicka, kde se ve výstavbě angažují státní or-gány. Výstavba tohoto typu silniční sítě představovala


doplnění dopravní infrastruktury, jež se však již v po-lovině 19. století dynamizovala realizací železnic.

Problematika výstavby železniční sítě jako další fáze dopravní revoluce představuje náplň čtvrté, nej-obsáhlejší kapitoly publikace. Ta využívá v oblasti do-pravní historie běžně zažitých mezníků (1842, 1851, 1866, 1873, 1880, 1895, 1910), které odrážejí míru angažovanosti státních orgánů v této podnikatelské oblasti. V rámci takto vymezených chronologických celků je poté pozornost věnována jak železnicím strategickým (Severní dráha Ferdinandova, Košicko--bohumínská dráha), tak i drahám s nadregionál-ním (Moravská pohraničí dráha, Moravsko-slezská centrální dráha) či regionálním (regionální dráhy Opavského a Těšínského Slezska) významem. V této souvislosti jsou cenné především pasáže pojednáva-jící o skladbě kapitálu a způsobech jeho opatřování, o finančních fúzích či o systému zemských a státních subvencí a mechanismech jejich poskytování.

Kombinací rozličných typů pramenů je fundovaně vystižen a rozkryt složitý propletenec nejrůznějších, často protichůdných zájmů při výstavbě železnic, v nichž se střetávaly ekonomické představy doprav-ních subjektů s místními podnikatelskými i samo-správnými kruhy. Na příkladu Opavanů, Jeseničanů či Fulnečanů autor také vyvrací zažitou představu, že představitelům příslušných obcí nezáleželo na traso-vání železnic. Z hlediska geografického umístění Ra-kouského Slezska jsou zajímavé a přínosné především pasáže, zachycující snahy o propojení tohoto území s přilehlými částmi Uher a Pruska, v této souvislosti především peripetie při výstavbě Vlárské dráhy a trati z Hanušovic do Głucholaz, kdy se střetávají zájmy fi-nanční, dopravní, strategické, obchodní aj.

Velkou pozornost věnuje autor také problematice výstavby místních drah, dynamizované příslušnými říšskými a zemskými zákony v 90. letech 19. století. V tomto kontextu je sledováno jak angažmá etablo-vaných dopravních společností, tak i zvýšená aktivita slezských zemských orgánů především v oblasti zá-padního Slezska a severozápadní Moravy se všemi pozitivy i negativy z toho plynoucími.

Fundované soudy nad rentabilitou a efektivitou jednotlivých sledovaných drah i jejich vzájemné srov-nání vynáší autor na základě pracné excerpce údajů z pramenů statistické povahy, které přehledně shrnuje v textu a poté podrobně rozepisuje v tabulkové příloze. Právě tato část, tedy relevantní údaje pro jednotlivé podniky, představuje další z výrazných pozitiv publi-kace a poskytuje prostor pro případnou komparaci.

V závěru autor přehledně sumarizuje poznatky, k nimž ve výzkumu dospěl a právem považuje sledo-vané období za dobu, v níž se v geograficky vymeze-ném prostoru udála dopravní revoluce – moderni-zace dopravní infrastruktury, jejíž sociálně-kulturní dimenze je prozatím neprobádanou, avšak o to větší výzvou.

Drobnosti – především nesjednocené užívání ně-meckých a českých variant jmen a místních názvů (srov. např. s. 128, 132, 142, 152) a nedopatřením

zaměněné jméno Miroslava Štěpána (s. 183) – nijak nesnižují kvality publikace, která by neměla chybět v knihovnách badatelů (nejen) o Rakouském Slezsku.

Michaela Závodná

JANČÍK, Drahomír – ŠTOLLEOVÁ, Barbora (eds.): Pivo, zbraně i tvarůžky : Podnikatelé mezivá lečného Československa ve víru konjunktur a krizí. Praha : Maxdorf, 2014, 368 s. ISBN 978-80-7345-422-7.

Nová kolektivní monografie předních odborníků na problematiku dějin podnikatelstva přináší repre-zentativní výběr devatenácti osobností českosloven-ské meziválečné podnikatelské elity. Úvodem chci zdůraznit, že snahou autorů při výběru osobností bylo upozornit na rozmanitost a jedinečnost každé osob-nosti. Tomu také odpovídá dělení publikace na pět zá-kladních částí, které zařazují podnikatele do určitých specifických podmnožin.

V první kapitole s názvem Mezi tradicí a inovací se může čtenář nejdříve seznámit s podnikateli-ino-vátory. V této kapitole figurují významní vynálezci jako Václav Laurin a Václav Klement, Josef Sousedík či František Janeček. Všechny tyto osobnosti jakoby stály na předělu dvou epoch. Právě poslední čtvrtina 19. století a počátek 20. století, období, ve kterém za-čínají působit, je charakteristické expanzí vynálezů. I české prostředí do této euroatlantické inovační vlny významnou měrou přispělo, jak dokumentují úvodní části knihy. Druhá kapitola s názvem Tváří v tvář fe-noménu Baťa upozorňuje na osobnosti, které mnohdy neprávem působily ve stínu Baťovců. Stále málo pro-bádaný obuvnický průmysl reprezentuje chrudimský továrník Friedrich Leopold Popper, který často narážel na Baťovu konkurenci. Konfekcionářství zastupují Ar-nošt Rolný a Jan Nehera. Všichni tito podnikatelé se nechali do jisté míry inspirovat baťovským modelem, ať už se jednalo o tzv. systém vědeckého řízení práce či vztah k zaměstnancům, ale často se také stali terčem zlínského továrníka v rámci tvrdého konkurenčního boje. Třetí kapitola V gravitačním poli kultury a umění se snaží ukázat, že socioprofesní skupina podnikatel-stva se nevěnovala pouze svému businessu, ale velice často působila rovněž na poli kulturním. V tomto od-díle můžeme sledovat životní osudy některých členů rodiny Gerstelů, Bloch-Bauerů či Rücklů. V dalším oddíle s názvem V osidlech bank a dluhů autoři textů upozorňují na propojenost průmyslového a finanč-ního kapitálu, na problematiku úvěrování a na příkla-dech tří osobností ukazují, že ne vždy je podnikatelovo úsilí završeno úspěchem. Jako vzorové příklady jsou předkládáni z oboru stavebnictví Rudolf Barta st., na-kladatel František Borový a z textilního průmyslu cho-ceňská tkalcovna Josef Jehnička. Závěrečná kapitola Moderní management přibližuje strategie, úspěchy, ale i komplikace v řízení některých významných firem. Klasické české odvětví pivovarnictví je zastupováno Karlem Dimmerem ml., masný průmysl reprezentuje Emanuel Maceška. Závěrečné části knihy jsou věnovány Karlu Loevensteinovi a Jiřímu Hejdovi.


Jak Hejda, tak Loevenstein byli úzce propojeni s nejvyššími politickými kruhy. I tato okolnost jim vedle jejich houževnatosti a schopností zajistila snadnější cestu do čela předních československých podniků – Škodovky a ČKD.

Domnívám se, že nová publikace zdařilým způso-bem vyplňuje dosud prázdný prostor v československé meziválečné business history a může být vzorovým příkladem pro další studium podnikatelských elit. V knize se nachází nepřeberné množství cenných a za-jímavých informací o rozličných cestách za podnika-telským úspěchem. Některé aspekty podnikání ovšem autoři knihy reflektují pouze částečně či je opomíjejí zcela. Upozorním jen na několik z nich. Velice zají-mavé by bylo například studovat propojení podnika-telstva s regionální politikou. Často podnikatelé i na menších městech významným způsobem zasahovali do veřejného prostoru prostřednictvím regionální po-litiky. Nabízí se stále aktuální otázka o střetu soukro-mého a veřejného zájmu, o prospěšnosti či škodlivosti tohoto počínání. Velice zajímavé by bylo studovat také daňovou problematiku resp. eventuální daňové úniky. Při prohlížení bilančních zpráv podniků je často s po-divem, že firma vykazuje papírově velké ztráty, ale in-vestice do podnikatelských aktivit, cash flow i vzrůsta-jící majetek podnikatelů tomu naprosto neodpovídají. Neméně důležité je i vzhledem k absenci studia pod-nikatelských elit v dobách minulých studium vztahu zaměstnavatele a zaměstnanců. Téměř v každém pod-niku probíhaly stávky zaměstnanců za zvýšení mzdy, proti propouštění pracovních sil, proti nasazování strojů do výroby atp. Pouze vztah elitních buržoazních vrstev k širokým dělnickým masám, ale i jiným sociál-ním skupinám obyvatelstva může uspokojivě prohlou-bit naše znalosti. Řada témat se dá přirozeně sledovat pouze v širším časovém horizontu, a proto není na místě je zde blíže rozebírat. Jediným nepřítelem his-torikovy práce je v tomto ohledu nedostatečný počet kvalitních pramenů a výskyt zdrojů, které není snadné jednoznačně interpretovat.

Přes některé mé výhrady je anotovaná kniha cen-ným přínosem pro hospodářské dějiny. Jistě si najde řadu čtenářů a rozšíří tak množství zájemců o dějiny podnikání v českých zemích.

Adam Židek

KADLEC, Petr: Střední školy a jejich studenti : K for-mování inteligence na severní Moravě a ve Slezsku ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2013, 430 s. + CD--ROM. ISBN 978-80-7464-253-1.

Přestože se dějinám středního školství, vzdělanosti a studentům v poslední době věnuje stále větší pozor-nost, komplexní publikace (nepočítáme-li ty, které se věnují každodennosti žactva), která by se pokusila zodpovědět, kdo vlastně středoškolští studenti byli, odkud pocházeli, v jakém prostředí žili a také, kam vedly jejich další kroky po absolutoriu střední školy, nám v knižní produkci stále chyběla. Tuto mezeru se snaží vyplnit kniha Petra Kadlece, ve středu jejíhož

zájmu se nachází zejména studenti moravských a slezských středních škol s německým a českým vyučovacím jazykem v rámci problematiky rakouského školství a vzdělanosti s ohledem na souvislosti širšího sociokulturního dění druhé poloviny 19. a počátku 20. století.

Předkládaná kniha se skládá z několika kapi-tol a velkého množství podkapitol, přesto by ji bylo možné vzhledem k její struktuře, vyváženosti a obsahu rozdělit na dvě části. Na počátku té první, kterou mů-žeme charakterizovat jako teoretický vstup do dané problematiky, nás autor podrobně informuje o pra-menné základně a literární tvorbě vztahující se k dě-jinám školství a vzdělanosti pro oblast zejména před-litavského školství sledovaného období. Následuje nástin problematiky vzdělání v „dlouhém“ 19. století a rakouského středního školství v letech 1848–1914 s ohledem na důležité aspekty jeho vývoje, pokračující důkladným rozborem jednotlivých typů středních škol, ať se jedná o gymnázia, reálky, jejich kombinace, nebo také o středoškolské vzdělání dívek. Na závěr tohoto přehledu autor neopomněl připomenout specifika mo-ravského a slezského středního školství.

V druhé části jsou již kapitoly věnovány samotné stratifikaci studentů/studentek, u nichž byl zjišťován jejich teritoriální, sociální a kulturní původ (týkající se náboženského vyznání a mateřské řeči). Zde je podán podrobný obraz prostředí, v němž studenti žili, ze kte-rých zemí a okresů se rekrutovali, z jakého sociálního prostředí pocházeli, ke které sociální vrstvě náleželi a jaké bylo jejich náboženské vyznání a mateřská řeč. Zejména v kapitole zabývající se sociální původem si autor počínal odvážně, když pro potřeby své práce vy-tvořil hierarchicky uspořádaný systém sociálních vrs-tev a socioprofesních skupin, který by lépe odpovídal podmínkám, v nichž se nacházela společnost českých zemí druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Autor tak předkládá důkladný rozbor sociální struktury té části společnosti, která toužila svým dětem zajistit minimálně středoškolské vzdělání a zároveň si mohla dovolit náklady na studium hradit. Svou propraco-vaností nezaostávají ani rozbory studentů dle terito-riálního původu, náboženského vyznání a mateřské řeči. Zjištěné výsledky o původu studentů jsou kvůli lepšímu pochopení souvislostí a dle potřeb jednotli-vých kapitol navíc komparovány s údaji pro studenty v kontextu předlitavského vývoje a obyvatelstva jed-notlivých zemí Předlitavska.

Kniha Petra Kadlece se nezaměřuje pouze na pro-měnu struktur nastupujících studentů středních škol, ale také na absolventy těchto vzdělávacích institucí, na jejich další směřování, ať již na některou z vyšších škol, či případně do profesního života. Autor se rovněž po-kouší v rámci možností zjistit, jaký vliv na rozhodnutí o dalším uplatnění mělo absolvování určitého typu střední školy.

Publikace je doplněna rozsáhlou přílohou metodic-kých postupů a tabulkových příloh, jejíž větší část mu-sela být, z důvodu své velikosti umístěna na přiložený CD-ROM, kde čtenář nalezne potřebné tabulky ke


všem rozborům. Tímto řešením se autorovi podařilo nezatížit vlastní text. Zejména přehled metodických postupů je pro nastínění sledované problematiky zá-sadní a umožňuje pochopit složitost výběru studentů a následných analýz.

Práce Petra Kadlece představuje velice přínosnou knihu, jejíž rozsah a hloubka analýz nemá v dosavadní domácí produkci daného tématu obdoby. Vzhledem k stá vajícímu nedostatku teoretických a metodologic-kých návodů v oblasti stratifikace studentů škol v čes-kých zemích je autor průkopníkem a jeho kniha před-stavuje důležitý krok ke zlepšení situace.

Lukáš Lisník

EMMERT, František: Dvojí občanství v českém právu. Praha : C. H. Beck, 2014, 144 s. ISBN 978-80-7400-284-7.

Státní občanství je pro většinu lidí poměrně ab-straktní právní institut, jemuž nevěnují větší po-zornost. Ve skutečnosti je lze považovat za důležitý instrument, jehož vlastnictví zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu života daného člověka. Dnes v ČR žijí legálně či nelegálně osoby, které nedisponují čes-kým státním občanstvím, a jsou tudíž považovány za cizince. Dále pak lidé, kteří by čs. občanství rádi získali, ale nesplňují pro to potřebné podmínky. A v neposlední řadě pobývají na území ČR osoby s dvojí státní příslušností. V praxi to znamená, že jsou pova-žovány za státní příslušníky ČR a zároveň i další země, která má podobně jako ČR v právním řádu zakotvenou možnost vlastnictví dvojího či dokonce vícenásobného občanství.

Možnost legálně disponovat českou a zároveň cizí státní příslušností je záležitostí nedávnou. Český právní řád tuto skutečnost připustil teprve v 90. le-tech 20. století v souvislosti s rozdělením Českoslo-venska. Žádný předchozí právní řád ji neznal. Přesto i před r. 1993 žily na našem území osoby, které mohly disponovat dvojím či vícenásobným státním občan-stvím. Měly na to skutečně nárok, nebo jen využily mezery v právních řádech? Tušily to vůbec? Nejen na tyto, ale i další otázky se snaží hledat odpovědi práv-ník a historik František Emmert, který je širší čtenář-ské veřejnosti znám především jako autor literatury faktu z období 20. století (např. Češi ve Wehrmachtu, Českoslovenští legionáři za první světové války).

Cílem publikace je popsat přípustnost vícenásob-ného státního občanství podle současné české právní úpravy. V této souvislosti se však autor vrací také do minulosti a pro pochopení nynějšího stavu reflektuje rovněž dřívější české, československé a dokonce i ra-kouské právní předpisy, zejména pokud měly či dosud mají vliv na podobu problematiky dvojího občanství.

Publikace obsahuje celkem šest kapitol. V prvních dvou částech autor především teoreticky osvětluje po-jem státní občanství, obecně pojednává o státoobčan-ských předpisech a stranou pochopitelně nezůstává ani právní rozbor otázky dvojího občanství.

Třetí kapitola poměrně detailně popisuje histo-rický vývoj právní úpravy státního občanství na území

českých zemí v letech 1811–2013, přičemž zvláštní zřetel je kladen na přípustnost dvojí a vícenásobné státní příslušnosti po r. 1918. Proč autor začíná až ro-kem 1811? Právě do této doby sahá počátek institutu státního občanství na našem území, neboť 1. července téhož roku byl schválen Všeobecný zákoník občanský a s ním povstal i institut státního občanství. Při pre-zentaci klíčových státoobčanských norem platných pro území dnešní České republiky se autor zaměřuje zejména na ty z nich, které umožňovaly vznik dvojího či vícenásobného občanství. Z textu vyplývá, že ačkoli prvorepubliková ústava z r. 1920 obsahovala ustano-vení o jediném a jednolitém čs. státním občanství, tu-díž čs. státní příslušník nemohl být občanem jiného státu, v praxi se nepochybně případy dvojího občan-ství vyskytovaly. To platilo ve větší či menší míře pro všechny další ústavy či státoobčanské zákony až do 90. let 20. století. Uveďme konkrétní případ. Dodnes zřejmě žijí na území Brazílie, Argentiny a dalších la-tinskoamerických zemí osoby českého původu s náro-kem na české státní občanství. Patří mezi ně potomci osob, které se před r. 1949, kdy vešel v platnost nový státoobčanský zákon, vystěhovaly z českých zemí do Latinské Ameriky, ale nevyřídily si propuštění z čes-koslovenského státního svazku. Tím pádem čs. ob-čanství nikdy neztratily. Podle Emmerta až do 30. září 1949 žádný právní předpis platný pro české země ne-obsahoval výslovně ustanovení o ztrátě čs. občanství v souvislosti se současným nabytím cizího. Osoby ži-jící v Latinské Americe přitom o svém nároku na české občanství nemají vesměs tušení. Podobných příkladů vícenásobné státní příslušnosti popisuje autor několik.

Pro historika bude zajímavá také poslední kapitola, která předkládá nejčastější případy dvojího občanství českých občanů do r. 2013. Týkalo se to zejména man-želek a manželů cizinců, dětí ze smíšených rodin a čes-kých občanů na Slovensku. Autor dále uvádí, že nárok na dvojí občanství mají také mnozí bývalí emigranti (např. po r. 1948 či 1968), kteří mezitím v cizině nabyli novou státní příslušnost. František Emmert detailně popisuje i specifický problém některých „ne-odsunutých“ osob a jejich potomků. Spadají sem lidé, kteří byli čs. státními občany, ale v letech 1938–1945 nabyli říšského občanství, ovšem po druhé světové válce nebyli odsunuti a v letech 1945–1953 se znovu stali různými způsoby čs. státními občany. Z pohledu současného právního řádu Spolkové republiky Ně-mecko mnozí z nich svoji německou státní příslušnost nabytou v letech 1938–1945 nikdy neztratili, naopak ji po nich mnohdy nabývají i jejich potomci. Na zá-kladě toho si mohou požádat o vystavení německého cestovního pasu či jiného státoobčanského dokladu. Přitom však neztrácejí své české občanství. Nárok na toto dvojí občanství mají desítky tisíc lidí, a mnozí již tuto proceduru absolvovali, zejména z oblasti Hlu-čínska či Těšínska. Jiní však o svém nároku na druhé občanství zatím vůbec nemají tušení. Na závěr kapi-toly autor připomíná zásadní význam nového zákona č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky a změně některých zákonů, který vstoupil v platnost


1. ledna 2014. Nová právní úprava umožnila vlastnic-tví dvojího a vícenásobného státního občanství zcela neomezeně u všech státních občanů České republiky. Tato právní úprava po více než 200 letech od vzniku právního institutu státního občanství v r. 1811 defi-nitivně opustila zásadu upřednostňování jediného občanství.

František Emmert svou publikaci koncipuje přede-vším jako pomůcku pro matriky a správní úřady, které se státoobčanskou problematikou zabývají, pro advo-káty a další odborníky. Nepochybně by po ní kromě stu-dentů právnických fakult mohli sáhnout také zájemci z řad širší veřejnosti, neboť institut státního občanství dodnes ovlivňuje řadu oblastí běžného života. Pro historika je cenný především v souvislostech podaný historický přehled vývoje institutu státního občanství na našem území, protože zejména ve 20. století zá-sadně poznamenal každodenní život lidí v souvislosti s významnými historickými událostmi. Na druhou stranu tento přístup od čtenáře vyžaduje určitou zá-kladní erudici v právnické terminologii. Poněvadž je však tato tématika dosud opomíjená, lze publikaci Františka Emmerta hodnotit jako cenný příspěvek v dynamicky se rozvíjejícím právním institutu.

Michal Sojčák

BIEBERLE, Josef: Letopis intelektuála ze ztracené ge-nerace. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 208 s. vč. obrazových příloh. ISBN 978-80-244-2601-3; TRAPL, Miloš: Můj život s historií. Olo-mouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, 232 s. vč. obrazových příloh. ISBN 978-80-244-4046-0.

Univerzita Palackého založila ediční řadu Paměť UP, jejímž cílem je doplnit obraz rozvoje Univerzity Palackého v Olomouci o nezastupitelné, byť subjektivní svědectví těch, kteří z vnitřní potřeby nebo z vnějšího popudu sepsali či sepisují paměti, související s jejich působením na olomoucké univerzitě. Přislíbila autorům prostor pro jejich publikaci. Nejen to. I při vědomí osobní zaujatosti autorů je považuje za cenný pramen k poznání historie univerzity a oborů na ní pěstova-ných. Nápad to je dobrý a užitečný.

Shodou okolností najdeme mezi prvními svazky ediční řady memoáry dvou historiků. Mají k sobě blízko tím, že jsou příslušníky jedné generace (Josef Bieberle 1929, Miloš Trapl 1935), že doba jejich pů-sobení na univerzitě se z části překrývala (Bieberle 1952–1970, Trapl 1964–dosud), že oba jsou profesí historikové, navíc k politickým dějinám inklinující novověkáři. Pracovně oba spojovala spolupráce na dlouhodobém projektu Historický místopis Moravy a Slezska 1848–1953, žili a žijí jako dlouholetí přá-telé a spolupracovníci. Na druhé straně se v lecčems odlišovali a odlišují. Josef Bieberle pochází z loštické rodiny dělníka a šoféra, zatímco Miloš Trapl se narodil ve středostavovské rodině velmi vzdělaného a masa-rykovsky orientovaného středoškolského profesora, posléze docenta sociologie na Masarykově univerzitě a konečně profesora novověkých dějin na Palackého

univerzitě v Olomouci. Cesta Traplova k humanitnímu vzdělání byla přímočará a rodinným prostředím jistě usnadněna. Oba memoáristé se od sebe lišili také tím, že Bieberle byl aktivní v řadě akademických funkcí, svůj akční rádius neomezoval jen na univerzitní prostředí a výrazně se podílel i na politickém životě města Olomouce a regionu. Díky tomu měl příležitost snad více než jeho kolega Trapl nahlédnout do zákulisí nejen univerzitní, ale i veřejné politiky. Trapl nebyl a není kabinetním vědcem. Také jeho aktivity pře-kračovaly, zvláště v některých obdobích jeho života, akademickou půdu, byl při zrodu řady kulturních a politických aktivit mimo univerzitu. Je samozřejmé, že všechny tyto faktory se budou podílet na formování celkového názoru memoáristů, že budou předurčovat vztah k událostem, o nichž budou psát. Už jen po-rovnání těchto dvou svazků řady Paměť UP dokládá užitečnost záměru, když už tak především v různosti pohledů.

Právě pro tuto různost přístupu a pohledů mají memoárová díla zcela odlišnou strukturu. Oba sice usilují o dodržení základní linky životní chronologie, Bieberleho opus ovšem tuto linii vnímá jako cosi ome-zujícího, limitujícího, co sice má zachytit jeho pohled na hlavní události života na univerzitě, v Olomouci a posléze v zemi, ale co nedovoluje podrobněji se po-nořit do výkladu a složitosti některých událostí, resp. osobností. První, základní text shrnuje do pěti hlav-ních kapitol: I. Od modré košile k děkanskému řetězu (1945–1966), II. Bouřlivá dvouletka (1967–1969), III. Podnik na baterky (1971–1977), IV. Plody konso-lidace (1978–1987) a V. Politická rezistence a politická policie. V druhé části knihy – komentářích, zacho-vává sice nahoře uvedenou periodizaci svého života běhu, ale věnuje pozornost podrobnějším analýzám některých převratných událostí v životě univerzity i osobním a zejména charakteristikám jednotlivých osobností, o jejichž činy a vědecké působení se uni-verzita opírala, což oceňuji jako výrazný přínos pro budoucího dějepisce olomoucké Alma Mater, který už bude postrádat bezprostřední kontakt s popsanou rea-litou. Nalezneme zde nejen významné osobnosti české historické vědy spjaté s olomouckým vysokým učením, ale také výrazné představitele jiných oborů, a to nejen humanitních. Vedle filozofa J. L. Fischera rovněž mu-zikologa Roberta Smetanu, germanistu Evžena Spá-leného, psychologa Emila Holase, ale také tvrdé stou-pence dogmatického marxismu, jako byli František Lón nebo nechvalně známý normalizátor a likvidátor českého vysokého školství v časech tzv. normalizace Jaromír Hrbek, dlouholetý rektor olomoucké univer-zity. Nejsou to standardní biogramy či životopisné črty, ale spíše reflexe, jak se tyto osobnosti v kontextu univerzitního, resp. mimoakademického prostředí jevily autorovi. K zajímavým odstavcům knihy patří ty, které popisují autorovo „vyhnanství“ z univerzity a působení v olomouckém muzeu, kde se mu vzdor zaujaté nepřízni některých vedoucích pracovníků da-řilo nadále udržovat skryté kontakty s univerzitním prostředím. Bieberlovy paměti jsou opatřeny všemi


KRoNIKAnáležitostmi publikací podobného žánru (poznámka o autorovi, rejstříky) a velmi bohatou obrazovou pří-lohou.

Traplovy memoáry mají zcela odlišnou strukturu. Autor se snaží respektovat chronologii svého života, začíná stručnou informací o rodině svého původu a dovádí vzpomínky do r. 1997, tedy do získání uni-verzitní profesury. Další běh událostí do r. 2013 jen stručně glosuje a na závěr krátce pojednává o svých ro-dinných poměrech, manželce, dcerách a blízkém pří-buzenstvu. K velmi zajímavým částem Traplova vzpo-mínání patří beze sporu období, kdy pracoval jako archivář a muzejník, tedy v prostředí, které se po výtce odlišovalo od univerzitního. Pro budoucí generace to bude zajímavé čtení, zejména o tom, jaké faktory roz-hodovaly o úspěšnosti, v jakých pletencích vztahů se mohl ocitnout člověk, aniž by se o to zasloužil apod. Zejména „anatomie“ olomouckého vlastivědného mu-zea by si zasloužila sociologické analýzy.

Trapl popisuje velmi podrobně svou cestu od ná-stupu tzv. vědecké aspirantury u profesora Hosáka přes peripetie při získávání docentského gradu až po úspěšné získání profesury novověkých dějin před vědeckou radou Filozofické fakulty Masarykovy uni-verzity v době, kdy zde akademickou funkci děkana vykonával historik Jaroslav Mezník. Více než Bie-berle prodlévá ve svých vzpomínáních u vědeckých projektů, na kterých pracoval a za jejichž vyvrcholení pokládá své studie o politickém katolicismu v mezi-válečném období a obsáhlou a jedinečnou monogra-fii o Msgre Janu Šrámkovi. Cenné postřehy přinášejí v Traplově v textu roztroušené poznámky o jeho univerzitních i mimouniverzitních přátelích, se kte-rými sdílel nejen vědecké zájmy, ale také vášeň pro šachovou hru, turistiku atp. Čtivost Traplova textu je podtržena sklonem k sebeironii, což působí velmi sympaticky a ti, kdo autora osobně poznali, to mo-hou potvrdit jako jednu z příjemných stránek jeho povahy. Také Traplovy vzpomínky jsou bohatě vyba-veny obrazovým materiálem, převážně fotografiemi z rodinného a fakultního prostředí, ale také několika dokumenty textovými. Co v Traplových memoárech postrádám, je osobní rejstřík.

Mám za to, že obě knihy vzpomínek bohatě napl-ňují to, co bylo dáno jako program ediční řady Paměť UP. Ač jde shodou okolností v obou případech o pa-mětníky-historiky a v podstatě o totožné období jejich zájmu, nelze si nevšimnout někdy rozdílných postojů obou autorů k týmž událostem a ještě výrazněji k týmž osobnostem. Reflexe událostí ve vzpomínkách obou pamětníků se v budoucnu jistě stane nepřehlédnutel-ným pramenem budoucího historika olomouckého vysokého učení.

Milan Myška

PÁNKOVÁ, Markéta – KASPEROVÁ, Dana – KAS PER, Tomáš a kol.: Meziválečná školská re-forma v Československu. Praha: Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, 2015, 326 s. ISBN 978-80-86935-30-0.

Rozsáhlý autorský kolektiv pod vedením trojice Markéta Pánková, Tomáš Kasper a Dana Kasperová dal vzniknout v roce 2015 pedagogicko-historické publi kaci o meziválečném pokusném školství, ze-jména v rámci prvorepublikových reformních snah, o jejich čelních zastáncích a vzorových pokusných školách.

Kniha se skládá ze dvou hlavních částí, přičemž po-čáteční kapitoly té první obsahují teoretický úvod, ve kterém je poukazováno zejména na vnější vlivy a dů-sledky pozitivismu, pragmatismu a amerikanismu na meziválečné pedagogické hnutí. Následuje pře-hled názorů a představení reformních aktivit čelních představitelů a zastánců reformy v českém prostředí na příkladech konkrétních jedinců včetně samotného Václava Příhody. Autoři se v jedné kapitole věnují také baťovskému Zlínu jakožto vzorovému městu v pří-stupu ke vzdělání a aplikaci reformních vyučovacích, výchovných a správních metod, a to nejen ve vztahu ke školní mládeži.

Na závěr první části knihy se ve čtyřech kapitolách dostáváme k rozboru filozoficko-pedagogického myš-lení a výchovných cílů, které formuloval John Dewey. Aniž bych chtěl snižovat značný vliv tohoto reformá-tora vzdělávání na představitele reformních kruhů v Československu, musím konstatovat, že téměř sedm-desátistránkový rozbor jeho názorů umístěný upro-střed knihy, je pro potřeby této publikace a v tomto rozsahu dle mého názoru nadbytečný a narušuje příjemné a plynulé čtení textu. Čtenář při četbě těchto stránek nabývá pocitu, že zabloudil do zcela jiné knihy a naprosto se vzdaluje dosavadnímu tématu, což by se pravděpodobně nestalo, kdyby zmíněný rozbor byl podstatně menšího rozsahu.

Druhá část knihy se věnuje jednotlivým pokus-ným školám, konkrétně ve Zlíně, v pražských Nuslích a Michli, Humpolci, Českém Krumlově a Kyšperku. Autorům se zde podařilo vystihnout nejen potřeby a osudy jednotlivých škol, ale i rozdílnou situaci ve školství sledovaných lokalit, která měla následně vliv na budování a organizaci výuky v pokusných ško-lách. Nalezneme zde také nástin reformních snah na Slovensku, zejména v Trnavě a jejím okolí, a přehled činnosti nejdůležitějších představitelů pokusného školství v tomto regionu.

Posuzovaná publikace postrádá část, která by se věnovala více názorům oponentů reformních proudů a kritikům pokusného školství, respektive zastáncům stávajícího „většinového“ školského systému. Kniha nám sice mapuje systém pokusných škol, organizaci jejich výuky, ale postrádá objasnění, proč se tento typ škol výrazněji nerozšířil. Stranou zájmu autorů tak zůstávají právě názory a výtky zastánců tzv. rakouské školy, které by mohly v tomto směru leccos napovědět a vysvětlit.

Přes tyto drobné připomínky se jedná o pěkně zpra-cované, i když místy koncepčně nevyvážené čtivé dílo, které čtenáři dodá množství informací a především nové podněty k zamyšlení.

Lukáš Lisník

235 HISTORICA REvUE pRo hISToRII A příbUzNé věDY 2015/2 235

KRoNIKA

XVII. světový kongres hospodářských historiků. 3.–7. srpna 2015, Mezinárodní asociace hospodář-ských historiků, Kyoto.

Ve dnech 3.–7. 8. 2015 se pod záštitou Mezinárodní asociace hospodářských historiků (International Eco-nomic History Association) konal poprvé na asijské půdě Světový kongres hospodářských historiků (XVII. World Economic History Congress). V subtropických podmínkách, kdy teplota neustále atakovala hodnotu čtyřiceti stupňů a vlhkost neklesla pod sedmdesát pro-cent, se 1 158 účastníků sešlo v Mezinárodním konfe-renčním centru (Kyoto International Conference Cen-ter), kde se mimo jiné projednával před lety také tzv. Kyotský protokol. Bývalé hlavní město japonského císařství se sedmnácti památkami UNESCO, cca dvěma tisíci buddhistickými a šintoistickými chrámy, obklopené ze všech stran horami tvořilo velice důstoj-nou kulisu pro jednání i setkávání účastníků kongresu.

Jednotlivé příspěvky byly předneseny ve 180 ple-nárních sekcích, které ještě doprovodily přehlídky disertačních prací a vědeckých posterů mladých histo-riků, jež byly hodnoceny a oceňovány odbornou poro-tou. Geograficky postihly jednotlivé referáty skutečně takřka celý svět. Tematický záběr byl také velice široký. Ačkoliv není pro jednotlivce jednoduché celkově hod-notit tak ohromné množství výstupů, z celkového kon-textu se zdá, že hospodářskou historii v současné době z největší části metodologicky ovládá kliometrie, která na dějiny důsledně aplikuje ekonomické teorie a kvan-titativní analýzy s cílem vyhodnotit a pochopit dlou-hodobé ekonomické procesy. Poměrně značnou část příspěvků přednesli profesně vyškolení ekonomové, kteří však více či méně dlouhodobě spolupracují s his-toriky. Přesto jejich práce často stojí snad spíš až na samotné hraně politické ekonomie než poli historie. Výsledky jejich výzkumů jsou pro historickou obec jistě zajímavé a velice podnětné. V tomto ohledu byly podniknuty cenné výzkumy například hospodářských cyklů, demografických změn, sociálních proměn za-městnanosti, zdravotních poměrů obyvatelstva, reál-ných mezd atd. Avšak z pozice sociálních historiků ně-kterým závěrům chybí příběh, lidský rozměr toho, co se nedá příliš kvantifikovat. Společenské vědy nejsou vědami nomotetickými a pouze čísla nedokáží zachytit rozmanitost sociálních a hospodářských vazeb a indi-viduálních rozhodnutí jednotlivců. Někteří autoři si to-hoto byli vědomi a v jejich příspěvcích byl individuální aspekt zachycen. V tomto duchu byly například zachy-ceny proměny statistické vědy na pozadí jejich strůjců, od humanitně vzdělaných renesančních osobností, přes racionální ekonomy až k univerzitně vyškoleným statistikům. Velice diskutovanou otázku současného

světa a tím podpořený zájem o studium minulosti představují tzv. human resources, resp. human ca-pital, tedy lidské zdroje, jež jsou v hospodářských (a sociálních) dějinách zejména spjaty s procesem industrializace. Zdaleka nejde pouze o problematiku početně rychle rostoucího dělnictva, ale také o pře-měny starých struktur a tvorbu nových. Mohli jsme tak sledovat například sekci věnovanou problematice proměn elit, ženské práce, podnikání aristokracie, ale i pracovního trhu, migrací, vzdělanosti, tzv. skills (dovedností). Napříč sekcemi byla pozornost hojně věnována ekonomickým teoriím, např. merkantilismu. Z mnoha úhlů pohledů se v současných ekonomických vědách zkoumají dějiny dopravy a urbanizace. Výčet výše uvedených témat samozřejmě není vyčerpávající. Podrobné studium jednotlivých příspěvků je možné na internetových stránkách: http://www.wehc2015.org.

Českou republiku zastupovalo rekordně vysoké množství jedenácti zástupců z různých vědeckých pra-covišť. Neméně zajímavé než průběh konference byly také doprovodné akce: exkurze věnující se tradiční i moderní výrobě Japonska a kulturní večer s před-stavením japonského umění tance, hudby a bojových umění.

Příští sjezd hospodářských historiků se bude konat v r. 2018 v americkém Bostonu, a to pod zastřešujícím názvem Waves of Globalization.

Andrea Pokludová – Stanislav Knob

Mezinárodní konference Książęta Sułkowscy, jakich nie znacie. 15. května 2015, Muzeum Historyczne w Bielsku-Białej, Bielsko-Biała.

Je potěšitelné, že odborní pracovníci instituce Mu-zea Historyczne w Bielsku-Białej (z nich jmenujme zejm. historiky Grzegorze Madeje a Piotra Keniga), se v rámci studia dějin slezsko-haličského dvojměstí Bielsko-Biała1 rovněž intenzivně zaměřili na osudy příslušníků rodu Sułkowských, posledních aristokra-tických vlastníků bílského panství. Sułkowští byli pů-vodně polským šlechtickým rodem, jehož oslnivý vze-stup mezi nejvýznamnější polské magnátské rody byl dílem Alexandra Josefa Sułkowského (1695–1762). Tento bývalý favorit saského kurfiřta Fridricha Au-gusta II. (polského krále Augusta III.) zakoupil r. 1752 svobodné stavovské panství Bílsko, téhož roku do-sáhl jeho povýšení na knížectví a r. 1754 dokonce na vévodství. Vévodská linie Sułkowského potomků pak držela Bílsko po takřka dvě století (1752–1945). Výše

1 Srov. PANIC, Idzi (ed.): Bielsko-Biała : Monografia miasta, 1–4. Bielsko-Biała 2010.


zmínění pracovníci bílského muzea věnovali rodu Suł-kowských několik studií či samostatných publikací2 a na konci září 2014 slavnostně otevřeli výstavu s ná-zvem Bielscy książęta Sułkowscy, jakich nie znacie.3 V květnu letošního roku uspořádalo Muzeum History-czne a Uniwersytet Śląski w Katowicach mezinárodní konferenci, jejíž název shodující se s názvem zmíněné výstavy měl jasně odkazovat na úzkou spojitost s do-savadními aktivitami muzea v Bielsko-Białé. Cílem konference byla jednak rekapitulace současného stavu bádání o dějinách rodu Sułkowských (včetně osudu vedlejší linie z velkopolské Rydzyny), ale rovněž za-myšlení nad jeho dalšími perspektivami. Jednání kon-ference se uskutečnilo ve velmi příjemném prostředí vnitřního dvora nedávno zrekonstruovaného bílského zámku. Organizátoři konference v čele s G. Madejem oslovili čtrnáct historiků z Polska, České republiky a Slovinska, kteří se ve svých referátech věnovali širokému spektru témat týkajících se historie rodu Sułkowských. První část dopoledního bloku zahájil svým vystoupením Adam Perłakowski (Uniwersytet Jagielloński), který se zaměřil na analýzu okolností mimořádného politického a společenského vzestupu výše zmíněného Alexandra Josefa Sułkowského, jenž byl r. 1738 zakončen nečekaným pádem do kurfiř-tovy nemilosti a následným nuceným odchodem do

„politického důchodu“. Jiří Brňovják (Ostravská uni-verzita v Ostravě) prezentoval okolnosti titulárního vzestupu A. J. Sułkowského, který během svého života postupně získal od římských císařů resp. českých pa-novníků hraběcí, knížecí a nakonec i vévodský titul. Michał Zwierzykowski (Uniwersytet im. Adama Mic-kiewicza w Poznaniu) navázal na předchozí referáty popisem politických ambicí Augusta Sułkowského (1729–1786), nejstaršího syna Alexandra Josefa, a budování další strategie mocenského i společen-ského vzestupu rodu v Polsku. Osobnostem rodu Sułkowských z přelomu 18. a 19. století, resp. první poloviny 19. století se věnovaly referáty druhé části dopoledního bloku. Grzegorz Madej (Muzeum His-toryczne w Bielsku-Białej) představil dosud nepříliš známý inventář bílského zámku z r. 1808, tj. z doby, kdy se zde pozvolna začala natrvalo usazovat vévod-

2 CHORĄŻY, Bogusław – KENIG, Piotr: Zamek w Bielsku : Zarys historyczny. Bielsko-Biała 2006; MADEJ, Grzegorz: Kaplica grobowa książąt Sułkow-skich na zamku w Bielsku-Białej : Stan na rok 2011. Bielsko-Biała 2011; Zeszyty Sułkowskich, I–II. Biel-sko-Biała 2012, 2013; MADEJ, Grzegorz: Aleksander Ludwik Sułkowski : IX. vlastník bílského fideikomisu. Těšínsko 58, 2015, 1, s. 57–72.3 MADEJ, Grzegorz: Bielscy książęta Sułkowscy, ja-kich nie znacie, Wystawnik. Gazeta informacyjna Mu zeum Historycznego w Bielsku-Białej 3 (14), září 2014, s. 2–3; dostupný on-line na http://muzeum.biel sko.pl/pl/wystawnik (cit. 13. 9. 2015); katalog Bielscy książęta Sułkowscy, jakich nie znacie. Bielsko-Biała 2015.

ská (rakousko-slezská) linie rodu. Dariusz Nawrot (Uniwersytet Śląski w Katowicach) a Dawid Ma-dziar (Uniwersytet Śląski w Katowicach) se věnovali vojenským kariérám příslušníků třetí generace kníže-cího/vévodského rodu Sułkowských v turbulentních časech napoleonských válek. Šlo o Jana Nepomuka Sułkowského (1777–1732), pozdějšího držitele Bíl-ského vévodství, a Antonína Pavla Sułkowského (1785–1836), dědice velkopolského fideikomisu Ry-dzyna. Oba zmínění se aktivně účastnili válečného dění na francouzské straně a bojovali za obnovení polské nezávislosti. Napoleonskými aktivitami Jana Nepomuka Sułkowského se zabýval rovněž první re-ferát první odpolední části konference, přednesený Andrzejem Nieuważným (Uniwersytet Mikołaja Ko-pernika w Toruniu). Obdobně vystoupení Jarosława Czubatého (Uniwersytet Warszawski) plynule na-vázalo na téma aktivit Antonína Pavla Sułkowského v průběhu vojenských a politických událostí r. 1813. První odpolední část konferenčního jednání uzavřel referát Mihy Preinfalka (Univerza na Primorskem, Koper, Slovinsko), který se zabýval osobností boha-tého rakouského podnikatele a majitele realit Josefa Dietricha svobodného pána von Dietrichsberg, otce druhé ženy bílského vévody Ludvíka Sułkowského (1814–1879). Vystoupení Mojci Rjavecové (Slovin-sko), které zahájilo poslední přednáškový blok kon-ference, bylo věnováno tématu pobytu členů rodu Sułkowských na jejich letním sídle Brestrenici poblíž Mariboru v dnešním Slovinsku. Vojenským kariérám Sułkowských v rakouské (rakousko-uherské) armádě a po rozpadu monarchie v armádě obnoveného pol-ského státu se věnoval Piotr Kenig (Muzeum Histo-ryczne w Bielsku-Białej). Jakub Krajewski (Muzeum Historyczne w Bielsku-Białej) informoval o výsled-cích svého výzkumu hmotných památek i písemných a ikonografických dokumentů o lesním hospodářství bílské vévodské komory. Druhou část odpoledního bloku a současně i celou konferenci zakončila Grażyna Sokół (Archiwum Państwowe w Katowicach, Oddział w Bielsku-Białej), která přítomné stručně seznámila s popisem historie a obsahu archivní pozůstalosti po vévodském rodu Sułkowských, který dnes tvoří fond Archiwum Książąt Sułkowskich (deponován v bílské pobočce katowického státního archivu). Příjemnou atmosféru bílské konference dokreslila bohatá a in-spirující diskuse, která následovala v závěru každého ze čtyř bloků. Organizátoři informovali, že písemné verze přednesených referátů budou publikovány v rámci třetího svazku Zeszytů Sułkowskich, jehož vy-dání je plánováno na konec r. 2015.

Jiří Brňovják

Jubileum profesora Lumíra Dokoupila (* 1935)Dne 25. 8. 2015 oslavil prof. PhDr. Lumír Dokou-

pil, CSc. již 80. narozeniny. Oslavil je skromně v práci, protože téhož dne zasedl v komisi při státních závěreč-ných zkouškách na katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě a celý den této komisi předsedal. Je příznačné, že tuto pracovní povinnost,

237KRONIKA

již řada mladších kolegů nepřijímá s nadšením, vy-konává po dlouhá desetiletí se sobě vlastní trpělivostí a pokorou.

Profesor Dokoupil se narodil v obci Hrabové, dnes místní části Ostravy, tehdy vsi na samém okraji jádra ostravské průmyslové aglomerace. I jeho rodiny se přímo dotkl specifický ekonomický, společenský a de-mografický vývoj Ostravska. Např. jedna z jeho tet si v r. 1913 vzala za manžela haličského migranta. Rod Dokoupilů přišel na Ostravsko z opačného směru, jak se můžeme dočíst v genealogicko-biografické stu-dii, na které prof. Dokoupil pracoval přes půl století a která vyšla v r. 2011.4 Dokoupilové pocházeli z Dra-hanské vrchoviny a teprve otec Jaroslav Dokoupil se přes Brno dostal do Hrabové, kde si vzal v r. 1933 za manželku Ludmilu Benešovou. Nedlouho poté se jim narodil jediný syn Lumír, takže prof. Dokoupil je v podstatě živoucím důkazem modernizačního pro-cesu, jenž celý život zkoumal – demografické revoluce. Jak sám s oblibou říká, jeho otec pocházel z jedenácti dětí, matka z pěti (přeživších), ale on sám byl jedináč-kem.

Po druhé světové válce nastoupil Lumír Dokoupil studia na gymnáziu v Přívoze, ale dlouho tam nepo-byl, protože jej dostihla Nejedlého reforma, po níž se musel vrátit na střední školu do Zábřehu, a pak do Hrabové, kde pomáhal budovat novou střední školu. Svým způsobem náhodně se dostal na Vysokou školu pedagogickou v Olomouci, kde chtěl studovat filozofii a historii, ale obor filozofie se neotevíral, takže jej mu-sel vyměnit za bohemistiku. Stala se mu osudnou, pro-tože se jí po celou svou profesní dráhu věnoval, i když nejčastěji jako redaktor a korektor historických prací.

Poté, co prof. Dokoupil působil krátce jako stře-doškolský profesor v Hlučíně, „přetáhl“ jej prof. Mi-lan Myška do Ostravy na nově zakládanou katedru dějepisu zdejšího Pedagogického institutu. Od té doby byla celá kariéra prof. Dokoupila spjata s tímto pracovištěm (později katedrou historie FF OU) a také s výzkumným tématem, jež si předtím ani nedokázal představit – s historickou demografií. Lumír Dokoupil byl totiž nejdříve směřován v Olomouci k dějinám hu-sitství, ale nakonec jej prof. Ladislav Hosák posunul spíše k dějinám raného novověku (poddanská města v 16. stol.). Jenže v Ostravě začínal projekt výzkumu průmyslových oblastí, a proto se prof. Dokoupil pře-orientoval na statistiku a konkrétně demografii. Tehdy velmi progresivní obor historické demografie byl zá-roveň velkou neznámou a povstala jen dvě výzkumná místa, kde se využíval – Praha a Ostrava. Prof. Dokou-pil rád a často vzpomíná, že se mu až do 80. let hlásilo velké množství studentů, kteří chtěli dělat závěrečné práce právě z historické demografie. Statistika totiž představovala únik z ideologicky podmíněných témat. Kdo nechtěl dělat dělnické hnutí, vybral si historic-kou demografii. Především díky tomu neměl prof. Dokoupil žádné větší potíže s režimem ani v době

4 DOKOUPIL, Lumír: Do třináctého pokolení. Ostrava 2011.

normalizace, ačkoliv se mu jako korektorovi samo-zřejmě často do rukou dostaly výplody, jejichž čtení mu nepůsobilo potěšení. V našich rozhovorech se někdy zmíní o podobných „ideologických žvástech“, ale má milosrdná paměť si už nevzpomíná na jména oněch „mistrů pera“. Často sklouzneme k podobným povídáním a pak zase řešíme, jak je to dneska. Zmíním jen jednu myšlenku prof. Dokoupila, na niž asi nikdy nezapomenu: Každá doba má své. My jsme měli státní plán výzkumu, vy zase publikační body.

Přes dosažený věk je prof. Dokoupil „na roztrhání“. Dlouhá léta pečlivě zpracovává a redakčně upravuje životopisy pro Biografický slovník Slezska a severní Moravy, redakčně se podílel také na Lexikonu českých historiků 2010, s prof. Milanem Myškou v letošním roce připravili k vydání korespondenci dvou význam-ných českých historiků Františka Kutnara a Jaroslava Marka5 a právě prof. Dokoupil byl duší týmu, který nedávno vydal monografii o populaci Rakouského Slezska a severovýchodní Moravy v éře modernizace.6 Jako člen onoho týmu prozradím, že jsme vycházeli z excerpce rakouských statistik, kterou udělal prof. Dokoupil už v 80. letech – jelikož však pro podobný výzkum tehdy už nebylo dost pochopení, zůstala data jen na papíře, z něhož jsme je teď převedli do počítače a vyhodnotili. Jen historický demograf pochopí, že by bez této excerpce práce tak snadno nevznikla.

Jestliže jsem napsal, že je pan profesor na roztr-hání, nemyslel jsem jen pracovně. Je pochopitelné, že rodina si ho žádá stále více a on sám by si přál plnit hlavně roli dědečka svým vnoučatům. Stejně tak mu-síme chápat, že přes neuvěřitelnou vitalitu má i pan profesor zdravotní potíže, a ne malé. Neustálé sezení nad demografickými daty, biogramy, korekturami atp. si vybírá svou daň. Přesto je prof. Dokoupil stále svěží, plný humoru a chuti k práci. Katedra historie i Centrum pro hospodářské a sociální dějiny v něm mají nesmírně obětavého kolegu, vědce, pedagoga, ale i kritika, je-li to nutné.

Našemu jubilantovi chceme popřát pevné zdraví, stálou pohodu životní, rodinnou i pracovní a chuť potýkat se s větrnými mlýny, jakými jsou věda, český jazyk, redakce, grafika atd.

Radek Lipovski

Mezinárodní konference Léta do pole okovaná: 1915 – noví nepřátele, nové výzvy. 22.–24. září 2015, Po-slanecká sněmovna Parlamentu České republiky, Praha.Ve dnech 22.–24. září proběhla v Praze již druhá kon-ference z cyklu Vojenského historického ústavu s ná-

5 MYŠKA, Milan – DOKOUPIL, Lumír: Listy z časů naděje i zklamání : z korespondence Františka Kutnara s Jaroslavem Markem. Ostrava 2015.6 DOKOUPIL, Lumír – NESLáDKOVá, Ludmila – LIPOVSKI, Radek: Populace Rakouského Slezska a severovýchodní Moravy v éře modernizace : (od 60. let 19. století do první světové války). Ostrava 2014.


zvem Léta do pole okovaná, tentokrát s podtitulem 1915 – noví nepřátele, nové výzvy. Vlastní konferenční rokování se uskutečnilo v prvních dvou dnech, třetí den byl pro účastníky připraven kulturní program v podobě prohlídky Pražského hradu. Místem jednání se stala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Výho-dou této skutečnosti byla nesporná reprezentativnost a technická vybavenost prostor, nevýhodou naopak nutnost podrobit se při vstupu poněkud zdržujícím bezpečnostním prohlídkám, trochu horší akustika sálu a především značně omezená přístupnost akce veřejnosti.

Jednání bylo rozděleno do deseti bloků, které ne-byly s ohledem na rozmanitost příspěvků vždy zcela tematicky konzistentní. Úvodní část věnovaná okol-nostem italského vstupu do války proběhla přede-vším v režii rakouských a maďarských historiků, mezi nimiž nechyběl ani dlouholetý pracovník vídeňského Österreichisches Staatsarchiv Gerhardt Artl. Druhý konferenční panel se týkal primárně bojů na Balkáně, nicméně byl sem zařazen také příspěvek profesora Zdeňka Jindry (Univerzita Karlova [UK]) o reflexi konceptu tzv. Mitteleuropy českými a rakouskými Němci. Po přestávce na oběd následovaly referáty o vlivech války z let 1914–1918 na literaturu a his-toriografii, opomenuta nebyla ani problematika ra-kousko-uherské válečné propagandy.

Poslední dva panely prvního konferenčního dne přiblížily některé aspekty politického a sociálního vývoje českých zemí v roce 1915. Přední odborník na pozdní dějiny habsburské monarchie Jan Galan-dauer analyzoval okolnosti odvolání českého mís-todržícího hraběte Thuna v širších souvislostech mocenského zápasu mezi orgány vojenské a politické správy. Nesnadný úděl uprchlíků z Haliče a Tyrolska připomněly referáty Mileny Lenderové (Univerzita Pardubice) a Aleny Jindrové (Muzeum Vysočiny Ha-vlíčkův Brod). Na hlavní trendy populačního vývoje českých zemí za války se zaměřila Ludmila Fialová (UK) a problematiku válečných půjček zase přiblížil posluchačům Jan Hájek (UK).

Druhý den jednání zahájil blok věnovaný otázce spolehlivosti a loajality českých vojáků v rakousko--uherské armádě. Obecné aspekty problému nastínil Jiří Hutečka (Univerzita Hradec Králové), konkrét-ními případy údajných selhání českých pluků se krom jiných zabývali Tomáš Kykal (Vojenský historický ústav Praha) a Richard Lein (Andrássy Universität Budapest). Radim Kapavík (sdružení Signum belli 1914) poukázal na možnosti využití statistických pra-menů a terénního výzkumu pro studium dějin vojen-ských útvarů.

Další bloky se zaměřily na kontext a průběh hlav-ních válečných operací roku 1915, tedy ofenzívy Cen-trálních mocností u Gorlice a bojů na sočské frontě. Se současným stavem památek v prostoru někdejšího bojiště na Soči posluchače seznámili slovinští kole-gové Damjana Fortunat Černilogar a Tedej Koren. Opomenuto nebylo ani dění v zázemí. Dalibor Vácha (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích) popsal

každodenní život vojáků v ruském zajetí, nejmladší účastník konference gymnazista Jiří Klůc (Gymná-zium Sokolov) naopak připomněl otázku zajateckých táborů v českých zemích na příkladu Jindřichovic. Pl-zeňský archivář Karel Řeháček přiblížil problematiku vojenské výchovy mládeže. Příspěvkem k dějinám vá-lečné špionáže se stalo pojednání autora této zprávy a Tomáše Ruskaze (Slezské zemské muzeum, Slez-ská univerzita v Opavě) o emisarech České družiny vyslaných z Ruska do českých zemí. Poslední sekce konference se pak soustředila na prameny k dějinám Velké války v tuzemských i zahraničních paměťových institucích.

Závěrem ještě několik slov k organizaci. Na před-nesení příspěvků byl stanoven vcelku běžný patnác-timinutový limit. Jediného výrazného překročení poskytnutého času se paradoxně dopustil jeden z představitelů pořádající instituce. Různé okolnosti si, jak tomu na podobných akcích bývá, vynutily drobné změny programu. Ty se bohužel nepodařilo zcela zvládnout, takže zatímco jeden z bloků skončil s půlhodinovým předstihem, jiné sekce jednání se dostaly do mírného skluzu. Na konci každého bloku byl vyhrazen prostor pro diskuzi, kterou moderátoři ne zcela standardně redukovali na dotazy ke konkrét-ním příspěvkům, vlastní postřehy a poznámky poslu-chačů nebyly připuštěny. Dosti trapný dojem v řadě přítomných zanechal netaktní způsob, jímž jeden z moderátorů odmítl udělit slovo účastníkovi, který chtěl uvést osobní poznatek k jednomu z probraných témat. Rovněž tato zdánlivě marginální epizoda při-spívá k položení základní otázky po faktickém přínosu konference nesporně plné zajímavých a informačně i metodologicky cenných příspěvků, leč konané de facto za zavřenými dveřmi, se silně limitovanou mož-ností diskuze a s publikačním výstupem, který – jak tomu v současnosti bohužel často bývá – patrně zů-stane širší čtenářské veřejnosti jen obtížně dostupný. Lze takovéto formalistické a poněkud elitářské pojetí vědecké práce považovat za správnou cestu k otevření společenské diskuze o jednom z nesporně zásadních témat českých dějin?

Ondřej Kolář

V. bienále České společnosti pro výzkum 18. století. „Osvícenství – to jsme my“ : Formování a vzestup drobné inteligence v 18. století. 10.–12. září 2015, Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Praha.

Ve dnech 10.–12. září 2015 se konala na Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, v. v. i. (dále AV ČR) Praze konference s názvem „Osvícenství – to jsme my“. Konferenci uspořádala Česká společnost pro výzkum 18. století spolu s Filozofickou fakul-tou Univerzity Karlovy v Praze (UK) a Ústavem pro českou literaturu AV ČR. Název by napovídal, že or-ganizátoři měli zájem především o to, jak se odráží osvícenství v nás dnes žijících, ale to by byla asi více fi-lozofická debata. Organizátoři chtěli diskutovat spíše téma drobné inteligence v 18. století a jejího příspěvku

239KRONIKA

k šíření osvícenských myšlenek, popř. jejího přímého tlaku na zavádění osvícenských reforem. Zájem byl tedy především o proces „z dola“. Vedle historiků se hojně účastnili také literáti, protože zkoumají knihy, jež právě v 18. století začaly být vyráběny pro masovou spotřebu, takže se zajímají kupříkladu rovněž o jejich distribuci. Je nutné zmínit, že řada literátů přijela ze Slovenska.

V úvodním bloku vystoupila jedna z hlavních or-ganizátorů bienále Daniela Tinková, která se spolu s Marcem Niubem (oba UK) věnovala zastřešujícímu tématu v referátě Osvícenský stát a formování drobné inteligence. Na ně navázal Miroslav Hroch (UK) s vy stoupením na téma Jaký význam měla plebejská inteligence pro osud národa?, který vychází z jeho dlouhodobého výzkumu vývoje moderního nacionali-smu. Zástupkyně Historického ústavu Slovenskej aka-démie vied Ivona Kollárová představila Osvietenský projekt čitateľa, v němž rozebrala (nejen) osvícenské úvahy o tom, co by měl obyčejný člověk číst. O tomto problému se vedl diskurs v podstatě již od doby Tri-dentu. Petronela Križanová (Univerzitná knižnica v Bratislave) představila odběratelskou klientelu významných bratislavských knihkupců („Ani o graj-ciar viac…“: Odberateľské zázemie bratislavských kníhkupcou v poslednej tretine 18. storočia). Ukázala nejen to, z jakých vrstev odběratelé pocházeli (samo-zřejmě hlavně duchovní), ale i tituly, které si žádali. Nechyběly mezi nimi např. statistické práce Gottfrieda Achenwalla. Oproti tomu Michael Wögerbauer (AV ČR) se zajímal o jarmareční prodejce v Čechách, zda tedy nabízeli nějaké knihy, a pokud ano, pak jakého typu a kvality. V referátu s názvem Knižní nabídka na mimopražských trzích kolem roku 1782 vycházel z oje-dinělého pramene – seznamů knižní nabídky z kraj-ských i menších měst. Otázku knihovnictví a čtenář-ské obce uzavřel Dmitrij Timofejev (UK) vystoupením na téma Knihovny venkovské a maloměstské inteligence přelomu 18. a 19. století. Ve svém výzkumu se snaží procházet seznamy knih z knihoven osobností jako J. J. Ryba, F. J. Vavák, F. V. Hek aj.

Pochopitelně se řada příspěvků zaměřila na ducho-venstvo jakožto nositele vzdělanosti v 18. i 19. století. Jitka Jonová (Univerzita Palackého v Olomouci) před-stavila v referátě Vzdělání versus šlechtický původ – ka-riérní postup katolického duchovenstva na příkladu olo-moucké (arci)diecéze (konec 18. stol.–1. pol. 19. stol.) zajímavý fenomén olomouckého (arci)biskupství – nobilitatis natalii. Jednalo se o předpis platný jen v olomoucké kanonii, který zde byl přijat roku 1772. Tento předpis požadoval, aby kanovník v Olomouci měl šlechtický původ. Jen z kanovníků mohl být vo-len (arci)biskup, takže tato výjimka poměrně hodně ovlivňovala obsazování biskupského stolce. Hedvika Kuchařová (UK) se pokusila zpracovat statisticky údaje o sociálním původu strahovských premonstrátů na přelomu 18. a 19. století, ovšem tato analýza naráží především na nepříliš dobře vedené údaje. Tomáš Va-leš (AV ČR) přiblížil v referátě Nový život – staré zvyky. Moravští expremonstráti – jejich kariéra, so ciální in-

terakce a kulturní orientace na konci 18. století osudy premonstrátů z kláštera Louka u Znojma, jehož kano-nie byla zrušena Josefem II. Bývalí řeholníci nastoupili na nově zřízené farnosti a přinášeli tam i své umělecké cítění a vzdělanost. Miroslav Novotný a Tomáš Veber (oba Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [JU ČB]) se pokusili poznat původ studentů, kteří pro-šli seminářem v Českých Budějovicích a stali se z nich v první polovině 19. století kněží. Zástupce králové-hradeckého biskupství Radek Martinek srovnal změny oděvu kněží a postupné tlaky na uniformitu kněžského šatu, na němž v podstatě byla požadována černá barva, ale kněží často nosili i barevnější kabáty (Kněz mezi církví a státem. „Dress code“ světských duchovních ve střední Evropě na přelomu 18. a 19. století). Dva příspěvky pak obrátily pozornost k evangelickému duchovenstvu a obyvatelstvu (Eva Hajdinová /AV ČR/: Předtoleranční a toleranční nekatolíci jako pří-klad omezené, avšak charakteristické skupiny drobné inteligence; Gabriela Krejčová Zavadilová a Hana Stoklasová /obě Univerzita Pardubice/: Evangeličtí kazatelé z Uher – formování nové společenské skupiny).

Nejen z duchovních se ale formovala drobná in-teligence. Několik příspěvků bylo věnováno rovněž lékařům a chirurgům (ranhojičům), např. referáty Daniely Tinkové, Alžběty Laňové, či Terezy Liepol-dové (všechny UK). Václav Grubhoffer (JU ČB) před-stavil osobní lékaře Schwarzenbergů z přelomu 18. a 19. století a prozkoumal mj. žádosti lékařů o přijetí do služby. Lucie Michková (UK) se zabývala policej-ními úředníky v Praze v referátě nazvaném Vzděla-nost policejních úředníků. Historik umění Michal Ko-nečný z Masarykovy univerzity představil fortifikační stavitele, konkrétně např. Jana Antonína Křoupala z Grünnebergu.

Nakonec zaznělo dohromady 33 referátů, takže není možné v jedné zprávě zmínit úplně všechny. Upravené verze referátů však budou vycházet jako stu-die v časopise Společnosti pro výzkum 18. století Cor-nova, takže budou zpřístupněny vědecké obci. Sou-částí konference byla návštěva hvězdárny v pražském Klementinu, ze které byl nádherný výhled na Prahu, ale i třeba pohled do úžasné jezuitské knihovny. Ta sice není zpřístupněna obyčejným badatelům, ale její knihy lze vypůjčit k prezenčnímu studiu.

Radek Lipovski

Mezinárodní konference Stopami Poláků v českém/rakouském Slezsku. 22.–23. října 2015, zámeček, Petrovice u Karviné.

Klasicistní zámeček v Petrovicích u Karviné se stal ve dnech 22. a 23. října 2015 místem konání konfe-rence, jejímž předmětem se staly interdisciplinárně pojaté česko-polské a polsko- české vztahy v dlouhém časovém horizontu od středověku po současnost. Na pozvání pořadatelů (Akademia im. Jana Długosza v Częstochowie [dále AJD], Ministerstvo kultury a Národního dědictví Polské republiky, Nadace Silva Rerum Polonarum a Filozofická fakulta Ostravské


univerzity v Ostravě [OU]) se do Petrovic sjeli histo-rici, kunsthistorici, jazykovědci, literáti a muzejní a ar-chivní pracovníci nejrůznějších vědecko-výzkumných a kulturních pracovišť (OU, AJD, Slezská univerzita v Opavě, Masarykova univerzita, Uniwersytet Śląski w Katowicach, Uniwersytet Szczeciński, Uniwersytet Wrocławski, Slezské zemské muzeum, Vlastivědné muzeum Jesenicka, Muzeum Těšínska, Český rozhlas Ostrava, Centrum Informacji Turyctyczej w Głuchła-zech), aby se společně zamysleli nad aktuálním sta-vem historické a kulturní paměti spojené s polským a českým kulturním dědictvím a současně definovali východiska a témata dalšího bádání v rámci společ-ného prolínají národních a kulturních entit.

Po úvodních zdravících představitelů pořadatel-ských institucí Janusze Spyry (AJD); Jacka Milera (Ministerstvo kultury a Národního dědictví Polské re-publiky), Krzysztofa Czajkowského (Nadace Silva Re-rum Polonarum) a Aleše Zářického (OU) následovaly úvodní referáty od Roberta Antonína (OU) o období středověku, Jana Saheba (Muzeum Těšínska) o raném novověku, Janusze Spyry (AJD) o 19. století a Zdeňka Jiráska (Slezská univerzita v Opavě) o 20. století, je-jichž úkolem bylo podat nástin problematiky česko--polských a polsko-českých vztahů na pozadí společně prožívaných dějin.

Vlastní konferenční jednání prvního dne pro-bíhalo ve dvou navzájem oddělených tematických blocích (Polské vlivy a Poláci v českém / rakouském Slezsku), závislých na charakteru přednášených pří-spěvků. Tematický blok nazvaný Polské vlivy se sou-středil především na oblast kultury. Jana Grollová (OU) vystoupila v jeho rámci s referátem na téma Polské postily Grzegorze z Żarnowa a Jakuba Wujka z Wągrowce v náboženské polemice 16. století, Tereza Střelcová (OU) pohovořila vlivu obrazu Panny Marie Čenstochové na poutní obrazy českého Slezska. Mo-nika Szturcová společně s Janem Malurou a Jakubem Ivánkem (všichni OU) poté soustředili svůj zájem v referátě Panna Marie Čenstochovská v českých kra-mářských písních do oblasti religionistiky. Naopak Jaroslaw Malicki (Uniwersytet Wrocławski) a Irena Šebestová (OU) sledovali ve svých vystoupeních li-nii jazykovědnou. Pozornost divadelním a hudebním prvkům v rámci česko-polských a polsko-českých kon-taktů v regionu Slezska věnovali posléze Alice Olmová Jarnotová, Karel Steinmetz (oba OU) a Kamil Rodan (Slezské zemské muzeum).

Paralelní konferenční blok s tematickým názvem Poláci v českém / rakouském Slezsku se oproti kulturně zaměřeným příspěvkům bloku prvního, reflektují-cím vlivy polské kultury na českém území, zaměřil na konkrétní projevy života Poláků ve Slezsku. Polským jednotlivcům i jejich komunitám se věnovaly refe-

ráty Polský dům v Ostravě Jany Galety (Masarykova univerzita), Poláci v multikulturní Ostravě Martyny Radlowské-Obrusník (Český rozhlas Ostrava), Po stopách návštěvníků lázní Gräfenberg v období mezi dvěma světovými válkami dvojice Michaela Kolle-rová a Kamil Tomášek (oba Vlastivědné muzeum Jesenicka), Stopy polské šlechty v Rakouském Slezsku 1740–1918 Jiřího Brňovjáka (OU), Polští přednášející Vyššího kněžského semináře ve Vidnavě Pawła Szym-kowicze (Centrum Informacji Turystycznej w Głucho-łazech) a Po stopách Jana Pavla II. na Těšínsku Vítěz-slava Vilímka (OU). Výtvarným tématem, konkrétně madonou Otakara Barana, se zabývala Marie Štastná (OU), literární problematika byla zase předmětem referátu Dedikace a předmluvy v českých dílech Barto-loměje Paprockého Klaudie Koczur-Lejk (Uniwersytet Szczeciński).

Vrcholem prvního dne konference se stal křest ko-lektivní monografie Šlechticův Žid – Žid šlechticem : Židovské elity a židovské šlechta vzešlé pod vedením trojice Janusz Spyra, Aleš Zářický a Jan Županič. Za přítomnosti autorů pokřtili tuto knihu rektoři OU a AJD Jan Lata a Zygmunt Balk.

Druhý konferenční den vystupovali referenti již v jediném bloku nazvaném příznačně Česko-polský prostor. Referáty přednesli postupně Irena Bogo-czová (OU; Dnešní hovorový jazyk Poláků na Záolší), Tereza Ondruszová (OU) a Jiří Muryc (OU; Obraz Poláků v církvích na českém Těšínsku), Jana Koude-lová (Slezské zemské muzeum; Vývoj podoby usedlostí a každodenního života obyvatel Dolního a Horního Žu-kova v kontextu současného obrazu obcí), Mieczyslaw Balowski (OU; Náhrobní nápisy na Těšínsku), Ondřej Kolář (Slezské zemské muzeum; Materiály k historii polského dělnického hnutí ve sbírkách bývalého Muzea revolučních bojů a osvobození) a Mečislav Borák (Slez-ské zemské muzeum; Osudy slezských policistů na Za-olzí 1938–1940).

Na závěr konference vystoupila děkanka Filozo-ficko-historické fakulty AJD Agnieszka Czajkowska. Slova její zdravice a poděkování vystihla pravý charak-ter konference, kterým bylo podpořit jazykově-komu-nikativní, historickou a kulturní paměť a nalézt opo-míjená či zapomenutá česko-polská a polsko-česká témata, jejichž výzkum napříč dějinami by pomohl osvětlit bílá místa a posílit vztahy mezi Čechy a Poláky.

Konference Stopami Poláků v českém / rakouském Slezsku byla pro zúčastněné badatele pouze prvním krokem na dlouhé cestě, která je při jejich náročném výzkumu bude ještě čekat. Výsledkem jejich snažení by se měla stát souhrnná publikace prezentující jejich snažení, vyřčen byl i příslib rozpracovat některá dílčí témata do podoby monografií.

Kamil Rodan

Documents

HISTORICA - KATEDRY.OSU.CZ211 The Issue of Golensizi Province and its State and Church Affiliation until the Beginning of the 13th Century in Historiography liteRatuRe Reviews 225