Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

A Latin grammar by W. G. Hale; C. Darling BuckReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 32, Čís. 3/4 (1905), pp. 299-301Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23439411 .

Accessed: 15/06/2014 18:37

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.72.154 on Sun, 15 Jun 2014 18:37:16 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 299

dorskými (Brugmann), k nimž se pojí, jak se zdá, přes zvláštní

značné změny i nářečí pamfylské (o tomto vydal Meister zvláštní

pojednání v Berichte der fígl. Sachs. Ges. d. W. 1904), a o jeho

poměru k nářečím aiolským. Skoro se zdá, že zde Meister shledá

původní Achaje kmenové a jazykové povahy aiolské, jazykem částečně podořené, ke kterémuž faktu by ukazovaly i rozličné

tradice o bývalém obyvatelstvu krajů, o které ide.

Slovo a e h a i s k ý nalézáme po tomto spise Meisterově

v dialektologii starořecké neméně než ve čtverém významě: užívá

se ho 1. o nářečí Achaie na Peloponnesu, 2. o nářečích arkad

ském a kyperském jako celku (Solmsen), 3. o nářečích těchto

a mimo ně ještě thessalském a aiolském (v užším smysle) jako celku (Hoffmann), 4. o neryze dorských nářečích středního Řecka

(s Fthiotidou) a Peloponnesu (Meister). Takovéto nesrovnalosti

terminologie najisto nelze počítati mezi věci, které by studium

příslušné literatury přes příliš ulehčovaly a zpříjemňovaly.

Josef Zubatý.

W. G. Hale and, C. Darling Buck: A Latin grammar. Boston and London 1903. Str. XI a 388. Za 4 sh. 6 d.

Filologové klassičtí dosud celkem málo dbali výsledků no

vého badání jazykozpytného. Ještě r. 1890 mohl F. Blass v úvodu

k I. dílu 3. vydání Kiihnerovy Ausfiihrliche Grammatik der. griech.

Sprache s pohrdáním a úsměškem mluviti o výsledcích nového

jazykozpytu. Brugmann, Kurze vergl. Grammatik, 1902, str. 31.

vytýká klassickým filologům, že si příliš málo všímají zásadních

otázek jazykozpytných; mnohé výklady v kommentářích i leckteré

práce i negrammatické, na př. metrické, jsou toho dokladem.

A přece dostalo se jazykům klassickým po té stránce mluvnic již téměř vzorných, praktických i čistě vědeckých. Do školní mluvnice

uvésti výsledky srovnávacího jazykozpytu pokusili se svou latinskou

mluvnicí professor jazyka latinského na universitě v Chicagu W.

G. Hale a professor srovnávacího jazykozpytu tamtéž C. D. Buck.

Kniha obsahuje obvyklé části školních mluvnic: hláskosloví,

tvarosloví, kmenosloví, skladbu, základy rhythmiky a metriky, dodatkem pak ve školní mluvnici nezbytné kapitoly o římském

kalendáři, o měrách, vahách a mincích, jakož i o římských

jménech. Na stránce 359 a 360 je seznam důležitějších slov

s označením quantity v abecedním pořádku, na str. 361—370

abecední seznam sloves s jejich tvary. V úvodu vyčteni jsou

spisovatelé staré, ciceronské a stříbrné latiny s udáním doby

jejich života, což při historickém stanovisku mluvnice je zajisté velmi případné.

V hláskosloví jsou stručně, ale vždy jasně a přehledné

vyloženy hlavní zákony hláskoslovné, vyloženy jejich odchylky,

promluveno o výslovnosti hlásek (ukazována je na slovích angli

ckých, a kde nestačila, na slovích francouzských a německých),

This content downloaded from 62.122.72.154 on Sun, 15 Jun 2014 18:37:16 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

àoo Úvahy.

o quantité (uvádí se i odkud poznáváme quantitu lat. slov) a

o přízvuku. Hlásky i zjevy hláskoslovné srovnávají se s analo

gickými případy anglickými; snad přibrání řečtiny, třebas v míře

ηejskrovnější, bylo by bývalo s prospěchem. Při jednotlivých

zjevech dbáno též jejich historie, jež někdy pěkně schematicky znázorněna (srv. § 21 o osudech koncového -os). Menší struč

nosti bylo by si přáti při výkladě o stupňování (§ 46); zde ze

jména by bylo prospělo srovnání s řečtinou. Celkem se uvádí

šest řad; z nich 1. (e—o) a 2. (ě—o) bych spojil v_jednu; v řadě à—ě (indoeurop. 9—ë) voleny nevhodné příklady: agô—ěgl, capio

—cěpí, jež vznikly analogií (srv. Sommer, Handbuch 598); lépe uvésti facio—fecí (= řec. ε&ηκα), iacio—iëcl (— řec. ·ήκα); neuvedena řada α—o—a—0 (acus, ocris, ácer, ôcior, nebo sca

pula, scàpus, scôpa), jež měla býti vedle řady a - a (pův. a—

a), schází řada â—0 (dâtus—donům; pův. a—o.) Srv. Stolz, Hist. Grammatik der lat. Sprache 156—164, Sommer, Handbuch

67). Při výkladu o rhotacismu mohlo se krátce vzpomenouti,

proč v případech některých nalézáme v latině mezi dvěma samo

hláskami s.

stale přihlíženi k latině starší zejména je patrno v tvaro

sloví. Tu uvádějí se vždy v poznámkách k tvarům klassickým

tvary archaické (abl. na -d, zájm. olle, ipsus, imperat. frui mino atd.). Výkladů je ovšem méně, obyčejně odkázáno do hlásko

sloví. Mezi lok. sg. uvádějí se i tvary Carthâginï, rurî; neprávem,

jsou to lokativy jen významem, nikoliv tvarem; významu loc.

nabyly tyto tvary ablativní vlivem lok. -o km. (Sommer, Hand

buch 412). V kmenosloví velmi pěkně podán přehled lat. přípon

kmenotvorných s jejich významy a promluveno o odvozování

sloves a o složeninách.

Jasností a přehledností výkladu vyniká zvlášt skladba.

U jednotlivých kapitol jsou odkazy do hláskosloví a tvarosloví, v úvodních paragrafech vytčen bývá základní význam slova nebo

tvaru, o jehož výklad syntaktický jde, a pak je podán přehled

jeho funkcí; potom v jednotlivých paragrafech vykládají se tyto funkce a doprovázejí příklady. Srv. na př. výklad o pádech

(§ 334—404) nebo o užívání způsobů (§ 462 násl.) atd. Neschází ani kapitola o pořádku slov (rozeznává se pořádek slov normální

a rhetorický); k tomu připojen výklad, nenáležející vlastně do

skladby, o figurách syntaktických a rhetorických. Doklady čer

pány jsou většinou z Caesara, Gicerona, Vergilia (Aen.), ale

mnohdy též z prósy neklassické a z básníků, i starších (Plautus,

Terentius). V kapitole, podávající obvyklým způsobem výklady o prosodii

a metrice, vytkli bychom nepřesnou definici caesury (§ 640) a

nesprávné tvrzeni, že jsou současně ve verši dvě nebo tři cae

sury (str. 347). Zde se také vykládá, ovšem stručně, o poměru iktu a přízvuku a o některých licencích básnických.

This content downloaded from 62.122.72.154 on Sun, 15 Jun 2014 18:37:16 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 301

Dílko toto, jež jak z uvedeného je patrno, vyniká bohat

stvím obsažené látky, stručností, jasností, správným a pěkně uspo

řádaným výkladem (mnoho přispívá i úprava textová), uzavřeno

je velmi podrobným indexem slovním, jenž umožňuje rychlé po učení o té či oné věci. Dlužno vyznati, že je to velmi pěkná,

praktickým i vědeckým požadavkům vyhovující mluvnice školní.

Oldřich Hujer. ·

Limen Indicum. Avviamento allo studio del sanserito per F. G. Fumi. Terza edizione rinnovata (Manuali Hoepli). Milano

1905. Str. XVI a 345. Za 4 liry. Máme dosud málo praktických učebnic jazyka staroindi

ckého pro začátečníky, zvláště takových, které by vyhovovaly modernímu způsobu vyučování. Dosavadní učebnice valnou vět

šinou skládají se z části graramatické, psané obyčejně stručným

vědeckým slohem, k níž připojena kratší nebo delší chresto

mathie se slovníčkem, psaným rovněž ve vědecké formě. Věru

že je neobyčejně těžko učiti se z nich bez učitele. Kdo tak přece

činí, ztratí mnoho času, a o pochybnosti při každém kroku není

nouze.

O jakýsi praktický úvod do studia jazyka staroindického

pro samouky pokusil se Fumi v této příručce, která proti druhému

vydání z r. 1891 je rozšířéna o jeden sanskritský text, o stručný

přehled stid. literatury a seznam doložených kořenů sanskritských

Spisek dělí se ve tři části. V prvé části (sezione fonetiea) je dosti pravidel, nedoložených ani jediným příkladem a tím pro začátečníka úplně bezcenných. Druhá část (sezione ermeneutica)

obsahuje výklad první kapitoly známé episody o Nalovi a Da

majantl z třetí kn. Mahabnárata, a tu k jednotlivým álókům, jež se tu pořadem vykládají a překládají, připojeny brzy delší, brzy kratší části grammatické, ale tak nesystematicky, že na př. v 2.

cvičení jsou tvary slovesa asmi a ëmi, v 3. cvičení je teprve

výklad o slovese a až v 19. cvičení výklad o thematické a

athematické konjugaci, o silných a slabých formách slovesných atd. Nedostatku tomu hledí sice spisovatel odpomoci připojeným

systematickým ukazatelem, ale tím jen sám uznává nevhodnost

své methody, která se nám i jinak nezamlouvá, na př. tím, že

žádá, aby začátečník, sotva se seznámí trochu s hláskoslovím, učil

se stid. písmu, aby se učil čisti a psáti horlivým přepisováním textů v této knížce obsažených. To jistě mnohého odradí od dal

šího studia. Daleko lépe je seznámiti se důkladněji se sanskrtem

nejprve v transkripci a pak teprve učiti se čisti a psáti v dë^

vanagarí. Bezcenný je pro začátečníka v 3. části (sezione lessi

cale) nově připojený index doložených kořenů, protože není

u žádného naznačeno, podle které konjugace tvoří se normálně

většina tvarů. Ostatně jest i jinak při spisku toho druhu podobný index jen přepychem.

This content downloaded from 62.122.72.154 on Sun, 15 Jun 2014 18:37:16 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions